Zmije obecná-Jediný jedovatý had většiny států Evropy

18. června 2017 v 10:46 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Uběhl již více než měsíc od toho dne, kdy jsem napsal popisek užovky hladké. Nyní je zde slíbená zmije obecná!

Latinský název: Vipera berus,
Rozšíření: Evropa a severní Asie, od Britských ostrovů až po ostrov Sachalin severně od Japonska,
Velikost: délka 65 až 90 cm, výjimečně až 104 cm (délka nejdelšího exempláře).
Zmije obecná je jedním z nejproslulejších hadů, ale částečně za to může i její nesprávná reputace. Někteří lidé žijící v Evropě stále považují zmije za zlá stvoření, což se opírá pouze o staré mýty nebo legendy. Těm naštěstí v 21. století není přisuzováno nic na pravdě, protože jakkoliv mají lidé ze zmijí strach, fakt je jediný: jsou to velmi mírná a plachá zvířata. Stejně jako všichni jedovatí hadi, i zmije před potenciálním nepřítelem raději prchnou, než aby musely plýtvat svůj cenný jed při obraně. Raději si ho uskladní k zabíjení kořisti. Člověka uštknou jen zřídkakdy, ve Spojeném království došlo k poslednímu uštknutí v 70. letech minulého století. Na Britských ostrovech se bohužel oběťmi zmijích uštknutí v sebeobraně stávají psi, ale i tak k tomu dochází zřídkakdy. Had musí být vyprovokován k tomu, aby učinil výpad. Pokud se tak stane, je potřeba dostat se do nemocnice do nejrychleji, neboť sílu jedu zmije obecné by člověk neměl podcenit. I přeživší se mohou stát invalidy. Stejně jako u ostatních zmijí jsou i u zmije obecné jedové zuby dlouhé a zahnuté. V klidu jsou sklopeny k hornímu patru. Když had zaútočí na kořist, nebo případně na útočníka, otevře tlamu, jedové zuby se vyklopí vpřed a zakousnou se do těla, a poté je do krevního oběhu vypuštěn jed. Jedový kanálek ústí blízko špičky zubu. Skrze něj je jed do kořisti vpraven... Zmije obecná není nějak zvlášť rychlá, ani nešplhá po stromech. Nejčastěji ji nalezneme v otevřené lesnaté krajině, na loukách a vřesovištích. Obývá také slatiny, rašeliniště, případně i louky a pole, což je však dnes již vzácné. Vyskytuje se samozřejmě i v horských oblastech. Ještě se s ní můžeme setkat v nadmořské výšce 2000 m. n. m., v jižní Evropě dokonce i 3000 m. n. m. Ve většině států Evropy, tedy rozhodně v severní části kontinentu, stejně jako ve středu a na Britských ostrovech, je zmije obecná jediným jedovatým hadem. V mnoha oblastech je ohrožená, v ČR je chráněná, v Anglii se vyskytuje jen na několika územích. Zmije obecná je také jediným arktickým hadem: vyskytuje se v oblastech až k 69. stupni zeměpisné šířky, tedy za polárním kruhem. Najdeme ji proto i na severu Skandinávie. Je to právě malá velikost, zbarvení a fakt, že rodí živá mláďata, co pomáhá těmto hadům přežít i v chladných podmínkách dalekého evropského severu. Zbarvení zmijí se může velmi lišit: samci bývají obvykle světle hnědí s černou klikatou čárou, která se táhne po jejich hřbetě. Samice jsou spíše obyčejně hnědé, klikatá čára, tolik typická pro mnohé evropské druhy zmijí, je tmavě hnědá. Černé zmije se ovšem vyskytují v chladnějších oblastech: tak například na některých ostrovech v Baltském moři. Černé zbarvení samozřejmě pomáhá zmijím k rychlejšímu zahřátí, stačí, když se chvíli vyhřívají na sluníčku, a díky černé barvě absorbují více tepla. Takové zbarvení ale není příliš krycí. Zmije z kontinentu jsou díky svému proměnlivějšímu zbarvení mnohem lépe maskovány. Takřka u všech zmijí obecných se vyskytuje tmavý proužek táhnoucí se od oka až k čelistnímu kloubu. Pro mnohé je typické i tmavé V na vrchní části krku, někdy však skvrna v týle může mít i tvar písmene X. Krásné oči s vertikální zorničkou jsou typické pro všechny zmijovité, avšak z jistého pohledu může být překvapivé, že tento druh je denní, nikoliv noční, jako většina druhů hadů s vertikálními zorničkami... Zmije obecná se živí hraboši, myšmi, žábami, ještěrkami, občasně i ptáky a také hmyzem. Občasně loví i mloky, čolky, dokonce požírá i ptačí vajíčka, a co je nejneuvěřitelnější, občas uloví i slepýše křehkého! To je už pro užovku obojkovou opravdu velké sousto, neboť slepýš je nejdelším britským ještěrem a také největším ještěrem ve většině států Evropy (s výjimkou jižní Evropy, kde královsky dominuje 1,5 metru dlouhý blavor žlutý)... K rozmnožování dochází po jarním svlékání staré pokožky, ale ještě předtím dochází k majestátním soubojům mezi samci. Při boji vztyčují trup a houpají se ze strany na stranu, vzájemně si ovinou přední části těla a zkoušejí jeden druhého zalehnout. Pokud jeden ze samců toho druhého přitlačí k zemi, je vítězem. Poražený se musí stáhnout. Samci však při soubojích zásadně nepoužívají své jedové zuby. Zmije obecná, stejně jako další evropské zmije, rodí živá mláďata. Ve vrhu jich může být 3 až 20. Mladé zmije se rodí plně vyvinuty, mají funkční jedové žlázy a zuby a brzy po narození si hledají potravu... Do zimního spánku tento had upadá s koncem podzimu. Herpetologické výzkumy potvrdily, že britské zmije hibernují 150 až 180 dnů, zatímco ty skandinávské až 9 měsíců! Během teplých zimních dnů, kdy sníh taje, se mohou zmije probudit a vyhřívat se na sluníčku, a také si hledat jiné úkryty. Během zimy obvykle zahyne až 15 % dospělců a 30 až 40 % mláďat...


Příště chřestýšovec Waglerův!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi hady?

Ano 85.8% (345)
Pouze některé druhy 5.7% (23)
Určitě ne 8.5% (34)

Komentáře

1 dictodon dictodon | 18. června 2017 v 15:44 | Reagovat

Zajímavý článek, nejlepší na nich je že
je můžeme  potkat v Česku.

2 HAAS HAAS | Web | 18. června 2017 v 15:53 | Reagovat

[1]: Ano, a já doufám, že jednoho dne se se zmijí setkám...

3 Kamila Kamila | Web | 19. června 2017 v 12:21 | Reagovat

U nás je kopec, říká se mu Prasečák a na jeho svazích se na kamenech zmije nejen vyskytují více než hojně, ale i vyhřívají. Ještě že se bojí....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama