Slavné expedice: Darwinova cesta po Jižní Americe

28. března 2015 v 13:48 | HAAS |  Vědecké výpravy

SLAVNÉ EXPEDICE

DARWINOVA CESTA PO JIŽNÍ AMERICE

"Přežívá nikoliv ten nejsilnější druh, ani ten nejinteligentnější. Přežívá ten druh, který se dokáže nejlépe přízpůsobit změnám."
CHARLES DARWIN

Byl to největší přírodovědec, jaký kdy žil. Člověk, jehož domněnky se staly základem celé moderní biologie. Možná jeden z největších cestovatelů 19. století, Charles Darwin podnikl v letech 1831-1836 skutečnou cestu kolem světa. Posloužila mu k tomu loď Beagle, na které se po pět dlouhých let plavil z Anglie dále po většině důležitých míst jižní polokoule. Byla to ovšem jen jedna část jeho cesty, která změnila pohled lidstva na svět natolik, že je dnes podstata života chápána ve zcela objasněných faktech a domněnkách. Především cesta na souostroví Galapágy, které dnes patří státu Ekvádor, přiměla mladého přírodovědce Charlese přemýšlet o historii života na Zemi. Každopádně celá Darwinova výprava po pobřeží Jižní Ameriky objasnila některé pravé záhady života i jeho minulosti. Toto je cesta zpátky v čase zhruba o dvě století, kdy Charles Darwin při své vlastní expedici vymyslel evoluční teorii, myšlenku, která navždy změnila svět...


Evoluční teorie dává dnes ještě větší smysl, než onehdy v době, kdy ji Darwin vymyslel. Musel čerpat především z toho, co sám našel, na vlastní oči viděl nebo případně chytil, a teorie si samozřejmě získala celou řadu odpůrců, z nichž někteří šli Darwinovi doslova po krku, jen s trochou anglického gentlemanství. Terénní paleontologové a biologové ale zjistili, že historie života je přímo součástí evoluční teorie, poněvadž nálezy pravěkých i současných zvířat v pozdějších letech mnohé objasnily. Darwin si určitě nemohl představit, že o 150 let později bude dávat evoluční teorie mnohem, mnohem větší smysl, než kdy předtím. Ukáže se jako příklad logického uvažování o přírodě a o světě a ačkoliv s tím mnozí stále nesouhlasí, ukáže se také jako příklad nezměrné lidské fantazie, která je schopna překonat všechny hranice...

Když Darwinova expedice na lodi Beagle započala, bylo 27. prosince 1831. Dokázal si tehdy slavný přírodovědec uvědomit, že na ni stráví skoro dalších pět let? Po nějakém čase stráveném při anglickém pobřeží Beagle zamířila daleko na jih, ještě zastavila u afrických Kapverdských ostrovů, ale dále pokračovala v neuvěřitelné cestě po Atlantiku až k městu Bahia v Brazílii. Dalšími jihoamerickými zastávkami byly Rio de Janeiro, Monteviedo, Falklandské ostrovy/Malvíny, Valparaiso, Callao Lima a nakonec ekvádorské Galapágy. Pak cesta samozřejmě pokračovala přes Pacifický oceán, ale to už je jiný příběh...


Na obrázku vidíte dobovou kresbu lodi Beagle připlouvající k ostrovům Tierra del Fuego na jižním pobřeží Argentiny ve chvíli, kdy je loď vítána místními obyvateli. Obrázek nakreslil Conrad Martens, který se roku 1833 stal oficiálním malířem lodi. Jak ale vlastně celá Charlesova výprava po pobřeží Jižní Ameriky začala? Mladý přírodovědec dokončil studium v Cambridgi v červnu roku 1831, pak studoval skalní formace ve Walesu a po srpnovém návratu do rodného Shrewsbury zjistil, že mu profesor John Henslow, muž, který Charlese přiměl ke studiu geologie, poslal dopis s doporučením Charlesovy přírodovědecké práce na lodi královského námořnictva. Touto lodí byla tedy již zmíněná Beagle. Darwin měl malou laboratoř na konci nepříliš veliké místnosti, poblíž měl také vlastní lůžko. Je nutné uvést, že při cestě trpěl malým prostorem a také mořskou nemocí, kvůli čemuž se snažil trávit co nejvíce času na pevné, suché zemi. Možná ale právě tato mořská nemoc a stísněnost v malém prostoru pomohly Darwinovi při toulkách na pobřeží najít tak fantastické nálezy...


Při příjezdu do Jižní Ameriky začal Charles Darwin teorizovat o vyhynutí velikých savců, jejichž fosílie začal překapivě ve vnitrozemí nacházet. V Argentině mu podařilo najít například první fosílii dnes velmi dobře známého rodu prehistorického kopytníka rodu Macrauchenia. Tito tvorové se možná vzrůstem i vzhledem podobali velbloudům, měli ale na nosu chobot a ve skutečnosti patřili do rozsáhlé skupiny Litopterna, tvorů, kteří nemají v 21. století mezi obratlovci žádné příbuzné. Už jen z nálezu pár kostí takového zvířete Darwin usoudil, že někteří tvorové, kteří dnes již zkrátka neexistují, kdysi nutně museli žít a také museli vyhynout. Tuto myšlenku později ještě rozvedl. Impozantní nález zkamenělé lebky Toxodona vzbudil v Charlesovi touhu zkoumat své fosílie dál. Zapsal si, že onen zvláštní tvor, jehož pozůstatky později zaslal do Anglie jednomu z nejznámějších britských přírodovědců vůbec, Richardu Owenovi, a jenž jej zároveň popsal a pojmenoval, připomínal zřejmě dugonga nebo kapustňáka, takže se jednalo nejspíše o vodní zvíře. Dnes víme, že Toxodon byl mnohem více jako hroch a zřejmě se rád válel v bahně, ale rozhodně nemá v dnešním světě žádné bratrance. Byl to zástupce řádu Notoungulatů, kteří před 10 000 let definitivně vyhynuli. Zajímavé je, že některé pozdější pozůstatky Toxodonů byly odkryty poblíž hrotů šípů lidských lovců, ale zda se vůbec člověk stačil setkat s živým Toxodontem zřejmě navždy zůstane neobjasněnou záhadou. Darwina však musela přítomnost takových zkamenělin v Jižní Americe fascinovat...



Další fantastické nálezy zahrnovaly například obří lenochody, vlastně dokonce ty největší, jací existovali, včetně Megatheria, šest metrů dlouhého monstra žijícího ne na stromech, jako jeho dnešní příbuzní, ale na zemi. Megatheriu se podobalo také Scelidotherium, další úžasný nález, který Darwin učinil. A obří Glyptodonti, zvětšené, mohutné vyhynulé verze dnešních pásovců mu určitě doslova vyrazily dech, i když nález sestával jen z několika málo desek z glyptodontových zad. Všechny tyto objevy pocházely z Argentiny. Nebyli to ale jen vyhynulí savci, na jejichž pozůstatky Darwin narazil. Les stávající ze zkamenělých kmenů pravěkých stromů Charlesovi dokonale ukázal, že i některé druhy rostlin existovaly jen v dávné minulosti a dnes je již musíme považovat pouze za vyhynulé a zkoumat je z fosilních pozůstatků.


Avšak opravdu ta nejpodstatější část cesty nadešla až později. Při výpravě na Galapágy, vzdálené od pevniny Jižní Ameriky více než 1000 kilometrů, bylo Charlesovi skutečně ukázáno, jak lze uvažovat i minulosti života na Zemi. Při svém 5 týdnů dlouhém pobytu na ostrovech prozkoumal řádku současných živočichů. Mezi ně patřily například galapážské pěnkavy, dnes právem nazývané po svém objeviteli, Darwinovi. Ten si všiml, že každý druh pěnkavy žije na jediném ostrůvku, ale dohromady Galapágy poskytují domov 13 jednotlivým druhům. Všechny jsou si podobné, až na tvar zobáčku. A Darwin si přesně všiml, že tvar zobáčku vždy odpovídá potravě, kterou se pěnkava živí. Některé druhy sbírají semena, jiné hmyz, a zobáček je podle toho uzpůsobený. Také výzkum galapážských leguánů, jediných ještěrů, kteří obývají slanou mořskou vodu, ve které hledají své oblíbené řasy, nebo obrovitých želv, potvrdil, že na těchto ostrovech se život vyvíjel v trochu jiném formátu-přesně v té verzi, jakou Darwin potřeboval pro založení své nejslavnější a nejproslulejší teorie. Teorie, nazývaná evoluční, která se snaží doložit fakt, že se znaky různých živočichů mění s ohledem na prostředí, což se dá po 150 letech stále dokázat, ba možná dokonce i snáze. Galapágy mu také poskytly pohled na stopy geologických změn Země. Cesta na Galapágy výpravu na pobřeží Jižní Ameriky zakončilo, i když Beagle pak pokračovala dál do Austrálie a k jihu Afriky. Když se Darwin vrátil domů a svou teorii představil, svět zprvu nesouhlasil. Dnes však víme, že Darwin v jednom, a to ve vlastní myšlence založené na pečlivých výzkumech, zápiscích a pozorování, předběhl svou dobu...


Po návratu domů napsal Darwin o evoluční teorii knihu, ta se však s úspěchem setkala zřejmě až opravdu dlouho po jeho smrti. To, že však tento muž, vědec a badatel, při svých cestách po Jižní Americe zjistil o životě více, než kdo jiný kdy před ním, je velmi úctyhodné...

"Skutečnosti mě přesvědčily, že během dlouhého vývoje se druhy měnily..."
CHARLES DARWIN

Darwin se narodil 12. února 1809 v anglickém Shrewsbury v téměř tu samou hodinu, jako Abraham Lincoln. Zemřel ve věku 73 let dne 19. dubna 1882. Ke konci života vážně onemocněl, podle některých teorií kvůli následkům po kousnutí stonožkou či štípnutí jiným tropickým hmyzem v Brazílii. Je možné, že výprava do Jižní Ameriky, která mu tak změnila život, mu jej po nějaké době také vzala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chováte doma plazy?

Ano, chovám 17.3% (23)
Ne, ale chtěl/a bych 63.9% (85)
Ne, nechtěl/a bych 18.8% (25)

Komentáře

1 Johnston Johnston | 28. března 2015 v 15:50 | Reagovat

Darwina si vážím
docela mu závidím ty Galapágy :D

2 Martinoraptor Martinoraptor | Web | 29. března 2015 v 9:21 | Reagovat

Bezva práce.

Ne, bohužel neviděl.

3 starovekstredovek starovekstredovek | Web | 29. března 2015 v 10:42 | Reagovat

Moc zajímavé :)

4 siamotyran siamotyran | Web | 29. března 2015 v 13:13 | Reagovat

Paradní článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama