Slavné expedice: Výpravy do Měsíčního údolí

31. října 2015 v 9:57 | HAAS |  Vědecké výpravy

SLAVNÉ EXPEDICE

VÝPRAVY DO MĚSÍČNÍHO ÚDOLÍ

Geologická formace Ischigualasto, přezdívaná také jako Valle de la Luna ("Měsíční údolí") je jedním z nejproslulejších nalezišť dinosaurů na území Argentiny. Tato nehostinná část hornaté krajiny provincie San Juan zabírá plochu 603 kilometru čtverečních a je vyhlášena jako Světové dědictví UNESCO. Proč je však toto území tolik důležité pro poznávání minulosti naší planety? Jaká tajemství skrývalo ve svých skalách, starých přes 200 milionů let? Povíme si něco o paleontologických výpravách, jež se vydaly odhalit taje Měsíčního údolí, a dosáhly objevů, které změnily náš pohled na svět dinosaurů...


Tato nehostinná krajina byla roku 2000 vyhlášena Provinciálním parkem. Jde o chráněné území, kam se jen tak někdo nedostane. Najdete zde minimum živých tvorů, kterých byste si okamžitě všimli, zato se zde však nalézají pozůstatky obdivuhodných zvířat, která vyhynula před stovkami milionů let. Většina Provinciálního parku Ischigualasto se nachází ve výšce 1300 metrů nad mořem a pouze jeho západní část je porostlá malými pouštními keříky, kaktusy a některými stromy. Ty pokrývají pouhých 20 % formace, jinak jde skutečně o skalnaté prostředí. Práce v takovém terénu, kde maximální dosud naměřená teplota dosáhla 45°C, není vůbec jednoduchá. Pro paleontology je však toto místo rájem, neboť právě zde před 230 miliony let žili tvorové, po nichž se tak dlouho pátralo. Nejstarší a nejprimitivnější dinosauři...

První zaznamenaný paleontologický popis Měsíčního údolí pochází z roku 1930. Tehdy se však o důležitosti území nevědělo takřka nic. Až o jedenáct let později, v roce 1941, byl zhotoven dokonalejší popis. Paleobotanikům se zde podařilo nalézt asi 70 druhů prehistorických rostlin-jeden z prvních důkazů, že tato oblast je bohatá na zkameněliny. Označení Valle de la Luna dostalo území ve své podstatě až v roce 1943, kdy Ángel Cabrera z University of La Plata popsal něco opravdu podivuhodného. Zkameněliny plaza podobného savcům, jež o pár let dříve nalezl jeden italsko-argentinský hledač fosílií, popsal pod názvem Exaeretodon. Toto zvíře žilo na přelomu středního a pozdního Triasu. Byl to kynodont, zástupce čeledi Traversodontidae. Byl 1,8 metru dlouhý a pravděpodobně to byl masožravec. Později některé analýzy dokázaly, že samice rodily jedno až dvě mláďata. Pozůstatky kynodontů označovaných jako Exaeretodon byly později objeveny v Brazílii a dokonce i v Indii, ale původně popsaný druh pochází z Ischigualasta. Tento jistě podstatný nález navždy změnil pohled na ono geologické souvrství. Když se zde vyskytovali triasští kynodonti (na obrázku), mohli zde žít i raní dinosauři?


Přesto nebylo Ischigualasto zájmem paleontologů až do konce následujícího desetiletí. Až tehdy, v roce 1958, přišla na řadu první z US-Argentinských expedic. Dr. Alfred Sherwood Romer z Harvardské univerzity zde nalezl fosílie vzrůstově malých, pro vědu však velkých obratlovců. Jako jeden z předních expertů na fosilní savce objevil několik ložisek obsahujících zkamenělý materiál. Popsal ono místo jako "pozoruhodné" či "neobyčejné". Během této expedice byla objevena a prozkoumána lokalita Chanares. To vše přispělo k rozšíření obzorů místních vědců a hledačů zkamenělin. Konečně došlo k odhalení důležitosti celého souvrství. Už roku 1959 byl Reigem popsán rod Saurosuchus, obrovské šestimetrové monstrum jen velmi vzdáleně příbuzné dinosaurům-tento dravec chodil po čtyřech, měl mohutné čelisti a zřejmě se živil později objevenými primitivními dinosaury. Jeho fosílie byly také nalezeny v Měsíčním údolí, zřejmě zde byl vrcholovým predátorem. Našlo se tu několik jeho ne zcela kompletních koster...


Na počest Alfreda Sherwooda Romera byl pojmenován druh Trialestes romeri, svrchnotriaský příbuzný krokodýlů. O těchto tajemných zvířatech, patřících do čeledi Sphenosuchidae, se toho moc neví. Podle zkoumání Sphenosucha však lze usuzovat, že Trialestes byl jak kvadrupední, tak i bipední, jinými slovy chodil po čtyřech i po dvou končetinách. Mnohem známější jsou místní savcovití plazi, jako Jachaleria či Ischigualastia. Byli to dycinodonti, nebo-li zavalití býložravci chodící po čtyřech, spásající nízko rostoucí vegetaci. Možná žili ve stádech. Zajímavé je, že Ischigualastia byla pravděpodobně ještě větší, než její známější bratranec Placerias-měřila 3,5 metru na délku. Mezi kynodonty se zde vyskytoval také Chiniquodon. Byl to hbitý, možná osrstěný dravec. V roce 1963 popsal José Bonaparte jednoho z místních obojživelníků, krytolebce rodu Promastodonsaurus. Také Cabrerův Pelorocephalus zde žil před 230-220 miliony let a jeho kořistí se stávaly nejspíše ryby. Mezi plazy představujícími jakousi výhradně suchozemskou formu krokodýlů byl i Sillosuchus, třímetrový predátor.


Během několika let se paleontologům podařilo poskládat hezký obrázek o tom, co vlastně na území formace Ischigualasto žilo před těmi 230 miliony let. Pak ale místní honák Viktorio Herrera našel kosti nějakého dinosaura. A nebyl to dinosaurus jen tak ledajaký, byl to jeden z nejprimitivnějších, jaké známe. Fosílie, jež roku 1963 popsal Osvaldo Reig, byly označeny jako Herrerasaurus ischigualastensis. Co byl tento tvor zač? Pouhý čtyřmetrový zabiják všeho živého v okolí? Ne, toto zvíře jistě představuje jednoho z prvních dinosaurů. Žilo před 231,4 miliony lety. Podle všeho jde o nejranějšího zástupce skupiny Theropoda, kam patřili všichni masožraví dinosauři. Nález to byl už tehdy senzační, ale až v roce 1988 byla objevena kompletní lebka. Nalezl ji tým paleontologů vedený Paulem Serenem, současným "Indianou Jonesem paleontologie". Jako jeden z následovníků dobrodružného paleontologa Roye Chapmana Andrewse, Sereno narazil na zlatý poklad. A nejen, že se mezi jeho objevy ocitla lebka Herrerasaura. Objevil dinosaura, který byl ještě primitivnější...


Eoraptor lunensis-možná nejstarší dinosaurus, jaký je nám dosud znám. Žil zhruba ve stejné době, jako Herrerasaurus, ale vykazoval ještě ranější znaky. Byl to metrový lovec ještěrek, malých obojživelníků a především hmyzu. Kosti v podstatě neobjevil Sereno, ale popsal je. Pravým objevitelem se stal roku 1991 Ricardo Martínez, paleontolog z University of San Juan. Název Eoraptor lunensis, za kterým už stojí Sereno, znamená "jitřní lupič z Měsíčního údolí" a je jistě výstižný. Věřte nebo ne, v posledních letech však byly popsány i další primitivní rody dinosaurů. Není mezi nimi jen starý známý Pisanosaurus, raný býložravec. Sauropodomorphové jako Panphagia a Sanjuasaurus též žili před 231 miliony let. K jejich popisům, za nimiž stojí Alcober a Martínez, došlo až v letech 2009 a 2010. Byla to rozhodně neobyčejná zvířata. Všechny tyto objevy přispěly k našemu poznání formace Ischigualasto...


Možná v příštích desetiletích přinese Měsíční údolí mnoho dalších zajímavých nálezů. Třeba se na místo jednoho dne vydá další velká expedice, která nalezne pozůstatky tvorů, o nichž se nám dosud nesnilo. Vše je jen o čase... Nezbývá než doufat, že ne všechny zkameněliny formace Ischigualasto byly zatím nalezeny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Patří pavouci mezi Vaše oblíbená zvířata?

Ano 61.1% (22)
Ne 38.9% (14)

Komentáře

1 Johnston Johnston | 1. listopadu 2015 v 17:45 | Reagovat

všechna ta zvířata jsou moc zajímavá. to by bylo cestovat v čase a vidět to tam v tom údolí všechno živé. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama