Září 2016

Novinky na blogu v blízké době

10. září 2016 v 9:37 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Dlouho jsem na tento blog nenapsal článek, v němž bych shrnul všechny novinky, na které se v blízké době můžete těšit. Moc jich sice nebude, ale doufám, že se sem budete rádi vracet a číst si nové články na nová témata...

První velkou novinkou je, že do rubriky Popisy pravěkých zvířat už nebudu vkládat jen popisy dinosaurů. Ti sice v této rubrice dominovali po spoustu let, ale já se nyní rozhodl vrátit se k původnímu nápadu a vkládat do této rubriky i popisy dalších druhohorních zvířat. Například v roce 2009 jsem do této rubriky napsal i články o Postosuchovi, Placeriasovi nebo Pteranodonovi. Teď se k tomu vrátím a tak nebudu psát jen o dinosaurech, ale i o různých rhynchosaurech, pravěkých varanech a dalších. Ptakoještěry ale do této rubriky řadit nebudu, protože těm se věnuje jiná rubrika, to samé platí o mořských plazech a dalších prehistorických vodních příšerách...

Dále bych chtěl napsat nějaké články o ochraně přírody. V poslední době je to žhavé téma a tak možná nějaký článek napíši. Několik nápadů mám v hlavě již dlouho. Snad o nich brzy napíši články...

Na blogu se také objeví nový příběh, případně příběhy. Napadlo mne, že bych mohl zase psát jak příběh o lidech a jejich setkáních se strašlivými monstry, tak povídku o životě pravěkých zvířat. Takto jsem souběžne psal Pradávný život a Pravěkou zoo v roce 2010 nebo příběhy o Džungli času a Život šavlozubého mláděte v roce 2014. Jednoduše řečeno, do rubriky Příběhy na vyprávění budou přibývat oba typy příběhů. Budu je totiž psát ve stejné době. Oba asi začnou tento podzim.

V blízké době napíši o posledním dílu Putování s pravěkými zvířaty a pak do rubriky Díly seriálů o pravěku začnu přidávat články o Putování s pravěkými monstry. Zřejmě to rozdělím na tři části, tak jak seriál běžel v televizi (na DVD je to sice jeden ucelený film, ale takový článek by byl příliš dlouhý).

Možná založím novou rubriku, zatím však neprozradím, o čem.

Tak, to by byly některé z novinek na tomto blogu. Doufám, že sem budete rádi chodit... Zítra už napíši klasický článek o pravěkých zvířatech...

Správce dinosauřího parku - Pár okřídlených problémů

9. září 2016 v 15:25 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Páteční odpoledne a s ním Správce dinosauřího parku! Tak tedy vypadá dnešek na Blogorgonopsidu... A já pevně doufám, že si další část týdeníku užijete...

Pár okřídlených problémů

Pteranodon, který byl odchycen a převezen do našeho parku, začíná působit větší těžkosti, než se předpokládalo. "Tohle zvíře se do Dinosauřího parku nehodí, je dost agresivní na to, aby zabilo několik našich pracovníků," řekl Charles na dnešní speciální poradě. Pteranodon byl umístěn do předtím zcela prázdné klece v aviariu, kde své klece mají i Dsungaripterové a Rhamphorhynchus. Hluk způsobený těmi již jmenovanými mu nevadí. Vůbec si jich nevšímá a poletuje si po kleci, která je několik desítek metrů široká a také hodně vysoká. Zdá se, že se tam dobře zabydlel a líbí se mu tam. Ale co Pteranodonovi nevadí na novém obydlí nebo jeho sousedech, to mu vadí na lidech. Někteří krmiči říkali, že je alergický na lidský hlas, reaguje podrážděne a snaží se krmiče klovnout skrze kovovou síť, která klec uzavírá. Nedalo mi to a ve středu jsem se šel přesvědčit sám. Oliver mě doprovázel. Tentokrát nevtipkoval. Chtěl vědět, zda mají krmiči pravdu a zda jen nepřehánějí kvůli obyčejným věcem. Ale skutečnost zarazila i nás. Tohle jsme vážně nečekali. Pteranodon nás jen letmo uviděl a okamžitě začal vyvádět jako šílený. Vydával z hrdla zvuky jen vzdáleně podobné těm, které byste od takového tvora čekali. Člověk by si představil, že takový ptakoještěr spíše píská (vždyť jsme na to zvyklí od těch dalších), ovšem Pteranodon vyluzuje podivně hluboký, táhlý zvuk. Opakuje se v pravidelných intervalech a když zvíře trošku zabere a napne hlasivky, roztrhá Vám bubínky. Naštěstí se ukázalo, že takové varovné signály vyluzuje tento Pteranodon jen tehdy, když se setká s lidmi pro něj novými. Jinak se však stále chová podrážděně. Podíval jsem se na něj zblízka a on na mě taky. Pak klovl do kovové sítě a já se zasmál. Je snad chytrý? Myslel si, že se mu vysmívám? Zkusil to znovu a znovu! Pokaždé silněji. Olivera žádné vtipy nenapadaly, jen mi tiše řekl: "Pojď, vypadneme odsud." Nikdy nezapomenu na tón, kterým mi to řekl. I těch pár slov, ta jediná kratičká věta v sobě měla tolik strachu, že mi to v hlavě zachrastilo. Oliver a strach? Tyhle věci přece nejdou dohromady. Pak jsem samozřejmě sám pochopil. Čím blíž kleci jste, tím víc je Pteranodon podrážděný. Oliver ani neměl tak obavu o sebe, sám se držel dost daleko a navíc se svou zraněnou nohou nechtěl riskovat blízké setkání s pterosaurem. Měl obavu o mě, nepodceňoval sílu toho víc než půl metru dlouhého zobáku... Ale co teď s takovým nebezpečným ptakoještěrem? Je jen otázkou času, kdy někoho klovne-jediný klovanec podle mě může člověku způsobit i smrt. Tento samec Pteranodona má rozpětí křídel dobrých pět metrů, má obrovskou hlavu a je to pěkný silák. Pokud se mu někdo znelíbí, zaútočí na něj. Ovšem jak čistit jeho klec? Někdo tam přece bude muset vejít? Bude třeba ho vždy uspat? Neměli bychom ho třeba vypustit na Isle of Die, ať si v klidu žije daleko od lidí?

Na tyto otázky je těžké odpovědět. Na dnešní poradě jsme toho moc nevyřešili. Na cennou půl hodinu pak naši diskusi proměnil další problém. Je to menší trable s Rhamphorhynchem. Pterosauři si vážně nemohli vybrat lepší dobu na začínání s potížemi. Jde o to, že náš Rhamphorhynchus zvrací. Stává se tak několikrát denně už dva dny. Veterináři ho uspali a zjistili, že chyba bude v jídle, jež Rhamphorhynchus denně přijímá. Okamžitě podrobili analýze ryby, jimiž ho krmíme, ale nic závažného v jejich mase nenašli. Potom někdo přišel s nápadem vypumpovat zvířeti žaludek a podívat se na to, co již pozřel, ale to bylo zamítnuto. Nebudeme přece to zvíře trápit, je to náš svěřenec a my se o něj staráme jak nejlépe jen můžeme. Pak samozřejmě někdo vyslovil logickou, ale geniální myšlenku: vezměte to, co vyloučil, a studujte to. A jaké bylo zjištění? Oznámili mi to teprve po obědě. Udělalo se mi z toho špatně, ale ne proto, že tato věc je tak trochu nechutná. Bylo to proto, že za tím opět někdo stojí. Ano, nějaký člověk zkusil našeho ptakoještěra otrávit. Nepamatuju si, o jakém jedu mě informovali, ale zapamatoval jsem si, že kdyby Rhamphorhynchus pozřel větší množství, zabilo by ho to. Kdo za tímhle může stát? Nějaký krmič, který chodí Rhamphorhyncha pravidelně krmit? Charles nařídil nainstalovat k výběhu kameru. Jedině tak se dozvíme pravdu. Chudák Rhamphorhynchus bude přísně střežen rangery, kteří v případě přítomnosti jakéhokoliv nedůvěřivého člověka zasáhnou. A pak se konečně dozvíme o dalším zrádci, který se mezi námi skrývá. Není to poprvé a asi ani naposledy, co se někdo opovážil něčeho tak strašného...

Pokračování pro Vás napíši zase za týden, tak jako vždycky!

Paleontologické expedice do Simpsonovy pouště

8. září 2016 v 17:45 | HAAS |  Vědecké výpravy
Tento článek bude pojednávat o několika expedicích, které v poslední desítce let podnikla společnost Desert Expeditions a jejichž výsledkem byly skvělé paleontologické nálezy... Simpsonova poušť je jednou z pouští v Austrálii, a v takových místech bychom nejčastěji hledali jedovaté hady, ptáky nebo menší vačnatce. Ovšem jak je známo, pouště jsou také dobrým místem pro fosílie, pokud tedy narazíte na nějakou příhodnou geologickou formaci. Simpsonova poušť se může chlubit zkamenělinami australské megafauny, gigantických savců a ptáků. Ti vyhynuli celkem nedávno, před pár desítkami tisíc let (mnozí ve stejné době, kdy se do Austrálie dostali první lidští osadníci). Desert Expeditions podnikla první paleontologickou expedici do Simpsonovy pouště roku 2007, a jejím cílem bylo místo, které o rok dříve navštívila jiná komerční expedice. Výsledkem byl nález kostí Genyornise, přibližně 2 metry vysokého ptáka podstatně mohutnějšího v postavě než emu. Nalezené kosti byly dobře zachovalé a dalo se z nich mnohé vyčíst. Protože v oblasti bylo spatřeno i více fosilií, rozhodla se společnost vrátit se na místo v letech 2009 a 2010, tehdejší záplavy však nedovolily podrobit zdejší horniny nějakému výzkumu. V těchto dvou letech byla část výzkumné oblasti kompletně pod vodou, takže jakékoliv objevy byly vyloučeny. Přesto došlo k zajímavému zjištění, nijak překvapujícímu, ale rozhodujícímu. Záplavy se samozřejmě podílejí na erozi půdy a to jednoduše znamená, že odhalují kosti. A tak roku 2014 společnost vyslala do Simpsonovy pouště další expedici. Simpsonova poušť ale není k paleontologickému výzkumu nadměrně prospěšná, jelikož spousta míst je příliš extrémních na to, aby v nich lidé pobývali delší dobu a vykopávali tam zkameněliny. Samotný střed pouště je něco těžko překonatelného i pro výzkumná vozidla, nedá se to však říci o severu Eyreova jezera. Naopak, tam se dá nějakou dobu pobýt... Velmi podstatným zjištěním, objasněným i v roce 2014, je fakt, že potok Kallakoopah byl kdysi důležitým vodním zdrojem pro všechna okolní zvířata, která zde žila v savanách! Simpsonova poušť vypadala tedy před více než 40 000 lety trochu odlišněji. Kallakoopah představoval útočiště pro řadu zvířat, některá byla i vodní (možná šlo o hady žijící blíže vody). Tato zjištění pak paleontologům pomohla odhadnout, proč zdejší zvířata vyhynula. Snad to byla změna klimatu, která poušť začala rozšiřovatz a nakonec vymítila toto vitální prostředí a s ním i tamní zvířata...



Pandy velké již nejsou tolik ohrožené

7. září 2016 v 14:55 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Panda velká je jedním ze symbolů Číny. Neodmyslitelně si ji s touto zemí spojujeme, poněvadž už nežije nikde jinde, jen ve střední Číně. Tři čínské provincie, ve kterých pandy velké žijí, poskytují těmto zvířatům náležitou ochranu. Okolo 33 rezervací je pro ně v současnosti zřízených. Chov pand se také osvědčuje. Počty pand za posledních pár let tak stouply, že je to až neuvěřitelné. Chovný program v Chengdu v Sichuanu v Číně i chov v San Diego Zoo v USA odvádějí skvělou práci. Kdybyste před 25 lety řekli, že pandy velké nevyhynynou, zoologové by to považovali za nadmírně optimistické. Ale zdařilý chovný program nyní svědčí o všem. Panda velká je po mnoha desetiletích považována za neohrožený druh. S touto novinkou přišlo upravení Červeného listu IUCN, které proběhlo 4. září. Je to skvělá zpráva. Tohle zvíře bylo považováno za vzácné už od roku 1961 a brzy se staly symbolem WWF (World Wildlife Fund). Pandy jsou také symbolem ochrany přírody, a nyní se ukazuje, že skutečně příhodným. Toto je totiž šťastný příběh o ochraně a nakonec i záchraně zvířete, které lidé milují natolik, že se rozhodli zabránit jeho vyhynutí, které náš druh málem zavinil. Nyní je už pand přes 2000, stále se rodí nová mláďata v zajetí (viz. Belgie v červnu) a Čína chrání obrovské plochy bambusových lesů, kde tito černobílí medvědi přežívají a na nichž závisí. Je škoda, že se nevěnuje větší pozornost i dalším unikátním zvířatům z těch oblastí, např. chřestýšovec mangšanský se svými počty může pandám rovnat a nikdo neví, zda klesají nebo stoupají, ale chov v zajetí není tak častý. Přesto je změna stavu od "ohroženého" po "zranitelný" pro pandy skvělá, ale není to ještě konec. Nedávná varování ukázala, že třetina pandího habitatu může v příštích 80 letech zmizet, a tak je třeba dávat pozor. Případ z minulosti už se nesmí opakovat!!! Dále, velká panda je možná mimo bezprostřední nebezpečí, ale IUCN změnila status i jiného zvířete, tentokrát k horšímu. 800 goril východních znamená, že druh je považován za kriticky ohrožený a je na pokraji vyhynutí. A to je zrovna tvor, který je nám, lidem, příbuzný, a jeho možné vyhynutí opět zavinil náš druh. Také je třeba pamatovat na to, že každý den několik zvířat nebo rostlin kvůli lidem zcela zmizí, což je strašlivé. Pandy se tedy zatím daří chránit, a snad tomu tak bude i nadále, ale celá naše planeta a svět zvířat ještě potřebují pomoc. Kdo jiný jim ji má poskytnout, než my?


Tak, doufám, že Vás to potěšilo. Nezapomeňte, že tato a mnohá další zvířata stále potřebují ochranu, protože lidské rozpínání je tlačí do ústraní, ale pomoci může každý z Vás!

3,7 miliardy let staré fosílie...

6. září 2016 v 15:37 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Není přesně jisté, kdy se život na naší planetě objevil. Často se předpokládá, že to bylo asi před 3 miliardami lety, protože z té doby už máme některé důkazy o živoucích organismech. Naše planeta vznikla před 4,5 či 4,4 miliardami let a v té době nebyla pro život příhodným místem. Bylo to horké, spalující místo s teplotami tak extrémními, že byste se v nich možná vypařili. Ovšem nové nálezy ukazují, že život si našel cestu už celkem krátce po vzniku naší planety. Netrvalo to přes miliardu let, nýbrž kratší dobu, co naše planeta na život čekala. Skvělé nálezy byly tento rok v létě učiněny australskými vědci, kteří cestovali do Grónska. Tam našli nesporné důkazy toho, že před 3,7 miliardami let se už živoucím organismům dařilo. Nález tvoří stromality, biochemické struktury vytvoření miniaturními mikroorganismy. Ačkoliv tato stvoření může člověk pozorovat pouze pod mikroskopem, důkazy o jejich existenci můžeme vidět i pouhýma očima. Stromatolity bývají občas i velké. Už celá desetiletí jsou nalézány stovky milionů, ba i pár miliard let staré stromatolity. Ale tento nález je skutečně úchvatný. Fosilie z Grónska se staly nejstaršími zkamenělinami, jaké lidé dosud objevili. Těžko říci, zda jimi zůstanou, protože opravdu nevíme, zda nebudou nalezeny i stromatolity třeba o sto milionů let starší. Vychází však najevo, že život se objevil někdy v té době. K překvapením může dojít. Jen pro srovnání, před tímto nálezem byly nejstaršími nalezenými stromality ty, které existovaly asi před 3,5 miliardami let. Nový nález bylo to úžasnější, život existoval ještě předtím! Někteří vědci teď přicházejí s novou teorií: když život na Zemi existoval v tak extrémních podmínkách už tehdy, proč by nemohl existovat na skalách zhruba stejného složení na Marsu? Je to velká otázka, stále nevíme, zda život existuje i kdekoliv jinde mimo Zemi. Prokazatelně to víme jen o naší planetě, ale domněnka je to zajímavá. Odpovědí na takové otázky se možná někdy dozvíme... Důležité však je, že nyní známe stáří těch nejstarších fosílií, na jaké kdy lidské oko pohlédlo. Z historie života nám toho ale stále zbývá mnoho co prozkoumat. Celkem dobře známe svět dinosaurů, třetihorních savců či prvohorních savcovitých plazů nebo obřího hmyzu, ale každým rokem je objevena řada nových druhů a naše poznatky o jejich ekosystémech se také rozšiřují. Nevíme toho však mnoho o prvních 3 miliardách let života na naší planetě. Před kambrickou explozí, která proběhla cca před 550 miliony let, byla naše planeta domovem spíše pro mikroorganismy a další velice jednoduché formy. Najít další fosilie takových tvorečků je velice těžké. Přesto však už víme, že život na naší planetě vzkvétal před 3,7 miliardami let...

Co myslíte vy, najdeme ještě další, podrobnější důkazy, jež po sobě zanechali nesmírně primitivní tvorečkové, jedni z prvních, kteří kdy existovali? V jiném doufám, že se Vám článek líbil...

Diplomy za Theropodní soutěž

5. září 2016 v 13:44 | HAAS |  Naše soutěže
Konečně jste se dočkali vyhodnocení Theropodní soutěže! Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, diplomy už jsem měl delší dobu nachystány, ale psal jsem ještě články na jiná témata a tak jsem vyhodnocení trochu odsunul... Avšak nyní jej pro Vás píši a předávám Vám diplomy! Výsledky byly skvělé jako vždy...

10 bodů získal Dinosaurss! Nádherný výsledek, gratuluji! Na diplom jsi chtěl Cryolophosaura, tak jsem Ti jednoho pěkného vybral. Omlouvám se za to, že bílé písmo trochu splývá se světlým pozadím, ale zkoušel jsem všechny barevné kombinace a tato se mi zrovna zdála nejlepší... Snad se Ti diplom líbí...


Dále tu máme Ankylosaura! Také plný počet bodů, začež gratuluji! Na diplom jsi si přál Dakotaraptora, máš ho tedy mít!


Alfaraptor též s 10 body, skvělé! Jako jediný jsi na diplom chtěl ve skutečnosti neexistujícího theropoda, Godzillasaura, ale právem Ti náleží... Aktualizace: Diplom odebrán.


Martinoraptorovi též gratuluji, 9 z 10 bodů, což je skvělý výsledek! Nevěděl jsi pouze pětku, mnou popisovaný živočich byl Baryonyx. Jinak bylo všechno správně, gratuluji Ti! Psal jsi, že Ti mám na diplom něco vybrat, tak jsem se rozhodl zrovna pro toho Baryonyxe...


Ještě dodám, že devátá otázka, která způsobila menší rozruch, byl chyták. Žádná zkamenělina dokazující, že by Ornitholestes zabíjel Stegosaura, nikdy objevena nebyla a asi ani nebude, protože tak malí predátor by si sotva mohl dovolit něco proti obrovskému a dobře vyzbrojenému Stegosaurovi (i Allosaurus by měl s jeho skolením problémy). Některé odpovědi byly trochu nejisté, ale já je uznal, zato Martinoraptor třeba přímo napsal, že pochybuje, že byla zkamenělina nalezena. Zmátla Vás tato otázka?

Snad se zúčasníte i dalších soutěží na tomto blogu! Mám pro Vás však otázku: Rád bych nachystal soutěž o mém příběhu Ve stínu přízraků, který jsem psal během léta. Účastnili byste se takové soutěže? Napište to prosím do komentářů. Pokud by byl počet zájemců dostačující, soutěž bych vytvořil. Musím mít však předem jistotu, nevím totiž, kolik z Vás příběh četlo (ačkoliv ho mnozí komentovali, za to Vám děkuji)... Nezapomeňte mi to tedy napsat!

10 let od zesnutí Steva Irwina

4. září 2016 v 9:10 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Dnešní den je smutným výročím, neboť přesně před 10 lety, dne 4. září 2006, nečekaně zesnul australský přírodovědec Steve Irwin, kterého mnoho lidí zná pod přezdívkou "lovec krokodýlů". Při natáčení pořadu o mořských predátorech bohužel došlo k nehodě, když Steve šnorchloval s rejnokem trnuchou. Ta se náhle neočekávaně pohnula a zabila Steva svým ostnem. Celý incident se odehrál u pobřeží Port Douglas v severovýchodním Queenslandu, Stevově domovském státě. Jeho smrt šokovala celý svět, mnoho lidí tomu nedokázalo uvěřit. Australský parlament dokonce přerušil své jednání, aby politici vzdali Stevovi poctu. Byla to tragická událost, která zasáhla mnoho lidí... Je mi strašně líto, že se Stevovi stala tak hrozná nehoda. On byl ten poslední, kdo si to zasloužil. Byl to velký milovník zvířat, kterého po celém světě znali a znají díky seriálům jako Lovec krokodýlů, Zápisky lovce krokodýlů či Seznamy krokodýlů. Steve miloval plazy, byl expertem na jejich chov a podílel se i na jejich výzkumu. Spousta lidí to ani neví, ale Steve peníze ze svých dokumentů posílal na ochranu posledních divokých míst v Austrálii, na Vanuatu, Fidži a v USA. Australia Zoo, kterou vlastnil a způsobil tak její rozkvět, se dodnes věnuje chovu vzácných zvířat. Steve se také podílel na zastavení nespravedlivého zabíjení mořských krokodýlů, kteří byli jeho oblíbenými zvířaty. Měl rád také dinosaury, dokonce o nich natočil jeden dokument... Je mi líto také Stevovy rodiny, Terri, Bindi a Roberta, kteří přesto nadále pokračují v jeho práci, podnikají výzkum krokodýlů a vedou dále Australia Zoo. Steve si zaslouží poctu, těší mě, že si ho spousta lidí váží...

R. I. P. Steve. Tento článek jsem napsal také proto, že si Steva a jeho práce moc vážím...

Jedovatí savci

3. září 2016 v 11:21 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Před několika měsíci mě napadlo, že bych mohl psát o různých skupinách jedovatých zvířat do rubriky o současné přírodě. Nyní tedy začíná seriál o jedovatých tvorech, ale nezačneme s plazy nebo obojživelníky... Začneme se skupinou zvířat, u které jed mnoho lidí neočekává...

I mezi savci existují zvířata, která mají jed. Podobně jako jedovatí hadi, i tito savci ho používají k zabití kořisti nebo k vlastní obraně. Dnes však žije méně jedovatých savců, než v pravěku. Tehdy totiž existovaly přímo celé čeledě savců, jež obsahovaly druhy mnohdy jedovaté. Gobiconodontidae je skvělým příkladem. Byla to skupina primitivních savců žijících před 190 až 90 miliony let. Žili ve stínu dinosaurů, kteří tehdy vládli světu. Ale tito savci přesto měli podivuhodné zbraně: byl to právě jejich jed, kterým se mohli bránit potencionálním útočníkům. Možná s jeho pomocí zabíjeli i hmyz, ještěrky a další živočichy. Jedovatí nebyli všichni (třeba Repenomamus, metr dlouhý savec, který požíral dinosauří mláďata, jed neměl), ovšem některým se opravdu hodil. Také podivný rejskovitý savec Bisonalveus, který žil před 60 miliony let v Severní Americe, měl zuby s rýhami, snad dobrými k propouštění toxických látek. Ale co dnešní savci? Jedněmi z těch, kteří jed po svých předcích zdědili, jsou rejskové. Věřte tomu nebo ne, po většině Evropy včetně České republiky takoví žijí, jsou to rejsec černý a rejsec vodní. Při kousnutí dokáží vypustit jed, proto rejsce nechytejte holýma rukama! Také jejich severoameričtí příbuzní mají tuto neuvěřitelnou a úžasnou schopnost. Kubánští solenodoni nebo-li štětinatci (viz. můj nedávný článek o jejich evoluci) mají také jed, který do jiných živočichů při kousnutí vpouštějí díky rýhám v řezácích. Štětinatci haitští se v zajetí dokonce zabíjeli navzájem!


Upíři nejsou jen strašlivé postavy z horrorových knížek a filmů, jsou to také skuteční žijící tvorové. Tito netopýři, hojně rozšíření po střední a Jižní Americe, se živí krví jiných zvířat. Přitom mají toxické sliny, které obsahují antiokoagulační složky, tzn. že doslova snižují nebo zastavují srážlivost krve. Je to dobrý způsob, jak se pak krve napít. Spící zvířata, která upíři "napadají" někdy o jejich hostině ani neví. Jed kořist rozhodně nezabíjí, naopak, upíři ji nechávají zcela na živu a jen se přiživují na její krvi. Tato děsivá fakta již nechme být a vydejme se do Asie za okouzlujícími poloopicemi otlouni. Jed, který do kořisti vpustí, může způsobit nepříjemný anafylaktický šok, který může vést ke smrti. Někteří zoologové si ale nejsou dostatečně jistí, zda jde o skutečný jed, nebo jen nějakou více či méně toxickou látku, lišící se od jedu (toto je jen jednoduché vysvětlení). To se týká i bodlínů z Madagaskaru: o těch navíc nikdo neříká, že jsou jedovatí, a sotva se s takovými slovy setkáte. U těchto zvířat to jisté není. Jedovatý je však jeden ptakořitný savec z Austrálie, je to ptakopysk! Tedy, jen samci, protože samice během růstu schopnost produkovat jed ztratí. V dobách, kdy ještě lidé ptakopysky lovili pro jejich kožichy, byly případy kousnutí a jeho následků docela časté. Dnes k tomu však již nedochází. Zaútočit na samce ptakopyska ale jistě není dobrý nápad, ať už pro lidi, tak pro další zvířata...


Další článek o jedovatých zvířatech napíši za několik týdnů!

Správce dinosauřího parku - Plno belemnitů

2. září 2016 v 10:16 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
První Správce dinosauřího parku v měsíci září... Jak víte, rozhodlo se o otevření parku veřejnosti, ale do té doby musí naši přátelé park dostatečně upravit tak, aby byl bezpečný.

Plno belemnitů

Mnohdy se mluví o problémech spojených s chovem velkých zvířat. V našem případě jsou to dinosauři a velcí savci. Ale tvorové, jejichž přítomnost a počty musíme v parku neustále kontrolovat, jsou také ti bezobratlí. Některé z nich považujeme za takovou samozřejmost zdejších akvárií, že se musíme přemáhat, abychom si jich vůbec všimli. Belemniti patří k zvířatům, které jsme v srpnu 2014 zachránili před zničující ropnou skvrnou, která zaneřádila zdejší vody. Od té doby se jim u nás daří. V jejich akváriu se pochopitelně nachází slaná voda, přinášená z moře, a s ní se tedy do akvária dostává i potrava. Plantkon i všichni další malí živočichové tvoří nedílnou součást jídelníčku belemnitů. Přitom počet těchto živočichů se za poslední roky oproti začátku zčyřnásobil. Nádrž je sice velká, ale s příchodem následující generace by v ní už mohlo být trochu těsno. Polovinu belemnitů jsme tedy přemístili do nové nádrže, která byla přivezena v úterý. V akváriu byl sice chvíli hluk kvůli broušení, vrtání a dalším, řekněme, stavebním povinnostem, ale Plesiosaurus i Cryptoclidové nevypadali znepokojeni. Pak už jen zbývalo zalít nádrž slanou vodou, což také nějakou dobu trvalo. A tak se včera, tedy ve čtvrtek, někteří belemniti ocitli v novém domově. Jsou to úžasní tvorové, kterým se v parku daří více, než jakékoliv jiné skupině zvířat. Ani amoniti svými počty zdaleka nedosahují počtů belemnitů. S touto zprávou je spojena ještě jedna novinka: do parku přijede zase nějaký učený chlápek (zjevně nějaký paleontolog studující bezobratlé) a bude belemnity zkoumat. Vypadá to slibně. I když mám v parku práce nad hlavu, tato zpráva mě potěšila. Konečně někdo zabaví toho otravného Olivera, který na mě zase kuje nejrůznější plány...

Zrovna včera mi Oliver poslal zprávu, kterou mě přímo urazil. Napsal mi totiž, že na dovolenou pojedu do Erythrosuchova výběhu a budu si každý den čistit obličej jeho zuby! Kde on na to pořád chodí? Tentokrát mě to nenaštvalo, jen jsem se při té představě zděsil. To chce jako Oliver říci, že mě Erythrosuchus zabije? Ale ne, já nechci!!! Nechci být Erythrosuchem zabit!!! Skoro mě to rozbrečelo... Možná proto se mě Oliver u večeře ptal, proč vypadám tak zklesle. Chtěl jsem mu to vrátit a udělat si z něj legraci, ale najednou bylo zase všechno jinak. Do naší "luxusní restaurace" vběhl udýchaný Charles. "Právě mi volali, že nějaká nejmenovaná společnost odchytila Pteranodona a letí s ním do parku, aby nám ho předali!!!" křičel, sotva dech popadal. Pak se posadil. Utíkal přímo z letiště, kde mu zprávu ohlásili. Všichni jsme tam utíkali. Už z pohledu pilotů neznámého letounu jsme však nevypadali jako uvítací výbor. "Tady je Soukromá společnost na odchyt nejnebezpečnější světové zvěře," představili se nám. Kde se všechny ty společnosti berou? Jako by vznikaly kvůli dinosaurům a dalším zvířatům z Isle of Die, kteří se každou chvíli dostávají z ostrova a někde působí problémy. Charles to s jejich vedoucím chvíli vyjednával a vmotal se do toho i Oliver. Dohodli se nakonec, že si Pteranodona necháme. Ještě té společnosti poděkovali. Takový hloupý nápad! To musí přijet nějací karnevaloví šašci a předat nám zvíře, které prý odchytili na pobřeží Tongy? Řeknu Vám, ani trochu se mi to nelíbí...

Zvláštní případ, nemyslíte? Když byl ten Pteranodon odchycen, asi byl nebezpečný... Jak se bude chovat v parku?!

Mohli dinosauři měnit barvy?

1. září 2016 v 10:11 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Zřejmě nikdy nebudeme znát odpověď na otázku, zda mohli dinosauři či jiní prehistoričtí plazi měnit své barvy. Dnešní chameleoni a také některé druhy hadů to však dokáží. Chameleoni mění barvu svých šupin podle prostředí, aby s ním lépe splynuli, a také podle nálady. Hadi, jako třeba jeden druh indonéské vodnářky z Bornea, mohou měnit barvy též podle prostředí (tento druh je však jedním z mála, které to dokáží). Kromě toho například nejjedovatější had na světě, taipan menší, mění barvu podle sezóny-v létě je světlý, v zimě zase černý, aby tělo absorbovalo více slunečního světla a tepla. Ale u dinosaurů příklady zřejmě nenajdeme... Různí dinosauři byli opeření a měnit barvu opeření podle prostředí nebo nálady nejde. Různě staří jedinci druhu sice mohli mít jinak zbarvené opeření, ale tím se teď nezabýváme. Někteří velcí šupinatí dinosauři snad barvy měnit mohli. I když ze zkamenělin, jež po dinosaurech zůstaly, to vyčíst nelze, dá se to odhadovat. Stegosaurus a jemu příbuzní býložravci s pláty na zádech mohli předvádět něco úžasného. Pláty byly silně prokrvené (na zkamenělinách jsou stopy po cévách) a když Stegosaurus nahrnul do těchto štítů krev, úplně změnily barvu. Pro predátory to mohla být odstrašující podívaná. Toto bylo ukázáno i v Putování s dinosaury, kde Stegosaurus zahnal Allosaura. Možná i někteří další dinosauři s podivnými útvary na zádech mohli měnit barvy. Například Spinosaurus zřejmě používal svou plachtu k termoregulaci, když ji nastavoval slunečnímu záření, aby se zahřál, nicméně je také možné, že měnil barvu této ploutve s cílem upoutání pozornosti jiných jedinců. Samci se tak mohli předvádět před samicemi, nebo zastrašovat jeden druhého při bojích o ně... Pokud by nějaký masožravý dinosaurus dokázal bezprostředně změnit svou barvu a splynout tak s okolím, představovalo by to výhodu při lovu. Představte si nějakého theropoda při lovu na hadrosaury, kachnozobé dinosaury. Přikrade se, jak jen nejblíž může, a celý zezelená, aby se nenápadně podobal okolní vegetaci. Pak náhle vtrhne rovnou doprostřed stáda, aniž by o něm býložravci věděli. Zda-li se to někdy mohlo stát, to je velkou otázkou. Svět dinosaurů byl však rozmanitý. Některé schopnosti dnešních zvířat ovládali i dinosauři, tak proč by to nemohla být pravda... Abychom to však zjistili, bylo by asi na místě mít stroj času a podvat se do pravěku. Protože takové možnosti nemáme, budeme se muset nadále držet zkamenělin a otázka, zda dinosauři mohli měnit barvu, zůstane zřejmě nezodpovězena. Ovšem, ne v sci-fi. Crichtonova kniha Ztracený svět překvapila jednou pozoruhodností: Carnotaurus, který v knize vystupuje, dokáže změnit své zabarvení. Co když i skutečný Carnotaurus, žijící před 80 až 70 miliony let v Argentině, dokázal to samé?

Co myslíte? Mohli dinosauři měnit barvu? Napište do komentářů!