Leden 2016

Zvláštní znaky dinosaurů-Alvarezsauridi

31. ledna 2016 v 12:02 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Zčistajasna mě včera večer napadlo, že bych mohl napsat článek o zvláštních znacích některých dinosaurů. Jelikož se mi do hlavy okamžitě dostali Alvarezsauridi, rozhodl jsem se dnešní článek věnovat jim... Tímto bych rád odstartoval nový projektový seriál, který se bude věnovat anatomickým specialitám různých skupin dinosaurů. Zatím nevím, kolik bude mít částí, doufám však, že si jej užijete... Tak tedy začínáme!

V první části projektu Zvláštní znaky dinosaurů se podíváme na dinosaury, kteří jsou pro paleontology stále tak trochu záhadou. Jedná se o lehkonohé Alvarezsauridy, rychlé běžce s ostrou lebkou a špičatým čenichem, kteří žili před 85 až 65 miliony let, tedy v období pozdní Křídy. Vymizeli spolu s ostatními dinosaury po pádu desetikilometrového asteroidu, jenž vyvolal sérii katastrofických událostí, které navždy změnily planetu. Čeleď Alvarezsauridae byla pojmenována podle rodu Alvarezsaurus, kterého roku 1991 popsal José Bonaparte. Protože si byl slavný argentinský paleontolog jistý tím, že Alvarezsaurus se od ostatních do té doby známých dinosaurů výrazně liší, zařadil ho právě do této čeledi. Podle něj však tito tvorové byli evolučně zpřízněni se skupinou Ornithomimosauria, kam řadíme "pštrosí" dinosaury (např. známé rody Ornithomimus a Gallimimus). Alvarezsauridi byli opeření a měli řadu znaků, díky kterým se podobali ptákům. Srostlé hlezenní kosti jsou jedním z nich. Přesto však měli i znaky dinosaurů, jako byl dlouhý ocas a mohutný zobák. Dáte-li však tyto podivuhodné znaky dohromady, dostanete zástupce čeledi Alvarezsauridae. Vědci znají mnoho různých rodů a druhů, jako např. Alvarezsaurus, Patagonykus, Shuvuuia, Mononykus, možná mezi ně patřil i Haplocheirus. Zkameněliny těchto zvířat byly nalezeny v Asii (Mongolsko) a Jižní Americe (Patagonie, konkrétně Argentina)... Na první pohled tedy vypadali alvarezsauridi jako něco mezi ptáky a dinosaury. Ale podívejme se na jejich přední končetiny... Pak si všimneme skutečně neovyklého znaku, typického pouze pro tuto skupinu dinosaurů...


Alvarezsauridi byli mezi dinosaury výjimeční především jedním obdivuhodným znakem-na každé z předních končetin se nacházel pouze jeden prst! Právě tento neobvyklý znak vedl roku 1991 José Bonaparte k založení samostatné čeledi. Tito dinosauři měli krátké, silné přední končetiny s jediným drápem. Svaly, které se na předních končetinách nacházely, byly jistě též silné, ale Alvarezsauridi nebyli schopni letu. Jediný dráp však poukazuje na nějaký specializovaný způsob života. V dnešním světě se setkáme s řadou tvorů, kteří jsou vybaveni anatomickými znaky pouze k jistému typu činnosti. Gepardi například používají svůj dlouhý ocas k rychlé změně směru při běhu, chameleoni mají zase srostlé prsty končetin, aby se udrželi na větvích stromů. Také redukce končetin u některých druhů ještěrů, jako jsou slepýši a slepýšovci, říká něco o způsobu jejich života, a co teprve hadi, kteří končetiny ztratili v průběhu dlouhé evoluce už velmi dávno. Podivní, ptákům podobní dinosauři z pozdní Křídy východní Asie a Jižní Ameriky nebyli výjimkou. Musíme si však odpovědět na otázku, proč měli jeden prst? K čemu jej používali? Jistě to musela být činnost tak důležitá, že během evoluce ostatní drápy a prsty ustoupily. Odpověď by se možná dala najít i v současném světě-termiti. Tito mravencům podobní bezobratlí si staví velká hnízda, a žijí na naši planetě už od dob Triasu. Možná prostě jediným drápem hrabali v hnízdě, otvírali škvíry, a dlouhým, špičkou zakončeným zobákem vyzobávali termity. Stěny termitišť, případně obydlí jiných koloniálních bezobratlých, jsou někdy silné jako beton. Krátké končetiny Alvarezsauridů byly, jak již bylo zmíněno výše, velmi silné. Jediná rána, a stěna termitiště byla proražena. Je to pravděpodobná představa, i když asi nikdy nebudeme mít k dispozici stoprocntní vědecký důkaz. Je totiž možné, že Alvarezsauridi používali jediný dráp také k jiné činnosti, i když například využití drápů v boji je nepravděpodobné...

Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, můžete komentovat. V budoucnu přibydou ještě podobné články, rád bycj se například věnoval teoriím vysvětlujícím velmi krátké dvouprsté přední končetiny Tyrannosauridů... Jinak bych Vás chtěl informovat o tom, že v příštím týdnu budou články opět přibývat každý den, jelikož mám prázdniny...

Velcí žraloci pod grónským ledem

30. ledna 2016 v 9:46 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Dnes Vám přináším článek týkající se světa současné přírody. Chtěl jsem jej napsat již dlouho, jelikož se týká člena mé oblíbené skupiny zvířat-žraloků... Doufám, že si článek užijete...

Žraloci jsou neuvěřitelně starobylou skupinou živočichů. Díky své přizpůsobivosti se na naší planetě udrželi po 400 milionů let, aniž by nějak výrazně změnili svůj vzhled. Úžasná rozmanitost druhů ve světových oceánech může milovníka přírody nadchnout, mnohým lidem však nahání hrůzu. Žraloci jsou živočichové, jimž nebylo zcela porozumněno. Mnozí je považují za velká monstra hledající lidi, aby je sežrali. Pravda je jiná, jsou to jemná, nádherná zvířata, která pro lidi představují nebezpečí jen ve výjimečných případech, zvláště uvážíme-li, že dokonce i ti největší žraloci v oceánu se živí pouze planktonem. Jen několik velikánů, jako je žralok bílý, čas od času napadnou člověka, stále je to však výjimečnou událostí. Mezi obřími žraloky byste však našli i jeden tajuplný druh, o kterém toho zoologové mnoho nevědí. Je to dost možná největší žralok, který není planktivorem, ale karnivorem. Jde o žraloka malohlavého (Somniosus microcephalus), který je v angličtině známý jako Greenland sleeper shark. Vyskytuje se ve vodách Arktického oceánu, a věřte nebo ne, tento gigant mezi žraloky žije pod grónským ledem. Místní obyvatelé tvrdí, že žraloci malohlaví mají až 8 metrů na délku, i když největší dosud změřený jedinec měl 6,3 až 6,4 metru, a vážil 1020 kilogramů. To z něj stále činí obra. Toto neuvěřitelné stvoření bylo pro přírodovědce dlouhou dobu záhadou, a ani dnes toho o něm mnoho nevíme. Jisté je, že život pod ledem pro tento druh není složitý. Žraloci dýchají pomocí žaber stejně jako ryby, nenadechují se na hladině. Nehledají tedy otvory v ledu, kde by se nadechli. Pod arktickým ledem se navíc vyskytuje spousta potravy, jako jsou sledi. V žaludku jedné ulovené samice, která měřila 3,9 metru, bylo nalezeno přes 130 kilogramů sledího masa. Jsou to tedy draví predátoři. Jiný exemplář chytil něco mnohem většího... V jeho žaludku byla nalezena mršina soba. S největší podobností žralok soba neulovil, mršina byla do moře vyplavena řekou z vnitrozemí. Je však možné, že žralok malohlavý nepohrdne ani mršinami? Zdá se, že ano. Tento predátor je tedy schopen ulovit velkou kořist, dostal se i do míst, kde se nevyskytují kosatky, a je tedy největším predátorem Arktidy. Ačkoliv jim hrozí potencionální nebezpečí ze strany člověka, pro maso je tato paryba lovena jen minimálně. Místní obyvatelé totiž raději chytají ryby či tuleně, což jim stačí k obživě. Maso žraloka malohlavého je toxické, je-li čerstvé. Když se však upraví, je jedlé. Pokud obyvatelé Grónska žraloka uloví, často uvařeným masem nakrmí své psy. V současnosti tyto tvory ohrožuje globální oteplování, ale v minulosti čelili také komerčnímu lovu. V polovině 19. století byly uloveny 2000 těchto paryb každým rokem. Lov probíhal kvůli jejich tuku, který je ve studené vodě udržuje při životě. Jedna třetina váhy žraloka může být tvořena tímto speciálním tukem. Nyní však žralok malohlavý nepatří mezi zvířata, jež by byla často zabíjena... Pokud byste měli šanci tohoto živočicha vytáhnout z vody, pravděpodobně byste ucítili zvláštní zápach. Žralok totiž páchne po amoniaku, nebo-li čpavku, k čemuž se váží často vtipné legendy grónských obyvatel... Doufejme, že tento pozoruhodný tvor přečká pod grónským ledem ještě hodně dlouho. Stále je toho tolik, co o něm nevíme. Vědci si ani nejsou jistí, jak velcí mohou tito žraloci být nebo zda kladou vejce či dokonce rodí živá mláďata...

Tento článek jsem napsal díky knize Giants od Nigela Marvena, kterou jsem dostal k Vánocům. V kapitole týkající se obrovských žraloků Nigel popisuje svůj zážitek při plavání s tímto ohromujícím tvorem, a podává o něm mnohá zajímavá fakta. Nebýt této knihy, článek o žraloku malohlavém bych nenapsal... Do komentářů můžete napsat své názory na toto téma, případně můžete článek ohodnotit i hvězdičkami...

Správce dinosauřího parku - Zásah na moři a objev hnízda

29. ledna 2016 v 10:35 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Dnes jsou pololetní prázdniny, proto se zde další část Správce dinosauřího parku objevuje už v časnějších, dopoledních hodinách! Co asi Dan Jameson a jeho přátelé zažili v Dinosauřím parku během minulého týdne? Snad se Vám tato část zalíbí...

Zásah na moři a objev hnízda

Po nehodě v laguně Outrigger na Fidži se opět rozjela Operace Hon na Kronosaura. Ačkoliv její členové pátrají po gigantickém mořském plazu, jenž je zdánlivě nepolapitelný a také nesmírně obrovský, nyní se více zaměřují na hledání skupiny Halisaurů, která minulý týden učinila z turistického rezortu krvavou lagunu. Po odchytu jednoho mladého jedince, na kterého byla umístěna vysílačka, se těmto darebákům podařilo skupinu vystopovat. Dinosauří park se rozhodl zapojit do projektu s naprosto opačným účelem, jeho cílem je teď bojovat proti Operaci Hon na Kronosaura. Projekt byl původně zřízen fanoušky prehistorických zvířat z Velké Británie, ale rychle se prostřednictvím internetu rozšířil a oslovil i mnohé ochránce přírody. Velký zájem o zachování těchto tvorů v našem světě mají také vědecké instituce, jež je chtějí zkoumat. Tak tedy vznikla operace s názvem Ochrana pravěkých zvířat. Jsem hrdý na to, že mohu být její součástí. Během pondělního odpoledne bylo na moři východně od Fidži pořádně rušno. Zlí operátoři nalezli Halisaury a zatarasili jim cestu s pomocí speciálních sítí, jež byly spuštěny do hloubky více než deseti metrů. Téměř všechny Halisaury tak obklíčily a uzavřely v neproniknutelné "kleci". Jedinci, kteří včas uplavali, pak byli dále stopováni. Ochránci pravěkých zvířat, včetně pěti pracovníků Dinosauřího parku, mezi nimiž jsem byl i já, přepadli operátory ze zálohy. Možná to zvířata vyděsilo, ale jediné, co jsme mohli použít na svou obranu, byly plynové granáty. Házeli jsme je do moře a do člunů operátorů, jež z toho byli skutečně zděšeni. Palbu pak opětovali vodním dělem-někdy si říkáte, co všechno s sebou ti darebové mají! Nakonec jsme však došli k mírové cestě, takovými přestřelkami bychom stejně nic nevyřešili. Na moři jsme strávili celé odpoledne (má mořská nemoc se ještě zhoršila). Operátoři odmítali ustoupit, podle nich "ta zvíčřata zaslouží pomstu". Poté jeden z ochránců začal svůj projev slovy "Ta zvířata přežila v oceánech po miliony let, tak jako žraloci. Když žralok zabije člověka, což se moc často nestává, nikdo po něm nejde. Každý ví, že je to prostě divoké zvíře. Tihle mořští plazi zabili stonásobně méně lidí, než žraloci, má tedy smysl po nich jít? Jsou to zvířata jako každá jiná a nezáleží na tom, zda byla považována za vyhynulá či ne. Patří na tuto planetu..." Velmi pěkný projev, Josephe. Až na to, že bohužel nebyl účinný. Operátoři nás z území vyhnali, a začali se připravovat ke svým příšerným úmyslům. Pravděpodobně chtěli ta zvířata pozabíjet. V noci proto několik ochránců proniklo na místo znovu, tentokrát pod vodou. Vybaveni dýchacími přístroji a elektrickými vidlemi, byli si zcela jisti, že tento zásah přežijí. Uvězněným Halisaurům doslova prostříhali cestu skrze silnou síť. Plazi se ještě naposledy nadechli na hladině předtím, než na celé hodiny zmizeli v hlubinách. Bylo to parádní, z dálky jsem to sledoval z člunu, i když bylo trochu špatně (asi nemám předpoklady pro život námořníka!). Co se však s Halisaury stalo dále, nevíme. Třeba byli znovu vystopováni, o žádné další činnosti Operace Hon na Kronosaura jsme zatím neslyšeli. Také osud jedinců, které chtěli vystopovat, je nám neznámý. Doufám, že se vše vyřeší k dobru těchto neobyčejných zvířat...

V Dinosauřím parku jsem měl problémy s ochytem samice Othnielie, které se na stehni usadilo klíště, a narostlo do monstrózní podoby. Problémem bylo parazita odstranit, dinosaur sebou házel ze strany na stranu. Nakonec muselo přijít na řadu uspání, jinak by to ani nešlo. Asi bychom měli naše zvířata více pozorovat, abychom si byli jistí, že jsou neustále v pořádku. Snad to klíště nebylo nakaženo nějakou závažnou nemocí, kterou by pak přeneslo na dinosaura. Pokračujeme také ve výzkumu našich Archaeopteryxů, čínští vědci jsou tím nadšeni. Navrhli Oliverovi, aby přivezl další opeřené tvory, tzv. články mezi dinosaury a ptáky. Oliver je však momentálně zaneprázdněn svou misí na Isle of Die. Pozoruje mládě Barosaura, na něž upevnil GPS lokátor. Také pokračuje v pátrání po tajemném tvorovi, kterého nám sliboval... Zatím neúspěšně. Včera ovšem nalezl na západním pobřeží ostrova něco pozoruhodného. Vstoupil do suchého lesa tvořeného především jehličnany. Opravdu unikátní prostředí. Nejen, že tam narazil na několik školek malých ornitopodů, podobných Othnieliím. Podařilo se mu najít prohlubeň v zemi, která obsahovala něco pozoruhodného. Dobrodruzi jako Oliver se nikdy nezastaví, a tak s Timem pronikl tři metry pod zem, aby se do prohlubně podíval. Nalezl v ní naprosto neočekávaný objekt-veliké vejce. Možná patří nějakému dinosaurovi, nebo snad jinému plazu. Oliver si prohlížel stěny prohlubně a nalezl stopy po dlouhých a ostrch drápech. Na dinosaura bylo takové hnízdo moc úzké a příliš hluboké, jaký tvor tedy mohl naklást jediné vejce právě zde? Oliver nás později informoval, že si je celkem jistý, jaký typ živočicha se mohl v takovém prostředí usadit. Hodlá na místě přečkat celý víkend. Matka se do hnízda určitě vrátí, a Oliverovi se naskytne pohled na dalšího málo známého živočicha...

Doufám, že se Vám tato část Správce dinosauřího parku líbila, pokud ano, komentujte. Budu rád za všechny Vaše názory!

Největší dinosauří kostra vystavena v Americkém přírodovědném muzeu

28. ledna 2016 v 15:01 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Před nedávnem byla v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku představena největší dinosauří kostra, jaká kdy byla vystavována. S délkou neuvěřitelných 122 stop, což se rovná 37 metrům, a váhou desítek tun patří nyní tento majestát k největším lákadlům muzea. Dne 14. ledna tato zpráva zaplnila internet. Jako je tomu mnohdy, i zde není kostra sestavena ze skutečných kostí, jež jsou příliš křehké a cenné, a proto ji tvoří odlitky. Ty však vycházejí ze skutečných kostí, jež byly nalezeny. Kostra patří titanosauridovi, který ještě nemá jméno-jeho pozůstatky byly objeveny roku 2014 v Argentině. Nálezce tenkrát doslova zakopl o třímetrovou kost stehenní, a tak bylo objeveno 223 kostí patřící sedmi jedincům. Vystavená kostra vychází ze všech nalezených exemplářů, protože pochopitelně ani jeden nebyl kompletní. Zajímavostí je, že se při fosilizaci zachovala hlava, což se u sauropodů často nestává. Při rekonstrukci zvířete tedy odborníci vycházeli i z nalezených lebečních kostí. Obrovská kostra neznámého titanosaurida je 1,5 krát větší, než slavný Dippy, Diplodokus, kterého zastihnete v Londýnském muzeu. Nalezený dinosaur byl zřejmě ještě větší, než Argentinosaurus, zhruba třicetimetrový dinosaurus, který se vyskytoval v Patagonii před 100 až 95 miliony let, tedy ve stejné době. Rekonstrukce dinosaura byla natáčena speciálním štábem, aby mohla být odvysílána v televizi jako vzdělávací program. Tímto hodinovým speciálem provází Sir David Attenborough, jeden z nejrespektovanějších autorů filmů o přírodě. Film s názvem Attenborough and The Giant Dinosaur byl vysílán v neděli 24. ledna na BBC One. Sir David pak prohlásil: "Stále jsme v raných počátcích vědy. Je toho hrozně moc, co nevíme." Tímto odkazuje také na otázku, proč byl nalezený dinosaurus tak obrovský... U vystavené kostry se můžeme setkat s jediným problémem. V posledních letech se často zmenšují předpokládané velikosti dinosaurů, a koneckonců i samotný Argentinosaurus byl zřejmě menší, než největší jedinci plejtvákovce, největšího současného živočicha. Pokud se však velikost titanosaurida nezredukuje, bude vše v pořádku. A proč by vlastně nebylo? Vždyť je to tak unikátní nález. Taková kostra nyní přiláká do muzea mnoho návštěvníků, což je jistě skvělé. Doufejme, že sedmatřicetimetrová replika na lidi zapůsobí, a probudí v nich zájem o přírodní vědy... Jestli-že i vy dostanete možnost cestovat do Spojených států amerických, zastavte se v Americkém přírodovědném muzeu. Možná budete mít tu čest setkat se s pravým obrem. Dost možná největším zvířetem, jaké kdy žilo...

Zdroji informací jsou weby společností CNN, BBC a CBC (z posledního uvedeného webu je též obrázek). Doufám, že Vás zpráva zaujala, do komentářů napište, co si o ní myslíte! Podle mě jde tedy o senzaci...

Diplom od Kryptoraptora

27. ledna 2016 v 15:18 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Již před více než měsícem jsem obdržel diplom od Kryptoraptora (web www.kryptoraptor.blog.cz) za účast v jeho "Menší soutěži". Získal jsem 13 bodů, čímž jsem se zařadil na první místo, o které se společně se mnou dělil ještě jeden soutěžící, a to Alfaraptor. Kryptoraptorovi bych chtěl poděkovat za krásný diplom s mým oblíbeným prehistorickým zvířetem, Gorgonopsidem (či Gorgonopsem)...


V Chile byl objeven nový druh leguána

24. ledna 2016 v 10:56 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Dne 20. ledna 2016 byl ohlášen neobyčejný objev, týkající se pro změnu světa současných plazů. Expedice biologů, vedená Jaime Troncoso-Palaciosem z Universidad de Chile, nalezla v horách středního Chile podivuhodného tvora. Podařilo se jim jej najít ve výšce asi 3000 metrů nad mořem, což sice není u některých přizpůsobivých plazů opravdu neobvyklé, ale stále je to zajímavé. Jde o nový druh leguána, který byl nazván Liolaemus uniformis. Když pomyslíme na leguány, představíme si nejčastěji zelené, hnědé či černé ještěry žijící v tropech střední a Jižní Ameriky. Mezi takové patří například proslulý leguán zelený, největší ještěr Nového světa, který dorůstá délky až dva metry. Někteří z nás si také vybaví slavného galapážského leguána, jenž se adaptoval k životu v moři, koneckonců, jiný leguán zase obývá ostrov Fidži v Pacifiku. Do skupiny leguánů patří také anolisové a bazilišci, typičtí ještěři neotropů (většinou deštných lesů amerického kontinentu). O leguánech v pouštních či hornatých územích už mnoho lidí, kteří se o plazy nezajímají, příliš nepřemýšlí. Na západě Spojených států nebo v Mexiku se ovšem s takovými zástupci leguánovitých setkáme. Nově objevený druh je však skutečně zvláštní. Když jej vědci objevili, museli exempláře leguánů porovnat s jinými místními ještěry. Nakonec je zaujaly šupiny a zbarvení tohoto plaza. Proto mu také náleží druhové jméno "uniformis", jeho kůže trochu připomíná uniformu. Většina ještěrů žijících v Chile je navíc nápadná ještě něčím: samice a samci se od sebe liší ve zbarvení. Leguán druhu Liolaemus uniformis ale není tímto případem. Většina těla je tmavá, břicho je však bělavé. Rozdíl mezi samcem a samicí se dá určit spíše z porovnání velikostí-samci měří 8,5 centimetru, zatímco samice asi 7 centimetrů. Jsou také mnohem štíhlejší, než samci. Zajímavostí je, že tito ještěři tráví většinu dne pod kameny. Možná jsou aktivní v časnějších ranních hodinách, a od 9 hodin až do 18 hodin se skrývají před slunečním žárem. Ačkoliv jsou plazi ektotermní nebo-li studenokrevní, a přijímají energii z okolního prostředí, nemohou na sluníčku zůstat příliš dlouho, protože by se mohli přehřát. Pod kameny a ve skalních sutinách se však udržuje chlad po celý den, a tak tito malí plazi bez problémů přežívají. Stále je toho však mnoho, co musíme zjistit o tomto živočichovi. Leguáni jsou v současníé době vystaveni výzvě co se týká jejich taxonomického zařazení. Z některých podčeledí se stávají čeledě, a zase naopak. Je možné, že zařazení samotného ještěra Liolaemus uniformis bude ještě změněno, ačkoliv je jasné, že do skupiny leguánů určitě patří. Jistě je také nutné zjistit více o ohrožení tohoto tvora, aby mohl být chráněn... Držme palce, ať je toho o nově objeveném druhu zjištěno více...

O tomto objevu jsem se zprvu dozvěděl díky Britské herpetologické společnosti, následně také díky webu Science Daily (ze kterých je také obrázek). Do komentářů můžete napsat, co si o nálezu myslíte...

Pravděpodobně nejstarší britský dinosaurus

23. ledna 2016 v 11:55 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
V roce 2014 byly na pláži poblíž Penarthu ve Walesu objeveny kosti a lebka dinosaura, který nyní kandiduje na titul nejstaršího britského dinosaura vůbec. Paleontologové analyzovali a popsali toto zvíře, o čemž informovali teprve před pár dny. Nově nalezený dinosaurus byl pojmenován Dracoraptor hanigani, má tedy velmi pěkné jméno. Název "Dracoraptor" znamená doslova "dračí zloděj", ale navzdory tomuto jménu nepatřil mezi raptory nebo-li dromaeosauridy, jejichž nejznámějším zástupcem je Velociraptor. I tak to byl masožravý theropod pohybující se po zadních končetinách. Druhové označení "hanigani" odkazuje na Roba a Nicka Haniganovi, kteří před dvěma lety fosilii nalezli. Dracoraptor žil před 200 miliony let, tedy na přelomu období Triasu a Jury. Možná šlo o vrcholového predátora té doby. Ostatní dinosauři z té době však nebyli ve Spojeném království nalezeni, takže dosud nebylo zjištěno, jakými zvířaty se mohl živit. Jasné ale je, že si přinejmenším troufnul na ještěry, možná i menší mořské plazy vyskytující se podél pobřeží, a snad i na ptakoještěry. Vědci se domnívají, že nalezený jedinec byl pouze mládětem. Měřil 70 centimetrů na výšku a s délkou 2 metry rozhodně nepatřil k nejmohutnějším britským dinosaurům. Ocas byl velmi dlouhý, pomáhal zvířeti vyvážit tělo. Přední končetiny pak byly opatřeny dlouhými a ostrými drápy. Někteří odborníci se domnívají, že tento dinosaurus mohl být i opeřený, případně alespoň ochmýřený (viz. obrázek). V poslední době jsou někteří draví dinosauři bráni spíše jako ptáci, než jako velcí krokodýlové, ale v případě Dracoraptora pro to nemáme žádný vědecký důkaz. Nález je to však velmi zajímavý... O živočiších, kteří se objevili krátce po velkém vymírání na konci Triasu, kdy se také rozpadl superkontinent Pangaea, se toho mnoho neví. Dracoraptor žil jen pár milionů let po této hrozivé katastrofě, což jej činí tak zajímavým. Zda to byl však druh žijící i před velkým vymíráním, není zrovna jisté. Doufejme však, že se o tomto zvířeti zjistí ještě více. Nalezená kostra byla zachována tak ze 40 %, což je úspěch. Možná bude o britských, a především však welšských dinosaurech, zjištěno ještě mnoho. V poslední době jsou totiž po celém světě objevovány nové druhy prehistorických živočichů...

Zdroj obrázku: www.sciencedaily.com . Díky tomu zajímavému webu, a také díky stránkám BBC News, jsem mohl o tomto zajímavém objevu napsat. Pokud se Vám článek líbil, komentujte...

Správce dinosauřího parku - Nehoda v laguně

22. ledna 2016 v 13:37 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Je na čase vrátit se do Dinosauřího parku za správcem Danem, kterého během minulého týdne čekaly skutečně horké chvilky! Nebezpečí přibývá, a náš přítel jim musí čelit...

Nehoda v laguně

Během úterního odpoledne zaplavily světový tisk zprávy s titulky typu "Hrůzné příšery zkrvavily turistickou destinaci", "Monstra si pochutnala na lidech na dovolené" či "Hrozná tragédie na Fidži". Sám jsem z toho byl v šoku, a ne samotný. Také Charles, jenž si zrovna pročítal internetové novinky, nedokázal věřit vlastním očím. Některé zdroje až přeháněly, situace byla však dobře vyjasněna na webu CNN. V laguně Outrigger na Fidži totiž došlo k velké pohromě. Skupina velkých mořských plazů napadla koupající se lidi a zaútočila i na turisty opalující se na pláži. Vše proběhlo až neuvěřitelně rychle-po pěti minutách zavládlo v laguně hrobové ticho, doprovázené jen šploucháním vln, jimiž ti velcí predátoři proklouzávali jako nesmírně rychlá torpéda. Uprostřed laguny se nacházela velká krvavá skrvna, kterou okamžitě natočili někteří svědkové. Operace Hon na Kronosaura se údajně opět rozjela, ale původcem této strašné nehody opravdu není dvacetimetrový Kronosaurus, který je však také nevyzpytatelný. V průběhu noci z úterý na středu se vše vyšetřovalo, a podařilo se zjistit, že se ve vodách okolo Fidži pohybuje skupina přibližně deseti Halisaurů. Tito plazi, patřící do blízkého příbuzenstva varanů, dorůstají délky 3 až 4 metrů. V Křídových oceánech před 70 miliony let možná nebyli vrcholovými predátory, ovšem nyní je tomu jinak. Ve středu ráno byl počet obětí sečten na osmnáct, plus tři zranění. Horší zranění, než slabé kousnutí do ruky, se však mezi přeživšími neobjevila, což je dobře. Mohlo to dopadnout i hůře. Turistická sezóna navíc ještě nezačala, a kdo ví, možná ani nezačne. S takovou se do Pacifiku rozhodne jet jen málo lidí. Hon na Kronosaura už nabírá otáčky. Jméno operace se nezmění, ale cílem těchto dle mého soudu neschopných zabijáků mořské zvěře, bude přinejmenším nyní vyhubit Halisaury. Jeden byl již chycen-překvsapivě blízko našeho ostrova. Byl to dvoumetrový jedinec vážící okolo 70 kilogramů. Rány na jeho krku nasvědčovaly, že se dal do křízku s jiným Halisaurem, a jen tak tak unikl živý. Halisaur byl poté vypuštěn zpět do moře, a pronásledovači mořských plazů teď doufají, že je dovede k celé skupině. Na jeho ocasní ploutev totiž umístili GPS lokátor, díky nemuž sledují jeho pohyby. Vědí přesně, kam míří. A jsou-li Halisauři týmoví lovci, dovede je k nim. Charles jednal s Operací Hon na Kronosaura, a na jeho otázky se mu dostalo jen krátké odpovědi: "Nebudeme dále nečinně přihlížet. Chovejte si ta zvířata ve svém parku, tam na ně nemůžeme. Ale dokud jsou v oceánu, můžeme je dostat, a my to uděláme." Úřady mlčí, lidi to příliš nezajímá. Nikdo se, zdá se, nestaví na stranu dravých mořských plazů. Co s tím udělat? To je základní otázka, ale odpovědět na ní je dosti těžké. Jen doufám, že se nám nakonec podaří předejít dalším masakrům, jak se strany prehistorických zvířat, tak ze strany lidí...

Nehoda v laguně Outrigger nás všechny poznamenala, a při obědech jsme v parku nehovořili o ničem jiném. Zvířata byla docela klidná. Pokračoval jsem v pozorování Archaeopteryxů-tato dokumentace má pomoci čínským vědcům ve studiu přechodných článků mezi dinosaury a ptáky. Včera jsme také uvítali jednoho brazilského paleontologa, který do parku přijel s podobnými zájmy. Na událost na Fidži mnoho názorů neměl, zato byl zaujat chováním prehistorické zvěře. Pokud budou mít i další světoví paleontologové zájem studovat naše zvířata, mohli bychom to dotáhnout daleko. Podařilo se mi také vyčistit výběh Dsungaripteřího samce, který zvláště v poslední době reaguje dost podrážděne. Podle mě mu i tak samotářský život sedí. Se samicí se neustále jen rval, vždyť mají také obě zvířata na těle dodnes jizvy po soubojích. Několik dnů po sobě jsem také krmil našeho Masiakasaura. V poslední době je velmi tichý. Skrývá se v křoví a tráví tam celé dny. Zajímalo by mě, co se děje, ale nemám odvahu se do jeho tajného doupěte podívat. Nerad bych totiž, aby mé prsty skončily mezi jeho dlouhými, ostrými zuby, a třeba i uletěly pryč... Oliverova expedice na Isle of Die se trochu prodloužila, ale v podhůří ve středu ostrova stále pátrá po dinosaurech. Také vrátil do divočiny Barosaura, kterého přivezl minulý týden. Říkal, že to byla hloupost, a sdělil mi, že to zvíře by měřilo přes 20 metrů, pokud by dorostlo plné velikosti. Navíc Barosaurus patřil do celé školky mláďat, a na lidi si nechtěl zvyknout. Tim ho později pozorova ve volné přírodě, se svými kamarády z řad dlouhokrkých se sžil dobře. Oliver má ale v plánu jej pozorovat, a chystá na mládě umístit satelitní vysílač, aby jej mohl monitorovat. Chce zjstit více o růstu těchto majestátních zvířat. Jen doufám, že se nedostane do nějakého maléru. Isle of Die je totiž nebezpečný ostrov...

Přežije Oliver svou výpravu na Isle of Die? Přiveze dalšího pravěkého tvora? A co nebezpeční lovci mořských plazů, kteří chtějí zneškodnit tyto dávné, avšak dravé živočichy? Budou ve své misi úspěšní? Dana Jamesona i jeho přátele čekají další neuvěřitelná dobrodružství!

Avaceratops

20. ledna 2016 v 15:27 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Avaceratops ("rohatá tvář Avi" či "Avina rohatá tvář") byl malý až středně velký ceratopsid, nebo-li rohatý dinosaurus, žijící v období pozdní Křídy stupně campan, tedy zhruba před 75 miliony let. Fosilní pozůstatky tohoto dinosaura byly nalezeny roku 1981 v americké Montaně, konkrétně v geologické oblasti Judith River Formation. Jejich objevitelem byl hledač zkamenělin Eddie Cole, který v té době prohledával území ranče vlastněného Arthurem Lammersem. Zvíře bylo popsáno roku 1986 a pojmenováno Dodsonem jakožto Avaceratops, na počest Avy Cole, manželky objevitele. Druhové jméno, lammersi, dostal živočich díky majiteli půdy, kde se kosti nacházely. Od té doby bylo na tom území nalezeno přes 1500 dalších dinosauřích zkamenělin, a kromě toho i ostatky vyhynulých želv, krokodýlů a savců. Druh Avaceratops lammersi je jediným dosud známým druhem tohoto neobyčejného dinosaura. Mnozí ceratopsidi byli velcí, jako například osmimetrový Triceratops, který vážil okolo 5 tun. Zato Avaceratops byl malý, pravděpodobně měřil 2,5 metru na délku, i když některé zdroje uvádějí až 4 metry. Na výšku mohl mít okolo 1,5 metru a vážil jistě něco přes tunu, možná až 1200 kilogramů. Nalezená kostra Avaceratopse ale zřejmě nepatřila dospělci, což činí rozměry trochu nejistými. Jedinec sice byl takřka dorostlý, ale stále mu možná chyběl jeden metr k plné délce. Větší část nalezené lebky se totiž rozpadla dříve, než před 75 miliony let, v době úmrtí exempláře, stačila fosilizovat. Jinak ovšem známe téměř celou kostru, včetně páteře, končetin, obratlů atd. Z chudších pozůstatků lebky můžeme vyčíst, že Avaceratops měl na čenichu roh, podobně jako jemu příbuzný Triceratops, ale chyběly mu rohy nad očima. Tímto připomínal spíše soudobé rody Monoclonius a Brachyceratops. Paleontologové si tedy nejsou jisti, zda opravdu nešlo třeba o mladého Monoclonia, dokud však nebude zjištěno více, bude brán jako samostatný rod, čemuž některé znaky nasvědčují. Nicméně Gregory Paul zařadil živočicha v roce 2010 k rodu Centrosaurus, kam ovšem tento dinosaurus, jak se později ukázalo, nepatří. Krk zvířete byl chráněn malým krčním límcem, s jehož pomocí se možná samci Avaceratopsů přetlačovali při boji o samici nebo teritorium. Avaceratops byl spásačem nízko rostoucí vegetace, například kapradin. Měl silný zobák, s jehož pomocí mohl uchopit a následně utrhnout i tuhé části potravy. U ceratopsidů se zobák podobal zobáku dnešních papoušků, jenž je jistě také velmi silný. Ačkoliv měl krátké končetiny, díky kterým možná, i kvůli široké postavě, vypadal baculatě, mohl se dát Avaceratops do běhu celkově rychle. Paleontologové například zkoumali únikové metody ceratopsidů před dravci a přišli na to, že se i tato relativně neohrabaná zvířata dokázala dostat z téměř smrtící situace. Před 75 miliony let byla Severní Amerika domovem tyrannosauridů (Daspletosaurus, Albertosaurus), dromaeosauridů a troodontidů... Tato zvířata mohla Avaceratopse ohrozit. Další obranou byl pro zvířata život ve stádech. Po několika milionech let existence tento druh nakonec vyhynul, ačkoliv je pravděpodobné, že jej evoluce přetvořila do jiného taxonu. Dnes můžeme kostu Avaceratopse vidět v Akademii přírodních věd v americké Philadeplhii, kopie skeletu se pak nachází i v historickém muzeu v Harlowtonu, v Montaně...
O Avaceratopsovi se píše v celé řadě knih, včetně publikací "Speciální průvodce-Dinosauři" od Gerrieho McCalla, "Dinosauři a jiná prehistorická zvířata" od Mikea Bentona anebo také v knížce "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Pinacosaurus!

Diplom od Ankylosaura

18. ledna 2016 v 16:37 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Včera jsem napsal článek s diplomy za Soutěž Dinosauři 2015, a zároveň jsem také dostal diplom za 1. místo ve Vánoční soutěži, kterou sestavil Ankylosaurus na svém zajímavém webu https://sites.google.com/site/svetpaleontologie . Ankylosaurovi moc děkuji za překrásný diplom a gratuluji ke krásným výsledkům také dalším, jež se oné soutěže zúčastnili...


Nedávno jsem také obdržel diplomy od Martinoraptora a Kryptoraptora za účast v jejich soutěžích, vězte, že je sem vložím již brzy...