Srpen 2016

Dinosauří Británie

21. srpna 2016 v 10:04 | HAAS |  Fotogalerie BBC
Před miliony let byla Velká Británie královstvím obrovských monster. Byla to doba, kdy Británii vládli dinosauři...






Dinosauří Británie (orig. eng. Dinosaur Britain) je dvoudílný televizní seriál vysílaný poprvé 31. srpna a 1. září 2015 na ITV (nepatří mezi pořady BBC, ale snad Vám zařazení do rubriky nevadí). Zabývá se dinosaury, kteří se během druhohor toulali dnešním Spojeným královstvím, které bylo tehdy po většinu času mnohem blíže k rovníku, než dnes. Tropické bažiny kypěly životem, a v seriálu se objeví někteří známí i méně známí britští dinosauři, od Megalosaura a Iguanodonta, jež byli prvními nalezenými, až po britské raptory. Seriálem provází Ellie Harrison, která je známá především z nedělníku BBC Countryfile (v současnosti je také prezidentkou Gloucestershire Wildlife Trust). Ellie mapuje druhohorní historii Británie spolu s mladým paleontologem Deanem Lomaxem, o kterém jste určitě slyšeli v souvislosti letošních objevů anglických ichtyosaurů, a který je také autorem knihy Dinosaurs of the British Isles. Dean byl také hlavním vědeckým poradcem při natáčení cyklu. Dále se Ellie setkává s dalšími paleontology studujícími dinosaury, mj. s Mikem Bentonem. Mě osobně se také velmi líbily scény s dinosaury putujícími po současné Británii, zejména Londýnem. Mou oblíbenou scénou byl útěk Ellie a Deana před britskými raptory ze Stonehenge (scéna mi připomněla některé napínavé chvíle v Primevalu). Jinak Vás Ellie vezme na místa nálezů dinosaurů, například na Jurské pobřeží (Jurassic Coast) či do šachty, v níž byly objeveny první pozůstatky Megalosaura. Tento seriál Vám musím opravdu doporučit, já sám jej považuji za jeden ze svých nejoblíbenějších. Na DVD v ČR nevyšel (již byl však vysílán kanálem Spektrum), nicméně shlédnout jej můžete v angličtině na YouTube (tak jako já). Pokud máte zájem o Spojené království a především pak jeho poutavou prehistorii, pak je tento seriál pro Vás...

Scelidosaurus z Jurského pobřeží

20. srpna 2016 v 9:35 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Velká Británie se může chlubit více než 50 různými druhy dinosaurů, z nichž mnozí se nám v podobě fosilních pozůstatků zachovali tak dobře, že z nich můžeme vyčíst vše potřebné k jejich identifikaci a zjištěním o jejich životě. Jedním z nejlépe zachovalých britských dinosaurů je přitom anglický veleještěr, který náleží k druhu, jenž byl Sirem Richardem Owenem (autorem názvu Dinosauria, tedy dinosauři, "strašní ještěři") popsán už roku 1861. Byl to jeden z prvních známých dinosaurů, byl však předběhnut například Megalosaurem nebo Iguanodontem, kteří byli v Anglii nalezeni ještě dříve. Od doby popisu se však čekalo 139 let, než došlo k nálezu neuvěřitelné zkameněliny, jež konečně ukázala pravdu o tomto zvířeti. Jeho jméno je Scelidosaurus... Byl to čtyřmetrový dinosaurus, býložravec spásající nízko rostoucí vegetaci (jako kapradiny) a žil v tropických bažinách pravěké Anglie, před 195 miliony let. Byl to jeden z prvních obrněných dinosaurů, a jistě také jeden z nejpodivuhodnějších dinosaurů, žijících na začátku období Jury. V minulosti se však hodně debatovalo o tom, zda to byl skutečně obrněný dinosaurus stejné skupiny jako slavný Stegosaurus s pláty na zádech. Scelidosaurus se totiž od Stegosaura v mnohém lišil, byl tak primitivní a navíc byl pokryt tvrdými deskami. Na některé otázky se odpověď nalezne až později. A právě 139 let po Owenově popisu došlo k úžasnému objevu... David Sole nalezl roku 2000 skvěle zachovaného Scelidosaura v nánosech pobřeží Jurassic Coast, Jurského pobřeží. Sedimenty nahromaděné na onom pobřeží jsou staré tak 196 až 191 milionů let, a kdesi nahoře došlo k nálezu Soleova Scelidosaura. Dnes se v Charmouth Heritage Coast Centre (budově, jež je centrem Jurského pobřeží) nachází tato kostra, stejně jako věrná rekonstrukce zvířete. Paleontology nález nesmírně zaujal, nejenže se kostra dinosaura dobře zachovala, navíc byly patrné i všechny ty tvrdé šupiny, kryjící Scelidosaurovo tělo. Konečně bylo jasné, že to byl dinosauří obrněnec, thyreophor... Byla tu však ještě jedna věc, kterou paleontologové chtěli zjistit. Proč se Soleův Scelidosaurus tak dobře zachoval? Byl to přece pozemní živočich, o tom není pochyb. Měl krátké nohy, byl těžký a neohrabaný, a špatně plaval. Jenže Jurské pobřeží bylo před 195 až 190 miliony let jakousi hlubokou mělčinou. Jak se zvíře dostalo do moře? Fosilní důkazy k objasnění této záhady nenajdeme, paleontologové však mohou vyslovit několik domněnek. A je pravděpodobné, že jedna z nich je správná. V tomto případě je tvrzeno, že Scelidosaura mohla unést prudce proudící řeka. Mohl se jen přijít napít a byl strhnut silným proudem, posíleným silnou bouří. Nebo snad do řeky spadl omylem? Ať tak či onak, brzy se začal topit, a řeka jej navíc dopravila do moře. Tam Scelidosaurus klesl ke dnu. Nebyl to ale tak obyčejný příběh. Je zde ještě jedna pozoruhodná věc: tento Scelidosaurus pravděpodobně nebyl nalezen mrchožrouty. Snad proto se tak dobře zachoval. Paleontolog Mike Benton z Univerzity v Bristolu vyslovil teorii, že dinosaurus klesl ke dnu v místech, kde byl ve vodě nedostatek kyslíku. Proto se k němu žraloci, mořští plazi a další mrchožrouti nedostali. Možná, že pak nějaký živočich přece jen okusil jeho maso, ale pokud na místě opravdu nebyl dostatek kyslíku, zůstal Scelidosaurus pohřben na dně zcela sám, nikým nerušen... Dnes jej obdivujeme jako úžasného tvora, a jeho zkamenělé pozůstatky se staly jedním ze symbolů Jurassic Coast.


Tento článek bych nenapsal, nebýt seriálu Dinosauří Británie. Více o tom zítra!

Správce dinosauřího parku - Tedovi mezi dinosaury

19. srpna 2016 v 8:33 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Začínám pro Vás psát další část Správce dinosauřího parku. Zdá se, že tentokrát bude na místě i návštěva. O tom nás už ale informuje samotný správce Dan.

Tedovi mezi dinosaury

Tak konečně přijeli! Opravdu nevím, jak dlouho jsem Charlesovy děti neviděl, vzpomínám si však, že minimálně jednou už v parku byly. Jen kdybych měl v paměti jejich jména! Mám tolik práce, že si teď nemohu vzpomenout. A když Vám vylíčím, co všechno se přihodilo a čemu jsme zase jednou zabránili, nebudete se mi divit, že jsem z toho zapomnětlivý... Charlesova rodina přiletěla soukromým letadlem z Ameriky. Děti byly neskutečně rády, že zase vidí svého tatínka, vždyť jak dlouho jej předtím nespatřily (nepočítám letní dovolenou, při které mě Charles nechal na ostrově napospas mým druhům a našim zvířatům). Přílet se uskutečnil v pondělí. Tedovi se okamžitě vydali na cestu parkem. Mě potkali při vykonávání nejpotupnější práce, jakou dělám. "Jé, ten pán něco drží v ruce!" vykřikoval Charlesův syn. "Spratku nevychovaný," sykl jsem, ale naštěstí ne dost nahlas, jinak by mě Charles zabil. Zrovna jsem vyklízel výběh Othnielií. Ohrada už úklid nutně potřebovala. Velký počet Othnielií znamená, že spasou spoustu vegetace a pak toho hodně vyloučí. Nevím, co na tom těm dětem připadalo tak vtipné. Já jsem si na to už zvykl, stejně jako každý pracovník v zoo či safari parku. Jenže ony se mi posmívaly! Charlesův synek pořád opakoval: "Neušpiní se ten pán?" a Charlesova dcera se mi smála. Byl jsem tak naštvaný, ale snažil jsem se to neukazovat a chovat se normálně. Když už jsem se naštval pořádně a chystal jsem se Charlese slušně poprosit, zda by nemohl jít o výběh dál, vypadl té holčičce zub. Teď jsem se smál, až jsem se za břicho popadal! "Cha cha, teď to máš!" říkal jsem si pro sebe. Pochopitelně, že jsem se nesmál před Charlesem, otočil jsem se k rodině zády! Když konečně všichni zmizeli, přišel ke mě Oliver. Nohu má stále v sádře, je ovšem jaksi klidný-to víte, když nejezdí na ty expedice, klidu má dost. Chvíli si se mnou povídal a dával mi nějaké typy k péči o pravěká zvířata. Sám jsem jimi byl dost překvapen, zvlášť od Olivera, který to tentokrát myslel překvapivě vážně. K té ráně pěstí, co padla minulý týden, jsme se vůbec nedostali a tak si říkám, že Oliver na to rád zapomněl-asi bych měl též. Pak mi jen sdělil, že Charles má moc práce (to určitě!) a jistě mi to sám nepřijde říci, ale údajně příští týden přijede skupinka lidí, aby si obhlédla ostrov. Stále se diskutuje o tom, zda se park otevře veřejnosti či ne, L. C. Clark je jistě pro a je to taky on, kdo nám sem pošle kupu boháčů. To jsem tedy zvědav, jak se budou kochat vším tím pravěkým životem. Oliver mi nicméně sdělil, že Clark slibuje navýšení platu a navíc shání nové pracovníky do parku. Není to špatná novinka, lidi nutně potřebujeme.

Charlesovy nezbedné děti ve středu vyprovokovaly k útoku jednoho dinosaura. Byl to jeden Troodon. V poslední době je trochu podrážděný, projevuje se agresivně a věřte nebo ne, po hození masa do výběhu ho cupuje na kousky. Byl to zase Charlesův synek, který zvíře postrašil a pak si to pěkně vypil. Nevím, co s tím klukem je, kdysi byl tak hodný, a teď je z něj takové zlobidlo. No, zkrátka začal kopat do ohrady před Troodonem. Charles to viděl, a tentokrát tomu nenechal volný průběh. Prý syna od výběhu odtáhl a dal mu výprask, ale ten se zase vrátil a dělal to opakovaně. Troodonovi samozřejmě přetekly nervy a svůj ostrý zahnutý dráp, který troodoni mají na zadních končetinách, prostrčil skrze škvíru v plotě. A zasáhl Charlesova syna! Dráp se zacvakl do jeho lýtka, ale syčící Troodon brzy pustil. Charlesův syn brečel na celé kolo. Okamžitě musel k lékaři. Zranění to nebylo vážné, avšak krvácelo dost. Ten malý je ale nepoučitelný. Včera zase provokoval žraloka rodu Cobelodus, kterého máme v akváriu. Pak vylezl na stupínek, odkud žralokovi pouštíme krmivo, a začal do vody sahat. Když byl Cobelodus blízko, sáhl mu na ocasní ploutev. Zvíře to vyděsilo a prudce sebou trhlo. Kluk spadl do vody a než se nadál, měl žraloka pod nohama. Neštěstím bylo, že byl v akváriu sám. Zašel si tam bez rodičů, ba i bez sestry. A kdo myslíte, že ho zachránil? Zase jsem to byl já... Víte, při vší skromnosti, šel jsem tam jen nakrmit Plesiosaura. V životě by mě nenapadlo, že mám takového drzouna zachraňovat, ale když jsem ho viděl řvát strachy, ve vteřině jsem byl u něj a "zachránil" ho. Nevím, zda by mu Cobelodus ublížil, ovšem chlapec byl tak vystrašen, že už to snad nikdy neudělá... Tedovi odletí domů v neděli, takže ještě těch pár dnů budeme muset přežít v jejich přítomnosti. Pak ale přijedou další, a kdo ví, jací budou. Jen doufám, že nedojde k nějakému incidentu. Jinak je budoucnost parku celkem dobře nasměrována, začež vděčíme Clarkovi...


Dan Vám vzkazuje: Tak zase za týden!

Borogovia

18. srpna 2016 v 9:50 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Borogovia byla pozoruhodným masožravým dinosaurem z čeledi Troodontidae. Svému příbuznému, Troodonovi, se v mnohém podobala, šlo totiž o hbitého, obratného a především lehce stavěného dinosaura. Byla přizpůsobena k rychlosti. Borogovia však nežila v Severní Americe, kudy se toulal její blízký příbuzný. Vyskytovala se na území pravěkého Mongolska před 75 až 70 miliony let. Tam se potkávala s dinosaury jako byl slavný Velociraptor, i s některými mongolskými tlustolebci. Borogovia měla 2 metry na délku, výškou 70 centimetrů nepřesahovala krocana a s váhou 13 kilogramů se rovnala dvoročnímu dítěti. Měla dlouhý ocas, který vyvažoval její tělo, stejně jako ostré drápy na předních končetinách. Těmi mohla uchopit malé tvory, jež chytila, např. ještěrky a malé savce. Na zadních končetinách měla zahnutý dráp, který je pro Troodony a jim podobné raptory, typický. Tlama byla úzká a byla vybavena lehce vroubkovanými zuby, připomínajícími pilku. Zjevně se nehodily k trhání masa dinosaurů, proto se Borogovia živila menšími zvířaty (jako již zmíněnými malými savci). Opravdu zajímavým znakem byly oči, protože ty byly posazeny takřka vpředu na hlavě, lépe řečeno dokázala vidět před sebe. Možná měla binokulární vidění, tzn. že viděla podobně jako my lidé... Borogovia dostála svého obdivuhodného jména díky Lewisi Carollovi. Ten ve svém díle Alenka v říši divů představuje smyšleného tvora zvaného Jabberwock. V originále se k tomuto monstru váže báseň Jabberwocky a jeden verš: "All mimsy were y borogoves". Když roku 1987 polská paleontoložka Halszka Osmólska popsala dinosaura nalezeného v poušti Nemegt (kde se dnes nachází geologická formace), pojmenovala jej právě díky tomu verši. Borogovia se sice od Jabberwocka v mnohém lišila, ale kdo ví, třeba dokázala být stejně tak děsivá. Určitě však šlo o nesmírně zajímavého živočicha...
Popis Borogovie můžete najít v knize "Speciální průvodce-Dinosauři" od Gerrieho McCalla.


Příště Montanoceratops!

Vývoj želv, 5. část

17. srpna 2016 v 9:52 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Píši již pátou část projektu Vývoj želv. Pomalu se blížíme ke konci seriálu, již jsme definitivně opustili druhohory (i když se k nim ještě pár zmínkami vrátíme) a pokračujeme evolucí želv ve třetihorách...

Vývoj želv, 5. část:
V období Křídy stupně Alb se objevila nová skupina želv. Želv, které vypadají bizarněji, než ostatní žijící druhy, a jež i v době svého vzniku a vývoje vypadaly nesmírně podivně. Někdo by možná řekl, že až prehistoricky, a nemýlil by se. Matamatovití (latinský název je Chelidae) byli kdysi poměrně hojnou skupinou, dnes už žije jen několik druhů včetně jihoamerické matamaty. Její prehistorická příbuzná se jmenovala Chelodina murrayi a byla to v podstatě dlouhohlávka. Žila v Austrálii, kde dnes stále dlouhohlávky najdeme (jedné z nich Australané říkají "stinker", protože když je chycena, nepříjemně zapáchá) a zdá se, že se jí tam dařilo. Chelodina murrayi se vyskytovala v pozdním Miocénu, asi před 10 miliony let. Mnohé želvy už tehdy připomínaly své dnešní příbuzné. Opusťme však čeleď matamatovitých. Ještě dávno před Chelodinou murrayi žila řada třetihorních želv z jiných skupin, jež byly neméně zajímavé. Pozoruhodná byla želva zvaná Arabemys, jak již napovídá jméno, žila v Saúdské Arábii. Ta byla v Paleocénu a Eocénu, kdy tato želva žila, zaplavena mořem alespoň z části. Arabemys měla několik vyhynulých příbuzných, třeba eocénního Eoshargise známého z Evropy, Afriky a Severní Ameriky. A v Oligocénu a Pliocénu vody stejných oblastí, a navíc ještě vody okolo Nového Zélandu, křižovala želva Psephophorus (na obrázku pod textem vidíte zkamenělý krunýř). Všechno to byly poměrně velké želvy. Však také jejich dnešní příbuzná je největší mořskou želvou. Je to kožatka, skoro 2 metry dlouhý a 1 tunu vážící plaz, živící se převážně medúzami, což je neuvěřitelné, neboť ty jsou jedněmi z nejvodnatějších živočichů na naší planetě. Dokáží však takového obra uživit. Mluvíme-li o mořských želvách, není od věci pustit se do zkoumání další skupiny. Opět zapadá do našeho příběhu, protože nejstarší známé druhy ze objevily na začátku třetihor...


Všichni známe karety, okouzlující mořské želvy. Mnozí si vzpomeneme na Squirta a Crushe z Hledá se Nemo (2003). Karetovití se objevili cca před 60 miliony let a během celých třetihor a zřejmě i čtvrtohor se jim celkově dařilo, i když se opět zdá, že počet vyhynulých druhů převyšuje ty dnes žijící. Proč však neuvést jednu zajímavost? Na Zemi dnes žije 7 druhů mořských želv, jedna z nich je kožatka a zbylých 6 jsou karety. Z pravěkých karet stojí za zmínkou Miocaretta z Miocénu Srí Lanky. Nyní se vraťme proti proudu času do Eocénu, protože před 40 miliony let žila první zástupkyně skupiny želv, které bychom všichni toužili spatřit. Vědci je nazvali Meiolaniidae a byly to želvy s podivnými trny na hlavách a kyjům podobnými útvary na ocasech. Vypadaly vlastně jako Ankylosauři, jen byly nemotornější. A právě tyto pozoruhodné želvy začaly svůj příběh s Niolamií, která žila v Jižní Americe. Meiolania, známější "opancéřovaná" želva, pak žila v Austrálii a na Nové Kaledonii po miliony let (vlastně už od Oligocénu) a vyhynula teprve v Holocénu, ve čtvrtohorách, před 2000 lety-snad kvůli příchodu lidí do Pacifické oblasti... Tím se tedy dostáváme do čtvrtohor, a právě tam naše putování s pravěkými želvami skončí. Mezi nimi bude i několik gigantů, jako Cheirogaster... A o těch zase příště...

Zdroje obrázků: WikiMedia Commons a www.arkive.org .
Pokračování příště...

Theropodní soutěž

16. srpna 2016 v 13:09 | HAAS |  Naše soutěže
Říkal jsem si, že je konečně čas na další soutěž, a tak s jednou přicházím! Theropodní soutěž bude zaměřena pouze na theropody, skupinu dinosaurů, která zahrnovala všechny masožravé a několik překvapivě býložravých druhů... Sestává z 10 otázek. Počet soutěžících je neomezený, přihlásit může každý. Podmínkou pro přihlášení je napsat do komentáře pod článek, že se hlásíte, a možná také Váš e-mail (i když e-maily většiny z Vás, kteří máte blogy o pravěku, už znám, je tedy jen čistě na Vás, zda svůj mail znovu uvedete). Odpovědi mi pak pošlete e-mailem. Na diplom dostanete nějakého theropoda (je to podmínka, aby byl diplom tématický), ale můžete si napsat, kterého... Otázky by neměly být nijak těžké, sám se nějakým složitým otázkám budu vyhýbat... Tak tedy hodně štěstí a děkuji každému, kdo se zúčastní!

1. Který theropod byl největší?

2. Který byl naopak nejmenší (můžete to spíše odhadnout, protože malých dinosaurů už byla objevena celá řada)?

3. Která zvířata lovil Tyrannosaurus Rex?

4. Co to byli maniraptoři?

5. Uhodněte, o kterého theropoda jde: Byl to velký masožravec s protáhlými, dlouhými čelistmi. Měl velký dráp na předních končetinách, díky kterému možná napichoval svou potravu (kterou blíže nespecifikuji). Nalezl ho jistý Walker a někteří Angličané označili nález za "objev 20. století".

6. Potkávali se spolu Eoraptor a Herrerasaurus? A v jaké zemi byly objeveny jejich fosilie?

7. Napište jména alespoň dvou velkých dromaeosauridů (raptorů), nejlépe těch, kteří přesáhli délku 4 metrů.

8. Napište, čím byli typičtí abelisauridi a kdy vyhynuli.

9. Kdy byla objevena slavná fosilie, která potvrdila, že Ornitholestes byl schopný zabít Stegosaura? Napište také, proč možná zprvu někoho zmátla.

10. Jak se jmenoval malý opeřený dinosaurus žijící před 160 miliony let, kterému se čínsky říká Hu Yaoming? Malá nápověda: Epi...

To je všechno. Opravdu doufám, že otázky nejsou nijak složité, ani bych nikoho z Vás nechtěl "trápit". Smějící se Ještě jednou, mnoho štěstí všem, kteří se přihlásí!

Život a smrt pouštních ptakoještěrů

15. srpna 2016 v 11:29 | HAAS |  Ptakoještěři: znaky a charakteristika
Často lze z fosilních pozůstatků a zkoumání hornin, ve kterých byly uchovány, určit, v jakém prostředí nalezené zvíře žilo. Můžeme si třeba udělat obrázek o tom, jak vypadala krajina, ve které žil slavný Tyrannosaurus Rex. Ale jak je to s pterosaury? Není to otázka za milion dolarů, protože i to lze samozřejmě zjistit. Nedochází k tomu ale často. Ptakoještěry, druhohorní vládce vzduchu, má spousta lidí spjata s vodou. Spousta druhů totiž požírala ryby a tak u jezer nebo u moře nacházeli dostatek potravy... Také představit si ptakoještěra v poušti není těžké. Jak tam ale tito tvorové žili? Před dvěma lety, v roce 2014, byl v Brazílii učiněn skvělý objev, který to objasnil. Nejprve byla nalezena spousta kostí ptakoještěra Caiuajara, který se vzhledem mohl podobat slavnějšímu Tapejarovi. Také měl na hlavě podivný hřeben, který mohl rozlišovat samce a samice. Byla objevena celá kolonie (v roce 2014 se ale více mluvilo o nálezu kolonie ptakoještěrů z Číny), a mezi nimi i mláďata. Paleontologové jejich výzkumem potvrdili, že uměli létat hned po vylíhnutí. Ale zajímavé bylo ještě jedno. Tito ptakoještěři žili před 75 miliony let v oáze. Když vědci studovali sedimenty, horniny z okolí nálezu, zjistili, že před 75 miliony let se v severní Brazílii nacházela poušť. Celá kolonie Caiuajarů žila ve vlhkém prostředí bohatém na rostliny, takže šlo nutně o oázu. Skupina žila při jezeře, ve kterém nacházela dostatek potravy, především ryb. Caiuajara byl menší ptakoještěr, s rozpětím křídel něco málo přes 2 metry. Na místě zřejmě nebyly nalezeny kosti žádných dinosaurů, ale je možné, že Caiuajarové s některými oázu sdíleli. Proč ale všichni zahynuli na jednom místě ve stejném čase? Těla ptakoještěrů na sobě byla nahromaděna, takže se to místo stalo jejich pohřebištěm. V jednu chvíli všichni zahynuli, je jasné, že kvůli nějaké přírodní události... Paleontologové si myslí, že to byla velká písečná duna, která oázu zaplavila. Okolní prostředí bylo na duny bohaté. Stačil nějaký otřes a obrovská duna mohla sjet a zasypat celou oázu. Případně mohlo dojít k velké písečné bouři, a ptakoještěři zemřeli zasypáni a udušeni pískem. Díky té katastrofě však nyní, po 75 milionech let, můžeme zkoumat tato úžasná zvířata. Mnoho o nich bylo zjištěno již před dvěma lety, nicméně je možné, že v budoucnu toho bude objasněno ještě více. Paleontologové totiž dosud odkryli zhruba 5 procent toho naleziště, a mnohé ještě čeká k objevení. Víme však alespoň něco o této skupině pouštních pterosaurů...



Oba obrázky jsou z www.smithsonianmag.com . Snad jste se třeba dozvěděli něco nového... O ptakoještěrech je toho zjišťováno stále více a tito pozoruhodní plazi si to zaslouží...

Nejdéle žijící zvířata

14. srpna 2016 v 10:07 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Před pár dny byl učiněn úžasný objev. Zjistilo se totiž, že už známe nejdéle žijícího obratlovce na Zemi, a také věk, kterého se může dožít. Já Vám teď představím několik skutečně dlouhověkých zvířat...

Spousta lidí ví, že některé želvy jsou skutečně dlouhověké. Například Harriet, jedinec želvy sloní, žila 175 let. V roce 1830 ji odchytil Charles Darwin při své návštěvě Galapág, Harriet zesnula až v roce 2006 ve slavné Australia Zoo, domově lovce krokodýlů Steva Irwina. Harriet učinila neuvěřitelný rekord. 175 let je na želvu opravdu hodně. Některé menší želvy se třeba mohou dožít maximálně 80 let, ale v průměru je to možná o dvacet let méně. Zajímavé je však to, že sourozenec Harriet zemřel už roku 1942, a jeho sestra jej zkrátka překonala o mnoho, mnoho desetiletí. Želva žlutohnědá z jižní Evropy, nazvaná Timothy, maskot britských válečných lodí, se dožila neuvěřitelných 165 let. Známe také obrovské želvy z Aldabry. Jeden samec zvaný Jonathan se dožil 183 let a snad má i řadu let před sebou. Jonathan je nejdéle žijícím suchozemským živočichem na naší planetě. Z vejce se vylíhl roku 1832 a žije dodnes, jeho majitelé ho navíc krmí zdravou stravou a dle jejich úsudků se mu skvěle daří...


I mezi teplokrevnými živočichy najdeme některé, kteří jsou dlohověcí. Charlie, ara ararauna, žije od 1. ledna 1899 a je jí tedy 117 let, přičemž žije v Surrey, ve Spojeném království. Jeden andský kondor zvaný Thaao se údajně dožil i 80 let. Mezi savci se taková dlouhověkost tolik neobjevuje. Nejstarší nosorožec černý měl asi 45 let, ale normálně se tohoto věku nedožívají. Mezi lidmi je také vzácností, když někdo přesáhne 100 let. Nejdéle žijícím člověkem byla Francouzska Jeanne Calment (1875-1997), v současnosti si rekord nejdéle žijícího člověka drží Italka Emma Morano (nar. 1899). To jsou tedy lidé, ovšem naši čtyřnozí přátelé se takového věku nedožívají. Mezi zvířaty v divočině navíc panuje neustálé soupeření a starý jedinec často podlehne, nemoci nebo tlaku ostatních...


Mořští savci však mohou být nesmírně dlouhověcí. Mluvím o velrybách, největších zvířatech naší planety, a jedna z nich je druhem, jehož exempláře žily v době vzniku USA a žijí snad dones. Je to velryba grónská, nejdéle žijící exempláře žily 211 let. Tato 18 metrů dlouhá a až stotunová velryba je význačným obyvatelem arktických vod, kde žije ještě s jedním dlouhověkým obratlovcem. Překvapivě, bylo to nedávno, co o něm bylo zjištěno, že jde o obratlovce s nejdelším věkem. Možná už o tom někteří z Vás četli. Je to žralok malohlavý, největší predátor Arktidy, který žije i tam, kam vzduch dýchající kosatky nemohou-pod grónským ledem. O tomto žralokovi jsem v lednu napsal článek Velcí žraloci pod grónským ledem . Je to výjimečný živočich. Dříve se předpokládalo, že se může dožít více jak 200 let. Nyní víme, že to může být 400 let a možná i trochu více. Odchycený exemplář, který teď zoologové zkoumali, mohl mít minimálně 272 a maximálně přes 500 let. Je to úžasné, žraloci nás dokáží stále překvapovat. Nejen že se za 400 milionů let své existence téměř nezměnili-oni jsou stále tak podivuhodní i dnes, včetně tohoto neobyčejného a záhadného predátora arktických sleďů. Žralok malohlavý si tedy skutečně zaslouží potlesk!


Doufám, že se Vám článek líbil, snad ano. Do komentářů napište, co si o tom myslíte!

Původ pliosaurů (2/2)

13. srpna 2016 v 11:19 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po více než měsíci přináším druhou část Původu pliosaurů. Tentokrát se však nebude zaměřovat tolik na původ, jako spíše na vrchol evoluce těchto úchvatných mořských predátorů... Do komentářů pak napište, co si myslíte...

Původ pliosaurů

Gigantická monstra

Pliosauroidea, tak zní název té velké nadčeledi mořských plazů, vycházejících ze stejné vývojové linie, jako plesiosauři. Připomeňme si několik základních rozdílů mezi klasickými plesiosaury a pliosaury. Plesiosauři měli dlouhý krk a malou hlavu, někteří měli až 28 krčních obratlů a celkově byli lehce stavěni (alespoň většina). To se nedá říci o pliosaurech. Vyjma pár primitivních druhů měli všichni krátké krky, mohutné čelisti, někteří jen 13 krčních obratlů a navíc to byly těžké váhy. Někteří pliosauři pak byli ohromní. Už na konci Jury se objevili někteří obří predátoři. V Křídě evoluce pliosaurů pokračovala v novém měřítku, doslova. Mezi pliosaury se objevila monstra, jež byla jedněmi z největších predátorů, kteří kdy žili...

Vraťme se ještě na konec Jury za několika giganty. Severoamerický Megalneusaurus, který žil před 152 miliony let, dorůstal délky až 9 metrů. Někdy se ale uvádí, že byl i větší, a že velcí jedinci mohli být o dva či tři metry delší. Byl to klasický pliosaur s poměrně krátkým krkem a dlouhými čelistmi, ideálními k lovu živočichů jako byli ichtyosauři nebo plesiosauři. I když se jeho prokazatelné pozůstatky našly jen ve Wyomingu, byla vyslovena i domněnka, že žil na Aljašce. Nebylo by to nic neobvyklého, protože jako mořský tvor se mohl šířit kamkoliv. Zvláštní ale je, že "aljašský Megalneusaurus" byl menší. Třeba to byl jen mladý jedinec, kdo ví. V tom případě by se nám otevřela brána k prozkoumání růstu pliosaurů...


Megalneusaurus žil v Sundanském moři. Byla to velká vodní plocha, vnitrozemní moře, které ve střední a pozdní Juře zabíralo část Severní Ameriky. Sedimenty, které se na jeho dně vytvořily, jsou obecně bohaté na fosílie. Megalneusaurus lovil například Pantosaury, Ophtalmosaury a další mořské plazy.

A zdaleka nebyl jediným velkým pliosaurem. Na samém konci Jury se objevilo skutečné monstrum. Byl to Predátor X. Toto obrovské zvíře bylo tak 13 metrů dlouhé a dokázalo se pohybovat překvapivou rychlostí, když využívalo své přední končetiny k pohánění těla vpřed, ale zároveň užilo i zadních ploutví ke zvýšení rychlosti. Predátor X byl Pliosaurus. Klasický pliosaur, více se k tomu snad nedá říci. Zkameněliny tohoto obra se našly na Špicberkách a o vykopávkách a výzkumu tohoto tvora bylo natočeno několik dokumentárních filmů. Predátora X pak můžete vidět ve stejnojmenném filmu nebo také v Planetě dinosaurů od BBC.


Predátor X dosahoval zhruba stejné délky, jako jeho nástupce. Ten naháněl děs a hrůzu na jižní polokouli...

Raná Křída, Queensland v Austrálii. Skupina malých býložravců hledá na mořském pobřeží něco k snědku. Pláž není poseta množstvím rostlin, a od nedaleké pláně dělí skupinku veliké útesy. Malí dinosauři se proto blíží k vodě. Nacházejí tam řasy a zkoumají je. Bohužel se jeden z nich dostane na kámen, nacházející se již blízko opravdové hloubky. A najednou zmizí. Ostatní dinosauři utečou, a chudák oběť je roztrhána na kusy. Možná, že za tímto útokem stál jeden obrovský pliosaurus. Všichni ho známe jako 12ti metrové monstrum. V mělkých mořích nacházel bohatá loviště.


Byl to jeden z největších známých pliosaurů a jmenoval se Kronosaurus. Měl nesmírně krátký krk, zato byl však vybaven mohutnými čelistmi plnými obřích zubů. Byly ostré jako nože a pronikly prakticky čímkoliv, od masa dinosaurů po těla větších ichtyosaurů. Jen lebka tohoto obra měla 2,7 metru na délku, tělo i s lebkou měřilo 12,8 metru a lebka tedy tvořila čtvrtinu celkové délky Kronosaura. Mělká a teplá moře pravěké Austrálie představovala pro toto monstrum skvělé útočiště. Kronosaurus byl možná obrovský, ale ve vodě byl překvapivě hbitý, rychlý a obratný. Mohl vyvinout značnou rychlost.

Pliosauři existovali ještě desítky milionů let. Dokladem je Polymptychodon, ten žil ještě před 89 miliony let. Měl tak 7 metrů na délku a byl to tedy také obr, ačkoliv svým příbuzným Kronosaurem by mohl být v souboji poražen (tito dva se ale nikdy nesetkali). Proč však nakonec vymřel? A proč s ním zanikli i poslední pliosauři? Zřejmě byli vytlačeni jinými predátory-mosasaury...


Tím tedy končí tento seriál. Doufám, že se Vám líbil, a možná, že Vás v budoucnu zavedu i k původu jiných mořských plazů...

Správce dinosauřího parku - Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

12. srpna 2016 v 13:55 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Máme tu další část týdeníku Správce dinosauřího parku...

Nemocní Adelobasileové a přecpaná pláž

Minulý týden jsme si mysleli, že nemocní jsou jen čtyři Adelobasileové. Teď se ukázalo, že je jich už pět. Rány po čelistech klíšťat jim napuchly, což není dobře. Okamžitě byla nasazena léčba. Pro dalších pár týdnů teď tito jedinci své kamarády neuvidí. Zbytek skupiny by měl být údajně v pořádku. Nemoc není nakažlivá, pokud ji tedy nějakému zvířeti nepřenese samo klíště. Veterináři však mají problém s určením této nemoci. Někteří si myslí, že je to zase nějaká nemoc z Isle of Die, ale já si to nemyslím. Věřím, že vše bude v pořádku... Oliver jeví o nemocné Adelobasilei veliký zájem, stejně jako o celý chod parku. Jsem za to rád, konečně vidí, jak se tu dřeme. Všechno zlé je k něčemu dobré, Oliverova zlomená noha teď našeho přítele donutila k tomu, aby pochopil, jak těžký chod parku je. "Už budeš vozit jen malá, přítulná zvířátka, která budou roztomilá, budou mít hezká očička a budou jíst jen po troškách," řekl jsem mu. Oliver mi slíbil, že nám něco takového přiveze, až prý bude moci odjet na Isle of Die. "Mám už vyhlídnutého jednoho dinosaura, který se Ti zaručeně bude líbit, Dane," řekl mi a pak zašeptal tak abych to slyšel, "potom, co ho budeš krmit, Ti bude chybět jenom jeden prst." Nato se hloupě zasmál. Už mám dost toho všeho urážení! Ale neurazil jsem se. Pořádně mě to naštvalo. Vypálil jsem jednu Oliverovi na oko. "Propánaboha, co jsem to udělal?!" vykřikl jsem pak. "Co... to... Pfff... Ty... jsi mi vypálil... na obličej?" vzpamatovával se z toho Oliver. Najednou jsem si všechno uvědomil. Musel jsem Olivera uklidňovat a ujišťovat, že to byla jen nehoda a že jsem to udělat nechtěl. Rozhodně jsem mu nechtěl ublížit! Oliver se vzpamatoval brzy, ale byl pořádně naštvaný. Čekal jsem, že u Charlese zařídí, aby mi snížili plat nebo mě vyhodili, ovšem nakonec z toho nic nebylo. Ještě toho dne se mnou vtipkoval u večeře a přede všemi se smál, že prý jsem mu ani nedokázal vypálit oko. To mě ale teda pořádně naštval!

Včera ráno mě zase vzbudil nějaký nadšený chlápek, že prý máme na pláži spoustu Plesiosaurů. Byl jsem mrzutý a nechtěl jsem vstávat, ale když za mnou přiběhlo šest dalších a krátce po nich ještě ředitel parku Charels, musel jsem prostě vstát. V županu jsem se vydal na pláž. Byl jsem tak unavený, že jsem sotva vnímal okolí. Jen jedno jsem věděl jistě: je sedm ráno. Ovšem než jsem se domotal na pláž, muselo být už alespoň tři čtvrtě na osm. Ani bych se nedivil, kdybych při té cestě usnul někde v houští. Pláž byla skutečně přeplněna Plesiosaury. Nebylo tam místa k hnutí. Někteří po sobě řvali, jiní spolu i bojovali. Každého zajímalo určité území na pláži. Jednoho mého kamaráda napadlo, že to můžou být samci čekající na samice, podobně jako je to u lachtanů. Ale nebylo to tak. Brzy jsem zahlédl jednoho Plesiosaura, jak hrabe v písku díru svými mohutnými předními ploutvemi. Pak nakladl do prohlubně vejce, zahrabal je a vydal se zpět do moře. Bohužel skončil s pokousáním od jedince, přes kterého se přesunul. Takže to všechno byly samice! Ale co my teď s tolika Plesiosauřími vejci zahrabanými na pláži? Jejich matky už jsou dávno pryč, zůstala tam v písku jen tak. Přece je nezničíme tím, že budeme po pláži chodit... Těžko říci, jak to dopadne. Vypadá to však, že Tedův ostrov je přinejmenším útočištěm pro mořské plazy. Není to poprvé, co jsme tahle zvířata zahlédli u nás na pláži. Charles nakonec rozhodl, že vejce sbírat nebudeme a Plesiosaury vychovávat také nebudeme. Stačí nám ti dva Cryptoclidové a jeden samec Plesiosaura, a s těmi už máme dost těžkostí... Jen aby se něco nestalo příští týden, protože k nám přijede Charlesova rodina, a nebylo by dobré, kdyby byly děti vystrašeny ohromným Spinosaurem řítícím se vodami...

Tak co? Chtěli byste teď být v Dinosauřím parku? Možná, že by to bylo lepší... Kdo ví, co naše hrdiny potká v blízké době...