close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2018

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (3/5)

18. února 2018 v 10:42 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Fahad, Akihiko a Roger byli vysláni do Spojených arabských emirátů, aby zjistili, kdo má zálusk na tajemného Sandwalkera, kryptida, který by se dal jednoduše popsat jako obrovitý krab žijící v poušti. Po setkání s tímto hrůzostrašným zvířetem bylo jejich auto napadeno Metallerem, jemuž dělalo společnost několik arabských mužů... Mezitím v Londýně pozorují muži Gregoryho Martina zbylé Lovce kryptidů, Jacka a Pauline. Pierre je v nemocnici poté, co se opil, a zdá se, že to s ním opět začne házet...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST TŘETÍ:
Fahad se s mohutným kašlem vyprostil z hořícího auta. Držel za ruku Rogera, který při pádu vozidla omdlel. Někde v zadní části vozu, která byla zahalena kouřem, seděl Akihiko. Stačilo mu jen pár dobře mířených ran kovovou tyčí, a omlácená dveře auta odletěla, a Akihiko byl venku. Nebyl na tom dobře. Jediným pohybem prstů roztrhl svůj spandexový oblek v naději, že unikne přehřátí. Fahad poklekl. "Motor za chvíli vybuchne. Musíme pryč," řekl. Akihiko stisknutím tlačítka zmenšil svou tyč, zasunul ji za opasek, a zvedl jedinou rukou ležícího Rogera. Ušli pár metrů a motor se vznítil. Nebyli od exploze moc daleko, a tak je žár doslova bičoval. "Víte, kdy si uvědomím, že jsme ti nejobyčejnější superhrdinové na světě?" zeptal se pomalu se probírající Roger. "Když zjistíme, že omdlíváme, nemůžeme odletět, a... Sakra... Jsme lidi jako všichni jiní," odpověděl si hned na tuto otázku. "Ne, nejste. Nás obyčejní lidi nezajímají," ozval se zezadu jakýsi hlas. Ten kovový nádech... Metaller... Než stačili Fahad, Akihiko nebo Roger něco udělat, byli už ve světě snů, kolem nich byla jen temnota a oni nic nevnímali... Jack a Pauline se přijeli podívat do nemocnice za Pierrem. Ještě před vstupem na oddělení před ně však vběhl zmatkující lékař. "Zákaz návštěv! Na oddělení se nachází nebezpečný pacient..." křičel. "Jaký pacient?" zděsil se Jack. Lékař si až teď povšiml Jackova černého obleku s nápisem Lovci kryptidů. "Je to ten co patří k nám?" zeptal se. Lékař na něj jen poděšeně hleděl. Jack ho svou mohutnou rukou odstrčil a vběhl do chodby. Pauline ho následovala. Pozornost všech sester a doktorů se soustřeďovala na jeden pokoj. Jack do něj vtrhl a spatřil ten strašný zmatek. Pierre řval jako zvíře, a zatímco se ho pár statných, vysokých mediků snažilo připoutat na lůžko, vzpínaly se jeho svaly tak nadpřirozeně, že opravdu vypadal, jako by byl divokým zvířetem, které je kroceno. Nakonec dal jednomu z mediků kopanec do obličeje, toho druhého srazil k zemi loktem a vstal na lůžku. Sestra, jež držela v ruce injekční stříkačku se sedativy, asi přišla o všechny zuby, když jí Pierre kopl do obličeje. Potom z lůžka seskočil. Konečně se tou masou bílých plášťů prodral k Pierrovi Jack a chytil ho za rameno. "Pierre! Co to děláš?! Ty ses dočista zbláznil!!!" vykřikl na něj. Pierre se na Jacka otočil. Ty oči... Byl v nich takový hněv... Jack vrhl rychlý pohled k otevřeným dveřím, ve kterých stála Pauline. "Sérum agresivity... Tys měla pravdu," řekl jí. A pak dostal Jack asi deset ran pěstí do břicha. Svalil se jako podťatý a nevěděl, zda jej víc trápí ta bolest, nebo fakt, že Pierrovi bylo v Tokiu skutečně ublíženo. Pár doktorů Pierra zase zachytilo a přitiskli ho ke zdi. Konečně se jednomu z nich povedlo mu dát uklidňovací injekci. Hned potom je Pierre obrovskou silou setřásl a vrhl se k Pauline. Ta se mu pokusila uhnout, avšak on na ni zaútočil. Jenže Paulininy reakce byly velice rychlé. Vyskočila a přitom kopla Pierra do hrudi. Ta rána ho trochu zchladila. Hned nato chytil zezadu Pierra Jack. Pierre se mu ze sevření vytrhl, následovala další rána do stále ještě bolavého břicha, a Jack měl zase prázdné ruce. Ale ne na dlouho. Vytáhl z opasku laserovou pistoli, hbitě odhodil laserový náboj, vtlačil do zásobníku jiný, vystřelil, a Pierra ke zdi připnula objemná síť. Řev, který Pierre vydával, snad už ani nebyl lidský. "To, co mu dali v Tokiu do krve, asi mělo za následek nějaké genetické změny..." řekla Jackovi Pauline, když mu pomáhala zpět na nohy. Sedativa už začínala působit a Pierre usínal. V tom zmatku Lovcům kryptidů nikdo nepoděkoval, Pierre byl jen přenesen zpět do svého pokoje, upoután na lůžko, a brzy se mělo rozhodnout o tom, co s ním bude dál... Kolem základny Lovců kryptidů, nedaleko odsud, se mezitím pohyboval Sethův vůz. "Sethe, jak to vypadá?" zeptal se ho přes vysílačku Gregory Martin. "Jsou pryč. Nevím, kam odjeli, ale nevrátili se už pár hodin." "Výborně..." promnul si Gregory Martin ruce, sedíce v malé tmavé místnosti v domě pár mil od základny Lovců kryptidů. "Uskutečněte náš plán," rozkázal Sethovi.


Fahad otevřel oči. Byla nad ním krásná, modrá obloha, po které poletovali racci. "Pobřeží?" zeptal se sám sebe. Prudce se posadil a shledal se na pláži. Široko daleko ani živáčka. Na to, že byl možná celé hodiny v bezvědomí, reagoval docela rychle. Sice se trochu zamotal, když se postavil, ale brzy získal rovnováhu. Byl odzbrojen. Části rukávů svého spandexu měl ohořelé. Snažil se vzpomenout si na to, co se stalo při cestě do Bahaddye. No jistě, napadl je Metaller, ten mechanický hlas inteligentního robota by poznal kdekoliv. Dal se na pochod pláží. Přišlo mu divné, co dělá na pláži. Vždyť ještě před chvílí se spolu s Akihikem a Rogerem nacházel uprostřed pouště na hranici Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Podle tvaru reliéfu okamžitě poznal, že toto je pobřeží Spojených arabských emirátů. Byl sem tedy převezen. Neodvážil se ze sebe vydat ani hlásku, zajímalo ho však, kde jsou jeho spolupracovníci. Zatímco pochodoval po liduprázdné pláži, sledoval ho jakýsi muž v černém. Měl masku na obličeji. Za písečnými dunami lemujícími pláž se pohyboval tiše a hbitě jako levhart. Konečně Fahad vystoupil na jednu dunu a povšiml si obrovského létajícího stroje, "zaparkovaného" nedaleko odsud. Kolem něj se pohybovala spousta Arabů. Po Metallerovi, ani Akihikovi a Rogerovi žádná stopa. Bystrého Fahada napadlo, že by mohl zkusit jednoho z těch ozbrojenců napadnout, přivlastnit si jeho samopal a pak s jeho pomocí ostatní donutit, aby vyklopili, co tu vlastně dělá. Nepochybobal o tom, že za své přemístění na pláž mohou oni. Začal se obratně plížit k jednomu Arabovi stojícímu opodál a hledícímu do dálky. Ale než po něm stačil ze svého úkrytu za malou, pískem zaprášenou skalkou vyskočit, už ho k zemi tiskl ten muž v černém. Arab, jenž měl být napaden, pak zamířil Fahadovi do obličeje svým samopalem. "Jste rychlý, pane Ghazalli. Měl jste zůstat na pláži," řekl maskovaný muž. "Kdo jste? Co tady dělám? Kde jsou ostatní Lovci kryptidů?" zeptal se Fahad, neukazující jedinou známku strachu. "Tak mě říkají Black Spier, jo? Tohle je jednotka chlápků, co pro nás dělají. A vaši kolegové, to vám radši nebudu říkat. Nechci, abyste mi dal do držky," zněla odpověď. Několik ozbrojenců dovedlo Fahada zpět na pláž. "Tak černej špión, jo? Děláte pro Nieta?" zeptal se Fahad Black Spiera. Nedostal však odpověď. "Víte, proč jsme vás umístili na pláž? Ne? Tak hele, koukejte," řekl po chvilce Black Spier. Z písku na pláži se vynořili dva středně velcí Sandwalkeři. Roztáhli svá klepeta a pomalu začali pochodovat k Fahadovi. Black Spier a arabští ozbrojenci rychle ustupovali. "Provedeme teď takový malý experiment... Za jak dlouho dva kryptidi roztrhají jednoho Lovce kryptidů," usmál se Black Spier. Neozbrojený Fahad teď čelil obrovskému nebezpečí...

Přežije Fahad setkání se dvěma Sandwalkery? Kdo je vlastně Black Spier, co je zač to velké létací zařízení, a kde jsou Akihiko s Rogerem? Je možné, že byl Fahad přenesen na liduprázdné pobřeží jen proto, aby se stal součástí nějakého Nietova experimentu, jehož cílem je zjistit, jak rychle jsou si odchycení kryptidi schopni poradit s lidskými oběťmi? Na co se chystá Gregory Martin a jeho komplic Seth v Londýně? Co Pierrovi způsobilo sérum agresivity, jež bylo do jeho krve vpraveno Amanem v Japonsku? Válka je tu, a nejde v ní jen o kryptidy, ale o celý svět... Pokračování příště...

Podobnost pravěkých a současných zvířat: Gargoyleosaurus a moloch

17. února 2018 v 10:21 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
První část seriálu Podobnost pravěkých a současných zvířat se zaměřila na obrovitého jurského sauropoda Brachiosaura a současného nejvyššího savce, žirafu. Ačkoliv bychom našli i řadu znaků, jimiž se tato zvířata velmi odlišují, přece jen mají stavbou těla něco podobného. Další tvorové, které si v tomto seriálu přiblížíme, také k sobě nemají vývojově nejblíže, přesto bychom zde jakousi similaritu nalezli...

Během posledních zhruba pěti set milionů let prudké evoluce života na naší planetě se vyvinuli tvorové, kteří jsou si, ač pocházejí ze zcela odlišných živočišných skupin, podobní. Někdy je tato podobnost zcela náhodná, a stojí za ní konvergentní evoluce, typ evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem, neboť je utváří podobné či stejné prostředí, ačkoliv je od sebe dělí celé kontinenty nebo třeba i desítky milionů let. Jindy nacházíme podobnost mezi živočichy, kteří už dávno vyhynuli, a jejich příbuznými, kteří žijí v dnešním světě, a se kterými se člověk může potkat... V tomto seriálu článků se podíváme na zvířata vyhynulá a současná, která si třeba nejsou blízce příbuzná, ale stavbou těla mají něco společného. Druhá část se zaměřuje na jednoho z prvních ankylosaurů, jurského Gargoyleosaura, a v současnosti žijící osnitou ještěrku molocha z vyprahlých oblastí Austrálie. Podívejme se na jejich anatomii, a zjistěme, co mají společného...

GARGOYLEOSAURUS:
S délkou 3 až 4 metry a tělesnou hmotností okolo jedné tuny byl Gargoyleosaurus dobře stavěným a celkově velkým dinosaurem, alespoň tedy na raného ankylosaura, kterým byl. Řadí se do čeledi Nodosauridae, jež se od pravých ankylosauridů lišila tím, že její zástupci nebyli vybaveni kostěnným kyjem na ocase. Pro mnohé z nodosauridů bylo typické nejen důkladné opancéřování zad, ale také řada ostrých výběžků nacházejících se na bocích zvířete. Pravděpodobně se před útoky predátorů chránili tak, že se přitiskli k zemi, čímž znemožnili lovci dosáhnout na nechráněné břicho, a nechali svůj tvrdý zádový kostěnný pancíř terorizovat tak dlouho, dokud lovce nepřešla chuť si takto bezvýznamně hrát. Byli prakticky nezranitelní, tedy v dospělosti. Malí ankylosauři, podobně jako dnešní malí krokodýlové, totiž ještě neměli ztvrdlé kostěnné desky na zádech, což z nich činilo snadnou potenciální kořist. Když při obraně tvrdá záda nepomohla, byly tu ještě ty úžasné ostny, jež dokázaly projet nohou dotírajícího dravce a odstavit ho. Gargoyleosaurus pojídal přízemní rostliny, například kapradiny. Před 154 až 150, případně až 145 miliony let, žil na území dnešního amerického západu. Ve světlých lesích plných kapradin, cykasů a jehličnanů se potkával s různými ornithopody jako byli Dryosaurus a Othnielia, s obrněnými Stegosaury a s velkými sauropody typu Diplodoka nebo Apatosaura. Poměrně celistvá kostra, jež byla odkryta roku 1996 a podle které byl roku 1998 popsán proslulým americkým odborníkem na ankylosaury, Kenem Carpenterem, byla nalezena v Morissonově formaci, tedy na stejném území, jako všechny předchozí jmenované rody dinosaurů tolik typické pro pozdní Jurské období v Severní Americe. Gargoyleosaurus znamená v překladu "ještěr chrlič". Jeho zvláštností bylo, že v přední části čelisti měl sedm zubů. To je mezi ankylosaury velmi neobvyklé, poněvadž pozdější zástupci této skupiny obrněných dinosaurů neměli v zobákovitých čelistech žádné zuby. Jde o primitivní znak, poukazující na to, že Gargoyleosaurus je skutečně jedním z nejranějších zástupců infrařádu Ankylosauria.




MOLOCH OSTNITÝ (MOLOCH HORRIDUS):
V jednadvacátém století žijící tvor, který by se dal připodobnit nejen Gargoyleosaurovi, ale i ostatním nodosauridům a (pomineme-li jejich výrazný kyj na ocase) ankylosauridům, je moloch ostnitý. Moloch je monotypický rod, což znamená, že obsahuje pouze jediný druh, a ten žije ve střední a Západní Austrálii, v pouštních a polopouštních oblastech a v buši. Je však pravdou, že tvor, který se mu výrazně podobá, nemusí být jen obrněný dinosaurus, ale také někteří zástupci čeledi leguánovitých žijící na západě Spojených států amerických. Moloch tedy není jediným současným ještěrem s ostny, je ovšem zřejmě tím nejkurióznějším. Pokud je tento ještěr, v dospělosti dorůstající délky až 20 centimetrů, ohrožen, nastaví protivníkovi své ostny, skryje hlavu mezi přední končetiny a ukáže svou "falešnou hlavu", která se nachází na zádech, a je tvořena měkkou tkání. Tento výrůstek (viz. obrázek) dokáže dravce natolik zmást, že na něj skutečně zaútočí. Když tak však učiní, popíchá se o ostny. Kdyby náhodou zaútočil na molochovu pravou hlavu, také by se pobodal, neboť i ta je porostlá ostny. Moloch je zajímavý ještě dalšími aspekty života. Jelikož žije v pouštních podmínkách, musel se během evoluce naučit nakládat rozumně s vodou. Nalezne-li například malou kaluž v písku, vloží do ní končetinu, a voda se kapilárním pohybem dostane až k jeho tlamě. Když v poušti prší, vystaví se dešti celý, a celým povrchem těla pak absorbuje kapky vody, jež na něj dopadnou. Ani během období sucha není zcela bez vody, v noci totiž jeho tělo pokrývá rosa.


CO MAJÍ SPOLEČNÉHO:
Těm, kteří se o pravěk příliš nezajímají, asi přijde, že Gargoyleosaurus a moloch spolu mohou mít mnoho společného už jen tím, že jsou oba plazi. Avšak plazi jsou parafyletickou skupinou, jednoduše bychom mohli říci, že ne každý je tomu dalšímu příbuzný tak moc, jak bychom očekávali. Ještěři, hadi a dvouplazi patří do podřádu šupinatých, a jsou si tedy blízce příbuzní. Dinosauři sice mají s ještěry a hady společného předka z doby asi před 300 miliony let (jednalo se o diapsidního plaza, jenž byl vybaven dvěma spánkovými jamkami), ale mnohem blíže mají ke krokodýlům a k ptákům, současným dinosaurům. Krokodýlové se někomu mohou zdát jako velcí ještěři, jenže ve skutečnosti mají blíže k ptákům než k jakémukoliv typu plaza. Opusťme však svět taxonomie, který dokáže být pro nezasvěcené dosti složitým. Podívejme se pouze na tělesné znaky. Gargoyleosaurus byl vybaven ostny, které mu vyrůstaly jak po stranách ocasu, tak na bocích. Rovněž moloch je vybaven takovými trny, a zvláště trny na bocích jsou velmi ostré a poměrně velké, kdežto ty na ocase jsou vzrůstově menší. I tím se tato dvě zvířata, jinak se výrazně lišící svou velikostí, podobají. Zřejmě také způsob obrany je podobný. Gargoyleosaurus sice nebyl vybaven "falešnou hlavou", ale při nebezpečí se přitiskl k zemi a spoléhal na ochranu svého brnění. Vystavil se tedy útoku. Stejně tak si v ohrožení počíná moloch ostnitý...


A co nemají společného? Gargoyleosaurus byl dinosaurus, moloch je ještěr z čeledi agamovitých. Gargoyleosaurus byl přinejmenším patnáctkrát delší než moloch. Uveďme ještě, že dospělý moloch váží až 95 gramů, a porovnejme si to s 1000 kilogramy masa, kostí a ostnů jurského Gargoyleosaura... Opět bychom nalezli mnohé, čím se tato dvě zvířata liší. Já však doufám, že se Vám článek o jejich podobnosti líbil. Své názory napište do komentářů.

Obrázek týdne 16. 2. 2018

16. února 2018 v 15:30 | HAAS |  Obrázky týdne
Týden je u konce, je čas na další Obrázek týdne... Tentokrát jsem vybral tuto malbu, která se mi velice líbí...

Popisek k dnešnímu obrázku: Kalifornie, Severní Amerika, před 50 tisíci lety. Vrcholí doba ledová. Avšak pláně Kalifornie jako by jí takřka nebyly zasaženy. Pleistocénní megafauna zde žije v neustálém boji na život a na smrt. Nedaleko řeky, kterou se brodí párek ostražitých kolpíků, zaútočil na divokého prakoně bájný šavlozubý tygr, Smilodon. Vrhá se vyděšenému zvířeti po krku a chystá se svými dvaceticentimetrovými špičáky přetrhnout jeho krční tepnu. Druhý kůň jen zděšeně řehtá a sleduje celé drama možná až z přílišné blízkosti...

Do komentářů můžete napsat svůj názor na tento obrázek... Nyní se už těšte na další části Lovců kryptidů i na další články o ochraně přírody!

Pelanomodon

15. února 2018 v 18:14 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Pelanomodon ("bahenní zub") byl dicynodont z baronem Nopscou popsané čeledi Geikiidae, a žil v období pozdního Permu, před 259 až 252 miliony let na území dnešní Jihoafrické republiky. Byl popsán proslulým skotsko-jihoafrickým paleontologem Robertem Broomem roku 1938 na základě fosilních ostatků nalezených v geologické vrstvě Dicynodon Assemblage Zone v Beaufortově skupině v jihoafrické pánvi Karoo. Tento živočich je jihoafrickou specialitou, jeho kosti už nebyly odkryty nikde jinde na světě. Jemu příbuzná Geikia žila zase ve Skotsku a Tanzanii, toto obdivuhodné rozšíření poukazuje na fakt, že tato zvířata, Pelanomodona nevyjímaje, měla před více než 250 miliony let mnohem větší areál rozšíření, neboť mohla putovat z jednoho kontinentu na druhý prakticky po souši. Tehdy totiž byly všechny kontinenty na naší planetě spojeny v superkontinent zvaný Pangaea, a Pelanomodon se řadil mezi jeho obyvatele. Jednalo se o zavalitého býložravce spásajícího různé mechy, keře a další nízko rostoucí rostliny. Samci a samice se od sebe výrazně lišili stavbou lebky. To v minulosti vedlo k menším zmatkům; byla popsána celá řada druhů, avšak později paleontologové přišli na to, že šlo vlastně jen o různě velké samce a samice jednoho druhu, P. moschops (ačkoliv existuje i další druh, P. rubidgei podle S. H. Rubidgea, podle něhož byl pojmenován i gorgonopsiant Rubidgea). Zvláštní byl Pelanomodon tím, že pravděpodobně dokázal žvýkat svou rostlinnou potravu pouze přední částí čelistí. Nalezené kosti Pelanomodona jsou většinou pouze fragmentální. Dosud nebyla nalezena přinejmenším z poloviny dobře zachovalá kostra, z tohoto důvodu nelze odhadnout velikost tohoto dicynodonta, je však pravděpodobné, že nepatřil mezi ty nejmenší.
Jeho popis naleznete například na anglické verzi Wikipedie.

Příště Geikia!

Ohrožený pakaprovec klamathský

14. února 2018 v 11:18 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Velmi rád píši články o ohrožených zvířatech, která jsou kvůli člověku ve velkém nebezpečí, a nemusí to trvat dlouho, a z naší planety nadobro zmizí tak jako kdysi velcí dinosauři... Není překvapením, že mezi ohroženými zvířaty se vyskytuje tolik sladkovodních ryb. Vždyť znečištění řek, potoků a jezer si jistě vybírá daň na všech živočiších, kteří se vyvinuli a žijí v tomto prostředí. Jiné druhy ryb zase platí za neuváženou stavbu přehrad, a pakaprovec klamatshký, jenž je tématem tohoto článku, je jedním z nich.

C'waam, tak říkají Indiáni kmene Klamath z amerického státu Oregon pakaprovci klamatshkému (Deltistes luxatus). Jedná se o rybu z čeledi pakaprovcovitých (Catostomidae), jejíž zástupci se v jednadvacátém století vyskytují především v Severní Americe, ačkoliv některé pakaprovcovité ryby bychom nalezli i v Číně a v Rusku. Paleontologové již našli řadu fosilií prehistorických pakaprovcovitých, jedním z nejznámějších dávno vyhynulých zástupců čeledi je Amyzon z Eocénu a Oligocénu. Tato ryba, jejíž zkameněliny byly nalezeny například v kanadské provincii Britská Kolumbie či v amerických státech Colorado a Nevada, velmi výrazně připomínala dnešního pakaprovce klamathského, jenž je, jen pro informaci, jedním ze 78 dnes žijících druhů pakaprovcovitých ryb. S délkou 86 centimetrů však patří mezi největší druhy ve své čeledi. Je to poměrně dlouhověká ryba, dožívá se až 40 let, přičemž pohlavní dospělosti dosahuje mezi 6. až 14. rokem. Živí se malými vodními bezobratlými, zooplanktonem a řasami. Pakaprovec klamatshký se endemicky vyskytuje v oblasti Upper Klamath Lake v jižní části Oregonu. Toto velké, mělké jezero v nadmořské výšce 1261 až 1263 metrů je také útočištěm lososa kisuče (Oncorhynchus kisutch), a v jeho blízkosti se kdysi, v 19. století, odehrála Modocká válka. Pakaprovec však neobývá jen toto jezero, pochopitelně se pohybuje také napříč řekami, které do něj vtékají, a tak je rozšířen po celém blízkém okolí. Jeho areál rozšíření je přesto velmi malý. Nejvíce se na osudu pakaprovce podílí fragmentace habitatu, způsobená výstavbou přehrad. Redukované vodní toky už nejsou tolik příhodné pro život pakaprovců. Navíc tato ryba potřebuje řeky a jezera s dostatkem peřejí, a také s dostatkem štěrku na dně. V takových oblastech se totiž pakaprovci třou, a to konkrétně v březnu, dubnu a květnu. Vajíčka obvykle zůstávají na dně řeky či jezera po tři týdny, než se z nich vylíhnou larvy, kterým trvá ještě 40 až 50 dní, než se promění v mladé pakaprovce. Právě zničení takového prostředí, jež pakaprovec potřebuje k rozmnožování, se podepisuje na jeho stavech, a v současnosti jej IUCN klasifikuje jako druh ohrožený. Kromě stavby přehrad však bylo zničeno i 70 % mokřadů v okolí Upper Klamath Lake, a pakaprovec je nejediným zvířetem, kterého tato změna významně zasáhla. Dalším problémem bylo umělé vypuštění rybářsky užitečných ryb do oblasti. Mezi takové ryby, nové a nepůvodní konkurenty pakaprovců, jsou pstruzi obecní a okounci pstruhoví, stejně jako mnozí další. V neposlední řadě je pakaprovec klamathský terčem útoku několika bakterií, jež u něj způsobují morbidní nemoci, často vedoucí ke smrti. Nemoc, při níž rybě doslova uhnijí žábry za živa, je způsobena bakterií druhu Flavobacterium columnare. Tomuto symptonu se říká columnaris, a kromě pakaprovců ji mívají i mnohé jiné ryby, zejména pak sumci. Parazit rodu Lernaea z podtřídy klanonožců (jež se řadí mezi korýše), zase "ojídá" rybu za živa, což způsobuje bolestivá poranění. Tito a jiní paraziti a bakterie by normálně jen kontrolovali stav pakaprovců a nahrávaly k přirozené harmonii v ekosystému, ale problémy, do kterých pakaprovce dostali lidé ničením přirozeného prostředí, spolu s nemocemi způsobují už jen pokles počtu jedinců této jedinečné ryby. Spojené státy americké se ji nyní snaží chránit. Kdysi oblíbené sportovní rybaření pakaprovců, hojné v 60. a 70. letech, už bylo nadobro zakázáno. Důležité je však chránit přirozené prostředí těchto ryb, k čemuž už dochází. Bohužel není jasné, zda bude projekt na záchranu pakaprovce klamatshkého úspěšný, doufejme však, že ano...

Doufám, že se Vám tento článek o ohroženém pakaprovci klamathském líbil. Rád bych přinesl další články o ohrožených či kriticky ohrožených rybích druzích, neboť mám pocit, že jim někdy není ani ze stran nadšenců do přírody věnována dostatečná pozornost.

Asteroxylon

13. února 2018 v 19:47 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Asteroxylon ("xylém tvaru hvězdy") byla raná cévnatá rostlina, která žila na naší planetě na počátku geologického období Devon. Řadí se k nejstarším zástupcům skupiny Lycopodiopsida, jež zahrnuje plavuňovité, šídlatkotvaré či vranečkotvaré rostliny. Asteroxylon samotný patřil do mnohem starší podskupiny, nazvané Drepanophycales. Patřily do ní rostliny žijící na Zemi v obdobích Silur a Devon. Jak již bylo zmíněno, Asteroxylon se na naší planetě vyskytoval v Devonu, kdy rostliny začaly hojně osídlovat souš, stejně jako obojživelníci, a tato podivuhodná kombinace proměnila vzhled našeho světa. Stonek Asteroxylonu měřil více 40 centimetrů na výšku, přičemž se větvil na jakési "větvičky", z nichž každý mohl také měřit asi 40 centimetrů na délku a v průměru měl 12 milimetrů. Rostlina nebyla vybavena pravými listy, místo toho z ní vyrůstaly jakési útvary, vyplněné chlorofylem, jež svým vzhledem listy trochu připomínaly, a dosahovaly délky pouhých 5 milimetrů. Povrch Asteroxylonu byl zdoben průduchy, umožňujícími rostlině fotosyntézu. Existuje řada devonských rostlin výrazně podobných Asteroxylonu, řada druhů dříve přiřazovaných k tomuto rodu už byla reklasifikována buďto jako kapradiny nebo jako jiné druhy raných zástupců skupiny Lycopodiopsida. Roku 1920 popsaný typový druh A. mackiei je však s jistotou druhem platným.
Popisek této rostliny naleznete například na anglické Wikipedii.

Příště Danziella!

Vodnářka tykadlová-Jediný had s párem tykadel

12. února 2018 v 17:23 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Nastal čas na popis jednoho z nejzvláštnějších hadů, které znám... Jedná se o vodnářku tykadlovou!

Latinský název: Erpeton tentaculatum,
Rozšíření: Thajsko, Kambodža a Vietnam,
Velikost: délka 0,7 až 1 m.
Vodnářka tykadlová je jistě hadem, kterého jednoduše nelze zaměnit s žádným jiným. Není na naší planetě dalšího druhu hada, který by byl vybaven párem tykadel. Vodnářka tykadlová bývala dříve klasifikována jako užovka z podčeledi vodnářek, nicméně v současné době už herpetologové uznávají vodnářky (Homalopsidae) za samostatnou čeleď, a rod Erpeton, jehož jediným druhem je právě E. tentaculatum, zahrnuje i širokou škálu dalších rodů, z nichž většina žije v oblasti jihovýchodní Asie od jižní Číny po Novou Guineu, ale i dále. Vodnářku tykadlovou vědecky popsal Bernard Germain de Lacépéde roku 1800, a pracovat tehdy s užovkou, třebaže mrtvou, vybavenou dvěma pohyblivými tykadly, muselo být pro Lacépédeho stejně vzrušující, jako pro dnešní herpetology, kteří až v nedávné době zjistili, k čemu tykadla vlastně slouží. Jedná se o modifikované smyslové orgány, ne tykadla v pravém smyslu jako nacházíme ve světě hmyzu. Nacházejí se hlavě a měří 13 až 19 milimetrů. Pomáhají hadovi vypátrat potravu ve pomalu tekoucích, kalných a často až kyselých vodách, jež tento sladkovodní had, výborný plavec, nejčastěji obývá. Ve vodě, kde je viditelnost na několik centimetrů prakticky nulová, si nemusí namáhat své oči, místo toho používá svých tykadel k registraci potravy v podobě ryb a korýšů. Když začne pátrat po potravě, začne pohybovat tykadly. Pokud had neloví, jsou jinak ztuhlá. Jde o lovce, který číhá na svou kořist v záloze. Může být překvapivé, že je vodnářka tykadlová jakožto vodní had vybavena ovíjivým ocasem. Ten však k něčemu slouží; k ovinutí například kolem větvičky pod vodou. Pak už jen had čeká, až kolem něj proplave nějaká ryba. Tykadla ho na její přítomnost včas upozorní. Velmi zajímavé je však to, že had je schopen odhadnout budoucí pohyb ryby. Zaútočí, ryba se lekne, spustí se u ní prudká reakce, dá se špatným směrem, zrovna tím směrem, kam had zaútočil, a je chycena. Ještě zajímavější je to, že had odhadne, kde se při útoku bude nacházet rybí hlava. Sevře ji svými čelistmi, a začne do ní pomalu vypouštět jed. Jelikož má zadní jedové zuby, které jsou plné, na rozdíl od dutých jedových zubů korálovcovitých a zmijovitých hadů, musí "žvýkat", než se z Duvernoyových žláz vpraví do ryby dostatek jedu. Ten má účinek pouze na některé druhy jihovýchodoasijských ryb, jimiž se vodnářka tykadlová živí... Bohužel není známo, zda je aktivní ve dne či v noci. Ví se však, že je vejcoživorodá. Mláďata přicházejí na svět pod vodou, a v jednom vrhu je jich obvykle 5 až 11. Had tráví pravděpodobně celý život ve vodě, čemuž napovídají výrazně redukované břišní šupiny, které velmi výrazně omezují možný pohyb na souši. Na svrchní straně těla jsou šupiny silně kýlnaté, tzn. středem každé šupiny vede výstupek. Vodnářka tykadlová dokáže zadržet dech až na 30 minut. Je známo, že se v období sucha, zvláště v nočních hodinách, zahrabává do bahna. Tam je potom schopna přečkat celé období sucha, a to bez potravy. Vyhrabe se až se začátkem období dešťů. Zbarvení vodnářky tykadlové se liší, někteří jedinci jsou jednolitě hnědí, další mají až načervenalé pruhy, setkáme se však i s exempláři velmi tmavými se žlutými pruhy na bocích... Ačkoliv je vodnářka tykadlová klasifikována jako druh málo dotčený, v některých oblastech se s divokými exempláři hojně obchoduje, což způsobilo lokální snížení počtu jedinců. To může mít v budoucnosti dopad na osud tohoto druhu...

Příště mehelie kapská!

Nadcházející dokumentární seriály o zvířatech v roce 2018

11. února 2018 v 11:03 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jako velký fanoušek dokumentárních filmů a seriálů o zvířatech současných i prehistorických jsem si řekl, že by nebylo na škodu sepsat článek o některých z velkého množství nadcházejících pořadů, jejichž vydání očekáváme v průběhu tohoto roku. O některých z těchto seriálů jsem se již na svém blogu zmínil, některé zde uvedu zcela poprvé... Pokud se také rádi díváte na dokumenty o zvířatech, divočině, dinosaurech a prehistorii, pak možná tento článek uvítáte... Předem však upozorňuji, že asi neuvedu vše. Žijeme však doslova ve zlaté době dokumentů o přírodě. Je jich natáčeno poměrně velké množství, a já se musím přiznat, že nestíhám sledovat úplně všechno...

Již na podzim minulého roku bylo oznámeno, že se po několika letech rodina Irwinových vrátí zpět na Animal Planet! Je to již více než jedenáct let, co Steve Irwin, slavný "lovec krokodýlů" a velký ochránce přírody, zahynul po osudném setkání s trnuchou... Avšak jeho sen o ochraně přírody je dále plněn jeho manželkou Terri a dětmi Bindi a Robertem, stejně jako celým týmem z Australia Zoo a Australia Zoo's Wildlife Warriors. V roce 2012 se na Animal Planet poprvé vysílal šestadvacetidílný seriál Bojovníci za divokou přírodu Steva Irwina (Steve Irwin's Wildlife Warriors), ale od té doby už uplynulo šest let. Nyní se však Terri, Bindi a Robert na Animal Planet vracejí, a znovu tak nahlédneme do Australia Zoo, zřejmě nejpopulárnější australské zoo, abychom se podívali, jak Irwinovi pracují s krokodýly, hady, a dalšími (nejen plazími) obyvateli zoologické zahrady. Zatím není znám název tohoto seriálu. Před dvěma týdny byl však na americké verzi kanálu Animal Planet, krátce po další epizodě pořadu Puppy Bowl, vysílán krátký sestřih. Ten byl také umístěn na facebookové stránky Australia Zoo. Určitě je na co se těšit, protože v novém seriálu už uvidíme Roberta, který ve svých čtrnácti už vážně připomíná Steva, jak se učí chytat pakobry. Dozor mu dělá Wes Mannion, Stevův nejlepší kamarád a současný ředitel zoo, na kterého si diváci Lovce krokodýlů či Zápisků lovců krokodýlů jistě také pamatují... Na americké Animal Planet se nový pořad Irwinových bude vysílat na podzim, je pravděpodobné, že na evropskou verzi kanálu se dostane zhruba ve stejnou dobu, případně se zpožděním několika týdnů či maximálně měsíců.


Nový seriál Nigela Marvena, Divoké Filipíny ("Nigel Marven's Wild Philippines") bude mít zřejmě již brzy premiéru na Nat Geo Wild v Evropě. Již jsem o tomto novém dokumentu psal, nyní však přidám pár dalších informací... Divoké Filipíny je tedy trilogie, Nigelova společnost Image Impact však sestříhala také dvoudílnou verzi, ve které Nigel neúčinkuje (bohužel nevím, kdo je vypravěčem této verze, neviděl jsem ji). Ta měla premiéru na Nat Geo Wild v USA v pátek 12. ledna 2018 ve 20:00 (1. díl) a 21:00 (2. díl). Nigelova dobrodružství na Filipínách však brzy budeme moci sledovat i my, Evropané. Čeho se v tomto seriálu dočkáme? Například krajty mřížkované, která se zakousla do mikrofonu na kameře, zatímco ji Nigel držel v rukou, nebo jeho první setkání s loděnkou, živoucí fosilií. Nebudou chybět ani podivuhodní liškouni, filipínské vody jsou přece nejlepším místem na světě k jejich natáčení! Dále v seriálu budou účinkovat orel filipínský, žralok velrybí, nártoun... Bude se jednat o první ucelený televizní seriál o přírodě Filipín.


V lednu byla dotočena druhá série v současnosti běžícího seriálu Jeffa Corwina, který je nazván Ocean Treks with Jeff Corwin. Ačkoliv se druhá série, počínající epizodou o výrobě čokolády v Belize, vysílala už na počátku října, druhá série, sestrávající z 26 epizod, stále ještě nebyla dokončena. Ocean Treks je na americké ABC velmi oblíbeným pořadem, stejně jako jeho předchůdce, Záhady oceánů s Jeffem Corwinem (Ocean Mysteries with Jeff Corwin), který za dobu svého vysílání mezi lety 2011 a 2016 dosáhl více než stovky epizod. Bohužel se však Ocean Treks nevysílá v Evropě...


Ačkoliv si velmi oblíbená série Deadly z dětské stanice CBBC dala na chvíli pauzu, už s jistotou víme, že se Steve Backshall vrátí s nějakými nebezpečnými zvířaty tento rok. Už na podzim jsme se dozvěděli o chystaném seriálu Deadly Dinosaurs, který bude mít 10 epizod o 30 minut. S velkou pravděpodobností se bude vysílat na CBBC od dubna 2018. Stevovou základnou pro studium dinosaurů byla přímo nádherně nazdobená scéna s umělými lebkami dinosaurů... V seriálu uvidíme záběry dinosaurů z archivů BBC i zcela nové pokusy např. s ohnivým ocasem Diplodoka (nechte se překvapit, co to vlastně bude zač). Rozhodně se již nemohu dočkat!


A konečně se dostáváme i k široké škále nových dokumentů vyrobených především BBC Natural History Unit. Po velkém úspěchu, který zaznamenala Modrá planeta II na podzim minulého roku, přichází i řada dalších obdivuhodných pořadů. Hodinový dokument Attenborough a mořský drak (Attenborough and the Sea Dragon) nám přiblížil jednoho z největších zabijáků britských vod v druhohorní éře, přičemž byl provázen Sirem Davidem, největším žijícím hlasatelem. Na BBC Two už se vysílal letošní Winterwatch, po vzoru Springwatch a Autumnwatch 2017 z Sherborne Park Estate, a novým, v současné době vysílaným seriálem BBC je pak dokument Zvířata s kamerami (Animals with Cameras), kterým provází známý skotský kameraman Gordon Buchanan. Nová trilogie přibližuje svět zvířat, na něž byly umístěny kamery, jež zachytily obdivuhodné záběry jejich života, které by normálně nemohly být natočeny. Hned v první epizodě se Gordon setkal se surikatami v poušti Kalahari, na něž byly zcela poprvé umístěny kamery. Pak se ještě vydal do Kamerunu za šimpanzi, a poté do Argentiny za tučňáky. Ve druhé epizodě zás nase čekají gepardi z Namibie, ve třetí zase za vlky na jih Francie... A snad ještě na závěr uveďme, že brzy bude mít premiéru další série velkého cyklu Svět přírody, nejdéle běžícího dokumentu o zvířatech v Británii...

V tomto článku jsem neuvedl všechny nové dokumenty o světě zvířat, na které se můžeme v blízké době těšit. Přesto doufám, že Vám poskytl užitečné informace. Bohužel nemohu uvést, kdy tyto chystané seriály zasáhnou obrazovky českých diváků, věřte však, že když budete pravidelně sledovat televizní program, neuniknou Vám...

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (2/5)

10. února 2018 v 10:29 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Lovci kryptidů se dozvěděli o tom, že ve Spojených arabských emirátech, nedaleko hranice se Saúdskou Arábií, vypsal nějaký muž odměnu na Sandwalkera, tajuplného kryptida, jenž je s velkou pravděpodobností velkým krabem či rakem. Jack se domnívá, že tímto mužem je Deylin Nieto. Než dojde k dalšímu neštěstí, měl by se do Spojených arabských emirátů někdo vydat, aby zjistil více. Fahadovy znalosti své rodné země se zde jistě budou hodit... Zdá se však, že bude třeba vyřešit i jiný problém. Pierre byl nalezen zpitý poté, co Kate zmínila smrt jeho sestry Sabine...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST DRUHÁ:
Jack a Pauline vkročili do vedlejší ulice. Kolem Pierra stálo několik policistů a zdravotníků. Chvíli si nemohl vzpomenout na nic z předchozí noci, ani nebyl schopen odpovědět na otázku, jak se vlastně jmenuje. Ale to policistům nezpůsobovalo potíže, vždyť Pierre Leroy u nich byl dobře známý jako jeden z Lovců kryptidů. Do davu složeného z mužů v uniformách vletěl Jack ve svém černém spandexu, a Pauline jej následovala. "Pierre, co se stalo?" ptal se Jack svého kamaráda, který na něj vyjeveně hleděl, maje deku na zádech a podpíraje si rukou hlavu. "Jacku?" zeptal se překvapivě Pierre. "Jsi v pořádku? Vysvětli mi, co se tady stalo..." "Hehe, nevím, já fakt nevím, kámo," odpověděl se smíchem opilce Pierre. "Nevypadá to s ním dobře," řekla Jackovi Pauline. Pierre se pokusil vstát, ale jeden ze zdravotníků jej musel zachytit, jinak by spadl a možná by si rozbil hlavu. "Radši ho odvezeme do nemocnice," řekl pak Jackovi, "obávám se, že mohl prodělat menší otravu alkoholem. Anebo taky ne... Každopádně se pořádně ožral." Opodál pak spolu Jack a Pauline mluvili o Pierrovi, jehož zrovna odvážela sanitka. "Nemusíš se ho ani ptát, proč se opil," sdělila mu Pauline, "určitě je to kvůli Sabine. Nemůže pustit z hlavy, že jí kdysi nemohl zachránit před Weberem." "Je to už tak dávno, a on se z toho pořád nemůže dostat... Sakra..." řekl na to Jack. "Kdo ví, co s ním ještě provedlo sérum agresivity, které mu do krve vpravili v Japonsku. Možná bude lepší, když mu přece jen udělají krevní testy." "Je to už několik měsíců... Myslíš, že by to sérum stále kolovalo v jeho krvi? To je biologicky nemožné." "A co genetické změny?" "Počkej, mluvíme tady o tom, že se Pierre opil, jasné? Ne jestli mu to sérum pošahalo mozek." "Každopádně bude lepší, když se dozvíme, co mu vlastně je," usmála se Pauline na poměrně rozčileného a nervózního Jacka. Není divu, že byl celý nesvůj. Jeho kamarád má velké problémy... Jen kousek odsud seděl v autě muž s černým kloboukem na hlavě a polarizačních slunečních brýlích. "Leroye právě odvezla záchranka. Byl opilý. Takže momentálně je jich tu jenom pět. Ale myslím, že by jich brzy mohlo být ještě míň," informoval svého šéfa. "Výborně, Sethe. Pokračujte v pozorování," odpověděl stařík, stojící s mobilem několik mil odsud. Byl to Gregory Martin. A tento muž, Seth, byl ten vousáč, který nedávno uprchl z vězení. Ten muž, který si na rozkaz Gregoryho Martina fotografoval základnu Lovců kryptidů. Byl hladce oholený, a díky svému přestrojení naprosto neidentifikovatelný. Zajel autem do ulice, v níž se nacházela základna nejoslavovanějších hrdinů současné Anglie, a jak jí tak pomalu projížděl, pozoroval Jacka a Pauline, jak do ní pomalu vcházejí... Vzhledem k problémům s Pierrem i možnosti, že by se děsivý útok Martinových mužů na základnu opakoval přinejmenším ve stejném měřítku, jako zažila Kate, rozhodl se Jack, že tentokrát spolu s Pauline zůstane v Londýně. Do Spojených arabských emirátů se tedy měli vypravit Fahad, Akihiko a Roger - bojovná trojka, bývalí agenti, z nichž jeden zná tuto vyspělou blízkovýchodní zemi dost dobře, protože v ní strávil kus svého života. Když o dva dny později přistáli na letišti v Abu Dhabi, nasedli do teréňáku a vydali se na dlouhou cestu na jih země, nedokázali si ještě ani ve svých nejdivočejších snech představit, co tam zažijí...


Když se Fahad ve svém rodném jazyce zeptal na Sandwalkera v jedné malé vesničce, do které bojovná trojka Lovců kryptidů zrovna přijela, všichni mu byli schopni odpovědět. "Máme kontakt na toho muže, který Sandwalkera chce," řekl jakýsi arabský mladík, který si přitom hrál se svým psem u velbloudí ohrady. "Nachází se tady?" zeptal se Fahad. "To nevíme. Ale má tu své muže. Když Sandwalkera najdete, předáte jim ho." "Jak velký Sandwalker je? A kde ho můžeme najít?" "Toho nenajdete. Je to blbost. Nic takovýho nežije," smál se mladík, "ale někteří říkají, že tahle příšera, tenhle velký krab, žije v malé oáze, které říkáme Bahaddya. Je to daleko odsud. Myslím, že se tam nedávno vydal jeden chlapík z vesnice, ale už se několik dnů nevrátil. Asi umřel v poušti. Je sucho. A jak je velký? Říká se, že je to obrovský krab. Velký asi jako barák." "Jak ho potom někdo může chytit?" "No, říká se, že tam žijí jeho mláďata. Ta se prý dají chytat. Ale nevěřte tomu a ušetřete si tu cestu. Alláh je veliký, ale cestu do Bahaddye vám svou ochranou nezaručí." Fahad se zasmál. Nasedl spolu s Akihikem a Rogerem do auta. Hodlali se okamžitě vydat do Bahaddye. "Jack říkal, že ten chlápek, co Sandwalkera chce, by mohl být Nieto," zamračil se Akihiko. "Určitě. Máme teda kontakt na ty jeho místní přívržence. Něco mi říká, že jsou blízko," odpověděl Fahad. "Sakra, dávej pozor na cestu!" vykřikl Roger. Fahad si uvědomil, že na pouštní cestě se objevilo něco velkého. Rychle zatočil volantem, ovšem bylo už pozdě. Auto do toho narazilo. Naštěstí malou rychlostí. Fahad otevřel dveře. Nedokázal uvěřit vlastním očím. Byli snad ještě desítky kilometrů od cíle své cesty, a už se před nimi rýsovala ta mohutná příšera. Sandwalker, obrovitý krab, zvíře dosud známé jen z arabské mytologie. Jeho oči o objemu tří grapefruitů byly umístěny na stopkách, které lupaly, když zvíře očima pohybovalo. Sandwalker natáhl svá obrovská klepeta k Fahadovi. "Propána. Za ta léta, co jsem tady doma strávil, jsem netušil, že něco takovýho fakt existuje..." zašeptal Fahad, vytáhl laserovou pistoli, a dříve, než ho klepeta stačila sevřít, dostal super-krab takovou ránu laserem, že se o raději o něco vzdálil. Všichni tři nasedli do auta, které bylo naštěstí docela v pořádku, jen některá skla byla poničena. Rozjeli se dál. Byli překvapeni, jakou rychlostí je Sandwalker následoval. Bylo to tak bizarní! Ujíždět autem rychlostí minimálně sedmdesáti kilometrů za hodinu a pozorovat obřího kraba, jak za vámi kráčí. I když nestačil, takže ujeli. Zatímco spolu bojovníci vzrušeně hovořili, netušili, že jsou sledováni. Ne krabem, ale někým jiným. Ve chvíli, když se kola auta ocitla na písečných dunách, ozvala se střelba, pneumatiky popraskaly, a auto spadlo z duny. Okamžitě začalo hořet. Na dílo zkázy se z nedaleké vyvýšeniny dívalo několik arabských mužů. A za nimi stál velký kovový gigant s pětihlavňovým vystřelovačem, jenž se pomalu zatáhl do jeho ruky. A na obličeji toho ďábelského kovového muže se objevil zlý úsměšek...

Metallerova přítomnost dokazuje, že za honem na Sandwalkera stojí Nieto. Ale proč má zálusk zrovna na tohoto kraba? A proč arabští muži zabili v poušti chlapíka, který přenášel pouze mládě Sandwalkera? Kdo ví, v co se toto dobrodružství vyvine. Fahad však bude v přední linii, aby zabránil čemukoliv, co zde tito darebáci hodlají provést... Bude mít Pierrův zhoršující se stav dopad na budoucnost Lovců kryptidů? A co s jejich základnou zamýšlí Gregory Martin a jeho muži? O tom v příštích částech...

Obrázek týdne 9. 2. 2018

9. února 2018 v 16:11 | HAAS |  Obrázky týdne
Zase tu máme víkend, což je naprosto skvělé... Tak proč si nezpříjemnit páteční odpoledne pohledem na tento Obrázek týdne, který je podle mého soudu přímo skvostný?

Popisek k dnešnímu obrázku: Nastal nádherný teplý večer v prehistorické Montaně před 67 miliony lety. Obloha je již pokryta červánky a hejno ptakoještěrů odlétá po celém dni, kdy rybařili, zpět na svá hnízdiště. Slunce brzy zase zapadne, a mnoho dinosaurů se uloží ke spánku. Pro maličkého Purgatoria, raného primáta, který však vypadá spíše jako nějaká stromová myš, je to ovšem doba, kdy začíná být nejaktivnější. Oba Purgatoriové si však musí dávat pozor, velký Tyrannosaurus Rex, král všech dinosaurů, je totiž na obhlídce svého teritoria...

Snad se Vám výběr tohoto obrázku a popisek líbily... Brzy napíši další část dílu Rostoucí problémy z druhé série Lovců kryptidů a budu pokračovat ve stávajících projektech, mezi nimiž jsou Prehistoričtí lasicovití a Psovité šelmy pravěku. Je také možné, že po roce napíši další část Pravěku v Čechách...