Psovité šelmy pravěku: Evropský dhoul

8. října 2017 v 16:39 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Projekt Psovité šelmy pravěku pokračuje. V této části se podíváme na zástupce čeledi psovitých, který patřil k druhu, s nímž se dnes setkáme pouze v Asii. Ve své době žil však na evropském kontinentu…

Jméno: Cuon alpinus europaeus,
Období: pozdní Pleistocén,
Místo: západní a střední Evropa.
Dhoul, latinsky Cuon alpinus, patří mezi známé psovité šelmy jižní a jihovýchodní Asie. Příběh o souboji séonijské smečky se skupinou dravých, velmi agresivních dhoulů se objevuje v Knize džunglí Rudyarda Kiplinga. Dnes bychom se s těmito vysoce sociálními, ve velkých klanech žijícími divokými psy setkali pouze na asijském kontinentu, kde konkurují tygrům a levhartům. Je to ohrožený druh, dnes na Zemi žije už jen 2500 jedinců, velkým problémem je zejména přenos nemocí z domácích psů na dhouly. Nicméně ještě před několika desítkami tisíc let, v poslední, würmské době ledové, byli dhoulové rozšířeni mnohem více na západ. V Pleistocénu se dhoul vyskytoval po většině Evropy, Asie a dokonce i v Severní Americe, kam z Eurasie přešel po tehdy existujícím Beringově mostu. Evropský poddruh dhoula, známý z řady pozůstatků odkrytých v západní a střední Evropě, byl nazván Cuon alpinus europaeus. Molární zuby tohoto dhoula, stejně jako molární zuby jeho dnešních příbuzných, byly pozoruhodně stlačeny, ale zároveň stále sloužily ke krájení masa. Evropský dhoul byl podle paleontologů, kteří jeho fosilie studovali, takřka k nerozpoznání od svého dnešního příbuzného. Snad jen fakt, že byl trochu větší, a svou velikostí se tedy blížil vlku obecnému, činil z něho poddruh odlišný od dnešních asijských dhoulů. Mnoho kostí těchto šelem bylo nalezeno v jeskyních, jako například v jeskyni Cova der Parpalló ve Španělsku. Právě Iberský poloostrov byl zřejmě posledním místem výskytu tohoto zvířete. S koncem doby ledové, před 18 000 až 12 000 lety, se areál rozšíření dhoulů podstatně zmenšil. Snad to způsobil úbytek velké kořisti, která v důsledku globálního oteplení na konci Pleistocénu vyhynula. Dhoulové vyhynuli v Evropě, v severních částech Asie i v Severní Americe, a do dnešních dnů přežili pouze v oblastech od Indie po Jávu (neobývají například Srí Lanku). Evropští dhoulové byli odsouzeni k zániku, když velká stáda sobů odtáhla daleko na sever a zmizeli mamuti, srstnatí nosorožci a další velká zvířena tolik typická pro dobu ledovou. Podle některých spekulací mohl evropský dhoul přežít na Iberském poloostrově ještě do začátku Holocénu, tedy našeho období. Avšak to je pouze domněnka. Kromě úbytku kořisti měla však vyhynutí evropského dhoula na svědomí velká konkurence ze strany vlků obecných, kterým se v Evropě ještě dlouho dařilo, než je o něco později, zvláště v našem letopočtu, začal člověk vybíjet. V Asii nadále přežívající dhouly bohužel také později postihlo neštěstí v podobě lidských lovců. Dhoulové byli vytlačeni z Číny, kvůli člověku vyhynuli na Sibiři a v Mongolsku a tak zůstali skutečně pouze na jihu a jihovýchodě Asie.



Projekt o psovitých šelmách pravěku bude pokračovat, další část napíši již brzy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama