Svět opičích ještěrů, 6. část

28. května 2016 v 9:11 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Na konci minulé části to s Megalancosaurem Stephenem vypadalo opravdu zle! Při bitce s dalším opičím ještěrem, Drepanosaurem, se totiž dostal do pořádného průšvihu. Sok mu uštědřil takovou ránu, že se Stephen pustil větve a visel nad zemí, zavěšen na tenké větvičce svým ocasem... Ta se začala lámat, a Stephen je nyní blízko neštěstí!

Svět opičích ještěrů, 6. část:
Stephen byl velice vyděšený. Každý sval mu teď cukal a v rychlosti otáčel hlavu na jednu a na druhou stranu, hledaje nejbližší větev, které by se zachytil. Moc dobře věděl, že se větvička, kolem které se ovíjel jeho ocas s drápem, láme. Jen co sebou trochu cuknul na pravou stranu ve snaze přichytit se na poměrně silnou vedlejší větev, větvička se asi v polovině svého objemu utrhla. Stephen teď visel doslova na vlásku. V poslední chvíli zaryl drápy pravé přední končetiny do kůry té vedlejší větve. Jakmile ocasem větvičku pustil, spadla na zem z desetimetrové výšky. Takový pád by Stephena zabil, roztříštil by mu kosti. Stephen se pevně jako kočka držel na větvi a pomalým pohybem se dostal až ke kmenu stromu. Drepanosaurus na něj dosud hleděl, jakoby nevěděl, co si o tom všem má myslet. Stál takřka strnulý ve stejné poloze po celých několik minut. Stephen byl stále v šoku a trochu se třásl. Stromoví ještěři se někdy dostávají do problémů, i když ne zrovna často. Ale takovou chvíli náš opičí ještěr ještě nezažil. Vyvázl doslova v poslední chvíli, a to zdaleka ještě nebylo to největší nebezpečí v jeho životě. Teď se konečně došplhal k Drepanosaurovi. Ten si jej opět nevšímal a zakulaceným drápem vrtal do kůry, z níž pak vytahoval chutné larvy. Zabíjel je svými ostrými zoubky a poté je vcelku spolkl. Stephen už nechtěl na možného nepřítele útočit. Ukázalo se, že hájit své teritorium jen kvůli tomu, že nějaký jiný živočich zde hledá potravu, nemá cenu. A navíc za to Stephen téměř zaplatil životem! Drepanosaurus se po patnácti minutách nasytil a přes dotýkající se větve přelezl na další strom. To už ale Stephen ležel ve svém pelechu, tedy na vrcholku stromu, a jen tak pozoroval krajinu. S přicházejícím odpolednem se náhle většina Plateosaurů dala do pohybu. Asi polovina všech zvířat během relativně krátkého okamžiku napajedlo opustila. A zase se vydala na to nekonečné putování pouští, na cestu k hnízdištím, jež však nebyly tak daleko. Z pohledu opičího ještěra to nicméně nekonečná cesta byla. Písek blízké pouště se po týdnech opět rozvířil pod nohama obrů. Za měsíc či dva se sem snad zase vrátí, sem k poklidnému napajedlu, odkud s nově vylíhnutými mláďaty vyrazí dále na sever, který je jejich domovem. Ještě toho večera bylo u jezera klidněji. Stephen slezl ze stromu, napil se vody a začal pátrat do hmyzu. Stejně tak učinili ostatní Megalancosauři. Dnes však byli všichni nervózní. Zaregistrovali totiž, že Nothosaurus opět číhá pod hladinou jezera. Velice dobře maskovaný, nebyl vidět. Zvířata to znepokojovalo, během noci mohl kdykoliv zaútočit. Stephen uviděl, jak dva Megalancosauří samci zuřivě bojují. Opodál stála samice, důvod jejich rvačky. Nejprve se oba samci jen měřili, syčeli na sebe a ukazovali si pestře zbarvené hrdlo. Pak se ale jeden nějak moc přiblížil, druhý moc nahlas zasyčel, a už v tom byli! Rvali se jako kdysi Stephen se svým starším protivníkem. Stephen si toho příliš nevšímal. Hluk ale přilákal Eudimorphodony. Posedali si na větvích stromů a čekali, zda nějaký z bojovníků nebude zraněn. To by pak mohli lehce zaútočit a získat večeři. Oba samci spolu bojovali na pobřeží jezera. Jeden z nich omylem šplouchl ocasem do vody. To ale neměl dělat. Po chvíli se oba soci zastavili a jen na sebe syčeli. A pak to syčení přerušilo něco jiného, něco velice odlišného... Jako torpédo se z vody vynořila samice Nothosaura, a jednoho z nich popadla do čelistí. S neuvěřitelnou silou jej odhodila asi pět metrů daleko-chudák opičí ještěr zemřel právě kvůli dopadu na křehkou lebku. Také druhý z Megalancosaurů se ocitnul v Nothosauřích čelistech. Predátor mu ukousl končetinu, když byl Megalancosaurus ještě živý. Pak se zase ponořil. Zmrzačený Megalancosaurus se sotva dokázal pohnout. Za pár vteřin se Nothosaurus opět vynořil a tentokrát svou kořist do vody stáhl celou. Vody jezera se zabarvily krví. Někteří Megalancosauři se shromáždili kolem svého zabitého druha, jenž byl Nothosaurem odhozen. Brzy je ale vyplašili mrchožraví Eudimorphodoni, přilétaje k mrtvole. Hlasitými skřeky po sobě pak vzájemně vyjížděli, drápali se a odháněli od mršiny jeden druhého. Byli ještě zuřivější, než vyhladovělí supi. Moc dlouho u jezera klid nebyl... Stephen to všechno viděl, ovšem nehodlal se tím nijak zastrašit. Pokračoval v lovu hmyzu až do rána... Krátce před úsvitem se nad jezerem prohnala skupinka Peteinosaurů. Poklidní malí ptakoještěři jakoby zakončili tu strašnou noc. Stephen ale přežil. Zase se vrátil na svou základnu, kde prospal celé dopoledne. Stephen ale neví o blížícím se nebezpečí. Tentokrát mu může být osudným...

Příští část již bude poslední! Napíši ji v červnu, snad se tedy těšíte! Pokud se Vám líbila tato část, komentujte...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.3% (329)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (143)
3. Pekelné akvárium 23.5% (145)

Komentáře

1 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 28. května 2016 v 22:33 | Reagovat

Skvělé pokračování! :) Škoda, že už bude příběh končit, opravdu mě bavil :). Máš tam jeden překlep - začal pátrat do hmyzu. Jinak, větvička se nezlomila v půlce svého objemu, ale v půlce své délky :). Jsem zvědavý, jaké nebezpečí na Stephena čeká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama