Červen 2017

Smrt velryby kvůli plastu v našich mořích

20. června 2017 v 14:32 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Naše moře a oceány jsou kvůli plasotovému znečištění ve velkém nebezpečí, stejně jako tvorové, kteří je obývají. Britská telekomunikační společnost Sky nyní vede velkou kampaň nazvanou Sky Ocean Rescue, kterou diváky upozorňuje na katastrofální stav našich moří a ukazuje, jak se s tímto problémem vypořádat... Zítra, 21. června 2017 ve 21:00, poběží na stanici Sky Atlantic nový hodinový dokumentární film A Plastic Whale (Plastová velryba), který se zabývá případem vorvaňovce zubatého, jehož mrtvola se objevila při pobřeží Bergenu v Norsku. V jeho žaludku bylo nalezeno obrovské množství plastových sáčků, kvůli nimž zvíře zemřelo. Podobný případ Sky ohlásila před 6 hodinami, další kytovec byl uvězněn v mělkých vodách a umíral ve strašných bolestech, takže byl nakonec zastřelen, a po celém utrpení bylo v jeho žaludku nalezeno 30 plastových sáčků. Plast, který se prohání oceány jako nejhorší ze zabijáků, vytvořený pochopitelně člověkem, zabíjí velryby, kteří polykají množství planktonu a bohužel při tom nasávají tyto sáčky. Stejně je to i se žraloky obrovskými a velrybími. Také mořské želvy polykají sáčky, ne však náhodou, nýbrž proto, že si je pletou s medúzami, svou oblíbenou potravou. Plastové sáčky se ucpou v žaludku či střevech zvířat a působí jim strašné bolesti, až je nakonec zabijí. Když však zvířata uhynou, většina z nich, nejsou-li mrtvá těla odchycena lidmi a studována, klesne ke dnu, a po shnití se celé plastové sáčky opět dostanou do moře a působí další problémy... Tato nádherná zvířata jsou nyní ve vážném nebezpečí. Dokonce i Biskajský záliv, takové velké útočiště velryb, se potýká s těmito trablemi. Plast se navíc v mořích přímo hromadí. Svým množstvím plast překonává mořské živočichy v poměru 6:1! Více se můžete dozvědět právě díky nyní běžící kampani Sky Ocean Rescue (podívejte se proto na jejich web). Devastující efekt, který plastové znečištění v oceánech má na naše zvířata, bude zítra ukázán právě v dokumentu A Plastic Whale. Je dobře, že byl o celém případu vytvořen hodinový film, který se snad bude promítat i na televizních stanicích v jiných částech světa... I vy můžete v boji proti plastovému znečištění v oceánech pomoci. Dávejte si velký pozor, jaké firmy podporujete nákupem produktů, a rozhodně vyhazujte vše tam, kam to patří. Nepoužívejte též nadměrné množství plastu. Ještě stále není pozdě, začněme však dnes, aby zítra nebylo pozdě!


Dinosaurs in the Wild

19. června 2017 v 13:16 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
"Jestliže Putování s dinosaury byl přírodopisný pořad, pak toto je safari."
Tim Haines, tvůrce seriálů Putování s dinosaury, Putování s pravěkými zvířaty, Putování s pravěkými monstry a Pravěk útočí.




Už tuto sobotu, 24. června 2017, se v Birminghamu otevře úžasná atrakce - DINOSAURS IN THE WILD!!! Kreativním režisérem celého projektu je Tim Haines, producent a režisér, jenž přišel s nápadem vytvořit cykly o pravěkých zvířatech ze série Putování s... a jenž tento plán též dokonale zrealizoval. Haines, nyní produkující především drama, jako například seriálovou verzi slavné anglické legendy Beowulf, se na tento rok vrátil k dinosaurům...

Dinosaurs in the Wild kombinuje špičkovou moderní technologii a pravý divadelní zážitek. Není to televizní pořad, je to přímé setkání s dinosaury...


Jak už to Tim Haines řekl před uvedením putovní show Putování s dinosaury: The Arena Spectacular, cílem televizní série bylo, aby si lidé lépe představili dinosaury a podívali se do jejich světa, a stejně tak se stalo v celé show. Dinosaurs in the Wild toto vše přivádí ještě o kus dál. Tentokrát to nejsou modely v životní velikosti, ovšem počítačové modely zvířat, jež se díky novým poznatkům stávají bizarnějšími a kouzelnějšími, ale též nebezpečnějšími než kdy před tím. Jak ale Tim Haines řekl, tým stojící za Dinosaurs in the Wild nemá nic společného s týmem, jenž vytvořil Putování s dinosaury. Jak uvedl, BBC je velmi přísná a ne vše, co sám chtěl vytvořit, mu povolila (jiný příklad: i Sir David Attenborough musí bojovat za to, aby ve svých pořadech mohl mluvit o ochraně přírody, neboť politicky jsou některé záležitosti kontroverzní).

Příběh Dinosaurs in the Wild diváky skutečně vezme na cestu zpět v čase. Hainesův příběh je úžasný. Společnost Chronotex Enterprises už od 70. let odhaluje, jak cestovat časem, a nyní jeden z takových výletů zpět v čase umožňuje i nám, návštěvníkům. Celý zážitek trvá asi 70 minut a je přesně naplánován, tak aby byl přímo nabit dinosauří akcí... Návštěvníci se budou cítit jako účastníci celého výletu, jako vědci pracující v Chronotexové laboratoři. Budou svědky skutečné pitvy Pachycephalosaura, uvidí gigantické Alamosauří srdce ve skleněném válci a spatří i klubající se Triceratopsátka. A sáhnou si i na dinosauří trus.

Jak Tim Haines uvedl, putovní show Putování s dinosaury se mu velmi líbila. Nyní však technologie pokročila dál a Haines chtěl mnohem, mnohem více než "jen" putovní show. A nyní jsou to digitální dinosauři, s nimiž se návštěvníci mohou setkat. Bude to 3D, návštěvníci nemusí chodit do arény, stačí skočit přímo do světa dinosaurů!



Zmije obecná-Jediný jedovatý had většiny států Evropy

18. června 2017 v 10:46 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Uběhl již více než měsíc od toho dne, kdy jsem napsal popisek užovky hladké. Nyní je zde slíbená zmije obecná!

Latinský název: Vipera berus,
Rozšíření: Evropa a severní Asie, od Britských ostrovů až po ostrov Sachalin severně od Japonska,
Velikost: délka 65 až 90 cm, výjimečně až 104 cm (délka nejdelšího exempláře).
Zmije obecná je jedním z nejproslulejších hadů, ale částečně za to může i její nesprávná reputace. Někteří lidé žijící v Evropě stále považují zmije za zlá stvoření, což se opírá pouze o staré mýty nebo legendy. Těm naštěstí v 21. století není přisuzováno nic na pravdě, protože jakkoliv mají lidé ze zmijí strach, fakt je jediný: jsou to velmi mírná a plachá zvířata. Stejně jako všichni jedovatí hadi, i zmije před potenciálním nepřítelem raději prchnou, než aby musely plýtvat svůj cenný jed při obraně. Raději si ho uskladní k zabíjení kořisti. Člověka uštknou jen zřídkakdy, ve Spojeném království došlo k poslednímu uštknutí v 70. letech minulého století. Na Britských ostrovech se bohužel oběťmi zmijích uštknutí v sebeobraně stávají psi, ale i tak k tomu dochází zřídkakdy. Had musí být vyprovokován k tomu, aby učinil výpad. Pokud se tak stane, je potřeba dostat se do nemocnice do nejrychleji, neboť sílu jedu zmije obecné by člověk neměl podcenit. I přeživší se mohou stát invalidy. Stejně jako u ostatních zmijí jsou i u zmije obecné jedové zuby dlouhé a zahnuté. V klidu jsou sklopeny k hornímu patru. Když had zaútočí na kořist, nebo případně na útočníka, otevře tlamu, jedové zuby se vyklopí vpřed a zakousnou se do těla, a poté je do krevního oběhu vypuštěn jed. Jedový kanálek ústí blízko špičky zubu. Skrze něj je jed do kořisti vpraven... Zmije obecná není nějak zvlášť rychlá, ani nešplhá po stromech. Nejčastěji ji nalezneme v otevřené lesnaté krajině, na loukách a vřesovištích. Obývá také slatiny, rašeliniště, případně i louky a pole, což je však dnes již vzácné. Vyskytuje se samozřejmě i v horských oblastech. Ještě se s ní můžeme setkat v nadmořské výšce 2000 m. n. m., v jižní Evropě dokonce i 3000 m. n. m. Ve většině států Evropy, tedy rozhodně v severní části kontinentu, stejně jako ve středu a na Britských ostrovech, je zmije obecná jediným jedovatým hadem. V mnoha oblastech je ohrožená, v ČR je chráněná, v Anglii se vyskytuje jen na několika územích. Zmije obecná je také jediným arktickým hadem: vyskytuje se v oblastech až k 69. stupni zeměpisné šířky, tedy za polárním kruhem. Najdeme ji proto i na severu Skandinávie. Je to právě malá velikost, zbarvení a fakt, že rodí živá mláďata, co pomáhá těmto hadům přežít i v chladných podmínkách dalekého evropského severu. Zbarvení zmijí se může velmi lišit: samci bývají obvykle světle hnědí s černou klikatou čárou, která se táhne po jejich hřbetě. Samice jsou spíše obyčejně hnědé, klikatá čára, tolik typická pro mnohé evropské druhy zmijí, je tmavě hnědá. Černé zmije se ovšem vyskytují v chladnějších oblastech: tak například na některých ostrovech v Baltském moři. Černé zbarvení samozřejmě pomáhá zmijím k rychlejšímu zahřátí, stačí, když se chvíli vyhřívají na sluníčku, a díky černé barvě absorbují více tepla. Takové zbarvení ale není příliš krycí. Zmije z kontinentu jsou díky svému proměnlivějšímu zbarvení mnohem lépe maskovány. Takřka u všech zmijí obecných se vyskytuje tmavý proužek táhnoucí se od oka až k čelistnímu kloubu. Pro mnohé je typické i tmavé V na vrchní části krku, někdy však skvrna v týle může mít i tvar písmene X. Krásné oči s vertikální zorničkou jsou typické pro všechny zmijovité, avšak z jistého pohledu může být překvapivé, že tento druh je denní, nikoliv noční, jako většina druhů hadů s vertikálními zorničkami... Zmije obecná se živí hraboši, myšmi, žábami, ještěrkami, občasně i ptáky a také hmyzem. Občasně loví i mloky, čolky, dokonce požírá i ptačí vajíčka, a co je nejneuvěřitelnější, občas uloví i slepýše křehkého! To je už pro užovku obojkovou opravdu velké sousto, neboť slepýš je nejdelším britským ještěrem a také největším ještěrem ve většině států Evropy (s výjimkou jižní Evropy, kde královsky dominuje 1,5 metru dlouhý blavor žlutý)... K rozmnožování dochází po jarním svlékání staré pokožky, ale ještě předtím dochází k majestátním soubojům mezi samci. Při boji vztyčují trup a houpají se ze strany na stranu, vzájemně si ovinou přední části těla a zkoušejí jeden druhého zalehnout. Pokud jeden ze samců toho druhého přitlačí k zemi, je vítězem. Poražený se musí stáhnout. Samci však při soubojích zásadně nepoužívají své jedové zuby. Zmije obecná, stejně jako další evropské zmije, rodí živá mláďata. Ve vrhu jich může být 3 až 20. Mladé zmije se rodí plně vyvinuty, mají funkční jedové žlázy a zuby a brzy po narození si hledají potravu... Do zimního spánku tento had upadá s koncem podzimu. Herpetologické výzkumy potvrdily, že britské zmije hibernují 150 až 180 dnů, zatímco ty skandinávské až 9 měsíců! Během teplých zimních dnů, kdy sníh taje, se mohou zmije probudit a vyhřívat se na sluníčku, a také si hledat jiné úkryty. Během zimy obvykle zahyne až 15 % dospělců a 30 až 40 % mláďat...


Příště chřestýšovec Waglerův!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (4/6)

17. června 2017 v 11:01 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Ulicemi New Yorku se šíří chaos. Nejstrašnější příšery útočí na lidi a demolují vše, co jim přijde do cesty. Za tím vším stojí jediný muž, Zhou Len, jemuž pomáhá podlý Sam Weber a také jeho armáda dokonale vyzbrojených vojáků. Jack, Pierre, Akihiko, Fahad, Roger a Pauline jsou při tom, když nastává konec světa... Je zde jediná naděje: oni sami!

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST ČTVRTÁ:
Příšera se na ně dívala s viditelnou zlostí v očích. Byly žluté a svítily. Tatzelwurm nebyl tak velký, ale dokázal být jistě velmi krutý. "Pierre, dávej pozor! Jde po tobě!" vykřikl Roger, aby Pierra varoval. Ale kryptid byl rychlejší. Rychle vyskočil z temného kouta místnosti a vrhl se na jako k zemi přibitého Pierra. Skolil ho k zemi a už se chystal zakousnout se vyděšenému muži do hrdla, když tu Roger vytáhl svou laserovou pistoli a zvíře odstřelil. "Díky, kámo," vydechl Pierre a utřel si pot z čela. Jakmile se ale postavil, začali ze shodů sbíhat celé vřavy Tatzelwurmů a s odpornými skřeky se hodlali vrhnout na Rogera s Pierrem. Ti okamžitě z budovy vyběhli. Ulice Manhattanu byly Tatzelwurmy přímo obléhány, a kde nebyl Tatzelwurm, tam se nacházel kočko-pso-opičák. Všichni skákali na utíkající, bezmocné oběti a zabíjeli je. Roger s Pierrem počkali, až smečka Tatzelwurmů vyběhne ven z domu, v němž se před chvílí skryli. Pak Roger poručil Pierrovi, aby se tam vrátili. Pierre tomu nerozumněl, ovšem Rogera něco napadlo. Když viděl takovou zkázu, položil si otázku: "Dají se nějak zastavit?" Rychle přiběhli k mrtvému Tatzelwurmovi. "Jack by řekl: Přesně jak jsem myslel," usmál se Roger a zvedl nehybné tělo metrového Tatzelwurma. "Má něco zabodnutého v krku. Co to je?" zeptal se Pierre. "Myslím, že by to mohlo být něco, co Zhou Len používá k ovládání těchhle kryptidů. Strhnu mu to a vezmeme si to. Třeba se to ještě bude hodit," řekl na to Roger. Podal předmět Pierrovi a ten si ho schoval do kapsy. Teď Roger vytáhl svou pistoli a společně utíkali ven. Každé mrtvé tělo příšery, kterou spatřili, mělo v krku zabodnuto tento hranatý kovový předmět s digitálním displayem a nějakými čísly. Také Zhou Lenovi mrtví vojáci měli v krcích tyto předměty upevněny. "Hééj!!!" zařval někdo. Roger s Pierrem se zastavili. Vrhl se na ně kočko-pso-opičák, ale jen přistál na Pierrově krku a pak zase odletěl, skolen Rogerovým laserem. "Ten křik, to byl Fahad! Vidím ho támhle na střeše toho mrakodrapu! Pierre, poběžím za nima. Ty vezmi ten hranol nebo co to je a zkus najít Jacka, jestli je ještě živej, jakože živej určitě je," řekl rychle Roger a pak Pierra opustil. Ten se po svých vydal na druhou stranu Manhattanu. Fahad proletěl sklenenými dveřmi mrakodrapu a utíkal co nejrychleji do nejvyššího patra. Spatřil zde Fahada, jak se marně snaží osvobodit Akihika z železné sítě připevněné k jeho tělu a ke zdi. Stačilo pár laserových střel a vše se brzy vyřešilo. Akihiko měl pomlácený obličej a japonsky Zhou Lena proklínal. "Skryjeme se tu do rána, venku je to hrozné. Navíc mi docházejí laserové náboje," navrhl Roger a všichni souhlasili. Mezitím Jack utíkal před mocným Mapusaurem Xiem. Obrovitý predátor se nezaměřoval na nikoho jiného, přestože ulicemi utíkala spousta lidí. Jack musel překonávat různé překážky, skákal přes auta, padlé telegrafní sloupy i lampy, zatímco je Xiu jednoduše rozdupával pod širokýma tříprstýma nohama. "Xiu, ke mě!" zařval Zhou Len. Jeho vrtulník se nacházel na střeše blízkého mrakodrapu. Mapusaurus se zarazil a k vysokému domu přišel. Jack se skryl za jedním z aut. "Čekej, pán bude brzy u tebe!" vykřikl ještě Zhou Len. Ve chvíli vyšel ven z budovy a po jeho boku šli dva ozbrojenci. "Owene, posílám dáreček!" vyhrkl Zhou Len. Jeden z vojáků hodil na auto bombu. Jack vyskočil na střechu auta a udělal další skok, aby unikl výbuchu. Auto se rozletělo na miliony kusů! Jack letěl vzduchem jako by jej někdo mocně vyhodil. Doletěl přímo na Zhou Lena a srazil ho k zemi. Ranou pěstí rychle skolil jednoho vojáka. Ten další dal Jackovi ránu pažbou do zad, ale Jack mu alespoň kopnutím podrazil nohy. Mapusaurus se na Jacka znovu rozehnal, ovšem jak tak k němu utíkal s otevřenými čelistmi, rozšlápl padlého vojáka. Rozmáchl se svou hlavou a toho druhého odhodil do druhého patra budovy, tak, že proletěl oknem a zabil se. Jack se dal opět na útěk. Hned nato přijela policejní jednotka a začala po Mapusaurovi střílet. Obr teď nevěděl, kterým směrem se má dát. I když bylo jedno z policejních aut opět vyhozeno do vzduchu bombou, kterou někdo hodil z vršku mrakodrapu, podařilo se policii něco neuvěřitelného: Mapusaurus byl zastřelen. Zhou Len jen klel a vracel se na vršek mrakodrapu. Po nasednutí do vrtulníku zmizel. Ještě předtím však spadla z helikoptéry bomba a všichni policisté, kteří místním i Jackovi zachránili život zabitím Mapusaura, zemřeli v otřesném ohnivém výbuchu...


Jack ležel na zemi a těžce vydechoval. Jeho modrá košile teď byla strašně špinavá a z nosu mu tekla krev, zřejmě kvůli těžkému pádu na Zhou Lena. Také měl pohmožděná záda, ale brzy se vzpamatoval a vstal. Zrovna k němu doběhl Pierre. "Teda kámo, to byl maraton, a najít tě tu takhle ležet! Vypadá to tu jako po výbuchu atomovky!" mluvil k němu a pomáhal mu udržet se na nohou, protože Jack se vysílením trochu motal. "K atomovce to nemělo daleko..." řekl Jack. Pierre ho odvedl do jednoho z blízkých domů. Zůstali tam až do rána. Když ranní slunce ozářilo poničený New York, byl to přímo otřesný pohled. Vysílal se do obrazovek celého světa. Mezitím stovky Tatzelwurmů a kočko-pso-opičáků i za denního světla demolovaly město. Jeden televizní štáb z Anglie byl v přímém přenosu zabit v helikoptéře, která se dostala příliš nízko nad pobřeží Manhattanu. Obrovitý krokodýl jediným výskokem z vody a stiskem čelistí vrtulník potopil. Pierre mezitím vysvětloval Jackovi, na co Roger přišel. "Začíná mi to být jasné. Každý voják i každý kryptid Zhou Lena má v krku zabodnutý tento přístroj, který je zřejmě napojený na nervový systém. Takže stačí hromadný zkrat a jejich těla přestanou fungovat. Otázkou je, jak to udělat? No jistě... Zhou Len u sebe musí mít přístroj, pomocí kterého je řídí. A já zrovna dneska brzy ráno, ještě za tmy, na Zhou Lena upadl..." mluvil Jack. Vyběhl ven z budovy a vrátil se k místu, kde Zhou Lena skolil k zemi. Bylo přímo na okraji plochy, kterou zasáhla bomba shozená vrtulníkem. V ranním slunci se zaleskl kovový předmět. Jack ho s posvátnou opatrností zvedl a zaradoval se. "Tohle bude ono," řekl. Zrovna se k němu přihnal kočko-pso-opičák a Jack stiskl tlačítko na přístroji. Na displayi se objevilo: "Chod systému přerušen, 1/2." Kočko-pso-opičák se nezastavil a na Jacka vyskočil. Pierre k němu přiběhl a brutální zvíře zabil ranou kusem dřeva. Jack si oddychl. "Zdá se, že to funguje na dva přístroje. Dokud nebudeme mít oba dva, tohle řádění neskončí," řekl Jack, "a to znamená, že musíme opět najít Zhou Lena, který přelétává z jednoho místa na druhé, a dostat i ten druhý přístroj." Měli signál, takže zavolali Fahadovi, Akihikovi a Rogerovi. Ti si mezitím odpočinuli v nejvyšším patře vzdálené budovy a chystali se ji opustit. Jack dále zavolal Pauline, ale ta stále neodpovídala. Na to, že to byl už druhý pokus se jí dovolat, to bylo podivné, a Jackovi se začalo svírat srdce... V těchto chvílích už celý svět věděl, že se Zhou Len chystá si jej podmanit...

Podaří se Lovcům kryptidů zastavit řádění Zhou Lena? Co se stalo s Pauline, bezpečně ukrytou ve svém pokoji v hotelu? A opravdu bude zastavení celého řádění znamenat jen stisknutí knoflíků na dvou přístrojích? Pokračování příště!!!

Správce dinosauřího parku - Dobrodružství v Chile

16. června 2017 v 11:08 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Jsme už za půlkou měsíce a letní prázdniny se rychle blíží! Čekání na ně si můžeme urychlit přečtením další části Danova týdeníku z Dinosauřího parku! Tak se rychle pusťte do čtení!!!

Dobrodružství v Chile

Tento týden byl nesmírně zajímavý. V pondělí jsem celé odpoledne pozoroval mladého Stethacantha, který rychle roste. Brzy ho budeme muset přemístit do nového akvária. Mezi žraloky sice Stethacanthus není žádný obr, ale mládě přesto nabývá na velikosti. Ještě před nedávnem polykalo malé rybičky, které jsme mu do akvária házeli. Nyní je schopno spořádat i malou oliheň, a do zásoby jsme už koupili spoustu sardinek, kterými ho budeme živit později. Oliver si myslí, že za pár týdnů už bude mladík pojídat platýse. V úterý z výběhu opět unikl Lagosuchus, šlo o stejného sběha, jako minulý týden, tedy toho, který kousl Olivera do ruky. Tentokráte se jej povedlo odchytit přímo v hlavní budově. Dostal se totiž do místnosti s kabely a právě tam, v řídícím středisku, se uvelebil na noc. Asi v jedenáct večer bylo po celé akci, když ho technik našel spát mezi všelijakými přístroji a strašně se vyděsil. Zavolal rangery a ti unaveného sběha chytli. Nevíme, proč tento Lagosuchus neustále utíká, ale Tim si řekl, že to zjistí. Podle něj a podle Olivera je totiž tento jedinec napadán dalším samcem a tak se prostě snaží utéci. Nevím, jaké výsledky Timův výzkum přinesl. Vlastně ani neměl čas se pozorování sám věnovat a přenechal ho jednomu veterináři. A to proto, že jsme středu, čtvrtek i dnešek strávili daleko od Dinosauřího parku, ne na žádném z ostrovů, ale opět v lokaci tak vzdálené, vlastně ještě vzdálenější, než opuštěný atol, který byl naším vězením před dvěma týdny. Zamířili jsme totiž do Chile... Na pobřeží této dlouhé jihoamerické země byla nalezena obrovská tlející mršina Kronosaura. Podle původních odhadů v médiích šlo o giganta, který sprovodil ze světa řadu lidí a poničil mnoho výletních lodí. Snad to měl být ten stejný Kronosaurus, kvůli němuž vznikla Operace Hon na Kronosaura. Ale jak se ukázalo, byl to spíše menší jedinec. S délkou jedenáct metrů šlo o nedospělý exemplář. Změřila ho Chilská přírodovědná společnost. Data nám nechtěla propůjčit do té doby, než jsme uvedli, že jsme z Dinosauřího parku a Kronosauří problém řešíme spolu s Ochránci pravěké zvěře. V Chile se však stalo ještě něco podivuhodného...

Ve středu večer jsme stanuli na té pláži, kam byl Kronosaurus vyplaven. Příliv byl prý kolem čtvrté ráno toho dne tak silný, že jistě jeho mnohatunové tělo na pobřeží vyplavil s nejmenšími problémy. Za zapadajícího slunce se nám dostalo mršinu prozkoumat. Oliver s Timem nalezli pod pravou přední ploutví obrovské parazity, jakési vilejše či co. Já zase našel jakousi mořskou obdobu klíšťat. Byla velikosti obou mých dlaní dohromady a sála krev doslova hltavě i na souši. Při každém nasátí, jež se opakovalo jednou za deset sekund, se jejich těla doslova napumpovala cizí krví. Některá "megaklíšťata" pak ze zad Kronosaura odpadávala. Bylo to děsivé, sledovat jejich maličké nožičky s háčky a mohutná kusadla k přisátí, jak se bezmocně pohybují, zatímco až odpudivě veliký parazit ležel na zádech, tučných díky dlouho trvající snídani. Tim si jedno z nich chytil do malého přenosného akvária. Děsivé... Včera jsme se chtěli k mršině vrátit a získat ještě nějaká data, neboť Oliver by pak do Dinosauřího parku pozval pár vědců a vše jim ukázal. Bylo nám však zakázáno se na pláž vracet. Tak jsme využili situace a vyrazili prozkoumat rozpálené skalnaté vrchy daleko od moře. Oliver si chtěl zajet na hranici Atacamy, ale tam se mi moc nechtělo. Četl jsem nějaký příběh o dvou chlápcích, kteří tam jeli a stihl je masakr (pozn. HAAS, Lovci kryptidů). Daleko od civilizace nás ale i tak čekalo velké překvapení. Stál jsem na vyvýšené skalce a pozoroval krajinu, zatímco se Tim a Oliver zabývali geologií oblasti a sbírali malé kamínky. Pak jsem uslyšel děsný řev. Tak jsem se lekl, že jsem spadl ze srázu. Jak jsem tak padal, chytil jsem se obrovského balvanu, ale strhl jsem ho. Letěl přímo za mnou, ale já se včas vyhnul jeho smrtícímu dopadu. Když jsem tak učinil, vykloubil jsem si ruku, poněvadž jsem se zachytil o kámen orientovaný tak v úhlu 180 stupňů vzhledem k mé ruce. Výsledek byl katastrofální. Musel jsem být odvezen do nemocnice, a myslím, že Oliverovy pokusy napravit zranění učinily situaci jen horší. Když teď tak ležím v nemocnici s již napravenou rukou a zdá se, že mě brzy propustí, posílá mi Oliver obrázek toho, co podle něj vytvořilo ten hrozivý zvuk. Hnízdo malých ptakoještěrů... No, zdá se, že pravěká zvířata se opravdu pomalu a jistě stěhují z Pacifiku na pevninu!

Doufám, že se Vám tato část Správce dinosauřího parku zalíbila... Jak bude vyřešen nastávající konflikt mezi pravěkými zvířaty stěhujícími se vzdušnými i oceánskými proudy z Isle of Die na americkou pevninu? A zasáhnou také oblasti v Austrálii či Asii? Je možné, že Operace Hon na Kronosaura se zase rozjede na plné obrátky? Na to už musí znát odpověď Dan Jameson, takže zase za týden u Správce dinosauřího parku!!!

Mariopteris

15. června 2017 v 17:13 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Mariopteris patří mezi rozličné druhy rostlin, jež žily v geologickém období Karbon, nejzelenějším období v historii naší planety. Tento rod kapradin se vyskytoval na Zemi v pensylvánské době Karbonu, tzn. v pozdní části geologického období (asi před 320 až 300 miliony let). Řadil se k úspěšným druhům a byl rozšířen přinejmenším po velké části dnešní severní polokoule, odkud dnes pocházejí nálezy fosilií, ačkoliv před třemi sty miliony let byly některé části Evropy (například Británie) poblíž rovníku. Mariopteris jako ostatní kapradiny tvořil spory. Když spory dopadly na zem, nejlépe dosti vlhkou, vyrostly v zelený prvoklíček, jenž se nazývá prothallium. Z prothallia pak za určitou dobu vyrostla dospělá kapradina, opět tvořící spory a tak se proces opakoval po celé miliony let, než Mariopteris vyhynul a vyvinul se v rozvinutější druh. V Severní Americe i Evropě se dají fosilie Mariopterise lehce poznat podle tvaru listů otisknutých v karbonských horninách. Rostlina měla široké listy rostoucí spirálovitě na hlavním stonku. Lístečky vycházející z každého většího listu byly pak úzké a jejich okraje byly typicky zubaté. Nalezené vzorky mohou být různě velké, záleží na velikosti kusu horniny, jenž byl nalezen. Celkově však nebyl Mariopteris nikterak překvapujícího vzrůstu a jednalo se o jednu z menších rostlin. Naopak vzdálení příbuzní Mariopterise, gigantické kapraďorosty, karbonské krajině dominovaly a některé z nich bez problémů vyčnívaly až 40 metrů nad zem. V jejich listoví se skrývaly obrovské vážky a jepice. Na spodku bažinatých lesů nacházeli tvorové jako velcí pavouci a švábi útočiště právě mezi Mariopterisy a jim podobnými kapradinami... Dosud bylo vědecky popsáno několik druhů Mariopterise, ale asi nejznámější ze všech je M. nervosa.
Popisek této rostliny můžete nalézt v knize Chrise Pellanta "Průvodce přírodou-Zkameněliny".

Příště Sphenopteris!!!

Odhalení skrytého tajemství Megalosauří čelisti

14. června 2017 v 16:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Za námět k napsání tohoto článku i informace, jež jsem pro něj získal, děkuji University of Warwick a Science Daily... Doufám, že Vás tato zpráva nadchne...

Asi před 200 sty lety objevená fosilní čelist Megalosaura z Oxfordu patří mezi nejslavnější dinosauří zkameněliny vůbec. Britští nadšenci paleontologií ji znají stejně dobře, jako Dippyho z Londýnského muzea, i když se jedná pouze o fragment spodní čelisti kdysi ohromného masožravého ještěra. Megalosaurus byl prvním kdy historicky popsaným dinosaurem-jeho popis učinil William Buckland v roce 1824. Učinil tak na základě nálezů z Oxfordshire, několika kostí starých přes 160 milionů let, pocházejících tedy z dob, kdy byla Británie roztroušena na menší ostrůvky a část dnešního ostrova byla zalita mořem obývaným prapodivnými příšerami. Megalosaurus tehdy na souši dominoval coby největší britský masožravý dinosaurus. V Oxfordském muzeu přírodních věd (viz. rubrika Muzea, výstavy, zoo a dinoparky) se tehdy nalezené kosti nacházejí, a mezi nimi je i fragment dolní čelisti, jenž nyní vydal fantastická svědectví... V době objevu a popisu nemohl vynikající geolog William Buckland zjistit o čelisti vše, neboť skrývala jedno velké tajemství. Nebýt moderní technologie, nikdy bychom se nedozvěděli o skrytých předmětech nacházejících se v čelisti. Těmito předměty jsou zuby, jež se nenacházejí na povrchu. V kosti je jich totiž dalších pět, jde tedy o poměrně výjimečný pohled na to, jak zuby dinosaurům rostly pod již vyklubanými zuby a později je nahrazovaly. Již dávno se o dinosaurech ví, že k tomu docházelo, přesto je však takový nález v tolik slavné fosilii jedinečný. Dalo by se říci, že je to jako by byl na Věstonické Venuši objeven otisk drápu jeskynního lva, nebo na obrazu Mona Lisy maličká postava v pozadí-nálezy, k nimž pochopitelně asi nedojde, o to větší je pak překvapení, když k jakémusi výjimečnému objevu u fosilie, jež byla vykopána v první polovině 19. století a studována desítkami odborníků. Při průzkumu "skrytého tajemství" Megalosauří spodní čelisti byl použit vysoce výkonný CT skan a 3D analyzační software. Profesor Mark Williams, vedoucí výzkumu, nechal pořídit 3000 rentgenových snímků čelisti! Díky nim pak došlo k odhalení pěti dalších zubů. Také se poprvé povedlo "vystopovat" kořeny vyklubaných zubů. A také se naneštěstí ukázala smutná pravda: Megalosauří fosilie nebyla tak neporušená, jak se dosud myslelo. Jakési poškození fosilie vyšlo najevo až po skenování. Nyní lze detektivně vypátrat, proč je fosilie mírně poškozena; mezi lety 1927 a 1931 jeden z asistentnů Oxfordského muzea učinil restoraci zkameněliny. Tehdy mohlo dojít k mírnému, avšak na pohled nepatrnému poškození. Ještě více než to se však zdá, že kost byla poškozena už po vyjmutí z horniny, tedy krátce po objevu, k němuž došlo pravděpodobně roku 1797, i když to není zcela jisté (není však špatně uvádět, že je čelist zkrátka přes dvě stovky let na světle světa). V těch dobách ještě nebylo lidem známo, jak opatrně se musí s cennými fosiliemi zacházet, vždyť tehdy ani slovo dinosaurus nebylo světu známo a lidé nevěděli o těchto majestátních zvířatech nic... Pro profesora Williamsona bylo zajisté velmi speciální učinit takový výzkum a prozkoumat fosilii, jejíž fotografie vídal už jako malý kluk...


Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte, budu rád za Vaše postřehy či připomínky...

Státní muzeum Univerzity v Nebrasce

13. června 2017 v 15:55 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
V tomto článku bych Vám rád představil pozoruhodné muzeum nacházející se v americkém státě Nebraska... Snad se Vám popisek zalíbí...

Státní muzeum Univerzity v Nebrasce (Univeristy of Nebraska State Museum) je muzeum nacházející se v Lincolnu, Nebrasce, USA, v ulici Morill Hall. Muzeum samotné je známo též jako Elephant Hall. Sestává z velmi zajímavých expozic, jako je Paleontologie v Nebrasce, Planetárium, Strom života či Historie zbraní. Jde-li o přírodní vědy, pak je na různé nálezy a exempláře toto muzeum velmi bohaté. Především Mesosoic Gallery, tedy "Druhohorní galerie", je místem posledního odpočinku některých již vymřelých stvoření z druhohorní éry. K nim patří i Plesiosaurus, jehož kostra muzeum proslavila. Nález byl učiněn roku 2004 na severovýchodě Nebrasky a kostra se brzy stala jednou z ikon celé budovy. V paleontologické sekci se též nachází největší kostra mamuta kolumbijského na celém světě. Jedinec pojmenovaný Archie paleontologické expozici přímo dominuje. Ošizeni o zmínku však nesmí být ani prehistoričtí velbloudi, nosorožci a koně, kteří se po pláních amerického středozápadu, dnes sotva obývaných tisíci zbylých a ohrožených bizonů, potulovali ještě relativně nedávno. Paleontologická expozice se též proslavila pro úžasné obrazy pravěkých zvířat, namalované Markem Marcusonem, mezi něž patří i slavný obraz stáda mamutů putujícího po sněhových pláních. Expozice "Bizzare Beasts" ("Bizarní zvířata") se též věnuje pravěku, pro změnu však nabízí pohled na řadu unikátních modelů, od zubatých ptakoještěrů přes Pterygota a třetihorních děsoptáků až po velmi zajímavý a věrohodný model Helicopriona, prehistorického žraloka z období Permu, jenž se proslavil díky své spirálovité dolní čelisti. Expozice Strom života je velmi interaktivní a věnuje se vývoji života na Zemi. Návštěvníci se zde mohou naučit něco o původu člověka a jeho příbuznosti s ostatními druhy lidoopů, stejně jako najít odpovědi na fascinující otázky typu: "Co mají netopýři společného s banány?" či "Mají ryby společného předka s brouky?". Multidotykový stůl v tomto směru slouží jako moderní, interaktivní a zřejmě nejlepší forma, jak i návštěvníkům, jež nejsou přírodovědně zaměřeni, ukázat, jak to s námi a s jinými zvířaty vlastně je. Jiná část muzea je speciálně věnována Charlesi Darwinovi. Avšak také sekce Hall of Nebraska Wildlife je velmi působivá. Vedle vycpaných jelenů se zde nachází i vycpanina pumy, jež se majestátně dívá na všechny, kdo si ji zblízka přijdou prohlédnout, a činí tak od roku 2008, kdy byla vycpanina muzeem zakoupena. Nechybí ani vycpaní bizoni, nebo živočichové z dalekých částí světa, mezi něž se řadí i nosorožec černý a antilopa Kobus ellipsiprymnus... Tento rok se v muzeu otevřely dvě nové velké expozice: od 3. března 2017 mají nášvěvníci možnost nahlédnout do expozice Galapágy, jež je tvořena především vycpaninami a dalšími předměty z Zurichu, nasbíraných švýcarskými vědci na souostroví Galapágy před mnoha lety, a od 22. dubna 2017 je v muzeu otevřena expozice zaměřená na parazity a jejich hostitele. Nachází se v nich i několik interaktivních her zaměřených na parazitologii, čímž ji činí zajímavější... Jistě je to místo, které stojí za navštívení!


Obrázek od: By Aaron Aldana - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=53295364

Sarahsaurus

12. června 2017 v 16:53 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Sarahsaurus byl sauropodomorfní dinosaurus, tedy zástupce stejné skupiny jako prosauropodi a sauropodi, jenž žil v období rané Jury před 190 miliony let. Vyskytoval se na severní polokouli a jediné dosud objevené a nepříliš prostudované pozůstatky tohoto zvířete pocházejí ze Severní Ameriky, z amerického státu Arizona. Byly tam objeveny už roku 1997, ale popsány byly pod jménem Sarahsaurus aurifontanalis až před sedmi lety v roce 2010. Mnoho se o tomto dinosaurovi neví, jako především o jeho vývoji. Vše ale nasvědčuje tomu, že patří do příbuzenstva Massospondyla a jeho bratranců, kteří byli prosauropody, ovšem zda byl Sarahsaurus prosauropodem, sauropodem či jakousi přechodnou formou mezi těmito dvěma skupinami není zrovna jisté. Nalezená kostra je však takřka kompletní. Snad jediná teorie o rané evoluci tohoto rodu se týká možnosti, že se vyvinul ještě v Jižní Americe nebo měl přinejmenším jihoamerické předchůdce. Z nich se pak vyvinuli sauropomodorfové jako Sarahsaurus nebo třeba Ammosaurus... Pravděpodobně to byl všežravec. Při délce asi 4,6 metru měl zřejmě mocné přirozené predátory, neboť v rané Juře už mnozí masožravci dorůstali velikostí poznatelně větších, než v Triasu. Ovšem Sarahsaurus nebyl bezbranný. Své silné přední končetiny s dlouhými a ostrými drápy, tak ostrými jaké měl například Plateosaurus, mohl využít při obraně. Jedna rána tímhle a predátor měl zkažený víkend. Avšak dlouhé a ostré drápy se hodily též při strhávání vegetace nebo přímo při uchopování větví a přitahování si listoví k tlamě. Nepohrdl zřejmě ani mršinami a možná se živil i menšími měkkýši, jež při svých toulkách krajinou nacházel... Před 190 miliony let se toto středně velké zvíře setkávalo s tak obávanými dravci, jako byl Dilophosaurus a Kayentavenator. Nechyběli však už ani velmi typičtí zástupci severoamerické jurské fauny, například proslulý Protosuchus či maličký, raný savec Dinnetherium. Z oblasti, v níž Sarahsaurus žil, pocházejí i pozoruhodné nálezy zkamenělého dřeva... Název Sarahsaurus byl zvířeti udělen na počest Sarah Butler, v době popisu roku 2010 třiasedmdesátileté filantropistky, a druhové jméno aurifontanalis odkazuje na oblast Gold Spring v Arizoně...
Popis tohoto pozoruhodného živočicha naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Struthiosaurus!

Lovci kryptidů: Svět před záhubou (3/6)

11. června 2017 v 10:52 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
New York je plný příšer. V kanalizacích řádí kočko-pso-opičák, kterého naši přátelé znají z dávné výpravy do Kostariky. Ulicemi "světového hlavního města" pobíhají nebezpeční raptoři z Chile a zabíjejí každého, na koho narazí. Jak již naši dobrodruzi vědí, za vším stojí jediný člověk, padouch Zhou Len. Setkání s ním ale může být zrovna tak nebezpečné, jako setkání s dravým raptorem... Zdá se, že svět je v obrovském nebezpečí!

LOVCI KRYPTIDŮ: SVĚT PŘED ZÁHUBOU, ČÁST TŘETÍ:
Zhou Len si všech tří všiml. Z té výšky však nemohl zpozorovat, jaké výrazy na tvářích měli. Jack, Roger i Pierre byli odhodláni se k Zhou Lenovi dostat, a to znamenalo jednoduše vstoupit do mrakodrapu a nechat se výtahem vynést až nahoru. Ale po vstupu do domu se plán změnil. Tolik vojáků, zakrytých od paty po hlavu ještě neviděli. Všichni mířili speciálními zbraněmi na trojici Lovců kryptidů. "Zdrž je, Rogere!" zařval Jack. Roger vytáhl z kapsy svou tajnou zbraň, laserovou pistoli s dlouhou hlavní. Jediná rána vystřelila laser tak silný, že čtyři vojáci odletěli až ke zdi a spadli za hotelovou recepci, kde se nacházela mrtvola recepčního, jenž byl jimi předtím zavražděn. Jack a Pierre skočili do výtahu a nechali se odvést až nahoru. Překvapivě nebyl výtah při své cestě nijak poničen a oni se tak dostavili až do nejvyššího patra. I zde bylo množství vojáků. Jen na ně mířili a nehýbali se. Jack ani Pierre nic neříkali. Pak se konečně ozvala něčí slova: "Á, zdá se, že tu máme vzácnou návštěvu. Tohle je Jack Owen..." Kdykoliv by Jack a Pierre poznali hlas toho muže. "Sam Weber!" zařval rozčilením Pierre a ohlédl se na pravou stranu chodby. V otevřených dveřích do pokoje stál Weber a mířil na ně pistolí. "A hele, tohle je přece Pierre Leroy! Bráško, sestřička je mrtvá, že? Dostala pár kulek do srdíčka. Jak smutné, že? Plakal jsi? Asi jo, když se Ti tak lesknou ta tvoje smutná očíčka," provokoval ho zlověstně Weber. Pierre ze sebe vydal příšerný řev plný naštvání a dříve, než po něm vojáci mohli vystřelit, držel Webera pod krkem a plivl mu do oka. Teď se ozývala salva ze samopalů, ale Pierre zavřel a zamknul dveře pokoje, jediným kopnutím do lokte zbavil Webera pistole a kopal ho do hlavy. Nechápal, proč je vrah jeho sestry na živu, a co dělá tady, v New Yorku. Bylo jen jasné, že to táhne se Zhou Lenem, což vlastně věděl dávno. Jack využil té příležitosti, že se všichni vojáci zaměřili na Pierra a snažili se prorazit dveře pokoje, dal se směrem ke schůdkům, jež vedli ke dveřím na střeše. Vystoupil ven. Stál teď na hladké střeše mrakodrapu, kolem bylo plno vojáků a za nimi stál Zhou Len. Otočil se na Jacka a zlověstně se usmál. "Co tady děláte? Proč nesedíte ve vězení?" zeptal se stále nerozrušený Jack. "Co myslíš? Stačilo pár miliard a pustili mě, pitomové jedni. Teď jim to bude osudné. Až se vypořádám s New Yorkem, zaútočím na Šanghaj, a potom na Berlín, ale to už se všechny národy světa vzdají a padnou do stínu mocného Zhou Lena!!!" rozchechtal se Zhou Len. "Vy si myslíte, že můžete ovládnout svět?" optal se ho výsměšným tónem Jack. Zhou Len jen zvedl očí. Po minutě čekání řekl: "Sám se budeš divit, Owene, kolik se toho s pomocí kryptidů dá napáchat. Tvůj starý kamarád Xiu je ve městě taky. Řádí teď na Manhattanu." Naznačil vojákům, ať začnou střílet. V tom uslyšel Jack houkání hasičského auta. Rozběhl se a skočil ze střechy! Spadl do připravené plachty. "Proboha, Vás jsme skočit nečekali!" řekl jeden hasič. Jack po čichu zjistil, že budova je v plamenech, a proto hasiči přijeli, věděl, že již rozevřeli plachtu, a tak tedy skočil, a udělal dobře. Ze stejné úrovně, jen o patro níž, skočil z rozbitého okna Pierre. Též dopadl do plachty. Byl potlučený, Sam Weber mu asi dal co proto. Brzy se setkali s Rogerem. Ten našel u jednoho z domů zaparkovanou motorku. Nasedl na ní a odjel na Manhattan. Jack a Pierre se vrátili k policejním autům. Monstra z Aricy se dobývala do domů. Jack se pokoušel navázat spojení s Pauline, ale ta si svůj mobil asi nechala mimo koupelnu, kam se zavřela, aby se ukryla před nebezpečím, a z tohoto důvodu neodpovídala. V těchto chvílích přistál na hořícím mrakodrapu velký vrtulník a nabral vojáky, Zhou Lena i Sama Webera. Též odlétal na Manhattan. Akihiko a Fahad nasedli do policejního vrtulníku, řízeného jediným pilotem, a okamžitě se na Jackův příkaz vydali za Zhou Lenovou helikoptérou. Z té se ale během letu vysunuly dvě pušky směřující dozadu. Nyní začala střelba. Přední skla vrtulníku byla okamžitě prostřelena. Pilot to vzdal a vyskočil s padákem ven. Akihiko vystřelil po vrtulníku puškou s kotvou, která se zachytila přímo za levou puškou. On a Fahad si během několika vteřin připoutali lano k pasu a též vyskočili z vrtulníku, který byl ještě řízen autopilotem. Nesl je teď nepřátelský vrtulník, k jehož dveřím oba s vypětím sil šplhali...


Při jízdě přes most na kolonu aut zaútočilo obrovské monstrum, jež vyskočilo z vody. Byl to obrovský krokodýl z Indie. "Tak i jeho Zhou Len našel! Zvíře, které mělo být ubytováno v jedné zoo v Uríse," nevěřil vlastním očím Jack. Krokodýl se na souši kroutil a švihal s uloveným autem ze strany na stranu, až ho nakonec vyhodil do vzduchu. Spadlo přímo vedle Jackova auta a Rogerovy motorky. Roger zvýšil rychlost. Konečně byli na Manhattanu. Po zemi ležela spousta mrtvých. Ulice se třásly pod dunivými kroky mocného Mapusaura Xia, nyní plně vzrostlého. "Xiu, ke mě!" zařval Jack, ale dinosaurus jej již neposlechl, jako kdysi. Místo toho se rozehnal proti autu a vší silou jej odhodil asi o deset metrů dál. Pierre i Jack z něj vylezli celý potlučení. Přiběhli k nim tři Zhou Lenovi vojáci a vyhodili po nich výbušninu. Jack odskočil na jednu stranu, Pierre na druhou. Roger přijel v pravý čas a motorkou přejel jednoho z vojáků, druhého pak srazil. Jack vytáhl z kapsy svou výbušninu a hodil ji na Xia. Všichni vojáci po něm horlivě stříleli, ale zatím ho nezasáhli. Xiu se ale výbušnině vyhnul a ta místo toho srovnala se zemí telefonní budku. Na Pierra něco skočilo. Byli to dva kočko-pso-opičáci. Snažil se je setřást, ale marně. Roger teď seskočil z motorky, sundal si přilbu a hodil ji na jedno z monster. To se skřekem padlo k zemi. Laserovou pistolí pak odstřelil druhého netvora. Motorku mezitím rozdupal Xiu. Jack skolil pěstí jednoho vojáka a samopal použil proti Xiovi, ale rány zvíře nezastavily. Mapusaurus začal Jacka pronásledovat a ten utíkal, co mu síly stačily. Mezitím Zhou Lenova helikoptéra přistála na dalším mrakodrapu. Ke všemu překvapení Zhou Len a Sam Weber zjistili, že se jejich dopravního prostředku po celou dobu letu doslova drželi dva černí pasažéři. Akihiko vytáhl z opasku železnou tyč a dal Weberovi takovou ránu přes čelo, že se muž v bezvědomí zhroutil k zemi. "Tak, ty prašivče, teď uvidíš!" zařval Fahad a vrhl se po Zhou Lenovi. Prorazil jeho zády dveře vedoucí ze střechy do nejvyššího patra domu. Tam ho přitiskl ke zdi. Fahad i Akihiko, a snad i Roger byli Zhou Lenem kdysi mučeni, proto měli dobrý důvod se mu pomstít. Zhou Len dostal dvě rány pěstí do očí, až mu začaly natékat, ale poté Fahada skolili dva vojáci. Vrhl se na ně však Akihiko a železnou tyčí je přitiskl k zemi dříve, než vůbec stačili zareagovat. Další voják však napadl Akihika zezadu a připoutal ho ke zdi železnou sítí. "Nebudeme na něm plýtvat náboji, však se pro něj jednou vrátíme," zasmál se Zhou Len a ještě kopl ležícího Fahada do obličeje. Pak se vrátili k vrtulníku a zase odletěli na jiné místo. Ulicemi Manhattanu mezitím začaly pobíhat obrovské skupiny kočko-pso-opičáků a také temný tvor, připomínající něco mezi kočkou a červem. Pierre i Roger unikli před smrtícím Xiem a skryli se v jedné z budov, ale v rohu přízemí je tento živočich, nazývaný Tatzelwurm, nemile překvapil...

New York se potýká s chaosem! Podaří se zastavit Zhou Lena a jeho řádění? Nebo svět skutečně padne pod sílou kryptidů, snad doslova najatých tímto šíleným zločincem?!