Objevena lebka pliocénního medvěda

8. ledna 2018 v 17:03 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Na konci roku 2017 byly zveřejněny zprávy o objevu a výzkumu lebky pravěkého medvěda, který byl donedávna známý pouze z jediného fosilizovaného zubu. Paleontologové z Canadian Museum of Nature a Natural History Museum of Los Angeles County identifikovali lebku jako pozůstatek medvěda druhu Protarctos abstrusus. Zvíře bylo popsáno Bjorkem roku 1970, a jediné, co z něj bylo ještě před nedávnem známo, byl zub z amerického státu Idaho. Nyní se materiál, díky němuž lze zvíře lépe studovat, rozšířil na zkamenělou lebku včetně spodní čelisti, a také kosti trupu dvou exemplářů. Všechny tyto kosti Protarctose byly nashromážděny během dvacetiletého výzkumu lokality Beaver Pond na kanadském ostrově Ellesmere. Netušilo se, že se Protarctos v době, kdy žil, vyskytoval tak daleko na severu. V arktické Kanadě už byla v období Pliocénu poměrně zima, i když zdaleka ne tak, jako v následujícím časovém úseku historie naší planety, v Pleistocénu, na jehož počátku začala doba ledová. Protarctos byl dosahoval v kohoutku výšky 80 centimetrů, měřil asi 150 centimetrů na délku a vážil 50 až 90 kilogramů. Byl menší než dnešní medvěd baribal, tedy americký medvěd černý (Ursus americanus), i když musíme připustit, že samci dnešních kalifornských baribalů mohou vážit okolo 86 kilogramů, což je srovnatelné (naopak baribalové závislí na tažení lososů na Aljašce mohou dosáhnout tělesné hmotnosti i 115 kilogramů). Nálezy nasvědčují tomu, že před 3,5 miliony let, v době, kdy Protarctos žil, byl ostrov Ellesmere pokryt boreálními lesy, podobnými těm, do nichž můžeme v současnosti vkročit například v národním parku Wapusk v kanadské Manitobě. Během polární zimy přežíval tento medvěd dlouhé období tmy, celých čtyřiadvacet hodin denně nevycházelo slunce, a po šest měsíců byly tehdejší boreální lesy na ostrově Ellesmere pokryty sněhem. Ačkoliv je nález kostí přímo fantastickým objevem, rozšiřujícím naše znalosti především o anatomii tohoto medvěda, i o způsobu, jakým žil a jak se pohyboval, nikdy zřejmě nezjistíme, zda se každou zimu uchyloval k hibernaci. Ze stejné oblasti, jako kosti Protarctose, pocházejí i zkamenělé ostatky pravěkých bobrů, drobných jelenů i tříprstých koní, stejně jako řady druhů ryb. S těmito zvířaty Protarctos sdílel své životní prostředí. Nicméně analýza nalezených zubů a dentálních dutin, uskutečněná s pomocí CT skenu, prokazuje, že Protarctos se živil spíše bobulemi než zvířaty. U medvěda to není překvapivé; z dnešních medvědů je takřka striktním masožravcem teprve relativně nedávno vyvinutý medvěd lední (Ursus maritimus), jenž se specializoval na lov tuleňů. Vzhledem k anatomii tohoto medvěda lze tvrdit, že patřil mezi medvědy z podčeledi Ursinae, byl tedy blízkým příbuzným všech dnešních medvědů s výjimkou východoasijských pand velkých (Ailuropoda melanoleuca) a jihoamerických medvědů brýlatých (Tremarctos ornatus). Dlouho se předpokládalo, že se medvědi začali vyskytovat v chladných mírných oblastech, a též oblastech subpolárních a polárních, relativně nedávno. Grizzlyové, některé populace medvědů černých a medvědi lední však nejsou těmi, kdo učinili první krok na sever. Protarctos je nyní důkazem toho, že tento trend se objevil už v Pliocénu.

Děkuji webu Science Daily za některé z informací a za obrázek. Jistě jde o velmi zajímavý objev. Doufejme, že toho bude o Protarctovi ještě mnoho zjištěno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.8% (305)
2. Do smrtelných čelistí 23.1% (131)
3. Pekelné akvárium 23.1% (131)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama