Září 2015

Deset nejnebezpečnějších hadů-Zápas s obrovskou krajtou

30. září 2015 v 15:20 | HAAS |  Videa
Zápas s obrovskou krajtou. Dobrodruh Nigel Marven prohledává zapomenuté džungle Malajsie při hledání nejjedovatějších hadů naší planety. Během svého hledání však nachází i krajtu mřížkovanou, největšího hada jihovýchodní Asie, který může dorůst i 10 metrů! Dokáže se Nigel vyhnout velmi bolestivému kousnutí tohoto čtyřmetrového jedince?

Ukázka z filmu Ten Deadliest Snakes: Malaysia, který měl včera ve 20:00 premiéru na stanici Eden Channel ve Spojeném království.


Lovcem dinosaurů, 9. kolo

28. září 2015 v 14:46 | HAAS |  Naše soutěže
Je na čase vrátit se k soutěži Lovcem dinosaurů! Pomalu se blížíme ke konci a jak jsem slíbil, otázky budou těžší... Věřím však, že se s tím vypořádáte!

DINOSAURSS

Úlovky: Stegosaurus, Eoraptor, Hatzegopteryx, Magyarosaurus, Troodon, Parasaurolophus, Pyroraptor, Toxodon

Zkameněliny tohoto neobyčejného tvora byly objeveny ve skotském West Lothian. Byl to karbonský bezobratlý, byl vybaven žihadlem na konci ocasu a měl také klepeta. Šlo o nějaký typ členovce, který měřil 70 centimetrů... Znáš jeho jméno?

MARTINORAPTOR

Úlovky: Velociraptor, Dimetrodon, Plesiosaurus, Basilosaurus, Scutosaurus, Mononykus, Liopleurodon, Gastornis

Byl to velký obojživelník s dlouhým tělem, malými končetinami a obrovskými čelistmi. Byl až 2 metry dlouhý a žil v bažinách pravěkého Skotska v období Karbonu. Znáš jeho název?

MATOUŠ PAVLÍK

Úlovky: Therizinosaurus, Tarbosaurus, Arthropleura, Pterodactylus, Muttaburrasaurus, Edaphosaurus, Brachiosaurus

Byl to jeden z prvních plazů. Žil v Karbonu, měl ostré zuby, jež značí, že se živil malými stonožkami a dalšími bezobratlými, a jeho fosílie byly objeveny v kanadském Novém Skotsku. Nalezený exemplář před více než 300 miliony let uvízl v kmeni stromu...

MATT

Úlovky: Archaeopteryx, Ceratosaurus, Ouranosaurus, Carcharodontosaurus, Megatherium, Argentavis

Tento rod permských plazů z doby před 260 miliony let zahrnoval tři odlišné druhy. Podle tohoto živočicha byla pojmenována celá čeleď. Byl příbuzný Scutosaurovi a měřil přes 2,5 metru na délku...

NONYCHROMEK

Úlovky: Pteranodon, Deinosuchus, Dunkleosteus, Doedicurus, Maiasaura, Dorudon, Jaekelopterus, Ornitholestes

Slavný nález "ještěrky Lizzie" ze skotského West Lothian. Tento fascinující živočich dosahoval délky pouhých 30ti centimetrů. Žil v období Karbonu a možná patří mezi nejstarší plazy, případně předky plazů...

ANKYLOSAURUS

Úlovky: Compsognathus, Macrauchenia, Coelophysis, Othnielia, Camarasaurus, Elasmotherium, Mei, Lystrosaurus

Tento savec žil zhruba před 30 miliony let na území dnešní Saharské pouště. Jeho zkameněliny byly objeveny v egyptském Fayumu. Mohl vypadat jako nosorožec, ale patřil do zcela jiné skupiny. Nosorožcům se podobal především díky podivným dvěma rohům, přes které asi neviděl dopředu...

Doufám, že se Vám pravěká zvířata podaří nalovit bez problémů!

Slavné expedice: Grangerův lov zkamenělin

27. září 2015 v 11:59 | HAAS |  Vědecké výpravy

SLAVNÉ EXPEDICE

GRANGERŮV LOV ZKAMENĚLIN

Walter Willis Granger (1872-1941) byl americký vertebrátní paleontolog a profesionální sběrač zkamenělin. Za svůj život byl součástí série expedic do různých koutů světa, jmenovitě do Wyomingu, Egypta, Mongolska a Číny. Byl při tom, když byli objeveni známí dinosauři, například Velociraptor nebo Protoceratops. Za svůj život pomohl paleontologii učinit velký krok vpřed, poznat nové druhy dávno vymřelých obratlovců a také zaniklé světy, ve kterých tito tvorové žili. Co všechno však bylo během Grangerova lovu zkamenělin objeveno? Jaké konkrétní druhy byly vyzdviženy z hornin, v nichž přetrvaly po desítky milionů let? A co učinilo těmto výpravám náhlý konec?


Ačkoliv byl paleontologem doslova od mládí, akademického titulu dosáhl Granger až roku 1932, tedy v době, kdy měl již většinu paleontologických expedic za sebou. Z vědeckého pohledu to tedy byl spíše kopáč zkamenělin, ale rozhodně si uvědomoval cennosti svých nálezů a je možné, že byl těmito výpravami i nadšen. Walter byl synem vojenského veterána Charlese H. Grangera, který bojoval v Americké občanské válce. Je pravdou, že původně Waltera zajímala preparace usmrcených zvířat, ale po zážitcích z Amerického přírodovědného muzea se začal zaměřovat na fosílie. To bylo rozhodující...

Takže, jak vlastně Walter Granger začal? Poté, co se přidal ke skupině vědců věnujících se paleontologii obratlovců, čekala jej první výprava do terénu. Roku 1897 proběhly paleontologické vykopávky ve Wyomingu, při nichž se Walterovi podařil překvapivý objev. Možná zcela náhodně nalezl poblíž historického města Como Bluff proslulou lokalitu, jež byla pohřebištěm desítek kostí dinosaurů z období Jury. Místo bylo nazváno Bone Cabin Quarry a jeho nálezcem nebyl nikdo jiný, než samotný Walter! Sám zde objevil obrovské množství zkamenělin velkých dinosaurů, např. rodů Apatosaurus, Stegosaurus a Allosaurus. Tito dinosauři zde žili před 155-150 miliony let, tehdy byla Severní Amerika součástí Velkého severního kontinentu (Laurasie). Poblíž naleziště bylo z dinosauřích kostí postaveno stavení místního pasáčka ovcí, odtud se vzal název lokality. Od června roku 1898 začaly probíhat pravidelné vykopávky, jež se setkaly s úspěchem-a to skutečně velkým. Desítky tun zkamenělin byly z místa odváženy přímo do Amerického přírodovědného muzea, kde docházelo k podrobným výzkumům.



Roku 1907 následovala Grangerova první expedice mimo Severní Ameriku. Přidal se ke svému nadřízenému, Henrymu Farfieldu Osbornovi, při výpravě do Egypta. Němcům a britům se již předtím podařilo v Egyptě objevit zkameněliny skutečně obdivuhodných prehistorických živočichů, nyní měla přijít řada na američany a jejich perfektní tým expertů na lov fosílií. Ve Fayumu se týmu, jehož byl Granger součástí, podařilo najít kompletní kostry kenozoických savců, což přispělo ke zlepšení pověsti Amerického přírodovědného muzea. Kromě toho si pověst zlepšil i Granger, na kterého čekala řada dalších výprav...


Asi nejpodstatnějším obdobím Grangerovy kariéry byly expedice do východní Asie, konkrétně do Číny a Mongolska. Po řadě let strávených v Americe se zúčastnil vykopávek vedených Johanem Gunnarem Andersonem, švédským archeologem a geologem, jehož cílem bylo najít jakéhosi "pekingského pračlověka". Místem hledání se stal Zhoukoudian, jeskynní systém v Pekingu, v němž byly objeveny ostatky pravěkého člověka druhu Homo erectus. To však nebylo vše-v jeskyních byly nalezeny kosti obrovské prehistorické hyeny druhu Pachycrocuta brevirostris. Vážila přes 100 kilogramů, velikostí by se dala přirovnat ke lvici a žila před zhruba 400 tisíci lety (střední Pleistocén)...


Walter vedl pár výprav při čínské řece Yangtze, a do kaňonu s krásným názvem Tři soutěsky. Poté se již přidal k pravému Indianu Jonesovi, jehož výpravy přinesly světu paleontologie mnohé. Tímto hrdinou byl ostřílený americký dobrodruh Roy Chapman Andrews, bývalý špión za první světové války, účastník slavné expedice na Aljašku a pozorovatel velryb. Ve 20. letech minulého století stál za sérií expedic do pouště Gobi v Mongolsku, ke kterým se přidal i Walter Granger. Při těchto výpravách byli nalezeni dinosauři jako Oviraptor, Protoceratops, Velociraptor, Pinacosaurus a Saurornithoides...


Zbytek života strávil Granger v USA, obdržel akademický titul, stal se kurátorem fosilních sbírek a nakonec zemřel na srdeční selhání. Za svůj život však učinil mnoho důležitých objevů, za něž si rozhodně zaslouží svou slávu...

Na lovu jihoamerických dinosaurů-Menší křídoví predátoři

26. září 2015 v 14:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V tomto dílu projektu "Na lovu jihoamerických dinosaurů" si představíme menší druhy masožravců z období Křídy... Doufám, že Vás článek zaujme...

Známe řadu pozoruhodných jihoamerických dinosaurů, mezi něž se řadili největší tvorové, kteří kdy pochodovali po suché zemi. Jižní Amerika však byla domovem i spousty malých dinosaurů, z nichž ti největší dosahovali délky možná 6ti metrů. Byli mezi nimi i predátoři. Například rod Unenlangia byl nalezen v argentinské provincii Neuqén roku 1996. Nalezený materiál sestával z několika kostí a drápů, z čehož paleontologové usoudili, že šlo o raptora. Unenlangia byla 3,5 metru dlouhým, 75 kilogramů vážícím dromaeosauridem a je možné, že žila ve smečkách, podobně jako příbuzní Velociraptor a Deinonychus. Žila před 89 miliony let a její kořistí se mohli stávat mnozí ještěři, rejskovití savci, primitivní ptáci i menší druhy dinosaurů. Těžko říci, zda mohla smečka Unenlangií udolat 15 metrů dlouhého sauropoda Epachthosaura, nicméně menší ornitopodi se příležitostně mohli objevit na jídelníčku tohoto nesmírně zajímavého dravce. Mezi o něco větší theropody se řadili abelisauridi, jako například Aucasaurus, známý díky své roli v proslulém seriálu Planeta dinosaurů z roku 2003. Aucasauři byli pětimetrové stroje na zabíjení, při běhu pravděpodobně dosahovali vysoké rychlosti a díky mocnému stisku čelistí mohli přelomit krční obratle téměř jakéhokoliv nevelkého býložravce, který se jim připletl do cesty. Je možné, že kořistí Aucasaurů se stávali opancéřovaní sauropodi rodu Saltasaurus. Fosilie Aucasaura byly nalezeny ve dvou argentinských formacích, mezi nálezy jsou i pozůstatky lebky. Díky tomu víme, že měl tento dinosaurus nad očima jakési rohy, možná byly poutačem pozornosti nebo je samci používali k zastrašování soků. Zvláštním znakem Aucasaura (a vůbec všech abelisauridů) jsou malé přední končetiny. Kdyby abelisauridi nevyhynuli, je možné, že by je ztratili úplně, avšak kdo ví. Podobným znakem byl samozřejmě vybaven i notoricky známý Carnotaurus, velká dravá příšera, která si zahrála roli hlavního záporáka ve slavném Disneyho filmu Dinosaurus z roku 2000. Byl 8 metrů dlouhý, takže spíše patřil mezi velké masožravce. Žil před 75 miliony let a jistě byl postrachem všech mírumilovných stvoření, se kterými sdílel svůj patagonský domov. Příbuzným Aucasaura a Carnotaura byl také Skorpiovenator, opět osm metrů dlouhý theropod, jenž se zřejmě živil mláďaty sauropodů. Ne všichni menší masožravci křídové Jižní Ameriky jsou však dobře známi. Bayosaurus je neformální jméno udělené fosiliím jakéhosi neznámého theropoda, jehož pozůstatky byly objeveny v Neuqénu v Argentině. Jméno bylo stanoveno Phillem Curriem, Rodolfem Coriou a Paulinou Carabajal roku 2006, ale nikdo neví s jistotou, o jakého dinosaura vlastně šlo. Zřejmě to byl tak 3 až 4 metry dlouhý abelosauroid, soudě podle podobnosti některých kostí, žijící před asi 90 miliony let. Nepříliš prozkoumaným, ale jistě vývojově primitivním abelosauroidem byl i Austrocheirus, jehož ostatky byly v Patagonii objeveny 17. března 2002-o osm let později byl vědecky popsán. Známe-li však nějakého menšího křídového dravce Jižní Ameriky opravdu dobře, pak je jím Austroraptor. Byl to pětimetrový zabiják, dromaeosaurid příbuzný Unenlangii, lovil v dobře organizovaných tlupách a dlouhé drápy na zadních končetinách používal k přidržení se na těle kořisti, zatímco ji rdousil s pomocí čelistí vybavených dozadu zahnutými zuby. Vzhledem k délce patří Austroraptor spolu s americkým Utahraptorem mezi největší popsané raptory, a rozhodně je největším dromaeosauridem jižní polokoule. Když byly jeho zkameněliny poprvé odkryty, nemohli jejich nálezci zprvu uvěřit, že před nimi leží jakýsi hrob vysoce specializovaného predátora. V roce 2008 byl uskutečněn popis, a to sice paleontologem Fernandem Novasem. Ten mimochodem pojmenoval i coelurosaura druhu Aniksosaurus darwini, který byl pouze dva metry dlouhý a na výšku měřil okolo 80 centimetrů-nebyl tedy vyšší, než krocan. Známe také spoustu malých dromaeosauridů jako Pamparaptor či Nequenraptor, jež byli asi 2 metry dlouzí. Je jisté, že na území dnešní Argentiny a případně i Chile se to před 100-75 miliony let jen hemžilo nebezpečnými zabijáky, ať už velkými, tak i malými...



Snad se Vám článek líbil, do komentářů nezapomeňte napsat svůj názor. Článek můžete také hodnotit hvězdičkami...

Správce dinosauřího parku - Akce v Británii

25. září 2015 v 14:06 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Pracovní týden je u konce a před námi jsou tři dny jistě zaslouženého volna... S ním přichází i další část Správce dinosauřího parku, která se od všech ostatních liší. Hned se dozvíte, proč...

Akce v Británii

Poprvé po několika letech jsem strávil celý týden mimo ostrovy v Tichém oceánu! Zcela jsem opustil Dinosauří park, blízkost nebezpečného Isle of Die, rovněž jako prehistorické tvory ve výbězích, ze kterých se každou chvíli nějaké z nich vyláme. Bohužel to však nebyla žádná dovolená... Ačkoliv jsem se vrátil do své mateřské Anglie, neměl jsem tu možnost zbavit se jednak dotěrného Olivera, a samozřejmě také děsivých příšer za zády. Clarka totiž minulý pátek večer napadlo, že bychom mohli uskutečnit nějakou "živou" dinosauří výstavu v Británii a v sobotu nám oznámil, že už vše zařídil. Tak jsme tedy v sobotu po obědě vyrazili z Dinosauřího parku. Letadlem jsme odletěli do Spojených států a odtamtud přímou čarou na britské ostrovy. Speciální nákladní letadlo přitom převáželo tři z našich dinosaurů. První dva jsou skutečnými kliďasy-roční Othnielia a mladý Archaeopteryx (v tomto případě spíše jakýsi typ praptáka než dinosaura). Ten třetí umí být nebezpečný a byl také důvodem, proč jsem celou cestu letadlem běhal na záchod (i když Oliver říká, že to způsobila rok prošlá čokoláda, kterou mi předtím "daroval"). Zvířata však byla uspána a dobře zajištěna v kovových klecích, jež byly pevně zakotveny v nákladovém prostoru. Nebezpečí bylo minimální, ale mne přesto nebylo dobře. Cítil jsem, že nás čeká velký krok v historii Dinosauřího parku. Důvod, proč Clark akci zařídil, byl jednoznačný: udělat našemu parku tak trochu reklamu. Doba, kdy bude park zpřístupněn návštěvníkům, se již blíží a Clarkovi nejde o nic jiného, než jej prezentovat veřejnosti. Do Londýna jsme přiletěli až v pondělí, krátce po čtvrté ráno. Zamířili jsme do Chipping Barnetu na severu Londýna, do velkého nákupního centra, kde mělo celé představení proběhnout. Zvířata měla být ukázána, něco málo jsme o nich měli říci, poté představit park a odpovědět na otázky zvědavcům. Akce samozřejmě přilákala spoustu návštěvníků. Setkali jsme se s otázkami typu: "Jsou ti dinosauři živí?" a "Nejde jen o nějaký trik?". Odpovídat na takové otázky mě vůbec nebavilo, ale byl jsem tím pověřen. Oliver mezitím přednášel. Při svém projevu o potravních zvyklostech Archaeopteryxů se náhle stalo něco neočekávatelného. Prapták Oliverovi vyklouzl z rukou, vyšplhal na provaz jistící jakési dveře, a rozletěl se pryč. Lidé šíleli! Křičeli, naříkali, řvali strachy, jen děti se smály, ukazovaly na Archaeopteryxe a upozorňovali na to své zděšené rodiče. Archaeopteryxové samozřejmě nejsou nebezpeční, takže nedošlo k ničemu vážnému. Skupinka našich bezpečnostních pracovníků jej nalákala na velké larvy, jež byly obzvláště šťavnaté a správný Archaeopteryx, jako ten náš, jim prostě nedokáže odolat. Byl tedy chycen a zavřen do klece, ve které se uklidnil. A pak se stalo něco strašného...

Nastala polední přestávka, Oliverova prezentace měla pokračovat odpoledne a my si zašli na oběd. Oliver mě pozval do jedné skvělé čínské restaurace v překrásné londýnské čtvrti, po které poletovaly skupiny holubů a sem tam se na obloze objevil i nějaký ten sokol. V restauraci mi Oliver koupil nejpálivější jídlo, jaké jsem kdy jedl. Snažil jsem se ho odpálkovat a ukázat mu, že ty smažené hranolečky obalené v paprice vůbec nejsou pálivé, ale jakmile jsem se rozkašlal, už jsem slyšel Oliverovy vtipné poznámky. Karta se obrátila až ve chvíli, kdy Oliver dostal pálivou polévku, kterou vzhledem ke své "odvaze" ani nedokázal sníst (ale snažil se, podařilo se mu spořádat alespoň zeleninu při okraji). Poté přiběhl rozčilený bezpečnostní pracovník s výkřiky: "Troodon utekl! Troodon utekl!" Oliver shodil talíř s polévkou ze stolu a utíkal za ním. Ten chlap mu něco řekl a za chvíli restauraci opustili. Bylo mi líto nechat tam ty pálivé hranolečky, ale bylo jasné, že se děje něco hrozivého, proto jsem také vzal nohy na ramena. Ukázalo se, že chytrý Troodon se nějakým způsobem dostal z klece, zřejmě drápem přesekl nějaký tenký drátek a pak zkrátka zmizel. Chvíli jsme zmateně pobíhali po okolí a nevěděli, zda máme volat policii, nebo vojáky, či chytit zvíře sami. Až za pár minut jsme zaslechli zoufalé volání starší paní, která Troodona viděla přecházet přes přechod. Samozřejmě následovala dopravní zácpa, uzavření dětského hřiště a poté zběsilý útěk dvojice školáků, které se Troodon rozhodl ulovit. Naštěstí jsme zvíře nalákali na kus masa, šikovný dravec tušil, že jde o past, ale přece jen se rozhodl pro snažší oběd a nechal se střelit uspávací šipkou. Tato střela přišla v čas, jelikož jeden mladík se našeho dinosaura zrovna chystal zastřelit příruční pistolí. Během týdne se pak řešily nějaké nepodstatné věci, Oliver o všem mluvil v televizi a přiznal, že jsme asi udělali chybu, ale protože vše dobře dopadlo, nikdo na nás veřejně nenadával ani nás neshodil. Osud Dinosauřího parku je však stále nejistý...


Na správce jistě čekají další těžké úkoly, příště se dozvíte, jak se vypořádá i s nimi! Možná, že ne vše proběhne úplně hladce, jak je v poslední době zvykem...

Westlothiana

23. září 2015 v 15:02 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Westlothiana byl rod vyhynulého obojživelníka nebo dokonce raného plaza, který žil v období Karbonu stupně Viséan před 338 miliony let. Patří ke skotským fosilním specialitám, zkameněliny byly nalezeny pouze ve Skotsku. Roku 1984 byla objevena kostra tohoto živočicha v lomu East Kirkton na jihu Skotska, v koncilní oblasti West Lothian. Tvor byl popsán v roce 1990 paleontology Rolfem a Smithsonem a pojmenován Westlothiana podle území, kde byl objeven. Avšak krátce poté, co byly nalezeny pozůstatky Westlothiany, začalo se tomuto živočichovi přezdívat "ještěrka Lizzie". Tuto přezdívku pro Westlothianu poprvé užil její nálezce, profesionální lovec fosílií Stan Wood, a je možné, že tak učinil podle dětského televizního seriálu Lizzie the Lizard, který byl v té době vysílán stanicí ITV. Autoři vědeckého popisu se tedy rozhodli pojmenovat typový a zároveň jediný známý druh W. lizziae. Westlothiana byla nalezena ve vrstvách z raného Karbonu a její vzhled napovídá, že šlo o částečně vodního anebo zcela suchozemského živočicha. Někteří odborníci se domnívají, že patřila mezi obojživelníky, podle jiných byla zase zástupcem raného plazího řádu Cotylosauria. Jiní ji zase řadí do skupiny Reptiliomorpha, tedy "plazotvaří". Poslední možnost se zdá být možnou, neboť plazotvaří byli obratlovci vypadají jako plazi, ale neměli všechny plazí znaky. Byli tedy jakousi přechodnou formou mezi prvními čtvernožci a skutečnými plazy. Už v době svého objevu splňovala Westlothiana jakousi představu o nejstarším známém amniotovi, tvorovi schopného klást vejce se skořápkou na souši. Westlothiana se mezi takové tvory řadila, takže je nepravděpodobné, že by se vracela k vodě a kladla do ní vejce jako typičtí obojživelníci. Zajímavé je, že tento rod je v podstatě o 26 milionů let starší než Hylonomus z Jogginsu v Kanadě, který je dnes považován za jednoho z nejstarších plazů vůbec. Celkově se Westlothiana podobala Casinerii, taktéž nalezené ve Skotsku a žijící před 340 miliony let. Jelikož byla nalezena celá kostra zachovaná v kameni, víme přesně, kolik "ještěrka Lizzie" měřila. Délka činila 20 až 30 centimetrů, šlo tedy o malého tvora, ale je možné, že na rovině dokázala běžet velkou rychlostí, jako ještěrky. Je možné, že šlo o zemní zvíře žijící ve spadaném listí, kde se nacházelo dost potravy-především malí bezobratlí. Skupina výzkumníků ale v roce 2003 publikovala zprávu, podle níž mohla být Westlothiana přizpůsobena hrabavému životu. Nepříliš velké končetiny, zato však dlouhé tělo, jsou nejen znaky tohoto vyhynulého zvířete, ale také současných scinků. Vzhledem k tomu, že takto stavění scinkové povětšinou žijí alespoň částečně v norách, které si hrabou, je pravděpodobné, že se Westlothiana chovala stejně. Nevelká hlava a dlouhý ocas by ji nečinily žádné potíže při prohrabáváním se půdou. Navíc tak mohla uniknout možným predátorům, například velkým pavoukům a štírům, kteří v období Karbonu dosahovali úctyhodných rozměrů. Pokud by bylo v budoucnu nalezeno více fosilního materiálu, mohli bychom se o Westlothianě dozvědět více...
Popis tohoto nesmírně zajímavého prvohorního živočicha naleznete například v knize "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat".


Příště Balanerpeton!

Knihy o pravěku: Encyklopedie Dinosauři

22. září 2015 v 17:07 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Zatím poslední popisek knihy o pravěku jsem napsal 15. června, je již tedy na čase přijít s dalším! Tato knížka má možná jednoduchý název, ale mnohokrát mne již inspirovala při psaní článků na blog...

Encyklopedie Dinosauři je skvěle sestavená kniha napsaná kolektivem autorů spolu s odborným redaktorem Michaelem K. Brett-Surmanem. Nabízí dokonalý pohled na svět paleontologie, druhohorní éry a především dinosaurů, na které se zaměřuje. Sestává z šesti kapitol: Čtení minulosti, Svět v době dinosaurů, Seznamte se s dinosaury, Dinosauři a my, Průvodce světem dinosaurů a Průvodce po dinosauřích nalezištích a muzeích. Samozřejmě nechybí ani předmluva, úvod, rejstřík a slovníček, jak je u encyklopedií zvykem. První čtyři kapitoly se zaměřují na práci paleontologů, zkoumání minulosti života na Zemi, výzkum zkamenělin, objevování dinosaurů a jeho historii, jednotlivá geologická období druhohor i život dinosaurů-od pohybu přes přijímanou potravu až po její zkamenělé zbytky, známé jako koprolity. Nechybí vysvětlení evoluce ptáků, základních dinosauřích znaků a zmínky o světoznámých paleontolozích. V páté kapitole najdete množství popisů nejrůznějších dinosaurů, o některých pojednává pouze jedna strana, o jiných zase celá dvoustrana. Zvířata nejsou řazena abecedně, ale podle příbuznosti, například na několika listech za sebou naleznete pouze sauropody, dromaeosauridy, ankylosauridy apod. Šestá kapitola popisuje známá dinosauří naleziště a muzea, jež lze navštívit. Text je doplněn velkým množstvím fotografií práce paleontologů v terénu, samotnách lokací a dinosauřích koster vystavených v muzejních prostorech. Vše je napsáno srozumitelně, bez zbytečných "hlubokých" detailů, takže se jedná o četbu snad pro každého. Co však podle mne dělá z této knihy jednu z nejlepších publikací shromažďujících fakta o pravěkém světě, jsou citace známých osobností, jež má čtenář možnost přečíst a zamyslet se nad nimi, na samém začátku každé kapitoly. Mě samotného například velice inspirovala slova amerického ornitologa Charlese Williama Beeba, podle kterého je jediným okamžikem, jenž se nikdy zcela nezopakuje, objev prvního exempláře. Další citace se týkají pojetí času, zvídavosti apod. Také text je občas proložen citacemi, včetně těch od Jacka Hornera nebo různých básníků. Na dvoustraně s názvem "Využívání a vyhledávání dalších informací" najdete sloupec užitečných odkazů na weby muzeí, paleontologických asociací i společností, které mohou nabídnout doplňující a případně novější informace. Také ilustrace dinosaurů jsou podle mne krásnou součástí této knihy... Proto se řadí mezi mé oblíbené knihy o pravěku...

Údaje:
Autoři: Christopher A. Brochu, John Long, Colin McHenry, John D. Scanlon, Paul Wilis, Michael K. Brett-Surman,
rok vydání: 2004 (stále ji lze sehnat v některých knihkupectvích),
počet stran: 256.

Doufám, že další popis knihy přinesu v brzké době!!!

Nový druh smrtonoše

21. září 2015 v 16:22 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Skvělá, právě aktuální novinka snad potěší každého milovníka hadů... V regionu Kimberley, na severu západní Austrálie, byl nalezen a popsán nový druh smrtonoše-Acanthophis cryptamydros! Popisek byl před pár dny uveřejněn v tisku Zootaxa, který informuje o nově objevených druzích živočichů. Smrtonoši druhu Acanthophis cryptamydros však nežili před lidmi zcela skryti, byli vídáni již desítky a desítky let. Smrtonoši rodu Acanthophis jsou totiž známi tím, že obývají v podstatě každé možné prostředí, od deštných lesů severní Austrálie a Nové Guineje až po pouště australského Rudého centra, proto tedy není jejich výskyt ve značně hornaté, skalnaté a poměrně suché oblasti, jakou Kimberley je, žádným překvapením. Herpetologové se dříve domnívali, že se jedná o jiný druh smrtonoše, který se hojně vyskytuje v sousedním Severním teritoriu. Teprve nedávno však porovnali Kimberleyského smrtonoše s 15 exempláři ze Severního teritoria a všimli si tak jistých rozdílů, na jejich základě se rozhodli vytvořit pro zvíře nový taxon. Paul Doughty, kurátor herpetologického odvětví Western Australia Museum, o nálezu řekl, že jde o překvapení. Dále také zdůraznil, že Kimberleyští smrtonoši jsou skutečnými mistry maskování. Jejich oranžově zbarvené šupiny dokonale splývají se spadanými listy. Smrtonoši loví dobře prozkoumaným způsobem, poblíž tlamy pohybují se světle zbarveným konečkem ocasu a lákají jím kořist. Jakmile se oběť dostane dost blízko, je uštknuta a zabita dříve, než si vůbec uvědomí, že onen pohyb nepatřil červu, ale zabijáku. Smrtonoši rodu Acanthophis také patří mezi nejjedovatější hady planety, podle některých dostupných zdrojů údajně mezi deset s nejtoxičtějším jedem. Ačkoliv je jejich tělo široké a spolu s hlavou připomíná spíše zmijovitého hada, jedná se o zástupce čeledi korálovcovitých (zmijovití samozřejmě v Austrálii a na Nové Guineji nežijí). Polovina všech lidí uštknutých smrtonoši zemřela na účinky silného neurotoxického jedu, pravděpodobně však vybaveného i jinými, složitými komponenty. Acanthophis cryptamydros má pouhých 50 centimetrů na délku, ale je rozhodně potencionálně nebezpečný. Momentálně se přesně neví, kolik druhů má rod Acanthophis, některé zdroje uvádějí pouze 4 platné druhy, některé až 15. Nově objevený druh by však měl být platným a měl by být jistě přidán do sbírky. Mnohá tajemství tohoto nádherného plaza však stále čekají na objevení, a to je velmi vzrušující. Možná se v příštích několika letech dozvíme více o způsobu života a také o síle jedu Kimberleyského smrtonoše...


Doufám, že se Vám můj článek líbil, více informací o tomto hadovi jistě naleznete na webech Sci-News či Nature World News...

Podivná vodní příšera s chobotem

20. září 2015 v 13:39 | HAAS |  Podivní netvoři
V minulém století došlo k údajným spatřením velkého množství podivných, neznámých zvířat. Kromě těch, o kterých se diskutuje nejčastěji (např. Nessie a Yetti), jsou známy případy pozorování tvorů, jejichž existence se zdá být téměř neskutečná a jejich samotný vzhled evokuje v člověku spíše pohádková stvoření než živoucí zvířata. Ovšem, kdo ví... Mezi takové tvory, souhrnně označované jako kryptidi, se řadí i podivná vodní nestvůra s chobotem. Říká se jí Hippoturtleox, název je v podstatě složeninou slov Hippo (anglicky hroch, slovo má však původ v latině), turtle (želva) a ox (vůl). Dne 1. prosince 1922 byl tento tvor údajně spatřen stovkami lidí poblíž pláže Margate v provincii KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice. Toto místo bylo v minulosti poměrně bohaté na zranění způsobená žraloky, kteří jsou spolu s kosatkami nejmocnějšími predátory jihoafrických vod. Mohl by je snad předčít tento podivný živočich, Hippoturtleox? Existence nějakého neznámého mořského savce se vyloučit nedá, ale to, co lidé údajně viděli, se zdá být až moc neuvěřitelné. Hippoturtleox prý bojoval s kosatkami, ty nakonec zvítězili a svou kořist si odnesly kamsi do hlubin, kde ji spořádaly. Nestvůra vypadala z dálky jako lední medvěd, neboť byla srstnatá, a měla dlouhý chobot. Jako je tomu u takových spatření zvykem, opět nebyly při události pořízeny žádné fotografie ani videozáznam-lze tedy něčemu takovému věřit? Nemusí to být právě bizarní vzhled, ale spíše fakt, že zvíře bojovalo s největšími dravci současné doby, co dodává všemu na neskutečnosti. Možná trochu věrohodnější by mohla být příhoda otce a syna Mullaneyových z roku 1962. Rybařili tehdy na jezeře lLough Dubh (někdy také nazývaném Black Lake) v Irsku, když tu se jim na udici chytil podivný živočich. Podle jejich popisu byl velký jako kráva, tmavé tělo bylo pokryto celkem krátkou srstí a končetiny byly silné a krátké. Obličej živočicha byl prý zakončen jakýmsi chobotem, nebo rohem. Podle kryptozoologů by opět mohlo jít o Hippoturtleoxe, jen mnohem menšího, než byl jedinec pozorovaný v Jižní Africe. V 80. letech 20. století se zase objevila zpráva, že podobně vypadající zvíře bylo na počátku 70. let zabito čínskými vojáky na pobřeží jednoho jezera v Tibetu. Kde a jak však najít odpověď na otázku, zda je to všechno pravda? Je jen na každém z nás, jak usoudí. Z hlediska zoologů však toto zvíře nebude oficiálně existovat do té doby, než bude popsáno. Což se vzhledem k tomu, že o něm kromě povídaček nevíme nic, možná ani nestane...

Podle mne se jedná o celkově dobrý námět na vědecko-fantastickou knihu, co Vy na to? Do komentářů napište svůj názor... Obrázek i informace jsou z www.kryptozoologicky.blog.cz . Na onom zajímavém webu naleznete více informací...

Tvary pterosauřího zobáku

19. září 2015 v 16:37 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Jeden znak byl u ptakoještěrů na první pohled více než patrný-zobák. Čelisti slouží každému živému zvířeti ke sběru potravy, jejímu rozmělnění a zpracování, a ptakoještěři samozřejmě netvořili žádnou výjimku. Ale jaké typy zobáku vlastně pterosauři měli? Někteří lidé nad tím možná nikdy nepřemýšleli a brali zobák létajících plazů za jakýsi neměnný znak, jako něco, co měli všichni ptakoještěři společné. Víme však, že tvar zobáku se mohl u mnohých druhů a rodů výrazně lišit, způsobuje to totiž specializace na určitý typ potravy, která se vyskytuje v určitém prostředí. Někteří ptakoještěři měli krátký zobák plný ostrých zubů, mezi takové se řadily například jurské rody Pterodactylus nebo Rhapmphorhynchus. Nadměrný počet zubů v krátkých čelistech sice bránil Rhamphorhynchovi chycenou rybu či jiný typ potravy roztrhat, a polknout ji asi také nebylo zrovna lehké, nicméně při lovu se mu toto vybavení určitě hodilo. V porovnání s takovými pterosaury, jako byl miniaturní Anurognathus, měli Pterodactylové a Rhamphorhynchové zobák ještě prodloužený. Lebka Anurognatha byla celkově velmi krátká, jako by prvního zástupce rodu někdo překvapil ranou pěstí, a všichni potomci tím pak byli poznamenáni. Délka lebky v poměru k délce těla, rovněž jako délka čelistí samotných, nám napovídá, že tento ptakoještěr se neživil rybami. Byl to s největší pravděpodobností hmyzožravec, i když tvůrci příběhů o pravěkých zvířatech jej rádi prezentují jako "dravou pirani" lačnící po čerstvém mase a krvi. Ozubený zobák však měli mnozí další pterosauři, celkově známe mnoho desítek takových rodů, mezi něž se řadí nejčastěji létající plazi Triasu a Jury. Například na zkamenlině Sordese si můžeme prohlédnout zuby jemně mířící dopředu. Byla to dokonalá sklapovací past. Někteří ptakoještěři, což platí především o těch Křídových, však měli již protáhlý a často bezzubý zobák. Netýká se to rodů jako Ornithocheirus nebo Tropeognathus, ale spíše ještě známějších pterosaurů, jako byl Pteranodon. Pravděpodobně nejpopulárnější ze všech létajících plazů byl v některých filmech vyobrazen se zuby, ale ve skutečnosti je neměl. Bezzubý zobák přesto mohl sloužit jako perfektní pomůcka při chytání kluzkých rybek. Zdá se, že také Nyctosaurus měl zobák bez zubů, stejně jako velcí azhdarchidi. Zástupci této čeledi pterodaktyloidů byli zřejmě největšími létajícími zvířaty všech dob. Obrovský Quetzalcoatlus by svým 12ti metrovým rozpětím křídel zakryl dvě, možná i tři osobní auta, a je možné, že velice dlouhými čelistmi chytal nejen ryby, ale i malé dinosaury (včetně mláďat masožravých theropodů). Většina ptakoještěrů však zuby měla, většinou vypadaly jako tenké, dlouhé jehly. V mnoha případech se zachovala keratinová část zobáku, ačkolivne vždy obsahuje právě zuby. Je však jasné, že ptakoještěři se mezi sebou v mnohém lišili-včetně zobáku. Ti, kteří kteří se živili ovocem a hmyzem se zcela jistě lišili od rybožravých typů...


Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte a hodnoťte hvězdičkami. V blízké době snad přinesu více článků zaměřených na pterosaury...