Září 2016

Správce dinosauřího parku - Jak se dostat z finanční krize

30. září 2016 v 15:41 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Měsíc září končí, za méně než deset hodin už bude minulostí, a tak se ke konci přiblížil první měsíc ve školním roce i první, i když necelý, podzimní měsíc... Správce dinosauřího parku se k Vám v posledním zářijovém dnu přidá, snad Vás potěší...

Jak se dostat z finanční krize

Nikdy jsem nebyl dobrý ekonom. Dokonce se mi ty pojmy, jako ekonomie, ekonomika a další, mnohdy pletou. Už jako malý jsem si koupil krajtu tmavou za 40 liber, byl jsem z ní strašně nadšený, protože jsem si na ni šetřil celé měsíce a dostával od rodičů peníze za dobré známky ve škole. Té snahy mi pak bylo líto, když jsem o pár dní později zjistil, že obchod naproti prodával krajtu tmavou za 35 liber. A ještě k tomu podstatně zdravějšího jedince: ten můj bojoval s parazity, i když jsem ho z toho nakonec dostal a tak jsem se rozhodl pracovat do konce života se zvířaty... Ale jinak řečeno, pokud jde o peníze a plánování s ním spojené, nemůžu se Charlesovi rovnat. Jenže jsem to především já, kdo tyhle věci vyřizuje. Jednou jsem přece správce, a ten se těmto povinnostem vyhnout nemůže. Ale jak nás dostat z finanční krize? Sám bych to nezvládl, nikdy bych to nenaplánoval. Ještě, že L. C. Clark chodí s novými nápady, které parku i jemu samotnému pořádně vynesou. Nám se tak vyrovnají peníze ztracené budováním parku, a Clarkovi zase peníze, jež pro nás po roky obětoval. Listopadové otevření parku je událostí, která je netrpělivě očekávána. S každým dnem Charles upravuje svůj proslov, jenž přednese před entuziastickými turisty toho slavného dne. Clarka teď napadlo, že bychom do parku mohli lidi lákat na vyhlídkové cesty v okolí Tedova ostrova. V neděli přijela nákladní loď a doručila nám zásilku dvaceti motorových člunů. Návštěvníci si díky nim budou moci prohlédnout okolí ostrova a s pomocí vysoce výkonných podvodních kukátek nahlédnout do světa mořských živočichů. Občas snad pod vodou uvidí nějakého amonita, belemnita, nebo snad i mořského plaza-ichtyosaura, plesiosaura... Jen aby se nepodívali do čelistí Kronosaura. To by totiž bylo to poslední, co by v životě uviděli. Právě tohle je důvod, proč nápad se čluny a vyhlídkovou cestou kritizuji. Charles si myslí, že se nemusíme ničeho bát, že Kronosaura případně zaženeme. Nějaké výrazné bóje v moři by ho mohly odlákat. Tentokrát to Charles trochu podceňuje. Kronosaura nezastaví ani výletní loď typu Oasis of the Seas, aby se na ni nevrhl a nerozcupoval ji na kusy i s tisíci výletníků. Ale na čtvrteční schůzi Charles celý nápad prosadil. Oliver nebyl proti, ale jistě něco tuší a tak pronesl: "Nezapomeň, Charlie, že opatrnost je přece jen důležitější, než pár mizerných dolarů." V čele těch, kteří jsou proti vyhlídkové cestě ve člunech, samozřejmě stojím já a překvapivě i Oliverův kamarád a spolupracovník Tim. Nápad přirovnal k zavření se do klece pět krát pět metrů s pěti Velociraptory. A valné většině pracovníků parku je to všechno úplně jedno. Je to škoda, kdybychom Charlese přehlasovali, mohli bychom zamezit případné katastrofě...

Většinu lidí teď zajímá jak nejrychleji odvést dobrou práci. Úprava chodníků mezi výběhy je jednou z hlavních činností, do kterých se teď pouští čímdál více pracovníků, dokonce i veterinářů. Hlavní budova bude vyzdobena spíše v muzejním stylu. Stará restaurace na pobřeží, kam si občas zajdeme pro nějakou lahvinku osvěžující limonády, zůstane nadále zavřena. V centru ostrova ji nahradí nová restaurace. Bude se nacházet v dosud nepoužívaném domě, který sloužil jako druhé skladiště zbraní a uspávacích šipek. Ty budou přesunuty do původního skladu, který bude rozšířen, to ale zabere několik týdnů, takže sebou musíme hodit. Stavba mimořádně silného plotu, které bude mít za úkol udržet Deinotherium, již probíhá. Jde to ale pomalu. Rád bych tam pomohl, přidal ruku k dílu nebo chlapy navigoval při práci s těžkým materiálem, ale mám práce nad hlavu. Leptoceratops Dino je navíc v poslední době protivný a když rozmrzele neleží na mé posteli, tahá mi boty z nohou a chce si se mnou hrát. Obvykle přitom sedím u pracovního stolu a něco vypisuji. Když mi sundá botu, je to v pořádku, dojdu si pro ní a vezmu ji. Když to udělá několikrát, jsem trochu navztekaný, ale nezlobím se na něj a nemyslím na to. Ale nejhorší to je, když si ani neuvědomím, že mi tu botu vzal. Když nemám obě, začne mě kousat do nohou a snad chce mé ponožky. V tom jeho zobáku je víc síly než v ráně železnou tyčí. Už několikrát mě kousl tak silně, že jsem skončil s obvazem na patě. Dino chce, abych se mu věnoval, jenže já prostě nemám čas. Je to opravdu problém, ovšem otevření parku odsunout nemůžeme...

Užijte si zbytek dne a také víkend! Možná, že během něj přinesu na blog zase něco nového...

Darren Naish

29. září 2016 v 16:54 | HAAS |  Slavní paleontologové

Darren Naish (narozen 26. září 1975) je anglický paleontolog se specializací na paleontologii obratlovců. Studoval na univerzitách v Southamptonu a Portsmouthu, dnes především popisuje druhohorní zvířata od dinosaurů po pterosaury. Můžete ho znát ze seriálu Dinosauří Británie, kde ukázal, jak podrobil výzkumu důkazy o bitvě mezi dvěma britskými dinosaury, byl ale také jedním z vědeckých poradců při natáčení legendárního cyklu Putování s dinosaury a mnohokrát se již objevil na zpravodajském kanálu BBC News. Darren je známý i svými publikacemi: v Česku například vyšla jeho kniha "Dinosauři: Velká kniha objevů" popisující dějiny paleontologie se zaměřením na druhohorní giganty. Naish byl také spoluautorem několika populárně naučných knížek od vydavatelství Dorling Kindersley a dokonce spolupracoval na žurnále The Cryptozoology Review. Ve vědeckém světě se stal známým díky svým závěrům o Kawekaweau. Šlo o obrovského gekona, asi 40 centimetrů dlouhého, který žil na Novém Zélandě, a vyhynul až v 19. století. Z dinosaurů popsal Naish například rod Mirischia, malého compsognathidního dinosaura žijícího v Brazílii před 110 miliony let, anebo křídového sauropoda rodu Xenoposeidon z jihu Anglie (popsal ho spolu se svým kolegou, paleontologem Mikem Taylorem). Kromě toho učinil vědeckou revizi popisů jihoamerických křídových ptakoještěrů rodů Tupuxuara a Thalassodromeus...

Predátor a kořist v pravěké Kanadě: Atrociraptor vs. Panoplosaurus

28. září 2016 v 10:48 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V období Křídy zažívala provincie Alberta v dnešní Kanadě zápasy nesmírně silných, vitálních a nebezpečných zvířat. Ta si šla vzájemně po krku, využívala všech možných zbraní k zabití své kořisti, anebo v jejím případě, k ubránění se predátorovi. Krvavé souboje nebyly ničím výjimečným, pravěká bojiště byla krví zalita. Mezi albertskými dinosaury, jež ukazují velkou rozmanitost, probíhaly souboje téměř neustále. Před 70 miliony let se spolu utkala dvě děsivá stvoření, Atrociraptor a Panoplosaurus...

Atrociraptor byl malý masožravec stejné skupiny jako Velociraptor nebo Dromaeosaurus. Jako typický zástupce čeledi Dromaeosauridae měl zahnuté drápy na zadních končetinách, které používal k probodení krku kořisti nebo k udržení se na její silné kůži, zatímco ji přitom trhal svými zuby. Atrociraptor by se svou velikostí dal přirovnat k Velociraptorovi, nebyl o moc vyšší než krocan a dosahoval délky srovnatelné s výškou dospělého muže. Byl však vybaven relativně velkým mozkem, jež jej činil mezi dinosaury takřka inteligentním. Navíc to byli smečkoví lovci: většina dromaeosauridů žila ve skupinách. Atrociraptoři požírali především ještěrky a malé savce, a to když se skupinou nebyli. Avšak když lovili jako jedna velká smečka, mohli si Atrociraptoři troufnout i na zvířata mnohem větší. Snad dokázali dopadnout i mládě Edmontosaura. Ale mohl se tento dravec před 70 miliony let pustit do obrněného dinosaura?


Panoplosaurus. Jméno pro velkého ptakopánvého dinosaura, jenž byl pokryt těžkým pancířem. Měřil ale 5,5 až 7 metrů a vážil okolo 3,5 tuny. Jak mohl Atrociraptor takového živočicha skolit? Jedna věc je jistá: Panoplosaurus byl obtížným protivníkem i pro velkého Albertosaura. Nejen, že byl dobře chráněný a díky svému brnění představoval takový dinosauří tank. Byl i dost velký. Když jej napadl útočník, snažil se nejspíš přitisknout se k zemi, chránit tak své měkké břicho a vystavit nepříteli svůj krunýř. Na ocase neměl kyj, byl to nodosaurid. Dříve se předpokládalo, že Panoplosaurus byl shodný s Edmontonií, ale nebylo tomu tak. V minulosti byl Panoplosaurus považován za ankylosaurida s kyjem na ocase, ale jak již bylo zmíněno, tento kyj postrádal a tak to byl s určitostí nodosaurid. Toto zvíře, jehož název v překladu znamená "kompletně obrněný ještěr", nemohlo být pro Atrociraptora lehce porazitelným protivníkem!


Atrociraptor by byl jediným švihnutím Panoplosaurova ocasu odsouzen k smrti! Ale dravec mohl využít jedné příležitosti. V dokumentu Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích od BBC bylo ukázáno, že mongolští ankylosauři měli v mládí krunýře měkké, jejich záda nebyla plně chráněna. Krokodýlí osteodermy se totiž stávají tvrdými až v dospělém věku a u obrněných dinosaurů tomu bylo stejně. Stejně jako mongolští ankylosauři, i Panoplosaurus a jemu příbuzní měli v mládí záda pokryta spíše tvrdší, avšak prorazitelnou kůží. A toho mohl Atrociraptor využít! Když se dala dohromady smečka těchto brutálních zabijáků a vystopovala například školku mláďat Panoplosaurů, bez váhání zaútočila a oddělila od ní jedno mládě. Pak stačilo několik dobře mířených ran smrtícími drápy, kousnutí dozadu zakřivenými zuby, a mládě Panoplosaura vydechlo naposledy. Dospělý Panoplosaurus však vůbec nepřipadal v úvahu. Je možné, že i větší, avšak nedospělí Panoplosauři, například jen 2,5 metru dlouzí, nemohli pro Atrociraptory představovat kořist. Byli už moc velcí a s věkem rostly i jejich obrannné schopnosti. Nakonec Panoplosauři, kteří se dožili dospělosti, nemuseli mít z většiny predátorů strach a nějaký Atrociraptor je už vůbec nemohl vystrašit...

Tato část seriálu pojednávala o dvou zvířatech, která se střetávala jen občasně a souboje mezi nimi určitě neprobíhaly moc často... Ovšem příště poznáte predátora a kořist, mezi nimiž k soubojům docházelo mnohem častěji!

Nový seriál s Jeffem Corwinem!

27. září 2016 v 11:57 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Slavného amerického biologa a televizního moderátora Jeffa Corwina nyní uvidíme ve zbrusu novém televizním seriálu! Tento rok v létě skončil velmi úspěšný seriál Záhady oceánů s Jeffem Corwinem (Ocean Mysteries), který běžel od září 2011 a dosáhl pěti sérií s více než stovkou dílů a několika speciály. Tento seriál, oceněný několika cenami Emmy, byl velmi oblíbený a stal se jedním z nejsledovanějších programů víkendového slotu Litton Weekend Adventure na ABC. Sobotní dobrodružství se společností Litton Entertainment, která tyto pořady natáčí, pokračuje dalšími cestami s Jeffem, znovu s cílem prozkoumávání moří! Nový seriál nese název Ocean Treks with Jeff Corwin. Premiéra proběhne v sobotu 1. října 2016 na ABC, pravděpodobně bude mít vysokou sledovanost... Jeff v seriálu prozkoumá různá místa, od Aljašky po Karibik, bude cestovat po moři i po souši, dostane se do hlubin škvír aljašských ledovců a překoná vysoké útesy. Setká se s mnoha zvířaty a navštíví i řadu zvířecích útulků a záchranných stanic, kde se starají například o zraněné lišky. Jindy zase bude sledovat malou sladkovodní kožatku při hrabání hnízda pro vejce. Jeff bude většinou cestovat na luxusních výletních lodích, které se v souvislosti s pořady o zvířatech stávají čím dál populárnější. Začal s tím britský seriál Velká plavba s Nigelem Marvenem, jenž měl premiéru minulý rok a který můžete každé pondělí sledovat na Prima Zoom (nenechte si ujít poslední epizodu o plavbě z Jižní Ameriky na Antarktidu a zase zpět, v pondělí ve 20:00). I zde budou Jeffovým cílem velké přístavy, jež budou startovacím bodem pro jeho dobrodružství do odlehlých částí světa. Natáčení probíhalo během jara a léta tohoto roku (ještě v srpnu byl Jeff na Dominice). Každá epizoda seriálu Ocean Treks bude asi 20 minut dlouhá, s reklamními přestávkami tak zabere půl hodiny vysílacího času... Na tento seriál se velice těším a doufám, že jej brzy budeme moci sledovat!

Doufám, že Vás novinka potěšila. Pokud znáte Jeffa Corwina a jeho pořady s radostí sledujete, určitě se Vám bude tento nový seriál líbit!

Psephoderma

26. září 2016 v 16:42 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Psephoderma ("oblázková kůže") patřila do skupiny plazů zvaných Placodontia. Hodně se podobala Placodovi a ještě více želvovitému Henodovi, přestože žila o 3 miliony let později, než její bratranec. Henodus měl však rohovitý zobák s bezzubými čelistmi, kdežto Psephoderma měla hlavu více podobnou kajmankám. Také tak mohla působit a možná žila podobným způsobem života, číhala na dně na kolem proplouvající kořist a chňapala po ní. Mnohem pravděpodobněji ale Psephoderma požírala měkkýše, jež svými želvími čelistmi drtila a zpracovávala řadou zubů v čelistech. Psephoderma žila před 220 až 205 miliony let, v pozdním Triasu. To z ní činí jednoho z posledních plakodontů, kteří kdy žili, protože tato obdivuhodná skupina plazů s koncem Triasu nadobro vymizela. Zkameněliny Psephodermy pocházejí z Itálie a zřejmě i z Anglie, ale to neznamená, že se tento živočich nutně vyskytoval jen tam. Psephoderma mohla žít ve sladkých vodách i dalších, blízkých kontinentů, jelikož tehdy byly všechny spojeny v Pangaeu. Svůj název dostala Psephoderma díky dobře zachovalému krunýři, sestavenému ze dvou částí. Zadní část krunýře pokrývala jen zadní část těla, od zadních končetin po kořen ocasu, zatímco přední část krunýře se táhla až ke krku. Psephoderma dobře plavala, končetiny měla oploutvené. Měřila 90 centimetrů na délku, i když někdy se udává, že mohla být až dvakrát tak dlouhá. Vážila jen asi šest nebo sedm kilogramů...
Popis tohoto plakodonta naleznete v knize "Dinosauři a život v pravěku" od Hazel Richardsonové. Psephoderma se také objevuje v počítačové hře Jurassic Park Builder, kde ji můžete umístit do svého parku s pravěkými zvířaty.

Příště Scaphonyx!

Konvergence: Tlusté lebky

25. září 2016 v 9:19 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

V této části projektu Konvergence uvidíte zvířata, u kterých se během milionů let vyvinula zesílená, tlustá lebka. Dříve by možná někteří řekli, že chránila velký a vyspělý mozek a že její nositelé byli téměř inteligentní. Nyní víme, že tito tvorové neoslňovali intelektem, byli však mocnými soupeři a možná tato vyklenutá, pozoruhodně tvarová lebka měla ještě více schopností...

PRVOHORNÍ A RANĚ DRUHOHORNÍ PLAZI:
Plaz zvaný Tropticus byl živočichem, u kterého vývoj zaznamenal jednu zajímavou věc: nahoru vyklenutou lebku. Toto se v evoluci ještě zopakovalo. Ale otázkou je, proč ji Tropticus měl. Většina prvohorních plazů byla podivné lebky, například Estemmenosuchus vypadal doslova jako příšera z bájného světa, kdežto Moschops měl zvláštní "třetí oko", kryté kůží, podobně jako dnešní hatérie. Snad to souviselo i s Triopticem... Podivuhodný živočich, jehož objev byl ohlášen v září 2016, před pár dny, obýval území dnešního Texasu ve Spojených státech. Podivně vysokou lebku mohl používat při zápasech o teritoria nebo k zastrašování predátorů-proto se pak v průběhu času něco podobného objevilo u dinosaurů. Avšak zdá se, že ještě lepším vysvětlením je přítomnost "třetího oka". Nejen, že ho měl Moschops, ale i několik jiných permských a triasských plazů bylo vybaveno "třetím okem", které vnímalo světlo. Triopticus si tak vysokou lebkou doslova střežil oko v hlavě. Neuvěřitelné je, že na stejném nalezišti v Texasu byli objeveni i další 225 milionů let staří plazi s podivnými lebkami, někdy protáhlými, jako měl Spinosaurus nebo gaviálové.


TLUSTOLEBÍ DINOSAUŘI:
Triopticus mohl svou lebku používat i při zápasech o teritorium či samice, byla totiž silná a tak s ní mohl vrážet do nepřátel. Ale ještě jistější to měli Křídoví dinosauři, kteří se tlustými lebkami proslavili. Jejich lebky nebyly vždy stejné: někteří je měli dómovité, jiní placaté, ti další na nich zase měli bizarní trny. Pachycefalosauři byli původně vědci považováni za inteligentní tvory, ta tlustá lebka totiž mohla krýt vysoce výkonný mozek. Ovšem pravda byla zcela jiná. Pachycefalosauři byli sice pozorní, ale přemýšlet nedokázali, jejich mozek byl opravdu malý. Takže proč ta tlustá lebka? Při nárazech do soupeřů byla skvělá, o tom není pochyb. Dříve se vědci domnívali, že se pachycefalosauři naráželi do hlav navzájem. Dnes většina z nich tvrdí, že by si tím své lebky rozbili, a tak se přiklánější k názoru, že jeden druhému bušili do boků. Mnozí pachycefalosauři byli asi stádními zvířaty, kde panovala určitá hierarchie, a pokud ji chtěl nějaký nově příchozý narušit, musel použít svoji hlavu. Při obraně před menšími dravci se tlustá lebka hodila též, mohla totiž útočníka (např. raptora) těžce zranit... Existuje ale domněnka tvrdící, že na zachovaných lebkách pachycefalosaurů se nedochoval keratinový roh. Keratin je látka, která tvoří naše nehty nebo nosorožcí rohy. Ne vždy se fosilizuje (proto lebkám pravěkých nosorožců někdy chybí roh) a v případě pachycefalosaurů se nemusela zachovat vůbec. Pokud pachycefalosauři opravdu měli nějaký vysoký, špičatý útvar na své tlusté lebce, měnilo by to situaci. Je to ale jen teorie a není potvrzená. Navíc ne všichni s ní souhlasí. U zvířat jako byl Pachycephalosaurus nebo Prenocephale si můžeme být jistí tím, že měli lebku tvarovanou tak, jak ji známe...




Nejde o úplný příklad konvergence, ale jedno je jisté: zpevněné lebky kulatého tvaru se u zvířat objevily hned několikrát v historii...

Snad se Vám nová část projektu Konvergence líbila. Byla již kratší než ty předchozí (poslední jsem napsal v červenci minulého roku), ale snad jste si ji užili. Tento seriál však již asi dále psát nebudu, jen pokud mě napadne ještě nějaké zajímavé "konvergentní téma".

Soutěž Ve stínu přízraků

24. září 2016 v 9:52 | HAAS |  Naše soutěže
Před nedávnem jsem Vám slíbil, že vytvořím soutěž o mém letním příběhu, bude-li dostatek zájemců! Několik z Vás napsalo, že by to rádi zkusili. A tak je tu Soutěž Ve stínu přízraků! Všechny otázky se týkají příběhu, ale pozor, nepůjde to možná tak snadno! Pokud jste příběh nečetli a chcete se zúčastnit, raději to udělejte, kdybyste ho nečetli a chtěli v něm něco hledat, možná se v tom nevyznáte! Otázky ale nebudou těžké a pokud si z příběhu něco pamatujete nebo si ho před soutěží znovu přečtete (i když deset částí je hodně), určitě si s nimi hravě poradíte. Hlaste se prosím do komentářů a odpovědi mi pošlete na e-mail haasvojta@volny.cz . Diplom tentokrát dostanete všichni stejný, dám Vám na něj nějakou příšeru z příběhu... Z instrukcí je to vše, tak doufám, že se několik z Vás zúčastní...

1. Začneme jednodušší otázkou: Jakého původu a ze kterých zemí byly všechny hlavní kladné i záporné postavy v příběhu?

2. Proč Jamesova expedice mířila na Borneo?

3. Z čeho měli obyvatelé vesnice, která byla pro výpravu základnou, takový strach?

4. Čeho Andrew velice litoval poté, co ranou z pušky zpečetil něčí osud?

5. Jaká zvířata, jak naklonovaná, tak odchycená, chovali účastníci tajného projektu v jávské džungli?

6. Kdo byl Velký John?

7. James spadl ze stromu a na chvíli ztratil vědomí. Alan nařídil, aby byl zastřelen. Co James udělal?

8. Které zvíře zabilo Johna Campbella?

9. Proč se James jednoho dne rozhodl vydat se na širé moře a přidat se ke skupince místních rybářů? Jaký měla tato cesta cíl?

10. Proč v příběhu Velociraptor zabil dvacet lidí v Jakartě a poté se stal černým pasažérem letadla s cílem do Ameriky?

11. Jak dopadl Andrew? Čemu se věnoval po skončení událostí v příběhu?

12. Jak komplex tajného projektu v džungli skončil?

Doufám, že otázky nejsou těžké. Vycházejí z příběhu, není to typická znalostní soutěž, takže snad nejsou nijak složité. Můžete mi k odpovědím napsat, jak se Vám příběh líbil, pokud chcete. Každopádně, mnoho štěstí!

Správce dinosauřího parku - Přípravy začínají

23. září 2016 v 15:44 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Páteční odpoledne je tu, a s ním první podzimní Správce dinosauřího parku v tomto roce! Snad Vám chladnější začátek podzimu trochu zpříjemní...

Přípravy začínají

Poté, co se vyřešil případ traviče Rhamphorhyncha a zabezpečení výběhů dalších zvířat, které chodí krmit "nedůvěryhodní" lidé, museli jsme se vypořádat se skupinkou Kronosaurů. Ochránci pravěké zvěře se rozhodli zvířata sledovat a zjistit, zda po nich nejdou členové Operace Hon na Kronosaura. K tomu naštěstí nedošlo, ale jeden nikdy nemůže být opatrný. Kronosauři proplouvající vodami byli až na jediného mláďaty. Velká samice Kronosaura totiž přivedla na svět několik roztomilých mláďátek, ze kterých se až po nějaké době stanou děsiví predátoři. Ochránci se spojili se skupinou vědců, která Kronosaury sledovala s pomocí vysoce výkonné a technicky vyspělé ponorky, vybavené odporně zapáchající látkou, která by byla v nejhorším z ponorky vypuštěna a odlákala zvědavé Kronosaury i jiné dravce. Výzkum probíhal ve středu a čtvrtek a jeho výsledkem prý byly 4 hodiny filmu, stovky fotografií a tisíce dat. Ochránci pravěké zvěře se je chystají použít v boji proti Operaci Hon na Kronosaura. Zároveň tak pomůžou Kronosaurům samotným a snad zbaví lidi jejich nenávisti vůči těmto tvorům. I žraloci, kteří na člověka útočí výjimečně, zabili víc lidí, než Kronosauři. Snad se veřejnost brzy uklidní... Výzkum se zaměřil i na ichtyosaury a plesiosaury žijící v okolí ostrova. Během celého týdne je skupině vědců náš ostrov základnou. Nyní se jen hrabou v datech, až mi jde z toho hlava kolem. Divím se, jak se v tom mohou vyznat. A ještě víc se divím, že to přežili, ale s tou skvělou výbavou to bylo docela možné. Kronosauři mě sice neděsí, ovšem chovám k nim respekt. Jak takové velké zvíře rozrušíte, jde po Vás. A v tomto případě to není radno brát na lehkou váhu. Kronosaurus je v současnosti největším predátorem na naší planetě, s délkou 20ti metrů překonává mnohé další. Myslím, že bylo lepší, když jsme ho považovali za 120 milionů let vyhynulého plaza... Mezi vědci, které na ostrově hostíme, se nachází i několik paleontologů s velkým zájmem o studium zvířat, jež chováme v parku. Pravděpodobně tedy budou našimi budoucími zaměstnanci. To se nesmírně hodí, odborníky potřebujeme. K čemu? Přece k provázení lidí po parku!

L. C. Clark zařizuje spoustu věcí, především finanční záležitosti týkající se otevření parku. Vypukne to v listopadu, brány parku, dosud špinavé a ocelové, se otevřou! Nehodláme z Dinosauřího parku dělat nějaký lunapark nebo zábavní park typu Juského parku, bude to spíše taková procházka druhohorami bez zbytečných atrakcí. Charles naštěstí nedělá takové chyby, jako John Hammond, a všechny své pracovníky platí Clarkovými penězi stejně, na nikom se nešetří... Tohle celé náš park dostane z finanční krize. Když se k nám Clark přidal, byl na tom park špatně, a ze začátku to s Clarkovou pomocí šlo. Ale v posledních měsících se Clarkovi na trhu nedaří, a peníze, jež nám posílá, se mu vůbec nevracejí. Utratil už miliony. Na jak dlouho bude park otevřen, nevíme. Možná bude někdy zavřen (snad ne z důvodů, se kterými se potýkal Jurský park), snad opět jednou ožije jako biologická rezervace. Jisté je však to, že za pár měsíců se situace v parku zcela změní. Už tu nebude klid, budou sem proudit davy návštěvníků. Prozatím je třeba zabezpečit všechny výběhy s nebezpečnými zvířaty. O víkendu se pustíme do přestavování ohrady Siamotyranna. Další velká finanční částka byla vynaložena na nákup materiálu k postavení speciálního výběhu pro neuvěřitelně silné a agresivní Deinotherium. Já sám mám teď dost problémů s Lagosuchy, kteří jsou k sobě zlí. Asi už jeden druhému lezou na nervy. Oliver má další úkol. Je poměrně děsivý. Má prý odjet na Isle of Die a chytit tam nějaké zvíře, které by do parku lákalo hodně lidí. Hlavně to ať to není nic velkého a masožravého. Pochopitelně, vydá se tam, až se mu zahojí zraněná noha. Dosud Oliver sedá ve své pracovně a čte knihy, neustále něco plánuje a dělá si z nás legraci. Je dokonce schopný vypojit přívod teplé vody jen proto, abyste se po namáhavém, horkém a dusném dnu ve vaně nadmírně zchladili-nejlépe vodou tak ledovou, že snad musí pocházet z Arktického oceánu! No, protentokrát mu to prominu.

Tato část sice končí, ale týdeník nadále pokračuje! Za týden se dozvíte více o přestavbě výběhů i nových zabezpečeních, stejně jako o Oliverových plánech...

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Megalosauridae

22. září 2016 v 15:02 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Minule jsem Vám ve zkratce představil čeleď Dricraeosauridae, teď se podíváme na megalosauridy, slavné masožravé dinosaury!

Název čeledi: Megalosauridae,
Autor názvu a popisu: Thomas Henry Huxley, 1869,
Nejznámější dinosaurus z čeledi: Megalosaurus,
Doba výskytu: Jura.
Megalosauridi byli menší až velcí draví dinosauři, a patřili mezi geograficky nejrozšířenější karnosaury. Tito masožravci byli hojní v Juře, první se objevili už před 170 miliony let a ti nejpokročilejší a zároveň poslední megalosauridi žili na konci Jurského období, před 145 miliony let. Nejznámějším členem této skupiny je Megalosaurus, první kdy objevený a brzy na to popsaný dinosaurus. Už v 17. století byla nalezena jedna kost stehenní, ale toto zvíře bylo proslaveno velkým objevem, který v 19. století učinil geolog William Buckland. Megalosaurus byl první kdy nalezený britský dinosaurus (od té doby jich bylo objeveno na padesát) a žil v období Jury před 160 miliony let. Byl to poměrně velký masožravec, od špičky ocasu až po čenich měřil tento plaz 10 metrů a vážil až 4 tuny. Původní představy raných paleontologů ohledně velikosti tohoto dinosaura však byly značně přehnané: původně se předpokládalo, že měl až dvacet metrů a byl to jakýsi varanovitý plaz (v době objevu ani neexistovalo slovo dinosaurus, to zavedl až Richard Owen o několik desetiletí později). Megalosaurus patří mezi dobře známé dinosaury, i když v minulosti na něj bylo nahlíženo z velké šíře. Myslí se to tak, že spousta jiných masožravých dinosaurů, jako třeba velký africký Carcharodontosaurus, byli považováni za Megalosaura nebo členy čeledi Megalosauridae. V případě Carcharodontosaura to ale rozhodně nebyla pravda, byl to člen jiné skupiny velkých karnivorů (svou velikostí ještě megalosauridy překonával). Avšak nálezy z Evropy a Severní Ameriky bohatě stačí k tomu, abychom věděli, že megalosauridi byli hojně rozšíření. Torvosaurus patřil mezi největší jurské theropody a pravděpodobně to byl jediný, nebo jeden z mála tehdejších tvorů, kteří mohli konkurovat Allosaurovi... Do této čeledi patřil i Eustreptospondylus, který se stal známý díky seriálu Putování s dinosaury. Dochoval se ale jediný exemplář, pravděpodobně to byla mršina, kterou v období Jury zanesl do vodních hlubin, kde se fosilizovala, mořský proud. S megalosauridy je ale spojena i řada nálezů otisků stop nebo jednotlivých zubů, které se fosilizovaly ve vrstvách. V Juře to byli úspěšní masožravci, ale s nástupem nového období, Křídy, z planety vymizeli. V době, kdy byl za megalosaurida považován např. Carcharodontosaurus, by se to říci nedalo, ale dnes žádné pravé, nefalšované megalosauridy z Křídy neznáme.



Na obrázcích jsou Megalosaurus, Eustreptospondylus a Torvosaurus. Snad jste si článek užili a třeba se i dozvěděli něco nového o megalosauridech!

Stagonolepis

21. září 2016 v 15:21 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Stagonolepis byl archosaurus blízce příbuzný i podobný Desmatosuchovi. Něčím se však od něj zásadně odlišoval: na rozdíl od Desmatosucha neměl ramenní trny a jeho tělo bylo poloviční velikosti. Zatímco plně vzrostlý Desmatosuchus dosahoval délky 5ti metrů, jeho menší příbuzný Stagonolepis pouze 2,5 metru. S váhou 200 kilogramů byl pak Stagonolepis asi o sto kilogramů lehčí. Jinak byl však podobně obrněný, jako jeho známější příbuzný. Kostěnný pancíř, připomínající osteodermy krokodýlů, byl tvořen pravoúhlými deskami. Po stranách těla se pak táhla řada velmi krátkých trnů. Břicho měl ale nechráněné, takže pokud ho nějaký velký masožravec obrátil na záda, neměl Stagonolepis šanci. Navíc je nepravděpodobné, že by příliš rychle utíkal, jednak kvůli těžkému brnění, a dále také kvůli tomu, že končetiny měl postaveny do stran a tak mohl případně rychleji kráčet jen po krátkou dobu. Žil před 235 až 223 miliony let v období Triasu, kdy dinosauři ještě nedorůstali takových velikostí, aby Stagonolepise skolili. Zato však planetě vládli velcí masožravci z jejich příbuzenstva, dokonce byli i Stagonolepisovi příbuzní. Mezi ně patřil i Postosuchus a jemu podobná, krutá zvířata. Stagonolepis byl mírumilovný býložavec, spásal kapradiny, mechy a mechorosty a trhal je kolíkovitými zuby v zadní části čelistí. Tím se též odlišoval od Desmatosucha, protože ten měl tlamu bezzubou. Stagonolepis žil v době, kdy byly kontinenty spojeny v Pangaeu, takže mohl být rozšířenější, než si myslíme. Jeho zkameněliny se ale nalezly pouze ve Velké Británii a Jižní Americe. Stagonolepise popsal Casamisquela roku 1960 jako zástupce čeledi Stagonolepidae, kam byl později zařazen i severoamerický Desmatosuchus, známý vědě už o čtyřicet let dříve. Obě zvířata žila ve stejné době, takže se mohla potkat, právě díky tomu, že pevniny byly tehdy spojeny...
O Stagonolepisovi se dočtete v knize "Dinosauři a život v pravěku" od Hazel Richardson (česká verze je z edice Příroda v kostce).

Příště další živočich z doby dinosaurů, Phedorema!