Útěk před časem-část 6.

9. srpna 2017 v 10:52 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části se George, Dwayne, Joe, Stanley a vojáci vydali prozkoumat tajemnou časovou smyčku. Po útoku budoucí verze chobotnice zjistili, že se nacházejí v budoucnosti. Nalezli také zbytky farmy, kterou časová smyčka pohltila. Předtím, než z budoucnosti odešli, rozhodl se George prozkoumat další časovou smyčku, tentokrát vedoucí do období Jury. Tam se však setkal s dvěma hladovými Razanandrongoby, před nimiž sice unikl na strom, zůstal tam však uvězněn... Co bude dál???

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 6.:
George si alespoň sedl na větev jehličnanu, aby si trochu odpočinul. Díval se po okolí v naději, že někde poblíž bude další liána, nějaký jehličnan nebo jinan, na který by se přehoupnul. Po chvíli ho napadlo, že by mohl utrhnout jednu liánu ovíjející se kolem jehličnanu a s její pomocí se zachytit další, která visela ze stromu vzdáleného asi šest metrů. Neměl u sebe nůž, ale pistole mu stačila. Přestřelil liánu a mocně s ní švihl jako s bičem. Byla dost pohyblivá na to, aby se další liány zachytila. George tedy začal přemýšlet o tom, jak na jejím konci vytvořit smyčku. V tom začali oba Razanandrongobové nahlas řvát. George byl jejich hlasovými projevy vyrušen z přemýšlení, pohlédl na ně z té velké výšky a ke svému překvapení zjistil, že před něčím utíkají. Brzy zmizeli v houštinách. George však zůstal na stromě. Bedlivě sledoval lesní půdu, a když se přesvědčil, že nehrozí žádné nebezpečí, začal pomalu slézat. Byl však opatrný a obezřetný. Jisté bylo, že dva velcí krokodýlům podobní plazi utekli před něčím, čeho se báli. A aby se něčeho bál takový gigantický masožravec, musí to být opravdu velké a hrozivé. Konečně se Georgovy boty dotkly země. S pistolí pevně uchopenou v pravé ruce se George dal směrem, odkud přiběhl. Pomalu prorážel houštiny, slechy nastražené, a neustále sledoval každý drobný pohyb. Po chvíli ho začalo znepokojovat děsivé ticho. Trochu zrychlil krok. Prošel kolem mršiny sauropoda, jež nepříjemně zapáchala. Ani v jejím okolí se nenacházelo nic živého. George však tušil, že se již nachází v blízkosti časové smyčky. Byla tady poblíž. Za chvíli poznal část lesa, kteoru ho prve hnal pouze jediný Razanandrongobe. Mezi několika jinany zde stáli dva dlouhokrcí dinosauři. George správně poznal, že jsou to Archaeodontosauři. Vypadali klidně. To bylo dobře i pro George, protože jsou-li klidní místní býložravci, nemusí se ničeho bát. Pak se to náhle změnilo, jako by někdo luskl prsty. Zavál prudký vítr, začal obývat větve lesních velikánů, a oba dinosauři proti němu nastavili své hlavy. George se zastavil. Listí teď vířilo kolem něho. Ozval se strašný řev. Archaeodontosauři mocně zatroubili, ale tato výhrůžka predátorovi jim nebyla nic platná. Náhle z lesa vyběhl velký Razanandrongobe, dvakrát tak mohutný jako ti předchozí. Teď už George nemeškal. Střely z pistole by dravce nezazastavily, a tak se George dal na zběsilý útěk. Běžel, co mu síly stačily. Mocný Razanandrongobe se vrhl za ním a rychle ho doháněl. Přitom ze svého hrdla vydával uši rvoucí skřek. George už uviděl časovou smyčku. Ačkoliv mu bylo mdlo, zrychlil. Cítil však, jak ho opouštějí síly. Náhle klopýtl. Otočil se a vystřelil z pistole. Strašný plaz stál asi metr od něj a rozevíral svou tlamu, ze které vycházel odporný zápach masa hnijícího mezi jeho zuby. A náhle strašlivý výjev překazila salva ze samopalu. Střílelo se ze všech stran. George jen oddechoval, zatímco obrovské zvíře sebou zmítalo, řvalo na všechny strany, jednou se vydalo k tamté houštině, jindy se pokusilo zabít útočníky z opačné strany. Bylo střelbou zmateno a brzy padlo. Z houštin konečně vyšli lidé. Byli to vojáci. "Teda, pane McCanne, vy jste měl namále," řekl Dwayne a přiběhl k němu. George se už zklidnil. "Děkuju, zase jste mi zachránili život," usmál se. "Museli jsme pro Vás jít. Byl jste pryč už přes hodinu. Napadlo nás, že se Vám něco muselo stát. Příště Vám dám vojáky, aby Vás chránili. Ale teď pojďte! Musíme jít! Vrátíme se do té strašné budoucnosti a odtamtud pak projdeme zpátky do jednadvacátého století," zněla Dwaynova slova...


V močálu v daleké budoucnosti se mezitím zatmělo. Velká časová smyčka vedoucí do současného světa však svítila z velké vzdálenosti. Pochod močálem byl přímo otřesný. Vojáci zapadávali do bahna, ostatní je museli vytahovat, i George jednou uvízl v bahně, ale naštěstí se jim povedlo ho vyprostit. "Ty obří chobotnice, co jsme viděli," navázal s ním po chvíli řeč Dwayne, "se už vůbec neukázaly. Možná jsou tu vzácné." "Každopádně by mě zajímalo, co jsou zač a proč se u nich vyvinuly tak úžasné schopnosti," odpověděl George. "Myslím si totiž," pokračoval, "že v této době už lidstvo neexistuje po stovky, ba i tisíce, možná miliony let. A mořští bezobratlí se za tu dobu stali inteligentními, a vydali se sem, na souš. Podle mne nežijí jen v močálech. Sami jsme viděli, jak dokáží bahnem pochodovat." Konečně dorazili k velké časové smyčce. Prošli jí. V Kostarice už byla také tma. "Pane Lynne!" volali Dwayne se Stanleym, zatímco ostatní vojáci odpočívali. "Po Lawrencovi ani stopa. Hm," řekl Dwayne. "Hele, chlapi, koukněte na tohle," řekl Joe. Ostatní k němu přiběhla. "Zdá se, že by tu pár stop přece jenom bylo. Tady v měkké půdě." Stopa naznačovala, že Lawrence utíkal. "To je mu podobné," smál se Stanley. "Horší je, že nevíme, kde se nachází," řekl George. "Co je nám po tom? Tak tady někde chcípne, ne?" usmál se drze Joe. "Hele, nezačínej zase. Nebo tě budu podezřívat z toho, žes ho zabil ty," řekl Stanley. Ve světle baterek zasvítila jizva na čele. Joe schválně vytáhl nůž, přišel k němu a mával jím před Stanleyovým obličejem. Provokoval ho a připomínal mu dávnou bitku. Stanley se naštval. Kopl Joa do břicha. Ten se svalil k zemi. Stanley na něj skočil a dal mu tři rány pěstí. Joe se po každé ráně ještě práskl hlavou o půdu. Pak ale chytil Stanleyho za krk a stiskl. Stanley ze sebe vydal úzkostlivý křik. Ostatní vojáci se je snažili oddělit. Chytili Joa za ruce a odtahovali je od Stanleyho krku, dokud trochu nepovolil. Přidušený Stanley zůstal chvíli ležet. Naštěstí byl ovšem v pořádku. Všichni začali Joeovi nadávat. Nejvíce na něj byl naštván Dwayne. George bitvu nesledoval. Dal se po Lawrencových stopách. Vedly do lesa. Neměl by tam chodit sám, ale s tou vojenskou sebrankou, která ho jednou zachránila, a pak se její členové tak krutě rvou, už nechtěl být. Les byl tajuplný. Odevšad se ozývalo bzučení hmyzu a kuňkání pralesních žab. George se na chvíli zastavil. V lesní půdě už žádné stopy neviděl, a navíc zjistil, že se od zmizelé farmy a od vojáků už příliš vzdálil. Temnotou však procházely tiché zvuky. Něco kráčelo po lesní půdě. "Hej, Lawrenci!" zařval George. Netušil, že by se zde mohlo nacházet něco děsivějšího, než zbabělý paleontolog Lawrence. Žádná odpověď, tak se George vracel. Najednou si všiml, že asi deset metrů od něj, u kořenových náběhů jednoho stromu, leží lidské tělo. George se zděsil. Přiběhl k němu a obrátil ho obličejem vzhůru. Obličej byl neporušený, ale břicho bylo vyhlodané. Lesní hrabanka zde byla pokryta krví, která se stále leskla. Těžko říci, před kolika hodinami Lawrence zahynul, bylo však jisté, že jej něco zabilo. George vlastně nemusel dlouho zjišťovat, co by to mohlo být. Uslyšel hlasitý dech. Prudce se otočil a baterkou posvítil na hlavu netvora. Ale... Tohle zvíře přece znal! Vždyť to byl Ceratosaurus z pravěké Tanzanie!


Jak se tu ocitnul? Ceratosaurus zařval. George vstal. Stále pohlížel na naštvaného Ceratosaura a přitom se marně snažil vyšplhat se na strom po kořenových nábězích. Jakmile z nich sklouzl, Ceratosaurus po něm vyběhl. George střílel. Zasáhl krk dinosaura, ale střela zřejmě jen odřela jeho tuhou ještěří kůži a rozhodně jej nezastavila. George se tiskl ke stromu. Tohle přece nemůže být pravda! Ale bylo tomu tak. Smrt se blížila. Vojáci se teď hádají na planině kus odsud a neví nic o tom, že George potká stejný osud, jako nebohého zbabělce Lawrence. A neví nic o tom, že se tímto lesem ze záhadného důvodu potuluje Ceratosaurus. George už unikl ze spárů budoucí stonožky, budoucí chobotnice, ba i ze spárů jurského Razanandrongobe. Ale tentokrát je po všem. Není tu nikdo, kdo by ho zachránil, a on sám už se také nezachrání. Zoufale se v poslední chvíli pokusil vystřelit, když ke svému zděšení zjistil, že pistole, kterou držel v roztřesené ruce, již nemá žádné náboje. Ceratosaurus slinil a tiskl svou hlavu k Georgově obličeji. A pak najednou jeho oči skoro vyletěly z důlků. George se zarazil. Ceratosaurus se bolestně otočil. George spatřil obrovský oštěp, mocně zabodnutý v dinosaurově páteři. Ten se sotva mohl pohybovat. S vrčením sebou sekl tak, že se půda otřásla. Z temnoty vyskočil člověk. Byl celý špinavý a oblečený v cárech šatů. Chytil George za ruku a utíkal s ním pralesem daleko odsud. V té tmě už George nic neviděl, jen spoléhal na to, že ho tajemný zachránce vede do bezpečí. A skutečně. Dovedl ho do malé jeskyňky v lese. Malým otvorem by sem nemohl projít žádný nebezpečný živočich. George ani nevěděl, proč ho zachránce z místa odtáhl. Snad hrozilo další nebezpečí? Otrhanec škrtl sirkou a zapálil malou lampičku. Položil ji na vystouplý kámen. Teprve teď se v Georgově obličeji objevil výraz úžasu. Toho muže přece znal! "Rád tě vidím, Georgi. Neviděli jsme se víc než měsíc, co?" zeptal se ho. "Ale to... To přece není možné... Tobě se to povedlo! Zachránil ses!" vykřikl George. "Jo, ale nebylo to tak snadný," řekl otrhanec. "Fernando Cortes. Expert na život v pralese. Já věděl, že nejseš mrtvý," šeptal překvapeně George. "Jo, kámo, unikl jsem už ze sevření pytláků v pralesích, ze sevření Deinonychů v Džungli času jen proto, abych šel tebe a Freddyho Dixona hledat do pravěku. A pak jsem zase unikl z těch strašných krvavých časů. Když jsem tehdy utíkal před Ceratosaury, zastavili mě. Ty jsi zmizel v jiné časové smyčce. Já chtěl projít do jednadvacátýho století, ale Ceratosauři se před průchod postavili. Tak jsem musel vylézt na nějaký strom, abych je setřásl. Smyčka se pak zavřela a já zůstal uvězněný v pravěku. Jenže před pár dny se otevřela nějaká smyčka v jurským lese úplně sama a já jí prošel sem. Do současnosti. Nemůžu tomu uvěřit. Potuloval jsem se tu po kostarickém lese a hledal civilizaci, ale marně. Až jsem našel tebe. Nemůžu tomu uvěřit. Naposledy jsme se viděli o stopadesát milionů let dřív na opačný straně světa, a teď se setkáváme tady," mluvil Fernando. "Já byl zachráněn americkými vojáky. Jeremy Stewarts je nakonec upozornil na zprávu, která mu došla. Ještě že tak. Ale zachránili mě z budoucnosti. A teď se tudy proháníme, abychom zjistili, co jsou zač ty samovolně se otevírající časové smyčky. Zničili jsme totiž stroj v Džungli času, a ony se pak začaly samy otevírat," vysvětloval spěšně George. "Něco mě napadlo, Georgi. Možná vím, jak tenhle útěk před časem dovést do cíle," řekl na to Fernando.

Ví snad Fernando něco o časových smyčkách? Proč se otevřela zrovna ta, jež umožnila Fernandovi vrátit se do našeho světa? A existuje způsob, jak všechny tyto problémy vyřešit? Zdá se, že ano. Otázkou je, zda se našim přátelům podaří dosáhnout svého cíle... Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 52.8% (283)
2. Do smrtelných čelistí 23.7% (127)
3. Pekelné akvárium 23.5% (126)

Komentáře

1 Martinoraptor Martinoraptor | Web | 9. srpna 2017 v 20:09 | Reagovat

Super část. Čekal jsem, že se z toho George dostane, ale takovou záchranu jsem teda nečekal.

2 Safaripark team Safaripark team | 9. srpna 2017 v 21:22 | Reagovat

Dlouho jsem se tu nebyl podívat, mám co dohánět, ke čtení je tu plno nových témat. Super. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama