Červenec 2015

Diplom od Martinoraptora

16. července 2015 v 20:36 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Za účast v Prázdninové soutěži 2015 na blogu www.martinoraptor.blog.cz jsem dostal následující skvělý diplom. Můj výsledek byl podle mého opravdu dobrý, skončil jsem na 2. místě. Špatně jsem odpověděl jen na jednu otázku a získal tak 19 z 20 bodů. Martinoraptorovi za tento překrásný diplom děkuji, přál jsem si na něj zvíře z Permu a dostal jsem, co jsem chtěl... Už se nemohu dočkat dalších soutěží!


Pravěká zvířata na poštovních známkách, 2. část

16. července 2015 v 13:00 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Vítejte u druhého dílu série Pravěká zvířata na poštovních známkách! Tentokrát si předvedeme další trojici poštovních známek z různých částí světa, na nichž se objevují dinosauři či jiní prehistoričtí tvorové...

Minule jsme začínali německou poštovní známkou s Tyrannosarem, nyní se nám ukáže jeho pravěký protějšek Triceratops. Oba dinosauři žili ve stejné době na stejném místě-v Severní Americe před pětašedesáti miliony let. Tato známka vznikla v Německu také především pro mládež, nelíbilo by se Vám snad, kdyby Vám od kamaráda přišel dopis se známkou s Triceratopsem?


Další poštovní známka byla kdysi k dostání v USA. Je na ní příhodný nápis "Doba plazů" a sedm dinosaurů z Jurského období. Povšimněte si dvou sauropodů, majestátního a obrněného Stegosaura a také dravců. V dáli křižuje oblohu nějaký blíže neurčitelný druh ptakoještěra. No řekněte, není tato poštovní známka nádherná?


V Austrálii zase vyšla řada poštovních známek s australskými dinosaury. Na obrázku vidíte tři poštovní známky, na jedné jsou Qantassauři, na druhé Diamantisaurus a na třetím slavný australský predátor Australovenator. Tyto známky vypadají zase krásně...


Doufám, že se Vám druhá část přehledu líbila...

Crocodiles of the World

15. července 2015 v 13:26 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
Přináším další popis zajímavého místa, které bych třeba jednoho dne rád navštívil...

Crocodiles of the World je jedinou krokodýlí zoo ve Spojeném království a patrně jednou z mála evropských soukromých sbírek většiny světových druhů krokodýlů. Nachází se v Brize Norton, v Anglii, a v roce 2014 vyhrála Certificate of Excellence. Od února minulého roku je Crocodiles of the World návštěvníkům otevřena po všech sedm dnů v týdnu od 10 hodin ráno až do 5 hodin večer, včetně Bank Holidays, tedy svátků, při kterých jsou jinak i banky zavřeny. Je zde chováno 14 druhů krokodylianů, z nichž 6 zaujímají samotní krokodýlové. Zbytek patří oběma druhům aligátorů, několika druhům kajmanů (včetně obrovského šestimetrového kajmana druhu Melanosuchus niger), gaviála zoo nechová. Jak tomu ale bývá zvykem, taková zoo se nezaměřuje jen na krokodýly, podívat byste se zde mohli i na některé další plazy-čtyři druhy varanů, včetně druhého největšího ještěra na světě, varana druhu Varanus salvator, tu mají svůj domov též. Crocodiles of the World dále chová dracenu krokodýlovitou, kajmanku a několik dalších želv. Jelikož jde o soukromou sbírku, je jasné, že vstupné zde bude asi o něco vyšší, než v klasické zoo, ale vidět tolik různých krokodýlů a pár dalších plazů pohromadě určitě stojí za to. Zvláště když uvážíme to, že Crocodiles of the World napomáhá záchraně mnohým druhům. V jednadvacátém století jsou bohužel mnohé druhy krokodýlů silně ohroženy. V zoo chovaný krokodýl siamský je v obrovském nebezpečí, ve Vietnamu už byly jeho populace vybity za Vietnamské války, navíc se ve volné přírodě kříží s velkým krokodýlem mořským a hybridi již nejsou zástupci onoho pravého druhu. Jinak je tento druh loven pro svou nádhernou kůži, ale v zoologických zahradách, jako je tato, se těmto krokodýlům daří. Dále tým z Crocodiles of the World chová i krokodýla Moreletova, který se vyskytuje pouze na poloostrově Yucatán a jeho okolí, tedy v Mexiku, Belizi a Guatemale. Tento vzácný druh, měřící asi 3 metry, začíná být ohroženým, jelikož v přírodě žije jen asi 10 000 jedinců. Zoo chová i krokodýla kubánského, nejohroženějšího krokodýla na světě. Ve volné přírodě zbývá 3000 až 6000 jedinců, ti se navíc kříží s americkým krokodýlem, což má za následek nárůst počtu kříženců. Podobnou důležitost týkající se chovu bychom našli i u čínského aligátora. V Crocodiles of the World jsou zároveň lidé učeni o stavu počtů krokodýlů a důležitosti jejich záchrany, především proto, že se většinou jedná o vrcholové predátory ekosystému. Zdejší tým připomíná lidem, že náš druh je zde sice krátce, ale zavinil už vymírání tolika úžasných zvířat... Crocodiles of the World byla postavena teprve v roce 2013 na území farmy. Založena byla Shaunem Foggettem, který si tak splnil svůj dlouholetý sen o postavení podobného typu zoologické zahrady... Já sám bych toto místo určitě jednoho dne rád navštívil...


Na lovu jihoamerických dinosaurů-Paleontologie v Jižní Americe

14. července 2015 v 10:08 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Rozhodl jsem se odstartovat nový seriál, který se bude zabývat naším poznáváním prehistorie Jižní Ameriky, především co se týká druhohor. Nikdy bych však tuto sérii nevymyslel, nebýt rozhovoru s Timem Hainesem a Jasperem Jamesem, tvůrci sérií Putování s dinosaury, jenž je k vidění na YouTube, a v němž Tim Haines mluví o natáčení Putování s dinosaury speciál: Země obrů. Zmiňuje se totiž o tom, že jsou často znenadání v Jižní Americe objevovány obrovské kosti naprosto neznámých zvířat, a tato pro mne fascinující představa mě inspirovala k vymyšlení této série článků... Upřímně doufám, že si ji s radostí užijete!

Severní polokoule je, co se týká dinosaurů, relativně dobře prozkoumanou částí světa, ačkoliv nám ještě zbývá mnoho co objevovat. Vždyť také první kdy popsaní dinosauři byli objeveni v Evropě, nálezy zkamenělin pokračovaly i v Severní Americe a později, především ve 20. století, se dostalo i na Asii. Jižní polokoule je ale zcela odlišným případem. Představte si, že jste nadšeným amatérským hledačem fosílií a vyrazíte do pouštní krajiny kdesi v argentinské Patagonii. Náhle při průzkumu druhohorních hornin narazíte na stehenní kost, která výškou přesahuje polovinu Vašeho těla. Může to být jen sen? Pravda je taková, že jižní polokoule je skutečně málo prozkoumanou částí světa, pokud jde o fosílie dinosaurů. A především se to týká Jižní Ameriky. Zde je hledání pozůstatků více než 65 milionů let vymřelých dinosaurů těžkým úkolem. Zvláště, když polovinu světadílu zakrývají neotropické, deštné pralesy, v nichž se zkameněliny zkrátka hledat nedají. Jižní část Jižní Ameriky však tvoří Patagonie, nehostinná pouštní oblast nacházející se na území Argentiny a Chile. A právě zde dochází k oněm úžasným a překvapivým dinosauřím objevům, z nichž mnohé navždy změnily náš pohled na dinosaury. Ukázalo se, že Jižní Amerika byla domovem největších býložravců a tím pádem tedy i největších suchozemských zvířat všech dob. Zároveň se ukázalo, že zde žili někteří z největších a nejdravějších predátorů vůbec, kteří, pokud se shromáždili do smečky, mohli takovou obrovskou kořist skolit. A především, což je důležité, se nám v posledních 20 nebo 30 letech ukázalo, jak málo toho o druhohorách Jižní Ameriky víme. Inspirující myšlenka, která možná jednoho dne přivede na ono místo celou novou generaci nadšených paleontologů prohledávajících nehostinná naleziště ve snaze objevit ostatky zvířat, o nichž se nám ani nesnilo... Geologická historie Jižní Ameriky je skutečně fascinující a od ostatních kontinentů se výrazně liší. Do střední části Mezozoika byla tato velká pevnina součástí velkého prakontinentu, který se nazývá Gondwana, nebo také Velký jižní kontinent. To znamená, že zvířata mohla přecházet z místa na místo, aniž by narazila na větší vodní plochy, které by jednotlivým druhům této expanzi zabránily. Proto v období Jury, jak lze předpokládat, žila v Jižní Amerika spousta dinosaurů z Afriky anebo Indie. Gondwana se později začala rozdělovat a Jižní Amerika se od Afriky čímdál více vzdalovala. Některé typy dinosaurů byste pak nenašli nikde jinde na světě. Je ovšem pravdou, že izolovaným kontinentem se Jižní Amerika stala až po vyhynutí dinosaurů... Jak tedy probíhá výzkum fosílí na tomto určitém místě? Jaká je historie paleontologického odvětví a paleontologického výzkumu v Jižní Americe? Asi není překvapením, že první zkameněliny zde nalezl britský přírodovědec Charles Darwin v 19. století, ty ale patřily savcům z třetihor. Byl to ale právě on, který jako první z evropských přírodovědců kdy vstoupil na patagonské území a našel zde pozůstatky vyhynulých zvířat. Hon na rané dinosaury začal až později. Až v minulém století, konkrétněji v jeho druhé polovině, se přišlo na to, že jihoamerický kontinent mohl být kolébkou všech dinosaurů. Roku 1958 zde totiž pastevec koz Victorino Herrera objevil kosti nějakého přibližně čtyřmetrové dinosaura, který žil v období Triasu. A nejen to, dokonce to byl jeden z prvních známých dinosaurů! Paleontolog Osvaldo Reig nazval tvora Herrerasaurus, na počest nálezce, a ukázalo se, že Měsíční údolí, tedy formace Ischigualasto, skýtala domov mnoha jiným stvořením z doby Triasu. V roce 1988 americký paleontolog Paul Sereno nalezl kompletní lebku Herrerasaura, a o tři roky později našel menšího, zato však ještě starobylejšího Eoraptora. Brzy došlo i k nálezům jurských dinosaurů, příkladem je Patagosaurus, a pak došlo na Křídové obry, jako byl Giganotosaurus, Argentinosaurus, nebo Dreadnoughtus, který byl popsán teprve minulý rok a je dokladem toho, že všichni obři z Patagonie ještě nebyli nalezeni. Existuje celá řada lokalit, kde hledat, jak třeba v již zmíněné formaci Ischigualasto, tak například v Plaza Huincul. Možná vstupujeme do zlaté éry paleontologie a mnohá tajemství prehistorie jihoamerického kontinentu budou brzy odhalena...




První část byla krátká a taková úvodní, v příštích dílech si již budeme popisovat samostatné objevy jihoamerických dinosaurů, jak k nim docházelo a co světu paleontologie přinesly...

Ptačí řády a jejich evoluce: Trogoni

13. července 2015 v 14:18 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Trogoni
Stratigrafický výskyt: raný Eocén (49 ma) až současnost
Areál rozšíření: rovníkové oblasti (střední a Jižní Amerika, subsaharská Afrika, jižní a jihovýchodní Asie)


CO TO VLASTNĚ JSOU TI TROGONI?
Trogoni jsou řádem ptáků příbuzných srostloprstým, sovám a myšákům. Samci se ozývají hlasitými, výraznými zvuky, zatímco samice jsou mnohem tišší, důležité je však uvést, že jsou tito ptáci poklidnými lovci hmyzu nebo sběrači ovoce. Jiným typem potravy se zpravidla neživí. Slovo "trogon" znamená v řečtině "okusování" a poukazuje na zvláštní vlastnost těchto ptáků, kterou je možno pozorovat v období jejich hnízdění. Trogoni totiž vyhlodávají díry do kůry stromů a následně si v nich vytvářejí hnízda. Dalším typickým znakem trogonů je kompaktní tělo a dlouhý, v případě některých zástupců řádu, velmi dlouhý ocas. Mezi ptáky je unikátní také uspořádání jejich prstů na zadních končetinách, dva prsty míří dopředu a dva dozadu. Křídla jsou obyčejně krátká, ale dostatečně silná na to, aby unesla tělo trogonů. Svaly uchycující křídla tvoří i přes 20 % hmotnosti těla, které váží v případě kvesala chocholatého, největšího současného zástupce trogonů, nanejvýš 210 gramů...

Trogon rudohlavý (Harpactes erythrocephalus)

EVOLUCE ŘÁDU TROGONIFORMES:
Jak je již zvykem u většiny moderních ptačích řádů, i první trogoni se objevili v Evropě. V období Eocénu zde totiž převládalo mnohem teplejší klima a většina Evropy, včetně dnešního Německa, byla porostlá tropickými lesy, jež by na první pohled jistě připomínaly deštné pralesy dnešní jihovýchodní Asie. Možná nejstarší známý zástupce řádu trogonů se objevil už před 54 miliony let na území Dánska, nicméně zde opět není zcela jasné, zda nepatřil do jiného, třeba mnohem primitivnějšího ptačího řádu. Mnohem jistější nález pochází z Německa, konkrétně z Messelu, což je největší evropské třetihorní naleziště. Jmenoval se Masillatrogon a žil před 49 miliony let. Znaky řádu trogonů jsou u něj již patrné, včetně postavení prstů na zadních končetinách nebo délky křídel k poměru velikosti těla. Vedle kostry se na fosílii (viz. obrázek pod textem) zachovaly i obrysy peří, jež dokazují, že měl Masillatrogon dlouhý ocas, což je pro trogony typické. Vývojově pokročilejší rody trogonů se také vyskytovaly ve střední a západní Evropě, jeden nález pochází kupříkladu ze Švýcarska a byl nalezen v horninách z období Oligocénu. Mnoho jiných ptačích řádů, např. papoušci nebo myšáci, dnes v Evropě nežijí, ale stejně jako trogoni se vyvinuli právě zde. Evropa před cca 50 miliony lety opravdu poskytovala dokonalé útočiště velké diverzitě ptáků. Pozdějši se však trogoni z Evropy přesunuli do Afriky a do Asie, k tomu došlo v pozdním Oligocénu nebo v raném Miocénu. První američtí trogoni, kteří se zabydleli v neotropech (střední a Jižní Americe), se ve fosilním záznamu objevují až před 2,6 milionu let...

Masillatrogon z německého Messelu

DNEŠNÍ TROGONI:
Dnešní trogoni jsou tropickými parádníky. Vyskytují se v tropických oblastech skoro celého světa, tedy ve střední a Jižní Americe, v subsaharské Africe a v jižní a jihovýchodní Asii. Z kontinentů se jim nepodařilo osídlit Austrálii a Antarktidu, a v Evropě, své pravlasti, se už desítky milionů let nevyskytují. Trogoni se zpravidla zdržují v korunách deštných a monzunových lesů a hrají všemi možnými barvami. Je ale pravda, že trogoni Nového světa jsou pestřejší a barevnější, než trogoni Starého světa. Tito nádherní ptáci, kteří vesměs svým peřím reprezentují snad všechny barvy, tvoří 7 rodů (Apaloderma, Apalharpactes, Harpactes, Priotelus, Trogon, Euptilotis a Pharomachrus). Druhů žije na Zemi celkem 39, nejvíce je jich v neotropech-24 druhů se zdržuje v tropických oblastech střední a Jižní Ameriky. 12 druhů žije v Asii a jen tři se rozšířily po subsaharské Africe. Vesměs jsou zástupci řádu označováni jako trogoni nebo kvesalové. O jejich chování se toho však mnoho neví, většina poznatků vychází z pozorování ornitologa Alexandera Skutche. Protože jsou však tito ptáci veřejností označováni jako "jedni z nejkrásnějších", mnoho ekoturistických společností ve střední Americe zřídilo rezervace, ve kterých se pozorovatelé mohou dostat blíže ke kvesalům. Trogoni se živí ovocem a hmyzem a stejně jako všechny dnešní druhy žijící v pralesích, čelí i oni velkému nebezpečí ze strany člověka. Kácení lesů a ničení přírozeného prostředí trogonů má za následek úpadek jejich počtů, ale člověkem zatím nebyl vyhuben jediný druh. Zajímavé je, že jsou tito ptáci teritoriální, a mají asi také výbornou paměť, neboť dobře znají ostatní jedince žijící ve stejné oblasti a možná z toho důvodu spolu páry žijí po celý život. Trogoni žijící v nížinnách nejsou příliš dobrými letci, ačkoliv na kratší vzdálenost se vrhnou kamkoliv. Horské druhy naopak často překonávají kilometrové vzdálenosti. Jeden z nejkrásnějších zástupců tohoto řádu, trogon šedoprsý, byl poprvé odchycen viktoriánským přírodovědcem Johnem Whiteheadem, průzkumníkem jihovýchodní Asie a prvním mužem, který kdy vystoupil na nejvyšší horu ostrova Borneo. Pták, kterého našel, je endemitem ostrova Borneo a žije pouze v horských pralesích v nadmořské výšce 900 až 1500 metrů nad mořem...

Trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), kterého roku 1888 objevil John Whitehead

Konvergence: Chobot

12. července 2015 v 11:16 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjejí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

V této části si představíme jeden z dokonalých příkladů konvergence. U některých tvorů totiž během milionů let evoluce srostly horní a spodní ret, a vytvořily pohyblivý orgán, který může sloužit podobně, jako naše ruce. Pro mnohé se zdá přítomnost tohoto pohyblivého svalu u některých zvířat samozřejmostí, zarážející je ovšem fakt, že se vyvinul u nepříbuzných druhů. Co tedy vedlo tyto skupiny zvířat k tomu, aby se u nich vyvinul chobot?

CHOBOTNATCI:
Zcela jistě nejznámější skupinou savců, která je vybavena chobotem, jsou tvorové, jež díky tomuto znaku dostali název-chobotnatci. Dnes žijí pouze tři druhy, a ty jsou kvůli člověku ještě ohroženy, ale v minulosti existovala celá řada chobotnatců-mastodonti, mamuti, barytheriidi, deinotheriidi... Lidé si myslí, že žili stejně, případně že se i chovali stejně, jako dnešní sloni, jediní současní zástupci řádu chobotnatců. S pomocí chobotu dokáží dnešní sloni uzvednout těžké břemeno a případně jej i přemístit. Nabírají jím vodu, kterou na sebe poté chrlí a tím se chladí, někdy vodu nahradí bláto a to má stejný účel. Sloní chobot je neuvěřitelně citlivý, díky němu mají tato zvířata skvělý čich. Chobot jim však pomáhá i při krmení, trhají s ním trávu či jinou potravou a podávají si jí k tlamě. Je to skutečně důmyslný znak. Tohle všechno určitě dokázali i pravěcí bratránci slonů. Mamuti žili ještě před 10 000 let a geneticky i taxonomicky měli blízko k dnešním slonům indickým, zřejmě tedy vzešli ze společného předka. Američtí mastodonti, blízcí příbuzní mamutů, byli trochu zavalitější, a vyhynuli také ke konci doby ledové, kdy nastalo globální oteplování a to zapříčinilo vymírání celé řady na chlad přizpůsobených zvířat. Kde se ale vzali první chobotnatci? A proč se u nich vyvinul chobot? Pro odpověď na tyto otázky je třeba podívat se do dávných skal, v nichž se pozůstatky těchto fascinujících zvířat zachovaly. Nejstarším známým chobotnatcem je Eritherium, které žilo v období Paleocénu, tedy před 60 miliony let. To ale znamená, že se první chobotnatci objevili už pouhých 5 milionů let po vyhynutí dinosaurů! Tento malý savec žil na území dnešního Maroka v severní Africe. Na jednu stranu Eritherium vykazuje typické znaky chobotnatců, na stranu druhou sdílí však mnohé znaky se sirénami. To jen dokazuje, že jsou si chobotnatci a sirény příbuzní. Chobot se samozřejmě u tohoto živočicha nedochoval, to je jasné, jelikož svaly shnijí a nezkamení jako kosti. Nicméně je pravděpodobné, že se u tohoto rodu již zárodky chobotu vyvinuly. Mnohem lépe známým chobotnatcem, jenž zároveň patřil mezi ty první, je Phosphatherium. Žilo před 56 miliony let také v Maroku, možná je přímým potomkem Eritheria. Chobot se u těchto primitivních druhů teprve vyvíjel a na první pohled by na nich nebyla jeho přítomnost znát. Až u Moeritheria, které žilo v Egyptě před 35 miliony lety, v období Eocénu, se objevily první známky přítomnosti chobotu. Tento savec jej zřejmě používal ke sbírání potravy. Právě to je zřejmě důvod, proč se u chobotnatců tento znak objevil...




TAPÍŘI:
Jednou ze skupin lichokopytníků jsou tapíři, velice zvláštní, velcí savci, připomínající tvarem těla prasata. Ve skutečnosti jsou blízce příbuzní nosorožcům a koním. Na populárním vzhledu jim však dodává přítomnost chobotu. Nejsou příbuzní s chobotnatci, tedy až na to, že to jsou stejně jako oni savci. Jinak jsou si tyto nepříbuzné skupinny podobné pouze v ohledu na chobot. A právě to je příklad konvergence, neboť se u tapírovitých tento pohyblivý sval objevil též. První tapírovití se zřejmě objevili před 55 miliony let, nejprimitivnějším zástupcem byl severoamerický Heptodon. Moderní formy tapírů se jako takové s delším chobotem objevily v obdobích Oligocén a Miocén. Byli tehdy rozšířeni mnohem, mnohem více než dnes, obývali většinu Eurasie, včetně střední Evropy (např. Palaeotapirus), přes Beringovu úžinu se pak dostali do Severní Ameriky, odkud se rozšířili do neotropů, jež obývají dodnes. Přesto nakonec většina rodů vyhynula, dnes žije pouze jediný, a tím je Tapirus. Ten zahrnuje pět různých druhů z jihovýchodní Asie a střední a Jižní Ameriky, čtyři z pěti jsou ale kvůli lidskému působení zranitelné nebo ohrožené. Je zřejmé, že se u tapírovitých objevil chobot také kvůli sběru potravy. V jejich případě je totiž mnohem menší, než u chobotnatců, takže jím nemohou sbírat a přemisťovat jiné předměty...



DINOSAUŘI:
Tato myšlenka je čistě spekulativní a nikdy nebylo potvrzeno, že by dinosauři měli chobot. Nicméně v evoluci si příroda s mnohými skupina zvířat často pohrává natolik, že se podobné formy vyskytnout mohou. V případě dinosaurů někteří paleontologové věří, že sauropodi anebo případně hadrosauridi (což je však méně pravděpodobné), mohli být vybaveni chobotem. Je to opravdu zvláštní představa, groteskní sauropodi sbírající kapradí s pomocí chobotů se navíc většině pravěkých nadšenců nezamlouvají. Několik paleontologů už každopádně přišlo s možností, že by se chobot u velkých sauropodů vyskytnout mohl. Například rod Diplodocus, který žil v Severní Americe před 150 miliony let a je důvěryhodně známý, jelikož vystupoval v celé řadě filmů a seriálu, mj. v Putování s dinosaury televizní stanice BBC, měl nozdry až na temeni hlavy. Na základě toho se tedy někteří znalci domnívají, že jde o náznak existence chobotu minimálně u tohoto rodu. Kdo ví, jaká je pravda, možná se jednou objeví více důkazů, které tuto teorii potvrdí, anebo naopak zase vyvrátí...


Příběh existence chobotu u sobě nepříbuzných druhů je příběhem skutečně pozoruhodným a dokonale ukazuje, že konvergentní evoluce stojí za typy mnoha úžasných a zajímavých tvorů...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte. Můžete také diskutovat ohledně posledního tématu v článku, domněnky o chobotů u dinosaurů...

Lovcem dinosaurů, 6. kolo

11. července 2015 v 10:17 | HAAS |  Naše soutěže
Po dlouhé době je tu další kolo soutěže Lovcem dinosaurů, omlouvám se za menší spoždění... Tak tedy, vyražme na lov pravěkých zvířat!

DINOSAURSS

Úlovky: Stegosaurus, Eoraptor, Hatzegopteryx, Magyarosaurus, Troodon

Tento dinosaurus se řadí mezi nejznámější vůbec. Vystupoval v mnoha filmech a seriálech především díky svému populárnímu vzhledu. Byl to kachnozobý dinosaurus, možná tak 10 metrů a vážící 5 tun, s podivným útvarem na hlavě. Tento útvar mířil dozadu a byl dutý, takže jím tento tvor mohl vyluzovat zvuky... Jaké je jméno dinosaura?

MARTINORAPTOR

Úlovky: Velociraptor, Dimetrodon, Plesiosaurus, Basilosaurus, Scutosaurus

Tento dinosaurus se vyskytoval ve formaci Nemegt v mongolské poušti Gobi před 75 miliony až 70 miliony lety. Patřil do skupiny theropodů, pojmenovaných podle Dona Gregoria Alvareze, kteří byli charakterističtí jedním znakem: jediným prstem na předních končetinách. Koneckonců, i jméno tohoto dinosaura znamená "jeden dráp". Znáš jeho jméno?

MATOUŠ PAVLÍK

Úlovky: Therizinosaurus, Tarbosaurus, Arthropleura, Pterodactylus, Muttaburrasaurus

Byl to velký býložravec ze skupiny synapsidů. Žil v Severní Americe, Německu a České republice před 300 až 280 miliony let. Jméno tohoto tvora znamená v překladu "pozemní ještěr". Je charakterizován jako jeden z prvních velkých plazů vůbec, měřil přes 3 metry na délku. Typickým znakem byla pro něj podivná plachta na zádech, kterou podpíraly velké "trny". Byl to býložravec...

MATT

Úlovky: Archaeopteryx, Ceratosaurus, Ouranosaurus, Carcharodontosaurus

Byl to největší pozemní lenochod, jaký kdy žil. Od špičky ocasu k nosu měřil 6 metrů a jeho pozůstatky byly nalezeny v Jižní Americe, kde se vyskytoval v období Pliocénu a Pleistocénu, někteří si dokonce myslí, že vyhynul až se začátkem Holocénu. Toto úžasné tvoření bylo býložravcem, velké drápy sloužily k trhání listí z větví stromů. Jeho velikost překonalo jen málo zvířat... Jak se zvíře jmenovalo?

NONYCHROMEK

Úlovky: Pteranodon, Deinosuchus, Dunkleosteus, Doedicurus, Maiasaura

Malý příbuzný Basilosaurů, měřící pouhých 5 metrů, obýval pobřeží legendárního moře Tethys před 35 miliony let. Fosilie ukazují, že se stával Basilosauří potravou. Jeho pozůstatky se našly na Sahaře, ve Spojených státech amerických a také na Novém Zélandě. Dnes jsou známy dva jednotlivé druhy tohoto rodu...

ANKYLOSAURUS

Úlovky: Compsognathus, Macrauchenia, Coelophysis, Othnielia, Camarasaurus

Toto velké zvíře se řadí k tvorům, jimiž je doba ledová proslulá. Byl to nosorožec přibližně dvakrát větší, než všechny dnešní druhy. Byl to jeden z největších savců, jací kdy žili a vážil přibližně 4,5-5 tun. Měl jen jeden roh, zato však velmi dlouhý-skoro 2 metry. Mohl ho používat na obranu...

Přeji Vám mnoho štěstí při lovu pravěkých zvířat! Pokud všichni odpovíte brzy, napíši další kolo ještě v tomto měsíci!

Správce dinosauřího parku - Přestřelka na Isle of Die

10. července 2015 v 14:40 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Léto je v plném proudu, stejně jako některé závažné problémy, jež musí naši hrdinové vyřešit!

Přestřelka na Isle of Die

Problémů máme v Dinosauřím parku v poslední době dost, tentokrát však přišel jeden skutečně obrovský. Ale nepředbíhejme. V pondělí ráno jsem měl menší potyčku s rozzuřeným samcem Deinotheria, který se opět začal chovat agresivně, podrážděně a snažil se zbořit plot ohraničující jeho výběh. Ten se naštěstí ukázal být velmi dobře postaven a mohutný, více než pětitunový býložravec jej nezničil. Dodnes mě z toho ale mrazí po zádech a když si na to vzpomenu, roztluče se mi srdce. Byl opravdu naštvaný a vypadal, jako by chtěl zničit vše v okolí, a mne zabít. Šťavnatou zeleninu, kterou jsem mu donesl, snědl až po půlce dne, kdy už byla zaprášená od písku, který vířily jeho mohutné nohy. V úterý zase přišla zpráva, že Dsungaripterové se spolu perou. Okamžitě jsem spolu s dalšími třemi pracovníky parku vběhl do aviaria, ale rvačka už zřejmě skončila. Opodál seděl samec s potrhaným křídlem. Konečně se ukázalo, co stálo za těmi podivnými zvuky, jež jsme před asi půl rokem stále slýchali! Tihle Dsungaripterové nikdy nebudou mít mláďata, navzájem se nenávidí tolik, že by jeden druhého nejraději rozpáral a sežral! Samice se ukázala být mnohem silnější a agresivnější, samce jsme proto přemístili do pozorovací ohrady, kde bude umístěn do té doby, než vytvoříme výběh speciálně pro něj. Ve středu dostal Oliver povolení opustit ostrov, protože se mu postřelené rameno dokonale zhojilo. A to by to nebyl náš dobrodruh, kdyby okamžitě, bez přemýšlení, nevyrazil na Isle of Die! Tam ho ale čekalo nemilé překvapení. Tým byl totiž napaden. A překvapivě, ne žádným dinosaurem. Oliver totiž během středečního odpoledne narazil na nějaký tábor. Ve chvíli, kdy byl na místě, vypadal tábor jakoby byl opuštěný, ale táborníci se brzy vrátili. Byla to banda nějakých zločinců vybavených pistolemi, puškami, samopaly a nějakým výbušným materiálem. Olivera okamžitě chytili, tomu se ale podařilo zavolat vysílačkou tým, jenž se na místo okamžitě dostavil. Napětí se stupňovalo, Oliverův tým se zločinci smlouval a mezitím zavolal nás...

Byl krásný středeční večer, zrovna jsem si nasadil novou čepici na spaní a těšil se, jak si od té vší práce zase na pár hodin odpočinu. Tu ke mě přiběhl Fred a řekl mi, že je mě potřeba. Vše mi vysvětlil na palubě helikoptéry. Protestoval jsem, pak mi bylo Olivera líto, až jsem se skoro rozbrečel, pak jsem nadával a řval, ale nakonec jsem se s tím smířil, popadl nějaký kulomet či co a z helikoptéry opět vystoupil. Nad Isle of Die padla tma. I tak jsem ale hned poznal, že se nachází na severovýchodním pobřeží. Dorazili jsme k tomu táboru. Byl obehnaný dráty, zločinci svítili kam až oko dohlédlo svými lampami a občas nějaký z nich vystřelil do vzduchu. Následovala strašlivá přestřelka. Střílelo se ze všech světových stran, pořádně jsme ani nevěděli, kdo je kdo a na koho vlastně střílíme! Zločinci postřelili tři z našich lidí a dva zabili! To mě naštvalo a použil jsem tu zvláštní věc, kterou jsem nesl na rameni, ke střelbě. Jenže jsem měl vpředu zadek a vzadu předek, takže rána přišla do stromů hned za mnou. Nakonec byla střelba ukončena, protože těm gaunerům došly náboje. Přiběhli jsme k táboru. Vtrhl jsem do prvního stanu, a kdo tam nebyl! Svázaný Oliver, jenž mě prosil, ať jej odváži. Dělal jsem si z toho legraci, nahlas se smál a vymýšlel u toho všelijaké vtípky, až mi nakonec řekl, kolik je hodin. Takovou provokaci jsem si nemohl nechat líbit! Odvázal jsem ho a uraženě se posadil do helikoptéry. Doma jsem si lehl, ale stejně jsem neusnul, takže jsem vlastně probdil celou noc... Mimochodem, ti zločinci byli zajati. Šest z nich jsme zabili, jedenáct přežilo bez zranění. Teď jsou v rukou spravedlnosti a máme se brzy dozvědět, co na Isle of Die chtěli, tedy, doufám. A když to tak píši, nemohu odolat pohledu na moře, nad kterým se právě vznášejí pterosauři!

Doufám, že se Vám tato část líbila, pokud ano, komentujte...

Velká evoluční odysea savců, část 2.: První z prvních

9. července 2015 v 10:18 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku

Evoluce savců je příběh o neuvěřitelné rozmanitosti, přizpůsobivosti i katastrofických vymíráních. Na konci tohoto příběhu, který by se dal nazvat "evoluční odyseou", stojíme my, lidé. Chceme-li však zjistit, jak tato cesta začala, musíme prozkoumat dávnou minulost třídy savců a lépe pochopit, proč se vlastně na Zemi savci objevili a proč tak dlouho žili ve stínu dinosaurů...

Podle oficiálního stanoviska se první savci objevili už v dobách prvních dinosaurů, to je jisté. Našly se totiž jejich zkameněliny a ty jsou stejného stáří. Za předka všech pozdějších a především moderních savců je považován Adelobasileus, jehož nalezená lebka měřila pouhých 15 milimetrů. Tento malý, osrstěný tvor připomínající dnešní rejsky a hlodavce, žil před 225 miliony let. To byla doba, kdy vláda dinosaurů začínala. Objevily se rody jako Coelophysis a právě s těmi Adelobasileus sdílel polopouštní prostředí západu Severní Ameriky, jež obýval. K nálezu jeho lebky došlo v roce 1990 v Texasu. Adelobasileus byl pravděpodobně nejranějším zástupcem skupiny, kterou odborníci nazvali Mammaliformes (savcotvární). Tato skupina jako celek existuje dodnes a zahrnuje savce samotné, nicméně Adelobasileus patřil spíše k předkům savců. Měl už srst, je pravděpodobné, že kojil svá mláďata matřeským mlékem, ale byl to tzv. mammalimorph. Mezi tyto primitivní předky všech savcotvárných kromě Adelobasilea patří také čeleď Tritylodontidae...


Ale co byli vlastně zač ti tritylodontidé? No, zaprvé je třeba uvést, že patřili do podřádu kynodontů, byli ale vysoce specializovaní k životu jako savci. Vyvinuli se v pozdním Triasu, byli teplokrevní a někdy se jim přezdívá "hlodavci druhohorního období". Samozřejmě nebyli žádní praví hlodavci, vlastně to nebyli ani praví savci, i když byli jejich předchůdci. Žili ale podobným, nebo dokonce stejným způsobem. Tritylodontidi se zřejmě skrývali přes den a žili v noci, kdy většina predátorů, především masožravých dinosaurů, spala. Je těžké určit, čím vším se živili, mohli to být hmyzožravci anebo rovnou všežravci, kteří pozřeli vše, na co přišli, od ovoce přes listy až po maso. Jejich fosílie se našly na Antarktidě, v Eurasii, na jihu Afriky a v Novém světě. Celá čeleď je pojmenována podle Tritylodona, který v rané Juře v Jižní Africe. Byl vejcorodý a šlo o býložravce. Před 190 miliony lety, kdy žil, se opravdu začali vyvíjet první praví savci. Ovšem zajímavé je, že Tritylodon byl stále něco mezi savci a plazy, měl srst, ale kladl vejce, podobně jako dnešní ježury a ptakopyskové. Mohl by tento 30 centimetrů dlouhý tvor představovat další fázi v evoluční odysei savců?


Je tu ještě jeden tvor, který už je řazen mezi savce a žil 205 miliony lety, přičemž vymizel zhruba v době, kdy se na Zemi objevili první tritylodontidi (před asi 190 miliony lety). Jmenoval se Morganucodon. Paleontologové mu říkají zkráceně Morgie, a jeho fosílie se našly v Evropě, Severní Americe a především v Číně, konkrétněji v jihočínské provincii Yunnan. Tento tvor reprezentuje velice pozoruhodný řád Morganucodonta, jehož zástupci vyhynuli před 140 miliony let. Vesměs byli zřejmě nokturnální, to znamená, že byli aktivní po setmění. Mezi Morganucodonty se řadí i Megazostrodon, pravděpodobně nejznámější z prvních savců. Tento 10 až 12 centimetrů dlouhý, rejskům podobný mammaliform požíral malé ještěrky a hmyz. Žil ve státu Lesotho na jihu Afriky, kde se jeho pozůstatky k velkému překvapení paleontologů, že savci žili už na začátku éry dinosaurů, našly v roce 1966. Megazostrodon hrál klíčovou roli v evolučním souboji savců a plazů. Je jedním z oněch důkazů, že savci začali jako malá stvoření, kdežto dinosauři, ač se objevili ve stejné době, neustále narůstali. Jejich velikost a síla nakonec savce přemohla. Megazostrodon se stával kořistí masožravých dinosaurů, kterými se to před 200 miliony let jen hemžilo...


Dále se objevila čeleď Haramiyidae. Do té se řadila Haramiya, která žila v Evropě, konkrétně v Anglii a v Německu. Je známa pouze z nálezů několika zubů, takže paleontologové s přesností nevědí, jak vypadala, ale předpokládá se, že vzledem měla blízko k hrabošům. Potravu, nejpravděpodobněji rostlinnou, drtila širokými stoličkami. Experti se domnívají, že žrala hlavně plody cykasovitých rostlin. Haramiya žila od pozdního Triasu po ranou Juru. Tehdy se objevil další významný tvor, tentokrát zase zástupce čeledi Tritylodontidů. Jmenoval se Oligokyphus, žil v Evropě, Číně a Severní Americe a měřil 50 centimetrů na délku. Tento býložravý kynodont byl dříve považován za jednoho z prvních savců, je ale pravdou, že byl spíše jejich předchůdcem. V pozdní Juře se ale objevili i tzv. multitubertuláti. Řád pravých savců, který zahrnoval tvory s prodlouženými předními řezáky...


Zdroje obrázků: astrosurf.com (obrázek upraven autorem), WikiMedia, paleos.com .

Sám v australské buši-část 1.

8. července 2015 v 11:01 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Včera jsem začal s Příběhem dravce Jane, dnes pro změnu napíši první část dalšího slíbeného příběhu, a tím je Sám v australské buši. Také jsem se na psaní tohoto vyprávění moc těšil, tak uvidíme... Snad se Vám bude líbit.

SÁM V AUSTRALSKÉ BUŠI-ČÁST PRVNÍ:
Obloha se zatáhla a začal foukat chladný vítr. Jaká to byla změna oproti předchozímu týdnu, kdy slunce pálilo a teplota stoupla na více než 35°C! Bylo teprve ráno a bylo jasné, že během dne zaprší. Queenslandské město Beerwah bylo toho dne neskutečně klidné. Auta se v ulicích neštosovala kvůli dopravním zácpám, jako obvykle, skupinka mladých pošťáků roznesla všechny letáky a dopisy včas a děti seděly ve školních lavicích, připraveny na vyučování. V jednom z bytů vysokého domu netrpělivě pobíhal jeden muž. Zrovna si balil věci na výpravu, o které vždy v životě snil. Byl to Ken Smith, mladý pětadvacetiletý herpetolog, jehož životním cílem bylo chytit nejjedovatějšího hada naší planety-taipana druhu Oxyuranus microlepidotus. Ken byl milovníkem herpetologie a hadů už od svého nejútlejšího dětství. Zatímco jeho vrstevníci hráli fotbal, sbírali modely aut a hráli počítačové hry, Ken pobíhal po prašných pláních za městem a chytal ještěrky a nejedovaté hady. Jednoho si kdysi přinesl domů a dostal vynadáno od rodičů, jelikož původně volně žijící had zanesl do bytu roztoče. Byl to malý druh z čeledi užovkovitých, jinak vcelku neškodný, ale Ken ho musel vypustit zpět. Dělal to tehdy skoro s pláčem, až později si uvědomil, že je lepší doma chovat hady narozené v zajetí. Chovu se ale přesto nevěnoval tolik, jako hledání hadů v terénu. Bylo to snad to jediné, co ve svém volném čase dělal. A zůstalo mu to dodnes. Ken vždycky toužil stát se herpetologem, proto tvrdě pracoval ve škole, a protože mu to šlo, dostal se nakonec na univerzitu a studoval tam. Byl ostatně velkým dobrodruhem a svého prvního jedovatého hada, pseudoploskolebce, chytil na ostrově Tasmánie ve svých jedenácti letech. "Páni, skoro bych zapomněl na svůj hák na hady!" vykřikl nahlas Ken, když prohlížel batoh a kontroloval, zda na něco nezapomněl. Vytáhl z koženého pouzdra na první pohled malý hák, dokonalou pomůcku na chytání hadů, především těch nebezpečných. Hák byl teleskopický a po plném vysunutí měřil jeden metr, to už nebylo málo. Ken si jej vzal s sebou, zamával svému bytu a zmizel. Chystal se totiž odchytit divokého taipana a splnit si svůj životní sen. Tohle zvíře, tento nejjedovatější had na světě, byl živočichem, který ho ve snech pronásledoval po celá desetiletí. Ken za všechny své peníze nakoupil zásoby, zaplatil si jeep na cestu a byl připraven vyrazit. V parku, přímo v centru Beerwahu, se ještě shledal se svým nejlepším přítelem-Morganem Williamsem. "Morgane, vidíme se naposledy!" řekl mu. "Doufám, že tím nechceš říci, že tě to zvíře uštkne a zabije!" zasmál se jeho kamarád. "Stát se může cokoliv," zdůraznil nahlas a vážně Ken, "ale taipani obvykle nejsou agresivní, alespoň ne tolik, jako pakobry a těch už jsem několik za život chytil!" "Tak ať se Ti to líbí, myslím, že více Ti popřát nemohu. Hlavně ať to přežiješ, jo, to je to hlavní!" řekl Morgan. Rozloučili se a Ken konečně vyrazil na cestu. Na cestu, která jej odnesla z domovských končin hluboko do centra Austrálie, které obývají někteří z nejúžasnějších tvorů naší planety. Ken se těšil do nehostinného prostředí a cestou pouští stále nahlížel z okýnka jeepu, aby si udělal lepší obrázek o tom, kde stráví následující měsíc. Nesetká se během té doby s jediným živým člověkem, a tato představa jej jak naplňovala, tak trochu i děsila...


Když dojeli na místo, ocitl se jeep v travnatém, suchém terénu, v němž s jistotou vládl písek. I s tím si ovšem čas od času pohrával vítr. Řidič, nějaký pan Arnold, vytahal z kufru všechna Kenova zavazadla. Poděkoval mu za peníze, kterými mu Ken zaplatil, a odjel. V kraji zavládlo mlčenlivé ticho. Ken se díval po krajině, která mu chvílemi přišla plná života, jindy zase, jako by jej byla zbavena. Vzpomněl si ale na slova svého hrdiny Steva Irwina, "tady v australských pouštích máme největší diverzitu plazů". To jej povzbudilo, popadl své batohy a kufry a vydal se hledat místo, kde by se utábořil. Bylo zde velmi sucho a horko, teplota stoupala ke 40°C. I před týdnem tedy bylo v Beerwahu příjemněji. Ale Kenovi to vyhovovalo, vždycky toužil po extrémních, nehostinných krajinách, po těžko přístupných prostředích. Stan si postavil na malé písčité ploše, kterou obklopovala řádka keřů různých velikostí. Právě pod nimi se mohli skrývat nějací plazi. Ken shromáždil dříví na oheň, zajistil stan, přichystal vše potřebné k pobytu v buši a pak popadl hák na hady s cílem najít první známky přítomnosti tvora, za nímž přijel. Největší životní zkouška stála přímo před ním...

První část je za námi, netýkala se ještě tolik přežití v nehostinných podmínkách, ale v příštích dílech se to změní... Pokud se Vám příběh líbil, komentujte...