Lovci kryptidů 2: Řev, sníh a dárky (3/6)

17. prosince 2017 v 10:25 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V zasněženém prosincovém Wolverhamptonu pátrají Jack, Roger a policista Ian Crowley po tajemné Buckshawské příšeře, která se do města stáhla ze své původní domoviny v okolí Manchesteru. Pro dva zkušené členy Lovců kryptidů nebyla přítomnost Metallera v temné ulici, v níž zřejmě došlo k souboji kovového giganta s Buckshawskou příšerou, nijak šokující. Zato Ian byl zjevem mechanického zabijáka přímo zděšen. Na jedné z kamerových pastí se pak objevil jakýsi rypák a beraní rohy... Zdá se, že Buckshawská příšera se ukázala...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ŘEV, SNÍH A DÁRKY, ČÁST TŘETÍ:
Policejní auto zaparkovalo před krásným domem ozdobeným věnci, řetězy a spoustou Vánočních světýlek. Ian nejistě vykročil z pootevřených dveří auta. Zaostřoval do tmy a pak rychle pohlížel na svůj tablet. Zvíře stále očichávalo kamerovou past. Dokonce už do kamery několikrát strčilo. "Můžu rozsvítit baterku?" zeptal se Ian, jako by jej už strach z Metallera zcela přešel. "Ještě chvíli počkejte," řekl Jack a nasadil si brýle. "Proč nosíte černé brýle ve tmě? Jste snad světloplachý?" zeptal se s podivem Ian. "Nejsou to černé brýle, i když tak vypadají. Je to termovize," odpověděl s klidem Jack. Roger udělal to samé. "Vidím ho. Je u toho stožáru tam, v neosvětlené části ulice. Propána, to je teda kus!" řekl Roger. Jack z auta okamžitě vytáhl termokameru a začal natáčet. "Kruci, jsme moc daleko. Zkusím se k němu trochu přiblížit. Rogere, vytáhni laserovku a kryj mi záda," navrhl Jack. "Laserovku? Ehm..." vtrhl do jejich rozhovoru Ian, ale už se neodvážil říci více. Jen zkrátka poznal, že výstroj obyčejného anglického policisty se výstroji Lovců kryptidů, světem opěvovaného týmu, nemůže rovnat. Jack pomalu kráčel ulicí k tomu velkému teplému bodu, který ve svých termobrýlích pozoroval. Ian zase pohlížel na rypák zvířete, neustále očichávající kamerovou past, snad ho nějak zaujala. Pak se však Buckshawská příšera náhle otočila. Pohlédla přímo na Jacka. Ten byl už v dostatečné vzdálenosti, aby mohl začít natáčet. Výdech, který ze sebe kryptid vydal, přípomínal zvuky pekla. Zněl, jako by zasyčela pára v hrnci, z něhož vychází kýmsi vydávaný hlas. Přesně to si Jack pomyslel. V tom překvapení to možná bylo přirovnání příliš přehnané, zvuk však Jacka donutil, aby zůstal stát jako solný sloup. Ovládal v sobě strach. Pohlédl na svou ruku a spatřil, jak se mu třese. Na Buckshawskou příšeru stále neviděl, stále nebyla ozářena pouličním osvětlením. Jen tvar jejího těla mu přes termovizi prozrazoval, že to musí být něco neobyčejného, velkého, a podle zvuků i zuřivého. Pomalu začal ustupovat. Křupnutí sněhu. Teplá skvrna se rozehnala proti němu. Jack se otočil a utíkal zpátky k autu. Protože se příšera otočila před kamerovou pastí, spatřil Ian na tabletu naprosto jasně její rohy. "Je to beran nebo co?" zeptal se Rogera. "Střílej, Rogere, střílej!!!" vykřikl Jack. Čtyřnohá těžká váha mu byla v patách. Roger neváhal a po velké černé mase srsti, která se právě vynořila ze tmy rovnou za Jackem, vypálil laser nejnižšího stupně. Zvíře tím trochu odrazil a vyděsil. Ozval se uši rvoucí, zlý skřek. Jack, Roger i Ian nasedli do auta. Ian nastartoval motor, když tu náhle se auto skoro překulilo na bok. A pak následovala další rána, ještě silnější. Obrovský, zakulacený roh, vypadající skutečně jako beraní, prorazil sklo levého předního okýnka. Ian konečně auto otočil. Po další ohromné ráně zezadu odlétlo zadní světlo. Policejní vůz se konečně pořádně rozjel, pronásledován tím bezhlavě útočícím netvorem. "Vidíte na něj? Je to vepřoberan. Doslova!" vyhrkl Jack. Hned nato se auto dostalo do smyku. "Ksakru už, náledí!" zařval Ian a otočil volantem, avšak v rozrušení příliš pozdě. Auto se přetočilo a příšera, přinejmenším šest stop vysoká a útočící jako zuřící býk, narazila hlavou přímo do předního skla. Ian si strhl pás a vylétl dveřmi právě včas. Tlusté rohy se zaryly do sedadla v místě, kde měl předtím hlavu. Monstrum opět zařvalo. Vteřinu nato dostalo do hlavy ránu laserem středního stupně. Na zledovatělém asfaltu jeho ostrá kopyta vydrásala několik rýh, když ho laser odrazil. Tato lekce asi Buckshawské příšeře stačila. Nemotorně se otočila a utíkala pryč od těch lidí, jež střílejí rudé paprsky z pistolí. "Mý auto... Mý služební auto..." drmolil Ian a chytal se za hlavu. "Myslím, že tohle se dalo čekat. Policie Vám dá nové," řekl mu celkem v klidu Jack. Obyvatelé bloku pochopitelně zavolali policii, neboť je vzbudil hluk souboje. Policistů, kteří přijeli, ani toho, který zde byl se dvěma muži podezřele známých tváří, se však už nedoptali, co se té noci vlastně stalo...


V základně Lovců kryptidů zrovna hrála Vánoční hudba. Všemožné anglické i americké Vánoční písničky navozovaly v budově magickou atmosféru. Pierre a Fahad spolu pracovali na stavbě Vánoční stromku. Náhle přiběhl do místnosti Akihiko. "Vypadáš aktivovaně," řekl mu Fahad a zasmál se. "Beru si náš nový vůz," řekl chladně Akihiko. "V pohodě, vždyť ho taky ty jediný umíš zatím řídit," usmál se lišácky Pierre a omylem upustil baňku na svou bosou nohu (v místnosti bylo dost teplo) a vykřikl. "No právě. V centru Londýna se objevily nějaký... Nějaký zrůdy..." vysvětlil vše spěšně Akihiko a v rychlosti za sebou zabouchl dveře. Z garáže tedy vyjel ten brilantní, moderní, tmavý stroj. Nádherné vozidlo, jehož vzhled by se dal jen těžko popsat. Připomínalo něco mezi drahou Porsche a pravým Batmobilem. Dodavatel? Přísně tajný. Akihiko jel jako šílenec. Předjížděl jedno auto za druhým, střídal pruhy, div nezpůsobil dopravní nehodu. Prudce zabrzdil na parkovišti kousek od Trafalgar Square. Kolem něho utíkala spousta lidí. Jakmile uviděl Akihika v černém spandexu s nápisem "The Cryptid Hunters", přiběhl k němu jeden mladík. "Támhle! Támhle jsou! Hledáte je, že?!" zeptal se zuřivě vypadajícího Japonce. "Ano, chlapče," odpověděl Akihiko. Vysunul svou teleskopickou tyč a vběhl na náměstí. Panoval zde chaos. Utíkali po něm malí, oranžoví dráčci. Ti stejní dráčci, které Lovci kryptidů viděli v jezeře Nikaragua, a z jejichž spárů v Nietově podvodní budově unikli! "Šťastný a veselý, hoši," řekl Akihiko, když k němu jeden z těch agresivních, sotva metr vysokých hybridů přiběhl a zuby, připomínajícími malé dýky, se ho chystal kousnout do nohy. Akihiko ho odrazil tyčí a vrhl se proti dalším dvěma. Jedinou ranou je oba skolil. Přihlížející byli ohromeni. Nedaleko velké sochy Otce Vánoc, za poklidného chumelení, spolu zuřivě bojovaly vše ohrožující příšery, které se v centru Londýna záhadně objevily, a snad ještě zuřivější chlapík. Jakmile skolil pátého dráčka, vytáhl z kapsy své uniformy pistoli. Postupně střelami obalil dráčky sítěmi. Další síť vystřelil po příšerce, která se zrovna sápala na jedenáctiletého chlapce, který se jí snažil ubránit taškou plnou Vánočních dárků. Hned Akihikovi poděkoval za záchranu svého života. Poté se dal na bezhlavý útěk. Za Akihikem se totiž objevilo dalších deset dráčků. Jeden z nich byl ale větší, než ostatní. Byl tak jeden a půl metru vysoký a měl fialový hřebínek na čenichu. Vypadal skutečně jako nějaký relikt ze světa prehistorie. Akihiko mu nastavil svou železnou tyč, ale řvoucí netvor ji odhodil jediným pohybem svých předních končetin a narazil zavřenou tlamou prudce do Akihikova břicha...

Dozvíme se, proč Metaller bojoval ve Wolverhamptonu s Buckshawskou příšerou? Proč byla Buckshawská příšera v pořádku, jen trochu víc rozzuřená? A když je ve Wolverhamptonu Metaller, co znamená přítomnost Nietových dráčků v centru Londýna? Přežije Akihiko nerovný souboj s megadráčkem? Vánoční čas se blíží, a s ním i další část!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl seriálu Prehistoric Park je podle Vás nejlepší?

T-Rex se vrátí 24.1% (893)
Projekt Mamut 14.1% (521)
Dinosauří ptáci 15.3% (568)
Jihoameričtí predátoři 14.1% (521)
Obří hmyz 16.1% (598)
Superkrokodýl 16.3% (606)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama