Únor 2016

Oznámení o novém příběhu

29. února 2016 v 15:30 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Již delší dobu se na mém blogu neobjevil žádný nový příběh, ale brzy se to změní... Chystám se totiž začít psát příběh o životě prehistorických tvorů, které jen tak někdo nezná. Těmto tvorům se někdy přezdívá opičí ještěři. Byli to velmi podivuhodní plazi, podobní chameleonům, ale ve skutečnosti mezi ještěry nepatřili a tvořili vlastní vývojovou větev. Soudě podle jejich znaků ale podobně jako chameleoni nebo jiní stromoví ještěři, žili. Celkem dobře známé druhy opičích ještěrů žily v pozdním Triasu na území severní Itálie, kde se také bude odehrávat celý příběh. Objeví se v něm však i někteří evropští dinosauři z období Triasu, včetně těch z Itálie! Podíváme se i na vzájemné souboje opičích ještěrů, a celkově na jejich život, mnohdy plný nebezpečí... Doufám, že se těšíte, s příběhem zřejmě začnu v březnu!


Paleontologická expedice na Antarktidě 2016

28. února 2016 v 10:30 | HAAS |  Vědecké výpravy

Je velká naděje, že tento rok opět dojde k novým paleontologickým objevům na nejchladnějším kontinentu naší planety. Antarktida byla pro paleontology po velmi dlouhou dobu příliš nepřístupným místem, a první kdy objevený antarktický dinosaurus, Cryolophosaurus (viz. obrázek) byl popsán teprve roku 1990. Od té doby přišly z ledového kontinentu i další významné objevy, včetně býložravého prosauropoda Glacialisaura či primitivních pravěkých savců z období druhohor. Také ke konci roku 2014 byl z Antarktidy ohlášen zajímavý objev, nový druh plesiosaura... Společnost s názvem Antarctic Pensinsula Paleontology Project se s podporou Národní vědecké společnosti a Antarktickým programem Spojených států dne 2. února 2016 vydala na novou expedici s cílem najít pozoruhodné zkameněliny. Výprava bude podle plánů trvat až do 24. března. Cílem je prozkoumat horniny Antarktického poloostrova, především pak oblasti Ostrova Jamese Rosse. Dále je v plánu (nebo snad již proběhla) návštěva Seymour Island, Tesore Hill nebo Dingle Nunatak. Všechny tyto oblasti mohou skrývat dosud neodhalená prehistorická tajemství, na které už svět za poslední desítky milionů let zapomněl. Tým je tvořen 12 vědci: 7 paleontology, 2 sedimentology a 3 studenty paleontologie. Kromě hledání fosilií proběhne i výzkum antarktických hornin, jež mohou prozradit mnohé o geologické minulosti, tolik potřebné ke znalosti prostředí ledového kontinentu v minulosti. Snad tato expedice povede k dalším, skvělým objevům!

Velcí vyhynulí leguáni jižního Pacifiku

27. února 2016 v 10:11 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Napsat tento článek mne napadlo skutečně jen náhodou, doufám však, že se Vám bude líbit... Zaměříme se v něm na podivuhodné pravěké ještěry jižního Pacifiku...

Leguáni patří mezi nejznámější a nejoblíbenější ještěry. Je to velká skupina šupinatých plazů, a vědci si ani nejsou jisti, jaké je její pravé zařazení v biologickém systému. Po desítky let se taxonomie leguánů upravovala, některé čeledi byly oficiálně zrušeny, pak znovuzrozeny, v jiných případech byli zástupci různých rodů sloučeni do rodu jednoho apod. Jen čeleď leguánů samotná je dost velká, představte si pak, kolik nejrůznějších druhů bychom dali dohromady, počítali bychom i s leguánky, bazilišky nebo anolisy. Leguáni samotní jsou též velmi variabilní. Většina druhů žije v Novém světě, včetně dvoumetrového leguána zeleného, vyskytujícího se ve střední Americe (byl však zavlečen na Floridu, kde je invazivním druhem). Několik málo druhů pak žije v Tichém oceánu a dokonce na Madagaskaru, spočítali byste je však na prstech rukou. Neví se přesně, jak se několik málo leguánů ocitlo tak daleko svého původního domova. Leguáni rodu Brachylophus, jako je leguán fidžský, se zřejmě na ostrovy v Pacifiku dostali na kusech dřeva, nebo po desítky tisíc let přeplouvali z jednoho ostrova na druhý. Jiná teorie tvrdí, že leguáni Starého světa původně migrovali do Austrálie a jihovýchodní Asie, odkud se nějakým neznámým způsobem dostali na Fidži a Tongu. Jasné však je, že tichomořští leguáni jsou od svých amerických příbuzných vzdáleni neuvěřitelně daleko. Taková izolace samozřejmě znamenala nový vývoj. Izolovaný druh vyskytující se na ostrově, či několika ostrovech, se po určité době začne měnit, aby se přizpůsobil ostrovnímu prostředí. Tři žijící druhy leguánů, jež nalezneme na Fidži, jsou velmi přizpůsobiví ještěři schopní šplhat po stromech i plavat. Všichni však měří nějakých 60-75 centimetrů na délku. Představte si tichomořského leguána dvakrát tak dlouhého... V takovém případě byste si mohli vybavit jejich prehistorické příbuzné. Brachylophus gibbonsi, tak zní jméno asi 1,2 metru dlouhého leguána, který žil na ostrově Tonga ještě relativně nedávno. Tento masivní, pomalý plaz patřil mezi největší zvířata, na jaká byste v té době na ostrově narazili. Před 2800 lety náhle vymizel. Toto vyhynutí bývá často asociováno s nálezy kultury pravěkých lidí, jež migrovali po Tichém oceánu s cílem osídlit nové ostrovy. Brachylophus gibbonsi pro ně představoval potencionální kořist. Jediným obranným mechanismem většiny leguánů je prudké švihnutí ocasem. To dokáže pořádně ublížit, a zasažený může dostat ránu i do očí, a přijít o ně. Pokud ani to nezabere, leguáni volí útěk. Pravěcí lidé však byli rychlejší, než 4 stopy dlouhý plaz, a vyzbrojeni oštěpy nad něj měli navrch... Před 3000 lety navíc z Fidži vymizel další velký leguán, Lapitiguana. Byl ještě větší-s délkou 1,5 metru patřil mezi největší známé leguánovité, a svou velikostí se již přibližoval leguánu zelenému. Spolu s ním vymizel i obrovský druh holuba, vyskytující se pouze na ostrůvku Viti Levu. Oba tvorové jsou dokladem tzv. ostrovního gigantismu, kdy se během evoluce živočichové zvětší v závislosti na prostředí. Jejich vyhynutí způsobili také první kolonizátoři ostrovů. Podotkněme však, že neměli rozum, a nemohli si uvědomit, že vybíjí vzácná zvířata. Podobně tomu bylo i s obrovskými želvami ostrovů Vanuatu, jež vymizely zhruba ve stejné době...

Je škoda, že dnes můžeme tyto velké druhy leguánů studovat pouze z fosilních pozůstatků... Pro mě by bylo splněným snem setkat se s velikým tichomořským leguánem tváří v tvář... Pokud se Vám článek líbil, můžete komentovat...

Správce dinosauřího parku - Debata o budoucnosti Isle of Die

26. února 2016 v 15:51 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Včera jsem sepsal seznam všech živočichů, kteří jsou v Dinosauřím parku chováni, ale nyní je na čase přesunout se na místo děje! Pokud příběh čtete, víte, že v poslední dva dny tohoto pracovního týdne má proběhnout diskuse o budoucnosti ostrova plného pravěkých zvířat... Jak to vypadá nyní? O tom v dnešní části!

Debata o budoucnosti Isle of Die

Od středečního odpoledne se nacházíme na půdě Bílého domu, kde se jedná o Isle of Die jakožto území některého ze států. Sešli se zde zástupci většiny světových mocností, tedy několika evropských zemí včetně Spojeného království, a doma jsou zde samozřejmě jednatelé ze Spojených států. Jsou zde i někteří soukromníci, neuvěřitelně bohatí lidé, kteří se obvykle drží v pozadí. Většina z nich jsou darebáci, to poznáte už jediným pohledem na jejich zkažený obličej. Co se týká samotných politiků, zde člověk nikdy nemůže být dosti opatrný. Ochránci pravěké zvěře vyslali na jednání dva experty na ekosystém a paleontologa Joa Robinse, vynikajícího kanadského vědce, odborníka na dinosaury, ptakoještěry a mořské plazy. Za Dinosauří park jsme na jednání já, Charles, Oliver, Clark a jemu asistující student paleontologie z Washingtonské univerzity. Zvoneček, oficiálně začínající celé jednání, zacinkal ve čtvrtek po osmé ráno. Ze začátku se zdálo, že nemáme jedinou naději na záchranu Isle of Die. Vystupující majitelé soukromých firem přišli s tak agresivními nápady, že okamžitě zaplnily program celého dne. Když se nás konečně zastal jeden americký politik, bylo sedm hodin večer. Přerušil tak hloupé povídání jednoho zvláštního muže, jenž se při své dvouhodinové řeči neustále podivně smál. Celá diskuse pokračuje i dnes. Ráno, opět po osmé, a po snídani, debata opět začala. Konečně jsme měli šanci říci vše podstatné. Avšak některé velmoci naše nápady zastínily. Čína vyjádřila veliký zájem o studium prehistorických zvířat na ostrově. Vzhledem k tomu, že tato slova patřila jejich velvyslanci, který nemá ani ponětí například o existenci Ornithocheira, nevěřili jsme ani slovo. Clark se svým plánem nakonec uspěl. Vlastně jsme to byli jen my, dohromady s Ochránci pravěké zvěře, kteří jasně a několikrát zmínili důležitý fakt: "Isle of Die nepatří nikomu." Tato věta se také zvala dnes po obědě, a ukončila debatu. Výsledek není příliš potěšující. Protože dva dny byly, zdá se, málo, bude muset jednání pokračovat. Do Bílého domu se tedy vrátíme v březnu, a představíme více důležitých informací o ostrově. Sám bych si však v tomto zápisu z týdne svěřil jedno tajemství... Mám takový pocit, že z poloviny jsme už vyhráli. Víme toho o Isle of Die více, než kterákoliv jiná skupina lidí na světě... Snad tedy zvítězíme!

Do Dinosauřího parku se vrátíme v neděli. Zajímalo by mě, co se tam během posledních dvou dnů událo. Než jsem odjel, starší Protoceratops se choval velmi podrážděne, a útočil na ohradu porovacího kotce. Celý problém se týká toho, že tento jedinec si dělá nároky na teritorium větší, než jsme očekávali. V divočině mají tato zvířata skutečně veliká teritoria, a samci s sebou neustále bojují o zvětšení svého území. Tento starý, bojovný veterán nyní nemůže získat nové území, neboť je zavřen ve výběhu. Jediné, co jej zklidní, jsou vždy šťavnaté listy pouštních rostlinek. Také děsopták Mesembriornis nám dal hodně zabrat. Ve středu, krátce po čtvrté hodině ranní, utekl z výběhu. Když byl odchycen a navrácen do své ohrady, došli jsme k strašlivému zjištění... Někdo mu otevřel vrata výběhu! Není o tom pochyb, zase nějaký zrádce, který po nás jde! Chlapi se snažili zjistit, kdo by to mohl být, ale nikdo na nic nepřišel. To ani za dobu, co jsme pryč. Doufám tedy, že toho zrádce dostaneme! Pokud jde o Operaci Hon na Kronosaura, mírně se utišila. To ovšem neznamená, že hlídky stále nekřižují Pacifický oceán. Kronosaurus se drží poblíž Tedova ostrova, tedy poblíž Dinosauřího parku. Sem se operátoři neodváží, což je dobře. Co však bude dál, to nikdo přesně neví. Fakt, že Kronosaurus teď žije v blízkosti nás, znamená, že lodní doprava je zde obvzláště nebezpečná...

Doufám, že se Vám tato část líbila... Dana Jamesona a jeho přátele čekají důležitá rozhodnutí, pokračování příště!

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat, 25. 2. 2016

25. února 2016 v 17:25 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Po téměř roce opět přináším seznam všech živočichů, která jsou chována v Dinosauřím parku, lokaci, v níž se odehrává páteční týdeník-příběh s názvem Správce dinosauřího parku. Dan Jameson a jeho přátelé to tedy jistě s péčí o některá pravěká zvířata nemají jednoduché, občas dojde i na nějakou rychlou akci. Čas od času v zubech některého z predátorů někdo zemře... Tento seznam pomůže hlavně mě jakožto autorovi, abych si jediným pohledem na něj vzpomněl na všechna zvířata při psaní příběhu. Avšak, pro čtenáře může být také dobrý, mají-li tedy zájem vidět jména všech zvířat pohromadě...

Tvorové chovaní v Dinosauřím parku:
Leptoceratops,
Tsintaosaurus,
Othnielia,
Rhamphorhynchus,
Cryptoclidus,
Erythrosuchus,
Archaeopteryx,
Lagosuchus,
Siamotyrannus,
Dsungaripterus,
Adelobasileus,
Testudo atlas (Colossochelys),
Wuerhosaurus,
Ardeosaurus,
Teleoceras,
Palaeotis,
Pachyrhachis,
Gallimimus,
Gigantophis,
Anqingosaurus brevicephalus,
Cryptolacerta,
Cobelodus,
Mesembriornis,
Ammonites,
Plesiosaurus,
Deinotherium,
Belemnit,
Abrictosaurus,
Giganotosaurus,
Pulmonoscorpius,
Troodon,
Mesothele,
Arthropleura,
Pterygotus,
Coelophysis,
Masiakasaurus,
Protoceratops.

Počet zvířat v parku se snad ještě zvýší. Momentálně se sice jedná především o budoucnosti Isle of Die, o který má i Dinosauří park zájem, ale Oliver brzy vyrazí na další expedice. Také se uvidí, zda se Dinosauří park otevře veřejnosti... Snad to nebudou doprovázet žádné problémy.

Neobvykle vysoké teploty na Antarktidě

24. února 2016 v 15:37 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
O stále větším vlivu globálního oteplování, vyvolaného lidskou činností, na životní prostředí, ví snad každý. Svět, ve kterém žijeme, se prudce mění. I když se čas od času objeví potěšující novinky ohledně ochrany přírody (jako například nedávný objev neznámé lví populace v Etiopii, viz. tato rubrika), změnám se vyhýbáme jen s těží. Globální oteplování ovlivňuje naši planetu přímo v katastrofálním rázu. Ačkoliv nejviditelnějším důsledkem jsou tající ledovce při pólech, změny se většinou odráží v tropech, především pak změnou klimatu a vymírání živočichů, včetně obojživelníků. V tropech se však také vyskytují ledovce, a ty tají též. Ledovce hory Puncak Jaya na Nové Guineji jsou ve velkém nebezpečí. Koncem 90. let u jednoho z nich stanul a natáčel i slavný lovec krokodýlů Steve Irwin, už tehdy upozorňující na tání těchto ledovců v příštích dvaceti letech. V roce 2010 to vědecká expedice jen potvrdila, některé ledovce jsou nyní, v roce 2016, zřejmě pryč (kéž by tomu tak však nebylo!). Místo, kde jsou změny viditelné především, se však nachází mnohem jižněji. Nedávno se na internetu objevila zpráva o tom, že čeští vědci naměřili na Antarktidě rekordně vysokou teplotu. Podle některých zdrojů musíme zjištění, že 24. března 2015 stoupla teplota v zálivu Hope Bay na 17,5°C, brát s rezervou. Na ověření se stále čeká, mezinárodního uznání se výzkumníkům dostane až v budoucnu, po ověření správné funkce přístrojů. Teplotní rekordy jsou také dva. Čeští vědci tak "stojí proti" argentinským výzkumníkům, kteří podobnou teplotu naměřili ve zhruba stejné době. Argentinci ji ovšem zveřejnili mnohem dříve, nový rekord byl totiž oznámen až nyní. Předchozí rekord, což je zajímavé, byl 11,5°C a byl naměřen v 70. letech na Esperanze, argentinské stanici. Podle odborníků se však nemusíme příliš bát, ačkoliv je samozřejmě třeba životní prostředí tvrdě chránit. Oteplování na Antarktidě je kompenzováno mírou sněhových srážek, jež také svědčí o přirozeně nízkých teplotách. Přesto však jen za posledních 50 let vzrostla teplota vzduchu na ledovém jižním kontinentu o 2,5°C, což není málo. Záleží skutečně jen na nás všech, zda se rozhodneme tuto planetu chránit. Antarktida je však jedním z těch křehčích míst, stejně jako tropické pralesy, ačkoliv jsou si tato místa ne zrovna blízká, jde-li o podobu. A právě taková místa, náchylná k rychlým změnám, potřebují naši pomoc. Snad se tedy situace zlepší, a to nejen na Antarktidě, ale i celosvětově...

Více informací můžete nalézt na webu iDnes.cz. Do komentářů můžete napsat, co si o teplotním rekordu na Antarktidě myslíte...

Peltobatrachus

23. února 2016 v 16:18 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Peltobatrachus ("žába se štítem") byl obojživelník ze skupiny krytolebců, nebo-li temnospondylů. Žil v období pozdního Permu, před 260 až 250 miliony let. V té době byly všechny kontinenty spojeny v jeden, nazývaný Pangaea, takže je možné, že bylo rozšíření Peltobatracha značně veliké. V současnosti však všechny fosilní nálezy známe pouze z jediného místa, a to z východoafrického státu Tanzanie. Temnospondyli byli velmi různorodí, a během období od Karbonu v prvohorách až po Juru v druhohorách vytvořili některé úžasné variace. Z toho nepřeberného množství druhů byl však permský Peltobatrachus výjimečný alespoň v jednom ohledu. Jak naznačují fosilní pozůstatky zvířete, měl tento obojživelník velmi silný krunýř. Byl tvořen kostěnnými destičkami, jež byly uspořádány do úzkých a dlouhých pásů. Vyskytovaly se na zádech i na břiše, od ramenní až po bederní oblast. Nechráněna byla tedy jen hlava, končetiny a ocas. Takový silný pancíř, díky kterému dostal Peltobatrachus své pozoruhodné jméno, chránil zvíře před potencionálními útočníky. V období Permu byli mezi dominantními dravci souše gorgonopsianti, masožraví savcovití plazi vybavení párem dlouhých špičáků v přední části tlamy. Jediné kousnutí do krku takovými zbraněmi bylo pro kořist smrtelné. Silný krunýř ale Peltobatracha chránil. Musel mít nějakou obranu, protože byl velmi těžký a pomalý. Nemohl jen tak snadno utéci, zřejmě se tedy skrčil k zemi a snažil se útok přečkat tak jako dnešní želvy. Nebyl příliš veliký, měřil maximálně 70 centimetrů na délku, díky čemuž by se dal velikostně přirovnat k mnoha dnešním ještěrům. Vzhledem se ale podobal pásovcům. Zuby Peltobatracha nebyly nikdy nalezeny, ale předpokládá se, že se živil červy, plži, hmyzem a pavoukovci. Obdobný jídelníček mají i pásovci. Jakožto zcela suchozemský obojživelník se Peltobatrachus vracel k vodě jen v období kladení vajec. Vajíčka obojživelníků jsou totiž měkká a musejí se klást do vody, což můžeme spatřit i u většiny současných obojživelníků... Éra pozoruhodných obojživelníků, jako byl Peltobatrachus, byla bohužel zažehnána obrovským vymíráním na přelomu prvohor a druhohor, které vymítilo okolo 90 % živočišných forem na naší planetě. Jednou z obětí byl právě Peltobatrachus, který se extrémně náhlé změně životních podmínek nedokázal přizpůsobit, a vyhynul...
Popis tohoto podivuhodného tvora naleznete například v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat. Dále je vyobrazen i v knížce Dinosauři-nalepovací encyklopedie.

Příště popis Diptera!

Netvor s labutím krkem

22. února 2016 v 16:38 | HAAS |  Podivní netvoři
Jedním z pozoruhodných kryptozoologických úkazů západní Evropy je podle všeho velice záhadný živočich, vyskytující se na malém ostrově Achill západně od Irska. Podle místních legend je vulkanické jezírko na ostrově místem, poblíž kterého žije dosud nepopsaný druh plaza. Ostrov tedy není jen nalezištěm pět tisíc let staré kultury lidí, je obestřen i současným tajemstvím, avšak s pravěkým původem. Podle jednoho pozorovatele, který zvíře spatřil roku 1968, žije kryptid v jezeře, odkud občas vychází ven a pobíhá po blízkém lese. Místním prý požírá ovce, které zabíjí velmi tiše a nepozorovaně, nejpravděpodobněji ze zálohy. Pohybuje se skoky jako klokan a jedná se o velmi rychlého živočicha, jenž má navíc dlouhý, labutí krk. Kryptozoologové se domnívají, že tento podivný tvor by mohl být přežívajícím dinosaurem. Kandidátem je rod Coelophysis, který byl též vybaven dlouhým krkem, chodil po dvou končetinách a byl to dravec. Smečky těchto dinosaurů se proháněly Severní Amerikou, a zřejmě i Afrikou, v období Triasu. Možná lovili i ve smečkách, a byli tak schopni skolit velkou kořist, například velkého býložravce Placeriase. Coelophysis dorůstal délky 2 až 3 metrů, vysoký byl stejně jako člověk, a patřil mezi první větší masožravé dinosaury. Zvláštní, údajně spatřená příšera s labutím krkem, je prý tmavě hnědé barvy. Nevíme však, jak byli dinosauři zbarveni (s výjimkou několika opeřených druhů). Může tedy na Achillu, malém a malebném irském ostrůvku přežívat Coelophysis? Jako je tomu u všech kryptidů, i zde nejprve musíme zvážit důležitá fakta. Ačkoliv byli dinosauři zřejmě teplokrevní, je nepravděpodobné, že by v chladných podmínkách irské divočiny přežíval takový tvor. Jeho velikost je až příliš zarážející, takové zvíře by již dávno bylo popsáno. Samozřejmě také počet očitých svědků je malý, což může svědčit o lidské fantazii, ale ne o skutečnosti, že příšera žije. Způsob jeho života se zdá být jednoduchý, ale opravdu by byl tento "novodobý Coelophysis" schopen skákat jako klokan? Příběh je to tedy vydařený, ale s největší pravděpodobností vymyšlený. Že se ovšem na Achillu může vyskytovat např. nějaký nový druh hmyzu či jiného bezobratlého, o tom pochybovat nelze. Na dinosaura je však ostrov až příliš veliký, a tak lze případ "netvora s labutím krkem" zařadit k příběhům podobným svědectvím o lochneské příšeře...

Do komentářů můžete napsat, co si o tom myslíte! Podle mě tedy takový tvor v současnosti neexistuje, důvody jsem uvedl ve článku... Jaký je Váš názor?

Nigel Marven nominován za svůj nový seriál

21. února 2016 v 8:48 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Britský přírodovědec, televizní producent a průvodce přírodou Nigel Marven byl na podzim minulého roku nominován na cenu udílenou společností The Maritime Foundation. Společnost předává ocenění za pořady týkající se především života na moři, lodí a lodní techniky. Minulý rok měl na stanici UKTV Watch premiéru Nigelův nový seriál, v originále Nigel Marven's Cruise Ship Adventures. V této sérii se Nigel vydává na cesty prostřednictvím výletních lodí společnosti Azamara, a jeho cílem je poukázat na jejich novou dimenzi. Než aby měli cestující z cesty pouze luxusní dovolenou, zve je s sebou na různé cesty do okolí přístavů, kde se vyskytují někdy až překvapiví tvorové. V první epizodě seriálu si Nigel například zaplaval s vorvaněm, což podnikl poprvé v životě. Své spolucestující vzal na jeden z karibských ostrovů, aby jim ukázal africké opice, které sem byly kdysi přivezeny a nyní zde žijí zcela volně. Kouzelníka, který Nigelovi nějakým záhadným kouzlem sebral sako takřka před zraky diváků, zase Nigel vzal na cestu za vzácnými leguány na karibském ostrůvku Richarda Bransona. Celý šestidílný seriál je tedy o hledání zvířat v turistických destinacích, i když poukazuje i na život na zaoceánské lodi, včetně Nigelových přednášek o zvířatech. The Maritime Foundation nominovala Nigela Marvena a jeho produkční společnost Image Impact Ltd na cenu Donald Gosling Award. Nese název na počest Donalda Goslinga, víceadmirála britské Royal Navy a bojovníka ve středomoří během 2. světové války. Před několika lety navíc Donald Gisling získal speciální ocenění od britské královny... Ačkoliv nakonec cenu Donalda Goslinga vyhrál producent filmu o tragické události ohledně lodi Costa Concordia, je skvělé, že byl Nigel Marven alespoň nominován. V České republice jste měli možnost shlédnout Nigelův seriál v prosinci na kanálu Spektrum, kde byl vysílán pod názvem Dobrodružství v neznámých vodách. Jistě jde o trochu netradiční sérii o přírodě, která je mixem různých žánrů. Na jednu má prvky jiných přírodovědných filmů, na stranu druhou je zase něčím novým. Není totiž mnoho pořadů, ve kterých by průvodce pořadem naučil kapitána lodi jak chytit aligátora... Možná bude Nigel nominován na nějakou cenu za své seriály v příštích letech, to se ještě uvidí... Nyní je však v Asii, a brzy snad uvidíme, co nového chystá...


Pravěká Arktida ve starších třetihorách

20. února 2016 v 12:58 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Dnes si v souvislosti s Arktidou každý z nás vybaví sníh a led. Každému se snad v mysli objeví zamrzlý oceán, po kterém se potulují lední medvědi ve snaze najít nejbližší zdroj obživy. Je to svět plný extrémů, kterým tamní zvířata neustále čelí. Na dalekém severu se stále dokola střídají polární den a noc, doby, kdy slunce celé měsíce nezapadá, a pak je zase na velmi dlouhou dobu jen tma. Taková je Arktida v 21. století, a byla taková už před pár desítkami milionů let. Když se ovšem posuneme hlouběji do minulosti, zjistíme, že tomu tak nebylo vždy. Podobně jako Antarktida, jižní protilehlý bod Arktidy, byla asi před 50 miliony let pokryta spíše lesy než jen ledem, i daleký sever nebyl vždy tak nehostinný. Všechno navíc potvrzuje jeden nález, poukazující na podivuhodnou rozmanitost života kanadského severu v období Eocénu. Kdysi byla totiž na ostrově Ellesmere, jenž se nachází na samém severu Kanady a spadá do provincie Nunavut, objevena kost čehosi zvláštního. Bylo to už v 70. letech minulého století, když byla na blíže neurčené lokaci na Ellesmere nalezena kost Gastornise. Toho si mnozí zájemci o pravěk okamžitě vybaví jako obyvatele deštných lesů, které v Eocénu pokrývaly značnou část Evropy i Severní Ameriky. Gastornis (či Diatryma) byl 2 metry vysoký, půl tuny vážící pták s dlouhým krkem, nesmírně silným zobákem a hlavou velikosti lebky koně. Ve slavném seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty jsme měli možnost vidět Gastornise v akci, při lovu malých messelských prakoníků. Podle některých odborníků byl však Gastornis býložravec, nebo všežravec. Ačkoliv všechny aspekty života tohoto obřího ptáka nejsou zcela doloženy, a stále se o nich diskutuje, byl to skutečně neobvyklý tvor... Jak mohl Gastornis žít v arktickém prostředí? Již bylo zmíněno, že v období Eocénu zde krajina vypadala jinak. Gastornis žil na ostrově Ellesmere před 53 miliony let, a tehdy vážně nešlo o tundru mající pouze omezený počet živočišných a rostlinných druhů. Na Ellesmere rostly lesy, výrazně se podobající cypřišovým porostům v mokřadech Everglades na Floridě. Zdá se to být neuvěřitelné, ale holá pustině obývaná dnes pouze králíky, pižmoni a vlky, před 53 miliony let kypěla životem. Fosilní doklady ze sousedního Grónska navíc pozvrzují, že velký Gastornis sdílel své životní prostředí s poměrně velkými savci, na první pohled připomínající nosorožce či hrochy. Jistě však patřili do zcela jiné skupiny savců. Dále zde žily želvy a někteří dávní zástupci řádu krokodýlů, možná šlo o předky soudobých severoamerických aligátorů. Snad bylo to místo domovem i raných primátů. Šlo zkrátka o svět zcela jiný, než je ten dnešní, který i tak není o nic méně zajímavý. Boj o přežití probíhal v Arktidě před 53 miliony let jen v trochu odlišném měřítku a v jiném prostředí, než dnes... Kost Gastornise byla identifikována teprve nedávno, a došlo tak k potvrzení, že tento neuvěřitelný predátor či býložravec skutečně obýval daleký sever. Jedním z mála eocénních ptáků, kteří mu mohli dělat společnost, byl Presbyornis. Byla to pravěká husa, a také z ní byla na Ellesmere nalezena jediná kost. I když existují pochybnosti o tom, že jde o Presbyornise a že se ve skutečnosti jedná o nový druh, můžeme přijít k obdivuhodné hypotéze. Co když Presbyornis, původně z Wyomingu ve Spojených státech, migroval na sever? Stěhovavost je jedním ze znaků mnoha současných druhů ptáků. Presbyornis se mohl chovat podobně, jako dnešní husy táhnoucí při své každoroční migraci. Vědět to sice nebudeme s jistotou, pokud tedy někdo nevynalezne stroj času, ale domněnka je to zajímavá a přece jen, něco pravdy v ní bude... Takže svět Arktidy vypadal před zhruba 50 miliony let naprosto jinak. Teplé a vlhké lesy dopminovaly krajině, po které se potulovali různí savci, ptáci a plazi, včetně želv a krokodýlů. Někteří vědci se domnívají, že nám tyto poznatky pomohou určit, jak se podnebí na naší planetě bude měnit nadále. Za desítky milionů let, doufejme, bude Arktida svědkem další přirozené změny prostředí. Lidé toho už svědky jistě nebudou, ale jde o pozoruhodnou domněnku...

Zdroj informací: Science Daily. Doufám, že se Vám tento článek líbil, budu rád za všechny Vaše názory...