Lovci kryptidů 2: Tatakai (3/5)

14. října 2017 v 10:32 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Pierre Leroy, trpící depresemi ze ztráty své sestry, byl nalákán do Tokia bandou zločinců, která s ním a s Lovci kryptidů má nekalé úmysly. Ale zatímco je Pierre v bezvědomí poté, co do jeho krku bylo vstříknuto jakési sérum, prohledává Akihiko Yukimura ulice japonského hlavního města ve snaze vypátrat zmizelého člena týmu. Už zjistil, že se v temných ulicích Tokia skrývají podivní čtyřnozí, dlouhokrcí draci s neuvěřitelně dlouhými zuby. Donutil jednoho ničemu, aby mu řekl něco o Amanovi, muži, kterého Akihiko zřejmě zná. Ale o co zde jde, to Lovci kryptidů zatím nezjistili...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST TŘETÍ:
Bylo bezvětří. Na okraji Tokia bylo ticho. Tma stále zakrývala vysoké domy, jejichž obyvatelé se už uložili ke spánku. A pak náhle jako výbuch bomby vycákla z kaluže voda, když do ní vkročil muž celý oděný v černém. Utíkal k domu, ve kterém se před několika hodinami Pierre setkal s ramenatým Japoncem, a z něhož později utekl, ale byl znovu chycen. Neskutečně agresivně prokopl Akihiko dveře a skočil do tmavé chodby. Vytáhl svou složenou tyč, zmáčkl červené tlačítko, tyč se v rychlosti prodloužila, a maskovaný Akihiko ji nastavil před sebe. Očekával totiž útok, a byl připraven postavit se nepříteli. Z tmavého zákoutí chodby jako blesk vylétl kulatý předmět. Velkou rychlostí letěl proti Akihikovi. Byl to nějaký dron. Kolečko v jeho přední části náhle zrudlo. Vyšla z něj laserová střela. Akihiko uskočil, odrazil se od zdi a skočil těsně za dron, který ho minul. Svou železnou tyčí ho srazil k zemi. Rudé světlo pohaslo, dron byl odrovnán. Ale pohled zpět Akihika ujistil, že ještě není po všem. Když se ve tmě rozsvítilo dalších deset takových světel, věděl, že nemá šanci. Rychle z budovy vyběhl. Malé kulaté drony se hnaly přímo za ním. Letěly neuvěřitelnou rychlostí, ale rovněž tak Akihiko utíkal takřka bleskurychle. Jedinou rukou se chytil drátu visícího ze střechy nízké budovy a jako atlet na ni vyskočil. Pak železnou tyčí srazil dva drony. Uskočil laseru, který vyšel z toho třetího, vytasil svůj samurajský meč a rozsekl ho. Další dron takřka narazil do Akihikovy hlavy, avšak černý ninja mu včas zasadil ránu tyčí, která jej skrz na skrz prorazila. Stále tu však bylo dalších šest dronů. Akihiko si ovšem rozhodně nezoufal. Byl mužem beze strachu. Nebyl to Lovec kryptidů, teď to byl muž, kterého se v Tokiu bojí každý gangster, neskutečně zuřivý bojovník, který útočí i na stín! Rychlým pohybem jediné ruky roztočil svou železnou tyč a dvěma dronům zasadil rány, která by člověku nejspíše nadvakrát zlomila páteř. Pak seskočil ze stříšky. Udělal to v pravou chvíli, jelikož stříška se vznítila poté, co ji další dron zasáhl svým laserem. Akihiko se obrátil k budově, do které prve vkročil. Rozběhl se ještě rychleji než předtím. Zbylé drony ho následovaly. Hnal se přímo proti zdi. A pak v poslední chvíli nadskočil. Drony se rozmlátily o zeď. Teď ho konečně nesledovalo. Asi tak deset vteřin nahlas oddechoval, pak konečně znovu vkročil do domu a dal se v něm po schodech do prvního patra. Všude bylo zhasnuto. Prokopl dveře, ve kterých se předtím nacházel Pierre. "Á, zdá se, že v místnosti pro hosty někdo byl," řekl si Akihiko. Baterkou svítil na netknutou sklenici limonády, která stála na stole. "Starý dobrý trik Amana," pomyslel si Akihiko, "ještě stále podává limonádu. Jako by na ni někdo z jeho 'hostů' měl někdy vůbec chuť..." Akihiko měl s Amanem jisté zkušenosti. Teď se však zdálo, že pátrat do Pierrovi ve zcela opuštěné budově nemá smysl... Svítalo. Lovci kryptidů se sešli před hotelem. Fahad byl celý rozespalý, Roger neustále zíval, a Jack také celkem rozmrzelý. Celou noc totiž myslel na svého kamaráda Pierra a bál se o jeho život. Z hotelu konečně vyšla Pauline, která se předtím ještě na chvíli zdržela v koupelně. "Všechno bude v pořádku, Jacku. Pierre se najde," řekla mu, když uviděla jeho starostlivý obličej a objala ho. "To doufám," řekl rozhodně Akihiko. Vycházel z parku, oblečený do svého civilního oděvu. Všichni na něj upnuli své zraky. "Špatné zprávy, kámo?" zeptal se ho Jack a přišel k němu. "Docela," zamračil se Akihiko, "vypátral jsem doupě muže, který Pierra unesl. Znám ho. Mám s ním... Krvavé zkušenosti..." "O té své minulosti bys nám mohl někdy povědět, Akihiko," řekl trochu nejistě Fahad. "A co je s tím mužem, jehož doupě jsi našel?" zeptal se nedočkavě Jack. "Je opuštěný," zamračil se ještě výrazněji Akihiko. Avšak než stačil Jack něco říci, Akihiko ho předběhl svými slovy: "Znám jednoho skvělého muže, který nám pomůže. Před pár hodinami jsem mu volal. Je to člověk, který mě toho v životě mnoho naučil, a díky němuž bojuji proti těm, kteří mne v minulosti chtěli zničit. Hotel, ve kterém se dnes ráno ubytoval, se nachází kousek odsud. Pojďme." Prošli jen několik ulic a ocitli se před tím hotelem. Před ním už stál starý, plešatý Japonec s šedivými vousy. Byl útlý, ale ruce měl svalnaté, a byl oblečen ve fialovém kimonu. "Tak tohle není naše teritorium," usmál se na Jacka Roger, a ten přikývnul. Jen pohled na samurajský meč značil, že muž ve fialovém je čímsi pozoruhodným. "Rád Vás vidím, pane Makoto," usmál se Akihiko. "Habu," řekl rozvážně a vesele pan Makoto, "jsem rád, že jsi zpět." "Chytil jste ranní let?" optal se ho jeho žák. "Ano. Přiletěl jsem asi před dvěma hodinami a našel si tento luxusní hotel. Avšak náš domov na ostrově Sado je mnohem krásnější... S čím potřebuješ pomoci?" Akihiko mu vše vysvětlil v japonštině, takže ostatní Lovci kryptidů ničemu nerozumněli. Mohli se jen dohadovat, o čemž tam ti dva mluví. Po dvacetiminutovém rozhovoru, během něhož si oba sedli do trávy v parku, posadili se vedle sebe a hovořili spolu se zavřenýma očima, Akihiko vstal, potřásl Makotovou rukou a poděkoval mu. "Nezapomeň, kým jsi," loučil se s ním pan Makoto. "Počkej, to on přiletěl z ostrova Sado do Tokia jen proto, aby s tebou dvacet minut mluvil?" zeptal se s úsměvem na tváři Fahad. "Vím, kde najít Pierra," prohodil Akihiko. "Jak to ten muž ví?" optal se ho Jack. "My víme všechno," řekl na to Akihiko. Sáhnul do kapsy a vytáhl svou teleskopickou tyč, opět zmáčkl červené tlačítko a tyč se prodloužila. "Je čas na zúčtování," zasupěl.


Setmělo se. Lovci kryptidů vyrazili do ulic Tokia, oblečeni ve svých spandexových oděvech. Jen Akihiko byl oblečen po svém, tak, jak ho místní darebáci znají. Akihiko sdělil svým přátelům jméno ulice. "Dobře. Já a Pauline tam poběžíme severním směrem. Fahad a Roger se tam dají od východu, takže tam přiběhnete o pár minut později než my. A ty...?" řekl Jack. "Já zaútočím na stín. Jinými slovy, budu tam dřív než vy. Běžte!" odpověděl Akihiko. Jinou ulicí se dal prudkým během tam, kam měli všichni namířeno, avšak on běžel rychleji, byl hbitější, přeskakoval různé překážky... Konečně vkročil do další temné uličky. Zastavil ho však strašný skřek. "Očekával jsem tě," zasmál se někdo. Na zídce stál mohutný Japonec. "O co tady jde, Amano?" zařval Akihiko. "Věř mi, bude lepší, když se to nikdy nedozvíš..." supěl Amano. Znovu se ozval ten skřek, a z temnoty se vynořil onen dvoumetrový, zubatý drak. Hnal se proti Akihikovi. Ten vytasil svůj meč a jedinou ranou mu přetnul všechny zuby v horní čelisti. Zvíře sebou zmítalo, a ocasem Akihika praštilo. Meč zacinkal, byl teď daleko od svého majitele. Ale Akihiko se přece nevzdá! Svou tyč narval hladovému drakovi do tlamy a trhl s ní. Šokované zvíře na chvíli ustoupilo. Akihiko vyskočil na zídku. Kopl Amana do břicha, ale tomu to zdá se nevadilo. Akihiko opět zasupěl, Amana přeskočil a zezadu ho kopl do hýždě. Také bezvýsledně. Amano konečně vytáhl ruku z kapsy. Měl na ní kovovou rukavici. Pod oblečením měl jistě jakési tenké, avšak velmi silné brnění. Bez jediného slova dal Akihikovi ránu do hlavy. "Na tuhle chvíli jsem dlouho čekal," smál se Amano, a pohlížel na paralyzovaného Akihika, ležícího na zádech tak o dva a půl metru níž, pod zídkou... Při běhu ulicí zahlédla Pauline, jak se za rohem jednoho domu vynořil malý, ale též rychle utíkající muž. Vystřelil po Jackovi. Ten byl rázem v síti, která se kolem něj obalila. Pauline se otočila. Vytáhla diamantový nůž, ale Jack na ni jen volal: "Utíkej! Musíš za Pierrem! K tomu domu! Já se z toho dostanu!" Pauline by byla Jacka nejraději osvobodila, ovšem podle ní měl on vždy pravdu, a tak ho poslechla. Utíkala dál. Jack laserovou pistolí síť prostřílel, ovšem jen co se postavil, doběhl k němu ten malý mužík. Takový kopanec do hrudi tedy Jack nečekal. Laserová pistole sice znovu vystřelila, ale byl to laser nejnižšího stupně, a mužíka jen povalil na záda. Oba protivníci se proti sobě postavili, ale mužík byl rychlejší a Jack schytal pár ran pěstí do obličeje. Pozbyl vědomí. Fahada s Rogerem při běhu zastavil zelený drak, který se náhle ocitl v ulici. A za ním byli další. Chlápci po něm stříleli z laserových pistolí, ale jaksi ho nedokázali zastavit. Drak jako by se laserů nebál, jako by ho střely vůbec nebolely. Rogerovi a Fahadovi nezbylo, než se dát na útěk. Pochopitelně však doufali, že do určené ulice se dřív či později dostanou, jen co setřesou ty netvory... Jedinou osobou, která se na místo určení dostavila, byla Pauline. Ani chvíli neváhala. Věděla, jaký byl Akihikův plán, Jack jí ho také vysvětlil, a tak se blížila k domu, v němž se měl údajně nacházet Pierre. Byla to budova odlišná od té, do které předtím vstoupil Akihiko. Šlo o jakýsi zdemolovaný dům, popsaný japonskými nápisy. Pauline od něj byla už jen na pár kroků. Nevěděla, jaké nebezpečí ji čeká uvnitř...

Kdo je Amano? Proč nalákal do Tokia Pierra a chce zničit Lovce kryptidů, a proč tak toužil dát Akihikovi nakládačku? Co jsou zač draci, kteří se zprvu báli Akihika, a teď je nezastaví ani lasery? A co se stalo s Pierrem, který se zde setkal se starým nepřítelem Lovců kryptidů, Samem Weberem? Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Píšete doma nějaký komiks?

Ano, jaký, napíšu do komentáře. 57.5% (46)
Ne, asi by mně to nebavilo. 42.5% (34)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama