close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prehistoričtí lasicovití: Ekorus

24. února 2018 v 10:17 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Po takřka měsíci je zde další část seriálu Prehistoričtí lasicovití. Tentokrát však pojednává o šelmě, která se svým dnešním příbuzným, lasičkám, vydrám či rosomákům, téměř vůbec nepodobá...

Jméno: Ekorus ekakeran,
Období: pozdní Miocén,
Místo: Keňa, Afrika.
Dnešní lasicovité šelmy mají řadu společných znaků, mezi něž patří i poměrně krátké končetiny. Přesto dokáží například lasičky nebo kuny běžet velmi vysokou rychlostí, ačkoliv pouze po krátkou dobu. Většinou se pohybují dlouhými skoky. Lasicovitá šelma rodu Ekorus, která žila na území dnešní východní Afriky, konkrétně pak na území státu Keňa, v období pozdního Miocénu (před 6 až 5,5 miliony let), byla však velmi odlišná. Přestože zuby a tvar lebky zvířete jasně dokazují, že se jednalo o mustelida, délka jeho končetin je přímo v rozporu s anatomií současných zástupců čeledi. Končetiny Ekora byly stavěny jako končetiny levhartů nebo jiných kočkovitých šelem. Přední končetiny byly mohutné a sloužily k položení kořisti, k čemuž zpravidla docházelo po dlouhém výskoku. Zadní končetiny byly o něco kratší, a zvíře při běhu účinně poháněly. Ekorus byl v kohoutku 60 centimetrů vysoký, délka těla bez ocasu činila 1,2 metru, přičemž ocas byl patrně nějakých 40 centimetrů dlouhý, tělesná hmotnost šelmy se blížila pětačtyřiceti kilogramům. Připomínal něco mezi lasicí a kočkou. Avšak Ekorus není ojedinělým případem: i v Severní Americe se v miocénním období vyskytovala lasicovitá šelma, která byla spíše psovitého či kočkovitého vzhledu. Jmenovala se Megalictis. Důvod, proč obě tato zvířata dorůstala podstatně větších velikostí a během vývoje se jejich tělesná stavba změnila, je jasný. V potravním řetězci měla tato zvířata vyšší postavení. Je dosti pravděpodobné, že v době, kdy Ekorus žil, byla Keňa hustěji zalesněná než o něco později, v Pliocénním období, kdy vznikla Velká příkopová propadlina, což způsobilo ústup lesů, vznik savan, a tím pádem i vznik vpřímených hominidů, kteří byli nuceni opustit život na stromech a začít chodit vzpřímeně po travnatých planinách. Ekorus nebyl příliš rychlý, jeho tělo bylo spíše stavěno k poražení velké kořisti. Když se klima a prostředí změnilo, Ekorus jakožto striktně lesní tvor vyhynul. Jeho kořistí se pravděpodobně stával Eurygnathohippus, primitivní kůň se třemi kopýtky, který žil v obdobích Miocén, Pliocén a Pleistocén. Další častou kořistí Ekora mohlo být primitivní prase z podčeledi Tetraconodontinae, pojmenované Nyanzachoerus...

Pokračování projektu brzy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který díl Monster pravěkých oceánů je nejlepší?

1. Sedm nejnebezpečnějších moří 53.3% (381)
2. Do smrtelných čelistí 23.4% (167)
3. Pekelné akvárium 23.4% (167)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama