Červenec 2017

Původ mosasaurů (2/2)

31. července 2017 v 11:01 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V poslední červencový den do rubriky Podivuhodné zprávy ze světa pravěku přibývá druhá a zároveň poslední část projektu Původ mosasaurů. Tentokráte se zaměřením na pozdně křídové mořské zabijáky!

Původ mosasaurů

Velcí predátoři

Do nadčeledi Mosasauroidea se řadí dvě čeledi: Aigialosauridae a Mosasauridae. Byli to právě mosasauridi, kteří v pozdní době Křídové osídlili moře celého světa. Rychle vystřídali vymizelé ichtyosaury a od stravy původně složené z rybek a malých amonitů se přesunuli k požírání velkých žraloků, mořských plazů a gigantických hlavonožců. Během relativně krátkého období, kdy existovali (před 92 až 65 miliony let) se vypracovali k těm největším oceánským zabijákům své doby. Někteří byli spíše menší, jiní byli přímo hrůzostrašně velcí. Jisté však je, že zaznamenali jakýsi posun ve velikosti. Od metr dlouhého Dallasaura, který žil před 90 miliony let, k monstróznímu Mosasaurovi o délce až 18 metrů. Nikdy nebyli mosasauři tak velcí, jako na konci druhohor...

S koncem Křídy se ve fosilním záznamu objevuje podčeleď Halisaurinae. Žádný z jejích zástupců neproslul tolik, jako Halisaurus, středně velký (asi 3 až 4 metry dlouhý) mosasaur, jenž byl vyobrazen v cyklu BBC Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů jakožto lovec vodních ptáků Hesperornisů. Halisaurus obýval vody prakticky celého světa, jeho fosilie se našly v Apalačském pohoří v USA, v severní Africe, v Evropě i v Peru. Pojmenován byl už v roce 1869 slavným americkým paleontologem a účastníkem "Války o kosti" Othnielem Charlesem Marshem. Halisaurus pravděpodobně lovil při pobřeží, kde se jeho kořistí stávali právě vodní ptáci nebo také menší vodní plazi. Jeho protáhlé čelisti byly též výtečné k chytání ryb. Skupinka Halisaurů mohla například nahnat celé hejno ryb až na mělčinu a pak jednotlivé rybky, jež vyskočily ven z vody, sbírat z bahnitého břehu, podobně jako to dělají dnešní delfínovci v Indii...


Halisaurini, tedy Halisaurus a jemu podobní, byli malí. Eonatator měřil jen asi 2,8 až 3 metry na délku, takže byl o něco delší, než největší zdokumentovaní jedinci kajmana brýlového. Eonatator měl též velký areál rozšíření, zdá se však, že nezasahoval do oblasti jižní polokoule. Druh se držel především při vodách v pozdní Křídě již rozpadlého Laurasijského kontinentu. Nicméně existují fosilie jemu přiřazované, jež byly nalezeny i v Jižní Americe, tudíž je možné, že se Eonatator vyskytoval i o něco dál na jih. Ať už byl jeho areál rozšíření jakkoliv velký, Eonatator sám se řadil k menším vodním predátorům. V době asi před 75 miliony lety, kdy žil, musel už čelit nebezpečím ze strany svých větších bratranců, mosasaurů skutečně úctyhodných rozměrů...


Dalšími halisauriny z pozdní Křídy stupňů kampán a mastricht (období před 83 až 65 miliony let) byli Phosphorosaurus a Pluridens, též dorůstající délek většinou nepřesahujících 3 metry od špičky čenichu po špičku ocasu. Zcela jiným případem byla velmi rychle se rozvíjející podčeleď Mosasaurinae. Její zástupci žili už na samém počátku éry mosasauridů, před 90 miliony let. Avšak nyní, na konci Křídy, se objevily druhy skutečně velké. Tak například Plotosaurus byl mezi mosasaury obrem. Dorůstal délky 9 až 10 metrů a jeho zkameněliny byly objeveny v Kansasau, USA. Páter trupu a krku tohoto tvora sestávala z 50 obratlů, a k tomu přibližně stejný počet obratlů tvořil jeho ocas. Je jisté, že zakončení ocasu bylo rozšířeno ve svislou ploutev. Protáhlé čelisti se nelišily od těch, kterými byli vybaveni jemu příbuzní predátoři. Podle některých rekonstrukcí mohl připomínat ichtyosaura, jindy je vyobrazován jako klasický mosasaur. Rozhodně však patřil k těm největším.

Pozoruhodné je, že hledači fosilií nalezli zkameněliny dokazující typický šupinatý pokryv Plotosaurova těla. Otisky kůže těsně u končetin, jež byly nalezeny v křídových horninách, poukazují na to, že Plotosaurova šupinatá kůže byla velmi podobná té hadí... Plotosaurus byl údajně dobrým a rychlým plavcem. Jistě šlo o mohutného pronásledovatele menších mořských obratlovců...


Největší z mosasaurů byl také výsledkem vývoje podčeledi Mosasaurinae. Mohutný Mosasaurus hoffmani byl s délkou 17 metrů vrcholovým predátorem v Křídovém moři před 70 až 65 milióny let. Je toho tolik, co by se dalo říci o tomto pozoruhodném tvorovi, o jeho nálezu, prvních domněnkách o jeho zařazení v dobách, kdy ještě lidé o prehistorii věděli pramálo. Nyní však spolehlivě víme, že mohutný ocas mu sloužil k manévrování ve vodě, že svými hrůzu budícími, kuželovitými a ostrými zuby dokázal rychle řezat maso z nevinných obětí, jimiž byly želvy, žraloci, dokonce i jiní mosasauři. Víme také, že je k rodu Mosasaurus řazeno několik dalších druhů. "Hoffmanův ještěr od řeky Mázy" však zřejmě zůstává tím největším...

Konec Křídy však kromě mosasaurinů patřil i tylosaurinům. V mnohém se mosasaurinům podobali. Jedním z klíčových rozdílů mezi dvěma čeleděmi byla velikost rostra (rypce). Mosasaurini měli malý rypec, u tylosaurinů byl naopak velký. Mosasaurini měli v horní a spodní čelisti 14 či více zubů. Tylosaurini jich měli obvykle 12, ale číslo vyšší než 12 mohlo též představovat počet jejich zubů... Tylosaurini byli nalezeni na pěti ze sedmi kontinentů; jejich fosilní pozůstatky zatím nebyly objeveny jen v Jižní Americe a na australském kontinentu.



Dva rody tylosaurinů pocházejí z Antarktidy: Kaikaifilu a Taniwhasaurus (ostatky druhého jmenovaného nicméně byly odkryty i na Novém Zélandu a v Japonsku). S délkou okolo pěti až šesti metrů se řadili ke středně velkým mořským predátorům, podobně jako již výše uvedený Halisaurus. Avšak jiní tylosaurini byli obři mezi obry. Tylosaurus a Hainosaurus dosahovali délek, jež sice nepřekračovaly velikost Mosasaura, přesto však mohli být dobrých 15 metrů dlouzí a živili se bezpochyby velkou kořistí, opět žraloky, velkými rybami, Hesperornisy, snad i jinými mosasaury. Ostatně zbytky kořisti nalezené v žaludku jednoho dobře fosilizovaného tylosaura z Jižní Dakoty obsahovaly i kosti dalších zástupců jeho druhu. To, že mosasauři celkově byli kanibalové, je však obecně známo.

Tylosaurus, jenž vyhynul před 75 miliony let po asi desítce milionů let své existence, připomínal zřejmě nějakého obrovitého varana s ploutví vystupující z ocasu. Ve vnitrozemském moři, jež v té době rozdělovalo Severní Ameriku na tři samostatné ostrovy, šlo o dominantního dravce. Hainosaurus ("ještěr od řeky Hain") naopak dominoval evropským vodám přibližně ve stejném čase. Z fosilního záznamu podle dostupných zdrojů mizí v době před 68 miliony let, krátce před tím, než mosasauři nadobro vymizeli z hlubin moří...


Mosasauři nebyli mezi těmi, kteří velké vymírání na hranici Křída-Terciér přečkali. Spolu s dinosaury, létajícími ptakoještěry a dalšími mořskými plazy, stejně jako s hlavonožci amonity, pro druhohory tolik typickými, nadobro vyhynuli. Trvalo desítky milionů let, než se ve světových mořích opět objevili predátoři, jež byli tak velkými, že bez problémů lovili i žraloky, kteří se po vyhynutí mosasaurů opět po dlouhém, velmi dlouhém čekání stali na čas dominantními mořskými masožravci. Těmi novými zabijáky pak byli savci, kytovci, a ti jakožto dravé kosatky a vorvani loví v mořích dodnes. Ve stejných mořích, v nichž kdysi lovili mocní mosasauři...

Zmije Latasteova-Menší verze zmije růžkaté

30. července 2017 v 13:14 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Je čas na další hadí popisek, tentokrát Vám představuji zmiji Latasteovu... Snad se Vám popisek zalíbí!

Latinský název: Vipera latastei,
Rozšíření: Španělsko, Portugalsko, Maroko, Alžírsko, Tunisko,
Velikost: Délka 60 až 75 centimetrů.
Zmije Latasteova se vzhledem podobá zmiji růžkaté. Obě patří s dalšími evropskými zmijemi do rodu Vipera, který se vyznačuje tím, že všechny jeho druhy rodí živá mláďata. Zmije Latasteova má v jednom vrhu až 13 mláďat, i když obvykle je jich mezi 2 až 8. V průměru samice rodí jen každé tři roky. Tento had se svým zbarvením podobá ostatním evropským zmijím, včetně zmije růžkaté. Je to způsobeno především tmavě lemovanou klikatou čarou, která se táhne po celé délce hadova hřbetu. Tato čára je obvykle načervenalá, a jak již bylo zmíněno, lemy jsou tmavé. Základní zbarvení na bocích je šedé až hnědé. Další znak, díky kterému se zmije Latasteova podobá své růžkaté sestřenici, je mírně zdvižený čenich. Je ale jen lehce protáhlý, rozhodně se na něm nenachází pozoruhodný šupinatý útvar jako na čenichu zmije růžkaté... Tento had obývá spodní okraje hor, obývá především suché, zalesněné kamenité stráně a žije tam mezi kamením a sutí. Občas se vyhřívá poblíž kapradin. Avšak nevyhřívá se tolik jako ostatní evropské zmije. Obvykle se vystaví sluníčku jen tehdy, když tráví svou kořist. Vyhřívání pak trávení urychlí. Menu zmije Latasteovy tvoří ptáci, savci a ještěři. Někdy však požírá i členovce. Loví ze zálohy; čeká, až kořist projde kolem, a pak bleskurychle zaútočí. Vpíchne do kořisti své jedové zuby, jež jsou jako u ostatních zmijovitých hadů zahnuté a duté. Jed je poměrně dost silný a byl by schopen člověka zabít. Jako všichni hadi, i zmije Latasteova si ho však raději uskladní na svou kořist, než aby jej plýtvala při sebeobraně. Je-li ohrožena, syčí a dělá velmi prudké, varovné výpady. V ohrožení je to jedna z nejagresivnějších zmijí. Zároveň však patří k těm, jež se hledají nejobtížněji. Hledači hadů a herpetologové někdy mohou strávit celé dny procházením kamenitých sutin, aniž by nalezli známku přítomnosti tohoto hada. Zmije Latasteova je velice plachá a zastihnout ji je tedy mimořádné... Dnes se s tímto druhem setkáme ve Španělsku, Portugalsku, Maroku a Alžírsku. Je sporné, zda se vyskytuje v Tunisku. Dříve bychom se tam s ní setkali, nyní jsou však tamní populace zřejmě vyhubeny, není to však jisté. Samotný druh je zranitelný; persekuce ze strany lidí i degradace přirozeného prostředí si na tomto hadovi vybírají svou daň. Zmije Latasteova se stěží přizpůsobuje novým prostředím, takže ničení její původní domoviny je pro ni fatální. Podle Bernské konvence je to nicméně druh na Appendixu II. Plné ochraně se těší na severu Portugalska a v několika chráněných územích ve Španělsku a Maroku... Zmije Latasteova byla pojmenována podle francouzského herpetologa Fernanda Latasteho. V roce 1878 ji pojmenoval Eduardo Boscá. Jeho kolega, Lataste, o rok později udělil podobnou poctu samotnému Boscámu, a pojmenoval podle něj čolka druhu Lissotriton boscai... Ačkoliv se zmije Latasteova normálně vyskytuje na zemi, příležitostně šplhá po stromech...

Příště užovka trávozelená!

Mezinárodní den tygrů

29. července 2017 v 19:20 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Dnes je 29. července, Mezinárodní den tygrů! Dnešek patří těmto velkým kočkám, které si zaslouží velký obdiv i ochranu. V divoké přírodě Asie už zbývají jen asi 4000. Díky práci ochránců přírody, velkých společností, mezi nimiž jsou i WWF, Panthera, Australia Zoo nebo Wildlife Conservation Society budou tygři jistě zachráněni před vyhynutím... Nezapomeňte, že pomoci můžete i vy, jelikož každý hlas se počítá!


Lovci kryptidů: Komiks

29. července 2017 v 10:39 | HAAS |  Komiksy s dinosaury a přírodou
První série Lovců kryptidů skončila v posledních červnových dnech. Jack Owen, Pierre Leroy, Akihiko Yukimura, Roger Neill, Fahad Ghazalli a Pauline Jetkins tvoří tým, jehož úkolem však není jen hledání kryptidů, záhadných zvířat. Jejich cíle se pomalu mění... Avšak nyní se nacházíme v období mezi první a druhou sérií. Slíbil jsem, že vytvořím krátký komiks o Lovcích kryptidů, který do této doby zapadá. Užijte si tedy tento jednoduchý mezisériový příběh, který maličko nastiňuje, čím se bude druhá série Lovců kryptidů zabývat...



Druhou sérii Lovců kryptidů očekávejte v srpnu!

Správce dinosauřího parku - Vražda v parku

28. července 2017 v 11:56 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce Dan se vrací, a já mu tedy předávám slovo, aby popsal události, jež se v Dinosauřím parku udály za poslední týden... Možná se budeme divit!

Vražda v parku

Po dobu, kdy má většina zaměstnanců Dinosauřího parku volno, nás na ostrově bylo pouze šest. To se brzy změní, neboť se někteří z pracovníků postupně začnou vracet, stejně jako sem začnou přijíždět noví. Avšak v současnosti je nás pouze pět. Není to kvůli tomu, že by během tohoto týdne někdo odjel na dovolenou, plánovaně či neočekávaně. Není to ani kvůli tomu, že by byl někdo zraněn a musel být hospitalizován v nemocnici například na Fidži. Bohužel se událo něco strašlivého... Údržbář Jackie byl zavražděn. Byla to pro mne těžká rána. Pamatuji si, jak jsem v úterý vstal, pohladil po zádech spícího Dina, který opět jako pejsek ležel vedle mé postele, zašel do koupelny, začal si čistit zuby a zrovna ve chvíli, kdy jsem měl pusu plnou pasty, mi někdo zavolal. Tak jsem zvedl telefon a Roger mi oznámil, že údržbář Jackie byl nalezen mrtvý na silnici u jedné pumpy nedaleko skladu zbraní. V krku měl bodnou ránu. Úplně jsem se zděsil. Zkusil jsem Rogerovi říci, že tam letím, že tam hned budu. Ale s pusou plnou pasty jsem to jaksi nezvládl. "Běž do háje s tím smetím! Uklízet si můžeš jindy!!!" zařval Roger do mobilu tak mocně, že jsem ten svůj musel od ucha odtrhnout. Očividně neslyšel, že říkám "Už tam letím." Jakmile jsem přiběhl na místo Jackieho smrti, všichni kolem něj stáli. "A hele, uklízeč přiběhl," řekl naštvaně Roger. "Hele, Rogere, všechno Ti vysvětlím," snažil jsem se ho uklidnit. Mrtvého Jackieho jsme naložili na nosítka, které přinesl doktor. Ten také určil, že Jackie nebyl zabit žádným zvířetem, ale skutečně ho do krku bodl nějaký člověk. Vražednou zbraní byl nůž. "Tak se mi zdá," vyhrkl Roger, když jsme zesnulého Jackieho nesli do nemocnice, "že se Dan chová podezřele. Ráno jsem mu volal, že byl Jackie zabit, a on jen prohodil: 'Musím si uklidit. Pryč s tím smetím.'" To jsem se ale fakt naštval! "Pitomče, máš vyhazov!" zařval jsem. Doktor položil mrtvého Jackieho na lůžko a vtrhl mezi nás. Vyhuboval nás za to, že se chováme nedůstojně ve chvíli, kdy se vyšetřuje vražda. Jisté je, že údržbáře zabil někdo z nás pěti. Ale proč šel Roger po mě? Svitlo mi. Buď já, nebo on. Anebo snad nevinný doktor, veterinář Carl, který mě minulý týden zachránil před rozběsněným Deinotheriem, či jeho asistent Dave? Úterní oběd byl zcela jiný, než jakýkoliv předchozí. Nikdo se s nikým nebavil. Po prostorné jídelně jsme seděli roztroušeni, sedíce co nejdál od ostatních. Já měl aspoň hezký výhled z okna. Roger se na mě pořád tajemně díval. Po očku jsem sledoval doktora. Tvářil se ustaraně. Carl si hleděl oběda a Dave se drbal na čele. Neustále. Podezřelé. Zvlášť, když jsem si všiml, jak má okousané nehty. Tak jsem si řekl, že přede mnou asi něco tají! Zašel jsem za ním. Když jsem se ho zeptal na smrt Jackieho, téměř se rozbrečel. "Byl to můj kamarád," šeptal a zadržoval slzy. Zvláštní. Nikdy jsem je spolu neviděl. Carl mi řekl, že Jackieho viděl o den dříve asi po osmé večer, jak se prochází po ulici. Doktora prý zahlédl půl hodiny předtím mezi houštinami. Prý tam jen tak stál. Pak něco zvedl ze země a šel to zřejmě analyzovat. Roger mne odbyl a řekl, že on by byl lepším správcem parku, neboť nepomýšlí na smetí. Musel jsem mu snažně vysvětlit, že jsem neřekl "smetím", ale "letím"! A uklidnil jsem ho, že s tím vyhazovem jsem to nemyslel vážně.

Pak jsem přemýšlel o tom, zda jsem Jackieho nezabil sám. Šampaňské jsem naposledy pil před měsícem, a to mi do něj Oliver nacpal larvu brouka, takže jsem ho ani nevypil. Od té doby jsem nepopíjel alkohol. Tudíž já to být nemohl. Ve středu se ukázalo, že parkem se potuluje ještě někdo. Do mého domu totiž vlezl pavouk Mesothele. Zase unikl! Mohl by on být vrahem Jackieho? Chvíli jsem o tom přemýšlel. Ale ne, ta rána v Jackieho krku nemohla být způsobena pavoučími tesáky. Zeptal jsem se doktora, co toho večera dělal v houštinách. Řekl mi, že se šel vyvenčit a pak se rozesmál. Tu jsem ho chytl pod krkem! Seřval jsem ho za to, že si ze mne dělá legraci. Zapípal, že v houštinách ztratil prsten a tak si pro něj došel. Jeho slova byla podezřelá. Řekl jsem mu, že na něj zavolám policii za to, co Jackiemu provedl. Doktor se začal huronsky smát. Byla to pravda, doktor ho zabil. Ale najednou do místnosti vtrhl Dave a mířil na mě pistolí. Vystřelil, jenže se strefil do doktorova kolene. Ten sebou groteskně trhl, ležel na zemi a křičel. Vzal jsem židli a hodil jsem ji po Daveovi. Zásah! Omdlel. Rychle jsem vzal řetězy a spoutal je k sobě. Doktora jsem trochu ošetřil a vyfackoval. Pár ran jsem dal i Daveovi. Jakmile byli v pořádku, ke všemu se přiznali. Jackiemu prý záviděli, kolik peněz měl u sebe v domku. A tak ho zabili. Doktor ho nalákal na pivo, Dave mu protrhl krk nožem. Doktor prý skutečně zvedl ze země prsten. Byl to Jackieho prsten. Ztratil jej při práce u pumpy. Jackie nebyl u pumpy zavražděn, k vraždě došlo v jeho domku. Mrtvý Jackie byl pak Davem odnesen k pumpě. Přitom se pořezal na čele o větvičku a ránu se mu tam vyrazil exém. Proto se tak škrabal. Peníze si s doktorem přerozdělil, ovšem nakonec jsem je přece jen převzal já. A vrátím je Jackieho rodině. Řeknu Vám však, vraždu bych v Dinosauřím parku nečekal. Několik lidí zde již zemřelo, zabili je dinosauři, ale že by zde zabíjeli lidé jiné lidi? Ukazuje se, že člověka prostě neodhadnete... Jen doufám, že příště nebudu obětí já!

Toto byl poslední červencový Správce dinosauřího parku! V srpnu se už na ostrov vrátí Oliver Marsh, tak bude zase o zábavu postaráno!

Ztracená fauna Nového Zélandu: Tučňák Waitaha

27. července 2017 v 11:12 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Začíná další velký seriál, nazvaný Ztracená fauna Nového Zélandu! Podobně jako v projektu Vyhynulí tvorové z Karibiku, i zde se seznámíme s podivuhodnými tvory, kteří kdysi obývali jednu část naší planety. Tentokrát je to Nový Zéland, úžasná země, která dnes magicky přitahuje pozornost milovníků přírody či cestování... Co díl, to zvíře. Tohle je Ztracená fauna Nového Zélandu!!!

Vědecké jméno: Megadyptes waitaha,
obecné jméno: tučňák Waitaha,
Vyhynutí: Náš letopočet.
Když lidé osídlili Nový Zéland, setkali se s řadou pozoruhodných stvoření. Maorové byli těmi prvními, kdo se s nimi setkali, a v mnoha případech též jedinými. Na Novém Zélandu do té doby nežili žádní velcí savci. Původně ho obývaly pouze tři druhy netopýrů. A pak se náhle objevil člověk, který byl v této krajině nově příchozím. První Maorové pochopitelně museli získávat obživu a tak lovili místní zvířata. Nebyli to však jen ptáci moa. Byl mezi nimi zřejmě i druh tučňáka, který však v jednadvacátém století na světě nenajdeme. Kdyby žil dnes, existovalo by na Zemi 18 druhů tučňáků, takto je jich 17. Waitaha vyhynul dávno předtím, než jej mohli spatřit evropští kolonizátoři Nového Zélandu. A tak může být překvapivé, že tento živočich byl objeven až roku 2008. Nález několika kostí v listopadu toho roku spustil vědeckou senzaci. Nakonec byl popsán nový druh vyhynulého tučňáka, nazvaný Megadyptes waitaha. Dnes má jednoho velmi blízkého příbuzného. Je jím tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes), vyskytující se na jihu Nového Zélandu a patřící do stejného rodu. Vzezřením si byli zřejmě velmi podobní, ale studiem kostí se ukázalo, že Waitaha byl o nějakých 10 % menší než pětasedmdesát centimetrů dlouhý tučňák žlutooký (který je 4. největším tučňákem na světě). Tučňáci žlutoocí se živí rybami a jejich vyhynulý bratránek se rovněž tak živil obědy složenými z ryb. Waitaha byl výborným plavcem. Není pochyb o tom, že jako ostatní tučňáci ladně proklouzával vodami při sběru své potravy a dokázal zadržet dech na poměrně dlouhou dobu...


Otázkou zůstává, kdy vyhynul. V maorských pověstech nebo pamětech se rozhodně neobjevuje. Toto vedlo k domněnce, že pravděpodobně vyhynul krátce po příjezdu Maorů na ostrovy. To by znamenalo, že člověk za jeho vyhynutím prakticky nestál, a pokud ano, mohl vyhubit jen několik posledních jedinců. Zdá se, že tučňák Waitaha byl už přirozeně ohroženým druhem okolo roku 1300. Je předpokládáno, že nadobro vymřel ve 14. století, což je z hlediska geologického času skutečně nedávno. Nicméně v roce 2015 byly uveřejněny výsledky výzkumu, podle něhož tento druh tučňáka zcela vymizel až v 15. století, a to konkrétně v čase okolo roku 1487. Stále však zůstává otázkou, zda novozélandští domorodci tyto ptáky lovili či ne. Jisté však je, že během 200 let od příjezdu Maorů vymřelo 40 % tamních ptáků. Maorští domorodci však nemohli vědět, že tato zvířata mizí nadobro a proto je nemůžeme vinit ze záměru vyhubit tyto pozoruhodné živočichy... Ať už to s vyhynutím tučňáka Waitaha bylo jakkoliv, určitě byl velmi zajímavý... Za své jméno vděčí maorskému kmeni Waitaha, jemuž patřily oblasti, jež tučňák zřejmě obýval...


Zdroje obrázků:

Projekty "Vyhynulí tvorové z Karibiku" a nyní také "Ztracená fauna Nového Zélandu" budou brzy pokračovat!

Vyhynulí tvorové z Karibiku: Gymnogyps varonai

26. července 2017 v 9:52 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V další části projektu "Vyhynulí tvorové z Karibiku" si představíme úžasného dravého ptáka, jenž ještě s koncem poslední doby ledové přežíval na Kubě... Užijte si tedy pohled na tohoto unikátního predátora!

Jméno zvířete: Gymnogyps varonai,
Zařazení: řád Cathartiformes (kondoři),
Vyhynutí: Pozdní Pleistocén či raný Holocén,
Příbuzní? Existuje zástupce rodu Gymnogyps.
Rod Gymnogyps je v současnosti jedním z pěti rodů, které dohromady zahrnují sedm druhů čeledi kondorovitých (Cathartidae). V jednadvacátém století je součástí rodu Gymnogyps pouze jediný druh, a to G. californianus, jenž není ničým jiným, než proslulým kalifornským kondorem. Tento kriticky ohrožený pták byl kdysi na samém pokraji vyhynutí, ovšem dnes je jeho druh již zachráněn díky vitální práci dobrovolníků i odborníků. Kdybychom jej v minulosti ztratili, vymizel by z naší planety jediný blízký příbuzný vyhynulého kondora, který se kdysi podobně jako jeho dnešní bratranec vznášel vysoko nad zemí využívaje termických proudů. Nikoliv však nad Kalifornií, ale nad Karibikem. Čtvrtohorní éra na Kubě patřila kondoru kubánskému, jehož latinské jméno je Gymnogyps vorai. Velmi se podobal kondoru kalifornskému, vždyť také měli společného předka... Fosilie tohoto kondora byly objeveny v dehtových depozitech zvaných Las Breas de San Felipe asi půl šestého kilometru na západ od městečka Martí na Kubě. Z jejich výzkumů vyplývá, že jsou převážně Pleistocénního původu. Dosud bylo nalezeno několik kostí, ze všech ale jasně vyplývá, že jde o kondora rodu Gymnogyps. Ačkoliv není snadné určit celkovou velikost zvířete, je velmi pravděpodobné, že bylo zhruba velikosti kondora kalifornského. Šířka lebky činí zhruba 4 centimetry, její výška asi 3 centimetry, což rozměry hrubě odpovídá kalifornskému kondoru. Dále lze předpokládat, že vyhynulý kubánský kondor se také živil zdechlinami. Zřejmě hnízdil na vysokých skalách ve vnitrozemí Kuby. Zatím nebyly jeho ostatky objeveny v jiné části Karibiku. Je také možné, že to byla kubánská specialita, endemit ostrova...


Kubánský kondor se živil mršinami pozemních lenochodů, kteří se v Pleistocénu stále vyskytovali na ostrovech v Karibiku. Byl tedy přirozeným odklízečem jejich vzdechlin. Pokud se choval podobně jako kondor kalifornský, jen málokdy se přiživoval na vzdechlinách plazů, například vyhynulých karibských musuran. Dnešní kondor kalifornský nedisponuje jedním smyslem, a tím je čich. Kubánský kondor jím zřejmě také nebyl vybaven, a tak po vzoru svého dnešního bratránka sledoval ostatní mrchožravé ptáky, snad ostatní druhy kondorů, shromažďující se nad vzdechlinou, kterou sami svým čichem našli. Zrak měl kubánský kondor zjevně hodně dobrý. Charakteristickým znakem tohoto druhu byl opravdu velmi výrazný výstupek, díky čemuž možná vypadal více jako kondor andský (Vultur gryphus) či než kondor kalifornský.. Vyhynul buďto na konci Pleistocénu, či na začátku našeho období, Holocénu. Ať tak či onak, je jasné, že z naší planety zmizel ještě dříve, než ho lidské oko mohlo spatřit živého...

Zdroj obrázku: www.carnivoraforum.com

Další část zřejmě na začátku měsíce srpna...

Útěk před časem-část 4.

25. července 2017 v 11:02 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Čtvrtá část čtvrtého příběhu o Džungli času je tu... Jak již víte, George McCann se s pomocí Jeremyho Stewartse a amerických vojáků vedených Dwaynem Jacksonem dostal z nebezpečné budoucnosti obývané obrovskými šváby. Nyní však čelí dalším nebezpečenstvím. Spolu s Dwaynem míří do Kostariky, kam z Džungle času unikl obrovský Allosaurus. Podaří se ho zastavit? A opravdu se problémy s Džunglí času vyřešily pouhým zničením stroje času, který se z neznámých důvodů zapínal sám od sebe a umožňoval zvířatům z minulosti volně procházet do našeho světa?

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 4.:
Po přeletu hranice Panamy a Kostariky stanul celý tým na malém letišti nedaleko pralesa a pastvin s dobytkem. "Jsme na místě," řekl Dwayne a ukázal Georgovi na mapě místo, kde Allosaurus řádí. "To je přece nedaleko odsud. Tam dojdeme ještě dnes odpoledne," odpověděl George. "Bude to určitě skvělé. Allosaury mám rád," řekl Lawrence a prsty pročesal svou výraznou šedou bradku. "Dáme se na pochod, poručíku?" zeptal se Dwayna jeho pobočník, Stanley Creeper. "Ano, vyrážíme!" zvolal Dwayne. Lawrence byl trochu znechucen tím, že si nemůže odpočinout po krátkém letu letadlem, jenž ho prý unavil. Dwayna to naštvalo, ale nenechal se jeho slovy zabrzdit. Vojáci se dvěma paleontology se brzy ocitli v hlubinách kostarického deštného lesa. Místo, jež Allosaurus obýval, se nacházelo nedaleko odsud. Byla to vyvýšená plošina s farmou. Její majitel, kterému se pravidelně každé dva dny ztratila jedna kráva, už zvíře viděl. Dosud se ale neodvážil na velkého masožravého plaza vystřelit. George si při pochodu všiml, že Stanley má na čele výraznou jizvu. Voják však působil velmi drsně a George se s ním zrovna nechtěl vybavovat. Proto se zeptal přátelského Dwayna: "Ten muž vypadá jako drsňák. Odkud má tu jizvu?" "Ani to nechtějte vědět," řekl záhadně Dwayne, "je to příběh plný krve." "Rád bych si ho poslechl. Jdeme mlčky, a já si už na lidskou společnost zase zvykl. Tak bych rád věděl..." namítl s úsměvem George. "No dobrá. Toho chlapíka zranil jeden z našich vojáků, Joe. To je ten chlap vzadu. Tak Vám radím, nezačínejte si s ním. Ne že by byl tak nebezpečný, aby nemohl být vojákem. On je jen... Bývalým teroristou. Přidal se k armádě. Ale občas se pořádně naštve a v boji je schopen ostatní poranit. Ještě jsme ho nevyhodili, protože pro americkou armádu poskytuje důležité informace určitého typu. Ale to se Vás netýká, příteli," řekl spěšně Dwayne a pak zrychlil krok, aby už Georgovi unikl. George se na Joea zadíval. "Heh," pousmál se, "ten že je nebezpečný? Vždyť si tak hezky hvízdá..." Jakmile celý tým, složený ze třinácti lidí, dorazil na plošinu, otevřela se před ním široká travnatá pastvina. Tady se rozkládala farma. Vedla k ní jedna prašná cesta. George se chtěl Dwayna zeptat, proč sem raději nešli po cestě, ale jak brzy zjistil, silnice byla pokryta hlubokými loužemi. Nejspíše to byl výsledek dlouhého období dešťů. Vždyť také bahnem zastříkané farmářovo auto o tom svědčilo. Po celém namáhavém pochodu se Dwayne farmáře zeptal na Allosaura. Ten ukázal směrem, kde se má nacházet jeho doupě. Vojáci okamžitě popadli své zbraně, George a Lawrence si pro jistotu vzali pistole a hned se vydali na pochod k doupěti. Jak tak kráčeli lesem, děsili je všechny různé zvuky ozývající se ze všech světových stran. Pojednou to bylo krákání, jindy zase kuňkání. Pak se ozval výkřik z hloubi pralesa, člověk by zprvu přísahal, že to byla nějaká nešťastná lidská oběť, jež padla Allosaurovi za oběť. Náhle se však ukázala skupina opic, jež se mezi sebou dorozumívaly právě těmito strašidelnými hrdelními vokalizacemi. Lawrence do něčeho šlápl. Ozval se zvuk pádu. "Co se Vám stalo, pane Lynne?" zeptal se ho ochotně George a přiběhl k němu. "Nevím. Nějaký sajrajt. Fuj..." řekl Lawrence, sundal si botu a snažil se tekutou hmotu očistit použitím velkých tropických listů. "Není pochyb. Allosauří trus," řekl George, zrovna když k němu doběhli Dwayne a Stanley. "Hm, asi jsme blízko, když si tady pan domácí značí teritorium," zněla Stanleyho slova. "Podívejte se na to!" křikl George. Z trusu vytáhl polovinu holenní kosti krávy. "Určitě je to jeho trus. Máme tedy důkaz, že zvíře tu skutečně je. Lepší to být nemůže." Lawrence se na něj se znechucením zadíval a stále se snažil očistit si botu. Ostatní vojáci na ně volali. George, Stanley a Dwayne se dali do běhu. Za pár minut stanuli u velké jeskyně, kterou ostatní vojáci v čele s Joem obcházeli. "Našli jsme tu stopy. Vedou přímo do jeskyně. Je ale pěkně hluboká. Je to jako dračí jeskyně. Netvor číhá na jejím konci," usmíval se Joe. "Vylákám ho ven. Vy ho pak odchytíte," navrhl George. Dwayne s tím jen souhlasil. Hned nato přiběhl k jeskyni Lawrence a nabídl se, že půjde s Georgem. Dinosaura prý chce vidět přímo v jeho domově. Vzali si svítilny a vkročili do černé temnoty strašidelné jeskyně...


Z vysokého stropu jeskyně těžce padaly k zemi kapky vody. Každý dopad byl jako malý výbuch. Lawrence se trochu bál, že s takovou Allosaura neuslyší, až se k nim přiblíží. Ale George mu vysvětlil, že právě zvuk dopadajích kapek vody na podlahu jeskyně je právě tím, co je maskuje. Takhle by už Allosaurus jejich kroky dávno uslyšel. Vchod do jeskyně brzy zmizel za ostrou zatáčkou. Někde tam v hloubi jeskyně musel Allosaurus pobývat. George i Lawrence zapnuli své svítilny. Lawrence náhle hrůzou vykřikl. Padl k zemi, jako by ho skolil neviditelný výstřel z pušky. "Co je? Co s váma je?!" křičel na něj George. Lawrence se celý třásl. "Přízrak..." opakoval tiše. "Kde ho vidíte? Kde je?" znejistěl George. "Tak kde je ten dravec?!" naštval se po chvíli a křičel na Lawrence. "Ale kdežpak dravec. Netopýr tu byl. Proletěl mi nad hlavou. Děsně se jich bojím," třásl se hystericky Lawrence. George si naštval. Dal Lawrencovi ránu do obličeje pěstím. "Vy jste teda vážně výzkumník," řekl mu. "Hele, já jdu odsud pryč, vy bojovný šašku," řekl Lawrence a odkolébal se ven z jeskyně. Zrovna v tu chvíli uslyšel George tajuplný, hluboký dech. Posvítil před sebe. Z hlubiny komory vystupoval červenooranžový netvor. Vypadal tak hbitě. A ty červené růžky nad očima v záři světlice působily jako rohy čerta. "No nazdar," řekl si pro sebe George. Začal utíkat. Slyšel, jak se Allosaurus žene za ním. Jeho dvoutunové tělo nedělalo při běhu moc hluku. Zato George už zapadl do nějaké kaluže a než z ní nohu vysunul, Allosaurus stál za ním. George vytáhl pistoli. Dvakrát po zvířeti vystřelil, jako by si nevzpomněl, že tím zvíře jen naštve. Kolikrát se už v Džungli času bránil Dilophosaurům, a každá rána je učinila jen agresivnější. Allosaurus mocně zařval. Jeho dunivý řev přilákal do jeskyně tři vojáky. Dinosaurus zavřel tlamu a z boku do George narazil. Ten odletěl ke stěně jeskyně. Chytl se za rameno, které mu bylo pořádně naraženo, a zůstal jen tak ležet. Vojáci už po predátoru stříleli samopali. Allosaurus vyběhl ven z jeskyně. Po jednom vojáku okamžitě chramstl. George se vzchopil a vyběhl ven z té temnoty. To, co viděl, mu připomnělo všechny ty hrůzy z Džungle času. Allosaurus držel muže za ruku a dvakrát mocně stiskl. Skřípot zlomených kostí a vřískot vojáka děsili všechny ostatní. Střelba ze samopalů pokračovala, ovšem Allosaurus svou oběť držel pevně jako pit bull. Nakonec mocně trhl hlavou směrem nahoru a vojáka vyhodil do vzduchu. Ten sebou praštil o zem. Allosaurus k němu přišel, přidržel si jeho tělo u země pravou zadní tlapou a čelistmi s pilovitými zuby natrhl vojákovi krk. Pak se otočil a hnal se proti těm dalším. Celé jeho tělo bylo zkrvavené kvůli střelbě, nicméně stále v něm bylo dost síly na to, aby se mstil. Ocasem práskl Stanleyho tak, že mu přerazil nohu. Dwayne vyskočil na skálu, takže na něj Allosaurus nedosáhl. Zato vojín, jež se snažil Dwayneův skok napodobit, skončil s Allosauřími zuby v zádech. Prostor před jeskyní se stal krvavou lázní. Lawrence se snažil do zvířete střelit s pomocí své pistole, ale nedokázal se trefit. Naštěstí byl vysoko na stromě, nějakých třicet stop nad zemí, takže mu nehrozilo žádné nebezpečí, pokud by tedy ze stromu náhle nespadl. George se rozhodoval, co má udělat. Všiml si samopalu vojáka, který byl roztrhán jako první...


Vzal si tedy samopal a vystřelil do vzduchu. Allosaurus k němu obrátil pozornost. George nechtěl do za nic nemohoucího tvora střílet, ale dravec se už k němu hnal. Pistolí i samopalem střílel do vzduchu ve snaze, že ho zastraší. Ovšem jeho čelisti byly blíž a blíž... Spadl na záda a střílel do Allosaurovy otevřené tlamy. Mocný predátor zachroptil a padl. "Vždycky mě naštve, když nějakého dinosaura musím zabít," řekl George a vyčítavě se chytl za čelo. Dwayne k němu doběhl a uklidňoval ho: "To nic, pane McCanne, to zvíře už napáchalo dost škody. Muselo být zabito." "Myslel jsem, že ho jedeme odchytit, ne zabít. A škodu napáchalo jen kvůli mě. Celý ten projekt se strojem času a jeho superfunkčností byla jen má chyba. Tenhle tvor měl žít o 145 milionů let dříve a lovit Camtposaury a bojovat se Stegosaury," mluvil rozmrzele George. Teď mu dal někdo ránu pěstí ze zadu. "Lynne! Co jste si to dovolil?!" zařval na Lawrence Dwayne. "Dlužím mu to z jeskyně. Navíc jsem kvůli němu neměl šanci to zvíře zkoumat živé. Ten McCann je podvodník," supěl Lawrence. George se zdvihl a dal mu dvě rány pěstí do břicha. Lawrence se za břicho chytil a s bolestí si lehl. George na něj skočil, povalil ho na záda a chtěl mu dát další ránu do obličeje, když tu mezi ně vběhli vojáci a oddělili je od sebe. "Zabiju tě, pitomče!" řval Lawrence. "Uklidněte se, páni vědátoři!" řval Dwayne. "Já jsem klidný," řekl George a skutečně to byla pravda. Při celé bitce se v jeho obličeji neobjevil náznak naštvání či touhy po pomstě. Jen se bránil. Chvíli před jeskyní seděli, poté zabalili těla mrtvých, jenž měli být dopraveni do Spojených států na pohřby. Následovala cesta k farmě. "Všechny ty problémy se strojem času jsou už vyřešeny. Věřte mi. Zničili jsme ho. Už žádné časové smyčky, které se objevují jen tak samy od sebe. Odchytem Allosaura se problém takřka vyřešil. Možná ještě pár uniklých zvířat pobíhá po Panamě, ale ty také odchytíme. Odchytíme, nezastřelíme," říkal Dwayne Georgovi. Jakmile se vrátili na plošinu, zastavili se. Udiveně zírali na ten výjev. Nebyla tu žádná farma. Dobytek se poklidně pásl před něčím neuvěřitelným. "Ne, Dwayne. Tady to všechno teprve začíná..." řekl hořce George. Farma zmizela. Místo ní se na planině nacházela obrovská časová smyčka, přinejmenším dvacet metrů široká a možná patnáct metrů vysoká. Točící se stříbrné paprsky jí dodávaly na děsivosti. Kam zmizela farma, to bylo otázkou. "Ale... Jak se sem dostala? Jak se tu vytvořila? Vždyť stroj času neexistuje! Byl zničen!" křičel Dwayne. "No právě. Čas si dělá, co chce, a my nevíme proč..." řekl tajemně George. Pak se z časové smyčky začaly ozývat hrůzostrašné zvuky. Dokonce i George se zděsil. Znělo to jako něco, co lidské ucho dosud neslyšelo...

Jak je možné, že se časové smyčky stále vytvářejí? A proč se jedna objevila zrovna zde, v Kostarice? Čemu patří ty strašné, uši rvoucí zvuky z ní vycházející? Pátá část příběhu Útěk před časem již brzy!

Wild Alaska Live: Velký živý přenos z divočiny

24. července 2017 v 14:44 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Včera v hlavním vysílacím čase večer proběhl na stanicích BBC One a PBS první ze tří velkých živých přenosů přímo z centra aljašské divočiny! Nová trilogie vznikající ve spolupráci BBC a PBS s názvem "Wild Alaska Live" poskytuje neuvěřitelný pohled na jednu z největších událostí ve světě přírody. Právě nyní, v létě, ohromné množství lososů táhne do vnitrozemí Aljašky, zpět do těch vod, kde se sami před lety narodili. Ne každý z nich však dorazí na místa tření. Obrovský počet predátorů, jako jsou medvědi, vlci, orli a aljaští žraloci, je následují nebo na ně při cestě číhají, a to jak na moři, tak u řek, kterými lososi táhnou. Ještě nikdy předtím se v televizi neobjevily záběry všech aspektů této události živě... Avšak nyní se vše mění. Už včera měla první epizoda Wild Alaska Live velký úspěch. Desítky milionů lidí po celém světě sledovali prvních šedesát minut živého přenosu, který bude pokračovat ve středu 26. července opět večer... Nejde o první přírodovědný seriál BBC, který se vysílá z divočiny živě. Už v roce 2015 měl podobně velký úspěch cyklus Big Blue Live, zaměřující se na plejtváky v Kalifornii. Provázeli jím Matt Baker, Liz Bonnin a Steve Backshall. Minulý rok BBC vysílala Arctic Live. Provázeli jí Kate Humble, Simon Reeve a Gordon Buchanan. Podle mě je to v obou případech hvězdné obsazení... Pro Wild Alaska Live se vrací obsazení moderátorů z Big Blue Live, k Angličanům Mattu Bakerovi a Stevu "Bite" Backshallovi z Deadly a irské moderátorce Liz Bonnin se navíc ještě přidávají američtí bratři z divočiny Krattsovi... Ve druhé epizodě, vysílané na BBC a PBS ve středu, se Steve Backshall vydá do hlubin aljašského ledovce. Něco takového už podnikl při natáčení Expedition Alaska (2007) a Deadly Pole to Pole (2014), ovšem toto bude vůbec první živý přenos z místa, kde, jak už Steve v Deadly řekl, "člověk prostě nemá co dělat". Wild Alaska Live je tedy televize ve svém zlatě... A já se už nemohu dočkat shlédnutí této fascinující nové řady!





Zmije růžkatá-Nejjedovatější had Evropy

23. července 2017 v 12:30 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Nyní mám pro Vás slíbený popis zmije růžkaté... Tento had je zřejmě nejjedovatějším z těch, kteří na našem kontinentu žijí!

Latinský název: Vipera ammodytes,
Rozšíření: jihovýchodní Evropa a jihozápadní Asie,
Velikost: délka obvykle 65 až 90 centimetrů.
Tento nádherný had s klikatou čarou s tmavými okraji probíhající po celé délce hřbetu a růžkem vyčnívajícím z čenichu je nejjedovatějším evropským druhem hada. Ačkoliv se toxicita jedu liší populace od populace, je zcela jistě schopen zabít dospělého člověka bez nejmenšího problému. A k zabití myši stačí během infúze pouhé 1,2 miligramu na kilogram. Jed je jak neurotoxický, tak hemotoxický. Uštknutá oběť, ať už had útočí na kořist či v sebeobraně např. na člověka, pociťuje bolest, otok v okolí uštknutí, stejně jako změnu barvy kůže. Jed nejaktivněji působí na savce a ptáky, převážně těmi se také zmije růžkatá živí. Naopak méně působí na ještěry či obojživelníky, její jed totiž není primárně přizpůsoben k rychlému zabíjení tohoto typu kořisti. Jako všechny zmije, má i zmije růžkatá sklápěcí jedové zuby. Když je had v klidu, leží při horním patře. Jakmile otevře tlamu, jedové zuby zamíří vpřed, aby mohly proniknout do těla oběti a vpravit do její krve smrtící jed. Je to právě jed tohoto druhu, který se používá k výrobě většiny hadích protijedů užívaných v medicíně na evropském kontinentu... Zbarvení tohoto hada může být proměnlivé. Někdy je klikatá čára souvislá, jindy rozdělená. Samci a samice se od sebe liší zbarvením. Samice bývají hnědé nebo oranžové, stříbřitě šedí s tmavou klikatou čárou jsou pak samci. Především pěkný je konec ocasu, jenž je zeleně, žlutě či oranžově zbarven. Existuje celá řada druhů, od chřestýšovců (zmijovití chřestýšovití) přes smrtonoše (suchozemští elapidi) až po zmije (zmijovití, pravé zmije), jež používá konec ocasu k nalákání kořisti. Had jím napodobuje pohyb červa před svou tlamou, a když se malý hlodavec, nebo případně ještěrka, přiblíží, had zaútočí. Zmije růžkatá má širokou hlavu. Ze svrchu je plochá, ale z čenichu vyčnívá masitý výběžek, jenž je kryt devíti nebo deseti drobnými šupinami. Význam tohoto růžku, který vysloužil zmiji růžkaté její české i anglické jméno (horned viper či long-nosed viper, nepleťme si ji s horned viper z pouštních oblastí Afriky a Arábie), je dosud neznámý. Všichni zástupci rodu Vipera, tedy převážně evropských zmijí, rodí živá mláďata. Zmije růžkatá tedy není výjimkou. Hadi se páří v dubnu a květnu, čemuž předcházejí boje samců o samičky podobně jako u zmije obecné, a samičky přivádějí na svět maličké repliky dospělců v srpnu až září téhož roku. V jednom vrhu je jich obvykle mezi 5 až 15... Přestože obývá pahorkatiny a horské svahy jihovýchodní Evropy a Turecka, můžeme se s ní vzácně setkat i ve Švýcarsku a Rakousku. Jedná se totiž o reliktní populace. Naštěstí se mnoho let těší zákonné ochraně, tudíž jsou rakouské i švýcarské zmije růžkaté takřka v naprostém bezpečí. Ani hadi z jihovýchodu Evropy a jihozápadu Asie však nejsou ve velkém ohrožení lidí. Svou kořist nacházejí často blízko polí, takže z lidské činnosti částečně těží. Většinou je najdeme ve směsi kamení či při základnách malých keříků. Zmije růžkaté však také efektivně šplhají po stromech. Můžeme se s nimi někdy setkat i v dolinách, zvláště jsou-li suché a písčité... Zmije růžkatá má sice vertikální zorničky, jež prozrazují, že je to noční druh, což je pravda, je však občas aktivní i přes den...

Příště zmije Latasteova!