Ve stínu přízraků-část 10.

29. srpna 2016 v 10:38 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Poslední část příběhu "Ve stínu přízraků" je zde... Vyřeší se konečně případ klonování pravěkých zvířat na Jávě? Podaří se také zachránit Ahooly, kteří jsou kvůli lidem v nebezpečí? A co se vlastně stalo s Andrewem a Alice? Kde se James probudil po ráně do hlavy? Nyní se to vše dozvíte...

VE STÍNU PŘÍZRAKŮ-ČÁST DESÁTÁ:
Ten muž, který se na Jamese díval, byl přece Alan Reeve! Vedoucí té výzkumné stanice, která chovala několik z těch zvířat. "Gratuluju Vám, Stevensone," začal, zatímco se James vzpamatovával, chytaje se bolestně za hlavu. "Podařilo se Vám nás dostat. Massospondylové jsou bůhvíkde, murénosaury už vylovili z moře. Mnoho je pro nás ztraceno, a to jenom kvůli Vám! Perfektní vědecký projekt, možná slibnější, než Jurský park, je kvůli Vám úplně v čudu!" říkal. James se konečně vzpamatoval a posadil se. Viděl, že leží na docela pohodlném lůžku. Pohnul s nohama, ale nemohl je od lůžka odtrhnout. Bylo to tak, oni ho svázali. "Tohle si teda vyprošuju, vy jeden zrádče," poznamenal James. Zprvu nechápal, proč má svázané nohy a ne ruce. Brzy to však pochopil. Umělá hmota, kterou mu kolem nohou ovázali, se nedala nijak roztrhnout, jeho ruce mu teď byly k ničemu. "Zrádče? Já a zrádce? Já měl povolení, vy ne! Se svou bandou jste se motal do věcí, do kterých vám nic není... Dokonce jsme vás nejdříve klidně přijali, přenocovali jste ve stanici, a takhle jste se nám odvděčili," řekl na to Alan. "Nevím, jestli se dá říci 'klidně přijali'. Přepadli jste nás tehdy ze zálohy a uvěznili v téhle kopce. Že jste nás vlídně pustili, to je něco jiného, ovšem přijetí nikterak přátelské nebylo... A vůbec, zbavte mě těch děsných pout! Musím na Vás hulákat přes půlku místnosti?" naštval se James. "Zůstanete tady," řekl někdo další. Byl to Edward, genetik. Pak se zabouchly dveře a James zůstal v místnosti sám. Byl naštvaný a také trochu vyděšený. Napadlo ho, že při setkání s Velkým Johnem museli být tito lidé na blízku. Snad se nebouchl do hlavy on sám, možná, že jej někdo udeřil záměrně. Někdo, koho James v té tmě neviděl. Že je Velký John v rukou těchto darebáků, to James při přemýšlení poznal. Bolestivý, skoro až srdceryvný řev se táhl na míle daleko, ale vycházel z místa za oknem. Jamese zajímalo, jak se zbavit té otravné gumy. Nakonec ji rukama napnul a nohy opatrně vysoukal ven, ačkoliv to bylo překvapivě těžké. Zatáhl za kliku u dveří, jen proto, aby zjistil, že je zde zamčen. Nezbývalo nic jiného. Proskleným oknem by se dalo proskočit, pomyslel si James. Trochu se protáhl, schválně si udělal stojku, aby se dostal do formy, a pak se rozběhl. Proskočil oknem. Vojáci, popíjející silný rum, si sotva něčeho všimli. Jeden z nich vstal, ale byl tak namol, že ze sebe sotva vydal nějaké srozumitelné slovo. Skvělé, pomyslel si James, vojáci byli jistě odměněni za dobře odvedenou práci, a teď jsou kvůli alkoholu úplně mimo. James utíkal k dalšímu domku. Nahlédl do něj oknem. "Vždyť to je Yan," zašeptal si pro sebe. Popadl železnou tyč a prorazil jí dveře. Vyběhli po něm dva vojáci. James prvního srazil železnou tyčí, div že ho nezabil, druhému dal dvě pořádné rány pěstí. Pak vběhl do domku. Stál tam zase Alan, tentokrát na Jamese mířil pistolí. James se ale nezalekl a skočil po něm. Alan střelil do stropu, a pak mu zbraň z ruky vypadla. To už po ni ale sáhl Edward a přiložil ji Jamesovi k hlavě. Yan měl též svázané nohy, ale ruce měl volné, a tak popadl těžkou knihu a hodil ji po Edwardovi. Zasáhl jen rameno, ale stačilo to! Pistole byla opět na zemi a James se jí zmocnil. Skupinka vojáků mezitím do místnosti vběhla, aby Alanovi a Edwardovi pomohla. Našli je však zbité, ležící na zemi. James a Yan utíkali k dalšímu domku. "Někde tam mají Andrewa a Alice, vím to. Slyšel jsem, jak si to ti vojáci povídají, předtím, než začali pít!" informoval Yan. Alan se v tu chvíli vzpamatoval a rozhodl se k drastickému kroku: vypustit z klece Velkého Johna a zabít tak ty vědecké šťouraly. Vojákům to nebylo po chuti, ale rozkaz provést museli. Velký John byl zprvu kontrolovatelný a namířil si to k nim. James a Yan ho uviděli. Naštěstí to byli lehcí, skoro až akrobatičtí chlapi. Vyskočili na střechu nízkého stavení. James měl navíc zbraň, ničeho se teď nebáli. Velký John to uviděl a rozehnal se proti vojákům. "Propána, vždyť on je všechny sežere! Koukni na ty zuby!" vykřikl Yan.


Velký John byl Carnotaurus, pýcha celého projektu. Pýcha však předchází pád, a k tomu právě došlo. Carnotaurus se ve chvíli stal neudržitelným. Vyběhl na jednoho vojáka a překousl ho v polovině těla. Než se všichni z této hrozné události vzpamatovali, rval už na kusy druhého. Hltal jeho maso, tak byl vyhladovělý. Ostatní vojáci po něm začali střílet. I James vystřelil a zasáhl ho do boku. Nemohl se přece na něco tak strašného dívat! Ale s Carnotaurem rány nehnuly. Po chvilce vyběhl proti celé skupině vojáků. Zbraně teď létaly vzduchem a těžce dopadaly na zem. Křik by rval uši, a Carnotaurus do toho strašně řval. James a Yan seskočili ze střechy a utíkali proti Carnotaurovi. Yan se na vlastní nebezpečí snažil ho odlákat a mával a křičel, co to jen šlo. James po Carnotaurovi párkrát vystřelil, pak pistoli odhodil, a popadl samopal jednoho ze zabitých vojáků. Teď střílel jako šílený. Carnotaurus mezitím řval na Yana a už se k němu blížil. Yan zase vyskočil na střechu. Carnotaurus se ale před ničím nezastavil. Pronikl do té budovy. Nebyla snad ta zeď dostatečně pevná, že ji probořil jako tank? James údivem hleděl, až na všechno zapomněl. Pak si uvědomil, že v budově jsou možná Andrew a Alice. Přiběhl k domku a pálil po Carnotaurovi. Ten někoho držel za ruku, byl to Andrew! Salva ze samopalu Carnotaura vyrušila a poraněného muže nechal být. Běžel zase po Jamesovi. Do toho zakousl jednoho vojáka, což Jamesovi poskytlo šanci k vyšplhání se na blízký strom. Najednou se pod ním jedna suchá větev zlomila. James padal dolů. V těch vteřinách viděl, jak se blíží ke Carnotaurovým čelistem. Naštěstí to byla představa poněkud předčasná, i když měl namále. Ta suchá větev totiž Velkého Johna, stojícího vedle stromu, zabila. James při pádu omdlel. Yan v těch chvílích osvobozoval Alice a okamžitě ukliďnovali zraněného Andrewa. Zuby Carnotaura jen projely masem jeho levé ruky, ale rány pořádně krvácely a vyžadovaly okamžitou lékařskou pomoc. Alan a pár vojáků běželi vzkřísit Jamese. Nedá se to však říci doslova. Alan mu kopl do hlavy. James téměř nereagoval, záměrně. Rána ho probrala, hrál ovšem spícího. "Rychle zastřelit, rozumíte, pitomci?" rozkázal Alan. "Tak takhle vy na mě, vy jeden lišáku!" vyhrkl James a jediným kopem zlomil Alanovi nos. "Zapomněl jsem vám říci, že jsem se po deset let věnoval kick-boxu!" dodal. Z obličejů vojáků vyčetl, že netouží po zastřelení Jamese. Nikdo však nic neřekl. Alan se posadil, ale to jej již zezadu za krkem držel Yan. "Co jsem to viděl? Co jste si to dovolil říci? Chtěl jste zabít mého přítele?" řekl. Alan chvíli neposlouchal a utíral si nos, ze kterého srčela krev. "Teď si popovídáme," řekl James, "a vy pánové, nehrajte hloupé a odhoďte si vaše samopaly! Nezachránil jsem vám tak trochu život?"


"Poručíku, postarejte se o Superbata," nařídil Alan. Jistý voják okamžitě odběhl k jedné kleci, zakryté plátnem. James jej následoval. "Poručíku, okamžitě zbavte klec toho plátna! To zvíře je tam zavřené ve tmě! Víte, jak se asi cítí?" vyhrkl James. Voják byl trochu mimo sebe, přece jen teď unikl jisté smrti a teď mu rozkazoval někdo, proti kterému bojoval. Neměl však nic proti vykonání i tohoto rozkazu. Ahool, zavřený v kleci, byl ve zuboženém stavu. Byl to ten jedinec, kterého včera Alice střelila uspávací šipkou. Vojáci ho pak odchytili, když usnul. "Vypustit!" zařval James. "Ale pane... To zvíře je nebezpečné!" řekl na to voják. "To mě nezajímá, prý to není naklonované zvíře. Je to původní obyvatel těchto lesů. Kryptid, který do současnosti patří! Vypustit!!!" řval James. "A já vám říkám, že to nejde. Máme rozkaz je tady držet," namítl voják. "Rozkaz? Koho zajímá ten váš rozkaz? Držet tahle zvířata v takových klecích? Slyšíte, jak kňučí? Jako týraný pes! Pusťte ho, nebo vám rozmlátím ksicht!" řekl James. Nebyl tak naštvaný, spíše to na vojáka hrál. Ten tedy svolil. Vypadal sice, že by se raději neviděl, ale zvířeti klec otevřel a to šťastně odlétlo. Po chvilce se všichni sešli na planince před domky. Vojáci byli neozbrojeni, Alan měl obličej ovázaný do posledního detailu, Andrew měl ruku také v obvaze a Alice vzlykala nad smrtí Johna, o které se nyní dozvěděla. "Ten Ahool, kterého jste vypustil, byl jediný, kterého jsme momentálně měli. Jste opravdu pitomec, Stevensone. Na tom zvířeti se daly dělat pokusy, jaké svět neviděl," říkal huhňavě Alan. "A které by ho trápily, že? Proto jste je tady drželi? Ohavnost! Jestli je to zvíře jako každé jiné, tak má svá práva. A ne že když není vědecky popsáno, a je to jen kryptid, že vy smíte páchat na něm takové zločiny!" řekla na to Alice. "Dobrá," pokračoval Alan, "Adasaurus je zde v komplexu. Zařídí se jeho odvoz do nějakého vědeckého ústavu... I když, to přece nepovolím. No, Velkého Johna jste zabili. Massospondylové jsou už kdesi a..." Alan větu nedořekl. Hlavou mu prosvištěl strašlivý nápad. "Jdu pro pár papírů," řekl. Zmizel v nějaké budově. Pár vojáků se za ním rozběhlo. "Šéfe, to nedělejte! Proboha, vždyť to je sklad zbraní! Co chce udělat?" hulákali jeden přes druhého. "Okamžitě pryč! Jak nejdál to jen jde!" křičel James. Yan, Alice, Andrew a spousta vojáků se zvedli a utíkali za ním. Po chvíli zmizeli v džungli. Ve skladu zbraní mezitím docházelo ke strašlivému zápasu. Alan jednoho vojáka omráčil, od dašího však dostal pořádnou ránu do hlavy a klesl k zemi. Když ho zbylí dva vojáci chtěli odtáhnout pryč, Alan se probral, jednoho z nich kopl do břicha a druhému se vyvlekl. Pak se ozvala třaskavá rána! "Ne!!!" zařvali všichni, již chráněni lesem, zároveň. Budova vybuchla a s ní i celý komplex. Z Alana a vojáků, jemu původně oddaných, avšak nyní bojujících proti němu, zbylo jen málo. "Ten Alan byl ale lump. Kdo ví, co chtěl s těmi zvířaty dělat..." řekl na to Yan.


"Ještě štěstí, že oheň nezasáhl i les. Teď teprve vidíme, že ta vykácená plocha měla svůj smysl... Budiž jim všem země lehká, i Alanovi, i Edwardovi, a hlavně těm, co tomu na poslední chvíli chtěli zabránit," řekl na to James. Pak všichni začali pomalou cestu do nejbližší vesnice. Když k ní došli, dosud zatažená obloha se vyjasnila. Nad temnými mraky, mizícími v dálce, se objevilo rudé slunce a ozářilo kraj. Teď zase všichni viděli krásná rýžová políčka. Vesničané na ně mávali. Co se stalo dál, to už je odlišný příběh. Strašlivý Carnotaurus byl v komplexu zabit, Adasaurus zemřel při výbuchu, Massospondylové brzy v zajetí zahynuli na podivnou nemoc. Vylovení murénosauři byli nějakou dobu zkoumáni v muzejích, a Ahoolové? Ti zase děsili jávanské vesničany svými skřeky. Všichni přeživší se vrátili do svých domovů, i když některé vojáky čekal ještě tvrdý soud a Jamese požadavky na vysvětlení. Nakonec mu veřejnost dala za pravdu, a byl to on, kdo Ahooly zachránil. Andrew na Jávě zůstal nadále a zkoumal zvířata, která expedice nakonec zkoumat nemohla. Možná, že mezi nimi objevil něco pozoruhodného, nějaký nový druh... To již však není náš příběh.

KONEC. Poslední část byla podstatně delší, snad se Vám však líbila. Doufám, že se Vám celkově příběh líbil, pokud ano, napište mi prosím do komentářů. Budu rád za všechny Vaše názory! Brzy se snad zde na blogu objeví další příběh. Nebude to již velká souvislá povídka, díly na sebe nebudou příliš navazovat a tak bude příběh delší... Již brzy!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.3% (329)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (143)
3. Pekelné akvárium 23.5% (145)

Komentáře

1 dinosaurss dinosaurss | Web | 30. srpna 2016 v 4:34 | Reagovat

Skvěle napsané!!
... ne každý by skočil po Alanovi, který měl v ruce zbraň..páni...
...a to, že se Yan na vlastní nebezpečí snažil dinosaura odlákat bylo taky hodně statečné...
... Velkého Johna, kterého zabila suchá větev je mi docela líto - je to prostě přirozený predátor, a za to, že je masožravec zkrátka nemůže.
.. Alespoň, že Ahoola zavřeného v kleci vypustili na svobodu, a ten se tak vyhl těm pokusům.
..Tohle bylo neskutečně dechberoucí dobrodružství!! Úžasný příběh, který mě na chvíli vtáhl do nezapomenutelného dějství na území Jávy!! Prostě super!!! Ve stínu přízraků se ti moc povedlo!! :-)

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 30. srpna 2016 v 4:36 | Reagovat

Ještě dodám, že už teď se velmi těším na ten další příběh.

3 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 24. září 2016 v 22:05 | Reagovat

Tak to nakonec dobře dopadlo :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama