Květen 2016

Původ plesiosaurů (3/3)

21. května 2016 v 10:37 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Více než měsíc uplynul od doby, kdy jsem napsal druhou část projektu Původ plesiosaurů. Nyní se však k tomuto projektu vracím, a je zde tedy třetí a zároveň poslední část!

Původ plesiosaurů

Začátek dynastie

V minulé části jsme se setkali s nothosauridy, kteří mohli být předky plesiosaurů. Pokud ne, tak jistě alespoň patřili do stejné vývojové linie a jejich zkamenělá těla nám mohou poskytnout výborný pohled na postupně se měnící znaky těchto vodních plazů, jež nakonec směřovaly k jistým charakteristikám plesiosaurů. Nothosauridi jako byl Ceresiosaurus jsou toho dokladem a kombinují v sobě znaky pokročilých nothosaurů a raných plesiosaurů. Ještě dále zašel Pistosaurus, jediný zástupce vlastní čeledi, který se natolik podobal plesiosaurům, že bývá někdy řazen mezi jejich předchůdce...

Řád plesiosaurů charakterizuje několik osobitých znaků. Zaprvé, čtyři končetiny kompletně přeměněny v ploutve. Zadruhé, dlouhý krk a relativně malá hlava plná ostrých zubů vhodných k chytání ryb. Dále tu máme krátký ocas, ne dlouhý "krokodýlí" ocas typický pro nothosaury. Prsty na předních i zadních končetinách měly někdy až deset článků, i když v některých případech pouze pět. Břišní kostěnné desky plesiosaurů byly spojeny s páteří břišními žebry v oblastech pánevního a ramenního pletence. Plesiosauři pravděpodobně nerodili živá mláďata, tak jako ryboještěři ichtyosauři. Ačkoliv byli skvěle přizpůsobeni životu ve vodním světě, tato na souši nemotorně se pohybující zvířata kladla vejce při pobřežích podobně jako mořské želvy-alespoň se tak můžeme domnívat...


Vědci roztřídili řád Plesiosauria na nadčeledě i čeledě, jež však měly řadu shodných znaků. Avšak kde hledat původ plesiosaurů? Kteří mořští plazi byli těmi prvními, řadícími se přinejmenším do tohoto řádu, a možná i mezi samotné plesiosaurovité (Plesiosauridae)? Mezi ty nejstarší by mohl patřit Augustasaurus. Žil již ve středním Triasu (asi před 240 miliony let), ale paleontologové si nejsou příliš jisti jeho správným zařazením... Zřejmě nejstarším pravým plesiosaurem byl ten, kterého znají snad všichni. Plesiosaurus, obratný rybožrout mávající čtyřmi ploutvemi v prosluněných vodách dnešní Evropy v období rané Jury.

Plesiosaurus je dokladem toho, že během následujících 135 milionů let se plesiosauři změnili jen málo. Všechny znaky typické pro tohoto plaza jsou k nalezení i u jeho potomků a mladších příbuzných. Plesiosaurus byl nesmírně úspěšný, žil po více než 20 milionů let. První kostra tohoto mořského plaza byla objevena již Marry Anning v Sinemurianských horninách britských ostrovů, v prosinci roku 1823. Od té doby bylo o Plesiosaurovi mnohé zjištěno. Měřil asi 3,5 metru na délku...


Plesiosaurus nebyl schopen zvednout hlavu do výšky, stejně jako krk. Obě tyto části těla se neustále nacházely ve vodorovné poloze vzhledem k trupu. Mohl však svou hlavou bleskurychle vtrhnout do skupinky rybek, poklidně plavajících mořem, a několik z nich lapnout? Často se setkáváme s takovými teoriemi ohledně plesiosauřího lovu. Plesiosaurus to však nedokázal-jeho krk zřejmě nebyl dost flexibilní na to, aby tak vůbec učinil. Je pravděpodobné, že se spíše podobně jako krokodýlové ukrýval v kalných vodách, kde jej ryby nemohly spatřit. Možná se pak samy přiblížily dost rychle k jeho otevřeným čelistem, a Plesiosaurus už jen sklapl a nasytil se. Existuje ovšem skupina plesiosaurů, kteří lovili rychlými výpady do hejna ryb. Byli to elasmosaurovití...

Objevili se už v pozdní Juře, a jedním z prvních zástupců této čeledi byl Muraenosaurus. Krk murénosaura byl dlouhý jako ocas s tělem dohromady. To se stalo typickým pro jeho potomky, jako byl i křídový Elasmosaurus-12 metrů dlouhé zvíře, jeden z největších plesiosaurů všech dob. Murénosaurus byl celkem malý, tedy v porovnání se svým křídovým příbuzným. Byl polovičný, měřil tedy 6 metrů na délku, přičemž jeho tělo bylo nekompaktní a nepříliš pohyblivé. Zato krk, který elasmosaurovití měli nejdelší z plesiosaurů, byl výtečný. Rychlý pohyb vtrhl murénosaurus do hejna ryb, chytil několik jedinců a v rychlosti odplaval pryč. Byl to hbitý lovec, žijící na území dnešní Evropy, především Anglie a Francie...


V pozdní Juře se objevili i cryptoclididi, proslavení především Cryptoclidem, jenž byl roku 1999 vyobrazen v populárním seriálu Putování s dinosaury. Cryptoclidus žil na území dnešní Anglie před 150 miliony let a jeho zuby byly nesmírně ostře zašpičatělé. V takovéto pasti pak uvízly jak ryby, tak i korýši s tvrdou schránkou. Cryptoclidus byl dokonalým plavcem, články každého z pěti prstů byly zmnožené a z končetin se tedy staly pravé ploutve. I Cryptoclidus mohl lovit svou kořist v rychlosti: skupinky těchto plazů mohly obklíčit rybí hejno a pak rychlými výpady zaútočit.

Cryptoclididi představují již pokročilejší plesiosaury. Krční páteř měla až 30 obratlů, lebka byla protáhlá s dlouhým čenichem a nozdrami posunutými poněkud dozadu. Tato skupina vymřela na začátku Křídy, ale v Jurských vodách zřejmě dominovala. Čtyřmetrový Cryptoclidus byl zjevně jedním z hlavních mořských predátorů vod, jež kdysi pokrývaly část Anglie. Během následujících milionů let se vyvinula řada dalších druhů plesiosaurů. Ti se ukázali být skutečně úspěšnými...


Pak se ale mezi plesiosaury objevila nová skupina mořských plazů. Své předchůdce nakonec překonali co se týče velikosti. Stali se z nich možná největší mořští predátoři, kteří kdy žili... Byli to Pliosauři. Těm se bude věnovat seriál Původ pliosaurů, jenž na tomto blogu odstartuje již brzy!

Správce dinosauřího parku - Uvíznutí v Praještěřích horách

20. května 2016 v 14:57 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Květen se pomalu blíží ke konci a vypadá to, že s jeho koncem se vrací i slunné počasí, alespoň tedy na tento víkend. Ať už to však s počasím bude jakkoliv, nic neznamená, že by Dinosauří park neměl nadále pokračovat! Minule se vynořily nové záhady... Přijdou jim naši hrdinové na kloub?

Uvíznutí v Praještěřích horách

Tento týden byl přímo nabit tajemstvím. Nechybělo však ani možné nebezpečí... Kvůli nadálému suchu a horku byl samec Deinotheria podrážděnější, než kdy jindy. Důsledkem byla jeho snaha dostat se ven ze střeženého výběhu, a nakonec se mu to podařilo! Zřejmě se mu nelíbil uzavřený prostor ohrady, navíc tam ani neměl dostatek místa k úkrytu před horkým sluncem. Jakmile byl venku, pustil se do malé toalety, kterou brzy zboural. Naštěstí na záchodech nebyl nikdo přítomen, a brzy se na místo přihnala skupinka rangerů a zvíře odchytila za pomocí velice účinných síťových pušek. Tyto zbraně nám byly dodány teprve nedávno, a nyní se ukázaly jako skvělá výbava k odchytu zvěře. Jakmile jsou vystřeleny, zabodnou se automaticky vyklopené bodce do země, zatímco síť pevně obalí cíl a přichytí se na něm. Silná kůže Deinotheria nebyla příchytkami sítě nijak poškozena, ale zvíře zůstalo paralyzováno na místě. Ačkoliv je pravda, že tak těžký tvor se i z takové pasti brzy vymaní-když se to stalo, byla však v jeho hřbetě uspávací šipka a samec Deinotheria se stačil jen vrátit do blízkosti ohrady, kde usnul. Přemístit ho jen pár metrů od místa usnutí však představovalo značný problém. Jen dostat tak velké zvíře do náklaďáků bylo obtížné. Když si představíte, že náklaďák jen popojel dozadu a Deinotherium pak bylo rázem ve výběhu... Bylo to skutečně neuvěřitelné. Při odchytu jsem sice nebyl, díval jsem se ovšem na záznam z kamer. Byla to skutečně pohotová akce. Abychom předešli dalším problémům způsobených suchem, jež tak dotírá Deinotherium, postavili jsme ve výběhu vyšší stříšku, kam se snad samec bude moci do stínu uložit celý. Další zvířata extrémně teplé podnebí snášela celkově dobře. Včera večer konečně začalo pršet, podle předpovědí by se počasí nemělo změnit až do pondělí. Jen doufám, že nádrže zase nepřetečou, to by byla docela velká potíž. Zvláště kdyby pak voda zaplavila výběh některého ze zvířat...

V úterý jsme do naší tajné schránky dostali podivnou zprávu. Jediné, co obsahovala, byla slova: "Akce, zničit, rychle, 5 minut, další rozkazy brzy". Náš správce schránky i já jakožto správce parku jsme na tuto zprávu hleděli s otevřenými ústy. Nevíme, co to mělo znamenat. Máme strach, že to brzy zjistíme. Snad nepůjde o nic vážného, třeba to byl jen nějaký vtip... Oliver pokračoval v pátrání po možná vymizelých druzích na Isle of Die, jež mohli být vyhubeni zničující činností nových majitelů západu ostrova. Potvrdil, že kromě jednoho druhu rostliny a několika druhů hmyzu snad žádný jiný druh nevymizel. Vypálená část lesa navíc zarostla nízkou vegetací a láká kromě býložravých savců i menší druhy dinosaurů. Při pátrání po lidských ostatcích souvisejících s lebkou, kterou Oliver a jeho tým našli minulý týden, se skupinka výzkumníků dostala až do Praještěřích hor. Tuto oblast nazval sám Oliver, ale nikdy v ní nebyl. Pouze z vrtulníku kdysi viděl, jaká zvířata se v tajemných, zamlžených údolích těchto hor nacházejí. Jde hlavně o prvohorní plazy, a brzy po příchodu na území se tým s jedním setkal. Bohužel právě toto setkání rozhodlo o následném osudu výpravy. Tvor zvaný Dimetrodon, více než 2 metry dlouhý, rychlý zabiják s plachtou na zádech, napadl jednoho člena výpravy a pevně se zakousl do jeho nohy. Oliverova rychlá střelba zvíře nakonec zastrašila, ale pach krve ucítili další Dimetrodoni a tým se s nimi brzy setkal. Těch pár zbraní, které lidé měli, příliš nepomohlo. Útěk byl jediným možným řešením problému. Oliver vedl zraněného, společně pak kvůli nepozornosti sklouzli do hluboké rokle. Zbytek týmu se ztratil, Oliver se jim nemohl dovolat vysílačkou. V té tmavé propasti se Oliver pokoušel zavolat alespoň helikoptéru, povedlo se to až na asi čtyřicátý pokus!!! Zraněný byl sice zachráněn, a to i díky Oliverově péči, je však v zuboženém stavu, a téměř bezmocný-z kousnutí dostal otravu krve. Ochránci pravěké zvěře během posledních dvou dnů prohledali celé Praještěří hory, nenašli však jedinou stopu svých přátel. A před hodinou přišla další tajemná zpráva. Piloti helikoptéry neodpovídají na volání základny... Co se propána stalo?!

Podle obrázku můžete získat představu, jak to v Praještěřích horách vypadá... Tak tedy, pokračování za týden!

Videohra Putování s dinosaury

19. května 2016 v 17:23 | HAAS |  Fotogalerie PC-CD her
Tentokrát do této rubriky napíši výjimečně o videohře, a ne o čistě počítačové hře. Tuto hru totiž můžete hrát pouze na Playstationu, konkrétně tedy na Playstation 3... Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) je jedním z nejznámějších seriálů vůbec. Tento cyklus, stejně jako na něj navazující série a řada speciálů, je dodnes velice populární. V roce 2013 tedy vyšla videohra Wonderbook: Walking with Dinosaurs. V Severní Americe byla vydána 12. listopadu 2013, v Evropě o den později. Tato videohra se skládá z pěti částí: první se odehrává v době před 70 miliony let a objevují se v ní Gorgosauři, Pachyrhinosauři, Deinosuchus či Alexornis, ve druhé odehrávající se v pravěké Argentině před 94 miliony let potkáme Argentinosaura, Mapusaura a Pterodaustra, třetí je plná Diplodoků a Ceratosaurů a odehrává se v Juře Severní Ameriky, čtvrtá zobrazuje prehistorické Mongolsko před 75 miliony let a poslední patří Tyrannosaurům a dalším tvorům z doby konce vlády dinosaurů. Zvířat je v této videohře opravdu hodně, rekord sedmi jednotlivých druhů drží právě první část. Asi si všimnete, že ta se točí okolo stejných zvířat, jako ve filmu Putování s dinosaury 3D, který taktéž vyšel roku 2013. Zajímavé je také to, že ne všichni dinosauři ve hře striktně připomínají modely ze seriálu. Například Allosaurus vypadá jakoby vypadl z Planet Dinosaur, vědecky založeného seriálu z roku 2011. Co je však ve hře Vaším úkolem? Začátek každé části se odehrává při vykopávkách: Vaším cílem je odkrýt kostru dinosaura. Následují například aktivity, kdy hráč sleduje svého "dinosaura" při boji proti sokovi, a vlastními pohyby jej musí dovést k vítězství. Hra však staví také na vědomostech a obsashuje řadu kvízů a informací o velikosti či době majestátních veleještěrů...


Do komentářů můžete napsat, co si o hře myslíte. Nezapomeňte také hlasovat v anketě!

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Camarasauridae

18. května 2016 v 13:58 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Další čeledí, kterou si v tomto seriálu představíme, jsou Camarasauridi! Tito velcí sauropodi byli opravdu podivuhodní... Jaká tajemství však skrývají?

Název čeledi: Camarasauridae,
Autor názvu a popisu: Edward Drinker Cope roku 1877,
Nejznámější dinosauři z čeledi: Camarasaurus,
Doba výskytu: Pozdní Jura.
Camarasauři a jejich příbuzní patřili mezi jurské obry, často dorůstající úctyhodných rozměrů, díky nimž se s ostatními gigantickými sauropody řadili mezi největší obratlovce vůbec. Jako čeleď nejsou Camarasauridi zrovna známí, navíc jsou si celkem podobní s Brachiosauridy a tak je někdy lidé považují za zástupce jedné velké skupiny. Ale pozor! Zřejmě to nebyli tak blízcí příbuzní. Camarasauridi měli podobně jako Brachiosauridi zadní končetiny kratší, než ty přední. Například Camarasaurus byl na úrovni předních končetin vysoký 3,8 metru. Dále je tu dlouhý krk, směřující vzhůru-nebyl k tělu připnut vodorovně jako u Diplodocidů či jiných. Hřbet byl vzhledem ke končetinám takřka ve vodorovné poloze. Lebka byla nápadně široká. Zuby těchto dinosaurů byly lžícovité. Obrovský Camarasaurus byl 17,5 až 20 metru dlouhý, mohl vážit i 30 tun a žil před 150 miliony lety na území západu USA-alespoň tam byly nalezeny jeho kosti. Jedna slavná kostra se nachází v Dinosaur National Monument v Utahu. Je zajímavá tím, že kosti vůbec nebyly vyproštěny z horniny, a proto se v ní dále nacházejí. Kosti jsou také v anatomické poloze. To není případ sestavené kostry Camarasaura, kterou můžete vidět v Pittsburghském muzeu. Camarasaurus je nejznámějším členem této čeledi, avšak někteří Camarasauridi byli objeveni i v Asii. Opisthocoelicaudia byla alespoň v minulosti považována za Camarasaurida (dnes za Titanosaurida, kteří žili o 80 milionů let později). Avšak například čínský Euhelopus zřejmě byl Camarasauridem. Toto zvíře žilo v rané Křídě, krátce po skončení Jury, a měřilo 15 metrů na délku. Ve stejné době žil v Číně i Asiatosaurus. Bohužel, ten je někdy považován za nomen dubium, jelikož jej známe pouze z fosilizovaných zubů. Zkoumat takový druh je tedy opravdu velice obtížné... Camarasauridi byli pochopitelně býložravci, živící se hlavně vysoko rostoucí vegetací. Mnozí, jako Camarasaurus, žili ve stádech tvořených jedinci různých generací...


Další část tohoto projektu již brzy! Pokud se Vám však líbil tento díl zaměřený na Camarasauridy, komentujte...

Ostrovní trpaslíci-Zakrslý ostrovní sauropod

17. května 2016 v 17:05 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Vracíme se k Ostrovním trpaslíkům! Tentokráte se podíváme na druh dinosaura, který se podobně jako další miniaturní verze obrů, zmenšil pro život na malém ostrově... Je to slavný Europasaurus!

Místo: Ostrovy pravěké Evropy,
Čas: Jura,
Příklady ostrovního nanismu: Europasaurus.
Většina lidí si s pojmem dinosaurus spojí obrovské dinosaury, například dlouhokrké sauropody jako byli Diploducus, Brachiosaurus či Apatosaurus, kteří dorůstali více než 20 metrů na délku. Naproti tomu konkrétní evropské dinosaury nepovažují lidé za takové obry, jako byli ti z Nového světa. "Evropský ještěr" je toho dokladem. Takto pojmenovali v roce 2006 Octávio Mateus, Nils Knötschke a Thomas Laven dinosaura, jehož pozůstatky byly o pár let dříve objeveny v severním Německu. Už při pohledu na nalezené obratle bylo paleontologům jisté, že tento tvor byl malý. Možná to byl jeden z nejmenších sauropodů, jací kdy na této planetě žili. Vědecký výzkum totiž prokázal, že dospělci byli opravdu velice drobní. Proto je Europasaurus jedním z dokladů ostrovního nanismu. Jeho předci byli zřejmě větší, ale jelikož se tento druh vyvíjel na několika malých, izolovaných ostrovech, musela se zmenšit jeho velikost. Po většinu času druhohor byla dnešní Evropa zaplavena mořem, z něhož vystupovaly samostatné ostrovy různých velikostí. Ten Europasaurův, z něhož se jednoho dne stalo severní Německo, mohl být skutečným pravěkým rájem. Podobně jako křídový ostrov Hateg z Rumunska, i tento ostrůvek představoval útočiště pro "dinosauří liliputány". Někteří vědci se domnívají, že Europasaurův ostrov mohl zabírat méně než 2000 čtverečních kilometrů. Během své evoluce se samotný druh zmenšil rapidně, zřejmě během několika desetitisíců let. Fosilie Europasaura, jež máme k dispozici, jsou asi 155 milionů let staré. Tento veleještěr žil v období pozdní (svrchní) Jury, a je takřka neuvěřitelné, že na druhém konci planety v tu dobu pochodovali jemu příbuzní giganti typu Camarasaura nebo již zmíněného Diplodoka. A v porovnání k jejich délkám, byl to skutečně trpaslík. Dospělci měřili maximálně 6 metrů na délku, někdy se uvádí spíše 5 metrů. Nejmenší nalezený jedinec měl pouze 1,7 metru, ale bylo to mládě. Zatím nebyli objeveni další dinosauři z Europasaurova ostrova, případně pásu malých ostrovů. Je ale hodně pravděpodobné, že jejich fosilie ještě čekají na objevení. Kde se nachází kořist, tam je většinou i predátor a sever Německa mohl být před 155 miliony let domovem i zmenšených verzí megalosauridů či jiných masožravců. Dokud však nebudou objeveni, nebudeme moci tvrdit s jistotou, co představovalo pro Europasaury nebezpečí...


Zdroje obrázků: WikiMedia a www.prehistoric-wildlife.com. Pokud se Vám článek líbil, komentujte...

Kotasaurus

16. května 2016 v 16:18 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Kotasaurus představuje celkově dobře známého býložravého dinosaura z Indie. Žil v období rané Jury stupně toark, cca před 196 miliony let. Je považován za jednoho z prvních sauropodů nebo primitivních sauropodomorphů, pravděpodobně představujících evoluční mezičlánek ve vývoji prosauropodů v sauropody. Tento dinosaurus byl nalezen v pískovcích Andora Pradesh geologické formace Kota v indickém státu Telangana. Bylo nalezeno celkem 12 jedinců, všichni zemřeli na jednom místě v tutéž dobu. Šlo zřejmě o stádo nebo jeho část, jež byla při přechodu prehistorické řeky zaplavena. Kostry jedinců jsou různě velké velké, od mladých po staré. Přes všechen výzkum koster dosud nebylo zjištěno, zda byl Kotasaurus prosauropod či sauropod. Raná Jura byla obdobím, kdy se tyto dvě velké dynastie sauropodomorphů střetly. Mnohé z obratlů zvířete poukazují na prosauropody, avšak zuby jsou sauropodí. V roce 2001 proběhl vědecký výzkum, jehož výsledkem bylo pozoruhodné zjištění: štíhlé kosti končetin stejně jako úzké ramenní kosti poukazují na primitivního sauropoda. Proto by se dalo jednoduše říci, že šlo o raného sauropoda-jednoho z prvních dosud objevených. Toto zvíře bylo celkově velké. S délkou až 9 metrů se řadilo mezi velké býložravce pravěké Indie, která byla v době, kdy žil, spojena s Madagaskarem. Krk byl dlouhý, hlava byla velice malá (typické znaky sauropodů), zvíře se po většinu času pohybovalo po čtyřech (ačkoliv se ve výjimečných případech mohlo postavit jen na zadní). Potravou tohoto dinosaura byly cykasy, kapradiny a další rostliny. Před 190 miliony let byla formace Kota domovem jene Kotasaurů, ale i jim blízce příbuzných Barapasaurů. Byli to též primitivní dlouhokrcí dinosauři, dorůstající však podstatně větších délek-dospělí Barapasauři měřili 14 až 15 metrů. Smíšená stáda těchto býložravců dominovala tehdejším pláním. Kotasaurus bývá některými vědci řazen do čeledi Vulcanodontidae, kromě Barapasaura do ní patří i Vulcanodon ze Zimbabwe. Jejich tělesné proporce byly velmi podobné, ve všech případech šlo o rané sauropody. Dosud známe jediný druh Kotasaura, a tím je K. yamanpalliensis. Byl popsán a pojmenován Yadagirim roku 1988...
Popis tohoto dinosaura můžete nalézt například v knize "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Secernosaurus!

Jack Horner opouští Museum of the Rockies

15. května 2016 v 10:57 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jeden z nejslavnějších paleontologů současné doby a také jedna z ikon amerického státu Montana, Jack Horner, opouští Museum of the Rockies, kde pracoval po 34 let. Hornerovi bude letos v červnu, vlastně přesně za měsíc, 70 let. Dalo by se tedy říci, že odchází do důchodu, ale není to tak úplně pravda. Bude totiž pracovat pro University of Washington v Seattle, kde probíhá příprava nového dinosauřího muzea. Horner o svém odchodu z Museum of the Rockies řekl, že je na čase vyzkoušet nějaké jiné místo. Všichni jeho studenti již dostudovali, dokončil i svou vědeckou práci. Jack Horner (pravým jménem John R. Horner) se v Montaně i v celém světě proslavil především jako vědecký poradce při natáčení filmů ze série Jurský park. Nalezl řadu dinosaurů, jedním z nejpopulárnějších je pak Maiasaura ("dobrá ještěří matka"), jež byla jedním z prvních důkazů, že dinosauři stavěli hnízda a dále se o svá vejce starali. Objevil také více Tyrannosaurů, než kdokoliv jiný na světě. Pradoxem je, že Horner je jedním z mála, možná snad i jediným paleontologem na světě, který tvrdí, že T-Rex nebyl dravec, ale mrchožrout. Důkazem jsou podle něj kratičké přední končetiny, shodná délka stehenní a holenní kosti poukazující na nepřílišnou rychlost zvířete při běhu, i silné čelisti schopné drtit kosti-to jediné, co by na mršině zbylo po jiných masožravcích. Existují však důkazy, že Triceratopsové nebo Edmontosauři alespoň v jednom případě útok T-Rexe přežili. Zhojené kosti a rýhy po Tyrannosauřích zubech to dokazují. Horner je také známý projektem Dinochicken, na němž spolupracuje s evolučními biology a genetiky. Cílem je pozměnit některé struktury u ptačích mláďat na dinosauří, a vytvořit tak pravé "dino-kuře". I přes některé kontroverze je Jack Horner váženým paleontologem. Studenti Museum of the Rockies na konci dubna oslavovali jeho práci a přáli mu vše dobré do budoucna. Nyní řeší muzeum jeden problém: po odchodu paleontologa, který má snad větší přehled o geologii Montany, než kdokoliv jiný, musí být nalezen někdo, kdo by jej nahradil. Toto hledání prý začne na konci léta, případně na začátku podzimu...


Snad se Vám článek o této "paleontologické novince" líbil, pokud ano, komentujte...

Pravěké antilopy-Gazellospira

14. května 2016 v 10:15 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V projektu Pravěké antilopy jsem Vám již představil dva prehistorické kopytníky, Miotragocera a Tragoportaxe. Nyní se podíváme na další pravěkou antilopu, a tou je Gazellospira!

Antilopy se vyvíjely v průběhu posledních 10 milionů let. Dnes spolu s dalšími turovitými, jako jsou pakoně, buvoli či domácí skot, patří mezi nejúspěšnější býložravé savce. Mnohé antilopy si lidé vybaví v souvislosti s Afrikou, vždyť také tam žije v současnosti přes 70 druhů. V minulosti však byly mnohé druhy rozšířeny i dále na sever. Mezi pozoruhodné "pravé antilopy" patří gazely. Jednou z nich byla pravěká Gazellospira...


Gazellospira torticornis se vyskytovala na travních nivách Evropy v období Pliocénu, před 3 až 2 miliony let. Vědci rozlišují několik odlišných poddruhů, jedním z lépe známých je španělská G. t. hispanica. Už z původně nalezených fosilních pozůstatků bylo jisté, že se jedná o prehistorickou antilopu či gazelu. Když ji v roce 1939 popsali Schaub a Pilgrim, zařadili ji však do podčeledi gazel (Gazellinae) s otazníkem. Ačkoliv není pochyb o tom, že šlo o antilopu, není jednoduché zjistit, zda byla opravdu velice blízkou příbuznou dnešních gazel. Údaje o velikosti Gazellospiry se liší. Na délku však měřila až 180 centimetrů, na výšku pak v kohoutku asi 130 centimetrů. Někdy se však udávají podstatně menší velikostí rozměry (délka například i méně než metr), díky čemuž by se Gazellospira mohla rovnat se současnou gazelou Thomsonovou. Váha tohoto prehistorického kopytnatce mohla dosáhnout asi 30 kilogramů. V pliocénní Evropě čelila Gazellospira mnoha nebezpečenstvím, například šavlozubým kočkám, jež byly tehdy hojně rozšířeny po celé Evropě, Asii i Severní Americe...

Zdroje obrázků: WikiMedia Commons a www.es.prehistorico.wikia.com (autorem obrázku je Mauricio Antón).
Další části Pravěkých antilop napíši již brzy...

Správce dinosauřího parku - Sucho

13. května 2016 v 15:53 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Vracíme se do Dinosauřího parku za správcem Danem, který pokračuje v psaní svého týdeníku... Snad se Vám tato část zalíbí...

Sucho

Už delší dobu nebylo na Tedově ostrově tak horko, jako nyní. Období sucha obvykle přichází v tuto část roku, ačkoliv se vzhledem k místnímu klimatu i v takové době objeví nějaký ten déšť. Toto období sucha teprve začalo, a už pár týdnů nespadla ani kapka vody. I na tropických ostrovech, jako je ten náš, je to dost výjimečné, na rozdíl od některých skutečně suchých oblastí, kde období sucha znamená: "žádný déšť". Je neuvěřitelně horko, během některých dnů stoupla teplota až na 33°C a špatně ji snášejí jak lidé, tak i některá zvířata. Není to případ mořských ptáků hnízdících na březích ostrova, z nichž mnozí právě vyvedli mladé. Jsou to jedni z mála živočichů z toho nového světa, z 21. století. Ostatní zvířata na našem ostrově jsou samozřejmě přeživší, prehistorická. A mnohá z nich pocházejí z pralesů Isle of Die. Proto si na nich hrozivé sucho vybírá svou daň. Podivně se chovající Masiakasaurus už nebyl viděn celé dny, pokud se tedy nepočítají velmi detailní záběry z kamer. Ty ukazují, že trvale leží ve stínu, občas se přijde napít k jezírku krytému keři a stromy, zajde si pro potravu a pak se zase vrátí do původní polohy. Takto se chová celý den a nedělá prakticky nic jiného. Také Siamotyrannovi suché podnebí příliš nesvědčí. Tento veliký zabiják je nyní velmi podrážděný. Ačkoliv většinu horké části dne tráví ve speciálním úkrytu, tedy pod střechou, občas vyjde ven a řve na celé kolo. Každému pak z toho takřka praskají bubínky. Ovšem tvorové jako Mesembriornis či Deinotherium nemají se suchem a horkem problémy, i když často rozběsněný samec Deinotheria nám činí problémy už jen tehdy, když pořádně zadupe. Pak se celá zem otřásá... Nedostatek vody by měl zřejmě dopad i na lesík uprostřed ostrova, nedaleko hlavní budovy. Naštěstí máme dost zásob vody na to, abychom žízní neumřeli jak my a námi chovaná zvířata, tak i původní rostliny Tedova ostrova. Podle všech předpovědí se však nad Tedovým ostrovem brzy seskupí oblaka a bude pršet alespoň několik dnů. Každý z nás proto bude moci odložit vějíř, a zvířata se snad trochu uklidní...

Problémy, jež s sebou přineslo rozdělení Isle of Die, konkrétněji jeho západní části, se množí. Všichni jsme však utěšeni jednou dobrou zprávou: škody nejsou tak velké, jak bylo předpokládáno. Od minulého týdne nebyli na ostrově viděni žádní lidé, s výjimkou pozorovatelů z organizace Ochránci pravěké zvěře. Byli to právě oni, kdo přinesli tyto dobré zprávy. Zrovna včera na Isle of Die odletěl Oliver, spolu s týmem této společnosti. Dnes ráno nám poslal některá data. V oblasti, kterou kdysi zkoumal, a jež byla vypálena, nenašel pouze jeden druh rostliny, a to onu oblast zdaleka neprošel celou. Místní živočichové poničenou půdu opět doslova ovládli, a tak se tam, kde se kdysi rozprostíral mohutný prales, nyní nacházejí pláně. Z půdy prý raší mladé traviny, na kterých se pasou býložraví savci. Zato dinosauři dávají přednost spíše okraji této oblasti, nebo souvislému pralesnímu porostu. Tam se Oliver také vypravil a s hrůzou zjistil, že i zde byli lidé. Důkazem nebyly mrtvoly dinosaurů či vypleněná hnízda. Byla to lidská lebka, jež byla čirou náhodou objevena jedním z členů expedice při průzkumu rozvodněného říčního koryta. Lebka se nacházela mezi kameny. V její zadní části se rýsovaly stopy po zubech. Nyní vyvstává otázka: Je to lebka někoho z těch podivných lovců dinosaurů, kteří zde řádili před jedním až dvěma týdny? Nebo jde o pozůstatek jednoho ze ztracených členů jedné z Oliverových výprav? Nikdo si není jistý. Žádné další lidské pozůstatky už u toku nalezeny nebyly. Oliver a tým však pokračují v průzkumu a v průběhu celého víkendu nás budou informovat o každé podrobnosti...

Co Olivera a jeho spolupracovníky na ostrově čeká? Co bude zjištěno o smrti neznámého člověka, jehož lebku objevili? A jak se dinosauři a další svěřenci Dinosauřího parku vypořádají se suchem v příštích dnech? To zjistíte příště!

Eothyris

12. května 2016 v 17:22 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Eothyris parkeyi byl savcovitý plaz, kterého na základě nalezených pozůstatků popsal a pojmenoval A. S. Romer v roce 1937. Protože patřil mezi pelykosaury, byl tento tvor blízce příbuzný populárnímu Dimetrodonovi s plachtou na zádech. Zda měl však i Eothyris takovou podivnou ploutev, nevíme. V roce 1937 byla v Texasu, USA, nalezena lebka tohoto tvora, která měřila okolo 6 centimetrů. Byla poměrně prodloužená s celkově typickým oknem sloužícím k odlehčení lebky. Dozadu zakřivené zuby byly zašpičatělé, vpředu byly poměrně delší než v zadní části čelistí. V přední části horní čelisti se pak nacházely dva tesáky, mnohem delší než ostatní zuby. Takové špičákovité zuby se vyskytovaly i např. u Dimetrodona nebo u pozdějších gorgonopsiantů. Soudě podle výzkumu lebky lze tvrdit, že skus Eothyrise byl silný a rychlý. Eothyris žil na území Severní Ameriky před 280 miliony let, v raném Permu. Savcovití plazi byli tehdy hojně rozšířeni a ti menší se mohli dostat do jeho jídelníčku. Eothyris měřil zřejmě okolo 30 centimetrů, což bylo vypočteno vzhledem k velikosti nalezené lebky. Jakýkoliv bezobratlý, především tedy hmyz, nebo menší plazi byli na jídelníčku tohoto masožravého, dravého tvora. Protože patřil mezi pelykosaury a nesl mnoho z jejich znaků, měl zřejmě Eothyris končetiny postaveny vedle trupu. Pelykosauři také kladli vejce. Zdá se, že nerodili živá mláďata. Pravděpodobně nejbližším příbuzným Eothyrise byl Oedaleops, jehož pozůstatky byly nalezeny v Novém Mexiku. Ten je známý z pozůstatků více částí těla (včetně obratů) a tak lze Eothyrise částečně rekonstruovat právě díky příbuznosti s Oedalopsem...
Popis tohoto savcovitého plaza naleznete v knize "Dinosauři: Dětská obrazová encyklopedie" od nakladatelství Dorling Kindersley či na webových stránkách Prehistoric Wildlife.

Příště Pelanomodon!