Podobnost pravěkých a současných zvířat: Struthiomimus a pštros

8. května 2018 v 10:56 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
V první části Podobnosti pravěkých a současných zvířat jsme se zaměřili na Brachiosaura a žirafu, ve druhé si srovnali ankylosaura Gargoyleosaura a ostnitou australskou ještěrku molocha, ve třetí části jsme zkoumali, co mají společného Ichthyosaurus a delfín a konečně ve čtvrté části projektu jsme si porovnali Varanosaura a varana. Vždy jsme zkoumali, co mají společného, čím se navzájem podobají, třebaže si nejsou zcela blízce příbuzní...

Během posledních zhruba pěti set milionů let prudké evoluce života na naší planetě se vyvinuli tvorové, kteří jsou si, ač pocházejí ze zcela odlišných živočišných skupin, podobní. Někdy je tato podobnost zcela náhodná, a stojí za ní konvergentní evoluce, typ evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem, neboť je utváří podobné či stejné prostředí, ačkoliv je od sebe dělí celé kontinenty nebo třeba i desítky milionů let. Jindy nacházíme podobnost mezi živočichy, kteří už dávno vyhynuli, a jejich příbuznými, kteří žijí v dnešním světě, a se kterými se člověk může potkat... V tomto seriálu článků se podíváme na zvířata vyhynulá a současná, která si třeba nejsou blízce příbuzná, ale stavbou těla mají něco společného. V páté části této série se podíváme na Křídového teropodního dinosaura Struthiomima a dnešního pštrosa, latinsky Struthio. Co mají tito dva tvorové kromě názvů společného?

STRUTHIOMIMUS:
Struthiomimus znamená v češtině "napodobitel pštrosa". Byl to teropodní dinosaurus, chodící po zadních končetinách, jenž žil v Kanadě a Spojených státech amerických v době Křídové před 75 až 65 miliony let, tedy na sklonku éry dinosaurů. K objevu tohoto dinosaura došlo v roce 1914, po několik let byl pak považován za stejné zvíře jako Ornithomimus ("napodobitel ptáka"). Až výzkumy v roce 1972 ukázaly, že jde o rod zcela odlišný, s Ornithomimem, stejně jako s mongolským Gallimimem ("napodobitel slepice") a dalšími "dinosauřími mimy" patřil mezi tzv. ornithomimosaury. Většina těchto dinosaurů vybavených dlouhým krkem, poměrně malou hlavou a dlouhýma zadníma nohama, dosahovala velikosti dnešních pštrosů. A svou anatomií se jim také podobali. Velikostní výjimku snad tvořili jen Dromiceiomimus či Gallimimus, první z nich dorůstal délky až 3,5 metru, druhý snad dokonce až 6 metrů. Struthiomimus byl však s délkou 3 až 4 metrů také jedním z největších ornithomimosaurů vůbec. Jeho tělesná hmotnost se pohybovala okolo 150 kilogramů, v roce 2009 byla dokonce hmotnost jednoho exempláře odhadnuta až na 423 kilogramů. Tento dinosaurus měl výborný zrak; pravděpodobně žil v hejnech spásajících po většinu času nízko rostoucí vegetaci. Když se náhle objevil predátor, a hlídka jej s pomocí svého bystrého zraku včas zaznamenala, dala se celá skupina na útěk... Dříve se uznávala hypotéza, že mnozí, pokud ne všichni, ornithomimosauři žili na březích řek nebo přímo ve vodě a procezovali potravu skrze svůj uvnitř hrubý, smirkovému papíru podobný zobák. Takto koneckonců můžeme vidět Ornithomimy v seriálu Prehistorický park, ačkoliv po většinu příběhu žijí spíše jako pštrosi na souši. Dnes však již víme, že ornithomimosauři se vodními rostlinami neživili. Šlo skutečně o suchozemská, velice aktivní zvířata, která se však ve stojatých vodách rozhodně nezdržovala. Kromě rostlinné potravy se Struthiomimus čas od času přiživoval i na malých měkkýších nebo hmyzu, možná, že nepohrdl ani nějakým mršiny. Rozhodně to byl více všežravec než jen býložravec. Struthiomimus byl jedním z nejrychlejších dinosaurů, a dosahoval rychlosti až 60 kilometrů za hodinu. Každý tyranosaur či smečka dromaeosauridních masožravců se pak museli při honu takových rychlíků pořádně snažit, aby nějakého starého či nemocného jedince dohnali.





PŠTROS (STRUTHIO):
Ačkoliv v minulosti žilo na naší planetě minimálně 12 již popsaných druhů rodu Struthio, tedy pštrosa, v Holocénu přežívá pouze jeden jediný, a to sice pštros dvouprstý (Struthio camelus). Dokáže utíkat rychlostí 55 kilometrů za hodinu, dosahuje tělesné hmotnosti mezi 90 až 130 kilogramy, velcí samci v dospělosti dosahují výšky i úctyhodných 2,7 metru. Kdo ví, kde vlastně vznikl slavný mýtus o tom, že pštrosi v nebezpečí zastrčí hlavu do písku... Tito ptáci naštěstí nejsou ohroženi, i když další výrazná, velká africká zvířata už na tom nejsou vždy zrovna nejlépe... Rod pštrosů se poprvé objevil asi před 23 miliony let, přičemž raní běžci se vyvinuli někdy v období Křídy, tedy již za dinosaurů. Je tedy možné, že předkové pštrosa si mohli okoukat anatomii pštrosích dinosaurů, tedy ornithomimosaurů jako byl Struthiomimus, i když byli zatím malými, neškodnými ptáčky, kteří se svým současníkům příliš nepodobali. Dříve se uvažovalo o tom, že běžci nedokázali od doby, kdy se vyvinuli, pořádně létat, neboť jim to nedovolovala tělesná hmotnost nebo měli zakrnělá křídla, a proto se vyvinuli ještě na Gondwaně předtím, než se rozpadla. Potom proběhla diverzifikace; po rozpadu kontinentů zůstali předci pštrosů v Africe, předci emu v Austrálii, předci kiwi na Novém Zélandu, předci nandu zase v Jižní Americe, předci kasuárů na Nové Guineji a v Austrálii. Avšak později se ukázalo, že předkové těchto běžců létat uměli (podobně jako dnešní tinamy, které jsou běžcům příbuzné). Je tedy možné, že zkrátka přeletěli oceány. K vývoji současných běžců tedy nedošlo tak, že byly populace určitého rodu jen odděleny. "Létající běžci" zkrátka kolonizovali několik kontinentů na jižní polokouli a nezávisle na sobě ztratili schopnost létat... Dnešní pštros je už jen jedním z mála těch přeživších běžců, holocénské druhy už jsme si vyjmenovali výše. A moa a "sloní pták" Aepyornis, ptáci, kteří by byli těmi nejvyššími, kdyby ještě žili, ti jsou jen minulostí. Byli vyhubeni člověkem.



CO MAJÍ SPOLEČNÉHO:
Název Struthiomima vychází z názvu pštrosa, tedy Struthio. Opravdu si byli podobní, vždyť všichni ornithomimosauři se v podstatě více či méně podobali dnešním běžcům, zvláště pak pštrosům nebo nanduovi. Důvod? Žili většinou v otevřené krajině, potřebovali dlouhé končetiny k rychlému běhu... S pomocí dlouhého krku mohli dříve zaznamenat nebezpečí, neboť jejich hlava byla výše než u ostatních, velikostně jinak srovnatelných dinosaurů... Podobnost pštrosích dinosaurů a dnešních pštrosů je výsledkem konvergentního vývoje (tj. typ evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjí podobným způsobem v závislosti na životě v podobném či stejném typu prostředí). Možná, že v nebezpečí dokázal Struthiomimus či jakýkoliv jiný ornithomimosaur i nehezky kopnout, až tím útočníka zranil. Zvláště dnešní emuové a kasuáři jsou v kopání mistři, a oba mají velice nepříjemné drápy. Také pštros se dokáže bránit silným kopnutím. Taková rána by člověka zabila... Struthiomimus a pštros k sobě měli blízko i svou maximální rychlostí. Vždyť v případě nebezpečí dokázali (či dokáží) oba vyvinout podobnou rychlost, a po nějakou dobu si ji udržet...

Co nemají společného? Je pravda, že oba patří mezi dinosaury, vždyť ptáci jsou žijícími dinosaury. Ale podívejte se na přední končetiny. Pštrosi mají křídla, která však neslouží k letu, nicméně samci je dokáží efektivně využívat při námluvách, zvláště tedy při zásnubních tancích. Struthiomimus a jeho příbuzní měli přední končetiny opatřené třemi prsty s drápy. To však neznamená, že přední končetiny nebyly opeřené, ba naopak, je dosti pravděpodobné, že byly. A pak je tu ocas, to je kapitola sama o sobě... Doufám, že se Vám tento článek líbil. Do komentářů napište své názory...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama