Žraločí řády: Squaliformes (ostrouni)

27. května 2018 v 10:40 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Žraloci už na naší planetě žijí po nějakých 400 milionů let. Ačkoliv se za tu dobu vyvinulo a také vyhynulo nepřeberné množství druhů, jejich anatomie se příliš nezměnila. Ba naopak, zdá se, žraloci si udrželi svůj tvar těla i způsob života po celé stovky milionů let. Patří k nejúspěšnějším živočichům, kteří se kdy vyvinuli. Přežili velké Permské vymírání, největší vymírání v historii naší planety. Přečkali i náraz meteoritu a sérii kataklyzmatických událostí, jež následovaly, a které vyhubily dinosaury, ptakoještěry, mořské plazy a amonity. V současnosti jim hrozí vůbec největší nebezpečí: každý rok je 73 milionů žraloků odchyceno a zabito. Mnozí jsou loveni pro své ploutve, jiní končí v rybářských sítích jako vedlejší úlovky... S rychlostí, jakou mizí, jsou mořské ekosystémy narušovány... Stále se setkáme s lidmi, kteří by se však ochraně žraloků raději nevěnovali, neboť je považují za nebezpečná monstra vyhledávající lidi k snědku. Jak daleko jsou jen od pravdy... Bez žraloků by to v našich mořích a oceánech nefungovalo...

V tomto seriálu si detailně přiblížíme všech osm v současném světě žijících řádů žraloků. Řád, který si představíme tentokrát, má na rozdíl od polorejnoků nebo některých výrazně protáhlých šedounů již typický žraločí tvar těla. Jde o žraloky, kteří na naší planetě existují po více než 150 milionů let a někteří z nich se řadí k nejhlubinnějším a nejzáhadnějším parybám vůbec. Jedná se o ostrouny...

ŽRALOČÍ ŘÁDY

SQUALIFORMES (OSTROUNI)


Do řádu Squaliformes, česky označovaného ostrouni, se řadí 126 v současnosti žijících druhů a také řada druhů vyhynulých. Nejstarší zástupci tohoto řádu, které z fosilního záznamu známe, žili před asi před 160 miliony let v období pozdní Jury. Za ty miliony let se takřka nezměnili. Všichni mají poněkud protáhlé tělo. Rypec (rostrum) mají velice ostrý, nejsou vybaveni jakousi "pilou", tělo není tolik zploštělé jako u některých jiných žraloků, a konečně nejsou vybaveni ani žádnými ostny na kůži. Působí poněkud stroze, a některé z nich si možná asociujeme s poněkud poklidným, pomalým životem ve vodách různé hloubky.

Ostrouni žijí po celém světě, od chladných polárních vod až po vody tropické. Jsou dosti variabilní, jde-li o velikost. Najdeme mezi nimi druhy třeba jen devadesáticentimetrové, jsou však mezi nimi i žraloci dosahující alespoň čtyřech metrů na délku. Zástupci čeledi Etmopteridae jsou mezi žraloky jedineční tím, že produkují světlo s pomocí světélkujících fotoforů. To se zvláště hodí v hlubokých, temných vodách, kde žijí. Patří mezi nejhlouběji žijící žraloky vůbec. Mezi ostrouny najdeme i rekordmany v dlouhověkosti. Jeden žralok grónský se dožil minimálně 272 let, ale tento exemplář mohl být také poněkud starší, podle některých odborníků zřejmě dosáhl věku i 512 let. To jej činí nejdéle žijícím obratlovcem na naší planetě. I další druhy ostrounů dokáží dosti překvapit...


Jak již bylo zmíněno, ve 21. století žije na Zemi 126 druhů ostrounů, rozdělených do 7 čeledí. Tento řád popsal anglický zoolog Edwin Stephen Goodrich roku 1909. Prakticky všech 7 čeledí však bylo vědecky popsáno už v 19. století, Goodrich popsal celý řád. Dříve byli ostrouni považováni za součást jiných skupin žraloků. Nepopíšeme si zde všechny čeledě a rozhodně ne všechny druhy ostrounů, podíváme se však na několik málo těch, jež dokáží opravdu zaujmout.

Čeleď Dalatiidae:
Světloun Bonnaterrův (Dalatias licha)
Hlubinný žralok, žijící 200 až 600 metrů pod hladinou moře. Obvykle dosahuje délky okolo 1 metru. Druh je to téměř ohrožený, je totiž hojně loven pro maso, a to zejména v Portugalsku a v Japonsku. Jde o žraloka velice citlivého na změny způsobené člověkem, zvláště pak na lov. Například během 70. a 80. let byli světlouni Bonnaterrovi hojně loveni v okolí Azorů. Brzy tam byli takřka úplně vyhubeni. Jsou dobrým příkladem citlivosti paryb vůči člověku, který je nemilosrdně vybíjí. Světloun se živí korýši, rybami, mnohoštětinatci a dalšími mořskými živočichy. Žije v teplých vodách celého světa, od portugalského pobřeží až po pobřeží Jihoafrické republiky a Mozambiku, setkáme se s ním i ve vodách v okolí Havaje nebo Nového Zélandu. Světloun Bonnaterrův je skutečnou živoucí fosilií. Zuby tohoto druhu byly nalezeny v horninách Nového Zélandu datujících se do období pozdního Eocénu, před přibližně 40 miliony let. Mladší zuby světlouna pak byly nalezeny i v Japonsku, v zemích bývalého Sovětského svazu nebo v západní Indii. Zajímavostí je, že roku 2003 byl v zálivu Genoa objeven světloun albín, jehož tělo z 59 % postrádalo pigment. Žralok byl v dobré kondici, albinismus v podobě nápadného světlého zbarvení mu vůbec nebránil lovit kořist. Obrázek světlouna Bonnaterrova je nad tímto textem.

Čeleď Oxynotidae:
Světloun karibský (Oxynotus caribbaeus)
Rod Oxynotus, tvořící pět druhů, je jediným rodem celé čeledi Oxynotidae. Někteří z těchto žraloků jsou podobně jako žraloci z čeledi Etmopteridae vybaveni bioluminiscenčním orgánem, kterým dokáží v hluboké, temné vodě světélkovat. Karibský světloun žije v hloubce okolo čtyř set metrů a dorůstá délky pouhých 50 centimetrů. Je to pomalý lovec, živící se různorodými bentickými organismy. Disponuje listovitými zuby, kterých má v horní čelisti 12 řad, a ve spodní čelisti také 12 řad. K vidění je pouze vzácně; víme, že žije v Karibiku, na sever od Venezuely, ale byl také vyloven v Mexickém zálivu, při pobřeží Mexika a Spojených států amerických, dokonce až na západní Floridě. Je vejcoživorodý; mláďata těchto světlounů se z vajíček vylíhnou už uvnitř matčina těla, kde se živí bohatou zásobou žloutku. Když jsou vypuzena ven, měří asi 20 centimetrů.


Čeleď Somniosidae:
Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus)
Ostrounům čeledi Somniosidae se v angličtině přezdívá sleeper sharks. Jsou to velice zajímaví, ale poněkud tajemní žraloci, z nichž někteří, jako třeba žralok pacifický (Somniosus pacificus) žijí v hloubce až 2 kilometrů! Poměrně tajemný je i dlouhověký žralok malohlavý. Jedinec, který se dožil věku mezi 272 až 512 lety je skutečným rekordmanem ze všech obratlovců. Největší dosud změřený jedinec měřil 6,3 nebo 6,4 metru, to je více, než má obvykle žralok bílý! O to pozoruhodnější je, že tento žralok žije pod grónským ledem. Vlastně obývá značnou část Arktidy a zcela výjimečně byl jeho výskyt zaznamenán i tak daleko na jihu, jak jen leží britské ostrovy a dokonce možná i pobřeží Pyrenejského poloostrova. Žralok malohlavý je však symbolem chladných arktických vod. S hmotností 1020 kilogramů toho dokáže spořádat spoustu, v žaludku jednoho exempláře se našlo 130 kilogramů sledího masa. Uvnitř žaludku jiného jedince pak byla nalezena sobí mršina! Zřejmě se však nestalo to, že by žralok soba ulovil. Karibu byl do moře odplaven řekou z vnitrozemí, avšak žralok malohlavý využil příležitosti a pochutnal si na jeho nehybném těle. Samice rodí živá mláďata (je to vejcoživorodý druh), v jednom vrhu může být až 10 mláďat, která měří okolo 40 centimetrů. Rostou rychlostí jen asi jeden centimetr za rok, což není u tak dlouhověkého žraloka překvapivé. V současnosti jde bohužel o druh téměř ohrožený. Zvláště v minulosti byl loven kvůli oleji. Zajímavé je, že když žraloka malohlavého vytáhnete z vody, máte-li tedy k tomu dostatek vybavení jako Inuité, kteří je občas loví, ucítíte nepříjemný zápach čpavku. K tomu se váže spousta odvážných vtípků, které by asi tento žralok nechtěl slyšet.


Čeleď Centrophoridae:
Bezkýlovec dlouhonosý (Deania quadrispinosa)
Mezi ostrouny působí bezkýlovci poněkud bizarně. Jejich protažený čumák možná více připomíná některé druhy kostnatých ryb než žraloky. Bezkýlovci jsou v tomto řádu jedineční, bohužel se toho však o nich mnoho neví. Tento druh žije v hloubce 150 až 732 metrů, kde se živí rybami. Žije v Atlantiku i v Indickém oceánu a v jižním Pacifiku směrem od australského pobřeží. K čemu přesně slouží ten protažený čenich, to nevíme. O biologii a životním stylu bezkýlovce dlouhonosého toho příliš zjištěno nebylo. Dorůstá délky 114 centimetrů, neřadí se tedy mezi obry.



Na závěr bych opět napsal, že pokud se chcete o ostrounech a jejich nepřeberném množství poměrně dosti variabilních druhů dozvědět více, popadněte zvířecí encyklopedie, knížky o žralocích, najděte si některé kvalitní stránky o žralocích nebo zkrátka zaútočte na anglickou Wikipedii, kde se toho jistě také dozvíte hodně. Ostrouni jsou řádem nesmírně zajímavým už jen díky faktu, že mezi ně nejdéle žijící obratlovec. A fakt, že mezi nimi najdeme světélkující žraloky, je též, alespoň dle mého, vzrušující... Projekt Žraločí řády bude pokračovat, zbývá nám seznámit se už jen s dalšími 3 řády!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diictodon Diictodon | Web | 27. května 2018 v 17:14 | Reagovat

Zajímavý článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama