Lovci kryptidů 2: Záhada v jezeře Nikaragua (2/5)

21. srpna 2017 v 14:32 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Před dvěma dny jsem začal psát druhou sérii Lovců kryptidů. V první části dílu s názvem "Záhada v jezeře Nikaragua" jsme se seznámili s novou verzí Lovců kryptidů. Superhrdinský tým zamířil do středoamerické Nikaragui, a na pobřeží stejnojmenného jezera začal pátrat po podivných dráčcích. Zatím netuší, že zde nejde pouze o kryptidy, ale o velké nebezpečí, kterému Lovci kryptidů budou muset čelit!

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ZÁHADA V JEZEŘE NIKARAGUA, ČÁST DRUHÁ:
Odpoledne zpoza našedlých mraků vysvitlo slunce a ozářilo celé jezero. Voda se třpytila kam až oko dohlédlo. Jack, Pierre, Pauline, Akihiko, Roger a Fahad byli už připraveni k ponoru. Všichni byli vybaveni speciálními maskami s miniaturními vysílačkami, díky nimž se mohli vzájemně dorozumívat jako na souši. Každý měl také přístroj s mapou, díky čemuž nehrozila ztráta jediného člena týmu. A konečně byli vybaveni pistolemi, jež jsou schopny vysílat laser i pod vodou. Ty měli užít pouze v případě nutnosti, například kdyby tajemní dráčci na někoho z týmu zaútočili. Ponořili se. Světlo baterek pronikalo vodou až na dno. "OK, teď se všichni dáme směrem na jih. Poplujte za mnou!" nařídil Jack. Voda nebyla úplně čistá, ale množství světel, jež ji proráželo, zaručovalo dobré vidění vpřed. Po pěti minutách strávených ve vodě se Pierre, sloužící ve skupině potápěčů jako zadák, prudce otočil. "Lidi, měl jsem pocit, že se za mnou něco pohnulo!" vykřikl. Ostatní se otočili. Viditelnost ve vodě za Pierrem byla dobrá, avšak žádný tvor jí neproplouval. Světla se míhala ze strany na stranu. Nic. "Dobře, Pierre, čas od času se otoč a přesvědč se, zda za námi něco není. Jsem si vcelku jistý, že za tebou mohl být ten tajuplný tvor," řekl Jack. Sotva však potápěči uplavali dvacet metrů, přímo pod nimi se objevila skupinka velkých paryb. "Anebo taky nemusel, Jacku," řekl Akihiko, "klidně to mohl být jeden ze žraloků." Lovecká smečka žraloků bělavých, jediných sladkovodních žraloků na světě a vědecky dobře prozkoumaných obyvatel jezera Nikaragua, sledovala skupinu lidí. "Žraloků se nebojte, vždyť víte, že na lidi pro potravu neútočí. Kdyby byl nějaký zvědavý a kousl Vás proto, že si Vás chce ohmatat, uštědřete mu jemnou ránu laserem do čenichu. Trošku ho to zapálí, ale příště si to už rozmyslí a nebude Vás obtěžovat!" informoval ostatní Lovce kryptidů Jack. Žraloci o lidi jevili zájem, pochopitelně jen ze zvědavosti. Pak ale Pauline vykřikla, až se všichni lekli. Tak hlasitý ten výkřik skrze vysílačku byl. "Hele, nemusíš takhle vřískat," zlobil se humorně Pierre, "stačí vykřiknout: 'Pomoc, kousl mě žralok, hrdinové, zachraňte mě'!" Jako naschvál vteřinu nato vysokým, takřka dívčím hlasem zavřískal i Pierre. Cítil, jak se něco dotklo jeho potápěčských ploutví. Žralok to nebyl, ti se drželi za lidmi. Ale pod sebou ve vodě také nic nespatřil! Pak Roger posvítil na neuvěřitelně rychle plujícího živočicha. Proplul přímo kolem něj. Ve světle baterky se jen mihla oranžovo-růžová barva a ploutevní lem na malé, skoro kulaté hlavičce. "To je on! Dráček!" zvolal Roger. Potápěči přestali postupovat dál. Volně se teď vznášeli ve vodě na jednom místě, zatímco kolem nich kroužil jeden, pak dva, pak tři, a nakonec celá skupinka takových dráčků! "Co to dělají? Krouží kolem nás, jako by nás vítali," řekl Akihiko. "Ne, kámo, chtějí si tě dát k večeři," zasmál se Fahad. "O večeři bych moc nevtipkoval, pánové," vložil se do rozhovoru Jack, "protože oni se v kruzích stále víc přibližují k nám. A..." Větu nedořekl. Jeden z dráčků ho mocně kousl do ruky. Jack bez jediného výkřiku popadl svou laserovou pistoli a stiskl spoušť. Poděšený dráček byl laserem odeslán kamsi do temných hlubin jezera. Ostatní zvířata se Jackovy reakce na útok také polekala. Kruh se rozpustil a dráčci odplavali na všechny strany. Pierre i Pauline to celé natáčeli, takže hned měli dostatek záběrů potřebných k výzkumu. Jakmile se po chvilce všichni uklidnili, řekl Jack: "Všimli jste si, jak je tu voda čistá? Nepotřebujeme ani baterky. Vypněte je! Mám takový pocit, že je tu dost světla, umělého světla." Na jeho povel tedy všichni vypnuli své svítilny. Dali se za Jackem, který plaval ke zdroji toho světla. Museli se ponořit ještě hlouběji. A pak to uviděli. Zatajil se jim dech, když spatřili podivný objekt na dně jezera. Byla to jakási podvodní budova překvapivé velikosti! "Co je tohle zač?" zeptal se Pierre. "Teď jsi mě dostal. Na tuhle otázku neznám odpověď," odvětil Jack. Pauline je upozornila na několik dráčků kroužících kolem té podivné podvodní základny. Všichni s napětím sledovali, co se bude dít. Dívali se na ten výjev jako na scénu z vědecko-fantastického filmu, a nepřemýšleli, proč se to všechno děje. Jen Jack ve všem viděl spojitosti. A jakmile se jakási velká štěrbina v podvodní budově otevřela a dráčci do ní naráz vplavali pár vteřin předtím, než se zase zavřela, měl už jasno. "Ti dráčci pocházejí z té budovy," řekl, "musíme ji prozkoumat!" "Počkej, Jacku," zastavil ho Roger, "jak se tu ta budova vůbec vzala? Vypadá to jako nějaká základna mimozemšťanů, a přitom se nachází v jezeře, jehož břehy jsou obývány lidmi! Nemůže to být nebezpečné, kámo?" "Může," pokýval hlavou Jack, "ale my máme v bombách kyslík ještě na dvě hodiny, tak to pojďme prozkoumat!" Připlavali k mimozemsky vzhlížející základně. V tu chvíli byli překvapeni...


Dno jezera se začalo otřásat. Jeho tvrdost neodolala dvěma mocným kovovým sloupům, jež se z něj automaticky vysunuly. Z jejich vršků se vysunuly hlavně, z nichž vystřelily dva žluté paprsky. Potápěči jimi byli zaskočeni, ale smrtícím ranám uhnuli. Hlavně zbraní se za nimi otáčely, zatímco se Lovci kryptidů snažili doplavat k základně. Jack po jednom ze sloupů vystřelil. Zaradoval se, když zjistil, že laser urval jednu hlaveň. To jen dokazovalo, že si na tuto misi vzali dobré zbraně. Otočil se, aby zneškodnil další automaticky střílející hlaveň, jenže z té už vycházel další paprsek. Prudce se vodou blížil k němu, Jack však přesto vystřelil. Laser se s paprskem střetl a odrazil ho. Hlaveň tak byla zasažena jak laserem, tak odvráceným paprskem. Rozletěla se na kusy. Sloupy se však zatáhly pod dno. V této chvíli se už ostatní potápěči nacházeli u jedné z uzavřených štěrbin, vedoucí do budovy. Pierre se krytu zlehka dotkl, ovšem hned nato sebou trhl. "Šíleně to pálí! I přes rukavice!" řekl. "Střílíme, všichni. Musíme ten kryt prorazit!" poručil Jack. Ty "dveře" nedokázaly nápor laserů vydržet. Lovci kryptidů vplavali dovnitř. Nacházeli se v komoře, která snad sloužila potápěčům. Náhle se zarazili. Jejich sluch je upozornil, že se štěrbina znovu uzavřela. Překryl ji nový uzávěr. Byli teď uzavřeni v té podivné základně. Deset vteřin poté se začala voda z komory odčerpávat. Netrvalo ani tři minuty, a byla pryč. Sundali si své potápěčské masky a začali dýchat čistý vzduch, vcházející do komory s pomocí klimatizace. "Co má tohle znamenat?" ptali se všichni zároveň, jen Jack mlčel a komoru si prohlížel. Jeho bystré oči se snažily prozkoumat vše do nejmenšího detailu. Samozřejmě mu neušlo několik dalších štěrbin, lemujících druhou část místnosti. I ty byly zakryty. Schválně k jedné došel a dotkl se jí. Vykřikl bolestí. I tato štěrbina byla jaksi "horká" na dotyk, tak jako ta venku, o kterou se "spálil" Pierre. "Tak, co teď, Jacku? Jsme zavřeni v nějakém jezerním hotelu a nevíme, jak pryč! Ani nevíme, kdo je majitelem!" řekl Pierre. "Zase střílíme! Prorazíme tuhle štěrbinu! Už jsme se přesvědčili, že zdejší technologie naše lasery neunesou. Tak jimi nešetřeme!" zavelel opět Jack. Jakmile byl kryt štěrbiny proražen, ocitla se výzkumnická šestka v podlouhlé, bílé chodbě. Kromě světel na stropě vysokém čtyři metry zde nic nebylo. Chodba se táhla až k další štěrbině. Podle Jacka k ní měli dojít a také ji prorazit. V těchto chvílích je však pomocí malých kamer umístěných jak v potápěčské komoře, tak v chodbě, sledoval pár zlověstných očí.

Co je zač ta budova, která se nachází na dně jezera Nikaragua? Proč do ní vplouvají vodní dráčci? A kdo Lovce kryptidů sleduje, zatímco se oni snaží přijít celé záhadě na kloub? Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 52.9% (288)
2. Do smrtelných čelistí 23.5% (128)
3. Pekelné akvárium 23.5% (128)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama