Lovci kryptidů 2: Záhada v jezeře Nikaragua (3/5)

24. srpna 2017 v 11:59 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Lovci kryptidů, tedy Jack, Pierre, Pauline, Roger, Akihiko a Fahad, se vydali do Střední Ameriky, aby odhalili tajemství podivných dráčků, kteří vylézají z jezera Nikaragua a údajně také napadají místní rybáře. Dráčky samotné se Lovcům kryptidů podařilo najít. Hned nato však zjistili, že dráčci mizí v jakési podivné podvodní základně, která se nachází na dně jezera. Překonali nebezpečí, které představovaly automaticky se vysunující zbraně sloužící k odrážení vetřelců, a povedlo se jim dostat se dovnitř. Netuší však, že se tak ocitají v pasti...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ZÁHADA V JEZEŘE NIKARAGUA, ČÁST TŘETÍ:
Když už za sebou měli půlku dlouhé chodby, ozval se skřípavý zvuk. Pierre se podíval nalevo a uviděl, jak se z asi dvacet metrů vzdálené zdi vysouvají dveře. Pauline se zase otočila napravo a uviděla to samé. Jack a ostatní pohlédli dopředu. Uzavřená štěrbina, tedy kruhovité dveře, ke kterým mířili, se náhle otevřela. To, co vyšlo ze všech těch otvorů, předčilo jejich očekávání. Byli to asi dva metry vysocí, černo-červení roboti. Nebylo pochyb o tom, že slouží k ochraně základny. Nejspíše se aktivovali, protože se jim při chůzi rozsvítily oči. Žlutá světla pronikala do očí Lovců kryptidů, kteří byli výjevem překvapeni. Nebyli zde však tři roboti, bylo jich mnohem víc. Všemi dveřmi jich k lidem pochodovalo snad dvacet. "Připravte se na střelbu," řekl Jack. Namířil laserovou pistolí na robota, který se tři metry před ním zastavil. Předpažil ruku, rozevřel prsty a odhalil tak světlé kolečko ve své dlani. Z něj vyšlehl paprsek. Jack vystřelil. Laser se střetl s paprskem a odrazil ho k robotovi. Stroj vybuchl. Ostatní Lovci kryptidů začali střílet na další robotické útočníky. Brzy však zjistili, že ačkoliv se jejich zbraně nevyrovnají ničemu, co dosud v této podvodní budově viděli, roboti jsou přece jen v přesile. Silný paprsek brzy zasáhl Pierra, který odletěl o dva metry dál. Prudce narazil na zeď. Jack k němu utíkal, aby mu pomohl, ale postavil se mezi ně další robot. Teď byla řada na Pauline. Vystřelila z laserové pistole. Zasáhla hruď robota, jenž padl k zemi. Ještě předtím však zasvítily jeho oči. Z poničené hrudi jako blesk vyšlehl paprsek mnohem mohutnější, který zasáhl Pauline. Ta naštěstí narazila do Akihika, takže pád nebyl tak tvrdý. Ostatní roboti se na chvíli zastavili. Jack pomohl Pierrovi se posadit. "Mám pocit, jako by do mě uhodil blesk," sípal Pierre. "Lidi, všimli jste si toho, že se všichni roboti přestali hýbat? Teď jim dokonce zhasly oči!" vykřikl Fahad. "Nevím, co to znamená, ale jedno je jasný, lidi. Musíme pokračovat! Štěrbina je otevřená, tak rychle poběžte za mnou!" zavelel Jack. Pierre i Pauline se drželi pozadu a Fahad je kontroloval. Jack, Akihiko a Roger tedy běželi napřed. Za štěrbinou se nacházela další chodba, obdobně dlouhá. Rychle jí proběhli. Tentokrát si však Jack všiml kamer nastražených v rozích chodby. "Je to jasné, někdo nás sleduje," řekl svým druhům. Lasery prostřelili další štěrbinu. Vešli do nějaké místnosti. Byla prostorná, všechno, včetně podlahy a stropu, se zde kovově lesklo. Ze stěny náhle vyletěl ozubený disk. Letěl přímo na Akihika. Jack skočil na svého přítele a včas ho srazil k zemi. Ozubený disk se zarazil v kovové podlaze. Roger vytáhl svou pistoli. Vzápětí se totiž ze stěny vysunula čtyřhlavňová puška. Vystřelila. Roger byl rychlejší, a tak se laser opět střetl s bolestnými paprsky. Puška vyletěla do vzduchu, když do ní laser napálil. Pierre a Pauline se mezitím trochu protáhli a hned jim bylo lépe. Spolu s Fahadem došli za svými přáteli. Teprve potom se prostřelená štěrbina zase uzavřela novým krytem. Šestice Lovců kryptidů teď byla v jakémsi zajetí. "Jedno nechápu. Proč ti roboti ztuhli a dali nám možnost běžet dál? Musí přece tuto budovu chránit!" řekl Pierre. "Myslím," podíval se na něj Jack, "myslím, že nás někdo sledoval přes kamery, jež se nacházely v chodbě. Asi si řekl, že robotům nemáme stát za tu námahu. Proto je vypnul. Možná je tu celá řada lidí." "Počkej, já myslel, že tady budou mimozemšťani," zasmál se Pierre. "Zbláznil ses?" řekl Akihiko poté, co k němu schválně přiblížil svůj obličej. "Ticho!" zvolal Jack. "Slyšíte to syčení?" zeptal se ostatních. Skutečně, znělo to, jako by odněkud unikal plyn. Hned nato se všichni zapotáceli. Z malých, sotva rozpoznatelných trubiček, které se vysunuly ze zdi podobně jako předtím ozubený disk a čtyřhlavňová puška, vycházel omamný plyn. Jack chvíli držel dech a se zděšením pozoroval, jak jeho přátelé upadají do spánku. Už se mu také klížily oči, chtě nechtě začínal lapat po dechu a vdechoval tak ten ohavný, štípavý a uspávající zápach. V poslední chvíli, kdy ještě bděl, uviděl, jak se obrovské čtvercové dveře na druhé straně místnosti otevřely. Procházelo jimi několik osob vybavených plynovými maskami. Když uviděli muže, který stál nad ležícími, běželi k němu. Jedna z těch osob držela samopal a obrátila jeho pažbu k Jackově hlavě. Ten sahal po laserové pistoli, ale dříve, než vůbec mohl dostat ránu do hlavy, usnul. Už jen cítil, jak ho pár rukou popadl za paže a táhne ho pryč. Bojoval sám se sebou, snažil se otevřít oči, ale marně. Za chvíli už nevnímal nic.


Když se probudil, byl spoutaný. Bolela ho hlava a chvíli viděl rozmazaně. Po chvíli se to však uklidnilo a on zpozoroval, že se snad nachází v podpalubí. Podbalubí? Spíše šlo o další místnost v té podivné budově. Nacházel se mezi dvěma kovovými tyčemi. Zezadu byly k jedné přivázány jeho ruce, zepředu nohy. Elastická hmota, která jeho končetiny svazovala, měla oranžovou barvu. Díval se kolem sebe. Ostatní Lovci kryptidů byli spoutáni napravo od něj. Místnost byla dlouhá, a jednoho od druhého dělily asi tři metry. Náhle se dveře nalevo od Jacka otevřely. Objevil se v nich muž v černé kukle. Řekl něco španělsky. "Promiňte, ale já španělsky nemluvím. Co takhle angličtina?" řekl Jack. "Půjdete se mnou," řekl jednoduše muž v kukle. Vytáhl z lesklého opasku nůž a přetrhl elastická a přesto silná pouta. Nožem pak mířil na Jackova záda a nutil ho jít. Stěny i strop se opět kovově leskly, všechno zde bylo tak podivné! Šli po moderních schodech, až se dostali ke kruhovým dveřím. Maskovaný muž k nim přistoupil, sundal si černou rukavici a přitiskl levou ruku na malý čtverec vedle nich. Dveře se rázem otevřely. Přímo do nich vkopl Jacka. Pak se dveře zavřely. "Hahaha!" ozývalo ze zpoza stolu tvaru kvádru. Jack se postavil a opatrně k němu šel. Za stolem se nacházelo křeslo, a v něm někdo seděl, jenže byl k Jackovi otočen zády. Jakmile Jack přistoupil jen na pár kroků ke stolu, křeslo se prudce obrátilo. Seděl v něm podivný, malý, zlověstně se smějící muž s podivně upraveným knírem. Vousy mu rostly pouze nad koutky rtů, nikoliv pod nosem. Jeho zubatá pusa nevěstila nic dobrého. "Kdo jste?" zeptal se Jacka. "Jsem Jack Owen, a patřím k Lovcům kryptidů," řekl nebojácný Angličan. "A proč se po mé základně proháníte v neoprénech?" uchechtl se muž. "Chtěli jsme to zde prozkoumat. Omlouvám se za škody, jež jsme Vám možná způsobili, ale..." odpověděl Jack, ale muž jej přerušil: "O to si nedělejte starosti. Peněz máme dost." "V pořádku," usmál se Jack, "jen jsme prostě chtěli vědět, jak je to s těmi dráčky. Jsme tu na expedici a snažíme se o nich něco zjistit. Zda je to nový druh zvířete či nějaký mutant... Viděli jsme je vplouvat sem. Co jsou zač? A co je zač tahle budova?" Muž v křesle se rozesmál. "Mluvíte ke mně jako bych Vám měl odhalit všechny taje světa!" řehtal se. Jack tedy nasadil jiný tón. "Řekněte mi, proč jste nás uvěznili," řekl vážně a podíval se muži do očí tak pronikavě, že se na chvíli přestal smát. "No proč asi? Protože jste právě odhalili naše tajemství. To ale nikdy nemělo být odhaleno. Takže sbohem, milý Jacku Owene," zasupěl muž v křesle. Stiskl nějaké tlačítko na stole. Křeslo i stůl se začaly přesouvat do nižší místnosti. Jack měl sto chutí proskočit otvorem, který se v podlaze na chvíli objevil, avšak věděl, že by se jen zabil. Místnost byla v minutě prázdná. Ale jak Jack věděl, v této budově není nic takové, jak se zdá. Ve stěnách se náhle objevily jakési dveře, ty se automaticky otevíraly a na Jacka mířily desítky vodních dráčků. Z jejich otevřených čelistí plných zubů pokrytých lepkavými slinami šla hrůza. Jack u sebe neměl žádnou zbraň. Pouze sledoval, jak po něm ty příšery jdou. Bylo mu jasné, že ten muž, který pravděpodobně podvodní budovu z jemu dosud neznámého důvodu vlastní a "chová" v ní tyto dráčky a nebezpečné roboty, se chce Lovců kryptidů zbavit...

Ale proč? A kdo vůbec je ten muž? Jakto, že si na dně jezera Nikaragua postavil podvodní základnu plnou nebezpečí? Stane se tato základna hrobem Lovců kryptidů, nebo naši přátelé uniknou? Ať už to bude jakkoliv, záhada jezera Nikaragua stále není vyřešena, takže naši přátelé musí bojovat za její odhalení!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.5% (298)
2. Do smrtelných čelistí 23.2% (129)
3. Pekelné akvárium 23.3% (130)

Komentáře

1 kryptoraptor kryptoraptor | Web | 25. srpna 2017 v 9:58 | Reagovat

velmi zajímavé, už se těším na další část.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama