Návrat plazů do vody

4. června 2017 v 10:06 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Tento článek by mne nenapadlo napsat, kdyby nebylo knihy "Velká obrazová encyklopedie Dinosauři", při jejímž prohlížení jsem pro tento článek získal námět... Doufám, že se Vám zalíbí...

První plazi se na Zemi objevili v období Karbonu, před více než 300 miliony let. Patřili mezi ně například Hylonomus nebo Petrolacosaurus. Tito plazi se pak stali předky vůbec všech dalších obratlovců-plazů, ptáků a savců. Ale plazi se vyvinuli na souši. Na rozdíl od svých předchůdců, obojživelníků, není jejich kůže měkká a nepotřebuje být často v kontaktu s vodou, protože nevyschne. Je totiž pokryta tvrdými keratinovými šupinami. Později se začaly objevovat i různé výstupky z rohoviny, pancíře a ještě později krunýře. Plazi dýchají vzduch plícemi a mají výkonné srdce k pohybu na souši. První plazi, kteří se kdy objevili, vypadali podobně jako dnešní ještěrky. Jednalo se o naprosto suchozemská zvířata. Přesto se někteří plazi začali postupně vracet tam, odkud vyšli jejich předkové, do vody. Byl to obdivuhodný krok, avšak u všech skupin později se vyvíjejících obratlovců k němu došlo (v případě ptáků to byli například Hesperornis nebo dnešní tučňáci, a v případě savců samozřejmě kytovci, tedy velryby a delfíni). Kdy však k tomuto návratu do vodního prostředí došlo? Může to být překvapivé, ale již v Permu. Ani ne šedesát milionů let poté, co se první plazi vyvinuli na souši, se někteří zástupci této třídy vrátili do moře. Dobrým příkladem byli například Claudiosaurus a Hovasaurus, oba se řadili mezi vodní eosuchy. A tato zvířata, obvykle kolem padesáti či šedesáti centimetrů dlouhá, měla zploštělý ocas podobně jako dnešní varani skrvnití z jižní a jihovýchodní Asie, a podobně jako oni trávili většinu času ve vodě. Tito eosuchové byli možnými předky dnešních ještěrů. Ve vodě se živili rybami. Je tedy dost pravděpodobné, že se plazi začali vracet do vody právě kvůli potravě. Možná však svou roli sehrála i změna prostředí, které se úspěšně přizpůsobili. Souš se postupně stávala mořem, zvířata vyskytující se na tomto území se tedy po generace měnila, až nakonec vznikli vodní plazi. Hovasaurus i Claudiosaurus byli přímo mistrovskými plavci. Zcela na konci Permu žil na Zemi ještě jeden dobře známý vodní plaz. Podobal se krokodýlům, ale neřadil se mezi ně. Říkáme mu Mesosaurus, a žil v Brazílii a Africe, jež byly tehdy součástí kontinentu Pangaea, na samém sklonku prvohorní éry. I on byl zcela přizpůsoben k životu ve vodě, jeho ocas byl dokonalý k rozrážení vody při plavání a pohonu těla vpřed, tak jako ho dnes používají krokodýlové. I Mesosaurus patřil mezi ty plazy, kteří učinili tak důležitý krok zpět do vody. V období Permu a Triasu se mezi plazy vyskytovalo čím dál více dobrých plavců. I suchozemští a nemotorní Dicynodonti, jako byl Lystrosaurus, dokázali dobře plavat. V dokumentu BBC Putování s pravěkými monstry bylo ukázáno, jak stádo Lystrosaurů přeplavalo na druhý břeh při hledání pastvin. Právě v těch dobách, na začátku Triasu, už docházelo k podobným událostem, jako dnes na řece Mara v Africe, kde krokodýlové loví pakoně, jež musí řeku přeplavat. Avšak před 245 miliony let byly takové události ryze plazího charakteru-predátor i kořist se řadili mezi plazy...



V druhohorách již na Zemi existovala celá řada mořských plazů. Lidé je obecně pokládají za vodní dinosaury, ale ve skutečnosti byli někteří pouze vzdálenými příbuznými dinosaurů. Jejich jedinečnost spočívala i v naprosté vládě nad oceány. Stali se zde dominantními. Druhohorní moře byla plná delfínům podobných ichtyosaurů (ryboještěrů), dlouhokrkých plesiosaurů, krátkokrkých, zato mnohdy gigantických pliosaurů, později varanům příbuzných mosasaurů, snad za zmínku stojí i druhy krokodýlů, které se specializovaly na život v moři. Metriorhynchus z období Jurského je toho dokladem, tento krokodýl trávil většinu svého života v moři. Vývoj želv nastal v období Triasu, skupina se vyvinula na souši, ale už v Juře se některé rody začaly vracet do moří a oceánů, a v období Křídovém již slané vody obývaly ty největší želvy všech dob, včetně mohutného Archelona. Jde-li o ichtyosaury, není přesně známo, jak se vyvinuli, ale jejich předchůdce byl zřejmě též suchozemským plazem. Ichtyosauři rodili živá mláďata, měli dokonalý rybí tvar těla a nevraceli se na souš. Zato dlouhokrcí plesiosauři, jejichž předchůdci byli částečně vodní notosauři, asi kladli vejce na souši podobně jako mořské želvy, v Jurském a Křídovém období jejich současnice. Zato velcí Pliosauři asi rodili živá mláďata, neboť byli příliš velcí na to, aby se vyškrábali na souš. Být vyplaven rozbouřeným mořem na suchou zem mohlo pro některé z nich znamenat i pohromu (viz. Putování s dinosaury: Kruté moře). I méně známé skupiny vodních plazů, jejichž zástupci jsou Tanystropheus a Dinocephalosaurus, zřejmě rodili živá mláďata. V případě Dinocephalosaura je to již vědecky potvrzeno, neboť byla nalezena fosilie se zárodkem uvnitř...






Gravitace je pro suchozemské živočichy poměrně energeticky náročnou realitou. Ti, kteří se naučili létat, se s tímto problémem jistým způsobem vypořádali. Avšak odpor vzduchu je pro nás všechny jen maličkým problémem. Ve vodě je naopak gravitace menším problémem. Voda je nadnáší, často díky tomu mohou dorůstat obřích rozměrů. Avšak voda jejich tělům klade odpor, pohybují-li se. A čím rychleji se pohybují, tím více energie ztrácejí. Proto si mořští plazi museli vyvinout metody, jak učinit svůj pohyb co nejefektivnějším. Proudnicové tělo je základem. Hydrodynamický tvar těla tvorů jako byli ichtyosauři jen pomáhal k vyřešení celého problému. Plesiosauři a pliosauři se pohybovali s pomocí mohutných ploutví. Přední obecně používali k celkovému pohybu, zadní ploutve pak ke kormidlování, anebo je též zapojili do prudšího pohybu, když potřebovali zrychlit. Mosasauři zase využívali svého ocasu, jenž je poháněl vpřed... Všichni plazi dýchají vzduch, evoluce se nemůže vrátit k tomu, aby se vodním plazům opět vyvinuly žábry, a tak se všichni pravěcí i současní mořští plazi museli a musejí vracet na hladinu, aby se nadechli. Ale u některých to znamená učinit takový krok jen jednou za čas. Velcí Liopleurodonti mohli vydržet na jedno nadechnutí pod vodou i několik hodin. Mořští hadi se zase vracejí na hladinu asi každou půl hodinu, aby se nadechli. U pravěkých mořských plazů se vyvinul ještě jeden znak: hyperfalangie. Mohli si dovolit mít více článků na prstech. Někteří jich mohli mít až sedmnáct. Silné ligamenty, jež je obklopovaly, vytvořily z nohou ploutve. Některým vodním plazům se nozdry posunuly na vrchol hlavy, stejně jako oči a ušní otvory. Krokodýlové už dvě stovky milionů let loví tak, že se ponoří do vody, pozorují kořist ze zálohy jen s pomocí očí umístěných na vrcholu hlavy, stejně jako ji cítí a slyší, a pak se k ní blíží, dokonale maskováni kalnou vodou, až nakonec zaútočí, často se smrtící účinností. Mnozí vodní plazi si vyvinuli chlopeň v zadní části tlamy. Říká se jí druhotné patro. Jelikož neměli pysky a nemohli tedy jako vodní savci bránit vodě ke vstupu do tlamy, využívali právě druhotného patra. To zamezovalo vodě, aby šla dále do plic. I dnešní krokodýlové a další vodní plazi nemají pysky, a přesto jsou ve vodě jako doma, aniž by se nějaké nalokali... Většina mořských plazů vymizela s koncem druhohor, ale v našem světě stále žijí plazi, kteří se i přes svůj suchozemský původ vrátili do vody a jsou v ní úspěšní. Jsou to tedy krokodýlové, mořské želvy, mořští hadi i některé druhy ještěrů, jako je například leguán galapážský. Nesmíme však zapomenout i na mnoho druhů plazů, kteří žijí ve sladkých vodách-právě zde najdeme většinu krokodýlů a aligátorů, mnohé malé, avšak nádherné sladkovodní želvy i různé užovky, například natriciny (Natricinae, podčeleď Colubridae, zástupcem je například užovka obojková) a ještěry, kteří ve vodě tráví značnou část svého života, od leguánů přes varany po krokodýlovce. Návrat plazů do vody byl jednoduše úspěšný...




Do komentářů můžete napsat, která ze skupin plazů, jejichž zástupci se přizpůsobili životu ve vodě, Vás fascinuje nejvíce... Jsou to mořští hadi, pliosauři či ryboještěři?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 52.9% (279)
2. Do smrtelných čelistí 23.5% (124)
3. Pekelné akvárium 23.5% (124)

Komentáře

1 ztracene-svety ztracene-svety | E-mail | Web | 4. června 2017 v 20:41 | Reagovat

Zdravím! Rád bych Tě pozval na svůj nový blog www.ztracene-svety.blog.cz

2 Martinoraptor Martinoraptor | Web | 4. června 2017 v 21:49 | Reagovat

Já vím a moc si tvé podpory vážím.

Jinak skvělý článek. Já mám nejraději asi mosasaury - byli prakticky vrcholem téhle větve evoluce.

3 HAAS HAAS | Web | 5. června 2017 v 16:13 | Reagovat

[1]: Moc hezký. :-)

[2]: Děkuji. A jinak já si zase vážím Tvé podpory. :-)

4 Maty26 Maty26 | Web | 5. června 2017 v 17:55 | Reagovat

Super článek nabitý zajímavými informacemi! Třeba o tom druhotném patře jsme slyšel poprvé... ani jsme nepřemýšlel nad tím, že by se bez něj mohli nalokat :D :D Jak si vlastně zvládneš všechny ty názvy zapamatovat (těch tvorů)? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama