close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2018

Scansoriopteryx

8. února 2018 v 18:07 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Scansoriopteryx ("šplhající křídlo") byl malý opeřený dinosaurus žijící v období Jury před 165 až 156 miliony let. Velmi výrazně se podobal poněkud známějšímu Epidendrosaurovi, s nímž patřil do čeledi Scansoriopterygidae. Oba tito dinosauři byli vybaveni značně prodlouženým třetím prstem na předních končetinách, jenž sloužil k udržení se na větvích stromů. Bylo již nalezeno několik fosilií Scansoriopteryxe, a ty dokazují, že byl tento dinosaurus opeřený. Jeho peří se značně podobalo peří dnešních ptáků, a především pak pera směřující dolů měla tvar písmene V. Dalším znakem, kterým se velice blížil ptákům, byla poloměsíčitá kost, která mu umožňovala skládat přední končetiny. Ty tedy výrazně připomínaly ptačí křídla. S velikostí vrabce byl Scansoriopteryx jedním z nejmenších dinosaurů, kteří kdy žili. Dokonce byl po jeden čas považován i za toho vůbec nejmenšího. Tělesná délka činila pouhých 12 centimetrů, přičemž tento opeřený dinosauří drobek dosahoval hmotnosti snad jen několika desítek gramů. Jemu příbuzný Epidendrosaurus však nebyl o moc větší; měřil snad jen o tři centimetry více. Přesto nevíme, zda nalezení jedinci Scansoriopteryxe nebyli pouze mláďaty. Možná, že zkamenělina dospělého jedince teprve čeká na objev... Nesmíme zapomenout na to, že Scansoriopteryx byl pravděpodobně vybaven membránou porostlou peřím, jež skutečně tvořila křídlo. Otázkou však je, jak létal, a zda vůbec létal. Podle odborníků, kteří Scansoriopteryxe studovali, byly jeho přední končetiny na let příliš krátké. Vyvstává otázka, zda alespoň plachtil, ale to také není jisté. Nicméně krátké přední končetiny byly ideální ke šplhání. Toto zvíře mohlo být takovou zvláštní pravěkou verzí dnešního strakapouda. Ten při šplhání po stromech využívá svého ocasu jako podpěry. Dlouhý ocas Scansoriopteryxe mohl sloužit stejně. Mohl být šestkrát až sedmkrát delší než kost stehenní. V porovnání s ptáčaty dnes žijících hoacinů, jež jsou v rané části svého života výbornými šplhouny, byl tento malý jurský opeřenec mnohem lépe vybaven ke šplhání, a to především pro délku svých prstů... Čelisti Scansoriopteryxe byly široké a zakulacené, přičemž spodní čelist obsahovala přinejmenším dvanáct zubů. Zvláštní bylo, že větší zuby se nacházely v zadní části čelisti, kdežto ty menší zaujímaly místo vpředu. Objevila se i hypotéza, že obě čelisti měl Scansoriopteryx pevně spojeny. Tento znak se mezi dinosaury objevuje už jen u oviraptorosaurů. Potravou tohoto tvora se stával především hmyz a jiní bezobratlí... Místem nálezu tohoto zvířete je provincie Liaoning v Číně, chudá farmářská oblast, jež v druhé polovině 90. let proslula starodávnými poklady, které v ní vědci začali nacházet: proslula opeřenými dinosaury. Ačkoliv je místo nálezu typového jedince, tedy jedince, podle něhož byl popsán celý rod i druh (S. heilmanni), neznámé, existuje možnost, že byl nalezen ve formaci Yixian. Paleontologové se bohužel nikdy nedozvěděli, kde byla první zkamenělina Scansoriopteryxe nalezena, neboť byla odkoupena od čínských prodejců zkamenělin. Ti si bohužel s vědeckou prací a záznamy o lokalitě nálezu, nebo alespoň koupi od původního nálezce, starosti nedělají. V geologické formaci Sao Khua v Thajsku bylo odkryto také několik malých vajec, z nichž jedno obsahovalo maličkaté embryo. Původně se předpokládalo, že je mohl naklást Scansoriopteryx. Až později se ukázalo, že byla ve skutečnosti nakladena anguimorfní ještěrkou (byla vzdáleně příbuzná dnešním slepýšům a aligátorovcům).
Popis Scansoriopteryxe naleznete například na anglické Wikipedii či v mezi paleontologickými nadšenci proslulé knize "Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages" od profesora Thomase Holtze.

Příště Pedopenna!

Správce dinosauřího parku - Seznam všech zvířat k 7. 2. 2018

7. února 2018 v 17:59 | HAAS |  Správce dinosauřího parku
Správce dinosauřího parku skončil v poslední lednový pátek (ačkoliv se v létě ještě na dva měsíce vrátí), a tak je každý pátek opět vydáván Obrázek týdne. Ještě předtím, než však Dinosauří park v myšlenkách opustíme úplně, rozhodl jsem se vydat další seznam všech zvířat, o která se správce Dan Jameson a jeho kolegové musí v parku starat. Když Správce dinosauřího parku začal, měli v něm jen čtyři prehistorické svěřence: Leptoceratopse Dina, Rhamphorhyncha, dva nezbedné Tsintaosaury a malé stádečko Othnielií. Počet zvířat v parku se od té doby pořádně rozrostl. Park byl na jednu dobu dokonce otevřen veřejnosti, pak ale opět získal status rezervace a útulku pro zvířata, přivážená především z Isle of Die Oliverem Marshem... Zde je tedy úplný seznam všech zvířecích obyvatel parku.

Leptoceratops,
Tsintaosaurus,
Othnielia,
Rhamphorhynchus,
Cryptoclidus,
Erythrosuchus,
Archaeopteryx,
Lagosuchus,
Siamotyrannus,
Dsungaripterus,
Adelobasileus,
Testudo atlas (Colossochelys),
Wuerhosaurus,
Ardeosaurus,
Teleoceras,
Palaeotis,
Pachyrhachis,
Gallimimus,
Gigantophis,
Anqingosaurus brevicephalus,
Cryptolacerta,
Cobelodus,
Mesembriornis,
Ammonites,
Plesiosaurus,
Deinotherium,
Belemnit,
Abrictosaurus,
Giganotosaurus,
Pulmonoscorpius,
Troodon,
Mesothele,
Arthropleura,
Pterygotus,
Coelophysis,
Masiakasaurus,
Protoceratops,
Brachylophus,
Estesia,
Pteranodon,
Megalancosaurus,
Purgatorius,
Stethacanthus,
Smilodon,
Titanomyrma,
Compsognathus,
Macrauchenia,
Cronopio,
Pterodactylus,
Barbourofelis,
Quetzalcoatlus,
Deinonychus,
Microraptor.

V létě se dozvíme, zda od té doby, kdy jsme Správce dinosauřího parku opustili, přibyla v parku i jiná zvířata!

Pleuromeia

6. února 2018 v 17:53 | HAAS |  Popisy pravěkých rostlin
Pleuromeia byla vysoká výtrusná rostlina. Šlo o typického zástupce flóry Triasu, a dominovala vegetaci jak v Eurasii, tak kdekoliv jinde po světě. Zejména v raném Triasu panovalo v Evropě suché podnebí, proto květena rostla jen na vlhčích místech. Není těžké představit si velkou suchou poušť a malé jezírko v jejím středu, kde se shromažďuje velké mnosžství rostlin. Pleuromeie takovým triasským oázám přímo dominovaly. S výškou až 2 metry se Pleuromeia tyčila nad své kolegyně. Přestože mohla z dálky vypadat jako strom, jednalo se ve skutečnosti o bylinu. Její kmeny byly pokryty jizvami po odpadlých listech, a z vrcholové části rostliny vyrůstalo několik krátkých tuhých listů. Ty byly zakončeny velikou, velmi nápadnou šišticí. Pleuromeia byla suchozemskou rostlinou, jak již však bylo zmíněno, rostla především v okolí vodních zdrojů. Důvodem, proč se této rostlině v Triasu tak dařilo, byl celkem prostý: benefitovala z vyhynutí celé řady rostlin na konci Permu. Byla potomkem té hrstky z obrovské diverzity flóry, jež přečkala Permsko-Triasské vymírání. Kromě pouštních oblastí obývala tato rostlina i pobřeží. Blízkým příbuzným tohoto rodu byla rostlina Isoetes, jež však dosahovala mnohem menších velikostí. Pleuromeiu poprvé popsal německý paleontolog Georg zu Münster v roce 1839 jako jeden z druhů Sigillarie, až roku 1852 ji jako zcela samostatný rod popsal Corda...
Krátký popisek této rostliny naleznete v knize "Velká kniha o pravěku" od Zdeňka V. Špinara s ilustracemi Zdeňka Buriana.

Příště Asteroxylon!

Ruth Hall Museum of Paleontology

5. února 2018 v 17:15 | HAAS |  Muzea, výstavy, zoo a dinoparky
Do rubriky Muzeum, výstavy, zoo a dinoparky bude opět aktivně přispíváno! Tentokráte "nahlédneme" do Ruth Hall Museum of Paleontology na druhé straně planety, na americkém západě...

Ghost Ranch patří k nejznámějším dinosauřím nalezištím amerického západu. Právě odsud pochází nejznámější masožravý theropod období Triasu, Coelophysis, proslulý svou rolí v první epizodě seriálu BBC Putování s dinosaury. V Novém Mexiku nedaleko městečka Abiquiu stojí Ruth Hall Museum of Paleontology, lokace, kterou musí navštívit každý, chce-li se seznámit s historií dinosauřích vykopávek na Ghost Ranch a v jeho okolí, a s kostmi jeho dávných, více než 200 milionů let nežijících obyvatel. Když byl na Ghost Ranch objeven první Coelophysis, psal se rok 1947. O 38 let později, roku 1985, byl do míst nedaleko naleziště převezen obrovský osmitunový blok s dinosauřími kostmi. Tentokrát jej neuzavírala dávná hornina, ale plast. Dinosauří kosti byly převezeny zpět na Ghost Ranch, aby kolem nich bylo vybudováno muzeum (řekneme-li to takto obrazně). Muzeum bylo pojmenováno po amatérské paleontoložce Ruth Hall, jež byla manželkou prvního vedoucího rezidenta Ghost Ranch, Jima Halla. Každý rok nyní proudí do muzea od 2000 do 3000 školáků, kteří se do něj jezdí učit o dinosaurech. Muzeum dokáže zabavit i velmi malé děti; nachází se tu například "nepravé dinosauří vykopávky". Pro návštěvníky muzea, kteří touží po něčem dobrodružnějším, je zde také něco: výlet do skutečné lokality, kde se našly fosilie Coelophysisů. Kdo ví, zda tam někdo z návštěvníků jednou nezakopne o něco, co svět vědy ještě nepoznal... Muzeum se může pochlubit vystavenými kostrami Coelophysise, stejně jako překrásnými modely dinosaura v životní velikosti. Avšak toto zvíře není jedinou ikonou zdejšího muzea. Návštěvníci se mohou seznámit i s kostrou malého novomexického teropoda druhu Tawa hallae, který žil na Ghost Ranch ve stejné době jako Coelophysis, tedy v období pozdního Triasu. Dalším z významných exemplářů, jimiž se muzeum může pyšnit, je zkamenělina archosauriforma rodu Vancleavea. Byl to 1,2 metru dlouhý vodní plaz s krátkou lebkou, z níž vystupovaly velmi výrazné špičáky (snad to byl jakýsi "gorgonopsid sladkých triaských vod"!), tělo měl pokryto osteodermy, tak jako dnešní krokodýlové, a byl ve Zkamenělém lese u Ghost Ranch objeven v 90. letech. Další kostrou, kterou mohou návštěvníci obdivovat, je například Effigia, dinosaurus, jehož správné zařazení bylo dlouho pro badatele otázkou... Muzeum je otevřeno po všechny dny v týdnu. Rozhodně musí jít o velice pozoruhodné muzeum, jež je hodno návštěvy!

Na obrázku se nachází model Effigie z Ruth Hall Museum of Paleontology.

Podobnost pravěkých a současných zvířat: Brachiosaurus a žirafa

4. února 2018 v 10:50 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Už někdy před sedmi nebo osmi lety mne napadlo vytvořit projekt, v němž bych srovnával jednotlivá pravěká a současná zvířata, a přiblížil především znaky, které tyto jinak mnohdy vzájemně nepříbuzné živočichy spojují. Na konci prosince minulého roku jsem si toto znovu uvědomil při prohlížení knížky "Dinosauři-Průvodce stopaře", a tak jsem se rozhodl, že s tímto projektem v dohledném čase začnu. Nyní přichází, je nazván "Podobnost pravěkých a současných zvířat", a já doufám, vážení čtenáři, že si jej s radostí užijete...

Během posledních zhruba pěti set milionů let prudké evoluce života na naší planetě se vyvinuli tvorové, kteří jsou si, ač pocházejí ze zcela odlišných živočišných skupin, podobní. Někdy je tato podobnost zcela náhodná, a stojí za ní konvergentní evoluce, typ evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem, neboť je utváří podobné či stejné prostředí, ačkoliv je od sebe dělí celé kontinenty nebo třeba i desítky milionů let. Jindy nacházíme podobnost mezi živočichy, kteří už dávno vyhynuli, a jejich příbuznými, kteří žijí v dnešním světě, a se kterými se člověk může potkat... V tomto seriálu článků se podíváme na zvířata vyhynulá a současná, která si třeba nejsou blízce příbuzná, ale stavbou těla mají něco společného. První část našeho seriálu se zaměřuje na obrovského jurského veleještěra Brachiosaura, a současnou žirafu. Tato dvě zvířata spolu zdánlivě nemají nic společného, jedno z nich byl obrovský plaz, dinosaurus, kteří vládli světu v druhohorní éře, a to druhé je nejvyšším současným savcem. Podívejme se však na jejich anatomii, a okamžitě si povšimneme pozoruhodné podobnosti...

BRACHIOSAURUS:
Brachiosaurus byl obrovský sauropod, kráčející po všech čtyřech končetinách, s krkem tak vysokým, že plně vzrostlí jedinci mohli požírat šišky jehličnanů ve výšce 12 až 13 metrů. Řadí se k nejvyšším z dinosaurů, ačkoliv jej výškově překonal například Sauroposeidon ze severoamerického kontinentu, z období rané Křídy. Brachiosaurus žil v Jurském období, před 155 až 145 miliony let na území dnešní Severní Amerika, která tehdy spolu s Eurasií tvořila velký kontinent nazvaný Laurasie. Zda je africký Brachiosaurus z Tanzanie na východě kontinentu skutečně Brachiosaurem nebo odlišným rodem, nazvaným Giraffatitan, může být stále předmětem debat, ačkoliv Giraffatitan jako takový byl platně popsán už roku 1988 a je rozhodně vědecky uznáván jako samostatný rod. Jeho kostru mohou návštěvníci obdivovat v hlavním "dinosauřím sále" proslulého Přírodovědného muzea v Berlíně. Brachiosaurus znamená ramenatý ještěr, a tento 13 metrů vysoký, 23 metrů dlouhý a snad až 80 tun vážící gigant si jej zaslouží proto, že jeho přední končetiny byly mnohem větší než zadní, a můžeme tedy říci, že měl velká ramena. Tento postoj pochopitelně zvířeti, jehož hmotnost se rovnala hmotnosti dvanácti dnešních slonů afrických, umožňoval natáhnout krk takřka vzpřímeně. Neznamená to ale, že byl krk se zbytkem páteře spojen jaksi vodorovně, to by bylo naprosto nemožné. Podle mnoha dnešních rekonstrukcí spíše Brachiosaurus svůj krk držel někde mezi horizontální a vertikální rovinou, i když toto tvrzení asi není zcela přesné. Když krk natáhl poněkud výše, připomínal dnešní žirafu. Brachiosaurův blízký příbuzný, Giraffatitan, proto ostatně získal své jméno. A oba tito giganti, patřící do čeledi Brachiosauridae, a stejně tak jim příbuzní Abydosaurus a Cedarosaurus, též patřící do této čeledi, tvorové s lehkou kostrou, tedy alespoň na svou velikost, žirafu svou anatomií částečně opravdu připomínali.





ŽIRAFA (GIRAFFA):
Rod Giraffa se ve fosilním záznamu objevuje v období Miocénu před zhruba 11,5 milionu let. Za tu dobu se vyvinula řada různých druhů, většina z nich vyhynula, a v jednadvacátém století přežívají na naší planetě čtyři druhy. Zřejmě nejslavnější poddruh, žirafa Rothchildova (G. c. rothschildi) patří do druhu severního druhu (Giraffa camelopardalis). Dospělá žirafa může být až 6 metrů vysoká, nápadné jsou její dlouhé, tenké končetiny, přední jsou delší než zadní. Krk dosahuje délky 2 až 2,4 metru, přičemž každý ze sedmi krčních obratlů zaujímá délku 28 centimetrů. První dva krční obratle, tedy nosič a čepovec (atlas a axis) umožňují žirafě zvednout krk poněkud více vertikálně. Zvíře se živí vysoko rostoucí vegetací, například listy akátů, a pomáhá mu v tom dlouhý jazyk. Žirafa je skutečně pozoruhodným výtvorem savčí evoluce, jímž se zabýval i Charles Darwin.



CO MAJÍ SPOLEČNÉHO:
Již bylo zmíněno, že jak Brachiosaurus a případně jeho příbuzní z čeledi Brachiosauridae měli delší přední končetiny než zadní. Porovnejte si Brachiosaura s žirafou, a uvidíte, jak se v tomto obě zvířata podobají. To samozřejmě utváří i celkový postoj zvířete, podívejte se na prohnutí páteře. Pak je zde ještě dlouhý krk. Brachiosaurus byl vegetariánem, a stejně tak dnešní žirafa se živí rostlinami ve velké výšce. Obě zvířata k tomu mohla dovést konkurence ostatních býložravců. V období Jury žila na naší planetě spousta velkých býložravých dinosaurů. Někteří, jako například diplodocidi včetně slavného Apatosaura, se živili rostlinami o něco níže než brachiosauridi. Právě zástupci brachiosauridů mohli být ostatními býložravci donuceni živit se listy a šiškami výše, a během evoluce se tak prodloužil jejich krk, zpevnily se jejich krční obratle, a vznikl živočich, který ve svém prostředí neměl co se týká příjmu potravy konkurenci. Stejně tak žirafy, žijící na afrických savanách, jež už od dob Miocénu připomínají ty dnešní, a kde se někteří nosorožci živí trávou, jiní spásají listí keřů, a poté je zde řada antilop a gazel živících se listy v různé výšce, musely prodělat jisté změny. Mít dlouhý krk tedy v obou případech znamená výhodu. Shrňme to: když máte dlouhý krk, ať jste Brachiosaurus nebo žirafa, dosáhnete výš než jakákoliv jiný býložravec. Právě tím jsou si jinak tato jen velice vzdáleně příbuzná zvířata (přece jen patří mezi obratlovce) podobná...


Co tato zvířata společného nemají? Jejich krk není ve zcela stejné pozici, dinosaurus měl šupinatou kůži, žirafa je jako většina savců osrstěna... O časovém rozdílu, který tato zvířata od sebe dělí, jsme se už zmínili... Možná, že bychom nalezli více znaků, kterými se tito tvorové odlišují... Já však doufám, že Vás tento článek o znacích, kterými se naopak podobají, zaujal. Své názory můžete napsat do komentářů.

Lovci kryptidů 2: Rostoucí problémy (1/5)

3. února 2018 v 10:26 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Vše nasvědčuje tomu, že válka se blíží. Deylin Nieto a jeho kovový posluhovač Metaller z podvodní budovy vystavěné na dně jezera Nikaragua mají s naší planetou velice zákeřné úmysly, a hodlají využít kryptidů k tomu, aby dosáhli svého cíle. Starý anglický lovec, který kvůli Lovcům kryptidů přišel o svou trofej, Buckshawskou příšeru, je touží zničit. Sam Weber je bohužel na svobodě, a neznámým způsobem Lovcům kryptidů vyklouzl v Kongu. A pak je tu ještě tajemný Claude Ngoy a odchytávači kryptidů z Konga, jejichž základna sice explodovala, ale kdo ví, co se s nimi stalo... Kromě odpovědí na některé otázky z předchozích dílů se tato část zaměří i na Fahada Ghazalliho, bývalého agenta Spojených arabských emirátů, kterého kdysi Jack (první série, díl Černá stopa) zachránil v Zhou Lenově vile...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST PRVNÍ:
Kam až oko dohlédlo, nacházela se poušť. Horké slunce ozařovalo písek. Teplý vzduch z něj sálal, až se krajina zdála být rozmazaná. Na té obrovské ploše písku nepohnulo se celé hodiny nic. Ještěrky a gekoni byli zahrabáni v písku, aby nevystavili svá křehká těla tomu obrovskému vedru na povrchu. Ani hmyz po horkém písku nepobíhal. Byla to mlčící krajina, stejně nehostinná a stejně smutná, jako dávno opuštěné bitevní pole, kterému se lidé vyhýbají. A přesto se daleko na horizontu objevil nejasný, rozmazaný bod. Sešel z písečné duny. Bod se rozdvojil. A jak se přibližoval, bylo čím dál jasnější, co jsou ti dva tvorové zač. Muž s turbanem na hlavě a obličejem až na oči zakrytým, a jeho velbloud, který šel poslušně za ním. Byl to dromedár, a za hrbem měl připoutaný zvláštní, vzácný náklad. V dřevěné krabici, jež se na jeho zádech pohupovala, jak tak kolébavě kráčel, nesl něco, co mělo být brzy příčinou neštěstí. Konečně muž s velbloudem překonal další dunu. Pozorovatel položil dalekohled na horký písek. Otočil se na jednu, a spatřil svého komplice. Podíval se na druhou stranu, posunkem naznačil dalším čtyřem, aby se připravili, a pak vykročil. Muž zůstal stát, a zastavil i svého velblouda. Stejně jako on zahalení muži k němu přikročili. "Neseš náklad?" zeptal se ten první Arab, o poznání vyšší než ostatní. "Ano," odpověděl stručně majitel velblouda. "Odkud jdeš? Snad ne z Bahaddye?" následovala další otázka. Příchozí přivřel oči. Prohlížel si všechny ty muže, kteří ho zastavili. Nedal však na sobě zdát neklid, ačkoliv mu srdce začalo prudce bušit. "Jistě, z Bahaddye, odjinud jsi přece nemohl přijít. Tam nikdo nechodí, a jediná cesta, kudy se tam dostat a naopak, je tato," pokračoval vysoký Arab. "Tak nám ukaž ten náklad," poručil mu a zamířil na něj krátkým samopalem. Příchozí neměl na výběr. Sundal slintajícímu velbloudovi ze zad krabici. Jen co tak učinil, vytrhli mu ji dva zločinci z rukou. Otevřeli víko, a zavolali svého šéfa. "Je to on. Zvíře, kvůli kterému teď všichni šílí. Sandwalker..." řekl vysoký Arab. "Našel jsem ho," řekl pohnutým, třesoucím se hlasem příchozí, "mám právo za něj dostat odměnu! Slyšíte? Já ho našel!" "Zmlkni. Ten chlápek z Nikaragui, který po Sandwalkerovi tolik touží, teď vyplatí odměnu nám," řekl mu klidným hlasem vysoký Arab a gestem něco naznačil svým mužům. Ti ve chvíli příchozího zastřelili. "Velbloud se ještě bude hodit," řekl pak někdo z nich, krabici s cenným nákladem v podobě pravého kryptida naložil zvířeti na záda, a všichni se pak dali na zpáteční cestu do dalekého města. Tam je měla čekat peněžitá odměna. Krajina ztichla. Jen nehybné tělo mrtvého Araba, jehož zakrytá tvář byla zaryta do horkého písku, leželo před dunou, a když přišel závan větru, zasypal jej písek, jako by tento muž nikdy nežil. Jako by tato krajina dosud nebyla dost krutá...


Za teplého jarního večera spolu seděli na lavičce v parku v jižním Londýně Pierre Leroy a jeho přítelkyně Kate. Dívali se spolu na hvězdy a občas spolu promluvili. Kate měla stále něco na jazyku, ale nedokázala se přimět k tomu, aby to vyslovila. Bylo to vážné, a ona se bála, že by to Pierrem otřáslo. Nakonec se ale přiměla k tomu, aby se zeptala. "Pierre, jen jsem od ostatních Lovců kryptidů slyšela, že... jste se prý setkali s tím Samem Weberem..." Pierre se ní podíval poněkud zraněně. "On zastřelil tvoji sestru?" zeptala se Kate. Pierre se prsty levé ruky jemně dotkl čela. "Promiň, já... Jenom jsem se chtěla zeptat... Vypadáš občas tak..." "Zničeně? Jo, ten chlap mě zruinoval." Pierre se zvedl. Kate přišlo náhle líto, že se zeptala. "Trefíš sama domů?" zeptal se Pierre, a Kate, ačkoliv ji temná noc začínala děsit, řekla, že ano. Pierre se odebral do základny Lovců kryptidů. Snad jediná vzpomínka na Webera a na jeho sestru Sabine dokonale ovládla jeho mysl, a on brzy nedokázal myslet na nic jiného. Jen lítost a hněv vládly jeho myšlenkám. Nastalo ráno. Do prostorné tělocvičny v základně vkročil Fahad, dlouze se protáhl, a pozdravil své kolegy Akihika a Rogera. "Zase pozdě. O tři minuty! Ty ještě zíváš, a my už jsme pořádně rozproudění!" smál se Roger a zvedal činky. "No jo, svalouši," mávl Fahad rukou, "tak jsem si přispal. O tři minuty tréninku míň nikoho nezabijou." Velmi hbitě začal šplhat po žebřinách, pak skočil na provaz visící ze stropu, vyšplhal nahoru, dolů, zase nahoru, zase dolů, pak skočil zpět na žebřiny, ale ještě předtím zapnul rádio, takže ke všemu hrála svižná, rytmická hudba. Pravý opak toho, co Fahad normálně poslouchal, jelikož si tento bývalý agent Spojených arabských emirátů, nyní s Rogerem a Akihikem tvořící bojovnou trojku Lovců kryptidů, obvykle pouštěl línou havajskou hudbu. Nic jiného se podle těch dvou k němu nemohlo hodit méně. Zamračený Akihiko se na Fahada podíval, když usedl na zem. "Dárek!" zvolal na něj, zmáčkl tlačítko na zdi, a z podlahy se těsně před Fahadem vysunul velký vystřelovač paprsků. "Trénink pokračuje!" volal na něj Akihiko. Fahad se účinně vyhýbal všem těm paprskům, dělal kotrmelce, skákal, dělal přemety, přeskakoval překážky, které se před ním automaticky vysouvaly ze země, až dosáhl zdi. Sejmul z ní laserovou pistoli a konečně střelil do svého mechanického nepřítele. Byl to paprsek nejnižšího stupně, zbraň tedy nezničil, ale ta se na tento popud zasunula zpět do podzemní části tělocvičny. "Dobrý," pochválil ho Akihiko a poplácal ho po velkém bicepsu. O patro výš seděli Jack a Pauline u velkého počítače. Rukama se dotýkali monitoru, který měl dva metry na šířku. Zkoumali různé informace o kryptidech, jež pro ně počítač našel. "Tahle zpráva na nadmíru zajímavá, Jacku," řekla mu Pauline a jen co prstem přejela po souboru, otevřel se. "Nějaký muž na jihu Spojených arabských emirátů, nedaleko hranic s Ománem a Saúdskou Arábií dal tamním obyvatelům zvláštní nabídku. Když pro něj seženou tvora známého jako Sandwalker, vyplatí jim vysokou odměnu. Zadavatel úkolu je ale neznámý..." řekla Pauline. "Sandwalker... Ať počítač najde všechny informace o tomto kryptidovi," řekl Jack. Výsledky přišly okamžitě. "Sandwalker, tajemný živočich, jehož existence je zpochybňována. Kryptid, pravděpodobně nějaký druh kraba či raka," přečetl Jack z monitoru. "Mám takové tušení, že vím, kdo je ten muž, který Sandwalkera hledá. Nedivil bych se, kdyby to byl Nieto... Bude lepší se do Spojených arabských emirátů vydat. Myslím, že Fahadovy znalosti jeho rodné země by se nám mohly hodit," mluvil dále Jack. Do místnosti v tu chvíli přiběhl Roger: "Ehm, promiňte, že ruším, lidi, ale Pierre na tom není dobře. Našli ho zpitého ve vedlejší ulici."

Čím může být Sandwalker tak významný? Co budou muset Lovci kryptidů, a zvláště pak Fahad, vyřešit? Jak to dopadne s Pierrem, který má očividně problémy? Pokračování příště.

Obrázek týdne 2. 2. 2018

2. února 2018 v 9:47 | HAAS |  Obrázky týdne
Obrázky týdne se vrací! Tak jako ještě před asi čtyřmi a půl roku zde bude každý pátek uveřejněn obrázek, který jsem našel na internetu, a který považuji za opravdu překrásný... Jsem rád, že se Obrázky týdne vrací, jelikož, jak už jsem napsal, Správce dinosauřího parku původně ani neměl být přidáván tak dlouho... Myslím, že tento obrázek je skvělým návratem k Obrázkům týdne. Posuďte sami, není nádherný?

Popisek k dnešnímu obrázku: Stádo vzrostlých Diplodoků prochází jurským lesem v Coloradu před 150 miliony let. Obloha je takřka čistě modrá, je dopoledne, slunce ještě nepálí, všude voní dřevo, a v okolí našich Diplodoků se nachází hojnost vegetace, které budou dnes, tak jako každý jiný den, muset spást velké množství, aby ukojili svůj gigantický apetit...

Obrázky týdne jsou tedy zpět... Doufám, že se Vám výběr tohoto obrázku líbil... O víkendu očekávejte dalších část Lovců kryptidů, a brzy také odstartuje zcela nový projekt!

Mansourasaurus-Titanosaur z Egypta

1. února 2018 v 15:56 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
V Egyptě byl objeven nový druh dinosaura, jenž byl pojmenován Mansourasaurus shahinae, a byl nalezen na západě země týmem paleontologů z Mansouranské univerzity. Řadil se mezi titanosaury, sauropody typické pro období pozdní Křídy, a měřil deset metrů na délku, přičemž vážil přibližně tolik, co dnešní slon africký, tedy 5,5 tuny. Zvíře bylo popsáno egyptským paleontologem Heshamem Sallamem, který řekl: "Pro mé studenty bylo vzrušující odkrývat kost po kosti, přičemž každý element, který jsme odkryli, pomáhal odhalit, co byl tento gigantický dinosaurus zač." Je obdivuhodné, že byl v oáze Dakhla v Západní poušti v Egyptě objeven živočich, který byl za života dlouhý jako školní autobus, nicméně není to tak překvapující, neboť kosti obrovských dinosaurů (i když musíme tvrdit, že mezi sauropody Mansourasaurus svou velikostí nějak zvláště nevynikal) jsou nalézány "poměrně" často. Nález je však zajímavý především proto, že z období mezi 100 až 66, resp. 65 miliony let nebylo v Egyptě dosud mnoho dinosaurů objeveno. Toto je tedy vzácnost, a odhaluje, jak sauropodi vypadali během takřka 30 milionů let historie severní Afriky, jež zatím nebyla dostatečně zmapována. Mansourasaurus je také pozoruhodný proto, že kostra, na základě které byl popsán, je zatím nejúplnější veleještěří kostrou z druhé poloviny Křídového období z celé Afriky. Nalezené kosti byly opravdu v dobrém stavu, výzkumníci byli velmi nadšeni... Za života byl Mansourasaurus pomalu se kolébající býložravec, spásající vysokou rostoucí vegetaci. Jeho tělo bylo pokryto šupinatou kůží a tlustými kostěnnými pláty, vyrůstajícími především na zádech... Paleontologové doufají, že bude brzy nalezena řada dalších dinosaurů z této doby a na tomto místě, neboť je jich zatím velmi málo. Mansourasaurus dokazuje, že paleontologie má zejména v Africe velkou budoucnost, a tento živočich je jen malým mravenečkem v celém mraveništi těch dosud nepopsaných a neprostudovaných veleještěrů, kteří kdysi kontinent obývali. Jak to v souvislosti s tímto objevem řekl Philip Mannion z Královské univerzity v Londýně, "toto je teprve špička ledovce". Není pochyb o tom, že v blízké době se dozvíme ještě více o tomto pozoruhodném zvířeti, i dalších velkých či malých křídových živočiších, kteří s ním sdíleli prostředí prehistorického Egypta...

Obrázek i informace z BBC News. Tomuto webu také vděčím za námět na článek-na zprávu, publikovanou v té době "před hodinou" jsem narazil v pondělí večer při čtení zpráv... Snad Vás tento objev nadchl tak jako mne! Do komentářů napište své názory...