Lovci kryptidů 2: Pauline a sněžný muž (1/5)

14. dubna 2018 v 9:54 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Po celém světě žijí tajemná zvířata nazývaná kryptidi. Ještě donedávna byli lidstvu prakticky neznámí, a existovalo jen málo lidí, včetně Lovců kryptidů, kteří se jimi zabývali. Nyní jsou kryptidi na pozadí války mezi několika skupinami lidí, z nichž každá má s nimi vlastní záměr. Lovci kryptidů stojí před obtížným úkolem zachránit naši planetu před těmi, kdo chtějí kryptidy využít jako biologické zbraně. Takovými osobami jsou Deylin Nieto a Claude Ngoy, z nichž každý už má svou vlastní armádu kryptidů i zásobu všemožných technologických vymožeností. V neposlední řadě je tu Gregory Martin, zabiják kryptidů, jenž nevidí tato zvířata jako nic jiného než vycpané trofeje... Z minulé části víte, že Martinova základna v Basingstoke byla vyklizena poté, co Jack mluvil s Haroldem Maysonem a přesvědčil ho, že odlov kryptidů v Británii není dobrý nápad. Jenže Gregory se nehodlá vzdát... Další místo, kde se s ním Lovci kryptidů utkají, bude dosti vzdálené. A mrazivé...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: PAULINE A SNĚŽNÝ MUŽ, ČÁST PRVNÍ:
Nastal příjemný, teplý, dubnový večer. Setmělo se. Dveře nově vystavěné základny Lovců kryptidů se zavřely. Šestice odvážlivců, které pro jejich neuvěřitelné činy oslavuje celý svět, se procházela po chodbě v přízemí budovy. "Ta nová základna vypadá ještě líp než ta, která vybuchla," poznamenal Pierre. "Také si myslím," pokýval hlavou Jack, "navíc je technologicky mnohem vyspělejší. Nelíbilo se vám tahat za kliku, když jste chtěli vejít do pokoje? Naši technici našli řešení." Jack jednoduše stiskl tlačítko vedle dveří, které se samy otevřely. Doslova se rozdělily na dvě poloviny, a každá byla mechanicky vtažena do prostoru ve zdi. Lovci kryptidů si sedli kolem stolu ve své nové společné pracovně. "Tady se budeme radit o tom, jak zastavit Nieta a tak dále?" zeptal se Fahad a jako vždy si hned natáhl nohy na stůl. "Mnohem víc, než to," usmál se Jack. Stiskl cuplík, který se nacházel na stole, přímo před ním, a uprostřed stolu se odsunul malý kryt. Pod ním se nacházel promítač. Okamžitě začal promítat velký obraz všech novinek ohledně pozorování kryptidů a dalších podivných událostí. "Tohle byl Akihikův nápad. Díky, kámo," řekl ještě Jack. Pak vzal do ruky ovladač a s jeho pomocí projížděl nejrůznější zprávy. "Člověku jde z toho hlava kolem... Dvounozí ještěři v Arizoně... Nové pozorování Burronjora v Austrálii... Údajné spatření mláděte Lochneské příšery... Nepotvrzeno... Velká ploutev vyčnívající z arktického oceánu... Hm, to bude asi nějaká velryba... Co tu ještě máme... Pozorování sněžného muže v Himálaji. Včera..." komentoval vše Jack, zatímco zkoumal zprávy. "Expedice mířící do Nepálu s cílem najít sněžného muže," řekl Jack, když si přečetl více, "to je zvláštní. Vidíte tu fotku?" Akihiko přišel k Jackovi a mocně mu vytrhl ovladač z ruky. Jack se na něj trochu nechápavě podíval. "Hele, pane zuřivče, nemohl byste se naučit trochu chovat?" vyjel na něj Pierre. "To je v pohodě, Pierre. Nech ho. Akihiko je lepší pozorovatel než my všichni dohromady." Akihiko přiblížil obličej muže stojícího v popředí celé výpravy. Všichni vydechli s nepříjemným pocitem. "Mrzí mě, že jsem ho tehdy nezabil. Že se mi to nepovedlo..." zaskřípal zuby Akihiko. V místnosti zavládlo ticho... Druhého dne ráno stanuli všichni Lovci kryptidů ve velké přistavené místnosti, připomínající garáž. Obdivovali poslední a tolik důležitý doplněk výbavy Lovců kryptidů. Obrovský, moderní letoun pojmenovaný Cryptid Swift se zde nádherně vyjímal. Stačilo zmáčknout další tlačítko na dalším ovladači, a střecha garáže se odsunula. "Vítejte na palubě, dámo a pánové," usmál se Jack, "tenhle letoun navrhl jeden můj přítel z Irska. Možná se budete divit, jak rychle poletíme." "Kam se Nieto hrabe s tou svou létající kostkou..." poznamenal Pierre, zatímco žvýkal žvýkačku. Letoun vyletěl vertikálně do vzduchu a pak se prudce rozletěl. "Takže letíme do Himálaje, jo? Na střechu světa?" zeptal se Pierre a dal si další žvýkačku. "Přesně tak. Nepochybuji o tom, že Yetti nebo-li sněžný muž skutečně existuje. A když je mu na stopě nejlepší zabiják kryptidů na světě, tedy Gregory Martin, nevěstí to nic dobrého," odpověděl Jack, zatímco seděl u kniplu, kterým však nemusel pohybovat, neboť letoun byl řízen automaticky. Kolik hodin uběhlo, než Cryptid Swift přistál na malé kamenité ploše poblíž jakési vysokohorské nepálské vesničky, to je vcelku jedno. Místní se velice podivovali, když uviděli šest suverénně si vykračujících lidí různých národností v černých spandexových oblecích a s laserovými pistolemi připnutými na pásku, v případě Akihika s doplňkem vysunovací kovové tyče, jak se pohybují směrem k nim. Vyptávali se na Gregoryho Martina, který zde měl se svými muži být před několika dny. Brzy se dozvěděli, o čem vlastně nepálské noviny, jejichž digitální verzi s textem přeloženým do angličtiny, si Jack včera večer prohlížel, psaly. A byli nasměrováni tam, kam se Martin vydal. Přímo do hor. Na otázky, zda Yetti v této oblasti žije, odpovídali všichni jen, že ano. Někteří s hrůzou vydechovali: "Migö..." a nechtěli o něm mluvit... Jak lehké teď bylo v takové nehostinné oblasti cestovat s pomocí Cryptid Swift. Letoun se proháněl syrovým horským vzduchem. Pierre jásal, když spatřil z dálky Mount Everest, a aby to oslavil, dal si dnes už třetí žvýkačku. Na monitoru se Jackovi a Pauline, stále sedícím u řízení letounu, objevoval tepelný obraz okolí. V horách bylo více živočichů, než by člověk tušil. Zvláště jeřábi prolétající nad vysokým horstvem byli zajímaví k pozorování. Pak konečně objevili Lovci kryptidů Gregoryho Martina. Skupina červených teček pohybující se po jinak fialovém prostředí (na termovizi) doslova bila do očí. Cryptid Swift přistál asi tak dva kilometry od místa, kudy se Martin a jeho expedice pohybovali. "Varování," ozval se mechanický hlas zabudovaný v letounu, "počasí se venku zhoršilo o 52%." Jack vystoupil ven. Hned však zase vběhl dovnitř. Byl pokryt sněhem. "No, takhle to asi nepůjde. Naštěstí máme další super vybavení..." usmál se. Do deseti minut už sněhovou bouří kráčela šestice Lovců kryptidů oblečených v tlustých černých bundách. Hůlky zabodávali do sněhu, aby se v něm udrželi. Hrozilo, že by je silný vítr strhl. Byl to náročný pochod. Ovšem Jack byl přesvědčen, že překvapit Martina ze zálohy bude úplně nejlepší, než se na něj snést z letounu. V tom strašném mrazu se před nimi cosi mihlo. Jakýsi stín se vynořil z nepřeberného množství sněhových vloček, se kterými si vichr pohrával jako s útržky papíru, a pak zase zmizel. Dunivý, ale vichrem zkreslený řev prostupoval do morků kostí. "To je náš Yetti!" informoval ostatní Jack. Po pár stovkách metrů chůze bouře ustala. V čerstvé sněhové pokrývce byly otisknuty stopy mohutného lidoopa. Jack si nasadil brýle s termovizí. "Dolů!!!" zařval.


Nezbývalo, než ho poslechnout. Z horského svahu se začala ozývat střelba. Za vysokými kamenitými výstupky stáli zabijáci kryptidů a pálili po Jackově týmu ve snaze všechny rychle postřílet. Ale nemohli se trefit, ne na takovou dálku. Jakmile střelba ustala, skupina střelců začala sbíhat ze svahu. Jack vytasil laserovou pistoli a poslal jim pořádnou ránu. Tak silnou, že se strhla lavina... Na chvíli nastalo příšerné ticho. Lavina smetla vše. I Lovci kryptidů byli pod ní pohřbeni. Když se Jack vyprostil ze sněhu, byla už všude tma. Byl skoro promrzlý na kost. Nevěděl, jak dlouho byl pod sněhem. Jen se třepal. "Sakra! Měl jsem jim říct, že si v bundě můžou zapnout automatické ohřívání... A sám jsem na to taky zapomněl..." zašeptal si pro sebe nesrozumitelně. Zmáčknutím tlačítka na hrudi si zapnul jakési "topení v bundě". Lehl si na sníh a nahlas vydechoval. "Hej!" ozvalo se z hlubiny pod ním velmi tlumeně. Za chvíli Jack vytáhl Pierra. "Kámo, cos to proved..." zasmál se Pierre. "Stiskni tlačítko na hrudi. Ohřeješ se. Co se stalo, stalo se, s tím už nic neuděláme. Hlavně, když najdeme ostatní. Pod sněhem lze slyšet všechno, co se děje na povrchu. Zkusíme tu dělat hluk, možná pak uslyšíme ostatní," řekl Jack. Netrvalo dlouho, a vytáhli Rogera, Fahada a nakonec i Akihika, kterému se však pod sněhem noha zaklesla mezi dvěma velkými balvany. Nohu měl lehce pohmožděnou, jinak byl však v pořádku. Po Pauline bohužel ani stopa... Nejprve byl Jack velmi optimistický. Ale když se po několika hodinách hledání začínalo zdát, že Pauline pád laviny nepřežila, začalo to s ním jaksi házet. Ve strachu o svou přítelkyni začal na ostatní křičet, aby hledali dál, rozkazoval jim všechno možné, pak plány zase měnil... A nic... A muži Gregory Martina, ti také zmizeli... Teprve v pozdních nočních hodinách zjistila zbývající pětka Lovců kryptidů, že valná většina těch chlápků je naživu. Někdo je vyhrabal ze sněhu. Svítili baterkami na stopy. Jack, kterému už mrzly slzy na tvářích, se náhle prudce zastavil. Posvítil velmi silnou světlicí na řadu stop, které se nacházely vedle velkých mužských otisků. "Tohle je Paulinina velikost... Uf..." oddechl si. Pierre ho na uklidnění poplácal po rameni. "Takže Pauline žije. Je s nima. Někam ji odvedli," dodal Jack. "Chlapi, vrátíme se do Cryptid Swift a najdeme je. Nevěřím tomu, že by Martin chtěl Pauline ublížit, ani ti jeho střelci nejsou žádná nebezpečná sebranka, která by jí něco udělala. Ale přesto si musíme pospíšit..." zavelel Jack. Pochod k letounu byl pomalý. Už žádná sněžná bouře, jen všude ta tma a ticho velehor... I když tam, u letounu, čekalo tým překvapení. Nějaký muž stál u Cryptid Swiftu a prohlížel si ho. Jack na něj zavolal. Muž se prudce otočil. Pierre a Fahad zvedli světlice a posvítili mu do obličeje... Ta bílá srst... Ty zelené oči... A jaká v nich byla hrůza... Strnulý sněžný muž pohlížel na pět chlápků a zatínal pěsti. Měl strach, ale i tak to vypadalo, že s nimi hodlá bojovat...

Zabije Gregory Martin Yettiho? Hrozí Pauline nějaké nebezpečí nebo ne? Uvidíte, v co se toto dobrodružství v Himálaji rozvine... Pokračování příště, s velkou pravděpodobností zítra...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama