Lovci kryptidů: V pasti (4/5)

26. března 2017 v 10:41 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Velké dobrodružství Pierra a Jacka v Chile pokračuje! Jackovi se sice podařilo osvobodit Pierra, který byl ještě před chvílí zajatcem tajemných nepřátel Lovců kryptidů, stále však oběma hrozí velké nebezpečí... Monstrum z Aricy si zde také zahraje...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST ČTVRTÁ:
Konečně uviděli svůj džíp s prostřeleným sklem. Rychle k němu doběhli, Jack byl u něj první a otevřel dveře od auta, do kterého vlezl unavený Pierre. V těchto chvílích oba slyšeli, jak se z tábora jejich nepřátel ozývá řev vystrašených lidí mísící se s neobyčejně silným syčením a kvíkáním monstra z Aricy. "Měli jsme namále!" vyhrkl Pierre. "Musíme rychle odsud!" řekl mu Jack a nastartoval motor auta. Džíp se rychle rozjel, ale přes všechen hluk motoru byly stále slyšet střely z brokovnice. Nepřátelé se monstru z Aricy bránili. Jack i Pierre doufali, že ho nezastřelí. Ujížděli tmavou pouští dál a dál. Viděli jen písek, na který svítila přední světla. Všude kolem vládla noc. "Jacku, nevíš jak se to zvíře dozvědělo o jejich táboře?" zeptal se už trochu zklidněný Pierre. "To fakt nevím, kámo," odpověděl Jack, "snad mě následovalo. Asi se vydalo za mým džípem. Monstrum z Aricy je schopno uhánět neuvěřitelnou rychlostí, to mi teda věř. Ještě jsem Ti nepověděl o mé včerejší konfrontaci s tímto netvorem. Odehnal jsem ho, ale potom za mnou asi běželo, následovalo mé auto a nakonec dorazilo do tábora, kam jsem měl namířeno." Po několika hodinách džíp zastavil. Jack musel doplnit benzín. Pierre mezitím spal na sedadle. Jack byl trochu nervózní. Po doplnění benzínu se zastavil napravo od auta a začal do nosu vtahovat vzduch. Cítil něco otřesného. Byl to zvláštní puch, podobající se pižmu savce. Byl tak silný, že za chvíli vzbudil i Pierra. "Fuj, co to má znamenat?" zeptal se Jacka. "Vůbec nevím. Vlastně mě napadá, že... Počkej!" řekl Jack a aniž by svou domněnku vypověděl, utíkal dál od auta. Pomalu už svítalo, ale Jack se přesto brzy ztratil Pierrovi z očí ve tmě. Pierre samotný byl moc slabý na to, aby jej následoval. Jack uběhl jen několik desítek metrů. Najednou se stal svědkem neuvěřitelné podívané. Smečka monster z Aricy táhla krajinou! Pochodovali suchým pískem padesát metrů od Jacka. Muselo jich být devět dospělých a jedno mládě! Jack stál jako solný sloup. Nechtěl se pohnout, aby si ho smečka dravých zvířat nevšimla. Jen pomalounku couval. Pak si konečně vzpomněl, že má v kapse svůj mobilní telefon. Vytáhl jej z kapsy a spustil natáčení. Záznam nebyl kvalitní, ale přesto na něm šlo rozpoznat siluety dvounohých, opeřených velikánů. Zvlášť jeden z nich velikostně dominoval. Byl vyšší než všichni ostatní, převyšoval je alespoň o dvacet centimetrů, takže měřil tak dva metry na výšku. S vycházejícím sluncem si Jack povšiml, že oba jeho výrazné, srpovité drápy jsou zbarveny krví. Také na jeho zubech se leskla červená tekutina. "Tohle musí být monstrum, které pozabíjelo některé z našich nepřátel," zašeptal si pro sebe Jack. Natáčel smečku pomalu jdoucích zvířat už dvacet minut. Na další záznam neměl v mobilním telefonu už žádné místo. Rozhodl se tedy, že se vrátí k džípu, popadne kameru a vrátí se sem. Na půli cesty náhle uslyšet výstřely. "To na mne z támhletoho kopce někdo střílí!" vykřikl pro sebe. Hned skočil za nejbližší dunu. Sjel dolů a zasypal ho písek. Urputně se snažil vyprostit se z něj. Po deseti vteřinách uslyšel hlasy. "Nevím, kde je! Ještě před chvílí byl tady na duně! Prozkoumáme to tu!" říkal někdo. Pod pískem dobře slyšel, stejně jako člověk dobře slyší pod sněhem, když jej zavalila lavina. Zaslechl každé slovo těch mužů a odhadl, v jaké vzdálenosti od něj se nacházejí. Byli dva, to už poznal. Nejen podle hlasů, ale i podle toho, kolik nohou odlišným stylem chůze vířilo písek. Jeden z mužů se brzy přiblížil k úpatí duny, kde byl Jack, zasypaný pískem. Druhý muž šel opodál, směrem od Jacka. Teď nebo nikdy! Jack vyskočil z mohutné hory písku a svému pronásledovateli vlepil do obličeje ránu pěstí tak silnou, že se muž okamžitě svalil k zemi a plival krev. Jack nemeškal a vzal do ruky jeho pušku. Pažbou mu do temena zasadil strašnou ránu. Druhý muž po něm hned začal střílet. Jack skočil za hromadu písku, která ho před chvílí kryla. Odtamtud na muže jednou vystřelil, ovšem nezasáhl jej. Nepřítel se dal na rychlý ústup a brzy zmizel v poušti. Zvuk auta prozrazoval, že ujel.


Jack neměl čas na to, aby křísil zraněného darebáka. Utíkal zpět k autu. Pierre se ho zděšeně ptal, co se stalo. "Myslím, že bychom odsud měli co nejrychleji zmizet!" informoval ho Jack a krátce mu vše vysvětlil. Pierre však navrhl, že by se měli postarat o zraněného. Tak tedy v rychlosti doběhli zpět k duně. Muž zde již neležel. Alespoň ne celý. "To ne!!!" vykřikli oba zároveň. V písku se nacházela utržená noha. Kolem ní se rozprostírala spousta krve. "Smečka monster z Aricy, rychle tam!" navrhl Jack. Za chvíli už spatřili skupinu strašných dromaeosauridů. Všech devět jedinců i s malým mládětem hltalo maso i krev zabitého. "Tohle je hrozné místo! Lidští darebáci a zvířecí predátoři, predátoři z dob dinosaurů..." zašeptal Pierre. "Myslím, že bude lepší, když Atacamu opustíme," řekl mu Jack. Rychlým sprintem se vraceli k džípu. Nasedli do něj, ale dříve, než Jack stačil nahodit motor, začaly se okolo auta opakovat skřeky. Byla tu další smečka monster z Aricy. Tentokrát to bylo pět jedinců. "Teda, kámo, nevím, kolik z našich nepřátel ještě žije. Pokud tady má tolik netvorů chuť na lidské maso, pak jsou naši nepřátelé nejspíše odrovnáni," řekl Jack. "A my můžem být taky!" vykřikl Pierre. Zrovna v tu chvíli totiž jeden z raptorů kopl do okna a prorazil ho svým srpovitým drápem. Pierre se uchýlil doprostřed zadního sedadla. Netvoři na auto stále doráželi. Jack si už přichystal pistoli a po jednom z nich vystřelil. To ale vůbec neměl dělat. Zvíře nebylo zasaženo, místo toho bylo zničeno jen další okno a raptorova hlava jím teď mohla dokonale projít. Jedna z příšer začala Jacka tahat za rukáv košile. "Ne! Ne! Ne!!!" křičel Jack.

Vrátí se naši přátelé z této expedice živí? Přemohli už své nepřátele, nebo je finální souboj teprve čeká? Přečkají útok monster z Aricy, nebo Jack podlehne ostrým zubům nebezpečných zabijáků? A proč se ukazuje, že monstra z Aricy loví lidi? To vše v poslední části!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.6% (314)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (136)
3. Pekelné akvárium 23.2% (136)

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 26. března 2017 v 10:55 | Reagovat

Moc krásné, opravdu moc :)

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 26. března 2017 v 19:43 | Reagovat

Musel by opravu nevídaný pohled na smečku monster z Aricy - ovšem taky dost nebezpečný.. Hodně napínavý děj, opravdu skvělé!! Jinak nemám tušení, co bych dělal, kdybych byl v autě, na které doráží celá tlupa monster z Aricy.. A už vůbec nevím, co bych si počal, kdyby mě jeden z nich začal tahat za rukáv ven jako Jacka.. Už se těším, jak se to všechno nakonec vyvine!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama