Lovci kryptidů 2: Tatakai (1/5)

28. září 2017 v 12:11 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulém díle, nazvaném "Ozubený teror", vyrazili Lovci kryptidů do Montany, aby odhalili tajemství raptorů, kteří děsí obyvatele města Miles City. Nakonec však museli bojovat s vlastním nepřítelem, obrovitým, inteligentním a železným robotem Metallerem, kterého za nimi vyslal Deylin Nieto ze základny na dně jezera Nikaragua ve Střední Americe. Pierre se k Lovcům kryptidů nepřidal, smutnil totiž po své sestře Sabine. Jakmile se Jack a ostatní vrátili na základnu v Londýně, zjistili, že Pierre odletěl do Japonska. Někdo ho tam nalákal na "zprávy týkající se smrti jeho sestry". Co to má znamenat? Problémy přicházejí...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST PRVNÍ:
Pierre seděl v kanceláři japonského seržanta. Několikrát se ho zeptal, jak se japonská policie dostala k informacím, jež se mají týkat smrti jeho sestry, která přece byla zabita v kanadském Yellowknife. Seržant mu na to několikrát odpověděl, ale Pierre se v té smršti faktů nedokázal vyznat. Už teď se mu točila hlava. Zuby se mu zlostí zatnuly, když seržant vyslovil další větu: "Vaši sestru nezabil Sam Weber. Pouze se městem pohyboval, ale to neznamená, že to byl on, kdo ji zavraždil. Skutečným vrahem Vaší sestry je tento muž." Policista vyňal z tlusté knihy fotografii. "Jack Owen," řekl Japonec. Pierre vykřikl. Trhl sebou a rukou zasáhl stařenku, která seděla vedle něj - v letadle. K Pierrovi okamžitě přispěchala letuška. "Stalo se Vám něco, pane?" ptala se ho starostlivě. Pierre nahlas vydechoval. "Ne, ne... V pořádku... Jenom... Jenom se mi zdál hrozný sen... Promiňte," říkal a držel se za čelo. Otočil se ke staré paní. "Promiňte, nechtěl jsem Vás vylekat," řekl jí, ale stařenka se jen usmála a řekla mu, že je to v naprostém pořádku, a že byl měl více cvičit, aby byly jeho pohyby koordinovanější. Letuška odešla, zvědaví pasažéři si zase začali hledět svých věcí a Pierre se díval ven z okna. Pozoroval hustá bílá mračna. Zatímco letuška oznamovala, že letadlo za půl hodiny přistane v Tokiu, přemýšlel Pierre o tom, co se mu zdálo. Byl vystrašen. V poslední době se mu o smrti Sabine a událostech s tím spojenými zdálo neustále. Vzpomněl si, jak ho před nedávnem ostatní Lovci kryptidů přišli navštívit do jeho pokoje, když křičel ze spaní. Vzpomněl si také, jak se ho dotklo, když se jeho přítel Jack jen zmínil o Sabine. Teď míří do Tokia, aby zjistil o její smrti více. Nepřemýšlel však o tom, proč mu zpráva přišla. Pierra se čím dál víc zmocňovala touha po pomstě a po odhalení pravdy o smrti Sabine. Když se mu zdál sen, v němž seržant obvinil vedoucího týmu, dokázal tomu Pierre uvěřit. Jeho mozek je nyní to, co dokáže Lovce kryptidů učinit slabými... Nastával večer, když Pierre vystoupil z letadla a ocitl se na letišti v Tokiu. Město bylo již osvětleno všemi barvami, slunce zapadalo, obloha byla pokryta červánky. Pierre přišel do hlavní haly budovy. Brzy spatřil Japonce, který k němu přicházel a vítal ho. Pierre se trochu zděsil. Muž byl však velmi přátelský. "Mí kolegové Vám napsali dopis, že ano?" řekl a usmál se na Pierra. "Jak jste mě poznal?" zeptal se nejistě Pierre. "Známe Vás, a víme, co Vás trápí," řekl Japonec. Pierrovi se skoro zatočila hlava. Do hlavy se mu promítla chvíle, kdy mu oznámili smrt Sabine. "Co o tom víte?" zeptal se muže a přidržel se ho, protože měl pocit, že upadne. "Všechno, pane. Brzy se dozvíte pravdu," řekl mu Japonec a jemně ho za ruku chytil, aby mu ukázal, že se mu dá důvěřovat. Pierre opustil Velkou Británii jen pár hodin předtím, než se dalším spojem do Tokia vydali ostatní Lovci kryptidů. Jack se snažil Pierra kontaktovat, ale ten si zřejmě vypnul svůj mobil. Let byl dlouhý. Když se Lovci kryptidů ocitli na stejném letišti, jako několik hodin před nimi Pierre, bylo Tokio zahaleno rouškou temnoty. Město však svítilo, odevšad se ozývaly zvuky, svítily zde japonské nápisy. Jack, Paline, Fahad, Roger a Akihiko procházeli ulicemi. "Najdeme si hotel? Nebo budeme v noci pátrat po Pierrovi? Nebo zjistíme kde se ubytoval?" navrhoval Fahad. "To ještě nevím," řekl Jack, a všechny to překvapilo, jelikož Jack byl tím, kdo měl vždy v rukávu náhradní plán. "Akihiko, tohle je tvoje země," obrátil se Fahad na svého japonského přítele. "Nikdy jsi nám neřekl, jak jsi tady žil předtím, než ses k nám přidal..." pokračoval. Akihiko jen pokýval hlavou. "Je to trochu jiný příběh, než bys čekal," řekl tajemně. Znělo to stejně tajemně, jako zvuky ozývající se z temných uliček Tokia. Všechna ta auta projíždějící ulicemi jako by byla náhle tím jediným, co dávalo této skupince lidí jistotu, že se zde neztratí. "Tokio není takové, jaké si myslíte, že je," řekl Akihiko, "ať už sem Pierra nalákal kdokoliv, existují tady lidé, kteří se ho dokáží zbavit dříve, než vůbec zjistíme, kde se nachází." "Jak to myslíš?" obrátil se k němu Jack. Akihiko se schválně obrátil k jedné tmavé uličce. Polorozpadlé domky zde byly popsány japonskými znaky. Vítr si hrál s listy, které dopadaly do špinavých kaluží vody. Jack pochopil, co tím chce Akihiko naznačit. "Jacku, víš, kdo jsem. Nech mě se po Pierrovi podívat v tomto enigmatickém světě," řekl Akihiko.


V místnosti hotelu stál Jack spolu s Akihikem a sledovali noční Tokio. "Běž, kámo. Hodně štěstí," řekl Jack. Akihiko vyšel z hotelu. Připnul si na černý oblek, tentokrát nevybavený nápisem "The Cryptid Hunters" svůj opasek se zbraněmi. Nasadil si masku černou jako noc, do které se ponořil. Akihiko se proměnil ve své druhé já. V muže, kterého Lovci kryptidů sotva znali. Ale muže, který není jen bojovníkem s železnou tyčí. Jack, Pauline, Fahad a Roger si o půlnoci zašli do čajovny v přízemí hotelu. Popíjeli čaj a mluvili spolu o Pierrových problémech. "Nechci nic říkat, Jacku," zadíval se na něj trochu temně Roger, "ale mám takový pocit, že nás Pierre zavede do problémů." Do místnosti vtrhl jakýsi drsný japonský mladík. Přišel k číšníkovi a na něco se ho japonsky zeptal. Ten mu jen něco odpověděl a pak pokračoval v leštění sklenic. Mladík prohlížel hosty v místnosti. Pak přišel k Jackovi. "Pojďte se mnou. Ven," řekl rychle anglicky. "Promiňte? Vy mne znáte?" optal se ho Jack. Mladík gestem rychle ukázal, aby ho Jack následoval. Jack posunkem naznačil Rogerovi, aby zde s ostatními zůstal, ale zároveň byl připraven do akce. Jack vyšel s mladíkem ven na ulici. Byl překvapen rychlostí, s jakou ho mladík chytil za ruku, zkroutil mu ji a přitiskl ho ke zdi. "Jestli budete křičet, tak Vás zabiju," zašeptal mladík. "Hele, kámo, právě si sáhl na nesprávnýho," usmál se Jack a druhou rukou sáhl po laserové pistoli. Ale mladík mu ji vykopl z ruky. Druhou rukou chytil Jacka pod krkem a stiskl. "Kdo jste?" zeptal se Jack. "Nikdo, s kým byste si chtěli zahrávat. Opusťte Tokio. Hned," odpověděl Japonec. "A když ne?" usmál se bolestivě Jack. "Tak tohle," řekl mladík a ještě více stiskl Jackovo hrdlo. Zničehonic však dostal kopanec do hlavy a od Jacka doslova odletěl. Černá postava udělala ve vzduchu dvě salta a pak svýma rukama sama tiskla mladíkovo hrdlo. Když se železná tyč dotkla jeho krku, došlo Jackovi, kdo ho zachránil. Ten maskovaný muž byl Akihiko. Japonec cosi křičel, do ulice vběhli jeho komplicové, ale hned zase utekli. Jediné, co Jack rozuměl ze slov vyděšeného Japonce, bylo "habu". Pak ho maskovaný Akihiko pustil a mladík zmizel v temnotě ulice. "V pátrání hodlám pokračovat. Habu má stopu," řekl Akihiko. Pak ve tmě zmizel stejně rychle, jako se v ní objevil.

Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maty26 Maty26 | Web | 28. září 2017 v 18:58 | Reagovat

Těším se na další část :)

2 Martinoraptor Martinoraptor | Web | 28. září 2017 v 19:41 | Reagovat

Skvělé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama