Útěk před časem-část 2.

10. července 2017 v 9:52 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
První část příběhu nás zavedla do světa budoucnosti, v němž skončilo předchozí dobrodružství nazvané George McCann ztracen v čase. Paleontolog a nechtěně také cestovatel časem George se potýkal s mnoha problémy. Už měsíc žil ve světě bez lidí, trápily ho výčitky svědomí, samota i nebezpečí ze strany obrovských švábů a stonožek, kteří po nedávném vyhynutí lidstva narostli do obřích rozměrů. Zdálo se, že ho velká stonožka zabije. Ona samotná však padla a za ní se objevili lidé. Poté George omdlel vysílením...

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 2.:
V hrůzné temnotě se k Georgovi blížila nějaká příšera. Pokoušel se vykřiknout, aby upozornil své zachránce. Nějak si totiž pamatoval, že předtím, než upadl do bezvědomí, spatřil dvě lidské postavy. Netvor byl blíž a blíž a George stále ne a ne vykřiknout. Nemohl se ani pohnout. Připadalo mu, že je připoután k nějaké zdi. Podíval se za sebe a uviděl další monstrum. Nebyla za ním žádná zeď, nebyl k ničemu připoután, a přesto v temnotě stál a nemohl se pohnout. Už poznal, co se to k němu blíží. Byly to obrovité stonožky, a bylo jich čímdál víc. Teď konečně vykřikl. S bolestí otevřel oči. Byl to jen sen. Teď už byla ta strašná noční můra dočista pryč. George stěží vydechl a zhluboka se nadechl a potřásl hlavou ze strany na stranu, jako by se ještě stále snažil zbavit se vzpomínek na ten příšerný sen. Podivoval se, kde to právě je. Ležel v posteli, byl přikrytý voňavou dekou, pod hlavou měl dva polštáře. Pomalu se posadil. Na židli stojící u malého stolku ležela jeho košile. Byla úplně čistá. Na stole ležel jeho klobouk, na kterém si tolik zakládal. Na sobě měl bílé tričko, někdo ho tedy převlékl. Odkryl pokrývku a vstal. Když se uviděl v zrcadle, musel se zasmát. Někdo mu sice oblékl čisté tričko, ale jeho obličej byl umouněný a vousy delší, než kdy v životě nosil. Obhlédl celý pokoj. Byl velmi luxusní, skříně byly vyrobeny ze světlého dřeva, na zemi se nacházely bavlněné koberečky a velká okna zahalovaly průsvitné, bílé závěsy. Odkryl je a podíval se z okna. Nedokázal uvěřit vlastním očím. "To je Chicago. Chicago v současnosti," pomyslel si. Zlehka otevřel okno. Na silnici stála kolona aut, neustále se ozývalo troubení a pod okny této vysoké budovy kráčeli skuteční lidé. "Nejsem pořád ve snu?" zeptal se sám sebe George. Pak se pomalými kroky, přece jen byl stále unavený, vydal ke dveřím. Než k nim však stačil dojít, otevřel je nějaký muž a vstoupil do místnosti. "Pane, vy jste se již probral? To jsem rád!" řekl. Vypadal příjemně, měl široký úsměv a byl to Afroameričan. Oblečen byl ve vojenské uniformě. "Co se stalo?" zeptal se George, čímž vojákovi jen dokázal, že je plně při vědomí. Muž mu nabídl, ať se ještě posadí na postel. Sám velmi elegantně přemístil Georgovu vypranou košili z židle na stůl a posadil se na ni. "Víte, byl jste v komatu pět dní," řekl. "Opravdu? A jak to? Pamatuji si, že naposledy jsem byl v nějaké budově, šla proti mne obrovitá stonožka a... Bylo to v budoucnosti. Nebo... Ne? Zešílel jsem snad?" mluvil George. Voják se usmál a řekl: "Nezešílel jste, nebojte. Skutečně jste byl v budoucím světě a my Vás z něj zachránili. Já jsem poručík Dwayne Jackson z americké armády. Cestovali jsme po proudu času, abychom Vás zachránili, protože jeden Váš přítel nás informoval o všem, co se Vám stalo." George se na chvíli odmlčel. "Fernando? On proběhl časovou smyčkou?" řekl George. Mohl mluvit o časových smyčkách, přišlo mu, že voják moc dobře ví, o co zde kráčí, a byla to pravda. "Ne, pan Jeremy Stewarts z letiště v Ciudad de Panamá," odpověděl Dwayne Jackson. "On dostal mou zprávu. Takže vysílačka fungovala. Z minulosti jsem odeslal vzkaz Jeremymu Stewartsovi do jednadvacátého století a vzkaz mu došel. Neuvěřitelné," zněla Georgova slova. "Mohu Vám povědět, co všechno se stalo, jestli chcete," nabídl se voják. "Rád si Vaše vyprávění poslechnu," řekl na to George. "Všechno to začalo tak před pětatřiceti dny," začal Dwayne s vyprávěním, "když americkou armádu informoval muž jménem Jeremy Stewarts, pracovník panamského letiště, o zprávě, která mu přišla. Nedokázal ji pochopit. Zněla: 'Jeremy, zdravím Tě. Tady je George McCann a další dva lidé, Fernando Cortes a Freddy Dixon, členové štábu s cílem natočit volně žijící zvířata v Džungli času', pak následovalo vysvětlení, jak jste se vy tři ztratili v pravěkém světě, a že za to mohl stroj času v té Džungli času, a pak jste řekl: 'Prosímtě, Jeremy, kontaktuj nejvyšší úřady! Přehraj tento vzkaz u někoho výše postaveného, aby pro nás byla přes stroj času v džungli poslána záchranná výprava!' Vzkaz byl přehrán u mě, Dwayne Jacksona. O Džungli času jsme samozřejmě věděli a také se vědělo, že vy jakožto známý paleontolog z Chicaga jste několik dnů nezvěstný. Proto jsme zahájili operaci 'Záchrana George McCanna' a vydali se do Panamy...


Museli jsme však nejprve zjistit, jak se za Vámi dostat do světa minulosti. Najali jsme několik fyzikálních expertů a s nimi se do Džungle času vypravili. Dostat se do 'rezervace' nebyl obtížný úkol, i když jsme přitom vyplašili stádo nějakých velkých býložravých dinosaurů. Měli jsme s sebou paleontologa, Lawrence Lynna, který řekl, že jsou to Camptosauři, a že se jich nemusíme být. Když jsme pročesali Džungli času a konečně nalezli velkou časovou smyčku v budově se strojem času, bylo nám jasné, že už víme, kudy se k Vám dostat. Experti sice nedokázali vznik toho jevu vysvětlit, označili ho jen jako velkou sílu, která si doslova dělá, co chce. Zkoumali jsme přístroje k zapínání časových smyček." "Ano, jednu takovou jsme si tehdy vzali předtím, než nás stroj času pohltil. Snažili jsme se pak dostat do současného světa," přerušil ho George. "My jsme jich vzali hned několik. Náš velký tým se tedy vypravil do minulosti s tím, že jsme doufali, že se s pomocí přístrojů nakonec vrátíme do jednadvacátého století. Dokud u něj svítil nějaký cuplík, byli jsme si jisti tím, že se domů vrátíme. Šli jsme pak doslova po Vašich stopách. Nejprve Trias, pak Karbon, potom Eocén, potom jsme se dostali do Jury. Tam jednoho vojáka sežral Ceratosaurus. V jeho hnízdě jsme našli lidské ostatky. Patřily panu Dixonovi. O jeho smrti nám jistě ještě něco povíte. Přístroje k utváření časových smyček dokonale kopírovaly Vaši cestu, a tak jsme se dále vypravili do světa, který na přístroji nebyl naznačen. Nevěděli jsme, o co má jít. Až později jsme zjistili, že to je svět budoucnosti. A to poté, co jsme do něj vkročili. Na rozdíl od Vašeho přístroje, ty naše měly nabité baterky a tak jsme se do budoucnosti vydali s jistotou, že se také jistě vrátíme zpět domů. Do Chicaga v budoucnosti jsme se dostali před deseti dny a po pěti dnech jsme Vás nalezli.


Přežili jsme útoky dravých švábů, kteří skoro zabili jednoho člena týmu. Naštěstí jsem ty příšery postřílel právě včas. Obřími šváby se to v budoucnosti bude na Zemi jen hemžit. Několikrát jsme se potkali i s velkými stonožkami. Náš expert na pravěk tvrdil, že se trochu podobají Arthropleuře, prehistorické stonožce, přestože jsou jistě potomky těch dnešních. Brzy jsme se přesvědčili o tom, že jsou nadmíru nebezpečné. Jeden člen týmu jimi byl napaden a kousnut. Jed mu způsobil otravu krve a nebýt rychlého návratu do jednadvacátého století, nepřežil by. Nyní se nachází v nemocnici, věřte mi, je na tom vážně špatně, ovšem jeho stav se pomalu, pomalu lepší. Vás jsme nalezli jen díky tomu, že v budoucnosti je na Zemi ticho. Nezpívají ptáci, nebzučí mnoho hmyzu. A tak jsme jednoho večera uslyšeli strašný výkřik. Byl to výkřik tak bolestný, že se nám, tvrdým chlapům z armády, sevřela srdce. Utíkali jsme za zdrojem toho výkřiku a byli jsme si jisti tím, že jste řval vy. Vkročili jsme do té polorozpadlé budovy a posvítili baterkami na karapax toho monstra. Obrovská stonožka se chystala Vás zabít. Dal jsem jí tři rány do zad pistolí s tlumičem. Pokud jste neslyšel žádné rány z pistole, pak to bylo díky tlumiči. Asi to bylo překvapení, že? Vidět nás za tou stonožkou. Brzy za mnou přiběhli další chlapi. Podával jste nám ruku a pak jste omdlel. No, a my jen rozbili tábor v jedné z ulic, zapnuli časovou smyčku a vrátili se do současného světa. Nejprve jste byl poslán do vojenské nemocnice, čtyři dny si Vás tam nechali a byl jste na přístrojích. Pak jsme Vás přemístili sem, protože doktor tvrdil, že se z toho spánku brzy proberete. To je celý příběh. Končí zde a tady, mým vyprávěním," a Dwayne Jackson pokýval hlavou a gestem naznačil, že je to všechno. "Takže já jsem ve vojenské stanici?" optal se ho George. "Ano, jste. Tady v Chicagu moc vojáků není, ale přesto tu máme malou základnu. Pokud Vám to nebude vadit, odvedu Vás teď na oběd," řekl Dwayne. "S radostí si ho dám. Těch hmyzích larev jsem měl už dost," řekl George a Dwayne se zasmál. George si připadal jako doma. Šel po chodbě a potkával spoustu lidí, mnozí se k němu hrnuli a ptali se ho na zdravotní stav. George jim rád říkal, že je v pořádku a oni vypadali nadšeně. U oběda pak Dwayne sdělil Georgovi něco velmi důležitého...

George McCann je tedy zachráněn! Nachází se zpět v současném světě, ale zdá se, že jeho dobrodružství zde ještě nekončí! Co se mu asi Dwayne Jackson chystá sdělit? Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chováte doma plazy?

Ano, chovám 17.7% (22)
Ne, ale chtěl/a bych 63.7% (79)
Ne, nechtěl/a bych 18.5% (23)

Komentáře

1 Maty26 Maty26 | Web | 10. července 2017 v 15:02 | Reagovat

Promiň, že jsem teď dlouho nekomentoval, nestíhal jsem nějak číst :D Tvé příběhy mě moc baví :) Taky teď zkouším něco napsat. Zatím mám začátek a vůbec nevím jak příběh ukončím :D Doufám, že bude alespoň z poloviny tak napínavý jako ten tvůj :) :D

2 HAAS HAAS | Web | 10. července 2017 v 16:22 | Reagovat

[1]: Páni, to bude určitě pěkné, jsem si tím jistý. Jinak jsem rád, že se Ti mé příběhy líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama