Prosinec 2016

Mamut srstnatý

31. prosince 2016 v 10:40 | HAAS |  Z dob savců

Jméno: Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius),
Potrava: Tráva a jiné rostliny,
Výskyt: Evropa, severní Asie a Severní Amerika.
Popis:
Mamuti se objevili už začátkem doby ledové, ale mamut srstnatý žil posledních 300 000 let. Je zřejmě nejznámějším zvířetem doby ledové a určitě jedním z nejslavnějších vyhynulých tvorů všech dob. Vyhynul teprve nedávno: ještě před 10 000 lety poslední mamuti srstnatí žili v oblastech na východ od Uralu, kde ale postupně vymírali. Trpasličí mamuti, kteří ale už nemuseli patřit k tomuto druhu, žili na ostrovech na sever od Sibiře ještě před 5000 lety. Není divu, že mamuti jsou pravěkým zvířetem, u něhož známe DNA lépe, než u kteréhokoliv jiného. Také proto se už léta mluví o tom, že by mohli být naklonováni. Mamuti a sloni jsou si samozřejmě blízce příbuzní, takže klonování by bylo možné uskutečnit... Mamuti se vyvinuli z chobotnatců velmi blízce příbuzných asijským slonům. Jejich těla byla pokryta hustou srstí chránící je před krutým chladem doby ledové. Jelikož doba ledová znamenala i měsíční léto, jež bylo krátké, avšak teplé, shazovali mamuti část své srsti. Poté jim samozřejmě dorostla, když začalo chladnější období. Tuková vrstva činila u mamutů neuvěřitelných 8 centimetrů, není tedy divu, že jim nebylo chladno ani v -30°C. Uši mamutů srstnatých byly hodně malé, šlo o přizpůsobení době ledové. Malé uši se nacházely blíže k hlavě, takže z nich neunikalo teplo. Naproti tomu dnešní afričtí sloni mají uši silně prokrveny a užívají je jako velké vějíře, mávají s nimi, aby se v horku ochladili... Evropští mamuti srstnatí byli větší, než ti sibiřští. Velcí samci měřili v lopatkách až 3,5 metru, kdežto ti sibiřští asi tak 2,75 metru. Rozdíl mezi samci a samicemi mamutů byl v dospělosti patrný: samice měly rovné kly, kdežto samci je měli spirálovitě zatočeny. Takto utvářené kly samcům pomáhaly v předvádění se nebo dokonce při vzájemných soubojích. Hlavním důvodem, proč mamuti měli kly, bylo zřejmě odhrabávání sněhu. Nacházeli tak traviny pokryté sněhem. Pozoruhodností je, že mamutí kly byly mnohem více vyvinuty, než ty u slonů. Stoličky měly řadu jařem, pokrytých sklovinou, mezi nimiž byly podlouhlé ostrůvky zuboviny. Sklovina je opotřebována častěji než zubovina, zuby se tedy brousí. Když k tomu dochází u horních i dolních zubů stejně, zvyšuje se jejich schopnost drtit rostlinné materiály. Jinak měly mamutí stoličky 30 rovnoběžných hřebenů, nicméně vzhledem se hodně podobaly těm sloním... Mamuti žili ve velkých stádech, vedených starými a zkušenými samicemi nebo-li matriarchami. Samci žili samotářsky, jako dnešní sloni. I když byli mamuti úspěšně stavěni k přežití dob ledových, a zvláště pak té poslední, würmské doby ledové, nedokázali přečkat globální oteplování na samém konci Pleistocénu. Částečně na jejich vyhynutí měli podíl i pravěcí lovci, i když to nebyli oni, co bylo hlavním důvodem vyhynutí těchto majestátních velkých savců. Jak led ustupoval, tundru nahradila tajga. Mamuti potřebovali pláně a traviny, ne jehličnany. Jejich svět se změnil a oni vyhynuli. Nebylo to však tak dávno. Dodnes se lidé setkávají s jejich pozůstatky. Mocné sloupovité končetiny, kosti mamutů a jejich kly byly dříve považovány za pozůstatky podivných obrů. V nedávných dobách byla objevena už čtyři zmrzlá mamutí mláďata, což přispělo k průzkumu jejich DNA. Může se to zdát neuvěřitelné, ale na sibiřských pláních jako by se zastavil čas. Když v roce 1806 Adams přijel do Jakutsku, dozvěděl se, čím místní krmí své psy. Okamžitě se vydal k obrovské mršině nacházející se v ledové pustině. Neporušené obrovské tělo mamuta se nacházelo v ledu, bok a kel vyčnívaje ven. Byly to pozůstatky slavného bezerovského mamuta, který se před 15 000 lety zřítil do jedné říčky. Ačkoliv mamut srstnatý nebyl větší, než africký slon, musel to být neuvěřitelný pohled-celé tělo mamuta v ledu! Stále je však záhadou, odkud slovo "mamut" pochází. Někteří se domnívají, že ze Sibiře, ale nikdo si není jist. Proto je i tento slavný prehistorický tvor zahalen rouškou tajemství... Mamuti se objevili v bezpočtu knih, od Pravěkých savců po Pravěkou přírodu, v Lovcích mamutů i dalších dobrodružných románech, v Prehistorickém parku, Putování s pravěkými zvířaty, Mamut: Titán doby ledové, ve slavné Cestě do pravěku a bezpočtu dalších filmech... Jsou to velice slavní savci z doby ledové...



Popisy dalších zvířat z 6. epizody Putování s pravěkými zvířaty očekávejte již brzy!!!

Planeta Země-Lední medvěd s mláďaty

30. prosince 2016 v 19:29 | HAAS |  Videa
Lední medvěd s mláďaty. Po čtyřech měsících se do arktických pustin vrací světlo. Začátek jara značí probuzení samice ledního medvěda, která zimu strávila v bezpečí svého úkrytu ve sněhu. Jakmile se probudí, protáhne se a podívá se na okolní svět, začne s podivuhodným sjížděním ze svahu. Snad to dělá jen pro zábavu? Tato samice má dvě mláďata, které nyní krmí ze svých posledních zásob tuku v podobě mléka... Vypráví David Attenborough.

Krátká scéna ze světově slavného seriálu televize BBC Planeta Země (Planet Earth), který měl premiéru v roce 2006.


Správce dinosauřího parku - Ericovo řádění

30. prosince 2016 v 11:02 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Konec roku 2016 se již blíží... Toto je předposlední den v roce a jelikož je to pátek, Správce dinosauřího parku Vás nemine! V poslední části z tohoto roku se dozvíte, jak to dopadlo s Vánočním hurikánem...

Ericovo řádění

Na Štědrý den se ukázalo, kam Vánoční hurikán zamířil. Snad v poslední chvíli se vyhnul Tedově ostrovu. Alespoň tedy částečně... Zatímco jsme slavili Vánoce a radovali se z nových zpráv na webu The Weather Channel, jasně tvrdících, že hurikán to u východního pobřeží Tedova ostrova vezme ostrou zatáčkou, stala se menší nehoda. Vichry doprovázející hurikán, běsnící kdesi daleko na moři, zasáhly na východ našeho ostrova. My jsme mezitím měli slavnostní večeři, povídali jsme si o roce prožitém v parku, několika nováčkům jsem ještě vysvětloval, jak se chovat k některým druhům zvířat, a také jsme si pouštěli video s Teleocerasy, které pár dnů předtím pořídil Xu. Netušili jsme, co se děje na východě ostrova. Po rozbalení skvělých dárků pod stromečkem v prostorném přízemním sálu hlavní budovy jsme se odebrali do svých domků, zabalili se do peřin nebo spacích pytlů a představovali si, jaké by to bylo, kdyby na ostrově začalo sněžit... V osm hodin ráno mě probudilo cinkání. Někdo zvonil u dveří. S radostí jsem vstal, zatímco Dino mrzutě ležel u postele, a otevřel jsem dveře se slovy: "Veselý pětadvacátý!" "Jo, jo... Hele, nech si to na později. Na východě ostrova je zničený jeden výběh. To asi ten včerejší vichr," řekl Xu. Okamžitě jsem se oblékl do své pracovní košile a šortek, Dinovi jsem nasypal do misky salát a vyrazil s Xuem na východ ostrova. Cesta jeepem nám nezabrala tolik času, jako o několik dní předtím. Na Štědrý den totiž vůbec nepršelo, ačkoliv bylo zataženo, což znamená, že cesta nebyla rozvodněna. Sem tam byla nějaká kaluž, ale to pneumatikám jeepu sotva tak vadilo. "Tak, tady to máš," řekl Xu, když jsme dorazili na místo. "Ale to je přece... Propána, to je ohrada Erythrosucha Erica!" zařval jsem překvapeně. Půlka plotu byla stržena. Výběh byl samozřejmě prázdný. Odčerpávadla vody, jež jsme do výběhu museli dát asi před rokem, stále pracovala, takže jsme je vypnuli. Za pět minut mi jeden kolega volal, že Erythrosuchus si to pochoduje před hlavní budovou. Nejspíš unikl večer a přečkal noc v lesíku uprostřed ostrova, než se ráno vydal na průzkum parku. Xu a já nasedli do jeepu a okamžitě jeli na místo, kde byl zahlédnut. Tam jsme uviděli několik rozervaných kusů masa jen tak ležet na silnici. "Propána, to snad ne! To je Jeff! Jeffe, slyšíš mě?!" vykřikl Xu. Zastavil jsem se a upřeně na něj hleděl. "Probuď se, Jeffe!" křičel Xu a cloumal s těmi kusy masa. Bylo to trapné. "Hele Xu, děláš si ze mě legraci? Vždyť tohle je krmení pro Siamotyranna. Někdo to hodil na silnici," řekl jsem mu naštvaně, neboť mě ten jeho vtípek stál několik cenných vteřin času. "No dobře no... Chtěl jsem tě vyděsit," zasmál se Xu. "Na Vánoce? Vy jste se všichni zbláznili!" řekl jsem mu naštvaně a nasedl do jeepu. Xu do něj ani nestačil nastoupit a já už jen po silnici dál. Podle mě se totiž Eric vydal k výběhu s nejsnáze prolomitelnou ohradou: k výběhu Palaeotisů. Tito pravěcí pštrosi by pro takovou příšeru z doby Triasské mohli představovat ideální kořist...

Nemýlil jsem se. Eric pochodoval okolo ohrady a díval se na vystrašené ptáky, tisknoucí se do rohu na opačné straně výběhu. Vyskočil jsem z auta a vystřelil jsem po Erythrosuchovi raketovou pistolí. Podíval se na mě neskutečně zlověstně a než jsem se stačil z toho otřesného pohledu vzpamatovat, hnal se proti mě. Okamžitě jsem nasedl do auta a nastartoval motor. Měl jsem v plánu odlákat ho. Mohl by pronásledovat jeep a já bych ho zavezl do pozorovací ohrady. Jenže Eric byl rychlejší než já. Než jsem stačil auto rozjet, kousal už do jednoho ze zadních kol. Prokousl pneumatiku. Já ale nezmatkoval. Vytáhl jsem síťovou pistoli, otevřel si okýnko, vytáhl ruku s puškou ven a střelil jsem. Zásah! Eric byl v síti. Popadl jsem vysílačku a zavolal Xuovi, ať v hlavní budově sežene uspávadla a okamžitě sem přijede. Za šest minut byl na místě. Vzal si totiž motorku, takže nemusel jít pěšky. Eric se snažil prokousat se silnou sítí, ale ani jeho zuby neměly proti tomu materiálu dost síly. Za pár minut už spal jako zabitý. Naložili jsme ho na střechu jeepu a rychle dovezli do pozorovacího kotce. Tam se nachází doteď. Opravit ohradu nám zabere minimálně dva týdny. Pokud jde o kus masa, který jsme našli na silnici, vážně nepatřil mému kolegovi Jeffovi. Avšak Jeff ho na silnici hodil. Eric ho totiž pronásledoval, Jeff se zavřel ve skladu s masem a aby zvíře odlákal, hodil mu na cestu kus masa. Eric ho trochu obral a pak nechal jen tak ležet. Jeff mezitím ve skladu omdlel strachem, proto se nám neozýval... Každopádně, konec roku se nám blíží. A já se rozhodl, že to Xuovi vrátím. Dnes jsem mu donesl snídani. Poděkoval a já se odebral pryč. Opustil jsem jeho domeček, ale schoval jsem se za oknem. A pak jsem pozoroval, co se stane. Xu se zakousl do koblihy a s šokem vykřikl. Byla to totiž obyčejná guma. Haha! Jen mám teď strach, že mi to bude vráceno. Ne od Xua, ale od Olivera Marshe, který přijede do parku příští týden. Víte, tu gumovou koblihu jsem našel u něj doma. Až zjistí, že se mu tam někdo vloupal oknem, bude zuřit. A pak na mě nachystá některý ze svých vtípků. Mimochodem, tu koblihu si tam asi schovával na mě. On už je prostě takový... Zítra večer se na noční obloze nad parkem objeví ohňostroj. A Dinosauří park pak brzy vstoupí do Nového roku 2017...

Jak jste se dozvěděli, Dan to ani po Štědrém dnu neměl jednoduché. Teď jej čeká oprava ohrady, příjezd Olivera a Charlese a samozřejmě také turistů, kteří po Novém roce opět přijedou do parku. Vy se budete o trablích našich přátel z Tedova ostrova dozvídat i nadále v příštím roce!

Soutěž Dinosauři 2016

29. prosince 2016 v 10:55 | HAAS |  Naše soutěže
Konec roku se blíží a již tradičně se zde objevuje velká soutěž o pravěku... Jejími předchůdci byly Novoroční soutěž, Soutěž Dinosauři 2011, Soutěž Dinosauři 2012, Soutěž Dinosauři 2013, Soutěž Dinosauři 2014 a Soutěž Dinosauři 2015. V Soutěži Dinosauři 2016 půjde o to stejné: zodpovědět 20 otázek, které se týkají života v pravěku i některých letošních objevů ze světa dinosaurů. Výjimečně však napíši i bonusovou otázku (tak jako v Soutěži Dinosauři 2012). Pokud odpovíte na všechny otázky správně a zároveň i na bonusovou otázku, získáte 21 bodů. Pokud na nějakou ze základních otázek neodpovíte správně, ale bonus bude správně zodpovězen, přičte se Vám tento bod k dobru. Pokud na bonus neodpovíte nebo odpovíte špatně, žádný bod se Vám strhávat nebude... Do komentářů pod článek prosím napište, že se hlásíte a napište též e-mail, ze kterého mi odpovědi přijdou. Ty tedy posílejte na můj e-mail haasvojta@volny.cz . Můžete mi také napsat, jaké pravěké zvíře chcete na diplom... Tak, z instrukcí je to snad vše. Přeji Vám všem mnoho štěstí!

1. Ve kterém geologickém období se objevily první jehličnany?

2. Kdo objevil druh Pithecanthropus erectus a kde to bylo?

3. Co znamená jméno Pyroraptor olympius?

4. Jak se jmenuje dinosaurus, jehož zkamenělina byla nalezena tak, jako když zvíře uhynulo ve spánku? Byl to malý dinosaurus...

5. Napište jména alespoň dvou čínských zástupců skupiny tyranosaurů...

6. Jak dlouhý byl Dacentrurus, v jakém geologickém období žil, do jaké skupiny dinosaurů patřil a v jakém státě byl nalezen?

7. Je pravda, že byl dráp Deinonycha okolo 13 centimetrů dlouhý?

8. V období Kambria žil primitivní živočich, jehož rodové jméno začíná na písmeno M. Vysával potravu bezčelistným ústním otvorem, šlo zřejmě o velice primitivního strunatce a jeho kostra byla sestavena z pružných chrupavek. Víte, jak se toto podivné zvíře nazývá?

9. Kdy byla objevena Maiasaura peeblesorum a kdo ji popsal a pojmenoval? Proč je Maiasaura považována za jednoho z důležitých dinosaurů co se týká výzkumu?

10. Co jsou to koprolity? Proč se v některých koprolitech nacházejí dírky o tloušťce lidského prstu? Nápověda: souvisí to s jinými živočichy, které tento materiál lákal.

11. Byl Beipiaosaurus větší než Therizinosaurus?

12. Kolikátý prst na přední končetině byl u pterosaurů nezvykle prodloužen? Co se na něj upínalo?

13. Notharctus byl primát, který žil v Severní Americe v období Eocénu. Měřil 20 centimetrů a patřil do skupiny Adapiformes. Je to pravda?

14. Byronosaurus měl malé, tenké zuby, nápadně podobné zubům Troodontů. Byl to masožravec, který se vyskytoval v Mongolsku v období Křídy. Je to pravda?

15. Jaký tvar měla vejce theropodů jako byl Velociraptor?

16. Napište, jaký tvor se nachází na tomto obrázku:


17. V jakém slavném souvrství a tím pádem v jaké evropské zemi byla tento rok nalezena fosilie hada, který spolkl ještěrku, jež předtím pozřela brouka?

18. Jak se jmenuje mladý paleontolog, který tento rok popsal druh ichtyosaura Wahlisaurus mussurae, a minulý rok se objevil v pořadu Dinosauří Británie?

19. Timurlengia byla objevena ve kterém státě?

20. Měl Velociraptor, v poměru k velikosti těla, velký mozek?

Bonusová otázka: Napište názvy alespoň tří filmů nebo televizních seriálů, v nichž se objevil Microraptor!

Doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce, za každého soutěžícího budu velmi rád... Snad se Vám bude dařit! Vyhodnocení bude již příští rok... Tak ještě jednou, hodně štěstí!

Mohly mít známé dinosauří skupiny původ v Asii?

28. prosince 2016 v 10:00 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Nápad na tento článek se v mé hlavě zrodil při prohlížení skvělé knihy "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z", kterou jsem dostal k Vánocům. Této knížce tedy vděčím za námět...

Dinosauři se zřejmě vyvinuli na území dnešní Jižní Ameriky, v době před asi 230 až 235 miliony let. Zatím nejstarším známým dinosaurem je Eoraptor, který žil právě v té době. Tato zvířata byla ještě malá, ale v průběhu evoluce se z dinosaurů stali největší suchozemští tvorové všech dob. Někteří byli navíc bizarní, další byli velkými masožravci, jiní obrovskými vegetariány. Kolébkou dinosaurů zřejmě zůstane Jižní Amerika, pokud nebudou v budoucnu objeveny o něco starší dinosauří fosilie na jiném kontinentu. Je to podobné, jako u člověka, jehož kolébkou je pro změnu africký kontinent... Avšak je možné, aby místem zrodu skutečných titánů byla Asie? Ti nejpozoruhodnější dinosauři, které známe, pocházejí ze Severní Ameriky. Jsou to Tyrannosauři, Triceratopsové a také různí velcí dromaeosauridi, například Deinonychus. Nicméně jejich předchůdci pocházeli z jiného kontinentu. Byla jím právě Asie a ta, jak známo, byla se Severní Amerikou hned několikrát v prehistorii naší planety spojena. Naposledy to bylo v době ledové, kdy se přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky z Asie dostal člověk rozumný. Beringie existovala i v určitých fázích druhohor, hlavně v období Křídy. Asie a Severní Amerika tak byly spojeny nevelkou, avšak souvislou pevninou a tak mohla mnohá zvířata migrovat z jednoho světadílu na druhý. Snad té příležitosti tehdy využili i předkové těch známých dinosauřích skupin. Zdá se totiž, že se vyvinuly v Asii. Lze tak tvrdit alespoň podle nejstarších dosud nalezených zástupců těchto skupin. Například ceratopsidi mají téměř určitě původ na asijském kontinentu. Jurský Yinlong může zprvu připomínat nějakého velice bizarního, netradičně stavěného pachycephalosaurida, ale ve skutečnosti má mnoho typických ceratopsích znaků. Je to k neuvěření, ale čínský Yinlong ("skrytý drak") má blízko k ohromnému severoamerickému Triceratopsovi, který žil o nějakých 90 milionů let později. Svrchnojurský Yinlong sice nemusí být nejstarším ceratopsidem vůbec, vlastně je docela možné, že v blízké budoucnosti bude nalezen o pár milionů let starší rod, ale fakt, že jde o primitivního ceratopsida jednoduše znamená, že místem zrodu této skupiny dinosaurů je Asie. Konkrétně pak tedy její východní část, která však byla domovinou i dalších předků hrůzu nahánějících monster. Protikladem mírumilovně působících ceratopsidů jako by byli děs nahánějící tyrannnosauridi. Už když byl objeven Dilong, jenž byl popsán v roce 2004, začalo se hodně spekulovat o tom, zda tyrannosauridi vážně nepocházejí z východní Asie. Dilong žil v období spodní Křídy a nevypadal zrovna nejprimitivněji, takže tento závěr nebyl zcela potvrzen. Nicméně fakt, že se podobal Tyrannosaurovi, ačkoliv měl na rozdíl od něj tři prsty na předních končetinách a ne jen dva, vyzdvihl tuto možnost. A pak byl učiněn další objev-v roce 2006 došlo k popisu Guanlonga. Opět čínský dinosaurus, tentokráte s podivným hřebenem na hlavě. Zdánlivě se podobal Dilophosaurům nebo jejich příbuzným, avšak ve skutečnosti byl tento lehce stavěný, opeřený theropod předkem Tyrannosaura Rexe. V kyčlích byl sice vysoký jen 1,2 metru, což je třetinová výška oproti T-Rexovi, dlouhý byl jen 3 metry, což je jedna čtvrtina délky svého pozdějšího bratrance, ale přesto to byl tyrannosaur. Nedá se říci, že by to byl tyrannosaurid jakožto zástupce této čeledi, ale patřil k primitivním tyranosaurům. Guanlong žil na území Číny před 160 miliony let. Přítomnost Dilonga, o nějakých třicet až pětatřicet milionů let mladšího, na území Číny dokazuje, že k vývoji tyranosaurů docházelo právě tam. Samozřejmě to neznamená, že by se už v té době skupina nemohla rozšířit někam jinam, ale spolehlivé nálezy stále ukazují prstem na Čínu, respektive na východní Asii... Therizinosauridi, jako jsou Alxasaurus a Therizinosaurus, neodmyslitelně patří k Asii. Ovšem v Severní Americe žil například rod Nothronychus, jenž patřil k několika málo severoamerickým therizinosauridům. Vše nasvědčuje tomu, že jeho předchůdci pocházeli z Asie a přes pevninskou šíji dorazili do Severní Ameriky. Tam už žili izolovaně a tak se vyvinul rod Nothronychus. Podobně to může být i s oviraptosaury. Oviraptor, Nomingia, Citipati a další asijští zástupci žili ve svrchní Křídě a jejich potomci se už dál do světa nešířili, ale ti primitivnější dorazili do Severní Ameriky. V Hell Creeku v Montaně byly před několika lety objeveny stopy velkého, asi šest metrů dlouhého theropoda, o němž se říká, že mohl být oviraptosaurem. Také Chirostenotes, menší, třímetrový všežravec s bezzubým zobákem, měl zřejmě asijské předchůdce... Nejsme si však zcela jisti, jak je to s býložravými hadrosauridy. Protohadros, jeden z nejstarších hadrosauroidů (žil před 95 miliony let) byl objeven v Texasu, takže tato majestátní a později tak početná skupina veleještěrů může vycházet spíše z Ameriky. Občas se může zdát, že spinosauridi by též mohli pocházet z Asie, neboť Siamosaurus žil před 130 miliony lety v Thajsku, ovšem ještě starší spinosauridi byli objeveni v Africe, takže kolébkou těchto monster všech monster bude zřejmě kontinent, na němž později žil i ten největší masožravý dinosaur všech dob-patnáctimetrový Spinosaurus... Jak paleontologové objevují nové a nové druhy dinosaurů, otevírá se nám nový pohled na ranou historii některých tak významných skupin. Opravdu to vypadá, že Tyrannosauři a Triceratopsové měli své předky z Asie...





Pokud se Vám článek líbil, budu moc rád za Vaše komentáře...

Neobyčejný prapták z dalekého severu

27. prosince 2016 v 10:50 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Je to až k neuvěření, ale paleontologie má další úžasný objev, tentokráte z dalekých končin arktické Kanady... Byla totiž objevena fosilie prehistorického ptáka z doby dinosaurů. Jelikož je 93,9 až 89,8 milionu let stará, okamžitě se stala zkamenělinou nejstaršího ptáka dosud objeveného v arktické Kanadě. Nový druh byl pojmenován Tingmiatornis arctica. Vzhledem trochu mohl připomínat kormorána, vždyť se také živil stejnou potravou, jako kormoráni. Lovil ryby, především ty mořské. Tento pták žil u pobřeží, kde žili také prehistoričtí krokodýlové, champsosauři, velké ryby a druhohorní želvy. To vše už dříve nasvědčovalo možnosti, že Arktida před 90 miliony let nebyla trvale zaledněna. Podle odborníků z univerzity v Rochesteru, kteří nového ptáka popsali, přítomnost Tingmiatornise v tamním ekosystému jen dokládá, že v arktické Kanadě bylo tehdy velmi teplo a led zde prakticky nebyl. Na území plném ledu by totiž nemohly přežívat ryby, kterými se živil. O to pozoruhodnější je hornina, v níž byl Tingmiatornis nalezen a z níž Rochesterští geologové jeho tělo vyňali. Nacházela se vlastně nad sopečným polem. To je odpověď na otázku, zda tehdy bylo v Arktidě teplo či ne. Občasné vulkanické erupce totiž uvolňovaly velké množství oxidu uhličitého, jenž oteploval tamní podnebí. Nunavut tedy před 90 miliony let vypadal úplně jinak než dnes. Tam, kde dnes medvědi lední bojují o přežití a polární lišky se po celý rok snaží nasbírat co nejvíce lumíků, bylo před 90 miliony let lávové pole, několik velikých sopek a rozmanitá fauna. Samozřejmě nechyběli ani dinosauři, ale ti v okolí Tingmiatornisových fosilií zatím objeveni nebyli. Ovšem k nejpozoruhodnějším z Tingmiatornisových "sousedů" patřil Křídový kaproun dlouhý 0,3 až 0,6 metru. Taková dravá ryba patřila ve sladkých Křídových vodách Kanady k nejhrůzostranějším predátorům. Byla však v ohrožení ze strany tohoto ptáka, neboť ten pravěké kaprouny určitě lovil... Tingmiatornis arctica je nyní dalším skvělým objevem a zjevně i jedním z posledních v roce 2016. Příští rok však dojde k dalším úžasným objevům. Třeba některé z nich přijdou i z mrazivých pustin dalekého severu...



O tomto skvělém objevu jsem se dozvěděl díky webu Science Daily... O dalších paleontologických objevech Vás budu informovat i v příštím roce, který začne již za pár dnů...

Země ledu na sever od Antarktidy a na jih od Amazonie

26. prosince 2016 v 11:12 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Včera odpoledne jsem se díval na dokument Nejdivočejší Latinská Amerika, na epizodu pojednávající o Patagonii. Tento skvělý film se mi tak líbil, že mě inspiroval k napsání článku o jednom divokém místu, o němž částečně pojednával... Pokud chcete, zjistěte o Nejdivočejší Latinské Americe ze stanic Arte a Animal Planet více, třeba Vás také něčím inspiruje...

Na sever od Antarktidy a na jih od Amazonského deštného pralesa se nachází krajina jako žádná jiná. Ledový svět ovlivňovaný nestálým počasím s krutými výkyvy. Je to země, kde přežijí jen ti nejodolnější. Krajina je to tak drsná, že snad ani nepasuje k Jižní Americe. Na samém jihu kontinentu se nachází Ledovcová pole, rozléhající se na hranici Argentiny a Chile. S pojmem Patagonie, původně zavedeným Magalhaesem, obvykle souvisí písečnatá krajina na východ od And, kde je vody nedostatek. Avšak zde, v Ledovcových polích, je vody na miliony tun... Ledovcová pole se nacházejí v jižních Andách. Teploty jsou zde vždy proměnlivé, ale v zimě se drží desítkami stupňů Celsia pod bodem mrazu. To ale nepředstavuje všechna nebezpečí. Pozoruhodností je, že se ledovce pohybují. To se týká především Jižního ledovcového pole, tvořeného 48 obrovskými ledovci. Jeden z nich se pohybuje o několik centimetrů za rok směrem k moři. Jako všechny ledovce, i tyto před sebou hrnou horniny, balvany a vše jiné, kvůli čemuž neustále mění krajinu. V zimě horská úbočí And zasype sníh z vrcholků těchto ohromných hor, z jihu nejdelšího pohoří na Zemi. Jen málo zvířat dokáže přežívat v takové drsné krajině. Po většinu roku se v teplejších sladkých vodách daří měkkýšům, kteří poskytují potravu pro zdejší plameňáky. Ze savců se v okolí Ledovcových polí vyskytují jen lamy, například slavná lama guanako, a několik šelem, jako jsou lišky a pumy. Ty samotné se dříve vyskytovaly po celé Severní a Jižní Americe, ale pak lidé začali pumy vytlačovat a dnes se poměrně vzácně vyskytují jen při severoamerickém a jihoamerickém velkém pohoří. Ale žádná puma není pro zdejší zvířata tak nebezpečná, jako mráz a pohyb ledovců. Severní Ledovcové pole zabírá oblast o 4200 čtverečních kilometrech, to však stále není tolik. Velké Jižní Ledovcové pole už zabírá území o rozloze 16 800 kilometrů čtverečních, to je jen o zhruba 4000 čtverečních kilometrů méně, než Wales. Vezme-li člověk v potaz, že toto území je neustále v pohybu směrem k oceánu, uvědomí si, jak drsná krajina to je. Avšak před 20 000 lety tomu bylo jinak. Dnešní Ledovcová pole jsou svojí rozlohou jen střevlemi ve srovnání s tím, co se na jihu Jižní Ameriky formovalo po celou dobu ledovou. Tehdy tamní krajina připomínala ledové pustiny Evropy ve stejné době. Ale jak se teplota zvyšovala a led tál a ustupoval, pomalu mizel a krajina se měnila. To, co zbylo z Ledovcových polí, jež začaly tát před 20 000 lety, je jen část té obrovské masy ledu, která tehdy nepředstavovala v Pleistocénním světě nic výjimečného... Jižní Ledovcové pole je sice rozlehlé, ale stále je to jen relikt z období jeho největší slávy. 48 zbylých ledovců zde a dalších 28 velkých ledovců v Severním Patagonském ledovcovém poli jsou pozůstatky z časů, kdy led vládl. Ovšem nedá se říci, že by nevládl dnes. Ledovcová pole v Patagonii jsou druhou největší ledovou masou mimo póly!!! Obrovská plocha, jíž pokrývají, je téměř zbavena života, ale jehličnaté stromy zde stále rostou a teplokrevní savci a ptáci se také naučili místním podmínkám čelit... Ledovcová pole vždy souvisela s dobyvatelstvím. Už v letech 1913 a 1914 prozkoumávala rozsáhlé Jižní Ledovcové pole velká expedice Federico Reicherta. K lepšímu průzkumu ale pomohly až fotografie pořízené Letectvem Spojených států amerických v roce 1943. V minulém desetiletí se o hranici Argentiny a Chile na území Ledovcových polí strhla debata mezi oběma zeměmi... Patagonská ledovcová pole jsou však stále neuvěřitelným místem, druhou největší masou ledu mimo póly, a tak je tato země na sever od Antarktidy a na jih od Amazonie skutečným zimním královstvím...


Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte...

3. série Deseti nejnebezpečnějších hadů již brzy!

25. prosince 2016 v 11:52 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Je to tu, skvělé Vánoční překvapení pro všechny fanoušky Nigela Marvena! Dlouho slibovaná 3. řada seriálu Deset nejnebezpečnějších hadů (Ten Deadliest Snakes with Nigel Marven) bude mít již brzy premiéru! Nigel o ní mluvil už na podzim minulého roku, natáčení začalo v únoru a skončilo v červnu a nyní po měsících postprodukce je nová série připravena na vysílání... Jako předchozí dvě série, i tato bude samozřejmě složena ze čtyř epizod trvajících 43 nebo 44 minut. K premiéře dojde ve Spojeném království 5. ledna 2017 ve 20:00. Nigel již v létě mluvil o tom, že 3. série bude vysílána na National Geographic, ne tedy na Eden Channel a Animal Planet, i když na druhém jmenovaném by se teoreticky mohla objevit, ačkoliv si tyto dvě společnosti konkurují. K vysílání dílů bude docházet na Nat Geo Wild postupně: ve čtvrtek 5. ledna bude vysílána epizoda Deset nejnebezpečnějších hadů: Filipíny, ve čtvrtek 12. ledna Brazílie, 19. ledna Mexiko a 26. ledna nakonec Spojené arabské emiráty! Nigel cestoval do nebezpečnějších lokací (v Mexiku je více vražd než kde jinde na světě a Blízký východ též každý člověk nenavštíví) s více nebezpečnými hady (například v Mexiku žije údajně více jedovatých druhů, než kde jinde na světě). Náš světoběžník se utká s kobrami ve vodě, poprvé v životě se setká s jediným chřestýšem, kterému chybí pro ně tolik typické chřestidlo a podívá se na dlouhé jedové zuby zmijovitých. Jak víte, ve třetí sérii se kromě hadů objeví i řada jiných zvířat, která Nigel na svých cestách potkal. Mezi nezapomenutelné scény bude jistě patřit ta, v níž Nigela na Filipínách kousne velký gekon a on se bude snažit ho ze své ruky opatrně dostat, aniž by to sám gekon chtěl. Aby nešlo jen o kousnutí, ve Spojených arabských emirátech si dá Nigel na nos chameleona. Jde-li o technickou stránku, seriál je produkován Nigelem Marvenem a jeho produkční společností Image Impact. Kameramanem minimálně dvou epizod (Filipíny a Arábie) je Chin Hor Wong, který byl již kameramanem epizody o Malajsii z druhé série. V seriálu se objeví i několik dalších známých lovců hadů, včetně Neptunia Donata... Já sám se už opravdu nemůžu dočkat, Ten Deadliest Snakes je jedním z mých nejoblíbenějších seriálů a sám ani nevím, kolikrát jsem každou z dosavadně vysílaných epizod sledoval. Jak jsem už zmínil, třetí série bude nově vysílána na Nat Geo Wild ve Spojeném království. Protože jde o Nat Geo Wild UK, tedy verzi dostupnou pouze v Británii, nebude k vysílání docházet na Nat Geo Wild Europe, což je verze pouze pro kontinentální Evropu. Avšak zde, v kontinentální Evropě včetně ČR, bude seriál též vysílán na Nat Geo Wild a to na jaře. Jakmile se o tom objeví nějaké zprávy, okamžitě Vás o nich informuji na tomto blogu... Ve čtyřech nových epizodách uvidíme napínavé scény, dočkáme se zajímavých okamžiků a uvidíme i skvělé záběry hadů a dalších divokých zvířat. Celkem tak bude epizod už 12. Nakonec sem napíši, co řekl Nigel: "Během natáčení seriálu jsem se setkal s většinou z nejkrásnějších hadů." Je to pravda, v každé epizodě vždy uvidíme obvykle 10 jedovatých hadů (avšak epizody o Číně a Malajsii bylo vyjímkou, s 11 či 12 hady) a k tomu několik nejedovatých a ještě několik dalších zvířat, to je celkem minimálně 120 jedovatých hadů v celé sérii!

Na obrázku vidíte lovce hadů Nigela se svým věrným hákem na hady při hledání mořských hadů na arabském pobřeží! Doufám, že Vás zpráva o premiéře třetí série nadchla!

Šťastné a veselé Vánoce 2016!

24. prosince 2016 v 9:21 | HAAS |  Ostatní zajímavosti

Po roce jsou tu Vánoce a s ním i mé Vánoční přání pro Vás, kteří na blog Blogorgonopsid chodí! Chci Vám popřát spoustu dárků, cukroví, jídla, krásné Vánoční výzdoby, radosti, příjemně stráveného času a hlavně ať jste všichni spolu! Věřím, že pro každého z Vás se pod stromečkem dnes večer najde aspoň jeden dárek a doufám, že Vám udělá radost! Šťastné a veselé Vánoce v roce 2016!!!

V psaní na blog budu samozřejmě pokračovat i po Vánocích. Brzy se zde objeví Soutěž Dinosauři 2016, snad se jí zúčastníte. Tento rok jsem také začal s několika projekty, jako Dinosauří hnízdiště. Budu v nich pokračovat i v následujícím roce... Příští rok na tomto blogu začne také pokračování jednoho příběhu, který jste kdysi mohli číst, více však zatím neprozradím. A nadále se dočkáte popisů pravěkých i současných zvířat a článků o nových objevech nebo popisů epizod seriálů o prehistorii! Doufám, že sem i po Vánocích a po Novém roce budete chodit rádi... Ještě jednou šťastné a veselé!

HAAS

Správce dinosauřího parku - Vánoční hurikán

23. prosince 2016 v 10:01 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Vánoce se blíží! Všichni už se těšíme na zítřejší Štědrý den! A stejně tak i náš přítel Dan z Dinosauřího ostrova... Jenže se zdá, že mu tentokrát Vánoce může něco překazit... Přímé pokračování minulé části "Počasí se kazí"...

Vánoční hurikán

O víkendu jsme na pobřeží, poblíž přístavu, postavili velkou sochu Santy Clause. Pro mě jako Angličana je to Father Christmas, pro mé americké kolegy je to však Santa. Jsem na ostrově jen s pěti dalšími pracovníky. Dva z nich jsou nováčci, ale daří se jim celkem dobře. Celý týden se starali především o terária, krmili Gigantophise, odstranili několik parazitů z šupin Pachyrhachise, vymetli výběh Cryptolacerty, mazlili se s pravěkým chameleonem Anqingosaurem brevicephalem a postarali se i o stálý přísun potravy k našemu Megalancosaurovi. Můj kamarád Xu včera přinesl Teleocerasům nový dárek: hlavně mladému dal ochutnat mrkev. Možná to není nic zvláštního, ale naši Teleocerasové mrkve ještě nikdy nejedli. Zdá se, že si to užívali. Xu pořídil hezké video, které si jako Vánoční dárek pustíme zítra... Pokud nám to něco nepřekazí. Siamotyrannus to být nemůže, jeho ohrada je skvěle zajištěna. Také že musí být, neboť v době, kdy do parku míří turisté, by jeho únik znamenal čirou katastrofu. Deinotherium, ačkoliv naštvané z neustálých dešťů, jež trochu ustaly teprve v úterý, nás též díky vyspělé technice nemůže ohrozit. Mesembriornis nepřipadá v úvahu, chystá se už se na Vánoce-je tolerantní ke všem myším, krysám a dalším malým zvířátkům, která občas vtrhnou do jeho výběhu. Aby Gigantophis z terária unikl a někoho z nás uškrtil svými silnými hadími svaly, na to je moc líný. A myslím, že se o Vánocích nikdo nepůjde koupat do akvária za Cobelodem nebo za naším Plesiosaurem, případně za dvojicí Cryptoclidů. Jsou to mírní masožravci, ovšem kdo ví, třeba by si kousli prstů na noze. Avšak nikdo z nás není dost bláznivý na to, aby teď, o svátcích klidu, něco takového provedl. Takže co nás může ohrozit? Odpověď je jednoduchá... Špatné počasí... V posledních dvou týdnech hodně pršelo. Možná pršelo až nezvykle moc. Ve středu mi Oliver, připravující se na Vánoce doma ve Spojeném království, poslal zprávu. Byl jsem šokován a zprvu jsem pomýšlel na nejhorší: tyto Vánoce v Dinosauřím parku jsou ohroženy. V blízkosti Tedova ostrova se pohybuje hurikán, který sílí. Ve středu to Oliver zjistil čirou náhodou, když se podíval na The Weather Channel. Ale středeční hurikán, pohybující se nad mořem, byl jen střevle v porovnání s tím, co mělo přijít dnes...

Dnes je třiadvacátého. Každý ví, že zítra je Štědrý den a myslím, že každý se na něj těší. Někteří lidé jsou trochu nervózní, aby doma stačili uklidit a vše navařit na tento krásný den v roce. My jsme však nervózní z příchodu hurikánu. Meteorologové mu začali říkat Vánoční hurikán. Už včera jsme dostali z meteorologické stanice na Fidži doporučení k tomu, abychom během příštích tří dnů evakuovali ostrov. To nepřipadá v úvahu! Jsem správce parku a sám zodpovídám za to, co uděláme. Jenomže nejsem předvídač počasí a na rozdíl od těch odborníků nemám zřejmě ani potuchy o tom, co může náš ostrov zasáhnout. Dnes ráno jsem vyšel ven a uviděl ten obrovský vír vzduchu tam nad mořem. Ve strašné dálce. Chytl jsem se za čelo a přemýšlel, co dělat. Asi před deseti minutami skončila naše porada. Já a mých pět společníků jsme se rozhodli, že vytrváme a v parku zůstaneme. Před chvílí jsem poslal SMS zprávu Charlesovi. Odpověděl krátce: "Držte se a nenechte si Vánoce ničím zkazit!" Beru to jako pokyn zůstat v parku. Nemusím mít strach. Není pro to důvod, Vánoce jsou za dveřmi a žádný hurikán nám je nezkazí. Podle posledních zpráv se pohybuje mírně k východnímu pobřeží ostrova. Avšak Tedův ostrov je malý a park je ještě menší. Sebemenší hurikán zde může nadělat pořádné škody... My to však přečkáme, jsem si tím naprosto jistý... Přípravy na Vánoce pokračují i přes toto menší znepokojení. Od středy zpívám se svými kolegy Vánoční koledy a písně každý večer v hlavní budově. Beru sebou i Leptoceratopse Dina, celkem se mu tam líbí. Sál v dolním patře je celkem prostorný se spoustou okrasných květin, mezi nimiž se Dino cítí jako doma. Sice již tolik neprší, ale v noci třeba aspoň mrholí, a proto si Dina beru k sobě i na přespání. Většinou si lehne vedle postele jako pes a spí. Dnes ráno jsem mu nasadil Vánoční čepici. Vůbec neprotestoval, naopak, myslím, že se mu docela líbí. Vzal jsem zrcátko a ukázal mu, jak vypadá. Líbilo se mi, jak v tu chvíli zamrkal... Zítra už se dočkáme Vánoc!

Užijte si čekání na Vánoce!!! A doufejme, že náš přítel Dan se s povětrnostním nebezpečím nějak vypořádá! Snad tyto Vánoce nebudou znamenat konec Dinosauřího parku...