Únor 2016

Správce dinosauřího parku - Protoceratopsí potíže

19. února 2016 v 16:02 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce dinosauřího parku se po týdnu vrací, a to s novými příběhy z uplynulého týdne! Jakým problémům museli naši přátelé, zejména pak správce Dan, čelit? Čtěte dále, a dozvíte se to...

Protoceratopsí potíže

Minulý týden byl jako jeden velký seznam nejrůznějších událostí, které nás zasáhly. V pondělí se chlapi rozhodli využít nové zdvihací páky, s jejíž pomocí přenesou maso přes plot do výběhu Siamotyranna. Cílem je omezit házení masa do výběhu, zvíře ho pak musí sežrat i se vším tím prachem (což mu ale podle mne nevadí, zdvihací páka tedy nebyl můj nápad). Při pokusu se bohužel Siamotyrannus jaksi moc zvedl, udělal náhlý skok, páku strhl a padající kus dřeva mu div nespadl na hlavu. Naštěstí predátor rychle zareagoval a po úskoku už se zabýval flákem masa, opět jako vždy padnutým na zem. Tato metoda krmení asi nebude úplně nejlepší, zvláště u plně vzrostlého dravce, od něhož musíte očekávat neočekávatelné. V úterý zase jednoho krmiče přepadl Erythrosuchus. Chyba byla na straně samotného krmiče, který šel do výběhu s krmivem, ale nikde Erythrosucha neviděl. Je vážně vtipné, že se po výběhu potuloval téměř deset minut a hledal obrovského predátora. Oči si přitom stínil rukou, různě se nakláněl do dálky, aby něco zahlédl, ale nic. Eric ležel ve stínu a po krmiči brzy udělal výpad. Krmivo zůstalo ve výběhu, ale zděšený krmič se tam už nikdy nevrátí. Tak jsem mu musel zadat novou práci, odteď bude uklízet odpad po Othnieliích... Největší potíže jsem měl však s novými exempláři, dvojicí Protoceratopsů. Jak se ukázalo, oba naší noví svěřenci jsou samci. Oliver by rád přivezl alespoň jednu samici, ale zatím se k další výpravě na Isle of Die nedostal. Agresivní samci se do sebe přes týden pustili, kvůli čemuž jsme je byli nuceni rozdělit. Větší a patrně starší samec napadl svého společníka, zatímco oba odpočívali v pozorovací ohradě, čekaje na dostavení speciální ohrady. Útočník si zřejmě dělal nároky na teritorium. Zrovna jsem si u pozorovací ohrady koupil puding... Řeknu Vám, není nic lepšího, než sledovat souboje dinosaurů v přímo zuřivé verzi, a přitom pojídat lahodný (ale na slunci trochu moc ohřátý) puding. Díval jsem se na bitvu těch zvířat asi čtvrt hodiny. Potom za mnou přiběhl uřícený Jack, místní pracovník, a křičel: "Odděl je! Odděl je! Jak se na to můžeš takhle dívat?!" V tu chvíli jsem si uvědomil svou trapnou chybu. Svačil jsem u tak vážné události a díval se na ni, jako na nějaký film. Upustil jsem puding-ne!!! Snědl jsem teprve polovinu! Celý rudý, naštvaný ze ztráty své svačiny, jsem vstoupil do výběhu a po jednom ze zvířat vystřelil ze síťové pistole. Síť byla malá, ale obalila se kolem nohy jednoho z bojovníků, a paralyzovala jej na jednom místě. Mladší samec, bojující tvrdě o svůj život, využil situace, a rozehnal se proti mě...

Krev mi tuhla v žilách. Naštěstí proti mě neutíkal proto, aby mě nabral na svůj silný kostěnný límec. Oběhl mne, a prchal dále. Oddychl jsem si. Pak jsem zase slyšel Jackovy výkřiky: "Pitomče! Nemůžeš to zvíře nechat jen tak utéct!" Znovu jsem se probral a utíkal za Protoceratopsem. Jack mezitím zajistil toho chyceného... Znavený Protoceratops nebyl daleko. Ulehl poblíž hlavní budovy, tedy tam, kde stojí jejich výběh. Stavitelé zrovna ohradu dokončili. Nahnat vyděšené zvíře do nového domova nebyl těžký úkol, zvláště, když jej prováděl expert jako já (nesmějte se). Možná jsem u toho zakopl a upadl na jednoho z mých přátel (který naštěstí uhnul), ale jinak to šlo celkem rychle a bez větších trablí. Staršího Protoceratopse jsme zatím nechali v ohradě. Co teď s oběma tvory uděláme, to ještě nevíme. Pokud jde o Operaci Hon na Kronosaura, určitě něco chystají. Jistě mají v plánu útok na dvacetimetrového Kronosaura. Zrovna včera jsem toho mořského draka viděl. Gigantické tělo se nadechovalo na hladině moře, necelých 1500 metrů od pobřeží Tedova ostrova. Kronosaurus se tedy drží v naší blízkosti. Věž Ochránců pravěkých zvířat bude co nevidět postavena. Pobřežní útesy severovýchodního cípu ostrova jsou k tomu ideální. Brzy se bude jednat i o vlastnictví Isle of Die. V poslední dva dny příštího pracovního týdne proběhne debata mezi světovými mocnostmi. Je jisté, že o Isle of Die budou usilovat i lidé s vlastními, soukromými zájmy. V tomto případě má však Dinosauří park skvělý trik. Spojíme se s Ochránci pravěké zvěře... Uspějeme? Těžko říci, ale ten ostrov musí být chráněný!


Další část Správce dinosauřího parku opět v pátek za týden! Brzy se dozvíme o výsledcích debaty, jež nakonec rozhodne o budoucnosti ostrova plného prehistorické zvěře... Zda-li bude součástí toho osudu i Dinosauří park, to se ukáže již brzy...

Diplom od Martinoraptora

18. února 2016 v 17:30 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Již před delší dobou, vlastně na konci prosince, jsem obdržel od Martinoraptora z www.martinoraptor.blog.cz tento překrásný diplom. Zúčastnil jsem se totiž prosincového projektu Adventní kalendář, který autor blogu sestavil, a jeho součástí byla řada soutěží... Martinoraptorovi moc děkuji za skvělý diplom, a těším se na další soutěže!


Zvláštní znaky dinosaurů-Tyrannosauridi

17. února 2016 v 15:37 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V minulém díle tohoto nového projektu jsme se seznámili s podivuhodným znakem dinosaurů známých jako Alvarezsauridi. Na předních končetinách měli tito ptákům podobní, opeření dinosauři pouze jediný dráp. Tato část se také zaměří na přední končetiny dinosaurů, tentokrát však z jiné skupiny. Patřil mezi ně Tyrannosaurus Rex a jeho příbuzní...

Tyrannosauridi (čeleď Tyrannosauridae) byli typickými obřími masožravci období Křídy. Svůj název dostali po nejoblíbenějším a nejpopulárnějším zástupci skupiny, obrovském Tyrannosaurovi, který patřil mezi největší dravé dinosaury všech dob. Plně vzrostlý T-Rex měřil na délku 12 metrů, ačkoliv se mezi odhady objevují i domněnky o 15 metrech (taková kostra ale zatím nebyla nalezena). T-Rex, proslulý mnoha filmy a seriály o pravěku, stejně jako knihami, bezpochyby patřil mezi nejhrůzostrašnější monstra, jež se kdy potulovala po naší planetě. Před 68-65 miliony let děsil téměř každého živočicha prehistorické Severní Ameriky, především pak Montany na území Spojených států amerických. Ani osmitunový Triceratops s ostrými rohy či veliký Edmontosaurus neměli proti tomuto predátorovi šanci, když se s ním střetli tváří v tvář. Koneckonců, existuje několik zkamenělých dokazů potvrzujících, že T-Rex tato zvířata napadal (ačkoliv ne vždy mohl vyhrát). Pro některé se zdá ironií, že právě Tyrannosauridi, tak velcí a specializovaní zabijáci, byli vybaveni nesmírně malými předními končetinami. K čemu je používali? A proč byly tak krátké? Kdysi se to zdálo být skutečnou záhadou. Dnes však známe velké množství členů tyrannosauří rodiny: Tyrannosaurus Rex, Albertosaurus, Daspletosaurus, Tarbosaurus, Appalachiosaurus, Alioramus, Gorgosaurus, Nanotyrannus a další. Tito predátoři žili v pozdní Křídě. V posledních několika desetiletích však byly objeveny i mnohem starší, dávnější rody. Mezi předky T-Rexe byli Guanlong a Dilong, podivní malí dinosauři z Číny, dost možná opeření. Mohou právě oni poskytnout vědě zřetelný pohled na vývoj předních končetin této obdivuhodné skupiny dinosaurů?



Takže kromě obrovské tlamy plné ostrých, vroubkovaných a dozadu zahnutých zubů, které okamžitě střídaly vylomené zuby, a síly skusu až 4 tuny (v případě T-Rexe) měli Tyrannosauridi i malé přední končetiny... Existuje řada teorií, které se je snaží vysvětlit. Někteří vědci si myslí, že hlava vyzbrojená tak mocnými čelistmi zkrátka při zabíjení kořisti vykonala své. Pak by tedy Tyrannosauridi přední končetiny příliš nepotřebovaly, a ty by se v průběhu evoluce zmenšovaly. Někteří zastánci této teorie si také myslí, že kdyby dinosauři před pětašedesáti miliony let nevyhynuli, Tyrannosauridi by přední končetiny ztratili úplně. Podle jiné teorie měly malé "ruce" význam pouze pro námluvy. Nejčastěji jsou však přijímány dvě hlavní teorie: podle první mohli tito dinosauři využít malých předních končetin k uchycení kořisti, nebo alespoň kusu masa, blíže k tlamě. Dinosaurus se tak nemusel sklánět těžkou hlavou k zemi. Ještě pravděpodobnější je druhá teorie, tvrdící, že malé končetiny pomáhaly vybalancovat tu obrovskou hlavu. Mohly tak vyvážit váhu těla i v případě, když se zvíře chtělo vztyčit, například ze spánkové polohy. Nikdy se to však nedozvíme s jistotou, pokud tedy někdo nebude cestovat zpět v čase, aby tyto možnosti objasnil... Význam maličkých předních končetin u Tyrannosauridů tedy zůstává celkově nejasný. Slavný paleontolog Jack Horner dokonce svou teorii o Tyrannosaurovi jakožto mrchožroutovi (což však vyvrátily fosilní důkazy o tom, že skutečně napadal jiné tvory) postavil na přítomnosti tohoto znaku. Končetiny byly tak krátké, že se zvíře ani nemohlo dotknout tlamy, dokonce je ani nemohlo sepnout. Víme ovšem, že horní část paže zvířete byla velmi svalnatá, což dokazují stopy po svalových úponech. Dále se dostáváme k dalšími typickému znaku Tyrannosauridů: pouze dvěma prstům. Většina dravých dinosaurů, od Allosaura po Megalosaura, měla tři prsty. Tyrannosauridi je měli jen dva. První byl mnohem kratší, než ten druhý. Pohled na vývoj této charakteristiky nám mohou poskytnout právě raní čínští zástupci skupiny. Dilong měl dlouhé přední končetiny s dlouhými drápy, a měl je tři! Třetí prst byl však, na rozdíl od ostatních dvou, velmi slabý. Již tehdy se tedy ztrácel, a po milionech let zmizel úplně...

Doufám, že se Vám článek líbil, pokud ano, komentujte... Snad už brzy přinesu další články do série Zvláštní znaky dinosaurů!!!

Zephyrosaurus

16. února 2016 v 16:52 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Zephyrosaurus byl malý ptakopánvý (ornithischiidní) dinosaurus žijící v období Křídy stupňů Apt a Alb, tedy zhruba před 125 až 100 miliony lety. Za své pozoruhodné jméno, jež v překladu znamená "ještěr západního větru" vděčí obyvatelům starého Řecka. Ti totiž uctívali boha Zephyra, který vládl nad větrem foukajícím ze západu. Důvod, proč byl Zephyrosaurus takto pojmenován, je celkově jasný, uvážíme-li, že za své existence byl tento živočich nesmírně rychlý. Možná dosáhl i rychlosti větru, kdo ví... Je však pravděpodobné, že tento malý ornitopod mohl běhat rychlostí přibližně 50 km/h, čímž mohl jednoduše uniknout větším predátorům. Byl pouze 1,8 metru dlouhý a metr vysoký, vážit mohl maximálně několik desítek kilogramů. Jeho fosílie byly nalezeny na západě Spojených států amerických. Fragmenty jeho kostí byly objeveny v Carbon Country, v Montaně. Paleontologové však nalezli také zkamenělé stopy, které přisuzují Zephyrosaurovi-ty se však pro změnu nacházejí v Marylandu a Virginii, tedy na východě Spojených států. Kdyby nic jiného, svědčí to o velkém rozšíření tohoto rodu po celé pravěké Severní Americe. Stopy naznačují, že dinosaurus měl tři dlouhé prsty, a dále také čtvrtý prst na opačné straně končetiny (podobný mají ptáci). Bylo to bipední zvíře, chodící po dvou nohách, ačkoliv občas si mohlo stoupnout i na všechny čtyři. Zephyrosaurus byl popsán roku 1980 paleontologem Hansem Dieterem Suesem, ačkoliv mnoho kostí prozrazujících o vzhledu zvířete bylo nalezeno až roku 2003. V pravěké Severní Americe, přibližně před 115 miliony let, Zephyrosaurus rozhodně nedominoval. Husté lesy a pláně, na kterých rostly první kvetoucí rostliny, spolu s ním obývala i řada dravců. Jedním z nich byl slavný Deinonychus, Velociraptorův bratranec jen o něco větší, a možná i dravější. Téměř dvoumetrový Zephyrosaurus tak mohl patřit na jídelníček asi třímetrového Deinonycha, vyzbrojeného smrtícím drápem na zadních končetinách. Díky své rychlosti však Zephyrosaurus nebyl zcela bezbranný. Navíc měl v rukávu ještě jeden trik. Tento druh je totiž blízce Orodromeovi, oba byli zástupci čeledi Thescelosauridae. Orodromeus byl možná částečně hrabavý druh, vytvářející si nory, v nichž se mohl ukrývat před predátory, nebo v nich přespávat. Pokud se Zephyrosaurus, žijící o něco dříve než Orodromeus, choval podobně, pak mohl očím hladových dravců uniknout doslova pod zem. Přední končetiny vůbec nebyly krátké, takže mohly Zephyrosaurovi pomoci při hrabání. Především šlo však o pozemního tvora živícího se nízko rostoucí vegetací, jako byly například kapradiny. Jelikož byly mezi nalezenými fragmenty i čelisti Zephyrosaura, víme, že byl vybaven malými hrbolkovitými zuby, perfektními k rozmělnení vegetace. K trhání potravy užíval svého krátkého zobáku. Zephyrosauři se sdružovali do malých stád, což jim poskytovalo lepší možnosti k přežití, v množství jedinců je totiž síla...
O Zephyrosaurovi se v mnoha knihách příliš nepíše, ale jednou z publikací, kde najdete popis tohoto tvora, je knížka "Speciální průvodce-Dinosauři" od Gerrieho McCalla.

Příště Stenopelix!

Jantar-Tajemství zkamenělé pryskyřice

15. února 2016 v 16:49 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Napsat tento článek mě napadlo jen tak, zčistajasna včera večer. Bude pojednávat o zkamenělé pryskyřici, jantaru, který je i fanouškům dinosaurů známý především z jednoho důvodu... Snad si článek užijete.

Jantar, zkamenělá pryskyřice stromů. Většinou se s ním setkáme v obchodech se šperky, jakožto součástí různých řetízků a dalších blyštivých předmětů. Lidmi začal být používán již po skončení doby ledové, zejména díky své překrásné barvě a neobvyklému vzhledu. Jak důležitý je však jantar pro paleontologii a případně jiné přírodní vědy? Často se setkáme s tvrzením, že jantar je produktem především třetihorních rostlin, ale to je omyl. Nejstarší nalezené kusy tohoto materiálu jsou staré 320 milionů let, a spadají tak do období pozdního Karbonu v prvohorách. Zajímavé je, že jantar většinou vzniká v pryskyřice kvetoucích rostlin, ale ty v té době ještě neexistovaly. Byl tedy vyprodukován primitivnějšími rostlinami, možná některými kapraďorosty či plavuněmi. Mnohem běžnější je tato barevná látka v horninách z období Jury, z doby zhruba před 150 miliony let. Výzkumníci si již dávno všimli, že zkamenělá pryskyřice obsahuje něco podivuhodného-hmyz a další malé bezobratlé. Jantar nám tedy může poskytnout skvělý pohled na malé živočichy, kteří se v tehdy ještě tekuté pryskyřici uchitili. A protože byla lepivá, nemohli uniknout, a zakonzervovali se po desítky, ba i stovky milionů let. V druhohorách již žili moskyti, živící se krví největších zvířat, jaká kdy kráčela po souši-dinosaurů. Právě odsud se ubírá dále hlavní myšlenka jednoho z nejslavnějších děl, jež má co do činění s dinosaury. Spisovatel Michael Crichton ve své knize Jurský park, která se stala námětem pro stejnojmenný slavný film, vymyslel velmi zajímavý postup klonování dinosaurů. Komár, který se napil dinosauří krve, zahynul v pryskyřici, spolu s jantarem zkameněl, a dinosauří krev v něm zůstala do dnešních dnů. Poté vědci krev extrahovali a získali tak dinosauří DNA. Někteří odborníci tvrdí, že v reálu by to bylo nemožné, ale Crichtonův dokonalý nápad je jistě přinejmenším k zamyšlení... Lze tedy říci, že geneticky naklonovaní dinosauři z Jurského parku mají více společného s jantarem, než si někteří lidé myslí. Věřte nebo ne, v jantaru bylo nalezeno i uchované peří primitivních ptáků nebo opeřených dinosaurů. Velká naleziště zkamenělé pryskyřice však pocházejí z třetihorních dob. Obsahují také více pozůstatků malých živočichů, jako jsou mravenci, vosy, mouchy a další hmyz. Nechybí ani různé druhy pavoukovců, především pak pavouků. Velká naleziště jantaru se nacházejí mimo jiné v Severní Americe a východní Asii. Roku 2012 bylo objeveno i naleziště v Itálii, a místní jantar je starý 230 milionů let. Vědcům tak poskytl dokonalý pohled na tehdejší malé bezobratlé... Jantar je tedy velmi zajímavá látka, a paleontologům může prozradit mnohem více, než by se dalo očekávat...


Na prvním obrázku vidíte komára v jantaru, zatímco na druhém je ve zkamenělé pryskyřici zachováno něco mnohem neobvyklejšího, a to dinosauří peří...

Objev pleistocénního savce s pozoruhodnou lebkou

14. února 2016 v 9:36 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Nedávno byl ve východní Africe učiněn velmi zajímavý objev. Po delší době byl nalezen nový druh prehistorického savce, a ne jen tak ledajakého. Vyskytoval se před 100 000 až 50 000 lety poblíž jezera Viktorie, včetně ostrova nazvaného Rusinga. Podle místa nálezu, jímž byl právě ostrůvek, byl také pojmenován. Rusingoryx atopocranion však není úplně nově známý vědě, protože byl popsán už roku 1983. Ovšem, stalo se tak na základě pár kostí. Paleontologové a zoologové si ani nebyli jisti, co byl Rusingoryx zač. Až nyní můžeme Rusingoryxe vidět v novém světle. Nové nálezy, kterých rozhodně není málo, ukazují, že Rusingoryx patřil do čeledi Bovidae, kam patří antilopy a pakoně. Opravdu jako pakůň vypadal (viz. obrázek), ačkoliv měl poměrně delší krk a rohy směřovaly dozadu. Vědci, kteří v současnosti zvíře studují, si však u této prehistorické formy pakoně všimli něčeho skutečně podivného. Výjimečně neobvyklým znakem Rusingoryxe byl totiž čenich, až zarážejícím způsobem připomínající zobák hadrosauridních či kachnozobých dinosaurů. Nosní průchod pak dokonce připomínal duté hřebeny hadrosauridů... Není to ale tak záhadné, jak se může zdát. Podle odborníků je to doklad tzv. konvergentní evoluce, která probíhá v případě, že se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem, jelikož žijí v podobném prostředí. V případě Rusingoryxe je interpretace jasná: jakožto stádový živočich používal svého zvětšeného čenichu k vydávání hlasitých zvuků táhnoucích se na míle daleko. V poslední době ledové, která zasáhla i africký kontinent, žili v savanách spolu s Rusingoryxem i lvi, hyeny a další predátoři, většinou patřící už mezi druhy žijící i dnes. Pokud býložravci nechtěli skončit sežráni, museli neustále komunikovat s ostatními členy stáda. Lze pouze předpokládat, že Rusingoryxové, podobně jako například dnešní pakoně, podnikali každoroční migrace za dešti. Takové podrobnosti se zřejmě již nikdy nedozvíme, ovšem domněnka je to velmi zajímavá. Africké podnebí se v Pleistocénu celkově podobalo tomu dnešnímu... Takže znovuobjevený pravěký kopytnatec možná vydával zvuky dosti podobné hlasitým vokalizacím obrovských dinosaurů, kteří žili 65 milionů let před ním... S těmito pozoruhodnostmi se ale v paleontologii setkáváme často. Doufejme, že toho bude o Rusingoryxovi zjištěno i více, a že se najde více zkamenělin, které by nám o tomto zvířeti prozradily více...

Snad se Vám článek o objevu líbil, pokud ano, můžete napsat komentář...

Putování s pravěkými zvířaty, epizoda 5.: Šavlozubý tygr

13. února 2016 v 11:01 | HAAS |  Díly seriálů o pravěku

V páté epizodě cyklu BBC Putování s pravěkými zvířaty se vrátíme na ztracený kontinent, do Jižní Ameriky v době před milionem let. Po spojení obou Amerik se tamní svět velmi změnil, a tam, kde kdysi vládli obří draví ptáci, panuje nyní šavlozubý tygr. V měnícím se světě se odehrává drama týkající se jedné smečky, jejíž život také stíhá změna...

Tento díl sleduje několik měsíců života smečky Smilodontů, bájných šavlozubých tygrů, jejichž teritoriem je jedna velká planina na území dnešního Paraguaye. Před několika lety získal smečku momentálně sedmiletý samec Zlomený zub. Při boji s předchozím vůdcem smečky přišel o polovinu zubu, ale je to statný bojovník odrážející všechny protivníky. Nešťastná náhoda ale rozhodne o tom, že se v několika minutách jeho role zcela obrátí. Jeho přemožiteli jsou dva samci, bratři bojující společně. Zlomený zub nemá proti takové převaze šanci, a jeho vláda nad smečkou končí. Začíná tvrdý boj o přežití, jelikož se musí naučit lovit. Ve smečce mu potravu obstarávaly samice, nyní je vše na něm. Okolí je ale plné zvláštních a nebezpečných zvířat... Bratři zabili mláďata Zlomeného zubu a získali tak kontrolu nad smečkou. Po takovém děsivém činu samicím nezbylo nic jiného, než vítěze přijmout. Zlomený zub dále prožíval boj o přežití, život mu nakonec zachránil Phorusrhacos lovící mládě Macrauchenie. Kořist děsoptáka se stala kořistí Zlomeného zubu a vrátila mu sílu. Situaci změní obří lenochod Megatherium, který zabije jednoho z bratrů. Nyní zbylo Zlomeného zubu jediné: vrátit se na bitevní pole a vybojovat si smečku zpět... Příběh je opět doprovázet hudbou Bena Bartletta, která je v mnohých chvílích velmi temná. Také pěkně doprovází lov Smilodontů na Macrauchenie. Jako u ostatních epizod série Putování s..., i zde má díl svou samostatnou znělku... Mě se tento díl vždycky moc líbil a viděl jsem ho poprvé asi před deseti lety... Podle mě má moc hezký příběh.

Pravěcí tvorové z této epizody: Smilodon, Macrauchenia, Doedicurus, Megatherium, Phorusrhacos.

Příště už popis posledního dílu tohoto seriálu, a to části s názvem "Cesta mamutů"!

Správce dinosauřího parku - Chňapaví nováčci

12. února 2016 v 10:24 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Máme tu další pátek a s ním se pomalu blížíme i k polovině měsíce února. Správce dinosauřího parku dnes samozřejmě nesmí chybět, a já doufám, že si jej s radostí užijete...

Chňapaví nováčci

Po několika týdnech pečlivých příprav se Oliverovi podařilo přivézt do parku dva nové živočichy. Sdělil nám, že právě oni jsou tím překvapením, jež nám kdysi sliboval. Překvapilo mne to, nejsou to totiž velké nebezpečné příšery. Myslel jsem si to tedy až do chvíle, kdy po mě jeden chňapl velmi silným zobákem... Oliver odletěl na Isle of Die v úterý, tedy týden poté, co se z ostrova vrátil po nebezpečném setkání s Megalanií. Původně se chtěl vydat do pralesů jižní části ostrova, ale nakonec zvážil, že by to bylo příliš riskantní. Helikoptéra nakonec přistála na západě Isle of Die, v blízkosti strmých skal obývaných ptakoještěry. Oliver nevěděl, zda vůbec tvor, kterého hledá, žije v této oblasti. Před několika měsíci jej totiž spatřil na zcela opačném cípu pevniny. S Timem a dalšími dvěma společníky se pak prosekával bujnou džunglí, narazil na bezpočet zajímavých štírů, mnohonožek, motýlů i primitivních savců. Noc z úterý na středu přečkával tým hluboko v pralese. Jejich tábor, tvořený čtyřmi stany, byl oplocen speciálními kusy látky, jež měly splývat s okolním prostředím. Ačkoliv toho nebylo třeba, Oliver dal tentokrát pro opatrnost více, než kdy jindy. Přesto jeden živočich do tábora pronikl, malý stromový savec. Purgatorius! Žil v Severní Americe před 65 miliony let a byl předkem primátů, i když na první pohled připomínal nějakého stromového hlodavce. Oliver jej chytil do sítě poté, co tvoreček navštívil jeho stan. Síť měla však příliš velké otvory, a jakmile Oliver pořídil fotografii, Purgatorius vyskočil a zmizel. Přesto to byl cenný nález. Během středečního dopoledne pak tým dorazil k vyschlému řečišti. Oliver byl překvapen přítomností několika velkých dinosaurů, jež se v okolí říčky shromáždili. Byli to vesměs kachnozobí dinosauři, možná Saurolophové či jim podobný druh. S tak velkými tvory by si Oliver nezahrával, a nechal je jít. V buši poté zaslechl podivné skřeky. Vydal se jejich směrem a tým jej následoval. Nakonec bylo překvapení větší, než Oliver myslel. Nalezl zvířata, která toužil přivézt do Dinosauřího parku! Pod kopcem mezi tunami nízko rostoucí vegetace se páslo stádo malých býložravců podobných Triceratopsům! Neměli ale rohy, a byli mnohem menší, měřili asi dva metry na délku. Oliver rozpoznal, že zvířata se zrovna chystají k hnízdění. Poté jej napadlo, že by mohl pro Dinosauří park toto zvíře konečně získat. Zavolal zbytek týmu, jenž o půl hodiny později přiletěl helikoptérou. Následovaly střely z uspávací pušky, a dva tvorové byli naloženi do klecí. Pak jsem se s nimi seznámil já, v jejich novém domově...

To první chňapnutí mohlo být velmi bolestivé-jen tak tak jsem stačil uhnout a nepřišel jsem o prsty. Dvoumetrový býložravec žijící v Mongolsku před 75 miliony let se nazýval Protoceratops. Máme tedy pár, ačkoliv nevíme, zda to náhodou nejsou dva samci. Oliver si totiž všiml, že samice bývají trochu menší, a naši Protoceratopsové jsou oba stejně velcí. To ale nevadí, alespoň máme další zajímavé dinosaury. Ohradu jsem jim postavil poblíž hlavní budovy, odkud na ně bude pěkný výhled. Tedy, pokud nebudou zlobit... Operace Hon na Kronosaura se během týdne pořádně rozjela. Halisauři jí unikli, a to především díky Ochráncům pravěkých zvířat, nyní však svůj zrak znovu upnula na obřího dvacetimetrového plaza, kvůli němuž organizace vznikla. Kronosaurus se totiž vynořil na pobřeží ostrova Tonga, kde vyděsil tisíce turistů svými výskoky z vody. Dělal to podobně jako keporkakové, zřejmě se chtěl zbavit parazitů na kůži, nebo tak činil pro zábavu. Ať tak či onak, podle operátorů nemůže tento ohromně nebezpečný predátor v Pacifiku zůstat. Pátrají po něm teď ve dne, i v noci. Šest posádek tvořených dohromady padesáti lidmi hlídkuje na oceánském území zabírajícím plochu o velikosti Anglie. O tom, že byl Kronosaurus včera odpoledne zahlédnut při pobřeží našeho ostrova, jsme raději pomlčeli. Ochránci pravěkých zvířat si chtějí na Tedově ostrově zbudovat základnu, a ředitel parku Charles Ted souhlasí. Vypadá to, že náš čeká válka dvou skupin. Jedna usiluje o vybití velkých mořských plazů, druhá je chce chránit. My rozhodně patříme k té druhé skupině! Co se ale stane, až se střetneme... To není tak úplně jasné. Na politické scéně se navíc opět objevuje spor o území Isle of Die. Světové mocnosti se přou, komu ostrov patří. Máme se do souboje také zapojit? Mohl by Isle of Die patřit Dinosauřímu parku, mezinárodní a zároveň soukromé společnosti? Nikdo neví, ale v blízké době se to dozvíme. Speciální debata totiž proběhne už na konci února...

Vyřeší se boj mezi operátory a Ochránci pravěké zvěře mírovou cestou, nebo dojde i k surovosti? A co spor o Isle of Die? Jak dopadne? To se už brzy dozvíte...

Claudiosaurus

11. února 2016 v 13:13 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Claudiosaurus byl plaz patřící do skupiny diapsidů, kam se řadí tvorové se dvěma spánkovými otvory v lebce. Samotný řád, do kterého však Claudiosaurus patřil, je nejistý. Patřil k mořským plazům, jež podle některých paleontologů představovali přechodnou formu mezi ranými suchozemskými plazy a pozdějšími notosaury, jako byl například Nothosaurus. Ti zase připomínali velké vodní krokodýly, ale byli úzce spjati s plesiosaury, a Claudiosaurus byl tedy jejich příbuzným. Toto částečně vodní zvíře je ale pro vědce stále záhadou... Claudiosaurus žil v období pozdního Permu, před 260 až 250 miliony let a vyhynul v době, kdy Zemi zasáhlo velké vymírání, jež vymítilo více živočišných forem, než jakékoliv předchozí či následující. Tehdy byly všechny souše spojeny do jednoho velkého superkontinentu nazývaného Pangaea. Fosilie Claudiosaura se ale našly pouze na území Madagaskaru. Byla to madagaskarská specialita a my dnes známe pouze jediný nalezený exemplář. Měřil 60 centimetrů, takže to bylo zvíře vzrůstem i vzhledem alespoň vzdáleně podobné malým varanům či leguánům. Jde-li o způsob života, dal by se Claudiosaurus přirovnat k leguánům mořským, kteří dnes žijí na Galapágách, ale měří až 2,5 metru. O vodním způsobu života Claudiosaura svědčí několik zásadních znaků. Kostra byla totiž z velké části chrupavčitá. To ale znamená, že zvíře mělo problémy s rozložením své váhy při pohybu po suché zemi. Ve vodě byl však Claudiosaurus králem. Spoléhal se zde na sílu vztlaku. Na souši byl nemotorný, jelikož neměl okostnatělé prsní kosti a nebyl schopen dobře kráčet, ovšem ve vodě, to byl už jiný příběh. Značnou část času trávil odpočinkem na břehu, kde se slunil a přijímal sluneční energii, které pak využil při lovu. Byl to znamenitý plavec. Ve vodě přitiskl končetiny k tělu, čímž snížil odpor vody, a spoléhal na pohon svého ocasu. Plaval tedy podobně jako dnešní ještěři nebo krokodýlové. Mezi mořskými řasami, korály, skalisky a v různých otvorech pátral po potravě tvořené zřejmě jak rostlinami, tak i živočichy. Neví se přesně, čím konkrétně se tento plaz živil, ale v moři měl možností spoustu. Ohebný krk mu dovoloval nahlížet mezi porosty vodních rostlin, a malá hlava s širokými čelistmi, které končily až za úrovní očí, dovolovaly Claudiosaurovi bleskurychle a silně sklapnout. Měl také dlouhé prsty a ostré drápky. Některé paleontology to vede k domněnce, že byl vybaven plovacími blanami. Mořskému živočichovi by takový znal jistě zpříjemnil a zjednodušil život v oceánu. Jeho bratrancem mohl být Hovasaurus, další nepříliš dobře prozkoumaný živočich žijící ve zhruba stejné době, tedy v pozdním Permu, avšak navíc i v raném Triasu. Bylo to také madagaskarské zvíře zhruba shodné velikosti se stejnými tělesnými přizpůsobeními. Jen jeho ocas byl o mnoho delší. Následovníci těchto prapůvodních mořských plazů jsou však veřejnosti známi mnohem lépe. V druhohorách se v oceánech objevilo značné množství takových zvířat, od plesisaurů přes pliosaury po ichtyosaury, počínaje placodonty přes notosaury až po varanům příbuzné mosasaury... Byl to zcela jiný svět, v němž Clauidosauři měli potomky, ale sami do těch dob nepřežili...
Popisy Claudiosaura naleznete například v knihách: Dinosauři-nalepovací encyklopedie (Jinny Johnson) a Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat (kolektiv autorů, mj. Barry Cox).

Příště Peltobatrachus!

Nové objevy v Africe související s ochranou přírody

10. února 2016 v 10:05 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Za posledních několik týdnů byly zveřejněny zprávy o několika významných zoologických objevech z Afriky, které by mohly pomoci k záchraně divokých míst, z nichž pocházejí. V tomto článku si představíme dva důležité nálezy, týkající se plazů a savců, avšak nejen to... První skvělou zprávou je, že v horách východoafrického státu Tanzanie byl objeven nový druh chameleona! Milovníky plazů taková novinka vždy potěší. Tento hnědozelený druh s modrými fleky byl nazván Kinyongia msuyae. Byl pojmenován podle Charlese A. Msuya, jenž byl průkopníkem tanzanské herpetologie. Za popisem stojí tým italských vědců v čele s dr. Michele Menegon. Zvíře měří pouhých 16 centimetrů, ale poukazuje na důležitost regionu, v němž žije, a který je značně ohrožen. Oblast nazývaná Makambako Gap je jakoby hranicí mezi rozdílnými zástupci fauny ve dvou odlišných částech hor Udzungwa. Přítomnost vědě dosud neznámých druhů poukazuje na to, že by tato oblast měla být chráněna. V současnosti jí však hrozí znečištění a poničení. Podle odborníků už Makambako Gap zoologicky neexistuje kvůli velkému tlaku ze strany lidského druhu. Nález chameleona druhu Kinyongia msuyae by však mohl přispět k záchraně místa. Zajímavostí je, že právě z této oblasti přišly v minulých letech i jiné zoologické objevy, poukazující na úžasnou biodiverzitu Makambaka. V roce 2003 došlo k objevu nového primáta, jednalo se tedy o vzácný objev (pro srovnání předchozí nový druh primáta z Afriky byl objeven roku 1923). Roku 2012 byl v té oblasti objeven ateris Matildin, zástupce stromových zmijí, který okouzlil zájemce o živočichy po celém světě. Aterisové se způsobem života podobají asijským chřestýšovcům, ale patří mezi pravé zmije, takže nemají tepločivné jamky. To jen potvrzuje, že Makambako Gap je velmi zajímavou oblastí skrývající mnoho tajemství... Doufejme, že nález nového druhu chameleona nakonec přispěje k ochraně těchto míst...


Ochránci přírody se domnívají, že v Národním parku Alatash ve velmi izolované části severozápadní Etiopie, poblíž hranic se Súdánem, žije okolo 100 až 200 lvů. Tato populace však byla ještě donedávna neodhalena! Nikdo si nemyslel, že se lvi v národním parku vyskytují, a to více potěšující je fakt, že tedy lvi mohou přežívat i v jihovýchodní části Súdánu. Podle odborníků se v národním parku vyskytují dva lvi na každých 100 kilometrů čtverečních. Je to sice velmi málo, ale mohlo by to pomoci k ochraně lvů. Lev jako druh je zranitelný druh. Ve druhé polovině 20. století bylo vybito 30 až 50 % všech lvích populací v Africe. Lidé si to možná ani neuvědomují, ale skutečně můžeme přijít o pravého krále zvířat. Lev je s váhou 250 kilogramů druhou největší kočkou na světě! V minulosti však některé poddruhy, jako třeba lev barbarský, byly vyhubeny. Současným poddruhům hrozí také mnohá nebezpečí. Těžko říci, zda nově nalezená populace lvů spadá do příliš neznámého poddruhu Panthera leo roosevelti. K nálezu došlo díky přítomnosti fotopastí v národním parku. V nočních hodinách, kdy velké kočky zpravidla loví, zachytily fotopasti naprosto nekontroverzní důkaz. Také během expedice týmu z Oxfordské univerzity byl v Alatashi zachycen lví řev. Nyní zbývá jediné: zjistit toho o utajené populaci lvů více a začít je konečně chránit! Nález by podle Jeffa Corwina, amerického průvodce televizními pořady o zvířatech, mohl vést k ochraně druhu...


Více informací naleznete na webech:
www.naturworldnews.com, www.sci-news.com (nález týkající se chameleona) a www.new.mongabay.com (nález lví populace v Etiopii).
Doufám, že se Vám článek líbil a přinesl Vám nějaké nové informace... Doufejme, že nové objevy skutečně povedou k ochraně přírody!