Březen 2015

Strašilky a jejich bizarní zjev

21. března 2015 v 9:31 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Dnešek je tradičně prvním jarním dnem a já již po několik týdnů přemýšlel, čím jaro odstartovat i na mém blogu. Protože v tomto období po zimě ze svých úkrytů vylézají tvorové jako například hmyz, rozhodl jsem se nakonec svůj první jarní článek v roce 2015 věnovat jednomu skutečně podivuhodnému řádu...

Strašilky, nebo-li Phasmatodea, jsou řádem hmyzu, který zahrnuje obrovské množství druhů vyskytujících se po celém světě. Svůj český název dostaly zřejmě oprávněně, nemilovníka brouků dokáží rozhodně pořádně vystrašit. Jejich bizarní zjev může připomínat počítačové mimozemské příšery z různých sci-fi filmů, ale ve skutečnosti se ve strašilkách ukrývá skrytá krása. Jedním z důvodů, proč se jich přírodovědci nemusí bát, je zjištění, čím se živí. Strašilky jsou totiž výlučně býložravé. Také jejich kamufláž je geniální, poněvadž strašilky mohou vypadat jako kusy kůry, spadlé a staré listy nebo dokonce také klacík, čímž si vysloužili svůj anglický název stick insects (stick znamená klacek, insect znamená hmyz). Většina druhů těchto okouzlujících bezobratlých prý měří asi 5 centimetrů na délku, ale některé výjimečně dlouhé druhy dosahují velikosti přes 25 centimetrů. Strašilka druhu Phobaeticus chani je zřejmě i nejdelším hmyzem-největší exemplář vystavovaný v Londýnském muzeu měří přes 50 centimetrů. Dosud je známo ale jen asi šest exemplářů, všechny pocházejí z malajsijského státu Sabah na ostrově Borneo. Entomologové se pouze domnívají, jak tento druh hmyzu žije, ale předpokládají, že obývá koruny stromů. Phobaeticus chani by Vám možná na první pohled mohla skutečně připomínat jen nějaký klacík nebo větvičku. Ale věřte nebo ne, bizarní zjev strašilek je až neuvěřitelně různorodý. Strašilka australská (Extatosoma tiaratum) bývá často chována v zajetí jako domácí mazlíček, protože je nenáročná na chov. Vypadá jako nějaký mutant z filmu, má velmi zvláštní oči, dlouhý tykadla a z těla jí vyrůstají podivné trny (nebo snad chloupky?). Možná je však díky této kamufláži ve své australské domovině sotva viditelná a vyhne se tak útokům nejrůznějších predátorů. Zvláštní vzhled strašilek, napodobující okolí, v němž hmyz žije, je dalším příkladem evoluce-přírodní habitat utvářel druhy, které jej obývají. Aby se vyhnuly nebezpečí, vybudovaly si strašilky tento naprosto podivný způsob obrany, prostě zůstanou "neviditelné". Každému milovníkovi přírody však musí připadat naprosto úžasné. O to víc je fascinující fakt, že obrovská spousta hmyzu ještě čeká na své objevení a mnohé dosud nepopsané druhy strašilek jsou mezi nimi též. Pokud byste se však vydali hledat nový druh, rozhodně by nebylo třeba cestovat do nepřístupných končin planety-velká diverzita strašilek je přítomna v jihovýchodní Asii, Jižní Americe, Austrálii a na jihovýchodě Spojených států amerických. Neskrývá se nějaký nový, neobjevený druh strašilky právě tam?


Pokud se Vám tento článek o podivuhodné skupině hmyzu líbil, komentujte. A hlavně nezapomeňte na své první jarní přání!

Správce dinosauřího parku - Týden plný expedic

20. března 2015 v 16:28 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku, který zakončuje tento pracovní týden! Doufám, že se Vám tato část bude líbit...

Týden plný expedic

Uplynulý týden byl doslova přeplněný různými vzrušujícími i děsivými výpravami. Spousta lidí z parku vyrážela na nejrůznější expedice a já samozřejmě nebyl žádnou výjimkou. Všechno to začalo v pondělí, když náhle přiletěl L. C. Clark na návštěvu ostrova. Charles ho přivítal, ve své vile mu za teplého počasí, zatažené oblohy a vichru pohrávajícím si s palmami okolo dřevěné verandy, nabídl čaj. Clark přijmul a s Charlesem pak řešil vše, co se týká budoucích atrakcí v parku. Diskuse se však pořádně rozjela a zabrala oběma mužům celé dopoledne. Vášnivě diskutovali o tom, jak co bude, co se s čím udělá atd. Nakonec byl na místo přizván i Oliver a po obědě dokonce i já. Clark mi sdělil vše, na čem se ti tři spolu domluvili... Zíral jsem. Byla to hrůza a měl jsem pocit, že přede mnou sedí tři děti ze školky, které si jen tak hrají na nějaký park s dinosaury. Všechny ty představy o skvělých safari nejen v letadlech, ale i v džípech na Isle of Die nebo nápady o vystavení nějakého lunaparku v centru našeho ostrova mne okamžitě vyčerpaly. Clark nakonec uznal, že mnohé plány byly přehnané, ale finančně by se vše dalo uskutečnit a stále by na nás měl ještě nějakou rezervu, z čehož vyvozuji, že ten chlápek má peněz zřejmě více, než kdo jiný z mých známých. Odpoledne Charles nachystal letadlo a s Clarkem a pilotem vyrazili na Isle of Die, aby se Clark mohl podívat na to, jak budou safari našich turistů probíhat. Já nemohl bohužel chybět, Clark si moc přál mít mě s sebou, poněvadž jsem z těch tří podle něj byl na ostrově nejvícekrát a zažil jsem tam nejvíce dobrodružství (Clark určitě narážel na ty týdny ztracení v pralesích, kdy jsme takřka přišli o Olivera). Vyhlídková jízda nad ostrovem byla parádní, viděli jsme spoustu velkých sauropodních dinosaurů na horských pláních, dokonce i pláže se hemžily nějakými hadrosauridy či iguanodontidy. Pilot připnul na okno kameru, která vše natáčela. To má být začátek jakési pětiminutové reklamy na náš park. Určitě jsem z toho všeho nevypadal moc nadšeně, nicméně ostatní byli radostí bez sebe, tak jsem si aspoň vyzkoušel roli herce, který je napodobuje, a zjistil jsem, že jsem na to antitalent. Clarkovi se let líbil a hned další den se rozhodl podívat se na ostrov klasickým způsobem. Bohužel, i tentokrát jsem byl u toho přítomen. Helikoptéra přistála na pláži, odkud se tým pěti lidí vydal do nitra ostrova. Ušli jsme sotva pár metrů, když Clarka neskutečně vyděsil řev nějakého velkého masožravého dinosaura. Stopy v okolí naznačovaly, že toto území je teritoriem nějakého skutečně obřího vražedného zabijáka. Aniž bychom něco viděli, nasedli jsme do helikoptéry a odletěli. Naštěstí se zatím víc podobných výprav neopakovalo, Clark ve středu ostrov definitivně opustil, ale slíbil, že se brzy vrátí. Když nastupoval do svého soukromého letadla, mrkl na mne jedním okem a já na něj vzteky vyplázl jazyk. On to naštěstí neviděl, ale Charles mi pak za to pořádně vynadal. Mne však nemohl přemoci smích...

To byl ale jen začátek týdnu, který byl expedicemi přímo přervaný. Jak jsem již psal, z Olivera se za posledních pár měsíců stává jeden z největších dobrodruhů a přírodovědců, jací kdy žili. Jeho výpravy na Isle of Die mají světu ukázat, co je ten svět zač, že je úplně jiný, než ten náš, a přesto se v něm nachází. Oliver dokonce začíná připravovat o svém projektu knihu! Ve čtvrtek se odhodlal vystoupit na horském úbočí při východním pobřeží Isle of Die, lemovaném vysokými jurskými kapraďorosty. Začal to místo nazývat "země obrů", a to z dobrého důvodu. Pořídil stovky úžasných fotografií ještě úžasnějších velikých dinosaurů, především sauropodů, které identifikoval jako Nemegtosaury. Dole v kapradinovém údolí však našel skutečný ráj pravěkých zvířat. Když od sebe mačetou odtrhl silný trs lián, spatřil skupinku Therizinosaurů spásajících listy vysokých stromů, malé ornitomimimosaury pobíhající v okolí a sbírající to, co titánům spadlo pod nohy a dokonce i nějaké menší prehistorické plazy! Podařilo se mu chytit zvláštního létajícího dráčka Xianglonga, nebral ho však s sebou, poněvadž jej neměl kam dát. Jen jej zdokumentoval, což mu zabralo skoro tři čtvrtě hodiny. Když pak Xianglonga pustil, dráček odplachtil na strom. Odtamtud po něm vyrazila zubatá tlama a dráček zemřel-vrahem byl Microraptor. Oliver se za ním hnal neskutečně dlouho, než našel celou skupinu. Ta jej bohužel zavedla hluboko do rokle. Oliver byl sám, začínalo se stmívat a ke všemu zjistil, že jeho vysílačka nepobírá žádný signál. Než se dostal zpět na horské úbočí, odkud zavolal svůj tým a vzkázal mu, že se brzy vrátí a že též i brzy odletí, bylo už deset hodin večer. Nad pravěkým rájem padla tma, ale Oliver nic neviděl. I tak říká, že tato expedice byla poměrně strašidelná-zahlédl prý tvory, kteří vypadali jako z hororového filmu. Štěstí jen, že byli tak daleko od Olivera... Co byli ale konkrétně zač, zda nějaký druh dinosaura či jiného monstra, Oliver neprozradil...

Snad se Vám článek líbil, pokud ano, nezapomeňte jej okomentovat! Další část zase za týden, aspoň v to tedy doufám...

Knihy o pravěku: Planeta dinosaurů

19. března 2015 v 16:29 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Tentokrát Vám představím jednu z knich, kterou jsem dostal k posledním Vánocům, snad se Vám bude článek líbit...

Planeta dinosaurů je skvělá kniha, která byla napsána Cavanem Scottem. Původně byla vydána ve Spojeném království jako Planet Dinosaur nakladatelstvím BBC Books jakožto doprovodná kniha ke stejnojmenného televiznímu seriálu. Planeta dinosaurů není úplně taková encyklopedie, i když toho pobrala dost. Jejím hlavním účelem je však, podobně jako u ostatních doprovodných knih k televizním filmům a seriálům, provést diváka dějem a scénami, které uvidí při sledování pořadu. Přitom si tedy může knihu otevřít a obohatit se některými fakty, která se v televizní verzi neobjevují. Také celkový styl sestavení knihy je více podobný důslednému pátrání nebo prohlížení prehistorického světa, jsou zde například pokládány akademické otázky (které končí víceméně bez odpovědi), což dělá tuto knížku výjimečnou. V knize se objevuje veliká spousta počítačově modelovaných pravěkých zvířat, které zrekonstruovala společnost Jellyfish Pictures. Planeta dinosaurů je rozdělena do šesti kapitol (podobně jako seriál): Noví obři, Ztracený svět, Noví zabijáci, Zrozeni k přežití, Do vzduchu a Změň se nebo zahyň! Dále se tu na konci objevují menší sekce Záhuba z hvězd, Dinosauři v souvislostech, Moderní pohled na svět, Rejstřík a samozřejmě také Poděkování autora. Publikace je určitě sestavena tak, aby jí rozumněl víceméně každý, a to i člověk, který se o dinosaury nijak zvlášť nezajímá. Množství obrázků totiž dovoluje větší pochopení, stejně jako souvislý text. V každé kapitole se čtenář seznámí s nějakými fakty pro začátek, včetně údajů o objevech, popisky živočichů, o kterých se dále v kapitole píše, různé zajímavosti hodné zamyšlení a v neposlední řadě také rekonstrukce jejich osudů. Probírá všechny aspekty jejich života, například proč byli někteří opeření, proč měli jed, jak lovili a zabíjeli, jakým způsobem se našly jejich fosílie a samozřejmě, proč vyhynuli. Z těch známějších dinosaurů se zde setkáme s Allosaurem, Spinosaurem, Argentinosaurem nebo Edmontosaurem, pak se tu však objevují i méně známí tvorové, od Nothronycha přes Epidexipteryxe až po obávaného Predátora X! Celkově je tato publikace velmi dobrá, dokonale přibližuje svět dinosaurů v souvislostech a slouží i pro pobavení (viz. vysvětlivky na začátku a popisek toho, jak pracují paleontologové). Sám mohu Planetu dinosaurů rozhodně doporučit!!!

Údaje:
Autor: Cavan Scott,
rok vydání: V UK již roku 2011, v Česku 2012 (k sehnání zřejmě jen v některých obchodech),
počet stran: 240.

Možná se zde další popisek knihy objeví již brzy!

Dobrodružství na výletních lodích s Nigelem Marvenem-Chytání aligátora

18. března 2015 v 17:19 | HAAS |  Videa
Chytání aligátora. Nigel Marven ukazuje kapitánovi lodi, jak chytit aligátora chovaného v zajetí. Jaký způsob bude pro uskutečnění takového plánu nejlepší?

První oficiální ukázka z nového seriálu Nigel Marven's Cruise Ship Adventures, který poběží v premiéře ve Spojeném království již v květnu na kanálu Watch!


Nebezpečná výprava Dona Rolanda 8.

17. března 2015 v 15:03 | HAAS |  Komiksy s dinosaury a přírodou
Z minulých částí víte, že Don Roland a jeho tým spatřili podivného, velikého dinosaura v jeskyni na hoře Nkigivango. Dravec je napadl, Don Roland skočil ze skály, aby se zachránil a Jamie, David McDuff a Za zašli do jezera, kam za nimi dravec nešel. Jamieho začalo něco táhnout za ruku, zatímco dinosaura natáčel, naštěstí však zjistil, že se pouze zamotal do podvodní vegetace. Dole mezitím lehce zraněný Don Roland našel vejce nějakého jiného, určitě neméně zajímavého tvora. Jamie a ostatní se rozhodli jít Dona Rolanda hledat, ale když vyšli ve vody, dravec se zase objevil... Co bylo dál?

NEBEZPEČNÁ VÝPRAVA DONA ROLANDA, ČÁST OSMÁ:





Sejdou se opět naši hrdinové? Jak bude asi tato nebezpečná výprava pokračovat? Podaří se lidstvu odhalit tajemství, o kterých ani nesnilo? Počkejte si na příští části, abyste se to dozvěděli!!!

Lovcem dinosaurů, 2. kolo

16. března 2015 v 14:01 | HAAS |  Naše soutěže
Po delší době tu konečně máme druhé kolo soutěže Lovcem dinosaurů! Asi netřeba uvádět, že v prvním kole odpověděli všichni správně a ulovili si tak své první prehistorické zvíře. Obávám se však, že aby vůbec existoval nějaký vítěz, někdo, kdo ostatní v počtu nalovených tvorů předběhne, budu muset otázky občas ztížit. Každému bych přál dobré umístění, ale přece jen bych také rád viděl nějakého pravého vítěze. Avšak, uvidíme... Ke stálým šesti soutěžícím jsem zařadil ještě Ankylosaura z webu Svět paleontologie, který si přál se soutěže též zúčastnit, aby mohl dohnat ostatní, dám mu dnes netradičně dvě zadání (jedno za minule, kdy ještě přihlášen nebyl). No, jdeme na to!

DINOSAURSS
Úlovky: Stegosaurus

Napiš jméno dinosaura, který žil v Argentině před 230 miliony let a patřil mezi vůbec první z nastávajícíh vládců druhohor. Byl jen asi metr dlouhý a jeho jméno znamená "zloděj úsvitu". Co byl zač?

MARTINORAPTOR
Úlovky: Velociraptor

Napiš jméno starodávného savcovitého plaza, který žil v období Permu za mladších prvohor a byl vybaven podivnou plachtou na zádech. Zdánlivě možná připomínal býložravého Edaphosaura, ale ve skutečnosti to byl nelítostný zabiják. Vážil možná více, než 200 kilogramů. Byl to...?

BLOGPLATEOSAURUS
Úlovky: Smilodon

Jednalo se o jednoho z prvních velkých členovců. Žil v období Kambria v mladších prvohorách a jeho fosílie se mimo jiné našly i mezi burgesskými břidlicemi z Kanady. Měl dvojici chapadel u ústního otvoru a jeho zjev byl celkově až neskutečně mimozemský. Odhady o velikosti jsou různé, ale má se za to, že možná měřil i 2 metry. Znáš název jednoho z prvních velkých predátorů?

MATOUŠ PAVLÍK
Úlovky: Therizinosaurus

V Mongolsku žil před 75 miliony let obrovitý masožravec z čeledi Tyrannosauridae, který se svou délkou i váhou rovnal samotnému T-Rexovi ze Severní Ameriky. Tento titán měřil 12 metrů a vážil nejméně 5 tun. Zřejmě byl postrachem všeho živého, od hadrosauridů přes menší dravce až po obrovitého Therizinosaura. Jak se predátor jmenoval?

MATT
Úlovky: Archaeopteryx

Období Jury bylo obdobím velkých dinosaurů, včetně mohutných dravců. V Severní Americe žil v té době, před nějakými 150 miliony let, šestimetrový dravec s tlamou plnou ostrých zubů. Možná lovil i ve smečkách. Jeho hlavním poznávacím znakem byl však zvláštní roh na čenichu-neví se, k čemu vlastně sloužil. I jméno samotného dinosaura zní v překladu "rohatý ještěr". Byl to...?

NONYCHROMEK
Úlovky: Pteranodon

Tento živočich se vyskytoval v Severní Americe, především na bažinatém pobřeží pravěkého Texasu, před 75 miliony let. Byl to krokodýl, ale ne jen tak ledajaký, měřil totiž 15 metrů. Se svou velikostí si klidně mohl troufnout i na veliké dinosaury, ať už býložravé, tak snad i masožravé. Zřejmě patřil mezi největší krokodýlovité v historii... Jak se jmenoval?

ANKYLOSAURUS

1. Byl to malý dinosaurus, který sdílel svět prehistorického Německa, včetně lomu Solnhofen, s Archaeopteryxem. Často s ním byl vyobrazován a patřil mezi nejmenší dinosaury. Zřejmě lovil hmyz. V sérii filmů Jurský park dokázal i přes svůj nevelký vzrůst natropit některým lidem dost obrovských problémů. Jak se jmenoval?

2. V Jižní Americe žil možná ještě docela nedávno podivný savec z řádu Litopterna. Měl zvláštní chobot, možná zbytkem těla trochu připomínal velblouda, ale mezi dnešními zvířaty nemá žádného příbuzného. Za jeho vyhynutím možná stáli šavlozubí tygři a jiní lovci, kteří přitáhli ze severu a začali místní megafaunu lovit. Ta ovšem nebyla k odražení útoku těchto dravců nijak vybavena.

Tak tedy, mnoho štěstí! Uvidíme, kdo z Vás se v průběhu času stane tím pravým lovcem dinosaurů! Nezapomeňte, že odpovědi máte psát rovnou do komentářů, jelikož má každý jiné zadání, nějaké opisování vůbec nehrozí! Nevím, zda se dalšího kola dočkáte ještě tento měsíc, proto bych Vám doporučil tento blog častěji sledovat, abyste to zjistili...

Objev kambrické mořské nestvůry

15. března 2015 v 10:35 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Nový objev, který byl ohlášen teprve před pár dny, by podle vědců mohl napomoci k rekonstrukci vývoje prvních členovců. Nalezený druh raného mořského tvora, jenž žil před 480 miliony let na konci Kambria a na začátku Ordoviku, byl pojmenován Aegirocassis benmoulae. Jeho fosílie byly odkryty v Maroku, v severní Africe. Jedná se o velmi unikátní nález, který ukazuje, že ne všechny rané formy života byly malé-Aegirocassis byl členovec dlouhý přes 2 metry. Některými znaky toto zvíře připomínalo anomalokaridy z raného Kambria, jako byl kupříkladu Anomalocaris známý z hornin starých 530 milionů let. Aegirocassis byl plně přizpůsoben životu v mořských hlubinách, podivuhodným znakem však byly jeho žábry, které se nacházely až v zadní části těla. Živil se zřejmě planktonem anebo jinými menšími mořskými živočichy, kterých bylo tehdy v prvohorních vodách plno. Sdílel svůj podvodní domov s trilobity, hlavonožci, ramenonožci i dalšími dravými členovci a samozřejmě také s primitivními tvory s páteří, kteří se od členovců velmi výrazně lišili. Aegirocassis samozřejmě nevypadal jako žádný dnešní tvor, byl mnohem primitivnější, a stejně jako všichni anomalokaridi, i on připomínal tak trochu neznámé mimozemské stvoření. Dlouho se však myslelo, že anomalokaridi měli jen jakousi jednu sadu "klapek" místěných na jednom článku těla, které by mohly připomínat končetiny, ovšem objev nově nalezeného druhu tyto hypotézy mění a ukazuje, že tato skupina měla hned dvě oddělené sady "klapek". To ukazuje, že anomalokaridi zřejmě představovali jakýsi prototyp ve vývoji moderních členovců a tímto se jim zřejmě podobali. Aegirocassis určitě vypoví i spoustu dalších zajímavých příběhů, které podnítí představovist paleontologů i veřejnosti k hlubokému zamýšlení se nad historií života na Zemi, jedná se však bezesporu o úžasný objev, už jen proto, že každý tvor z raných prvohor je uznáván jako vzácný nález...

Doufám, že Vás nový objev potěšil stejně, jako mě. Obrázek je ze Science Daily, stránky, která mi zároveň poskytla i informace pro napsání tohoto článku...

Konvergence: Šavlovitě zahnuté tesáky

14. března 2015 v 11:54 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

Dnes si ukážeme, co provedla konvergenční evoluce s některými suchozemskými dravci hned z několika odlišných skupin. Ačkoliv je k sobě vázala určitá příbuznost, blízkými bratranci tito tvorové nebyli a ani nejsou, přesto se však u nich objevil jeden důležitý znak, který potřebovali k zabíjení své kořisti-šavlovitě zahnuté tesáky. Každý z Vás si určitě ihned vybaví proslulé šavlozubé tygry, ale oni sami byli ve skutečnosti jen jednou z mnoha řad suchozemských predátorů, kteří takové zbraně používali. Ale proč byly během posledních 270 milionů let šavlovité špičáky tak oblíbené?

GORGONOPSIANTI:
Věřte nebo ne, zřejmě prvními dravci vybavenými šavlovitými tesáky byli plazi z třídy savců. Savcovití plazi žili na Zemi po celé období Permu a dokonce i v Triasu, ale pouze v pozdním Permu dominovala na Zemi jedna skupina zvláštních zabijáků. Byli tehdy největšími predátory planety. Skupina Gorgonopsia zahrnovala celou řadu zabijáků, od metrového Lycaenopse až po obrovského pětimetrového Gorgonopsida, jemuž vědci říkají Gorgonops longifrons. Samozřejmě sem patřila i spousta dalších obřích superpredátorů, třeba Rubidgea, Inostrancevia a další. Všichni měli jedno společné-nejen vzhled, kterým připomínali křížence Tyrannosaura Rexe se šavlozubým tygrem, ale také způsob zabíjení. Šavlovitě zahnuté tesáky byly jejich hlavní zbraní. Malí smečkoví zabijáci, jakými byl Lycaenops, mohli uštvat a zahryznout i tak velikého býložravce, jakým byl Moschops. Naopak veliký permský vlk, jak se přezdívá Gorgonopsidovi, lovil sám, ale k zabíjení používal stejného vražedného předmětu. Šavlovité tesáky byly u velkých gorgonopsiantů třeba i 14 centimetrů dlouhé a perfektně se hodily k tomu, aby jednoduše projely krkem kořisti, přeťaly její krční tepnu a v rychlosti ji zabily. Bohužel tato unikátní skupina savcoplazů vyhynula s koncem Permu, zhruba před 250 miliony lety, kdy Zemi zasáhlo největší vymírání druhů, jaké kdy poznala...




NIMRAVIDI A BARBOUROFELIDI, NEPRAVÍ ŠAVLOZUBCI:
Zhruba před 40 miliony let se na naší planetě objevila skupina savců zvaných Nimravidi. Byli to predátoři připomínající kočkovité šelmy, ve skutečnosti jde však jen o důkaz toho, že vzhled často klame. Tito predátoři byli snad prvními velkými savci, kteří se rozhodli v jednom následovat své dávné permské předchůdce-gorgonopsianty. Nimravidům se vyvinul pár šavlovitých tesáků umístěných v horní čelisti, tak jako tomu bylo u savcoplazů. Známe mnohé rody, jako byl Dinictis, Eofelis či Eusmilus. Nimravidi byli velkým postrachem býložravců Severní Ameriky, Evropy i Asie po 33 milionů let, než v období Miocénu zcela vyvinuli. V této době se však na Zemi objevila skupina neméně děsivých predátorů, Barbourofelidi. Dříve byli řazeni k Nimravidům, dnes jsou však uznáváni jako samostatná skupina. Žili jen v Miocénu a Nimravidům se skutečně podobali. Známými rody jsou africký Ginsburgsmilus nebo severoamerický Barbourofelis, podle něhož byla nazvána tato čeleď savců. Ani jedna skupina však nepatřila mezi kočkovité šelmy, byly samostatnými čeleděmi řádu masožravců (Carnivora).


ŠAVLOZUBÉ KOČKOVITÉ ŠELMY:
Machairodontidae, to je latinský název pro čeleď kočkovitých šelem, pravých šavlozubáků. Sem patřili ti největší a nejpůsobivější predátoři říše savců, jako byl například Smilodon, bájný šavlozubý tygr ze Severní i Jižní Ameriky. Tento dravec měřil více než 120 centimetrů v kohoutku a měl jeden pár 20ti centimetrových šavlovitých tesáků, snad delších, než kterákoliv jiná šelma v historii Země. Smilodonti lovili zřejmě podobně jako lvi, na skupinový lov vyrážely samice, zatímco samci jen ovládali smečku a lovu se účastnili jen málokdy. Šavlozubé kočkovité šelmy se vyvinuly už na začátku Miocénu a žily až do pozdního Pleistocénu. S některými se setkali i první lidé. Některé úspěšné rody, jako bylo Homotherium, osídlily hned řádku kontinentů. Posledním žijícím zástupcem této majestátní skupiny byl zřejmě Smilodon, který vyhynul v obou Amerikách před 10 000 lety následkem ochlazení a sucha. Velicí býložravci, kterými se živil, zmizeli a tak se tento predátor ocitnul v pasti. Možná právě zde se ukazuje, že šavlovitě zahnuté tesáky nehrály vždy jen dobrou roli. Kvůli nim byli Smilodonti i všichni ostatní dravci až příliš specializovaní. Zakousnutí se špičákem do masa znamenalo jeho zlomení. Šavlozubci proto při jídle často plýtvali masem a požírali jen měkké části. V období nouze však nemohli požírat zbytky kostí nebo usušené, ztvrdlé hnijící maso. Velké špičáky poukazují na aktivní lovce, a ne mrchožrouty... Šavlozubé kočkovité šelmy byly posledními živočichy, u kterých se schopnost zabíjet kořist vyvinula na takovéto úrovni. Ale jak zjistíte za chvíli, budoucnost vypadá slibněji, než se zdá... Konvergenční evoluce totiž probíhá i v současnosti a pohrává si s jedním rodem dnes žijících kočkovitých šelem...




LEVHART OBLÁČKOVÝ (NEOFELIS NEBULOSA):
Pokud si myslíte, že evoluce už skončila, pak jste na obrovském omylu, neboť tento proces nikdy nekončí! V současnosti byste nenašli predátory se šavlovitě zahnutými špičáky-žádného gorgonopsianta, nimravida, barbourofelida nebo machairodontida. Nicméně v budoucnosti se, zdá se, k těmto tvorům jedno zvíře přidá. Tím tvorem je asijský levhart obláčkový! Žije v jihovýchodní Asii, jedná se o dravce lovícího v noci, perfektně šplhá a žije skrytým životem. Není to příliš velká šelma, v podstatě mezi velkými kočkami patří k nejmenším. Zato má však nejdelší tesáky ze všech dnes žijících kočkovitých. Ty jsou dlouhé 5 centimetrů a podle všeho se u novějších generací ještě o pár setin milimetru prodlužují. Evoluce je dlouhý proces, takže zabere ještě minimálně milion let, než se tesáky prodlouží úplně a budou ještě více patrné, k pravým šavlovitým špičákům by však mohly levhartům obláčkovým stačit jen tři miliony let. Zdá se to být mnoho, ale věřte, že z pohledu geologického času jde o pár vteřin. Lidé již zřejmě svědky tohoto překvapivého a skvělého příkladu konvergence nebudou, ale samotní levharti ano a možná budou své zbraně používat stejným způsobem, jako skupiny zvířat, jež jsme si v tomto článku vyjmenovali...


Abychom si tedy zodpověděli na otázku, jež jsme si položili nahoře: Proč se za posledních 270 milionů let u tolika skupin tvorů vyvinuly šavlovité tesáky? Odpověď je jednoduchá: Aby s jejich pomocí mohli tito dravci zabít kořist. Jedná se o další dokonalý příklad konvergentní evoluce do rozsáhlé sbírky evoluce...

Doufám, že se Vám tento článek líbil... Zatím nevím, o čem bude příští část Konvergence, vězte však, že nějaké téma se určitě opět najde!

Správce dinosauřího parku - Kousnutí od Plesiosaura a Oliver fotografem

13. března 2015 v 10:18 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další Správce dinosauřího parku, tentokrát prázdninový (tedy alespoň pro mě, jelikož tento týden máme u nás jarní prázdniny) je tu! Snad se Vám bude líbit...

Kousnutí od Plesiosaura a Oliver fotografem

Nevím, zda mám již ve svém týdeníku vůbec uvádět, že za ten týden jsme měli opět spoustu práce. Kromě všeho toho krmení, uklízení, ošetřování a starání se o zvířata se samozřejmě událo i mnohem víc. Tentokrát se něco víceméně nepříjemného přihodilo zase mě. Moc jsem toužil po nakrmení Plesiosaura, kterého jsme zachránili od ropné katastrofy v srpnu minulého roku, přímo z ruky. Vzal jsem si kbelík plný ryb a šel jsem do akvária, veliké budovy plné nádrží z části uvnitř a z části venku, jež obývají naši prehistoričtí mořští svěřenci. Popravdě jsem se trochu zdržel, protože jsem nedokázal neobdivovat nádherné tvary a plavecký styl amonitů a belemnitů a navštívil jsem i naše dva Cryptoclidy, kteří už mají přes rok. Zrovna je krmil Fred a smál se, když jsem mu sdělil svůj plán o nakrmení Plesiosaura. Zároveň však dodával, že něco podobného chtěl udělat jako malý kluk s lachtany. Urazil jsem se, že si ze mě dělá legraci a přirovnává mě k dítěti. Raději jsem po schodech vystoupal k vrcholku nádrže a jednou rybou začal dělat pohyby na hladině. Plesiosaurus, zrovna ležící na dně, vyplaval nahoru a rybu slupl jako malinu. Fred se ke mě přišel podívat a říkal, že mi to jde skvěle. Dal jsem Plesiosaurovi další rybu, vypadal spokojeně. Pak jsem ale udělal chybu, které velmi lituji. Ponořil jsem do vody jak rybu, tak i svou ruku a to se neobšelo bez následků. Ten hladový darebák mě pořádně kousl, rybu spolkl a stáhl mě za sebou do vody. Fred mi okamžitě podával ruku, aby mne vytáhl, zatímco vedle mě Plesiosaurus plaval. Měl jsem trochu strach, ale věděl jsem, že mi nijak neublíží. Fred mě mezitím popadl za ruku a skoro do vody také spadl. Když jsem se dostal do sucha, podíval jsem se na své zranění. Nemyslete si, kousnutí od Plesiosaura není nic nepatrného. Jeho ostré zoubky projely mou kůží až do masa. Musel jsem vyhledat lékařskou pomoc, naštěstí neměl mořský plaz v tlamě žádné bakterie, takže se vše obešlo bez větších problémů. Od toho incidentu už uběhly tři dny a stále mám zafáčovanou ruku. Na tuhle chybu už nikdy nezapomenu...

Zato Oliverovi se za posledních pár měsíců daří víc, než kdy předtím. Samozřejmě neustále připravuje své výzkumné výpravy na Isle of Die a začíná být takovým fotografem. Na svou poslední dobrodružnou expedici vyrazil včera a hned se z ní také s radostí vrátil. Na pláži pořídil stovky snímků stáda nějakých hypsilophodontidních dinosaurů, malých býložravých ornithopodů, které však nedokázal identifikovat. Požádal proto jednoho renovovaného paleontologa, aby k nám na ostrov přijel a s identifikací mu pomohl. Své "úžasné" fotografie chce Oliver prodat někam do National Geographic nebo tak nějak a vydělat pro náš "úžasný" projekt spoustu peněz. Pořídil také fotografie ptakoještěrů rybařících nad mořem a vydal se do menšího pobřežního lesíka, který byl doslova přeplněn malými pravěkými savci. Jednoho z nich Oliver chytil, domnívá se, že narazil na rod Oligokyphus. Hned jej zase vypustil, ačkoliv se prý rozmýšlel, zda jej s sebou nevzít do parku. Samozřejmě i zde pořídil spoustu fotografií. Výlet na pláně plné dinosaurů mu překazila příšerná průtrž mračen, která donutila expedici stáhnout se. Přesto však již mnohé ze svých snímků Oliver poslal známým společnostem a přírodovědným časopisům, které by o ně mohly mít nadměrný zájem. Nyní se však jeho vlastní zájem soustřeďuje opět na největšího hada v historii-Titanobou, za kterou se hodlá znovu vydat, tentokrát s týmem odborníků a chce jednoho z těch hadů odchytit a změřit... Možná na to dojde příští týden...

Co dodat, snad jen to, že další Správce dinosauřího parku bude následovat za týden!

Putování s dinosaury speciál-Monstra pravěkých oceánů, 2. část

12. března 2015 v 13:04 | HAAS |  Díly seriálů o pravěku

Druhá část trilogie Monstra pravěkých oceánů, seriálu nepřímo navazujícího na předchozí speciály Pronásledován dinosaury: Země obrů a Obří dráp, samozřejmě opět spadá mezi speciály k cyklu Putování s dinosaury. Nigel Marven se vydává zpět v čase, aby se ponořil do všech sedmi nejnebezpečnějších moří všech dob v dávných geologických obdobích...

Druhý díl pokračuje tam, kde první skončil. Dunkleosteus se pořádně rozplave a do klece, ve které je Nigel s kameramanem schovaný, silně narazí a ohne jednu část, ze které je složena. Nigel se konečně odhodlá podat Dunkleosteovi návnadu, Bothriolepise obaleného v brnění na obranu proti žralokům a dravec jej sežere. Tím pádem Nigel vyhrává sázku, kterou uzavřel se štábem. Pak připlave mnohem větší Dunkleosteus a ukáže se jako kanibal, protože svého menšího druha sežere. Poté se přesuneme do doby před 35 miliony let, do období Eocénu, na území pravěkého Egypta. V mangrovech Nigel potká rozčilené Arsinoitherium a v moři Dorudony. Poté se oceánem začne ozývat volání Basilosaura, po kterém tým pátrá. Štáb zvuky obrovité dravé velryby nahraje a začne je pouštět do vody. Vlastní "ozvena" Basilosaura přiláká a Nigel se s ním může setkat. Basilosaurus nakonec vysílač utrhne. V době před 4 miliony let, za Pliocénu, se Nigel hodlá setkat s největším a nejnebezpečnějším žralokem všech dob-Megalodonem. Na pobřeží pravěkého Peru najde jeho lebku. Chce sice zkoumat dospělce, ale tým příliš nesouhlasí a tak je nucen vydat se za mladými Megalodony. Nakonec se zavře do stejné klece, jako v Devonu, a chce připevnit na dospělého Megalodona vysílačku. Ve vodě to bohužel nejde, i když je Megalodon lákán obřím kusem masa. Nakonec to tedy Nigel zkouší z lodi, ale katastrofa se blíží, stejně jako velké překvapení-pokračování příště. Hudba Bena Bartletta je opět skvělá...

Pravěká zvířata, která se v epizodě objevují: Bothriolepis, Dunkleosteus, Arsinoitherium, Dorudon, Basilosaurus, Odobenocetops a Megalodon.

Příště popis závěrečného dílu Monster pravěkých oceánů!