Květen 2018

Objeven nejstarší zástupce šupinatých plazů

31. května 2018 v 17:18 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Včerejší zpráva o objevu nejstaršího šupinatého plaza jistě patří ke zlatým vrcholům dosavadních paleontologických novinek roku 2018. Ještě donedávna si vědci mysleli, že šupinatí se objevili někdy v období Jury, odkud koneckonců pocházejí i někteří bazální šupinatí, jako byl gekonu podobný německý Ardeosaurus, nebo vůbec první hadi, kupříkladu 160 milionů let starý anglický Eophis woodi. Jak se ale ukázalo, šupinatí plazi žili na naší planetě už o 75 milionů let dříve, než jsme si dosud uváděli. Před 240 miliony let žil na naší planetě dosud nejstarší známý a nyní nově popsaný předchůdce všech ještěrů, hadů a dvouplazů. Jeho fosilie byla nalezena už na počátku našeho století, ale pojmenován byl až nyní. Jmenuje se Megachirella wachtleri. Byl to ještěrkovitý plaz, který byl s největší pravděpodobností masožravý; živil se hmyzem. Vědci z Univerzity v Albertě, Midwestern University in Arizona a Univerzity v Bristolu porovnali fosilii Megachirelly se zkamenělinami dalších 150 vyhynulých ještěrů. Ostatky důkladně prozkoumali s pomocí CT skenu. Provedli také porovnání s dnešními ještěry, a to i v rámci jejich DNA. Výsledek, ke kterému se po dlouhém výzkumu dopracovali, je tedy jasný: Megachirella wachtleri skutečně je pravým a nejstarším šupinatým (Squamata). Místem nálezu této zkameněliny jsou italské Dolomity. Z Itálie pochází vůbec někteří z nejzajímavějších tvorů raného Triasu, například Megalancosauři a další tzv. "opičí ještěři" (nebyli to ale praví ještěři, nešlo o zástupce řádu Squamata). Zde tedy započal vývoj skupiny plazů, která se za miliony let vývoje neuvěřitelně rozrostla, přežila vymírání dinosaurů, a v dnešním světě tvoří více druhů než savci, a přibližně stejný počet druhů, jako ptáci. Dnes totiž na naší planetě žije okolo 10 000 druhů šupinatých plazů. Sami se přesvědčujeme o jejich neskutečné diverzitě jen pečlivým zkoumáním jejich DNA nebo také objevováním nových druhů ještěrek a hadů v odlehlých koutech naší planety, a čas od času musíme i nějaký ten druh rozdělit na dva nebo více, neboť zkrátka zjistíme, jak to s ním vlastně je... Megachirella tedy byla na počátku evoluce šupinatých, i když samozřejmě nevíme zcela jistě, zda někde na naší planetě, kdesi v dávných horninách, nečeká na objevení ještě starší šupinatý. Kdo ví, to možná zjistí budoucí generace paleontologů.

Obrázek je z webu Science Mag. Za cenné informace děkuji webovým stránkám Science Daily.

Modrá planeta 2-Kranas obrovský loví ptáky

30. května 2018 v 17:48 | HAAS |  Videa
Kranas obrovský loví ptáky. Až 80 kilogramů vážící kranas obrovský loví v pobřežních vodách kořist, kterou bychom od ryby ulovit neočekávali. Zde se stávají kořistí těchto obrovských ryb mladí mořští ptáci. Kranas obrovský je rybou, která má mozek dost vyvinutý na to, aby odhadla rychlost, výšku a trajektorii ptáka, který letí nad hladinou. Čas od času rybák uletí, ale nastanou i případy, kdy se stane rybím obědem...

Neuvěřitelná scéna z cyklu BBC Modrá planeta 2 (Blue Planet II) z roku 2017, vyprávěného Sirem Davidem Attenboroughem a s hudbou od Hanse Zimmera.


Dryosauří kvíz

29. května 2018 v 16:17 | HAAS |  Naše soutěže
Protože jsem si nedávno vzpomněl na Velkého Ala a jeho smrt v Baladě o Alosaurovi, rozhodl jsem se, že další krátký kvíz bude o Dryosaurovi, tvorovi Alovi tak osudném. Není to dinosaurus, o kterém toho víme zrovna nejvíce, avšak proč si jen tak nezjistit, co vše o něm víte? A tak je tu tedy další kvíz, a jestli chcete, napište odpovědi do komentáře (nebo si je klidně nechte pro sebe, na tom nezáleží). Za pár dnů opět napíši správné odpovědi do komentáře pod tento článek. To je vše, máte-li chuť, pusťte se do toho...

1. Kdy žil Dryosaurus?
A) V pozdní Křídě před 75 miliony let
B) V pozdní Juře před 155 miliony let
C) V raném Triasu před 240 miliony let

2. Jaké délky dosahoval Dryosaurus?
A) Až 3 metry
B) Až 4 metry
C) Až 5 metrů

3. Kde byly nalezeny zkamenělé pozůstatky Dryosaura?
A) Ve Velké Británii
B) V Keni
C) Ve Spojených státech amerických

4. Co název Dryosaurus znamená v překladu?
A) Chabý ještěr
B) Stromový ještěr
C) Rychlý ještěr

5. Dokázal Dryosaurus šplhat po stromech?
A) Ano, ale většinu času trávil na zemi
B) Ano, na stromech žil po většinu života
C) Ne, pohyboval se pouze po zemi.

6. Který z těchto dinosaurů byl blízce příbuzný Dryosaurovi?
A) Valdosaurus
B) Othnielia
C) Ornithosuchus

7. Čeleď Dryosauridae byla popsána...
A) V roce 1888
B) V roce 1984
C) V roce 2004

8. Se kterým z těchto masožravců se mohl Dryosaurus potkat?
A) S Allosaurem
B) S Postosuchem
C) S Velociraptorem

9. Hmotnost Dryosaura se pohybovala mezi...
A) 40 až 70 kilogramy
B) 80 až 110 kilogramy
C) 80 až 170 kilogramy

10. V jakém z těchto dokumentů nebyl Dryosaurus vyobrazen?
A) Putování s dinosaury: Balada o Alosaurovi
B) Toulky dinosaurů Amerikou
C) Dinosauři: Anatomická tajemství.

Doufám, že se Vám dařilo!

Serikornis

28. května 2018 v 16:56 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Serikornis ("hedvábný pták") byl malý teropod z čeledi Anchiornithidae, blízký příbuzný rodů Eosinopteryx nebo Anchiornis. Byl popsán teprve minulý rok, tedy v roce 2017, a exempláři, na základě něhož byl druh S. sungei definován, se začalo říkat "Silky", tedy "Hedvábný". Zdá se, že ve spojení s místem objevu, Čínou, snad nemohl dostat lepší přezdívku, ačkoliv pravý původ tohoto jména najdeme mezi slepicemi. Silkie neboli silky je totiž rasa kura domácího, jejíž zástupci jsou typičtí svým hustým pernatým pokryvem těla. Následkem pojmenování zvířete je však také fakt, že tělesné opeření, zachovalé okolo prezervované kostry, působí až hedvábným dojmem... Serikornis byl malý dinosaurus, žijící na zemi nebo i na stromech. Vyskytoval se v lesích pravěké Číny v geologické periodě Jura před 165 až 162 miliony let. Živil se s největší pravděpodobností hmyzem, případně snad i malými obratlovci, jako byly ještěrky. Bezobratlí však zřejmě tvořili největší část jeho jídelníčku. Serikornis měl peří na těle symetricky rozložené, což znamená, že zřejmě nebyl schopen letu. I přesto jeho přední končetiny vypadaly spíše jako křídla dnešních ptáků (to jak byly porostlé peřím) než přední "ruce" některých jiných teropodních dinosaurů, mezi nimiž však pochopitelně nalezneme celou řadu dalších opeřenců. Zajímavé je, že měl Serikornis mohutně opeřeny i zadní končetiny. Vypadá to tedy, že se u masožravých dinosaurů peří i na zadních končetinách vyvinulo na zemi, když ještě nebyli schopni létat. Někteří, jako maniraptoran Microraptor, pak mohli zděděné peří na zadních končetinách využít k plachtění mezi stromy. Serikornis byl velký asi jako dnešní bažant... Čeleď Anchiornithidae, do které Serikornis patřil, byla také popsána teprve minulý rok. Předtím byla skupina známá jako Anchiornithinae.
Popisek tohoto poměrně nového druhu dinosaura najdete například na anglické Wikipedii nebo na webu National Geographic.

Příště Changyuraptor!

Žraločí řády: Squaliformes (ostrouni)

27. května 2018 v 10:40 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Žraloci už na naší planetě žijí po nějakých 400 milionů let. Ačkoliv se za tu dobu vyvinulo a také vyhynulo nepřeberné množství druhů, jejich anatomie se příliš nezměnila. Ba naopak, zdá se, žraloci si udrželi svůj tvar těla i způsob života po celé stovky milionů let. Patří k nejúspěšnějším živočichům, kteří se kdy vyvinuli. Přežili velké Permské vymírání, největší vymírání v historii naší planety. Přečkali i náraz meteoritu a sérii kataklyzmatických událostí, jež následovaly, a které vyhubily dinosaury, ptakoještěry, mořské plazy a amonity. V současnosti jim hrozí vůbec největší nebezpečí: každý rok je 73 milionů žraloků odchyceno a zabito. Mnozí jsou loveni pro své ploutve, jiní končí v rybářských sítích jako vedlejší úlovky... S rychlostí, jakou mizí, jsou mořské ekosystémy narušovány... Stále se setkáme s lidmi, kteří by se však ochraně žraloků raději nevěnovali, neboť je považují za nebezpečná monstra vyhledávající lidi k snědku. Jak daleko jsou jen od pravdy... Bez žraloků by to v našich mořích a oceánech nefungovalo...

V tomto seriálu si detailně přiblížíme všech osm v současném světě žijících řádů žraloků. Řád, který si představíme tentokrát, má na rozdíl od polorejnoků nebo některých výrazně protáhlých šedounů již typický žraločí tvar těla. Jde o žraloky, kteří na naší planetě existují po více než 150 milionů let a někteří z nich se řadí k nejhlubinnějším a nejzáhadnějším parybám vůbec. Jedná se o ostrouny...

ŽRALOČÍ ŘÁDY

SQUALIFORMES (OSTROUNI)


Do řádu Squaliformes, česky označovaného ostrouni, se řadí 126 v současnosti žijících druhů a také řada druhů vyhynulých. Nejstarší zástupci tohoto řádu, které z fosilního záznamu známe, žili před asi před 160 miliony let v období pozdní Jury. Za ty miliony let se takřka nezměnili. Všichni mají poněkud protáhlé tělo. Rypec (rostrum) mají velice ostrý, nejsou vybaveni jakousi "pilou", tělo není tolik zploštělé jako u některých jiných žraloků, a konečně nejsou vybaveni ani žádnými ostny na kůži. Působí poněkud stroze, a některé z nich si možná asociujeme s poněkud poklidným, pomalým životem ve vodách různé hloubky.

Ostrouni žijí po celém světě, od chladných polárních vod až po vody tropické. Jsou dosti variabilní, jde-li o velikost. Najdeme mezi nimi druhy třeba jen devadesáticentimetrové, jsou však mezi nimi i žraloci dosahující alespoň čtyřech metrů na délku. Zástupci čeledi Etmopteridae jsou mezi žraloky jedineční tím, že produkují světlo s pomocí světélkujících fotoforů. To se zvláště hodí v hlubokých, temných vodách, kde žijí. Patří mezi nejhlouběji žijící žraloky vůbec. Mezi ostrouny najdeme i rekordmany v dlouhověkosti. Jeden žralok grónský se dožil minimálně 272 let, ale tento exemplář mohl být také poněkud starší, podle některých odborníků zřejmě dosáhl věku i 512 let. To jej činí nejdéle žijícím obratlovcem na naší planetě. I další druhy ostrounů dokáží dosti překvapit...


Jak již bylo zmíněno, ve 21. století žije na Zemi 126 druhů ostrounů, rozdělených do 7 čeledí. Tento řád popsal anglický zoolog Edwin Stephen Goodrich roku 1909. Prakticky všech 7 čeledí však bylo vědecky popsáno už v 19. století, Goodrich popsal celý řád. Dříve byli ostrouni považováni za součást jiných skupin žraloků. Nepopíšeme si zde všechny čeledě a rozhodně ne všechny druhy ostrounů, podíváme se však na několik málo těch, jež dokáží opravdu zaujmout.

Čeleď Dalatiidae:
Světloun Bonnaterrův (Dalatias licha)
Hlubinný žralok, žijící 200 až 600 metrů pod hladinou moře. Obvykle dosahuje délky okolo 1 metru. Druh je to téměř ohrožený, je totiž hojně loven pro maso, a to zejména v Portugalsku a v Japonsku. Jde o žraloka velice citlivého na změny způsobené člověkem, zvláště pak na lov. Například během 70. a 80. let byli světlouni Bonnaterrovi hojně loveni v okolí Azorů. Brzy tam byli takřka úplně vyhubeni. Jsou dobrým příkladem citlivosti paryb vůči člověku, který je nemilosrdně vybíjí. Světloun se živí korýši, rybami, mnohoštětinatci a dalšími mořskými živočichy. Žije v teplých vodách celého světa, od portugalského pobřeží až po pobřeží Jihoafrické republiky a Mozambiku, setkáme se s ním i ve vodách v okolí Havaje nebo Nového Zélandu. Světloun Bonnaterrův je skutečnou živoucí fosilií. Zuby tohoto druhu byly nalezeny v horninách Nového Zélandu datujících se do období pozdního Eocénu, před přibližně 40 miliony let. Mladší zuby světlouna pak byly nalezeny i v Japonsku, v zemích bývalého Sovětského svazu nebo v západní Indii. Zajímavostí je, že roku 2003 byl v zálivu Genoa objeven světloun albín, jehož tělo z 59 % postrádalo pigment. Žralok byl v dobré kondici, albinismus v podobě nápadného světlého zbarvení mu vůbec nebránil lovit kořist. Obrázek světlouna Bonnaterrova je nad tímto textem.

Čeleď Oxynotidae:
Světloun karibský (Oxynotus caribbaeus)
Rod Oxynotus, tvořící pět druhů, je jediným rodem celé čeledi Oxynotidae. Někteří z těchto žraloků jsou podobně jako žraloci z čeledi Etmopteridae vybaveni bioluminiscenčním orgánem, kterým dokáží v hluboké, temné vodě světélkovat. Karibský světloun žije v hloubce okolo čtyř set metrů a dorůstá délky pouhých 50 centimetrů. Je to pomalý lovec, živící se různorodými bentickými organismy. Disponuje listovitými zuby, kterých má v horní čelisti 12 řad, a ve spodní čelisti také 12 řad. K vidění je pouze vzácně; víme, že žije v Karibiku, na sever od Venezuely, ale byl také vyloven v Mexickém zálivu, při pobřeží Mexika a Spojených států amerických, dokonce až na západní Floridě. Je vejcoživorodý; mláďata těchto světlounů se z vajíček vylíhnou už uvnitř matčina těla, kde se živí bohatou zásobou žloutku. Když jsou vypuzena ven, měří asi 20 centimetrů.


Čeleď Somniosidae:
Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus)
Ostrounům čeledi Somniosidae se v angličtině přezdívá sleeper sharks. Jsou to velice zajímaví, ale poněkud tajemní žraloci, z nichž někteří, jako třeba žralok pacifický (Somniosus pacificus) žijí v hloubce až 2 kilometrů! Poměrně tajemný je i dlouhověký žralok malohlavý. Jedinec, který se dožil věku mezi 272 až 512 lety je skutečným rekordmanem ze všech obratlovců. Největší dosud změřený jedinec měřil 6,3 nebo 6,4 metru, to je více, než má obvykle žralok bílý! O to pozoruhodnější je, že tento žralok žije pod grónským ledem. Vlastně obývá značnou část Arktidy a zcela výjimečně byl jeho výskyt zaznamenán i tak daleko na jihu, jak jen leží britské ostrovy a dokonce možná i pobřeží Pyrenejského poloostrova. Žralok malohlavý je však symbolem chladných arktických vod. S hmotností 1020 kilogramů toho dokáže spořádat spoustu, v žaludku jednoho exempláře se našlo 130 kilogramů sledího masa. Uvnitř žaludku jiného jedince pak byla nalezena sobí mršina! Zřejmě se však nestalo to, že by žralok soba ulovil. Karibu byl do moře odplaven řekou z vnitrozemí, avšak žralok malohlavý využil příležitosti a pochutnal si na jeho nehybném těle. Samice rodí živá mláďata (je to vejcoživorodý druh), v jednom vrhu může být až 10 mláďat, která měří okolo 40 centimetrů. Rostou rychlostí jen asi jeden centimetr za rok, což není u tak dlouhověkého žraloka překvapivé. V současnosti jde bohužel o druh téměř ohrožený. Zvláště v minulosti byl loven kvůli oleji. Zajímavé je, že když žraloka malohlavého vytáhnete z vody, máte-li tedy k tomu dostatek vybavení jako Inuité, kteří je občas loví, ucítíte nepříjemný zápach čpavku. K tomu se váže spousta odvážných vtípků, které by asi tento žralok nechtěl slyšet.


Čeleď Centrophoridae:
Bezkýlovec dlouhonosý (Deania quadrispinosa)
Mezi ostrouny působí bezkýlovci poněkud bizarně. Jejich protažený čumák možná více připomíná některé druhy kostnatých ryb než žraloky. Bezkýlovci jsou v tomto řádu jedineční, bohužel se toho však o nich mnoho neví. Tento druh žije v hloubce 150 až 732 metrů, kde se živí rybami. Žije v Atlantiku i v Indickém oceánu a v jižním Pacifiku směrem od australského pobřeží. K čemu přesně slouží ten protažený čenich, to nevíme. O biologii a životním stylu bezkýlovce dlouhonosého toho příliš zjištěno nebylo. Dorůstá délky 114 centimetrů, neřadí se tedy mezi obry.



Na závěr bych opět napsal, že pokud se chcete o ostrounech a jejich nepřeberném množství poměrně dosti variabilních druhů dozvědět více, popadněte zvířecí encyklopedie, knížky o žralocích, najděte si některé kvalitní stránky o žralocích nebo zkrátka zaútočte na anglickou Wikipedii, kde se toho jistě také dozvíte hodně. Ostrouni jsou řádem nesmírně zajímavým už jen díky faktu, že mezi ně nejdéle žijící obratlovec. A fakt, že mezi nimi najdeme světélkující žraloky, je též, alespoň dle mého, vzrušující... Projekt Žraločí řády bude pokračovat, zbývá nám seznámit se už jen s dalšími 3 řády!

Lovci kryptidů 2: 459 (5/5)

26. května 2018 v 10:26 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Po čtrnácti letech končí životnost satelitu 459. Na několik míst na severní polokouli vypustil tři boxy, tři skříňky s nasbíranými informacemi, z nichž některé se týkají kryptidů. Tvorů, jejichž existence už byla dávno prokázána, a kteří jsou nyní v nebezpečí ze strany lidí, kteří je chtějí zneužít jako biologické zbraně. Deylin Nieto získal prostřednictvím svého kovového posluhovače Metallera první skříňku, která dopadla na Sibiř. Nieto využil nasbírané informace k lokalizaci Tatzelwurmů v Rakousku a poslal k jejich odchytu roboty X-77. Druhý box už se mu získat nepovedlo, z ostrova Ellesmere si jej odnesli Jack, jeho kamarád Mike a agentka Kentová. O třetí box usilují Akihiko, Fahad a Pierre. Proti nim jsou zde podobu měnící humanoid Claude Ngoy a jeho komplic, vrah Sam Weber. Ale Nieto má o třetí skříňku také zájem... Brzy nastane bitva v močálech Everglades...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: 459, ČÁST PÁTÁ:
Vodou náhle prošel laserový paprsek. Ano, Fahad je na živu. Určitě pod hladinou vytáhl laserovou pistoli a střílí po útočníkovi, který se jej snaží utopit. Akihiko uslyšel záchvěv listí. Z křoviny na něj vyskočil Sam Weber s připraveným nožem. Akihiko hbitě vyhodil šuriken, který čepel nože v letu přeřízl. Weber ho povalil do vody, ale moc si tím nepomohl, protože ho Akihiko přitiskl na dno, a železnou tyčí mačkal jeho krk, až z Weberových úst vycházely velké bubliny vzduchu. Ale Akihiko věděl, že Webera neutopí. Nemýlil se. Jeho nohu náhle popadlo slizké chapadlo a vyhodilo z vody. Akihiko sebou plácl o vodní hladinu. Jeho tyč zmizela někde v bažině. Konečně vyplaval na hladinu Sam Weber. Ale jen co doplaval do míst, kde se již mohl ve vodě postavit na vlastní nohy, dostal ránu laserem do zad. "Zabiju tě!" zařval Pierre a dal mu další ránu. Ačkoliv laser urazil Weberovi kus ramena, nijak ho tento útok nepoškodil. Přímo před Pierrovýma očima maso i svaly dorostly. Vlastně to teď vypadalo, že jsou ještě větší než předtím. "Zdrž je, Same," zvolal na něj Ngoy, který se jako slizký netvor vynořil z bažiny, "já dojdu pro skříňku!" "To můžeš zkusit," zasupěl Akihiko, zrovna když vytáhl z bahnitého dna svou tyč, a rozběhl se po břehu bažiny místy, kudy se krátce před ním prohnalo Ngoyovo slizké tělo. Weber vytáhl z pouzdra pistoli a hodlal po něm vystřelit. Pierre mu však laserem nejvyššího stupně ustřelil ruku, a než dorostla, dostal Weber pár pěkných ran pěstí do obličeje jak od Pierra, tak od Fahada. Akihiko se hnal bažinou jako divý. Třetí skříňka se nacházela někde tady, ponořená pod vodou. Musel už být blízko... A zrovna tak byl blízko Ngoy. Věděl, kde hledat. S jistotou napřáhl, nebo spíše natáhl svou ruku, a když se vynořila, držel v dlani onen ceněný box. Šuriken, který se zaryl do jeho slizké hlavy, mu nijak nevadil. Kůže na hlavě se trochu napnula a šuriken spadl do vody. Pak však Ngoy dostal ránu, kterou nečekal. A stejně tak do Akihika téměř narazil dlouhý žlutý paprsek, kterému japonský hrdina jen taktak uskočil. Z nebe se snesla monstra. Čtyři roboti typu X-77 si přišli pro poslední skříňku, kterou Nieto mohl získat. Ngoy chvíli ležel na hladině jako mrtvola, avšak když se k němu jeden z robotů přiblížil, celý se vymrštil a svým tělem obalil robotovu hlavu. Sliz vnikl do malých skulin v robotově krku, a zablokoval jeho "životní funkce". Robot zůstal stát jako socha. Ngoy se chystal vrhnout se na dalšího z Nietových sluhů. Avšak ten natáhl ruku a z malého plamenometu, jenž se vysunul z jeho zápěstí, vyšlo to, co Ngoye děsilo nejvíc. Oheň. Takovou dávku nemohl ustát. Jeho hlava ze rozhořela, sliz z ní proudil rychleji než pot týraného otroka, a kdyby pod sebou neměl bažinatou vodu, nejspíše by Ngoy zahynul. Při pádu do vody upustil skříňku. Robot se chystal ji zvednout. Avšak rychlý japonský ninja mu skočil do cesty, sevřel skříňku mezi rukama, potopil se, a rychle se vynořil až za robotem. Žluté paprsky teď létaly všude kolem něho. Akihiko měl co dělat, aby se z téhle kaše dostal. Nakonec rozhodla pořádná rána do zad, kterou mu dal letící robot. Akihikův obličej skončil v blátě na břehu, skříňka v ruce robota X-77. Chtěl Akihika zabít. Jenže to už se na robota vrhl Ngoy. Opět jej zbavil životních funkcí. Sebral skříňku. Malátný Akihiko vysunul teleskopickou tyč a prohodil ji Ngoyovým tělem. Tyč se zasekla v jeho slizkém těle. Ngoy se otočil, udělal úšklebek, a jeho slizké tělo tyč odhodilo zpět na něj. Akihiko dostal ránu do břicha, že se mohl pozvracet. Na břehu se v tu chvíli objevil Fahad. Z nosu mu tekla krev. Bitka s Weberem asi nebyla úplně příjemná. Měl však u sebe svou laserovku, a vypálil to po Ngoyovi, přestože věděl, že laser gabonské příšeře nijak neublíží. "Pozor, za tebou!" zařval na něj Akihiko. A vyhodil šuriken, jenž se zaryl do Weberovy hlavy. Weber, který se zrovna chystal na Fahada skočit, padl na zem. Vytáhl si šuriken, krev začala okamžitě téct, jenže to už zezadu dostal další ránu, a to sice klackem do hlavy. Pierre se musel zasmát po takovém malém vítězství nad vrahem své sestry. Weber omdlel. "Fahade, jestli můžeš, oddělej Ngoye!" zvolal ještě Akihiko. Byl už tak unavený, že se skoro hroutil. Fahad se svým jetpackem vyletěl nad hustý floridský les. Okamžitě uviděl Ngoye, proměněného ve skvrnu slizu, jak si prosekává cestu rákosy v osluněném mokřadu. Za ním už letěli zbývající dva X-77. Fahad je dohnal a na každého z nich připevnil při letu malý čip. "Zatím ahoj!" dodal. Roboti ve vzduchu vybuchli. "Páni, tak takhle se dají ničit... Stačilo explozivní čipy připevnit k tryskám na nohou. Zvláštní, že mají Achillovu patu zrovna tam, kde by to člověk čekal..." řekl si pro sebe nahlas Fahad, zcela vzrušený novým objevem. Pak přiletěl k unikajícímu Ngoyovi. Chystal se na něj hodit další čip, který by se rozhořel. Ale Ngoy vyskočil z vody, oblepil Fahad slizem a odtrhl mu jetpack ze zad. Fahad upadl s hlasitým cáknutím vody. Ruka se mu přitom napíchla na nějaký ostrý klacek pod hladinou. V tom náhlém zmatku a šoku se vynořil ve vody a v panice se snažil klacek vytrhnout. Voda kolem něj se zbarvila do ruda. Chytil se rákosu, přitáhl se k němu a vynořil ruku z vody. Nepěkná to rána, klacek prošel celým jeho bicepsem. Fahad ale nenadával, zatnul zuby a dal se na pochod zpět ke svým přátelům. Ngoy i se skříňkou unikl... Kdo ví, kde je mu konec... Taková prohra...


O několik minut později seděli Fahad, Akihiko a Pierre v letounu Cryptid Swift, který je odnášel zpátky na základnu v Londýně. "Je to dvojí porážka," řekl smutně Pierre, "nejen Ngoy, ale i Weber. Potom, co jsme ho omráčili, prostě se rozpliznul na ten ohavný sliz a zmizel ve vodě. Tak jako to dělá Ngoy." "Vsadím se, že Webera lze zabít s pomocí ohně, když jeho tělo tvoří zčásti stejná esence jako to Ngoyovo," zamyslel se Akihiko. "Kdyby se mi podařilo ho zapálit, bylo by po něm, věřte mi. Zkusil bych ho s pomocí jetpacku vynést vysoko nad vodu, a nepustit. Uhořel by za živa. Jenže on se bránil a..." rozpovídal se Fahad, držící si ovázanou ruku. "Nepovedlo by se ti to. Ngoye musíme zabít někde na souši. Někde, kde se pořádně rozhoří, někde, kde bude dost kyslíku a dost málo vody, nebo žádná," řekl ještě Akihiko. Oba jen pokývali hlavou... Družice 459 dosloužila. Když ji Američané vypustili, neměli ani ponětí, co všechno se kvůli ní semele. A jak nakonec informace, jež nasbírala, ovlivní celou tu válku, vedenou mezi Lovci kryptidů, Deylinem Nietem a jeho Metallerem a Claudem Ngoyem, a ostatními... První skříňka skončila v Nietových rukou. Za mřížemi v kruhovém vchodu, kdesi ve spodku jeho základny na dně jezera Nikaragua, prohlížel si Deylin Nieto získané úlovky. Skupinku rakouských Tatzelwurmů, žadonících svými pronikavými skřeky o svobodu. Mnul si ruce a prohlížel si je, jako by mu měli dát celý tento svět, ale vždyť co jiného Nieto zamýšlel? Metaller se postavil po jeho boku. "Synu," oslovil ho Nieto, aniž by se na něj podíval, "co to bylo tam, na ostrově Ellesmere?" "Dostali ji. Dostali tu skříňku. Promiň, otče. Zklamal jsem." "Víc, než si myslíš. Ale nejsem na tebe naštvaný proto, že jsi pro nás nezískal druhý box. Hnusí se mi, že jsi ukázal emoce. Ukázal jsi je lidem! Lovci kryptidů, Jacku Owenovi. Myslíš si, že si toho nevšiml. Myslíš si, že ho nenapadlo, jak tě zničit?!" řekl káravě Nieto. "Metallere," oslovil ho výhružně, "jestli tohle ještě někdy uděláš, víš, co se s tebou stane." "Ano, otče," řekl až překvapivě lidsky Metaller. Vyrovnaný smutek ozval se v jeho skřípavém hlase. Nieto už dále nereagoval... Druhý box získala agentka Kentová ze CIA. Den po událostech v Everglades hovořila s Jackem Owenem přímo v základně Lovců kryptidů na jihu Londýna. Opřená o zeď, jako by tu byla doma, zatímco Jack se s ní snažil hovořil poměrně dosti slušně, řekla mu: "Ten druhý box obsahuje docela dost nasbíraných informací o různých akcích Deylina Nieta. Z Nikaragui. Máme fotky, na kterých uprostřed nejčernější noci z jezera Nikaragua vylétají roboti, obrovské létající kostky..." "Ano, to je Nietův dopravní prostředek," přerušil ji Jack. "Víte, trochu mne štve, že Lovci kryptidů nám o Nietovi nikdy neřekli," usmála se s trochou arogance v očích agentka. "Vyhrožoval nám, že když jeho tajemství odhalíme, zničí tento svět," odpověděl Jack. "Hm, nevěřím, že by nějaký miliardář, který je už asi deset let po smrti a přitom se schovává v největším jezeře Střední Ameriky, dokázal jen tak zničit svět, pane Owene." "Obávám se, že se mýlíte, agentko. My jsme tam byli*." "Byli jste kde?!" "Minulý rok. S Nietem jsem se seznámil v té podvodní budově." "A dařilo se vám to tajit, co?" řekla arogantně agentka a odrazila se od zdi. Jack chvíli přemýšlel, co říci. "Podívejte se, Nietovo tajemství už znáte i vy. A tak si myslím, že přišel čas je celé odhalit. Zvlášť teď, když disponuje jedním z boxů ze satelitu 459," řekl nakonec. Agentka mu do ruky vložila lísteček s několika telefonními čísly. "Zůstaňte s námi v kontaktu," řekla jen a odešla z místnosti, a odešla z budovy... Třetí box získal Claude Ngoy. I v něm se nacházelo tolik o Deylinu Nietovi. Claude Ngoy a Sam Weber se ocitli na břehu jezera Nikaragua. Dva muži vypadající jako turisté. "Tam pod hladinou se skrývá bohatství. A když ho spojíme s bohatstvím, které jsme již získali, příteli," řekl Ngoy svému druhovi, "podaří se mi uskutečnit svůj sen. Stejně průzračný jako je hladina na tomto jezeře, a stejný temný a hluboký, jako jeho dno. Lidstvo zaplatí... Ale k tomu, k tomu přece potřebujeme Nietovu technologii." "Jsi připravený?" optal se ho Weber. "Všichni jsme připravení," odpověděl Ngoy a pohybem hlavy upozornil Webera na letadlo, které zrovna přeletělo jezero. "Jsou tady."

* - 1. díl 2. série Lovců kryptidů, Záhada v jezeře Nikaragua

Poslední, dvanáctá kapitola 2. série Lovců kryptidů, se objeví na tomto blogu v červnu! Bude rozdělena na sedm částí. Celý tento příběh, který píši od srpna minulého roku, bude zakončen. Lovci kryptidů versus Deylin Nieto versus Claude Ngoy. A k tomu kryptidi... Bude to vybuchovat a vřít... Osud kryptidů, zvířat, lidí, celé naší planety... To vše je teď v rukou Lovců kryptidů!!!

Obrázek týdne 25. 5. 2018

25. května 2018 v 16:16 | HAAS |  Obrázky týdne
Pracovní týden je zase u konce, jaká je to jen úleva... Je tedy čas na další Obrázek týdne. Tentokrát jsem vybral malbu zobrazující všemi oblíbený karbonský obří hmyz. Podle mne jde o krásný obrázek, posuďte však sami... Jak se líbí Vám?

Popisek k dnešnímu obrázku: Takto vypadalo dnešní Skotsko před 300 miliony let. V horkém, parném lese, nacházejícím se na rovníku, daleko od míst, kde se Skotsko nachází dnes, prohání se celá řada roztodivných a obrovských členovců. Třímetrová stonožka nebo mnohonožka Arthropleura pátrá po vegetaci, kterou se normálně živí, a padlý kmen kapraďorostu jí není žádnou překážkou. Míjí přitom malou modrou ještěrku rodu Hylonomus, jednoho z prvních plazů vůbec. Mezitím lesem prolétá vážka Meganeura s asi sedmdesátipěticentimetrovým rozpětím křídel...

Do Karbonu se ještě mnohokrát vrátíme, alespoň tedy prostřednictvím podobných obrázků... O víkendu očekávejte závěr jedenácté kapitoly 2. série Lovců kryptidů (a těšte se na poslední, dvanáctou, kterou začnu psát v červnu) a buď další část projektu o žralocích nebo o pravěkých lasicovitých. Chystám se však na další nové projekty, které postupně také započnou, ale více zatím neprozradím.

Velemloci čínští na pokraji vyhubení

24. května 2018 v 15:09 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Vypadá to, že s velemloky čínskými, největšími obojživelníky na světě, to není tak jednoduché. Pravěký obr, skutečná živoucí fosilie, jež nám svým vzhledem i způsobem života připomíná naše dávné čtyřnohé předky, kteří vystoupili na souš dávno před zrozením dinosaurů, je na pokraji vyhynutí. Již léta IUCN klasifikuje velemloka čínského jako druh kriticky ohrožený. Maso těchto obojživelníků je pochoutkou. Kvůli lidské chuti k exotickému jídlu tak o život přichází čím dál více velemloků. Vlastně to začíná vypadat, že už jich ve volné přírodě zbývá opravdu jen hrstka. Není asi překvapením, že prostředí, ve kterém se velemlok čínský vyskytuje nejhojněji, je zajetí... S ochranou těchto majestátních obřích obojživelníků to asi nebude zcela jednoduché zvláště proto, že nyní vědci zjistili něco nového o velemloku čínském samotném. Zvíře, které jsme dosud považovali za jediný druh velemloka, by ve skutečnosti mohlo být pěti různými druhy! To můžeme tvrdit, držíme-li se nejskromnějších odhadů současných výzkumníků. Jing Che z Kunmingského institutu zoologie na Čínské akademii věd řekl, že velemlok čínský může být dokonce rozdělen až na osm druhů. Výsledky tohoto výzkumu byly publikovány v žurnále Current Biology. Mnohé herpetology však možná toto zjištění úplně nepřekvapí, vždyť životní styl velemloka čínského této možnosti silně nahrává. Jde o živočicha, který tráví většinu svého času ve vodě. Potřebuje chladné jihočínské řeky ke svému životu. Ale na souši velemloka asi příliš často nezastihneme. Z jednoho předka, který se rozšířil do několika říčních systémů ve východní Asii, se tak po milionech let vyvinuly odlišné druhy, které spolu neměly žádný kontakt, a tak došlo ke genetickým změnám a nakonec k celkové diverzifikaci... Ať už je toto zjištění jakkoliv vzrušující, jako že skutečně je, bohužel je smutné, že některé z těchto druhů už mohly být ve volné přírodě zcela vyhubeny. Vzhledem k počtu velemloka čínského, stále klasifikovaného jako jediný druh, je to dosti možné. Čínští velemloci za poslední 3 generace utrpěly ztrátu 80 % populace, což je otřesné. A velký úlovek může vynést 1500 amerických dolarů, což je suma, za kterou pytláci klidně takového majestátního živočicha jednoduše zabijí. V minulosti bylo pojídání masa velemloků tabu, dnes je velice oblíbené, což už bylo zmíněno výše. A neopomeňme zmínit znečištění řek a vůbec, ničení přirozeného habitatu těchto obojživelníků, tvorů, kteří jsou celkově velice náchylní k prudkým změnám. Proto jsou také obojživelníci nejohroženější skupinou obratlovců. Jejich ochrana je v našich rukou, ale nyní bude poměrně komplikovaná, neboť vypouštění velemloků ze zajetí do volné přírody už nepůjde tak snadno. Nesmíme si totiž dovolit vypouštět určité druhy velemloků do určitých říčních systémů, ve kterých vlastně nikdy nežili. V případě, že by se tam zrodilo potomstvo jich a jiného druhu velemloka, došlo by k hybridizaci, a člověk by toho stal strůjcem. Snad se tedy včas zjistí, jak to s "nově objevenými" druhy velemloků je, a užije se to v procesu jejich záchrany. Uznejte sami, chtěli byste, aby čínští velemloci kvůli člověku zmizeli z naší planety po všech těch desítkách milionů let, ba i více než stovce milionů let, co zde existovali?



Modrá planeta 2-Úhoř trpící toxickým šokem

23. května 2018 v 17:42 | HAAS |  Videa
Úhoř trpící toxickým šokem. Na dně oceánu se nacházejí jakési "nádrže", v nichž se salinita vody pohybuje mezi tří až osminásobkem normální salinity mořské vody. Takové prostředí je velice nebezpečné, vždyť se také kolem těchto "brine pools" hromadí pozůstatky živočichů, kteří po krátkém čase stráveném v nich zahynuli. Úhoř tupohlavec po vyplutí z tohoto slaného jezírka trpí toxickým šokem, kvůli čemuž se zmítá jako by ho někdo zkoušel zauzlovat. Jeho jedinou nadějí je pokusit se šok přečkat nad neuvěřitelně slanou vodou. Podaří se mu to?

Dechberoucí klip z cyklu BBC Modrá planeta 2 (Blue Planet II). Vypráví Sir David Attenborough.


Varaní soutěž

22. května 2018 v 17:49 | HAAS |  Naše soutěže
Po týdnu přináším další krátký kvíz (mimochodem, odpovědi k Anakondímu kvízu již byly přidány). Tentokrát se zaměříme na varany. Tito ještěři patří k nejzajímavějším plazům vůbec, tedy alespoň z mého pohledu. Tak neváhejte a vyzkoušejte si, co všechno o nich vlastně víte... Pokud chcete, můžete odpovědi napsat do komentáře. Po několika dnech od napsání a následném vydání tohoto článku napíši do komentáře správné odpovědi...

1. Který druh varana dorůstá největší velikosti?
A) Varan nilský
B) Varan komodský
C) Varan Gouldův.

2. Se kterým z těchto varanů se nesetkáme v Austrálii?
A) Varan pustinný
B) Varan Gouldův
C) Varan ostnoocasý

3. Jak se rozmnožují varani?
A) Rodí živá mláďata
B) Všechny druhy se rozmnožují pouze partenogenezí
C) Kladou vejce.

4. Vyskytuje se u varana komodského partenogeneze?
A) Ano
B) Ne
C) Vyber si.

5. Žili varanovití v období Křídy?
A) Nelze to potvrdit ani vyvrátit
B) Určitě ano
C) Určitě ne

6. Jaké maximální rychlosti dosahuje australský varan obrovský?
A) 20 km/h
B) 30 km/h
C) 40 km/h

7. Varan Salvadoriův:
A) Žije po celé jihovýchodní Asii a dorůstá délky 2,5 metru
B) Žije na Nové Guineji a dorůstá délky 2,5 metru
C) Žije v Austrálii a dorůstá délky 2 metry

8. Čím se neživí varan nilský?
A) Rybami
B) Krokodýlími vejci
C) Zmijemi pouštními

9. Jaké maximální délky dosahoval pravěký australský varan Megalania prisca nebo též Varanus priscus?
A) 7 metrů
B) 6 metrů
C) 5 metrů

10. Který světadíl je pravděpodobně kolébkou varanů?
A) Afrika
B) Austrálie
C) Asie

Toť vše, doufám, že jste si kvíz užili, a nezapomeňte se sem za pár dnů zastavit pro správné odpovědi!