Listopad 2016

Premiéra seriálu Nový pravěk!!!

30. listopadu 2016 v 15:40 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
S koncem tohoto roku se na televizních obrazovkách objevuje zbrusu nový seriál francouzské společnosti Saint Thomas Productions... Nese název "Život na Zemi: Nový pravěk" (Life on Earth: A New Prehistory)!!! Jde o trilogii, v níž každá epizoda je okolo 45 minut dlouhá a popisuje určitou oblast nových objevů ve světě paleontologie. První epizoda byla premiérována 19. listopadu 2016 na stanici ARTE, od pátku 9. 12. však budete moci sledovat seriál i na Animal Planet! Tato nová trilogie opravdu sbírá nové poznatky ve světě paleontologie a přeposílá je do skvělých CGI animací. Mnozí dinosauři v seriálu jsou opeření a vypadají velmi věrohodně. Saint Thomas Productions na svých stránkách uvádějí, že cílem seriálu není senzalizovat nová fakta o dinosaurech, ale podat je taková, jaká jsou. Každá epizoda bude napínavým vědeckým pátráním s cílem zjistit něco nového o životě zvířat, která žádný člověk nikdy nespatřil... Počítačové animace nebo záběry z pravěku budou zabírat okolo poloviny stopáže z každého jednotlivého dílu, takže je opravdu na co se těšit. První epizoda se bude zaměřovat především na opeřené dinosaury z Číny. Objeví se v ní Microraptor a Yutyrannus, ale je dost pravděpodobné, že v ní uvidíme i více pravěkých zvířat. Tvůrci si dali za cíl natáčet scény s dinosaury poklidně, tak jako v dokumentech o současné přírodě. Záběry tedy nebudou trhané (Planet Dinosaur je podle mě též skvělý seriál, ale všimněte si rychlosti přibližování v některých záběrech). Jak již bylo zmíněno, v seriálu uvidíme minimálně Microraptora, Yutyranna, poté nějaký druh pravěkého savce, nějaké lesní ptakoještěry, malé opeřené ornithopody, kteří vypadají trochu jako Kulindadromeové (nemohu však potvrdit, zda jde o ně) a zřejmě také opeřeného T-Rexe (produkční společnost se o něm alespoň zmiňuje v popisu cyklu). Na webu Saint Thomas Productions již můžete sledovat dvouminutovou ukázku z první epizody, jde o scénu s čínskými dinosaury. Podle všeho tedy tento seriál bude tvořen dvěma příběhy: příběhem paleontologů pátrajících po pravdě o minulosti naší planety, a příběhem zvířat, která ji kdysi obývala. Vše dohromady vypadá skvěle... Už se nemohu dočkat! Zde je přiloženo pár obrázků ze seriálu Život na Zemi: Nový pravěk:



Děkuji stránkám www.saint-thomas.net za informace a několik obrázků. Tento dokumentární seriál vypadá podle mě vážně pěkně... Už se na něj moc těším! Takže nezapomeňte: Na Animal Planet od 9. prosince!

Technosaurus

29. listopadu 2016 v 16:45 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Technosaurus byl býložravý plaz, který ale podle zkamenělin není dobře známý. Navzdory svému jménu nemá nic společného s technikou, nebyl při používání těžké techniky ani revolučních technologií. Jméno znamená v překladu "ještěr z univezity v Texasu". Byl popsán a pojmenován paleontologem Sankarem Chatterjeem, jenž je zároveň profesorem na Texaské Tech Univerzitě (odkud název dinosaura). K pojmenování došlo v roce 1984, už tehdy ale Chatterjee věděl, že zařadit zvíře vůbec nebude jednoduché. Dodnes je toto zvíře známé jen z jediné čelistní kosti a pár zubů. To však není mnoho, a když je fosilních ostatků tak málo, není jednoduché určit jednoznačně taxonomii zvířete... Technosaurus byl po 20 let považován za primitivního ornithopoda, zřejmě jednoho z vůbec nejranějších. Paul Sereno se domníval, že by mohlo jít o sotva vylíhnutého prosauropoda. Dnes jej však odborníci považují za mnohem primitivnějšího archosauriforma-to je skupina zvířat, která obsahuje i známé Proterosuchy (Chasmatosaury) a samozřejmě archosaury... Technosaurus žil v Triasu, před 230 až 215 miliony let. Soudě podle velikosti čelistní kosti to byl malý plaz, jen asi 1 metr dlouhý a pár desítek centimetrů vysoký. Vážil okolo 15 kilogramů, což není nijak mnoho. Bylo to dvounohé zvíře, i když se mohlo pohybovat i po čtyřech. V době, kdy žil, setkával se s mnohem známějšími zástupci Triaské fauny Severní Ameriky. Jeho fosilie byla odkryta v Národním parku ve Zkamenělém lese, kde byly objeveny tucty Coelophysisů. Žili tam také cynodonti, Placeriasové, Postosuchus, krokodýlům podobní fytosauři atd. Pro Technosaura to nebyl lehký svět. Vzhledem ke své malé velikosti musel každodenně bojovat o přežití. Ale jak víme, že chodil po dvou? No, z čelisti se to přece jen určit dá. Věřte nebo ne, čelist se trochu podobá té Pisanosauří nebo Fabrosauří. Tito tvorové ještě neměli žvýkací mechanismus, a Technosaurus jej postrádal též. Pak lze určit, že byl nejspíše vyvažován dlouhým ocasem a mohl si dovolit běhat po zadních. Rozhodně jsou to zajímavá zjištění. Byl to býložravec, který pátral po spadlých semenech a plodech, živil se i větvičkami jehličnanů spadlých na zem, ba i kapradinami a vodními rostlinami. Známý je jen jediný druh, a to T. smalli. Druhové jméno je poctou Bryanu Smallovi, jenž odvedl spoustu paleontologické práce v jižní státech USA a samozřejmě odkrýval a zkoumal i fosílie Technosaura...
Popis tohoto málo známého ještěra najdete v knížce "Dinosauři Průvodce 270 rody".

Příště Andesaurus!

Hojnost ceratopsidů na sklonku Křídového období

28. listopadu 2016 v 16:56 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek se zaměřuje na velmi početnou skupinu dinosaurů, která fascinuje paleontology i veřejnost již velmi dlouhou dobu, především pro své obdivuhodné lebky. Byli to rohatí dinosauři, kteří byli na sklonku Křídového období nebývale hojní...

Evoluce rohatých dinosaurů začala na konci Jury, kdy se objevili malí býložravci podobní pozdějšímu Psittacosaurovi. Všichni to byli dvounozí plazi bez jakýchkoliv zvláštních znaků na hlavě: snad jen papoušcí zobák je od ostatních dinosaurů odlišoval. V pozdní křídě však skupina Ceratopsia zažila velký rozmach. Začalo se vyvíjet nepřeberné množství druhů, z nichž některé byly malé, jako mongolští Protoceratops či Bagaceratops, nebo severoameričtí Leptoceratops a Montanoceratops. Ceratopsidi se do Severní Ameriky dostali z Asie před pevninskou šíji, rozkládající se na území dnešního Beringova průlivu, nicméně někteří se dostali i do Evropy, ale ti nejsou zrovna dvakrát dobře prozkoumáni. Zvláště v Severní Americe pak začali ceratopsidi vzkvétat. Celá čeleď ceratopsidů zahrnovala velké býložravce, pohybující se po čtyřech, s ostny a podivuhodně zakulacenými či zploštěnými kanýry na lebkách, sloníma nohama a velmi mohutným tělem. Fosilie dokazují, že v pozdní Křídě to byla jedna z nejrozšířenějších skupin dinosaurů v Severní Americe vůbec. Podobně dobře na tom byli snad jen kachnozobí dinosauři, hadrosauridi. Úspěch ceratopsidů tkvěl v jejich přizpůsobivosti i mohutnosti. Jen ti největší predátoři, a to tyrannosauridi jako byl Albertosaurus nebo pozdější T-Rex, byli schopni porazit tak robustní býložravce. Navíc se pohybovali ve velkých stádech. Centrosauři žijící před 75 miliony let každoročně putovali v milionových stádech, možná i spolu s Edmontosaury a jinými ptakopyskatými dinosaury. Jejich masový hrob je velmi slavný: na stejném místě v kanadské Albertě byly objeveny stovky Centrosaurů, které v dávné minulosti pohřbila rozbouřená řeka. Také Pachyrhinosauři žili v obrovských stádech, a všichni tito ceratopsidi, jež často migrovali, vytvářeli stáda počty jedinců srovnatelná s těmi pakoními. I to byl jejich velký úspěch, protože v množství tkví síla, a to dobře vědí i dnešní zvířata. Jenže se zdá, že s postupem času se ceratopsidi stávali dominantnějšími a dominantnějšími. Na samém konci Křídy též žila spousta rodů, ať již to byl Pentaceratops nebo Torosaurus, nebo Triceratops. Poslední jmenovaný patří k nejvýznamnějším a nejvíce zastoupeným dinosaurům z období před 68 až 65 miliony let, tedy, jinak řečeno, z úplného konce období dinosaurů. Barnum Brown, paleontolog, kterého všichni znají jako nálezce Tyrannosaura, v souvrství Hell Creek v americké Montaně objevil přes 500 lebek Triceratopsů. Ale to bylo na začátku minulého století, od té doby jich bylo nalezeno ještě více. Triceratops je nejhojněji nalézaným dinosaurem v souvrství Hell Creek, spolu s několika dalšími ceratopsidy tvoří okolo 61 % veškeré nalezené dinosauří fauny z oné formace. Před 65 miliony let tedy pláně pravěké Montany musely být přeplněny Triceratopsy. Tento rod byl nesmírně úspěšný. Možná za to vděčil i svým zubům: v tlamě měl 432 až 800 zubů v asi čtyřicítce čelistních sloupců. Zuby se neustále obměňovaly, a navíc trhaly téměř cokoliv, od jemných kapradin po silné větvě tloušťky lidské paže. Snad i jeho předchůdci už disponovali takovými výhodami. Proto se také s průběhem Křídového období velikost ceratopsidů zvětšovala. Triceratops byl opravdu veliký, 8 metrů dlouhý, a měl osmitunovou hmotnost. Navíc měl i velkou lebku, ačkoliv Eotriceratops ji měl ještě delší a kupříkladu Torosaurova lebka byla až 2,6 metru dlouhá, to je jako dva dospělí muži! Takže již víme, že ceratopsidi byli v Hell Creeku, panství příšery jménem Tyrannosaurus Rex, úspěšní a dominantní mezi listožrouty. Ale co další části světa? Dařilo se jim i v jiných částech Severní Ameriky, a možná, že je prudký vývoj zasáhl i v Asii, odkud ale neznáme moc velkých druhů. Před osudnou událostí, která dinosaury smetla z povrchu zemského, byli ceratopsidi vzkvétající skupinou dinosaurů a je možné, že kdyby tehdy tato zvířata nepotkaly ony určité věci, dařilo by se jim i nadále, třeba dodnes...



Za nápad na článek i za některé opravdu cenné informace chci poděkovat knihám Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat a Dinosauři od Pekelného potoka. Bez nich by tento článek nevznikl...

Zpívající křovináři z Peru a Ekvádoru?

27. listopadu 2016 v 11:06 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Včera jsem se díval na Od pólu k pólu: Severní Peru, a pak jsem se na webu Mongabay dozvěděl o úžasném novém objevu též z Peru. Týká se jedné tajemné legendy, jež zahaluje samým podivem jednoho dobře známého tvora... Doufám, že se Vám článek bude líbit...

Domorodí obyvatelé Amazonie často vyprávějí pozoruhodné příběhy o zvířatech, která jim mnohokrát zkřížila cestu pralesem. Tato zvířata jsou obestřena tajemstvím, někdy je až k neuvěření, že by mohla existovat. Jiná jsou dobře známá, ale domorodci o nich vyprávějí podivuhodné legendy. Již dlouho si domorodci z amazonské části Peru a Ekvádoru povídají příběhy o zpívajících křovinářích. Tito hadi z čeledi zmijovitých a podčeledi chřestýšovitých mají tepločivné jamky, kterými vidí tepelný obraz kořisti i v naprosté tmě. Kromě této důmyslné termovize obývají křovináři jak spodní patro pralesa nebo jakéhokoliv jiného prostředí, tak i stromy. Vždy záleží na rodu a druhu křovináře. Většina hadů syčí, když se cítí být podrážděna či napadena. Jde o varování. Ale že by křovináři zpívali? Hadi jsou hluší, ačkoliv díky položené dolní čelisti k zemi cítí vibrace, a navíc jsou schopni zaslechnout málokteré vysokofrekvenční zvuky. Sami ale kromě syčení nevyluzují žádný zvuk. Nemají žádné speciální uzpůsobení k vydávání zvuků podobných těm ptačím. O to zajímavější je, že tato legenda se týká křovináře němého... Lachesis muta, to je latinský název. Lachesis byla jedna ze sudiček v řecké mytologii, jež rozhodovala o smrti. Po uštknutí tohoto hada má člověk velkou šanci, že zahyne. Ačkoliv nemá tak silný jed jako korálovci z rodiny kober, hraje tu roli opuštěnost a vzdálenost míst, kde křovináři němí žijí. Druhový název muta znamená mlčenlivý, tichý. Je to jeden z mála hadů, kteří nikdy nevydávají žádné zvuky. V žádné z životních situací nezasyčí. Vždy dostál svého jména jako němý had. Domorodci však popisují zvuky vydávané křovinářem němým, dále bushmastrem, jako pronikavé, postupně se v tempu a rytmu zrychlující volání. Může působit až jako hluboký zpěv ptáka či dokonce opice, snad nějakého menšího vřešťana. Přitom je jasné, že bushmaster nemůže vydávat žádné zvuky, nedokáže vokalizovat. Ani žádný jiný had nedokáže ze zvuků více, než syčet. Je tedy možné, aby třímetrový bushmaster, největší zmijovitý na světě a druhý či třetí nejdelší jedovatý had světa, zpíval? Tajemství bylo nyní odhaleno. Zjištění jsou stejně pozoruhodná, jako tato legenda...


Není to křovinář němý, jenž je skutečně mlčícím hadem, ale nový druh žáby, který vydává tak podivné zvuky! Je snadné zaměnit volání tropických žab například se bzučením hmyzu. Malé pralesničky totiž vyluzují jednoduše slyšitelné zvuky znějící jako "zzz". Leptadactylus pentadactylus, hvízdalka pětiprstá, největší žába Amazonie, zase při vyrušení vydává tak hlasité vokalizace, že ji každý predátor okamžitě pustí, neboť se jich poleká. Kriticky ohrožené hvízdalky z ostrovů v Karibském moři jsou občas nazývany mountain chicken, tedy horské kuře. Většina lidí, kteří jejich volání uslyší, je považuje za ptačí a ne za žabí. Nový druh žáby z Peru a Ekvádoru vydává ty podivné vokalizace, které byly po tak dlouhou dobu domorodci považovány za hadí. Jedná se o rosničky z rodu Tepuihyla. Rod byl nalezen a popsán roku 1993. Jeden druh, T. tuberculosa, se nyní ukázal být původcem těchto zvuků. Zároveň je tu však další "zpívající bushmaster" z rodu Tepuihyla, a to zcela nově objevená T. shushupe. Její druhový název je odvozen od domorodého označení bushmastera, křovináře němého. A to právě kvůli tomu volání, jež bylo tak dlouho zaměňováno za křovináří. T. tuberculosa má větší areál rozšíření, zatímco nově objevená Tepuihyla shushupe se zřejmě vyskytuje jen na malém území při hranici Peru a Kolumbie, při pramenech řek Ere a Campuya. Tato velmi obratná rosnička, žijící na stromech, ihned upoutá svou krásnou, hrbolkatou kůží. Svá vajíčka kladou tito obojživelníci do vody v dírách v kůře stromů. Jen málokdy prý ze stromů slezou. Tropické rosničky skvěle skákají a tak se přemisťují ze stromu na strom. Tepuihyla shushupe je okolo 8 centimetrů dlouhá, proto je neuvěřitelné, že tak hlasité zvuky, sílou srovnatelné s těmi vřešťaními, vyluzuje tato žába. Po odhalení tohoto tajemství se však stále naskýtá otázka: Proč domorodci z Amazonie tyto zvuky připisovali křovinářům němým? Část tohoto tajemství je tedy stále neodhalena...

Tento objev je skutečně vzrušující. Snad Vás nadchl stejně jako mne, jedná se totiž o úžasné zjištění...

Lovci kryptidů: Zrada

26. listopadu 2016 v 10:04 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
A je tu šestá část Lovců kryptidů! Pokud jste předchozí díl s názvem Skotsko nečetli, doporučuji Vám přečíst si ho v rubrice Příběhy na vyprávění. Tento díl na něj totiž naváže...

LOVCI KRYPTIDŮ: ZRADA:
S Jackem něco cloumalo. Cítil, že ho někdo drží za rameno a doslova s ním mává ze strany na stranu. Ano, někdo se ho snažil vzbudit. Jack byl příliš unavený na to, aby otevřel oči. A tak se ještě se zavřenýma očima zeptal, co se děje. "Sabine a Sam jsou pryč! Nejsou tu jejich stany! Zmizelo naše auto!" křičel Pierre. Jack sebou trhl. Otevřel oči a prudce vstal. "Jacku, co to má znamenat? Co to provedli?" ptal se Pierre. "Poslední díl této skládanky padnul," řekl mu na to Jack, "vstáváme." Okamžitě sbalili tábor, stany natlačili do svých batohů a šli po cestě směrem ke Drumnadrochitu. "Možná jsem moc šílel. Třeba jen zase zkoumali břehy Loch Ness. Co když už na nás čekají v táboře?" řekl ostýchavě Pierre. Jack se zamračil: "Nejprve šílíš z toho, že se sbalili a odjeli, a teď bys na ně čekal. Oni se nevrátí. Brzy se dozvíš proč. Ale teď Ti neřeknu." Pierre si dělal starosti. Zato Jack šel velmi jistě. "Pierre," oslovil ho po chvíli, "hodně jsem o tom přemýšlel. Sam a Sabine spolu teď často pracovali. Sabine si ho oblíbila. Je to její slabá stránka." "Nechceš snad říct, že... Počkej, vůbec to nechápu," řekl na to Pierre. "To nevadí, Pierre. V Drumnadrochitu ty zrádce dostaneme," odvětil Jack. "Zrádce?" zeptal se překvapivě Pierre. "A co sis myslel?" optal se ho Jack. Cesta do Drumnadrochitu nebyla zrovna přívětivá. Oba chlapíky zasáhl prudký liják a museli se schovat v jedné malé jeskyňce. "Řekni mi aspoň něco o těch zmutovaných rybách," zeptal se Pierre. "To je to jediné, na co jsme mohli na téhle výpravě narazit. Je to určitě nějaká populační mutace. Ty ryby jsou nemocné, protože je jich tam nedostatek a mláďata jsou prostě... zmutovaná. Tohle se občas děje," usmál se Jack. Chvíli ještě seděli v jeskyni. Pak přestalo pršet a oni pokračovali. "V autě jsem měl své holínky... A oni s ním jen tak ujeli! Sabine mi to draze zaplatí... A ten Sam, kterého nenávidím..." klel chvíli Pierre. Brzy přišli do Drumnadrochitu. "Přesně jak jsem očekával," řekl Jack. Pierre zůstal překvapením stát. Na kraji města stála helikoptéra. Několik mužů do ní nasedlo a ihned odletěli. Jack si též povšiml jeepu stojícího opodál. Jistě, že to byl ten jejich. "Asi měli naspěch. Ani nezamkli auto," zašeptal si pro sebe Jack. Vkročil do malé hospody. "Á! Nějaký vzácný host! Vy musíte být Angličan, to se hned pozná!" přivítal ho s radostí starý Skot stojící za pultem. "Máte tu dva lidi s podivným přízvukem, že?" zeptal se ho Jack. "No jistě. Nějaká Francouzska nebo co. Neumí říct ani have," zasmál se ten Skot. Ukázal na vstup do dalšího sálu: "Támhle!" Pierre Jacka předběhl a do sálu vrazil. U stolu seděli Sabine a Sam a pili skotskou whisky. "Ty jeden idiote!" zařval na Sama Pierre. Sam se lekl a hned se postavil. To už byl ale v síni Jack. Opatrně chytil Pierre za ruku a řekl mu: "Klid, Pierre. Tohle je můj případ." "Co tady děláte?" zeptala se Sabine, omámená skotskou whisky. "V životě nepila alkohol... To přece není možné," zašeptal si s naštváním Pierre. "Same, vy byste nám mohl něco vysvětlit," začal Jack. "Nemám co vysvětlovat. Jenom jsme si sem zajeli. Nic víc," usmál se Sam. V očích se mu ale leskla nejistota. "Ne, příteli. Něco Vám řeknu. Jste zločinec, ale ne dobrý. Ne tak dobrý na to, abyste skryl své plány. Viděli jsme tu helikoptéru. Vy jste těm chlapům něco předal, že? A já vím moc dobře, co..." řekl Jack. Všichni stáli jako přimražení. Sam se na Jacka díval vyděšeně...


"Já si totiž všeho všimnul," pokračoval Jack. "V Londýně jste se nám představil jako náš fanoušek," začal Jack a trochu popošel k oknu, ze kterého se podíval ven. A přitom mluvil dále: "Sam Weber z Německa. Weber je německé příjmení, není liž pravda? O tom nelze pochybovat. Když jsem na Vás promluvil, znejistěl jste. Nebylo to proto, že byste se před námi trochu styděl. Vy jste si totiž všiml, že jsem Angličan, hned poté, co jsem na Vás promluvil. A já jsem si hned všiml, že vy nejste Němec. Protože Němci s takovým přízvukem nemluví. Vy jste slovan, Estonec. Tvrdé r. Rhotický jazyk. Angličan si toho všimne hned, to mi věřte," mluvil dále Jack. Sam už se na něj nedíval vyděšeně. Rudnul ve tváři zlostí. Zatínaly se mu lícní svaly a přivíral oči. Teď se pomalu ukazovalo, kdo Sam Weber je. "Proč jste přidal? Jednoduchá otázka s ještě jednodušší odpovědí. Pracujete pro nějakou společnost, která by ráda získala pořádné mění. A vy," řekl Jack a ukázal na Sama, "jste se upsal k tomu, že jim pomůžete najít nějakého kryptida. Jak to vím? Ne Pierre, ale já k Vám měl velké podezření už od první chvíle, co jsme se potkali. A tak jsem hned poté, co jste včera ráno v šest se Sabine odešli zkoumat jezero, prohledal Váš stan. A našel jsem vše potřebné. Neschází Vám tahle listina?" mluvil dále Jack a ukázal Samovi smlouvu. "Jste špion. Ta společnost je z Číny a má co dočinění s orientální medicínou. Jak příhodné, že? Najít nějaké dosud neznámé zvíře a dostat jeho maso na trh," usmál se pak upřímně Jack. "Ale počkat, Jacku. Vždyť on je tak hodný. A ty vtipy, co mi říká," řekla trochu opilá Sabine. "Všiml jste si, že Sabine si Vás oblíbila. Když jste jí u jezera zachránil život, věděl jste, že ji dostanete na svou stranu. Byla to náhoda, nepředpokládal jste, že by téměř spadla ze skály. Ovšem když jste si zachránil život, bylo jisté, že Vám pomůže vzít auto, všechen materiál a odjet sem," pokračoval Jack. "On jenom říkal, že jede za svými kamarády do Drumnadrochitu. Nic víc," zastávala se Sama Sabine. "Sabine, pojď ke mě. Nevypadáš zrovna nejlíp," řekl starostlivě Pierre a pomohl své sestře sednout si na židli, která stála vedle něj. "Naplánováno to jinak bylo skvěle. Dopředu jste věděl, že náš záznam dobře prodáte. Nebo snad, předáte své společnosti. O nás jste se dozvěděl díky práci vašich přátel. Koneckonců, správní špioni vždycky spolupracují, že ano? Proto jste věděl, kde na nás v Londýně čekat," dopověděl vše Jack. Sam byl neuvěřitelně naštvaný. "Jacku, ty si ale skvěle umíš hrát na Poirota!" pochválil svého kamaráda Pierre. Sabine to moc nechápala. "Tohle jsi provedl ty, nalít skotskou mé sestře! Za to zaplatíš!" vyhrkl Pierre a vrazil Samovi do obličeje pěstí. Hned se začali prát. Na místo však brzy dorazila policie. Sama Webera hned odvezli. "Kde se tu vzali policisté?" optal se pak Jacka Pierre. "Volal jsem jim včera večer. Říkal jsem, ať přijedou do Drumnadrochitu. Věděl jsem, že ten záznam brzy zmizí. A že první místo, kam Sam zamíří, bude nejbližší městečko," usmál se Jack. "Sherlock Holmes. Ty jsi génius," řekl na to Pierre. "Génius? Bylo to neuvěřitelně prosté, kamaráde. Jakmile Ti někdo namluví, že je z Německa, a mluví slovanským přízvukem, něco na tom bude," zasmál se Jack. Dalšího dne se z opilosti Sabine dostala a společně odjeli do Edinburghu. Záznam, který si neznámí lidé odvezli, a na němž bylo cosi nahráno, se však do jejich rukou zatím nedostal. Samova a Sabinina zrada je tedy stála mnohé. Na Sabine, jež se ukázala být velmi lehce ovlivnitelnou, ještě čekala spousta výtek...

Konec šesté části. Pomalu se před Vámi začínají rýstovat vlastnosti hrdinů mého příběhu. V tomto dílu sice nebyl žádný kryptid, ale nebojte, příště už to bude opravdu "zemětřesoucí dobrodružství"!

Správce dinosauřího parku - Týden po otevření

25. listopadu 2016 v 15:24 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Blížíme se k Vánocům, ve městech se začíná objevovat Vánoční výzdoba, ochlazuje se... Není to skvělé?! Ale Dan se potí v tropech, protože otevření parku způsobuje nemalé množství práce...

Týden po otevření

"Troodoni včera zabili tři lidy. Siamotyrannus sežral patnáct návštěvníků. Erythrosuchus jednomu ukousl nohu," říkal mi dnes ráno Oliver za dveřmi, zrovna když jsem vstával. Nevěřil jsem vlastním uším. Nehodil jsem si na sebe ani župan, a okamžitě jsem otevřel dveře. Oliver větu dořekl: "... a Kronosaurus... Jo, Kronosaurus..." Očividně se obával zbytek věty vyslovit. Vytřeštěně jsem na něj hleděl a čekal, kdy to ze sebe vysouká. Byl celý vystrašený, bledý, mírně se mu chvěly ruce a také hlas. "Kronosaurus?" zeptal už jsem se s přímo gigantickou nervozitou. "Kronosaurus sežral tebe," řekl Oliver. Chvíli jsme na sebe hleděli (kolik to bylo minut, to jsem nepočítal), až se Oliver začal smát. "Čemu se tak hloupě směješ?" optal jsem se ho. Na odpověď jsem musel nějakou chvíli čekat. Přitom jsem si stačil vyčistit zuby, obléci se do uniformy a nakrmit Dina. Celou tu dobu stál Oliver za dveřmi a řehtal se. Nemohl se z toho místa odtrhnout, tak moc se smál. Ten vtip jej přímo ovládl. Myslím, že jsem se držel celkem dobře, i když hrneček s čajem jsem zlostí skoro vylil. Pak jsem otevřel dveře podruhé a Olivera jsem mírně nakopl. "Co je? Děje se něco?" zeptal se skoro jakoby se nic nestalo. "Vypal!" zařval jsem na něj. A Oliver pelášil. Musel jsem vypadat vážně hrozně naštvaně. S tím kopnutím jsem to možná trochu přehnal, ale uvědomte si to. Oliver mě ráno vzbudil s takovým stupidním vtipem o tom, že dravci z parku a jeho okolí zabili několik lidí! Když to teď píši, stále kroutím hlavou. Takže jaká pravda? Park prosperuje. Dnes do něj přišel už osmistý návštěvník. Může se zdát, že turistů zde tatím bylo málo, ale vzhledem k velikosti ostrova a rozloze parku (jakákoliv území mimo park jsou veřejnosti nepřístupná-na pobřeží hnízdí pterosauři a Ochránci pravěké zvěře zakazují, aby byli pozorováni) je to celkem úspěch. Návštěvníkům se překvapivě nejvíc líbí had Gigantophis. Nikdo nečekal, že by pravěký obří had mohl být tak oblíbený. I L. C. Clark předpokládal, že spíše dinosauři budou hlavním lákadlem parku. Ovšem když vidíte dvanáctimetrového beznohého plaza požírat dvě prasata téměř najednou... Asi to člověku vezme dech... Návštěvníci jsou především boháči. Park snad ale bude přístupný i lidem s ne tak vysokými příjmy. Dinosauří park by měl být po tu krátkou dobu otevřen všem. Jinak sem přiletěla Charlesova rodina. Synek se mi vyhnul velmi znatelným obloukem. Myslím, že ten poslední trest v podobě žvýkačky přilepené na sedadle letadla, ho dost poučil. Teď je z něj obdidovatel pravěkých zvířat, a nejvíc se mu líbí Cryptoclidové. Někdo navrhl, abychom návštěvníkům umožňovali zaplavat si s nimi, ale to je špatný nápad. Ta zvířata jsou divoká a lidé do jejich světa nepatří...

V pondělí byl Oliver na Isle of Die. Byla to jedna z mála totálně neúspěšných výprav. Oliver viděl na jižním pobřeží ostrova jediné zvíře, a ještě k tomu mrtvé. Byla to samice Oviraptora. Oliver se snažil zjistit, proč zahynula. Při bližším zkoumání šíje si všiml, že krkem proniklo něco ostrého. V okolí byla spousta stop s otisky dvou prstů. Nepochybně raptoři. Jenže pak přišla vichřice, obrovský příliv, začal pořádný liják a než se Oliver mohl vydat na průzkum, zasáhl zrovna postavený tábor takový nečas, že nebylo možné v expedici pokračovat. Doufal, že se na místo vrátí v úterý, aby vyřešil tuto pravěkou vraždu. Podle jeho teorie prostě Velociraptor Oviraptora napadl, dal mu smrtelný úder kopacím drápem a pak sežral vejce, jež matka chránila. Počasí bohužel našemu přírodovědci nepřálo, a tak se od pondělka na ostrov nepodíval. Alespoň však mohl pozorovat Megalancosaura v teráriu, a také o něm hodně přednášel. To byla vlastně první show s našem parku. V úterý večer spousta návštěvníků sledovala, jak si Oliver s Megalancosaurem hraje, nosí si ho na rameni, pak ho trošičku zlobí, nakonec dostal malé kousnutí do ruky, pak se k němu Megalancosaurus přitulil a přátelsky mu ovinul ocas kolem hlavy, jakoby říkal: "Promiň, s tím kousnutím jsem to nemyslel vážně." Turisté byli nadšení. Co ještě říci? Daří se nám, a to je výtečné...

Vyřeší Oliver případ zabitého Oviraptora? Proč se jižní pláž hemží raptory, pokud to byli oni, kdo Oviraptora zabili? A přestane Oliver vtipkovat? Pokračování za týden!

Medvědí kvíz

24. listopadu 2016 v 18:05 | HAAS |  Naše soutěže
Pro všechny čtenáře tohoto blogu tu mám novou soutěž, krátký kvíz o majestátní skupině savců. Doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce! Kvíz nebude těžký, sestává jen ze sedmi otázek, u kterých jsou dvě možné odpovědi. Samozřejmě, že jen jedna je správná, a tak je Vaším úkolem napsat pouze písmeno, pod kterým je odpověď napsána. Odpovědi mi pošlete na e-mail haasvojta@volny.cz, do komentářů můžete napsat svůj e-mail (pokud Váš e-mail neznám a nenapíšete ho sem z důvodu toho, že jej nechcete zveřejňovat, nezapomeňte se prosím pod odpovědi ve zprávě podepsat). Diplomy s medvědí tématikou dostanete velmi brzy! Přihlásit se můžete do 1. prosince! Tak, je teď je už vše na Vás...

1. Který medvěd je největší?
a) medvěd lední
b) medvěd hnědý

2. Jaký je latinský název pro medvěda krátkočelého?
a) Ursus simus
b) Arctodus simus

3. Kolik druhů mořských medvědů žije na naší planetě?
a) jen jeden
b) osm

4. Který příslušník čeledi medvědovitých je ze všech nejmenší?
a) medvěd malajský
b) medvěd brýlatý

5. Ze kterých medvědů se vyvinuli lední medvědi?
a) z medvědů černých
b) z medvědů hnědých

6. Jaký tělesný znak pomáhá pandě velké při konzumaci bambusu?
a) vystouplá kost zápěstí připomínající palec
b) nezvykle prodloužené špičáky zahnuté mírně dopředu

7. Proč vyhynul medvěd jeskynní?
a) Kvůli oteplení nebo ochlazení v době ledové
b) kvůli příchodu větších druhů medvědů, kteří ho vytlačili.

Snad Vám kvíz ukázal, kolik toho víte o medvědech! Vyhlášení bude již brzy...

Základní údaje o čeledích dinosaurů-Noasauridae

23. listopadu 2016 v 15:49 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Náš seriál o čeledích dinosaurů pokračuje! Přestože v něm vystoupila již řada čeledí, vrháme se na další. Tentokrát to nejsou příliš známí dinosauři...

Název čeledi: Noasauridae,
Autoři názvu a popisu: José F. Bonaparte a A. W. B. Powell, 1980,
Nejznámější zástupce: Masiakasaurus,
Doba výskytu: Jura a Křída, před 160 až 65 miliony let.
Tato čeleď byla vážně úspěšná. Existovala na naší planetě po bezmála 95 milionů let, přesto však bylo popsáno jen málo z těchto pozoruhodných dinosaurů. Může se to jevit zvláštní, ale Noasauři byli vlastně potomci stejných zvířat, ze kterých se vyvinuli abelisauridi. To znamená, že například Noasaurus má ke Carnotaurovi celkem blízko. Nebyli to však úplně nejbližší příbuzní, protože jako vždy, i v tomto případě se skupina zvířat začala během evoluce dělit na menší skupinky. Noasauři abelisauridy moc nepřipomínali. Především neměli tak zkrácené přední končetiny. Stavba lebky je však už jiným klíčovým znakem. Většinu lidí na Masiakasaurovi zaujmou jeho dlouhé, dopředu ven z tlamy směřující zuby, perfektní k chytání kluzkých ryb, ale podívali jste se někdy na jeho lebku? Představte si dva záběry vedle sebe: Abelisaurus vedle Masiakasaura. Zuby nejsou v momentálním záběru, a tak se díváte na lebky těchto zvířat a můžete si je srovnat. Brzy si zjistíte, že jsou si velmi podobné. Noasauridi opravdu patřili do skupiny zvané Abelisauria. Byli to spíše menší masožravci, velikostně se rozhodně neřadili ke gigantům. Noasaurus byl největším členem této čeledi a měřil 3 metry na délku. Jeho tělo bylo mimořádně lehké-při pohledu na něj se člověku vybavý štíhlý atlet. Podobně jako trénovaní lidští běžci, i Noasauři byli dosti rychlí. V Patagonii lovili před 80 až 75 miliony let různé suchozemské krokodýly, menší dinosaury a pravěké ptáky. Noasaurus měl na zadních končetinách srpovité drápy. Není to ale znak příbuznosti k dromaeosauridům nebo-li raptorům. Upevnění svalů kolem drápu, a jeho mimořádná pohyblivost (ani Velociraptor nedokázal svůj dráp otáčet obratněji) vypovídají o tom, že Noasaurus měl k raptorům daleko. Tímto drápem zřejmě zvířatům působil tržné krvavé rány, zatímco je pomalu zabíjel. Je to dobrý důkaz toho, že lovil velká zvířata. Smečka Noasaurů mohla být při setkání s kořistí nebo nepřítelem stejně nebezpečná, jako smečka raptorů! Masiakasaurus ("zlý ještěr") byl zase králem podivných madagaskarských dinosaurů. Už když ho Scott Sampson v roce 2001 pojmenoval, všiml si jeho ostrých, nebývale velkých zubů. Byl to nepochybně rybožravec. Uspořádání zubů bylo k chytání ryb prostě dokonalé. Podobně stavěné zuby měli i rybožraví ptakoještěři. Opět to byl lehce stavěný theropod... Další noasauridi, jako Limusaurus z čínské Jury nebo Velocisaurus z Křídy Argentiny, už tak známí nejsou. Navíc se toho o jejich způsobu života, ani o nich samotných, moc neví. Někteří si myslí, že africký Elaphrosaurus z konce Jury byl také noasauridem. Potvrzovala by to stavba jeho těla. Dříve byl sice považován za nejstaršího známého ornithomimida, teď jej však většina paleontologů vidí jako možného noasaurida. Pokud jím byl (a byl by asi tím nejstarším, pokud to bude potvrzeno), stal by se největším noasauridem vůbec, protože měřil až 6,2 metru...

Noasauridi byli opravdu zvláštní, nemyslíte? Mezi theropody byli ojedinělí, a to z nich činí tak zajímavá zvířata... Do komentářů napište, který noasaurid se Vám líbí nejvíce!

Diploceraspis

22. listopadu 2016 v 17:15 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Diploceraspis ("dvojí hlava") byl permský obojživelník z čeledi Keraterpetontidae a řádu Nectridea. Především keraterpetontidi se vyznačovali něčím naprosto podivuhodným: lebkou ve tvaru bumerangu. Nejznámějším z jeho příbuzných je Diplocaulus, ačkoliv někteří, jako Keraterpeton, tímto znakem vůbec vybaveni nebyli. Diplocaulus byl však tomuto rodu obojživelníka příbuzný více, než snad jakýkoliv jiný tvor. Určitě měli společného předka. Diploceraspis byl však menší než Diplocaulus: měřil 46 centimetrů, což je asi polovina délky jeho bratrance. Ale proč měl Diploceraspis tak podivně tvarovanou hlavu? Odpověď není snadno k nalezení, ale paleontologové se domnívají, že mohla sloužit ke kamufláži. Jako skvělé maskování mohla být užita ve chvíli, kdy tento obojživelník ležel na dně jezírka. Hlava byla placatá a zepředu byla jen s těží rozpotnatelná, alespoň z pohledu blížícího se predátora. Ještě lepší však podivně široká lebka byla tehdy, kdy už dravec Diploceraspise chytil. Tak velkou lebku bylo opravdu obtížné spolknout. Navíc velcí permští predátoři, jako pelykosauři typu Dimetrodona a jiných, nepásli po takových malých soustech... Diploceraspise známe z několika fosilních exemplářů, a byly rozpoznány dva druhy: D. conemaughensis a D. burkei. Diploceraspis žil před 299 až 270 miliony let, v období Permu. Naproti tomu Diplocaulus se dožil i samotného konce tohoto údobí. Diploceraspis je jedním z mnoha karbonsko-permských živočichů známých ze Západní Virginie a Ohia. V době, kdy žil, rozkládaly se na tamním území především lesy s mnoha jezery. Celé území bylo vlhké, s občasnými mokřady. Byl to úplně jiný svět, a Diploceraspis v něm žil...
Diploceraspis není tolik známý, ale jeho popis naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Tseajaia!

Filipínský ostrov Mindanao-Království studenokrevných zvířat

21. listopadu 2016 v 16:02 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Souostroví Filipíny jsou jedním z horkých míst biodiverzity. Tato země, složená z velkého množství ostrovů různých velikostí, je domovem zvířat, která nenajdete nikde jinde na světě. Už mezi savci to platí až zarážlivě: tento rok bylo zjištěno, že na filipínském ostrově Luzon žije 57 druhů unikátních savců. Mezi nimi jsou i ohrožení filipínští kaloni, ovšem zvláštní pozornosti zoologů se těšili i další netopýři či zvláštní hlodavci. V souvislosti s Filipínami nikdo nikdy nezapomene na nártouny, skvělé poklady ze světa primátů. Ovšem dokončení herpetologického výzkumu na filipínském ostrově Mindanao potvrzuje, že s rozmanitostí živočichů na Filipínách ještě nebylo řečeno konečné slovo. Mindanao je velký ostrov, ale v porovnání s nepříliš vzdálenými ostrovy Velkých Sund jako je Sumatra nebo Borneo je to vážně drobeček. Herpetoložka Marites Sanguila vedla dlouhodobý výzkum, jenž byl nyní ukočen. Zjištění jsou fascinující. Na Mindanau žije 126 druhů studenokrevných zvířat, tedy obojživelníků a plazů!!! Společně s blízkými Visayan Islands patří Mindanao k centru všech center jihofilipínské diverzity studenokrevných zvířat. Ze stošestadvacítky žije na ostrově 35 druhů hadů, 49 druhů ještěrů, 40 rozdílných žab, jeden červor, jediný místní druh sladkovodní želvy a jeden krokodýl, a to sice krokodýl mořský. Jak vidíte, čísla jsou to ohromná. Vzhledem k rozloze ostrova Mindanao lze tvrdit, že toto místo doslova oplývá větší herpetologickou diverzitou, než jakákoliv lokace stejné rozlohy na naší planetě! Vkročte do deštného lesa v jedné z rezervací na ostrově, a hned kolem sebe uslyšíte skřehotat žáby všech tvarů i velikostí, ve dne i v noci. Na zemi, v řekách i na stromech narazíte na hady, od pestře zbarvené bojgy ularburong po pravé kobry z rodu Naja. Nové nálezy pomohou výzkumníkům objasnit taxonomické zařazení studované zvěře. Spousta z unikátních jihofilipínských plazů ještě nebyla zkoumána s pomocí nových genetických analýz a metod. Marites Sanguila doufá, že v příštích letech se k tomu však dostane. Tak bude konečně odhalena bližší souvislost mezi některými druhy žab, u nichž jsou rodová i druhová jména občas sporná. Je také možné, že bude objeven ještě nějaký nový druh... Tento výzkum byl však také skvělý. Podíleli se na něm herpetologové jak z Filipín, tak i ze Spojených států amerických, a to včetně absolventů věhlasných univerzit (v Kansasu či Oklahomě). Hledání zvířat nebylo vždy jednoduché: na ostrově se mluví 70 jazyky a některé kmeny nerady vidí cizince ve svých teritoriích. Vše se však podařilo dokončit. A konečně, nově vytvořený a tedy i zcela aktuální seznam veškeré mindanajské herpetofauny pomůže chránit tamní divočinu. Lesy na Filipínách jsou v ohrožení-v minulosti byla spousta nížinných lesů na ostrově Mindanao vykácena. Podle Marites Sanguily je nutné vytvořit nové přírodní rezervace a chránit to, co teď s jistotou můžeme nazývat království plazů a obojživelníků...


Na obrázku vidíte krásného filipínského skokana druhu Pulchrana gradocula. Rod Pulchrana sám o sobě není vůbec dobře známý a kromě taxonomie těchto žab o nich víme jen velmi, velmi málo. Ekosystém Filipín je velmi křehký, tak jako je tomu u všech ostrovů, a potřebuje ochranu. Jinak tato majestátní zvířata vymizí. Na ostrově Palawan v současnosti čelí velkým nesnázím jeden pozoruhodný druh želvy: želva palawanská. Na konci minulého měsíce dobrodruh, přírodovědec a televizní prezenter divočiny Nigel Marven vedl expedici na Filipíny. Peníze z ní získané byly odeslány na ochranu těchto želv, jichž ve volné přírodě zbývá už jen asi 150. Přitom minulý rok se jich celé stovky dostaly na černý trh v Číně, spousta z nich zahynula v otřesných podmínkách, a jde jen o jeden z mála případů, kdy byl nelegální prodej ohroženého druhu odhalen na místě činu...

Doufám, že Vás tento článek potěšil. Mindanao je skutečně královstvím studenokrevných zvířat, nyní je však musíme chránit, aby nedoplatila na lidskou neohleduplnost, tak jako želvy z Palawanu. Naděje, že vše dobře skončí, a to jak ochrana plazů na Mindanau, tak záchrana palawanských želv, však existuje...