Správce dinosauřího parku - Na pláži rvavých plesiosaurů

27. listopadu 2015 v 14:20 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Jako již tradičně, i v uplynulém týdnu měli naši hrdinové, včetně správce Dana Jamesona, trable s prehistorickými zvířaty... Co se jim přihodilo? To se dozvíte právě nyní...

Na pláži rvavých plesiosaurů

Zatímco Oliver podnikl další průzkumou výpravu na Isle of Die, která mu zabrala celé tři dny, já měl plné ruce práce s chovem našich zvířat. Krmil jsem mladého kyjonožce, který s největší pravděpodobností patří do rodu Pterygotů, pěkně roste a zvyká si na "uzavřené" prostředí akvária. Také jsem uklízel výběh Rhamphorhyncha, kterému očividně rybí strava svědčí, alespoň soudě podle toho, co všechno jsem z výběhu vynesl. Také samec Deinotheria je v pořádku, v poslední době se chová celkem klidně. Vím ale, že všichni krmiči z něj mají strach. Deinotherium stále pobývá v pozorovacím kotci, zdá se totiž, že jde o nejlepší místo, kde jej udržet. Jinak by se asi z vlastního výběhu vylámal. Pozorovací kotec je také dočasným domovem Masiakasaura, kterého dovezl Oliver minulý týden. Byl pojmenován Zuboun, mě se to však nelíbí, a proto mu říkám Joe. Můj přítel Fred jej nicméně nazývá Tyronem, podle postavičky ve slavné dětské knížce. Ten příběh koneckonců moc dobře znám, protože to v dětství byla má oblíbená pohádka-je tu ale menší problém, Tyrone byl ošklivý Tyrannosaurus, ne Masiakasaurus. V tomto ohledu to však podle Freda nevadí, protože náš Masiakasaurus, dle jeho slov, "je opravdu ošklivý". Nemyslím si to, ale řeknu Vám, dokáže bez problémů chňapnout! A po čem? Nejen po rybě, i po prstech! Na to má ty dlouhé zuby. Včera jsem ho krmil z ruky a náhle-Bang!-můj nehet byl pryč, načež se mi naskytl pohled na zakrvácené prsty. Byla to hloupá chyba, už ho z ruky krmit nebudu a raději mu budu rybky házet. Zatím je však náš Masiakasaurus v klidu, doufám, že to přetrvá. O některých jiných zvířatech se to zrovna říci nedá. Tak například Siamotyrannus, jenž se stále nachází ve výzkumném institutu v Kalifornii, útočí snad na vše, co uvidí. Měli nám ho již vrátit, ale ředitel institutu Charlesovi napsal, že "není možné jej ani naložit do přepravního boxu, je velmi agresivní". Také zdůraznil, že opětovně navrhuje odstřel zvířete. Charles mu o pár hodin později zavolal a seřval jej, což je dobře. Co však bude se Siamotyrannem nadále, to zůstává otázkou. Zabil prý dalšího výzkumného pracovníka. Na druhou stranu se podařilo identifikovat vir, jímž byl nakažen, a kvůli kterému možná je tak agresivní. Výzkumníci pokračují v hledání léku. Je nutné jej nalézt, jelikož nakažení pracovníci v našem parku jsou možná na pokraji smrti. Jejich stav se prudce horší... Během víkendu budou všichni naloženi do dopravního letadla a odletí do Spojených států, kde na nich bude vyzkoušena prvotní verze léku. Šance, že nepřežijí, je však 80 %. Děsí mě to...

Během svých toulek po Isle of Die viděl Oliver zase spoustu věcí, ale zaměřoval se především na jednu velkou přírodní událost. Na severním pobřeží ostrova se nachází velká, písečná pláž. Každým rokem na ni přicházejí desítky, ba možná i stovky plesiosaurů klást vejce, tak jako to dělají mořské želvy. Neděje se to v noci, jako u želv, ale během dne, a pro diurnální predátory se tak naskýtá šance zalovit si. Oliver celé tři dny, od pondělí do středy, pozoroval bitvy starostlivých plesiosauřích matek s dravci. Na pláži, na níž kladli vejce Plesiosauři a Cryptoclidové, pobíhali tři rody dromaeosauridů: Velociraptor, Deinonychus a Utahraptor. Třetí z nich je největší a nejútočnější. V jednu chvíli natáčel Oliver dvojici Utahraptorů vykrádajících plesiosauří hnízdo a nevšiml si, že přímo za ním stojí tiše třetí Utahraptor. Když zareagoval, bylo již téměř pozdě, naštěstí utekl, ovšem upustil kameru. Alespoň však pořídil skvělé záběry Utahraptoří tlamy, do které se po chvíli dostal objektiv kamery-predátorovi to však zřejmě nechutnalo, a tak po pár minutách přístroj zahodil. Samotného Olivera překvapila rvavost plesiosauřích matek-byly to skutečné bojovnice. Jakmile se vzdálily od hnízda, raptoři obvykle přiběhli, aby vyhrabali vejce, ovšem matky se okamžitě vrátili a snažily se dravce zahnat. Viděl jsem závěry, jež Oliver pořídil, a řeknu Vám, plesiosauři při takovém zápasení vypadají jako rychle běžící lachtani. Navíc se i podobně chovali. Po útočnících doslova vrhali své čelisti s ostrými zuby připomínajícími jehly. Nemálo Velociraptorů skončilo s pokousanými předními končetinami, roztrhanou kůží na bocích, odřenými ocasy a ano, dokonce s ulomenými smrtícími drápy. Plesiosauři jsou skutečně skupina zvířat, se kterou si nesmíte zahrávat! Trochu mě děsí představa, že v parku chováme jak Plesiosaura, tak dva Cryptoclidy. Až dorostou plné velikosti, nebudou také tak nebezpeční? Je těžké to posoudit, musíme si na to zkrátka počkat. Pokud k tomu tedy dostaneme příležitost. Peníze nám dochází a náš financující L. C. Clark se stále neozývá. Ani jeho právník nám o něm nic nesdělil... Co se mu asi přihodilo? A co čeká nás?

Doufám, že se Vám článek líbil. Pokračování zase za týden! Dnes však přibyde ještě jeden krátký článek, možná někteří trochu tušíte, o co by mohlo jít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.6% (313)
2. Do smrtelných čelistí 23.3% (136)
3. Pekelné akvárium 23.1% (135)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 27. listopadu 2015 v 19:47 | Reagovat

Dočetl jsem části a musím uznat, že je to čím dál tím víc úžasné a zajímavé,.. Těším se na pokračování!! :-)
.. A ano, naprosto skvělý to objev!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama