Leden 2017

Nový hadí muž z jihu Afriky

21. ledna 2017 v 11:37 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Mezi televizními průvodci přírodou se už za pár dní objeví nová tvář. Na televizní stanici Animal Planet bude mít totiž premiéru nový dokumentární seriál nazvaný Nejnebezpečnější jihoafričtí hadi (Deadliest Snakes of South Africa). Bude to trilogie, každá epizoda bude trvat tři čtvrtě hodiny a bude se zaměřovat na jednoho mladíka a jeho blízká setkání hadího druhu. V České republice můžeme tento dokument sledoval od pátku 27. ledna (nenechte se zmást, v některých programech se uvádí, že pořad nese název Nebezpečná Jižní Afrika, ale je to ten stejný seriál). Tímto zbrusu novým dokumentem provází Kurdt Greenwood, mladík milující hady. Je to mladý přírodovědec z Jižní Afriky. V jedenácti letech sledoval v televizi Lovce krokodýlů, legendárního Steva Irwina, a tehdy se malý Kurdt rozhodl, že jednoho dne se stane televizním moderátorem a ochráncem přírody. Jeho sen se mu splnil: v Nejnebezpečnějších jihoafrických hadech uvidíme, jak pracuje s hady a dalšími zvířaty, která ho okouzlila. Kurdt je chytá holýma rukama a snaží se k nim být co nejněžnější. Aby v průběhu nové trilogie ukázal, že hadi nejsou tak nebezpeční, jací se zdají, často se k nim hodně přibližuje, dokonce i políbí kobří kápi, zatímco hada drží, nebo malé jedovaté hady šimrá, až se to zdá legrační. Kurdtovým cílem v dokumentu je najít 12 nejnebezpečnějších hadů Jižní Afriky, často se této pomyslné skupince říká "smrtící africký tucet". Jsou to černé i zelené mamby, kobry, smrtelně jedovatí liánovci, proti jejichž jedu není séra, zmije gabunská, zmije útočná a také kobra černá, zvaná též kobra lesní. Je to největší africká kobra, s délkou až 2,5 metru a žije vysoko v korunách stromů. Kurdt za ní vyleze do jejího vysoko položeného světa a opatrně ji snese dolů na zem, aby ji ukázal před kamerou... Avšak v trilogii Nejnebezpečnější jihoafričtí hadi se neobjeví jen tito beznozí plazi. Kurdt miluje všechna zvířata, dokonce i ta další méně přítulná. V dokumentu ukáže různé druhy jedovatých štírů, pestrobarevné ještěry nebo zajímavé hlodavce. Někdy prý budou jeho setkání s nimi až humorná. Podobně jako Steve Irwin nebo Nigel Marven, i Kurdt se chce dostat hodně blízko, aby se lidem zvířata začala líbit a chtěli pak udělat něco pro jejich ochranu. Nový televizní průvodce přírodou je zároveň velkým ochráncem přírody. Už teď chovem jedovatých hadů na své jihoafrické farmě přispěl k jejich rozmnožování. Choval například zmije útočné, a to už v útlém věku. I když jeho setkání s hady jsou často velmi blízká a někdo by řekl, že až velmi riskantní, je vidět, že si Kurdt dává velký pozor. S hadem opravdu nemůžete dělat, co se Vám zachce. Když Vám zelená mamba dovolí, abyste ji pošimrali na hlavě, můžete to udělat. Rozhodně však nesmíte vyvádět žádné šílenosti-mě se zdá, že Kurdt to ví samozřejmě moc dobře... Nový dokument je distributovaný společností Sky Vision a byl natočen pro Discovery a Animal Planet v roce 2016. Od 27. ledna 2017 jej můžete sledovat na Animal Planet každý pátek buďto v 16:25 nebo ve 20:05, s několika reprízami v sobotu a v neděli. Kurdt Greenwood, nový hadí muž z jihu Afriky, však teprve začíná a je možné, že v budoucnu se objeví řada dalších dokumentů jím provázených... Už se nemůžu dočkat...


Správce dinosauřího parku - Oliver a druhohorní savci

20. ledna 2017 v 13:22 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Zdá se, že jak já, tak Dan Jameson jsme se uzdravili! Na Dana čeká práce v parku, ale na jeho kolegu Olivera snad mise ještě zábavnější... A nebezpečnější!

Oliver a druhohorní savci

Konečně jsem zase na nohou a tak mohu bez problémů vykonávat práci správce Dinosauřího parku. Když mě do pondělí v této funkci zastupoval Oliver, vykonal zde spoustu práce. Nechal do parku dovézt tuny krmení, sám každý den chodil zametat výběh Teleocerasů, krmil Cryptoclidy s Plesiosaurem a chodil obhlížet výběhy nebezpečných zvířat, přičemž konzultoval s experty možné zlepšení ve výstavbě jejich ohrad. A tak rovnou objednal speciální elektrická zařízení, která budou již brzy zdobit výběhy masožravců. Nebude to znamenat, že by ohrady byly ohraničeny elektrickým proudem. Na jednom z kůlů se bude nacházet pouze velký klakson se světlem, na který budou napojeny ty "provazy". Když se nějaký přetrhne, světlo se rozsvítí a klakson začne vydávat velmi hlasitý zvuk. To zjednoduší práci našim rangerům, kteří tak budou v okamžité pohotovosti, neboť budou na únik zvířete připraveni. Oliverovi tedy musím poděkovat, tyto nápady jsou skvělé a jistě nám práci v Dinosauřím parku ulehčí. Jde-li o mou nemoc, ze které jsem se v pondělí bezpečně dostal, nebyla to žádná choroba způsobená neznámým virem, jenž by se k nám na Tedův ostrov dostal z Isle of Die. Byla to normální únava spojená s úžehem. Na lékařské stanici se prokázalo, že komáří štípnutí, jež doktor nalezl na mém zápěstí, nebylo vážné. Neprotekla jím žádná infekce, takže komár, který si ze mne upil, nebyl nakažený. Je to skvělé. Aspoň jsem měl několik dnů volno. Jakmile jsem ale v pondělí začal chodit, Leptoceratops Dino byl celý bez sebe. Očividně měl velkou radost, že mě vidí na nohou. Krmit ho přes víkend chodili mí přátelé. Já jen ležel nebo seděl, na více jsem se nezmohl. Ale teď je už vše v pořádku. S Dinem si neustále hraju a on se cítí výtečně. V posledních dnech je v parku opravdu teplo, obloha je povětšinou šedá a zatažená, což vytváří krásný kontrast se vždyzelenou vegetací. Nad lesíkem uprostřed ostrova se každé ráno vytvoří mlžný opar, to také proto, že přes noc většinou prší. Během dnů však nespadne ani kapka, a pokud ano, tak jen malá, že si ji ani nevšimnu. Já si však teď nevšímám řady věcí, protože mám neustále něco k práci. Včera jsem musel vyklidit výběh Mesembriornise, předevčírem zase ohradu Tsintaosaurů a ti mi s tím zrovna dvakrát nepomáhali. Když si dva nezbední kachnozobci všimli, že z jejich domova odnáším suchý trus, začali jej chodit produkovat na místa, jež jsem zrovna poklidil. Byl jsem strašně naštvaný. Nakonec ke mě jeden přišel a malou hromádku trusu udělal přesně vedle mě. Trochu se dotkla mé boty. Byl jsem strašně naštvaný! Ještě si k tomu zahoukal, jako by se mi vysmíval. Teď už jsem nebyl strašně naštvaný, byl jsem příšerně naštvaný! Urazil jsem se, ale na zavření do mého domku nebyl čas, tak jsem to taky uklidil a odešel...

Oliver se konečně vydal na Isle of Die. Výprava měla proběhnout minulý týden, ale náš přítel zastupoval mě jakožto správce, když jsem byl nemocný, a tak expedice musela počkat až na úterý. Ráno toho dne odletěly z heliportu v parku dva vrtulníky. Brzy dosáhly břehů Isle of Die. Olivera opět zajímala jižní část ostrova. Když tam byl na podzim naposledy, nalezl mrtvolu Oviraptora, kterého zřejmě zabili Velociraptoři. S těmi měl pak tým nemalé potíže. Ale ve stejných místech tehdy nalezl i dva jedince rodu Purgatorius. Byli to malí předci primátů. Olivera nesmírně zajímali a on si řekl, že je nalezne. Během úterka však jih ostrova zasáhl strašný déšť. Jaký to byl rozdíl oproti předchozí návštěvě: tehdy bylo všechno seschlé, teď lilo jako z konve. Oliver by jižní pobřeží nepoznal: bylo zelené, všude bylo mokro... Ve středu se probudil do země tisíce kaluží. Pohybovat se v terénu bylo prakticky nemožné, jdete-li po nohou. Oliver naštěstí s dešti počítal a tak dovezl i jednu čtyřkolku. Na ní pak prorážel různé pravěké keře a pomalu se dostával do středu jinak řídkého lesa. Brzy si všiml, že jej z korun stromů sledují dva malí savci. Byli to Purgatoriové! Zřejmě to nebyl ten samý pár jako minule, ale moc se mu zalíbili. Bohužel byli příliš vysoko na to, aby je odchytil. Pokračoval tedy dál. Čtyřkolka se po nějakém čase zavrtala do jedné z kaluží, takže mu nezbývalo nic jiného, než jít dál po svých. A hned si všiml Deltatheridia opírajícího se předníma nohama o kmen stromu. Jen co se přiblížil, Deltatheridium uteklo. Okolo Olivera náhle proběhla malá myšička. Zamířila si to ale moc blízko k nějaké jamce v zemi. Než se nadála, držel ji mezi tesáky sklípkan a vpouštěl do ní smrtící jed. Oliver nechtěl toto drama sledovat a proto pokračoval v cestě. Konečně opustil les a ocitl se na travnaté pláni. Žádné kaluže, žádní sklípkani... Tady Oliver spatřil skupinku Nemegtbataarů. Všichni stáli na malé skalce a jako surikaty obhlížely okolí. Na pláních byli dva Ankylosauři a v pozadí stádo nějakých s těží rozpoznatelných kachnozobých dinosaurů. Oliver si tyto savce vyfotografoval z dálky. Pak už musel zpět do tábora. Dlouho mu trvalo, než z bahniska vyprostil čtyřkolku. Od středy nemáme o průběhu expedice žádné další zprávy, ale počítáme s tím, že Oliver se do Dinosauřího parku vrátí v sobotu nebo v neděli... Uvidíme, zda něco přiveze...

Pokračování Správce dinosauřího parku zase za týden!

Dinosauří hnízdiště 3.: Therizinosauři v Mongolsku

19. ledna 2017 v 12:01 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
První část našeho seriálu ukázala velké sauropodí hnízdiště v Argentině. Ve druhé, minulé části jsme se vypravili do pustin Montany, kudy kdysi kráčela hnízdící stáda Maiasaur. V této části se přesuneme daleko na východ, do Mongolské pouště Gobi. Budeme svědky úžasné podívané-hnízdišť dinosaurů s dlouhými drápy...

Teprve před několika lety byl v mongolských pustinách učiněn neuvěřitelný nález. V roce 2011 paleontolog obratlovců z japonské Univerzity v Hokkaido, Yoshitsugu Kobayashi se svým týmem zkoumal Křídové horniny na jihovýchodě Mongolska. V poslední den jejich pobytu v drsném, horkém klimatu narazil Kobayashi a jeho kolegové na něco popravdě naprosto vzrušujícího-bylo to dinosauří hnízdiště! Kobayashi a jeho tým už rozhodně neměli čas na to, aby se pustili do vykopávek, takže museli tento fantastický nález opustit tak, jako by jej přece jen lidské oko nikdy nespatřilo. Jedna věc se však Kobayashimu vracela do hlavy: místo, které navštívili, bylo pohřebištěm mnoha Therizinosaurů. V té části pouště Gobi se jich nalézá mnoho. Svědčí to nejen o tom, že se jim dařilo, ale že se i shromažďovali. Therizinosauři totiž žili ve stádech a často byly nalezeny kosti mnoha jedinců pospolu. Dokonce existují i jejich masové hroby, kdy zvířata společně zemřela například při rozvodnění řeky... V roce 2013 se Yoshitsugu Kobayashi a jeho spolupracovníci do Mongolska vrátili, aby si toto nové, velké hnízdiště prohlédli. Byli nadšeni, když spočítali, že v celé hnízdící kolonii Therizinosaurů se nacházelo přinejmenším 17 snůžek vajec. Ta se nacházela v hnízdech, ale nebyla to taková hnízda jako u Maiasaur, nebyla tak pečlivě vytvořena matkami. Šlo spíše o jamky vyhrabané zadními končetinami Therizinosaurů, ovšem vejce v nich nebyla nijak nahodile poházená. Každé vejce mělo v hnízdě svůj prostor. Matky Therizinosaurů se o svá vejce staraly. Mezi jednotlivými hnízdy byly celkem velké rozestupy bránící tomu, aby nějaký nepozorný therizinosaur náhodou nezašlapal cizí vejce. Z minimálně 17 snůžek se zde ukázalo být na 75 vajec, z nichž každé mělo objem 13 centimetrů a bylo kulatého tvaru. Jediné, co jejich nález a výzkum nedoprovázelo, byl objev dinosauřích embryí. Často se stává, že vědci pod miliony let starou skořápkou najdou zárodky ještě nevylíhlých dinosaurů. U těchto vajec k tomu nedošlo a zřejmě z dobrého důvodu: mnohá vejce už v sobě měla dírky. Do skořápky je pracně vytlačily hlavičky malých therizinosaurků, kteří stejně jako dnešní ptáci a plazi museli hned při počátku života čelit velké výzvě, a to protlačit se pevnou skořápkou ven na svět. Podle japonských vědců toto vše svědčí o tom, že matky Therizinosaurů byly opravdu přítomny, jelikož se pod jejich ochranou vylíhlo opravdu hodně mláďat... Tato hnízdící kolonie Therizinosaurů patří mezi skutečné rarity. Velké stádo Therizinosaurů nebo snad několik stád spojených v dobu hnízdění v jedno zde zachovalo důkazy o těchto aktivitách před 70 miliony lety. Je však jasné, že na hnízdišti nemohlo jít všechno po másle. Před 70 miliony let žili v Mongolsku takoví predátoři, jako byl Velociraptor a další z jeho rodu. Když se taková chytrá, nebezpečná a rychlá zvířata přiblížila k nechráněnému hnízdu, dokázala ho rychle vyplenit. Therizinosauři si taky museli dávat pozor na Tarbosaury či jiné velké masožravé dinosaury, protože ti si mohli mezi hnízdícími matkami hledat potencionální oběť. Hnízdiště bylo nakonec přikryto velkou vrstvou bahna, díky čemuž se dobře zachovalo. Buďto ho opravdu zaplavila řeka, nebo bylo spíše pohřbeno zmoklou písečnou dunou, která se v důsledku tekoucí vody zřítila kdesi z vysokého kopce. Jinak je však možné, že sada hnízd byla pouze přikryta pískem, když zasáhla písečná bouře... Nicméně v době, kdy se Therizinosauři na toto hnízdiště vraceli rok co rok klást svá vejce a starat se o nově vylíhlá mláďata, vypadalo pravěké Mongolsko a vlastně tedy i okolí hnízdišť zcela jinak. V pozadí se nacházely vysoké, zelené stromy, byly to různé jehličnany, cykasy, ba i rané kvetoucí rostliny. Nad hlavami dinosaurů volali pterosauři... V roce 2013 Kobayashi tuto therizinosauří hnízdní kolonii představil paleontologům z celého světa na 73. konferenci Společnosti paleontologie obratlovců...


Na prvním obrázku vidíte dva Therizinosaury, na druhém zase rekonstrukci tohoto hnízdiště... Další část projektu Dinosauří hnízdiště očekávejte už brzy!

Lovci kryptidů: V zemi Burronjora (3/3)

18. ledna 2017 v 11:56 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Již víte, že se tentokrát Sabine, Pierre a Jack vypravili do Arnhemské země, kde řádí jedna notoricky známá australská příšera. Říká se jí Burronjor a mohl by to být přežívající masožravý dinosaurus. Tým se ubytoval na farmě jednoho starého farmáře, kolem ní nastražil fotopasti a dvě videokamery. Pak se bohužel ukázalo, že se při hledání ztraceného jehněte starý farmář chytil do pytlácké pasti. Musel být ošetřen. Jeho synovec Jamie se ho pokoušel najít, ale v lese ho cosi zakouslo. Sabine zmizela v lese a Jack si prohlédl záznam, na němž byly dvě dlouhé zadní končetiny pokryté šupinami... Dalšího dne Pierre a Jack začali s hledáním Sabine, ale cestu jim něco zkřížilo...

LOVCI KRYPTIDŮ: V ZEMI BURRONJORA, ČÁST TŘETÍ:
"To je klokan! Zastav to!" vyhrkl Pierre, jakmile si všiml těla zvířete ležícího na silnici. Auto zastavilo a Pierre s Jackem vyběhli, aby si ho prohlédli. "Zemřel vyčerpáním, před něčím utíkal... A cítíš to? To hoří les!" řekl Jack, tělo klokana přenesli na okraj silnice a pokračovali v cestě. Jak tak jeli dál, pozorovali, jak z lesíka šlehá víc a víc plamenů. "Tady se muselo něco stát... Les byl zapálen kvůli suchu. Už hodně dlouho tu nepršelo," zamýšlel se Jack při řízení auta. Pierre si lámal hlavu s tím, jak najdou Sabine. Vyjeli až na okraj lesa. Ten nyní připomínal jednu velkou pec. Před zabržděným vozem se rychle plazil taipan následovaný dvěma malými suchozemskými želvami. Lesní ptáci vyděšeně švitořili, přestože mnozí z nich plamenům úspěšně unikli. Jack začal požár natáčet na svou videokameru. Pierre si mezitím všiml, že na dalekém kopci někdo stojí. Ihned vytáhl dalekohled, aby se na tu osobu podíval. Naštěstí to byla Sabine... Rozběhl se za ní. Hned co jej uviděla, začala na něj mávat. Pierre jí pomohl kopec sejít. S Jackem ji posadili do auta a rychle odvezli zpět do farmy. Až tam jim Sabine řekla, co se jí v noci přihodilo. Když utíkala do lesa za Jamiem s cílem najít nezvěstného starého farmáře, ztratila se ve tmě. Šla stále dál a dál, až narazila na malé údolíčko. Necítila se tam příliš dobře. Chtěla jím projít a dát se po směru malého potůčku, který údolíčkem protékal. Uklouzla však o nějaké kosti. Byly to kosti jehňátka, které se v noci ztratilo. A jejich majitel nebyl ze Sabininy přítomnosti nikterak nadšený. Sabine se ulekla, když viděla dvě kulaté, plazí, svítící oči hledět na ni z takové blízkosti. Když netvor otevřel tlamu, šel z ní odporný zápach. Sabine vytáhla z kapsy zapalovač a nechala ohněm chytit první větev, kterou měla po ruce. Pak uviděla, jakému hroznému tvorovi čelí. Byl to nepochybně Burronjor. Z velké tlamy plné ostrých, dozadu zahnutých zubů mu tekly sliny. Byl zhruba tak vysoký jako Sabine, tedy mnohem menší, než se předpokládalo. Nicméně, zuřivost mu nechyběla. Sabine před ním mávala zapálenou větví, až získal trochu respektu a vzdálil se. V tu chvíli Sabine vyrazila v bezhlavý útěk. Bohužel zapálenou větev nechala na místě a tak to byla ona, kdo způsobil lesní požár. Když se o tom doslechl starý farmář, nejprve klel. Jack jej však brzy přerušil: "Alespoň teď Burronjora snáze nalezneme. Na otevřeném prostranství bude vidět jako nikdy předtím. A taky se snad dozvíme, kdo v tom lese nechal pytláckou past. Jen... Propána! Naše kamery! Jednu jsem v lese nechal!" Jack se rozběhl do lesa před farmou. Byli tam hasiči a právě bojovali s posledními plameny. Jack o tom, že lesní požár způsobila členka jeho týmu, raději pomlčel. Jen se optal, jak to může vypadat s kamerou, již tam zanechal. Odpověď byla zcela jasná: lehla popelem. Jack byl však rád i za záběry zadních končetin toho dravce. Kameru, na níž byly zaznamenány, měl stále u sebe a ukázal ji Pierrovi i Sabine. "Jo, přesně takhle strukturovanou kůži měl!" řekla Sabine, když nahrávku sledovala... O dva dny později se farmářův stav zlepšil. Lovci kryptidů mu na farmě hodně pomáhali. Po smrti synovce Jamieho na tom farmář stále nebyl zrovna nejlépe. Byl hodně smutný. Jack se odebral do blízkého města, aby se policie optal na výsledky výzkumu Jamieho těla. Nic nového však zjištěno nebylo. Avšak Jack jakoby věděl, že Burronjor musí být vrahem. Les teď vypadal jako jedno velké lávové pole, ze kterého se i po několika dnech kouřilo. Zbytky kmenů stromů byly až k pláči. Jack ani neinformoval své přátele o těchto krocích. Sám chtěl Burronjora najít. Netrvalo dlouho a stopy v té popelnaté pokrývce mu ukázaly cestu za kryptidem...


Byl tam, procházel se po hnědé půdě, zbytky lesa maje daleko za sebou. Jack ho ve vteřině začal natáčet. Bohužel byl dost daleko na to, aby získal nějaké dobré záběry, a tak se musel podstatně přiblížit. Přitom si všiml, že z lidí tu rozhodně není sám. Mezi ohořelými větvemi tak třicet metrů napravo od něj ležel nějaký muž. V ruce měl pušku, na hlavě kšiltovku a obličej mu kryl hustý plnovous. O Jackově přítomnosti ani nevěděl, puškou mířil na Burronjora a soustředil se na střelu, která již brzy měla opustit jeho zbraň. Jack zanechal natáčení a připlazil se za tím mužem. Dal mu pěstí ránu do hlavy. Střelec na chvíli pozbyl vědomí. Jack vytáhl videokameru a začal natáčet Burronjora. Z této pozice získal nádherný záběr, ačkoliv trval jen dvacet vteřin. Burronjor si totiž Jacka všiml a jelikož si zde, na otevřeném prostranství, připadal trochu zranitelný, stáhl se. Střelec se konečně probral. "Vy tady střílíte dinosaury?" zeptal se ho přátelsky Jack. "Tak to vy! Vy jste mě takhle bácl do hlavy! To si vypijete!!!" řekl na to nasupěný střelec. "Vy jste tady kladl pytlácké pasti?" zeptal se ho již vážněji Jack. "Ale," na to trochu drze ten vousáč, "vy jste nějaký ochránce přírody či co?" "No, dalo by se to tak říct. A taky zoolog. Pokud vím, tak jedna pytlácká past tady způsobila větší zdravotní potíže starému panu Arnoldsovi. Avšak já se domnívám, že cílem bylo chytit Burronjora," vyprávěl Jack. "No, tak to je moje práce," usmál se ten vousáč a dal Jackovi ránu pěstí do obličeje. Jack se však nenechal, kopnul svého nepřítele do břicha a ten se zhroutil k zemi. Jack si vzal jeho pušku a okamžitě zavolal místní policii. Postál s puškou na místě, zatímco ležícího stále kontroloval, do té doby, než přijela policie. Překvapivě, místní policisté toho muže znali. "Jmenuje se Andrew Handrickson a odseděl si už patnáct let za pytlačení nebo vraždy lidí," řekl Jackovi jejich šéf. Jack se pak vrátil zpět na farmu. Zdá se, že cesta už byla u konce. Byla tu snad poslední záhada, kterou Jack chtěl vyřešit. Proč Jamieho zabil Burronjor? Bylo to daleko od místa, od toho údolíčka, kudy proběhla Sabine a kde se Burronjor zdržoval. Jack přišel s bravurním řešením a to především po shlédnutí své prvotřídní videonahrávky. V lese nežil jeden, ale minimálně dva Burronjoři. Ten, kterého Sabine potkala, byl asi její výšky. Avšak ten, jehož Jack natočil, byl mnohem větší. Musel mít přes dva metry na výšku, byla to tedy pořádná příšera. Jamieho zřejmě zabil ten větší, jelikož menší Burronjor byl již nasycen, neboť zabil malé jehňátko. Je také pravděpodobné, že tento menší Burronjor vytvořil díru v ohradě, poté do ní vtrhl a malé zvíře polapil. Poté si jej odnesl do svého děsivého doupěte. Jack byl nadšen, že celou záhadu nakonec objasnil. Pierre a Sabine byli zase rádi, že se podívali do Austrálie a zažili zde úžasné dobrodružství. Slíbili, že část peněz získaných ze záznamů Burronjora věnují starému farmáři, aby se měl lépe. Ten se nakonec rozhodl svou farmu prodat a odstěhovat se do poklidného předměstí města Darwinu...

Snad to byl šťastnější konec, než jste očekávali... Lovci kryptidů nyní opouštějí zemi u protinožců, ale okamžitě se chystají na další cestu za tajuplnými netvory. Jenže oni ještě neví, že tentokrát si proti nim lidské nepřátelství zahraje o to víc...

Ludwig Glauert

17. ledna 2017 v 18:05 | HAAS |  Slavní paleontologové

Ludwig Glauert byl známý paleontolog, muzejní kurátor a herpetolog. Narodil se 5. května 1879 v Jižním Yorkshire, ve městě Sheffieldu (v části Ecclesall) v Anglii, Velké Británii. Tam také chodil na několik škol, včetně technické školy a získal své vzdělání v oboru geologie. Už ve svých 21 letech se stal členem Londýnské geologické společnosti, bylo to roku 1900. O osm let později však Glauert, tehdy už se svou manželkou, odjel do Austrálie, kde pracoval po celý zbytek svého života. Právě tam začala i jeho paleontologická kariéra, protože měl v Austrálii skutečně co zkoumat-spoustu kostí Pleistocénních savců. Už v roce 1914 popsal tehdy nově objevenou pravěkou ježuru, Zaglossus hacketti. Měla metr na délku a vážila 30 kilogramů, ale z australské megafauny toho na Glauerta čekalo mnohem víc. Věnoval se ale hlavně oblasti Západní Austrálie a navíc ho v popisování východoaustralských pravěkých savců předběhl v 19. století Richard Owen. Nicméně vápence v jeskyních Margaretské řeky mu poskytly nálezy ptakořitných i vačnatců starých desítky tisíc let. Do těchto jeskyní se vracel od roku 1909 do roku 1915 a objevil toho spoustu. Kromě toho byl Ludwig Glauert i herpetolog. Popsal například jednoho podivného pouštního korálovcovitého hada zvaného Brachyurophis. Je to velice zvláštní jedovatý had a Glauertovi se jako prvnímu podařilo jeho popis uskutečnit. Kromě toho popsal i některé agamy a scinky z Austrálie. Byl členem Západoaustralského přírodovědeckého klubu. Za svou práci, terénní i muzejní, obdržel v roce 1948 Australský přírodovědecký medajlon... Ludwig Glauert zesnul dne 1. února 1963 v Perthu, kde od roku 1908 žil. Už předtím však německý herpetolog Robert Mertens udělil Ludwigu Glauertovi poctu tím, že po něm pojmenoval druh varana-Varanus glauerti-známého jako varan kimberleyský...

Bambiraptor

16. ledna 2017 v 14:01 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Bambiraptor ("Bambiho zloděj" nebo "zloděj srnčat") byl malý theropod, tedy masožravý dinosaurus. Spolu s Troodonem to byl nejchytřejší dinosaurus vůbec, byl dokonce o trochu inteligentnější, než Troodon. Poměr velikosti mozku k velikosti těla byl u tohoto dinosaura zdaleka největší. Někdy ale stále dostává přednost Troodon a z dobrého důvodu. Odborníci si stále nejsou jistí, zda jediná dosud nalezená kostra Bambiraptora nenáleží jen mladému Saurornitholestovi. Raptoři a Troodoni ale mezi dinosaury vynikali svou inteligencí. Proto není pochyb o tom, že i tento malý masožravec byl inteligentní. Bambiraptor měřil pouze 1,5 metru a výškou člověku nesahal ani po pás-byl snad ještě nižší, než krocan. Kostra Bambiraptora, nalezená v USA a popsaná v roce 2000, je z 95 % kompletní. Už jen z pohledu na tuto kostru lze odhadnout, že exemplář to byl mladý a to některým nesedí a považují ho jen za menšího Saurornitholesta. Přední končetiny Bambiraptora byly poměrně dlouhé a skládaly se k tělu jako u ptáků. Měl také peří, i když se jeho otisky kolem kostry nenašly. Bambiraptor žil jak v hustých lesích, tak i v lesních světlinách dnešních Spojených států v období svrchní Křídy. Lovil tam malé živočichy, jako byly ještěrky, primitivní savci nebo možná i mláďata dinosaurů. Na to se mu hodil ten zakřivený dráp, který měl na zadních končetinách. Jedna rána tímhle a bylo po malém rejskovitém savci. Je ale pravděpodobné, že Bambiraptor lovil i hmyz. Zoubky měl malé. I když byly uzpůsobeny k trhání masa, ještě lépe sloužily při rozkusování např. vážek. Když byl tento hbitý, rychlý a chytrý predátor objeven, rozhodli se ho paleontologové pojmenovat po jedné z nejslavnějších postaviček z Disneyho pohádek. Bylo to srnče Bambi. Díky němu si nyní nese své jméno...
Popis Bambiraptora můžete najít v knize "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení od A do Z" od Michaela K. Brett-Surmana.

Příště Falcarius!

Správce dinosauřího parku - Nemocný Dan

13. ledna 2017 v 17:57 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce dinosauřího parku je zpět! Jak ale brzy zjistíte, Dan to nyní nemá zrovna jednoduché. Když ho konečně nezlobí zvířata, sám čelí menší nepříjemné záležitosti...

Nemocný Dan

"Hepčík!" se stalo mým nejčastějším vyjádřením čehokoliv, a to během posledních dvou či tří dnů. Ve středu jsem se cítil celkem malátně, ale říkal jsem si, že to nic není a tak jsem ještě toho odpoledne šel nakrmit Siamotyranna. Vypadal celkem štastně: konečně jsem ho viděl nenarážet na plot. Konečně nebyl tak zuřivý. Ale já měl zvláštní pocit-ne z toho, že se Siamotyrannus přestává chovat tak, jak jsme na to byli zvyklí. Cestou k domku s krmivem jsem se začal trochu motat. Můj kamarád Jack mě potkal, zrovna se vraceje z vyklizení terária velkých želv druhu Testudo atlas. "Že ty jsi se napil whisky, co, kamaráde?" žertoval. Já mu ale jediným gestem dal najevo, že tohle na oko nedělám. Bylo mi vážně docela zle. Jack ochotně odnesl zbytky masa zpět do domu s krmením a pak mě odvedl ke mě do domku. Kdyby mě nepodpíral, byl bych asi upadl a dost možná i omdlel. Pořád se mě starostlivě ptal: "Nemáš úžeh? Nenapil jsi se špinavé vody? Nesnědl jsi něco špatného?". Ale já byl s těží schopen odpovědí. Těžko se mi o všem přemýšlelo, vážně jsem byl skoro mimo. Snažil jsem se vzpomenout si na cokoliv předtím, věděl jsem jen, že jsem spal dobře, že noci jsou chladné a člověk se jen tak neprobouzí, takže spánek mi nechyběl. Přemýšlel jsem, zda mi něco neudělaly drápy Megalancosaura, který mě minulý týden hezky podrápal, ale to je pitomost, neboť drápy těchto živočichů neobsahují žádný jed. Nebyl jsem uštknut žádným z našich hadů... Sám jsem to nechápal. Jakmile mě Jack dovedl ke mě domů, oblékl jsem si teplý svetr a zalehl do postele. Dino, který obvykle spí vedle ní, byl celý pryč. Jako by cítil, že je mi špatně. Jack nemeškal a běžel pro našeho doktora. Netrvalo ani dvacet minut, a vrátil se při příchodu doktora. Lékař si mě prohlédl a správně usoudil, že mám nějakou tropickou nemoc. Musel mě prý bodnout komár, a to klidně už v noci z úterý na středu. O ničem jsem nevěděl, ale na zápěstí jsem měl malou ranku, které si doktor spolehlivě všiml. Nařídil mi, ať nevycházím z domu. Jack mezitím Dina odvedl do jeho ohrádky za mou zahradou. Tak, a od té chvíle jsem už jen ležel...

Abych řekl pravdu, když jsem se dnes dopoledne probral, pamatoval jsem si všechno velice dobře. Jen mě překvapilo, že jsem spal po celý čtvrtek. Doktor ke mě prý chodil a dával mi léky, ale zrovna toho jsem si nepamatoval. Ze včerejška je v mé hlavě jen krátká, skoro prázdná vzpomínka na Dinovo houkání. Asi mě postrádal. Lékař mi dnes dopoledne sdělil, že tato komáří nemoc není nijak vážná, ale má prý obavy, aby nešlo o jednoho z komárů žijících původně na Isle of Die. Ten od Tedova ostrova dělí velká plocha slané vody, ale kdo ví, třeba se sem nějaký takový komár dostal. Pokud by do mě vpustil nějaké nebezpečné látky kolující krví některých prazvířat z Isle of Die, nebylo by to dobré. V tuto chvíli však mohu říci, že se cítím podstatně lépe a sám si nemyslím, že by zde bylo nějaké riziko. Naštěstí za mě po tyto dny převzal úlohu správce náš Oliver. Pracuje velmi schopně, takže se nemusím bát, že by některé z mých úkolů nebyly splněny. Dnes po obědě se na mě přišel podívat a sdělil mi, že kvůli mé nemoci dokonce odsunul chystaný výlet na Isle of Die. Avšak až se dám do kupy, okamžitě vyrazí. Jeho cílem jsou malí pravěcí savci. Ti by se nám opravdu hodili. Jinak náš park během týdne trhal rekordy, pokud jde o návštěvy. Už teď z peněz turistů můžeme splatit řadu dluhů, jež pro nás Clark získal svou pomocí. Jen doufám, že já sám budu brzy na nohou a budu se opět moci pustit do řízení parku...

Proč je Dan nemocný? Odpověď Vás možná překvapí: protože já sám jsem nyní nemocný. Ne že bych měl tropickou nemoc, ale teploty mám vyšší a proto jsem také tuto část Správce napsal podstatně později-až večer. Nemohu slíbit, že v příštích dnech budu psát články, nicméně nijak to nevylučuji-uvidím, jak mi bude... Zatím přeji hezký zbytek dne!

Carcinosoma

12. ledna 2017 v 18:11 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Carcinosoma je podivuhodně pojmenovaný eurypterid ze staršího Siluru. Ona a její příbuzní, Eocarcinosoma, Paracarcinosoma a Rhinocarcinosoma byli velmi malí kyjonožci, obvykle dorůstající délky okolo 30 centimetrů. Nebyli tedy těmi největšími mořskými škorpióny; Pterygotus byl desetkrát delší. Exoskeleton, tedy krunýř Carcinosomy tvořily jazykovité šupiny a hlavová část svým tvarem trochu připomínala trojúhelník. Složené oči, díky kterým Carcinosoma dobře viděla své okolí, se nacházely přímo vepředu. Někteří mořští škorpióni měli celkem velká klepítka vybíhající z tlamy, ale u Carcinosomy a její příbuzným druhům byly celkově malé. Končetiny, sloužící k pohybu na dně moře, byly pokryty delšími trny, alespoň tedy ty končetiny, s jejichž pomocí členovec kráčel. První pár těchto končetin byl kratší než druhý. Ocas měl tvar pádla tak jako tomu bylo u dalších eurypteridů nebo-li kyjonožců. Tito tvorové byli předchůdci štírů. Byli však mnohem větší než karbonští štíři a mnohonásobně svou velikostí překonávali ty dnešní. Dnes největší žijící štír-veleštír císařský-má asi 15 centimetrů. Carcinosoma byla mezi mořskými škorpióny drobečkem, ale ve srovnání s největším dnes žijícím štírem to přece jen bylo větší zvíře. Fosilie Carcinosomy byly nalezeny v pozdně silurských stratách (mnoha na sobě nahromaděných horninách), jež vznikly ze dna tehdejšího moře. Zatím byly zkameněliny tohoto kyjonožce objeveny ve Velké Británii, na východě Spojených států amerických a v Kanadě. Byla však rozšířena mnohem dále, proto je pouze otázkou času, kdy budou její zkameněliny nalezeny i jinde. Kromě názvu Carcinosoma se pro ni občas používá i jméno Eusarcus, jenže to je použito i pro jeden druh současného pavoukovce-proto bychom ji měli nazývat Carcinosomou...
Tento kyjonožec není příliš známý, ovšem jeho popis můžete nalézt na anglické Wikipedii.

Příště Ctenopterus!

Jízda Dinosaurus

11. ledna 2017 v 15:34 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
Po nějaké době píši další článek do rubriky Muzea, výstavy, zoo a dinoparky. Tentokrát však pojednává o jiném místě, než jsou klasická muzea s dinosaury. Je to jedna velká akční jízda...

Jízda Dinosaurus (Dinosaur Ride nebo jen Dinosaur) je skvělá zábavní atrakce v Disney Worldu, v části Disneyho zvířecí království, na Floridě. Je to jízda ve tmě, tzn. návštěvníci kolem sebe vidí jen málo předmětů a pak se z ničeho nic kolem nich nebo před nimi vynořují dinosauři, vycházející ze tmy skoro jako duchové. Princip je takový, že si účastníci zájezdu do Křídového období sednou do speciálních vozítek zvaných Time Rovers a nechají se poslat do období, kdy se dinosaurům skvěle dařilo. Stejně jako Disneyho film Dinosaurus, i zde se projíždí mezi Carnotaury či Velociraptory. Atrakce je přizpůsobena tak, aby působila jako zážitek k tomuto filmu, podobně jako je to s vodními jízdami Jurským parkem též na Floridě nebo v Singapuru. Původně však nebylo velkým záměrem se filmu Dinosaurus přibližovat a atrakce byla v Disney Worldu vytvořena a pojmenována jako Countdouwn to Extinction (Odpočet k vyhynutí), ovšem po premiéře filmu Dinosaurus v roce 2000 došlo jen k malým změnám a tak je průběh dnešní jízdy velice podobný tomu originálnímu. Zajímavé je i to, že když dorazíte do Paleontologického institutu, tedy místa před vchodem do samotné chodby, kde bude jízda uskutečněna, uvidíte video s dinosaury, kostru Carnotaura a také uslyšíte Billa Nye vyprávět o dinosaurech. Ve videu samotném se účastníci zájezdu dozví, že jejich úkolem je připojit se k této expedici, která chce na konci doby dinosaurů zachránit Aladara, hlavního hrdinu filmu Dinosaurus. Pak následuje samotná cesta, která musí být hrozně zajímavá!!! Na sklech, nacházejících se na stěnách, se začne objevovat láva, pak se kolem nich rozprostře prehistorická džungle, ve které Alioramus požírá pravěkého aligátora rodu Brachychampsa, jemuž se třepají zadní končetiny a ocas, zatímco zbytek těla je už v dinosaurově chřtánu. O něco později návštěvníci jen tak tak uniknou náletu Cearadactyla, který na vozítko zaútočí-pro tento případ směřuje cesta dolů, takže se návštěvníci nemusejí bát toho, že by se s ptakoještěrem srazili. Hned nato jim však přes hlavou začnou skákat Compsognathové. Na jízdě však uvidí i Styracosaura, nějakého sauropoda (nejspíše Saltasaura) i samotného Aladara. Carnotaurus, jehož hlava dominuje velkému nápisu s titulem jízdy, samozřejmě nesmí chybět! Po jízdě jsou všichni ujištěni, že Aladar s nimi zřejmě prošel do současnosti, ale momentálně je na útěku, takže je Dr. Seeker hlasově informuje o tom, že se jej pokusí najít dříve, než policie... Takto by to alespoň mělo být. Proč nakonec taková věta? Minulý rok byla jízda kompletně zrekonstruována, z toho důvodu nemohu napsat, že určité chvíle při jízdě lze stále zažít. Pokud však chcete, zajeďte na Floridu. Určitě pak nevynechte návštěvu Disney Worldu a pokud se Vám to poštěstí, třeba se projedete mezi dinosaury... Musí to být fantastický zážitek...

O Disneyho zvířecí říši ještě napíši... Vy zase můžete do komentářů psát, zda byste se chtěli vydat na takovou cestu za Aladarem. Já tedy rozhodně ano!

Guanlong

10. ledna 2017 v 17:09 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Guanlong ("korunovaný drak") je celkem nedávno popsaný theropod z příbuzenstva slavného Tyrannosaura Rexe. Patřil k nejstarším tyranosaurům, i když měl vývojově blízko i k Proceratosaurovi, kterému se podobal. Guanlong byl popsán teprve v roce 2006 Xu Xingem, který si krátce předtím povšiml jeho podobnosti s Tyrannosaurem... Guanlong žil před 160 miliony, tedy v období svrchní Jury. Na předních končetinách ještě neměl dva prsty, ale tři, což je u masožravých dinosaurů velmi časté. Třetí prst během evoluce zmizel až mnohem později. Guanlong žil v pravěké Číně v oblasti plné smrtonosných sopek, které neustále vylučovaly strašlivé, škodlivé a smrtící plyny. Skutečně nebezpečná byla pro zvířata jedovatá jezírka a právě v jednom z nich před 160 miliony let zahynul exemplář, který byl později vykopán a popsán Xu Xingem. Guanlong měřil na délku 3 metry, takže byl čtyřikrát menší než Tyrannosaurus Rex. V kyčlích měřil Guanlong 1,2 metru, což je asi třetina T-Rexovy výšky a vážit mohl okolo 200 až 250 kilogramů. Měl také pozoruhodný hřeben čnící z vršku hlavy, jenž měřil 6 centimetrů. Byl ale velmi tenký a křehký a lehce se mohl zlomit-možná mezi sebou samci Guanlongů bojovali o to, kdo tomu druhému ukousne hřeben a ztratí tak dominantní postavení. Kromě toho však v boji nemohl být použit, protože by se vážně jednoduše zlomil. Hřeben byl spíše typický pro tento druh dinosaura nebo byl znakem toho, že dinosauři, kteří ho měli, byli už dospělí. Guanlongové mohli lovit ve skupinách, protože jejich potomci ze Severní Ameriky z doby Křídy pro to byli známí. Tyrannosauři totiž byli částečně skupinoví lovci, i když to nebylo pravidlem a občas lovili samostatně. Guanlong nelovil velké dinosaury: jeho kořistí se stávali spíše menší ornithopodi nebo menší zvířata. Zuby, kterých bylo nalezeno jen několik a to v horní čelisti (dolní čelist dospělce dosud odkryta nebyla), nebyly tak dlouhé, jak by to člověk u Tyrannosaurů čekal. Byly však dozadu zahnuté, takže se skvěle hodily k trhání masa. Jelikož byl příbuzný s Dilongem, jenž mohl být jeho nástupcem, mohl být Guanlong opeřený. U Dilonga je to totiž jisté. Neexistují žádné otisky Guanlonga ve skále, ale mnozí Tyrannosauři měli peří a zdá se, že tito dávné druhy z odbobí Jury a začátku Křídy byli určitě opeření. Z nálezů dvou jedinců, z nichž jeden byl dospělý a ten druhý byl teprve dorost, bylo usouzeno, že Guanlong dosahoval plné délky ve věku 7 let. Dospělec zemřel o 5 let později: ve svých 12ti letech. Naproti tomu dorost byl ještě stále v růstu a v době smrti mu bylo 6 let. Oba zahynuli na dně jedovatých jezírek, do kterých spadli. Zajímavé je vidět u Guanlongů utváření hřebenu: nedospělý jedinec ho měl téměř jen nad nosem, zatímco u dvakrát tak starého dospělce už pokrýval značnou část vršku hlavy... Dnes patří Guanlong k nejznámějším čínským dinosaurům...
Jeho popis naleznete například v knize "Obrazová encyklopedie Dinosauři: 142 vyobrazení dinosaurů řazených od A do Z". Vidět ho můžete v dokumentu National Geographic "Past na dinosaury" nebo ve filmu "Doba ledová: Úsvit dinosaurů"!



Příště Bambiraptor!