Říjen 2015

Nebezpečná výprava Dona Rolanda 13.

31. října 2015 v 18:03 | HAAS |  Komiksy s dinosaury a přírodou
V průběhu minulých částí se cíle týmu změnily. Don Roland a jeho přátelé zjistili, že obyvatelé vesnice zřejmě nebyli zabiti velkým dravým dinosaurem, který sestoupil z hory Nkigivango. Nenalezli totiž žádné stopy po takovém konfinktu mezi lidmi a predátorem. Rozhodli se tedy rozdělit: David a Za se měli podívat po uprchlých vesničanech, zatímco Jamie a Don chtěli masožravce nalákat zpět do jeho doupěte ve výši. Nebude to však příliš riskantní?

NEBEZPEČNÁ VÝPRAVA DONA ROLANDA, TŘINÁCTÁ ČÁST





Don Roland nyní čelí většímu nebezpečí, než kdy předtím? Podaří se mu přežít a dokončit misi? Pokračování příště...

Slavné expedice: Výpravy do Měsíčního údolí

31. října 2015 v 9:57 | HAAS |  Vědecké výpravy

SLAVNÉ EXPEDICE

VÝPRAVY DO MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ

Geologická formace Ischigualasto, přezdívaná také jako Valle de la Luna ("Měsíční údolí") je jedním z nejproslulejších nalezišť dinosaurů na území Argentiny. Tato nehostinná část hornaté krajiny provincie San Juan zabírá plochu 603 kilometru čtverečních a je vyhlášena jako Světové dědictví UNESCO. Proč je však toto území tolik důležité pro poznávání minulosti naší planety? Jaká tajemství skrývalo ve svých skalách, starých přes 200 milionů let? Povíme si něco o paleontologických výpravách, jež se vydaly odhalit taje Měsíčního údolí, a dosáhly objevů, které změnily náš pohled na svět dinosaurů...


Tato nehostinná krajina byla roku 2000 vyhlášena Provinciálním parkem. Jde o chráněné území, kam se jen tak někdo nedostane. Najdete zde minimum živých tvorů, kterých byste si okamžitě všimli, zato se zde však nalézají pozůstatky obdivuhodných zvířat, která vyhynula před stovkami milionů let. Většina Provinciálního parku Ischigualasto se nachází ve výšce 1300 metrů nad mořem a pouze jeho západní část je porostlá malými pouštními keříky, kaktusy a některými stromy. Ty pokrývají pouhých 20 % formace, jinak jde skutečně o skalnaté prostředí. Práce v takovém terénu, kde maximální dosud naměřená teplota dosáhla 45°C, není vůbec jednoduchá. Pro paleontology je však toto místo rájem, neboť právě zde před 230 miliony let žili tvorové, po nichž se tak dlouho pátralo. Nejstarší a nejprimitivnější dinosauři...

První zaznamenaný paleontologický popis Měsíčního údolí pochází z roku 1930. Tehdy se však o důležitosti území nevědělo takřka nic. Až o jedenáct let později, v roce 1941, byl zhotoven dokonalejší popis. Paleobotanikům se zde podařilo nalézt asi 70 druhů prehistorických rostlin-jeden z prvních důkazů, že tato oblast je bohatá na zkameněliny. Označení Valle de la Luna dostalo území ve své podstatě až v roce 1943, kdy Ángel Cabrera z University of La Plata popsal něco opravdu podivuhodného. Zkameněliny plaza podobného savcům, jež o pár let dříve nalezl jeden italsko-argentinský hledač fosílií, popsal pod názvem Exaeretodon. Toto zvíře žilo na přelomu středního a pozdního Triasu. Byl to kynodont, zástupce čeledi Traversodontidae. Byl 1,8 metru dlouhý a pravděpodobně to byl masožravec. Později některé analýzy dokázaly, že samice rodily jedno až dvě mláďata. Pozůstatky kynodontů označovaných jako Exaeretodon byly později objeveny v Brazílii a dokonce i v Indii, ale původně popsaný druh pochází z Ischigualasta. Tento jistě podstatný nález navždy změnil pohled na ono geologické souvrství. Když se zde vyskytovali triasští kynodonti (na obrázku), mohli zde žít i raní dinosauři?


Přesto nebylo Ischigualasto zájmem paleontologů až do konce následujícího desetiletí. Až tehdy, v roce 1958, přišla na řadu první z US-Argentinských expedic. Dr. Alfred Sherwood Romer z Harvardské univerzity zde nalezl fosílie vzrůstově malých, pro vědu však velkých obratlovců. Jako jeden z předních expertů na fosilní savce objevil několik ložisek obsahujících zkamenělý materiál. Popsal ono místo jako "pozoruhodné" či "neobyčejné". Během této expedice byla objevena a prozkoumána lokalita Chanares. To vše přispělo k rozšíření obzorů místních vědců a hledačů zkamenělin. Konečně došlo k odhalení důležitosti celého souvrství. Už roku 1959 byl Reigem popsán rod Saurosuchus, obrovské šestimetrové monstrum jen velmi vzdáleně příbuzné dinosaurům-tento dravec chodil po čtyřech, měl mohutné čelisti a zřejmě se živil později objevenými primitivními dinosaury. Jeho fosílie byly také nalezeny v Měsíčním údolí, zřejmě zde byl vrcholovým predátorem. Našlo se tu několik jeho ne zcela kompletních koster...


Na počest Alfreda Sherwooda Romera byl pojmenován druh Trialestes romeri, svrchnotriaský příbuzný krokodýlů. O těchto tajemných zvířatech, patřících do čeledi Sphenosuchidae, se toho moc neví. Podle zkoumání Sphenosucha však lze usuzovat, že Trialestes byl jak kvadrupední, tak i bipední, jinými slovy chodil po čtyřech i po dvou končetinách. Mnohem známější jsou místní savcovití plazi, jako Jachaleria či Ischigualastia. Byli to dycinodonti, nebo-li zavalití býložravci chodící po čtyřech, spásající nízko rostoucí vegetaci. Možná žili ve stádech. Zajímavé je, že Ischigualastia byla pravděpodobně ještě větší, než její známější bratranec Placerias-měřila 3,5 metru na délku. Mezi kynodonty se zde vyskytoval také Chiniquodon. Byl to hbitý, možná osrstěný dravec. V roce 1963 popsal José Bonaparte jednoho z místních obojživelníků, krytolebce rodu Promastodonsaurus. Také Cabrerův Pelorocephalus zde žil před 230-220 miliony let a jeho kořistí se stávaly nejspíše ryby. Mezi plazy představujícími jakousi výhradně suchozemskou formu krokodýlů byl i Sillosuchus, třímetrový predátor.


Během několika let se paleontologům podařilo poskládat hezký obrázek o tom, co vlastně na území formace Ischigualasto žilo před těmi 230 miliony let. Pak ale místní honák Viktorio Herrera našel kosti nějakého dinosaura. A nebyl to dinosaurus jen tak ledajaký, byl to jeden z nejprimitivnějších, jaké známe. Fosílie, jež roku 1963 popsal Osvaldo Reig, byly označeny jako Herrerasaurus ischigualastensis. Co byl tento tvor zač? Pouhý čtyřmetrový zabiják všeho živého v okolí? Ne, toto zvíře jistě představuje jednoho z prvních dinosaurů. Žilo před 231,4 miliony lety. Podle všeho jde o nejranějšího zástupce skupiny Theropoda, kam patřili všichni masožraví dinosauři. Nález to byl už tehdy senzační, ale až v roce 1988 byla objevena kompletní lebka. Nalezl ji tým paleontologů vedený Paulem Serenem, současným "Indianou Jonesem paleontologie". Jako jeden z následovníků dobrodružného paleontologa Roye Chapmana Andrewse, Sereno narazil na zlatý poklad. A nejen, že se mezi jeho objevy ocitla lebka Herrerasaura. Objevil dinosaura, který byl ještě primitivnější...


Eoraptor lunensis-možná nejstarší dinosaurus, jaký je nám dosud znám. Žil zhruba ve stejné době, jako Herrerasaurus, ale vykazoval ještě ranější znaky. Byl to metrový lovec ještěrek, malých obojživelníků a především hmyzu. Kosti v podstatě neobjevil Sereno, ale popsal je. Pravým objevitelem se stal roku 1991 Ricardo Martínez, paleontolog z University of San Juan. Název Eoraptor lunensis, za kterým už stojí Sereno, znamená "jitřní lupič z Měsíčního údolí" a je jistě výstižný. Věřte nebo ne, v posledních letech však byly popsány i další primitivní rody dinosaurů. Není mezi nimi jen starý známý Pisanosaurus, raný býložravec. Sauropodomorphové jako Panphagia a Sanjuasaurus též žili před 231 miliony let. K jejich popisům, za nimiž stojí Alcober a Martínez, došlo až v letech 2009 a 2010. Byla to rozhodně neobyčejná zvířata. Všechny tyto objevy přispěly k našemu poznání formace Ischigualasto...


Možná v příštích desetiletích přinese Měsíční údolí mnoho dalších zajímavých nálezů. Třeba se na místo jednoho dne vydá další velká expedice, která nalezne pozůstatky tvorů, o nichž se nám dosud nesnilo. Vše je jen o čase... Nezbývá než doufat, že ne všechny zkameněliny formace Ischigualasto byly zatím nalezeny...

Veselý Halloween a příjemné Dušičky!

30. října 2015 v 17:51 | HAAS |  Ostatní zajímavosti

Již zítra budou lidé v zemích anglosaské kultury slavit Halloween, v pondělí je zase významným dnem zde, ve středu Evropy, Památka všech zesnulých. Nezapomeňte tedy přijít k hrobečku...

VESELÝ HALLOWEEN A PŘÍJEMNÉ DUŠIČKY VÁM PŘEJE BLOGORGONOPSID!

Správce dinosauřího parku - Důležité jednání a napadeni ptakoještěry

30. října 2015 v 10:02 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Říjen se blíží ke konci a za dveřmi je již listopad. Avšak to neznamená, že bych náhodou vynechal Správce dinosauřího parku! Doufám, že si jej s radostí užijete...

Důležité jednání a napadeni ptakoještěry

Uplynulý týden bych mohl ve zkratce označit jako akční. V Dinosauřím parku se přihodila celá řada událostí, z nichž některé byly doslova smrtící. Stále bojujeme s podivnou chorobou, jakousi epidemií, kterou do parku zanesl dnes již zesnulý Troodon. Onemocnělo již šest lidí-nově jeden krmič, kterého minulý týden kousl nadměrně agresivní Siamotyrannus. Vyvstává základní otázka: Jak se ten záhadný vir dostal od Troodonů až k němu? Zatímco lékaři se krmiče snažili zachránit (a kupodivu, je na tom ze všech šesti nemocných nejlépe), veterináři Siamotyranna uspali a blíže se na něj podívali. To, co odhalili, by nám mohlo pomoci v boji proti oné nákaze. Dásna kolem zubů měl zduřelá, při zmáčknutí z nich vycházela podivná látka, kterou bych osobně přirovnal ke slizu. Možná je to jakási tekutina, jež obsahuje zárodky onoho cizopasníka. Věřte nebo ne, Siamotyranna se díky tomuto zjištění podařilo vyléčit. Jeden z veterinářů použil nesmírně silná antibiotika, aby miniaturního nepřítele zničil. Nutno však podotknout, že taková dávka antibiotik by mohla Siamotyranna i zabít-v podstatě zde byla 50 % šance, že nepřežije. Teď však volně pobíhá po výběhu a je v pořádku. O něco podobného jsme se pokusili i s našimi nemocnými přáteli, ale zde antibiotika příliš nezabírala. Proto byla v pondělí svolána důležitá porada. Dorazilo na ní několik lékařů, Charlesových známých ze Spojených států, včetně výborného odborníka na cizopasníky Boba Swinga z University of California. Během jednání byly probírány různé pojmy, kterým jsem ani nerozumněl, a Charles očividně také ne. Na konci porady zíval. Ovšem, padlo alespoň podstatné rozhodnutí. Nemocní budou převezeni do Spojených států ve sterilním prostředí, aby nás zde náhodou neohrožovali. Někteří odborníci se chtěli podívat také na Siamotyranna a navrhli podobný převoz, ale Charles nesouhlasil. Podle něj by to bylo příliš nebezpečné. Před měsícem nám unikl Troodon v londýnských ulicích, pak si představte zuřivého Siamotyranna pobíhajícího po ulicích San Diega nebo Los Angeles. Skličující představa...

Osobně si však myslím, že by se tito odborníci měli na Siamotyranna blíže podívat. Charles dostal týden na rozmyšlenou, pak jim má oznámit, souhlasí-li s převozem, či ne. V úterý odpoledne jsem zažil některé z nejnapínavějších momentů svého života. Z Isle of Die do parku přiletělo velké hejno pterosaurů rodu Tapejara. Byli to samci bojující o samice a, jak se nakonec ukázalo, také o nová teritoria. Z oken svých příbytků mohl každý pracovník parku pozorovat houfy pterosaurů rvoucích se až do krve. Každý, kdo vyšel ven, se v zápětí stal obětí těchto zápasů. První, kdo tak učinil, byl krmič John. Chtěl si pořídit videozáznam a poté jej poslat přes e-mail své rodině, ale zaplatil za to životem. Když jsem ho viděl uprostřed zápasících ptakoještěrů, tajil se mi dech. Nakonec jsem popadl pušku a vypadl mezi ně, abych ho ochránil a domluvil mu. Bylo už ale pozdě. Poté, co jej zuřící Tapejarové roztrhali, zaměřili se na mě. Z bitek o samice se náhle stal zápas o večeři. Vrhla se po mě masa těl s křídly, ostrými zobáky a jasně zbarvenými hřebínky na hlavě. Utíkal jsem zpět do svého domku a zamknul se v něm. Ptakojštěři však prorazili okno, za chvíli i dveře a já byl v pasti. Stačil jsem jen zapnout vysílačku a zavolat rangerům... Probudil jsem se až v ošetřovně. "Tak co, milý brachu, ještě žiješ?" řekl kdosi, a ten hlas mi byl moc dobře známý. Jakmile jsem otevřel oči, uviděl jsem zubícího se Olivera. Můj naštvaný pohled ho posléze rozesmál. Zanedlouho jsem zjistil, že hejna pterosaurů zase odletěla. Avšak důvod, proč se spolu samci rvali zrovna na našem ostrově příliš jasný není. Nabízí se pouze teorie říkající, že pterosauři sem jednou za pár let přiletí bojovat o družky a nová území, a takto se to neustále opakuje. Možná to je důvod, proč jsme nic takového ještě nezažili. Když jsem se chlapů zeptal, jak je možné, že jsem přežil takřka nezraněn, odpověděli mi, že jsem se propadl do sklípku, kam už na mě čelisti ptakoještěrů nedosáhly... Můžu říci, že jsem měl docela štěstí. Včera jsem se od Charlese dozvěděl další novinku. Siamotyrannus bude převezen do Spojených států, a možná tam bude konečně odhalena síla té záhadné nemoci, jež jej a naše kamarády nakazila...

Správce Dan Jameson se bude snažit zjistit více, nakonec se však dozví více, než očekával... O tom v příštích týdnech!

Giganti doby ledové

29. října 2015 v 9:32 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Titáni, se kterými byste se potkali na pláních Eurasie a Ameriky před 40 000 lety... Nyní se s pomocí moderních technologií vracejí...







Giganti doby ledové (orig. eng. Ice Age Giants) je britská televizní trilogie poprvé vysílaná na jaře roku 2013 na stanicích BBC Two a BBC Two HD. Představuje savce, kteří žili v poslední době ledové, a odhaluje jejich desítky tisíc let neodhalená tajemství. Pořadem provází paleontoložka Alice Roberts. V Gigantech doby ledové jsou pravěcí tvorové přivedeni k životu za pomocí počítačové animace zároveň s novými paleontologickými poznatky. Ve třech dílech je tedy představena řada více i méně známých tvorů z doby ledové, od predátorů po býložravce. První epizoda, "Země šavlozubce" se zaměřuje šavlozubé tygry Smilodonty v Severní Americe, kteří zde dominovali po velmi dlouhou dobu, avšak před deseti tisíci lety náhle vyhynuli. Druhý díl, "Země jeskynního medvěda" představuje pohled na známé jeskynní šelmy, a to na medvěda a lva jeskynního. Alice Roberts vyráží do hor Transylvánie, kde se spolu se svým týmem snaží důkladně prozkoumat jeskyni, v níž se nachází důkazy bitvy a tedy i jasné konkurence mezi jeskynními medvědy a lvy. Závěrečná epizoda nese jméno "Poslední z obrů" a věnuje se více huňatým obyvatelům severní polokoule. Mezi nimi jsou mamuti, glyptodonti, obrovští lenochodi, srstnatí nosorožci a znovu také šavlozubí tygři. Alice pátrá po příčinách, které na konci doby ledové způsobily zánik těchto majestátních tvorů. Každá epizoda trvá 60 minut, avšak vzhledem k distribuci je možné, že mimo Velkou Británii, jak se často stává, bude program vysílán o něco kratší. Ve Spojeném království a také v Austrálii již seriál na DVD vyšel a lze jej přes internet koupit ze zahraničí, nicméně přinejmenším ve zbytku Evropy k vydání na DVD ještě nedošlo. Cyklus Giganti doby ledové může být nejen zajímavou podívanou, může také posloužit jako zdroj faktů o zvířatech, která by jistě každý milovník pravěku chtěl vidět naživo...

Dinosauři: Příběh o dobytí planety, 1/4

28. října 2015 v 10:46 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Jak jsem slíbil, na konci října startuje nový projekt s názvem "Dinosauři: Příběh o dobytí planety". Rozhodl jsem, že bude mít čtyři části. Doufám, že si jej s radostí užijete...


Dinosauři: Příběh o dobytí planety

1. část

Dinosauři byla monstra všech monster, známější než jakákoliv jiná skupina pravěkých zvířat. Patřili mezi ně největší, nejsilnější, nejdravější a nejúctyhodnější tvorové, kteří kdy existovali. Žili, bojovali, rozmnožovali se a umírali na planetě Zemi po 165 milionů let a vyvinuli se v množství druhů, jež neustále poznáváme. Odhaduje se, že na svůj objev čeká ještě alespoň tisíc, ale možná i více, pro nás zatím neznámých dinosaurů. Většina lidí ví, kdy a proč vláda těchto zvířat skončila. Všeobecně je uznávána teorie, která vysvětluje jejich zánik, ačkoliv jejich potomci, ptáci, žijí dodnes. Může-li si veřejnost bez problémů odpovědět na otázku: "Co způsobilo zánik dinosaurů?", neměl by snad být problém také zjistit, kde a jak dinosauři začali. Jelikož předtím, než začali být dominantními obratlovci, prošli si tito tvorové dobou, kdy jejich budoucnost příliš slibně nevypadala... O tom, jak nakonec dobyli Zemi, si povíme v tomto čtyřdílném seriálu...

Takže díky jakým vlastnostem dinosauři, respektive jejich předci, dostali šanci? Byla to síla, enormní velikost nebo nadměrná inteligence? Nebo spíše využili situace po nějakém velkém vymírání, aby se prudce zrychlil jejich vývoj? Kteří tvorové byli předky dinosaurů, kdy žili a jaký byl jejich svět? Na tyto a mnohé další otázky se paleontologové po celá desetiletí snaží nalézt odpovědi, a překvapivě, daří se jim to. Ačkoliv toho máme ještě tolik co objevit, můžeme poskládat dohromady příběh dinosaurů o dobytí této planety...


Dinosauři byli diapsidi, stejně jako dnešní krokodýlové, jejich blízcí příbuzní. A právě první diapsidi se objevili na Zemi před více než 300 miliony let v podobě malých, ještěrkám podobných plazů. Z hlediska evoluce byli tedy velmi ranými předky všech archosaurů, skupiny obratlovců, do níž patřili i dinosauři a dnešní ptáci, právě oni. Praví archosauři se však objevili až na přelomu prvohor a druhohor, tedy na přelomu Permu a Triasu, před 250 miliony let. Mezi ně patřil i polský Archosaurus, zvíře, které dalo skupině jméno. Avšak ne všichni archosauři museli být nutně předky dinosaurů. Přesto se v permském světě vyvíjeli předchůdci budoucích vládců planety, zatímco se ukrývali před dominantními savcovitými plazy. Na konci Permu se totiž mezi tzv. therapsidy objevila jedna rodina zabijáků, která absolutně vládla. Možná nebýt katastrofy, jež se na konci toho období objevila, dinosauři by svět nikdy neovládli. Jejich pomyslnými konkurenty byli Gorgonopsianti, predátoři s šavlobitě zahnutými, zvětšenými špičáky, z nichž někteří byli skutečně obrovští. Přímí předci dinosaurů ještě v té době neexistovali, ale neodehrálo-li by se Permské vymírání, je dost možné, že naší planetě by vládli spíše Gorgonopsianti a jejích příbuzní, než dinosauři...


Archosauři žijící na konci Permu nebyli rozhodně žádnými obry. Většina druhů se před therapsidy skrývala. Největší vymírání v historii Země, jež se odehrálo na přelomu Permu a Triasu, a které vymítilo 90 % všech druhů, však způsobilo dominantním skupinám synapsidů zánik. Zbylo jich jen málo, mezi nejpřizpůsobivějšími pak byli mírumilovní býložravci jako Lystrosaurus a jemu podobní. Na počátku Triasu dostali archosauři šanci. K jejich rozšíření do všech koutů světa přispěl především jeden důležitý fakt: všechny kontinenty byly spojeny do velké masy zvané Pangaea. Souše byly spojeny, nebyly mezi nimi žádné vodní plochy. Archosauři tedy v rychlosti "dobyli" svět. Brzy se však mezi nimi začaly vyvíjet nejrůznější skupiny, od krokodýlům podobných, avšak ne příliš příbuzných, zabijáků až po pravé, dvounohé předky dinosaurů. A jakoby toho po konkurenci synapsidů v Permu nebylo málo, nvoě vzniklé skupiny archosaurů začaly brzy bojovat mezi sebou. Rozhodla nakonec síla, velikost nebo adaptace na změny?


Konec 1. části

Putování s pravěkými zvířaty, epizoda 4.: Nejbližší příbuzní

27. října 2015 v 17:22 | HAAS |  Díly seriálů o pravěku

Čtvrtý díl seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty nás posouvá o mnoho milionů let blíže k současnosti, do dob počátků lidského rodu. Naši předkové to však vůbec neměli jednoduché a čelili nebezpečenstvím ze strany řady neuvěřitelných tvorů, které již v současném světě nenajdeme. Epizoda sleduje život jedné skupiny Australopitéků...

Díl se odehrává ve východní Africe, na území dnešní Etiopie, před 3,2 milionu let. Tehdy již africká příroda vypadala takřka jako dnes, savany obývali nosorožci i zebry, ačkoliv mezi nám dobře známými živočichy bychom čas od času nalezli něco zdánlivě neobyčejného, včetně menších šavlozubých koček. Tento díl sleduje osudy skupiny hominida rodu Australopithecus, který se jako první mezi primáty postavil na zadní končetiny a začal chodit vzpřímeně. V tlupě dochází k mnoha střetům mezi samci se jmény Herkules a Šedivec, a v nemalém množství se skupina potýká s napadáními větší, sousední tlupy. Hlavním hrdinou příběhu je malý sameček Modráček, jenž se stal sirotkem, neboť mu zemřela matka. Tlupa, vyhnána z původního území, musí hledat nové teritorium. Během svého neuvěřitelného putování prochází jednu z nejúchvatnějších oblastí naší planety-Velkou příkopovou propadlinu. Jednoho dne potomci australopitéků budou tuto oblast zřejmě právem označovat jako svou evoluční kolébku. Tlupa to při cestě nemá vůbec jednoduché, pohybuje se totiž na území plném obrovských chobotnatců Deinotherií a nemilosrdných šavlozubých tygrů známých jako Dinofelis, které díky výzkumům zranění na kostech jeho obětí můžeme označit jako "lovce prvních lidí". Díl doprovází hudba Bena Bartletta, který pro něj napsal samostatnou znělku. Při zaposlouchání se do hudby si můžete povšimnout atmosféry dlouhé cesty a také majestátnosti příkopové propadliny...

Pravěcí tvorové z epizody: Australopithecus, Dinofelis, Deinotherium, Ancylotherium.


Příště popis proslulé epizody "Šavlozubý tygr"!

Hmyz a jeho předci-část 9.-Motýli

26. října 2015 v 15:18 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po nesmírně dlouhé době jsem se rozhodl napsat další část projektu Hmyz a jeho předci, se kterým jsem začal v roce 2010. Zatím poslední část jste měli možnost si přečíst od 6. dubna 2014, kdy jsem ji napsal, ovšem nyní se to mění. V deváté části mého seriálu se podíváme blíže na snad nejoblíbenější skupinu hmyzu...

HMYZ A JEHO PŘEDCI-ČÁST 9.-MOTÝLI:
Na světě snad není krásnějšího hmyzu, než motýlů. Tito okouzlující letci, kteří dokáží zaujmout a potěšit svou elegancí, žijí všude kolem nás. Jde o druhý největší řád hmyzu, počtem druhů je předčili pouze brouci. Motýly jako řád popsal Linnaeus již roku 1758 a pojmenoval jej Lepidoptera. Věřte nebo ne, na světě žije tolik druhů motýlů, že se jimi zabývá samostatné odvětví entomologie, zvané lepidopterologie. Motýli se během své takřka 200 milionů let trvající evoluce rozšířili na šest ze sedmi kontinentů-všechny kromě Antarktidy. V současnosti žije na Zemi neuvěřitelných 180 000 druhů, které se však od sebe velmi liší. První motýli se na Zemi objevili zřejmě před 190 miliony let, alespoň to dokládá fosilní záznam. Nejstarším dosud známým motýlem je Archaeolepis mane, jehož otisk ve skále byl nalezen v anglickém Dorsetu. Celá zkamenělina sestává z páru křídel s šupinkami, díky čemuž lze narazit na podobnost s chrostíky, jiným řádem létavého hmyzu. Je možné, že tyto skupiny jsou si evolučně blízce zpřízněny a motýli i chrostíci mají společného předka. A právě takový zástupce hmyzu byl předchůdcem všech 126 čeledí motýlů, kteří dnes obývají naši planetu. Jinak však bylo nalezeno velmi málo zkamenělin druhohorních motýlů, z období Jury známe dodnes jen asi dva příklady, a z období Křídy není známo více, než 13 druhů již vyhynulých motýlů. Mnohem více popsaných druhů pochází až z období Eocénu, včetně známého motýla Prodryas persephone, který žil před asi 40 miliony let na území Colorada. Výrazně se podobal dnešním babočkám. Jeho tělo zůstalo v horninách tak dobře zachováno, že si odborníci pod mikroskopem povšimli i jeho úst a tykadel. Křídla tohoto pravěkého motýla byla jen 24,5 milimetru dlouhá, přesto jde však o důležitý mezník v poznávání evoluční historie řádu. Většina dnešních skupin motýlů se vyvinula až v třetihorách, i když pozůstatky můr a lišajů známe i z pozdní Křídy. Skutečné rozvinutí řádu způsobil zjevně vznik květoucích rostlin během Křídového období. Většina dnešních denních, avšak i nočních motýlů, opyluje květiny a živí se sladkým nektarem. Těžko říci, na co se potravně specializovali raní motýli v dobách, kdy roslinstvo tvořily jen kapradiny, cykasy, jehličnany a podobné zelené, nekvetoucí rostliny. Motýli jsou opravdu pozoruhodným typem hmyzu. Z nakladených vajíček se nejprve vylíhnou housenky, jež obvykle sežerou "parazitovanou" rostlinu, poté utvoří kuklu a po stádiu, při němž projdou metamorfózou, mohou bez problémů létat a dosáhnou dospělosti. Někteří motýli jsou překrásně zbarveni, jiní naopak dokonale splývají s okolním prostředím-to se týká především pralesních druhů. Svou krásou tento hmyz učarovává lidi už po tisíce let. Mají však také kulturní význam. Číňané by nikdy nedokázali začít s výrobou hedvání, pokud by nebylo nočního motýla bource morušového, jehož housenky se živí výhradně listy moruše. Legenda tvrdí, že jedné čínské královně kdysi spadl do čaje kokon utvořený housenkou a náhle se začal rozpouštět-tak bylo odhaleno tajemství hedvábí. Jiné legendy zase tvrdí, že pravé japonské kimono musí být vyrobeno z kokonů asi 2100 housenek. Motýli jsou skutečně obdivuhodným hmyzem...

Zajímavost: Samice většiny druhů motýlů mohou naklást 200 až 600 vajíček, ale existují i výjimečné druhy, jež jich nakladou 30 000 za jediný den! Taková spousta housenek pak může zlikvidovat opravdu velké území zeleně. Někteří motýli zase podnikají velmi dlouhé cesty, jako monarchové stěhovaví, kteří každoročně migrují z Kanady do Mexika a zpět...

Doufám, že se Vám tento článek líbil. Snad budu v psaní Hmyzu a jeho předků pokračovat i nadále a častěji...

Dinosauři: Příběh o dobytí planety-trailer

25. října 2015 v 18:26 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Začínali jako nevelká, zranitelná stvoření...


... nakonec se z nich však stala největší zvířata planety...


... a především také zvířata, která dnes obdivujeme pro jejich velikost, ...


... dravost, ...


... a sílu.


Jak ale jejich příběh začal?


Nová zjištění o tělesné teplotě dinosaurů

25. října 2015 v 9:02 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Před pár dny jsem prostřednictvím webu Sci-News narazil na novinku s titulkem "Někteří dinosauři se možná rádi vyhřívali na slunci", která mne velice zaujala. Nebýt tohoto webu, tento článek by zde nebyl...

V době, kdy došlo k jejich objevení, byli dinosauři považováni za velká, pomalá monstra se studenou krví, podobně jako dnešní plazi. Ke konci minulého století se však naše představy o jejich životě kompletně změnily. Dinosauři začali být jak veřejností, tak i vědci bráni jako rychlí, mrštní tvorové, více se podobající dnešním ptákům či savcům, neboť podle mnohých byli všichni teplokrevní. Jak se ale nyní ukázalo, ani to není pravda. Dinosauři byli zcela unikátním případem. Podle nových výzkumů se někteří dinosauři opravdu mohli vyhřívat na slunci, aby získali vyšší tělesnou teplotu, při které by mohli vykonávat aktivity, což však neznamená, že byli studenokrevní. Paleontologové z Dánska, Spojených států amerických, Argentiny a Francie dali dohromady řadu neuvěřitelných faktů, jež prozrazují tajemství tvorů, kteří vyhynuli před 65 miliony lety. Podle výzkumníků, vedených profesorem Robertem Eaglem z University of California, dinosauři byli mnohem energičtější než jejich současí příbuzní, krokodýlové a aligátoři, nicméně v něčem základním se od nich odlišovali. Tým profesora Eaglea prozkoumal skořápky dinosauřích vajec z Mongolska a Argentiny. Ukázalo se, že mongolští oviraptoridi, jen asi dva metry dlouzí opeření dinosauři příbuzní ptákům, byli, jde-li o tělesnou teplotu, jiní, než argentinští titanosauridi, tedy obrovští dlouhokrcí býložravci. Díky chemické analýze skořápek se odborníkům podařilo zjistit, v jaké teplotě se vejce vyvinula, a to s největší pravděpodobností již v těle matky. To tedy znamená, že lze odhadnout teplotu samotné matky. Izotopická kompozice vajec prozradila, že tělesná teplota oviraptoridů se pohybovala okolo 32°C, což je méně, než u většiny dnešních ptáků a savců. Naopak velcí sauropodi z Argentiny měli tělesnou teplotu vyšší, než my, a to 38°C. Tento nález tedy ukazuje, že velcí dinosauři byli, co se tělesné teploty týče, více podobní ptákům a savcům, zatímco malí, ptákům podobní a opeření dinosauři, byli srovnatelní s dnešními ještěry a želvami. Jde rozhodně o překvapivé zjištění, neboť právě malí dinosauři jsou často považováni za ty nejčilejší. Profesor Eagle podotkl, že někteří dinosauři zkrátka nebyli zcela endotermní (teplokrevní) jako jejich dnešní potomci, ptáci. Dle jeho slov byli něčím mezi krokodýly a ptáky. Spolu s tímto zjištěním se podařilo odhalit také environmentální teplotu pravěkého Mongolska před 75 až 71 miliony let. Po důkladné analýze fosilních minerálů bylo zjištěno, že průměrná teplota tehdy na onom území činila 26°C. Avšak především objev proměnlivosti tělesné teploty dinosaurů u různě velkých druhů nabízí zcela nový pohled na fyziologii dinosaurů, a také na porozumění existence těchto úžasných stvoření. Možná bude v budoucnu zjištěno více. No řekněte, nebylo by skvělé znát tělesnou teplotu takových zabijáků, jako byl Tyrannosaurus Rex či Spinosaurus? Nebo se dozvědět více o tělesné teplotě takových obrů, jako byl Brachiosaurus a Diplodocus?



Pokud se Vám tento článek líbil, a případně Vás obohatil novými informacemi, komentujte. Budu rád za všechny Vaše názory...