Chřestýšovec Waglerův-Obyvatel hadího chrámu

12. července 2017 v 10:42 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Další popis v současnosti žijícího plaza je tu, tentokrát jde o nádherného chřestýšovce Waglerova!

Latinský název: Tropidolaemus wagleri,
Rozšíření: Jihovýchodní Asie,
Velikost: délka 80 až 100 cm, výjimečně až 1,3 m.
Přestože byl v minulosti řazen do rodu Trimeresurus, který zahrnuje okolo 30 malých až středně velkých jedovatých hadů vyskytujících se v jižní, jihovýchodní a východní Asii, obvykle žijících na stromech, je dnes pokládán za učebnicový příklad rodu Tropidalaemus. Ten se v posledních letech počtem druhů ještě rozrůstá. Chřestýšovec Waglerův byl původně pokládán za jediného zástupce rodu, v současnosti (rok 2017) však už rozeznáváme čtyři různé druhy. Obvykle se v angličtině označují jako "temple vipers", což souvisí s jednou pozoruhodností týkající se právě tohoto druhu. Chřestýšovec Waglerův proslul jako chrámový had z Hadího chrámu na ostrově Penang v Malajsii. Chrám byl postaven roku 1850 na počest známého buddhistického mnicha, který se jmenoval Chor Soo Kong (Quingshui), který se narodil roku 1047 v Číně. Hadí chrám v Penangu není jediným místem, které Chor Soo Konga uctívá, další buddhistické chrámy se nacházejí například na Tchaj-wanu či v Myanmaru. Avšak Hadí chrám v Penangu je zřejmě jediným chrámem svého druhu. Nejen, že jeho vnitřek oplývá celou řadou druhů chřestýšovitých hadů. Je totiž místem uctívání samotného chřestýšovce Waglerova. Když byl chrám v 19. století postaven, údajně se do něj nastěhovali všichni chřestýšovci z okolní džungle. Chor Soo Kong totiž o mnoho století dříve hady ochraňoval. Chřestýšovci hledali stín a myši, kterými by se živili. Od té doby se věřilo, že chřestýšovci přinášejí návštěvníkům chrámu štěstí. Jelikož je dnes džungle v okolí chrámu velmi řídká a byla z velké části vykácena, je Hadí chrám v Penangu bezpečným útočištěm těchto hadů. V zahradách chrámu jsou chováni v klecích a živeni myšmi... Chřestýšovec Waglerův se vyskytuje na jihu Vietnamu, v Thajsku, na Malajském poloostrově i ve východomalajských státech Sabah a Sarawak na Borneu, stejně jako na Filipínách, na Sumatře, Jávě a Borneu v Indonésii a dále na ostrově Sulawesi, známého též jako Celebes. Jeho potravu tvoří malí savci, ještěrky, ptáci a žáby. Jako u většiny zástupců podčeledi chřestýšovitých, která je jednou ze čtyř podčeledí čeledi zmijovitých, rodí i chřestýšovci Waglerovi živá mláďata. Je to vejcoživorodý druh, tzn. mláďata se z vajec vylíhnou krátce před narozením v těle matky a ta pak přinese na svět drobné repliky dospělců, a v jednom vrhu jich může být i 25. Rekord však činil 40 mláďat v jednom vrhu! Nejnižší číslo se pohybuje okolo 15. Mláďata jsou zpočátku barevnější, než dospělci, ale jak rostou, jejich zbarvení je čím dál matnější. I tak jsou dospělci poměrně variabilní. Samice, které jsou větší než samci, bývají tyrkysové, černé či zelené, mívají žluté, černé nebo světle zelené pruhy a mají v porovnání se samci obrovskou hlavu. Hlava je však celkově mohutná i u samců, a u obou pohlaví je srdcovitého tvaru a je viditelně oddělena od krku. Samci mohou být jasně zelení, ale není to pravidlo. Mnohým chřestýšovcům Waglerovým se přes oko táhne hnědý maskovací proužek. Břišní strana je zbarvena dožluta, Na hlavě i na rtech se nacházejí výrazné šupinaté štítky... Tento had je aktivní v noci, což prozrazují jeho oči s vertikálními zorničkami. Ty se v noci rozšíří, aby had viděl lépe pohybující se předměty ve tmě. Zároveň vidí tepelný obraz svého okolí díky dvojici tepločivných jamek, z nichž každá se nachází na jedné tváři mezi okem a nozdrou (tak jako u ostatních chřestýšovitých). Mimořádně chápavý ocas se obtáčí kolem větví. Je to stromový či arboreální druh. Loví ze zálohy. Když kolem prochází či prolétá kořist, prudce se vymrští a chytí ji do tlamy. Jedovými zuby do ní vpustí jed a drží ji. Stromoví hadi nemohou svou kořist pustit, protože by rychle odskákala nebo odletěla pryč a oni by nemohli následovat pachovou stopu s pomocí svého citlivého rozeklaného jazyka. Proto chřestýšovec drží kořist a mrtvou si ji s pomocí pohybů jedových zubů vtlačuje do krku. Žije v nížinných lesích a v zalesněných bažinách. Pokud jde o sílu jedu, nepředstavuje pro člověka velké nebezpečí. Tito hadi jsou velmi mírní, jen málokdy uštknou lidi, a to i přesto, že se při svých pátráních po hlodavcích dostávají do blízkosti lidských obydlí. Útočí pouze v sebeobraně a stejně jako ostatní jedovatí hadi preferují ústup než útok. I když člověka uštknou, nezpůsobí mu velké potíže. Místo uštknutí obvykle jen opuchne a následuje denní či dvoudenní bolest. Poté jakékoliv symptomy opadnou. Zajímavé je, že had obsahuje složku zvanou Waglerin-1. Jed je samozřejmě mnohem účinnější na malé živočichy, kterými se chřestýšovec živí. Myši způsobí rychlou paralýzu respiračního systému. Malá oběť je zabita v krátkém časovém intervalu... Pro svou dobrou pověst bývá chřestýšovec Waglerův často chován v teráriích...

Příště zmije růžkatá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chováte doma plazy?

Ano, chovám 17.8% (23)
Ne, ale chtěl/a bych 64.3% (83)
Ne, nechtěl/a bych 17.8% (23)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama