Červen 2018

Lovci kryptidů 2: Vězni války (5/7)

Včera v 10:34 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Po smrti svého bosse, Clauda Ngoye, kterého nechal zničit samotný Deylin Nieto, nechal Sam Weber vyslat na dno jezera Nikaragua jednoho z obrovských, pětimetrových plazů, které Ngoy choval ve svých bažinách v Gabonu. Monstrum však bylo zabito Nietovým kovovým mužem Metallerem. Jack přivezl do Londýna mládě Tatzelwurma, jemuž připevnil na krk obojek. S jeho pomocí pak zastavil všechny další Tatzelwurmy, Nietovy dráčky a pterodaktyly, kteří na Londýn útočili, Buckshawskou příšeru byl však nucen zabít. Nyní se chystá vyrazit do Nikaragui, kde s Nietovými kryptidy, též ovládanými obojky, bojují ostatní Lovci kryptidů. Akihiko konečně získal vzorek kovu z Metallerova těla. Je na čase zjistit, jak ho lze porazit...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST PÁTÁ:
Cryptid Chaser se ocitl před základnou Lovců kryptidů. Jih Londýna byl v neklidu. I když všichni ti netvoři ještě před chvílí řádili celé desítky kilometrů odsud, lidé byli vystrašení, skrývali se ve svých domech... Jack auto prudce zabrzdil. Na displayi se ukázalo varování. Na asfaltu před ním se nachází kulatý předmět o průměru dvou centimetrů. Jakmile auto zastavilo, předmět explodoval. Kusy asfaltu dopadly na přední sklo, ale nerozbily ho. Jack vystoupil z auta. V prachu sice nic neviděl, ale byl si jist, že míří správně. Stiskl spoušť laserovky a cosi zasáhl. Zřejmě to však nebylo nic živého. Prach trochu opadl a Jack spatřil základnu. Byla neporušená, avšak z přední zdi byly vysunuty laserové pušky. Někdo tu byl a zkoušel se dostat do základny. Jack obrátil svou pozornost ke střeše protější budovy. Stál na ní muž, celý v černém. Black Spier! Jack vyhodil z rukávu lano, jehož konce byly opatřeny magnety. Lano obepnulo Black Spierovy nohy. Upadl. Jack vystřelil z další pistole lano s hákem, jenž se zachytil na okraji střechy. Brzy stanul před Black Spierem. Ten, přestože bezmocně ležel na zemi, neschopen se postavit, po něm vystřelil z pistole. Jack udělal salto, vyhnul se kulce a vykopl mu pistoli z ruky. Laserovku mu přiložil na čelo. "Co jsi tady hledal?" zeptal se ho. "Čekal jsem na tebe," odpověděl krátce Black Spier. Pak chytil Jacka pod krkem, ruce měl totiž volné. Jack na to reagoval prudkou hlavičkou, po které Black Spier div neomdlel. Jack mu pevně sevřel ruce a převrátil ho na břicho. "Co? Chceš mi nasadit pouta a odvést mě na policejní stanici?" zeptal se výsměšně Black Spier. "Není to špatný nápad," odpověděl Jack. "Ztrácím s tebou čas," odpověděl Black Spier. Jack náhle dopadl na kraj střechy. Naštěstí vybalancoval svou pozici a tudíž nespadl. Mohl už jen sledovat Black Spiera, jak odlétá pryč. To ty jeho boty ho vznesly do vzduchu, i když nohy měl stále svázané. Jack neváhal. Okamžitě si svlékl horní část svého spandexového obleku. Na zádech měl připevněný jetpack. Vyhnal se do vzduchu. Brzy Black Spiera dohnal. Střelil do něj laserem. Black Spier se zřítil. Dopadl do řeky. "Taky s tebou ztrácím čas," řekl ještě Jack a okamžitě dolétl zpět na základnu. Bylo na čase přivolat Cryptid Swift, který byl v Nikaragui, a dopravit se tam...


Z toho důvodu se ostatní Lovci kryptidů nemohli na čas ukrýt ve svém letounu. Zatímco byl Cryptid Swift na cestě do Londýna, řízen autopilotem, skryli se všichni v malé poničené budově někde na kraji Granady. Akihiko přejel po získaném kousku Metallerovy kovové kůže speciálním zařízením, jež však kov nedokázalo identifikovat. "Stále nic nevíme," řekl po chvíli, "ale myslím, že odpověď na to, co je to zač, se dá najít v Nietově základně." "Je na čase tam proniknout," řekl na to Pierre. "Můžu se tě jen na něco zeptat, Akihiko? Z čeho je ta tvoje dýka?" vyrušil je Fahad. "Je z kolosia," odpověděl mu Akihiko. "Co to je? Značka zmrzliny?" "Ne, chytráku. Je to velice vzácný kov, který se na téhle planetě nevyskytuje," řekl neklidně Akihiko. "Takže mi chceš říct, že jsi ho získal od emzáků?" zasmál se Fahad. "Přestaň se tak hloupě ptát," zasupěl Akihiko a chytl ho pod krkem, "a koukej radši zjistit, co je zač tenhle kov, protože tohle kolosium rozhodně není!!!" Pak s ním praštil o zeď. "Akihiko!" zařval varovně Roger a chytil ho za ruku. "Uklidni se," zašeptal ještě. V budově zůstali skryti ještě několik desítek minut. Pak konečně přiletěl Cryptid Swift. Vyběhl z něj Jack se svým "ochočeným" mládětem Tatzelwurma. "Musíme zastavit všechny ty kryptidy! A dokážeme to s pomocí tohohle drobečka!" usmíval se Jack a ukázal jim svůj úlovek. Všichni se na něj nedůvěřivě podívali. "No nehleďte na mě jako na zjeveného ducha," řekl jim Jack, "myslíte si, že jsem Londýn od všech těch nestvůr zachránil jiným způsobem? Funguje to, koukejte." Na signály vysílané obojkem na Tatzelwurmově krku nejprve reagovali všichni Nietovi Tatzelwurmové, kteří ohlodávali lidské mrtvoly v blízkých ulicích. Shromáždili se kolem Lovců kryptidů a očekávali další rozkazy. "Navrhuju, abychom zaútočili na Nietovu základnu! A to teď hned!!!" ozval se Pierre. "Dobrá. Získané Tatzelwurmy tam sice nevezmeme, ale tomuhle drobečkovi bychom mohli dát nějakou plaveckou výstroj. A obrátíme základnu vzhůru nohama!" odpověděl s nadšením Jack. Šestka Lovců kryptidů okamžitě zaběhla do Cryptid Swiftu pro potřebné potápěcí vybavení.


Na břehu docházelo k masakru. Nietovi ozbrojení muži, vojáci v těžkých neprůstřelných vestách, bojovali proti neméně dobře vybaveným vojákům již nežijícího Clauda Ngoye. Sam Weber, který před nedávnem opět Pierrovi unikl, je vedl skoro jako zkušený bojevůdce. Schytal během tohoto souboje stovky ran, a přesto jej nikdo nedokázal zabít. Jeho tělo se rapidně rychle hojilo, a on svýma rukama škrtil nepřátelské vojáky, střílel z kulometu jako vyšinutý, zabíjel kdekoho... Jakmile to uviděli Lovci kryptidů, napadlo je jediné: uklidit si cestu. Nacházeli do té vřavy několik bomb. Chvíli museli počkat, až na břehu zavládne klid. Jakmile byl břeh jezera vyklizený, skočili do vody. Po břehu se mezitím plazil jediný přeživší toho strašného boje. Opět ten, kterého nešlo jen tak zabít. Exploze si na něm však vybrala svou daň. Podobně jako Ngoy nebyl Sam Weber schopen přežít zapálení ohněm. Při výbuchu přišel o nohy a o půlku obličeje. Plazil se k vodě ve snaze uhasit plameny, jež mučily jeho tvář. Pierre si to možná ani neuvědomoval, ale vrah jeho sestry právě trpěl nejvíce ve svém životě... Pod hladinou docházelo k dalšímu souboji. Nietovi vodní dráčci byli vysláni k Lovcům kryptidů. Rogera jeden dokonce kousl do ruky, Pauline zase dva dráčci téměř překousli šňůru dýchacího zařízení. Zvláště Jack a Akihiko se však laserovkami pod vodou oháněli tak rychle, že lasery kosily jednoho dráčka za druhým. Tentokrát plně vybaveni, zničili Lovci kryptidů sloupy s laserovými puškami, jež se měly vysunout pokaždé, když se k základně někdo přiblížil. Několik laserů pak zničilo vstup do potápěcí místnosti. Otvor se okamžitě uzavřel novým, neporušeným. Nic nového, to už Lovci kryptidů zažili, když sem poprvé pronikli. S pomocí laserů si vytvořili únikový východ z místnosti. Na vysokém stropu bílé chodby se okamžitě objevily všelijaké pušky k jejich odstranění, avšak i ty byly zničeny. Horší to bylo, když sem přišel jeden z robotů X-77. Též tvořený kovem, který nelze zničit. Lovci kryptidů se museli rozdělit. Jack, Pauline a Roger se dali jedním směrem, až skončili v jakési skleněné místnosti, snad nějaké chemické laboratoři. Robot se dal do pronásledování zbylých členů týmu, Akihika, Fahada a Pierra. Schválně je hnal do místnosti, kde je už Nieto očekával, a byl připraven se jich zbavit... Ve skleněné laboratoři se ozval výhružný řev. Všichni ztuhli, zvláště však Pauline, která ten hlas znala... Byl to Yetti, Yetti, který jí kdysi zachránil před muži Gregoryho Martina*! Aniž by to Lovci kryptidů věděli, byl odnesen sem, do Nietovy základny na dně největšího středoamerického jezera... A měl obojek na krku. Okamžitě se dal do jejich pronásledování. A znovu si vyhlédl Pauline, tentokrát ne proto, aby ji chránil, ale proto, že ji chtěl jednoduše rozrhat na cáry. Jak za ní utíkal, pěstmi ničil všechny ty skleněné stěny kolem nich. Byl to hrozný chaos... Pauline si jen přála uniknout spárům Yettiho. Mezitím Jack a Rogera obklíčilo pár Nietových vojáků, kteří ještě v základně zůstali...

* - Lovci kryptidů 2, díl desátý: Pauline a sněžný muž

Podaří se Lovcům kryptidů Nieta porazit? Jaká budoucnost čeká všechny jeho kryptidy, zvláště pak Yettiho? Pokračování příště...

Changyuraptor

Úterý v 7:35 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Changyuraptor ("lovec s dlouhým peřím") žil na území provincie Liaoning v Číně před 125 miliony let v období Křídy. Byl to malý dromaeosaurid, dosahující délky přibližně 1,3 metru. Jeho hmotnost nepřesahovala 4 kilogramy, i když podle poněkud rezervovanějších odhadů (Gregory S. Paul) mohl vážit maximálně 2 kilogramy a měřit maximálně metr. Patřil mezi mikroraptoriny a stejně jako jeho poněkud menší příbuzný, který žil na území Číny v úplně stejné době, byl Changyuraptor vybaven čtyřmi křídly. Když byl objeven, stal se největším čtyřkřídlým dinosaurem vůbec, a toto prvenství mu zůstalo dodnes, i když jej významně ohrožuje Zhenyuanlong, jiný čínský maniraptor, který možná dosahoval délky až 1,8 metru. Changyuraptor byl popsán čínským paleontologem Hanem Gangem teprve roku 2014. Tento druh se nazývá Changyuraptor yangi, žádné jiné druhy dosud neznáme. Exemplář, podle něhož byl popsán, je takřka kompletní... Ačkoliv čtyřkřídlý Microraptor byl schopen plachtění, přestože nedokázal aktivně létat, vzhledem ke své velikosti nejspíš Changyuraptor takové kousky nemohl provádět, a tak zřejmě trávil většinu času na zemi, kde lovil hmyz a jiné bezobratlé, vybíral jejich larvy ze ztrouchnivělého dřeva, požíral ještěrky a další malé obratlovce... Lesy, které Changyuraptor obýval, byly vlhké a teplé, léta v nich byla suchá, zimy byly naopak dosti chladné. Vegetace byla složená především z jinanů a jehličnanů. Možným nepřítelem, případně dokonce predátorem Changyuraptorů byl například opeřený tyrannosaurid Yutyrannus...
Popisek Changyuraptora můžete najít na webu Prehistoric Wildlife (v angličtině).

Příště Hypacrosaurus!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (4/7)

Pondělí v 10:01 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Claude Ngoy byl zabit Deylinem Nietem. Na město Granada na pobřeží jezera Nikaragua útočí desítky Nietových vodních dráčků, Buckshawské příšery, pterodaktylové, roboti X-77 a mnozí další. Pětičlennou výpravu Lovců kryptidů zde přitom vede Pierre, který už svedl boj se svým úhlavním nepřítelem, vrahem své sestry, Samem Weberem. Po Ngoyově smrti Weber nařídil svým lidem, aby vypustili jednoho z Ngoyových západoafrických netvorů do jezera a nechali jej zaútočit na Nietovu základnu na dně. V Londýně je mezitím Pierrova přítelkyně Kate svědkem hrozné události. Nietovi kryptidi a roboti zaútočili i zde. V relativním bezpečí je jen Jack, který zamířil do rakouských Alp. Zde nalezl možná posledního Tatzelwurma, mládě. Chce jej použít jako jediného zástupce své armády kryptidů, a s jeho pomocí zastavit všechno to řádění. Jak? To se teprve ukáže.

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ČTVRTÁ:
"Vidíš, synu?" optal se Nieto Metallera, ukazuje na monitor. "Ngoyovi lidé vypustili toho netvora..." řekl skoro monotónně Metaller. "Až se přiblíží k naší pevnosti," pokračoval Nieto, "vysunou se všechny ty sloupy s laserovými vystřelovači. Ale nemyslím, že ho zastaví..." Stalo se přesně tak, jak Nieto předpokládal. K jeho mírnému zděšení lasery netvora s cibulkovitým čenichem vůbec nezranily. Všechny paprsky se od jeho tlusté, šupinaté kůže, snad nějak vylepšené, odrážely ke dnu jezera, kde vířily písek. Jediným mávnutím ocasem pětimetrový monstrózní plaz povalil několik těchto sloupů. Již se blížil k základně. "Metallere, ven! Okamžitě!" zařval Nieto. Bez odpovědi vyběhl Metaller z místnosti a mocně zakřičel na několik chlapů v zelených uniformách a žlutých maskách, aby napustili vodu do potápěčské komory a následně otevřeli otvor směrem ven. Během necelých tří minut už Metaller plaval při stěně základny. Najít zde útočníka vůbec nebylo těžké. Prozrazovala ho jeho velikost. Metaller se jako torpédo vyřítil ze svého dočasného stanoviště a přitom vytasil z obou zápěstí své "mačety". Zabodly se do plazovy kůže tak hluboko, že se i pod vodou ozval jeho tlumený, bolestný řev. Krátký krk ohromného monstra se otočil, a Metaller skončil mezi jeho zuby. Zvíře opět úpělo v šoku. Většinu zubů si přitom vylámalo. Metallerovo tělo, tvořené dosud neznámým kovem, bylo prakticky nezranitelné. Pár ran z kulometu zabudovaného v jeho zápěstí, a chřtán Ngoyova netvora opustilo značné množství krve. S tělesnými záškuby upadl na dno. Metaller se však do základny nevrátil. Nieto mu přes vysílačku okamžitě poručil, aby vyplaval na břeh. Prý jsou tam Lovci kryptidů. Musí je zastavit. A tentokrát nesmí zklamat... Do základny Lovců kryptidů na jihu Londýna pronikl Jack Owen se svým úlovkem, malým Tatzelwurmem. Nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl pomoci malého ďáblíka zkrotit. Jack věřil, že to zvládne sám. Položil probouzejícího se kryptida na stůl a na krk mu připevnil malý obojek, zrovna takový, jaký mají na krku všichni Nietovi kryptidi. Jackovi však bylo jasné, že technologie, kterou Nieto používá k ovládání svých kryptidů je mnohem lepší. Tento obojek fungoval v podstatě na stejné bázi, jako obojky kryptidů Zhou Lena*. Jack doslova strčil malého Tatzelwurma do malé bedničky, skočil do automobilu Cryptid Chaser, položil bedničku na zadní sedátko, nastartoval motor, opustil garáž... A akce začala... Netrvalo dlouho, a ocitl se přímo ve středu Londýna. Mračna pterodaktylů terorizovala oblohu. Někteří seděli na Big Benu. Jen kousek od východního břehu Temže pobíhala Buckshawská příšera a svými beraními rohy kosila každého člověka, který před ní nestačil útéci. A ozýval se tu také skřek Tatzelwurmů. Takže i ty Nieto vypustil! Jack doufal, že tak jeho nepřítel učinil. Protože právě teď bude mít šanci je všechny do jednoho porazit s pomocí svého Tatzelwurmího mrněte... Opustil Cryptid Chaser s bednou v levé ruce a s laserovou pistolí, nabitou nejsilnějšími lasery, v pravé. Na prvního Tatzelwurma nemusel čekat dlouho. Ošklivá, černý hybrid kočky a červa zrovna ohlodával prsty nějakého mrtvého muže, jehož obličej ležel v kaluži krve. Zaměřil se na Jacka. Ten okamžitě vypustil z bedny svého kryptida...


Jakmile se před Tatzelwurmem ocitl jedinec jeho vlastního druhu, zvláště pak mládě, zastavil se a nejprve pozorně naslouchal jeho kňourání. A toho dokázal Jack využít. Trefil laserem dospělého Tatzelwurma do hlavy a zabil ho. Bohužel neměl na vybranou... Okamžitě přiběhl k jeho obojku a sundal mu ho. Svého Tatzelwurma k sobě zavolal s pomocí ovladače rádiových vln. Zvíře, jehož nervový systém byl napojen na obojek, na ně reagovalo. Malý Tatzelwurm tedy Jacka poslouchal! V Cryptid Chaseru se Jack pokusil obojek trochu zanalyzovat. Technicky byl neuvěřitelně složitý. Jacka napadlo, že by mohl najít dalšího Tatzelwurma a zjistit, jak se bude chovat, zkusí-li na něm něco odvážného. V další ulici narazil hned na dva. Jeden z nich byl větší než ostatní. Jack opět vypustil svého malého kryptida, který jedince svého druhu na chvíli odlákal od ničení a zabíjení lidí. Jack, sedící v autě, s pomocí pouhého šroubováku upravil nějaký kontakt v získaném obojku. Zaujalo ho, že velký Tatzelwurm, zřejmě vůdce skupiny, zareagoval na změnu také. To proto, že všechny obojky byly na sebe nějak napojeny. Stačila změna signálu, a Nietův Tatzelwurm se začal chovat úplně jinak. Po pár úpravách na získaném obojku se Jackovi podařilo získat na svou stranu obě nalezená zvířata. Ale nejvíce ho překvapilo, že všichni Tatzelwurmové z okolí se po pár minutách nahrnuli do této ulice. Stoupli si k vůdci smečky. Poslouchali ho. Také ptakoještěři přestali krákat. Zdá se, že vůdcem odnože Nietovy armády vyslané do Londýna byl právě ten velký Tatzelwurm. Když ho teď ovládal Jack, "poslouchali" ho i všichni ostatní kryptidi. Jen Buckshawská příšera stále řádila. Jack vyběhl z ulice. Zamířil na to zvíře malým kulometem s jedovatým plynem. Náhle však kulomet sklopil. Kdyby zvíře nezasáhl, nejspíše to odnese ta osoba před ním utíkající. Okamžitě poznal, o koho jde, vždyť to byla Kate. Rozběhl se tedy směrem k ní a tedy i k Buckshawské příšeře. Hbitě přeskočil několik aut. Konečně stanul v dostatečné blízkosti Buckshawské příšery. Ta zrovna nahnala Kate k vysoké zdi. Nebylo úniku. Kdyby tu tedy nebyl Jack. Ten konečně vypustil jedovatý plyn z kulometu, a Buckshawská příšera zhynula. "Přišel jste právě včas," vydechovala Kate a z očí se jí ronily slzy. "Odvezu Vás k nám na základnu, tam budete v bezpečí. I když v bezpečí už je celý Londýn. Já teď musím za svými přáteli do Nikaragui!"


Na přísně tajné základně CIA zrovna padl rozkaz. "Vypustit rakety!" zařvala agentka Kentová, až se rozlehlo po celé místnosti. CIA totiž právě zaměřila jeden z těch Nietových letounů, onu "kostku, ze které se po opuštění země vysunou křídla". Mířila neuvěřitelnou rychlostí z Velké Británie na pobřeží USA, ale mělo se za to, že se zřejmě vrátí zpět do Nikaragui. Pár atomových raket ji zasáhlo i přesto, že letěla rychlostí, o které se ani pilotům stíhaček nesnilo. "Cíl zasažen, agentko," řekl tlustý chlápek, který rakety odpálil, a zanořil své zuby do hranolek s kečupem, jako by se nic vážného nestalo... Na pobřeží jezera Nikaragua právě Akihiko odrovnal dalšího vodního dráčka. Fahad s Rogerem postříleli pár mladých Sandwalkerů, jež měli na svědomí desítky lidských životů. Pauline zase zabila pár raptorů. Z oblaku prachu, jenž levitoval mezi troskami domů, náhle vystoupil Metaller. Působil jako duch, který se přišel pomstít. "Zasáhněte ho vším, co máte!" zařval Pierre, jenž byl Metallerovi nejblíž. Věděl, co bude následovat. Dlouhé ostří se pomalu vysouvalo z Metallerových zápěstí. Jako by si to kovový muž vychutnával. "V Kanadě jsi neuspěl, tak mi to řekl Jack," řekl Pierre třesoucím se hlasem. Ani se nesnažil Metallera zasáhnout laserovkou. Vždyť by to stejně bylo k ničemu. Metaller se zarazil. V jeho rudých očích se cosi zalesklo. Byla to snad lítost z nedokončení mise? "Díky, že máš emoce," dodal Pierre. Zezadu na Metallera vystřelila Pauline ze svého žlutého kulometu. Jakmile prach usedl, spatřili Metallera ležet v malém kráteru v zemi, zrovna tak jako kdysi v Montaně**. Ale věděli, že robot se zase probere. Akihiko k němu tedy přiskočil a zarazil do jeho kůže dýku. Všichni spustili čelist. Ta dýka se do kůže mírně zarazila. "Co... Co... Co... to je?! Co to má znamenat?!" koktal Pierre. "Asi kov o něco méně silnější než ten jeho. Vypůjčil jsem si ho od pana Makoto," pousmál se Akihiko. Uštípl kousek Metallerovy kůže. Schoval ji do kapsy ve spandexovém obleku. Nato se Metaller probral. Akihiko odskočil. Pauline ho Metallerovi vypálila znovu. Ohromná rána, jež Metallera opět paralyzovala, dala týmu šanci na dočasný ústup. Teď bylo na čase zjistit, co je ten kov zač. Teď, měli vzorek...


* - Lovci kryptidů 1, 10. díl: Svět před záhubou
** - Lovci kryptidů 2, 2. díl: Ozubený teror

Podaří se zabránit globální katastrofě a zastavit Deylina Nieta? Zjistí po všech těch měsících naši hrdinové, jak zničit nezničitelného Metallera? Příběh ještě nekončí...

Krajta černohlavá-Jedna z ikonických australských krajt

Neděle v 11:44 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Přináším slíbený popis krajty černohlavé... Snad se Vám bude líbit...

Latinský název: Aspidites melanocephalus,
Rozšíření: severní Austrálie,
Velikost: délka 1,8 až 3 metry.
Jedna z nejvíce ikonických australských krajt, krajta černohlavá, obývá přibližně severní třetinu celé Austrálie. Je jedním ze dvou druhů rodu Aspidites, který zahrnuje také druh A. ramsayi, rovněž z Austrálie. Tento druh je však rozšířen poněkud více na jih, dokonce až do Nového Jižního Walesu. Krajta černohlavá obývá široké spektrum biotopů, od lesů přes savany až po skalnaté oblasti. Dobře šplhá po stromech, přestože značnou část svého času tráví pod zemí. Není to však hrabavý had; žije v norách savců a plazů. Délka tří metrů, případně až 3,5 metru, je poněkud neobvyklá, obvykle tato krajta nedorůstá více než 2 metrů na délku. Má světle hnědé tělo se značně tmavšími, klikatými pruhy, táhnoucími se po celé jeho délce. Hlava a krk jsou černé (odtud název hada), a díky tomuto znaku si jej nelze splést prakticky s žádným jiným hadem. Již jmenovaná krajta A. ramsayi je jí sice zbarvením podobná, ale její areál rozšíření se nekryje s areálem rozšíření krajty černohlavé. Při potkání tohoto hada tedy nemůže dojít k omylu, jde-li o identifikaci... Krajta černohlavá žije v malé nadmořské výšce, od 50 po 200 metrů nad mořem. Divoké krajty černohlavé dosahují pohlavní dospělosti ve věku 4 až 5 let, v zajetí chované krajty se však mohou rozmnožovat už po dovršení půldruhého roku života. Ke kladení vajec (v jedné snůšce může být 6 až 18 pergamenových vajec) dochází v říjnu a listopadu, tedy během jara na jižní polokouli. Každé vejce je přibližně 8,9 centimetru dlouhé. Inkubace trvá 2 měsíce, během nichž samice zůstává obtočena kolem vajec a "zahřívá" je záškuby svého těla. Mláďata jsou po vylíhnutí zcela samostatná a jsou schopna chytat a škrtit svou kořist už po 2 dnech. Pochopitelně se jedná o škrtiče. Potravou krajt černohlavých se stávají hlavně ještěři a hadi, ale nepohrdnou ani teplokrevnými savci. Jedinci žijící v poušti tráví díky externímu teplu, které přijímají, svou potravu rychleji, a proto mohou žrát více, než jejich příbuzní z chladnějších oblastí. V divoké přírodě se krajta černohlavá dožívá 20 až 30 let, stejně tak i v zajetí. Největším nepřítelem těchto krajt je samozřejmě člověk, který je čas od času zabíjí na potkání. Přirozeným predátorem krajt černohlavých jsou dingové... Krajta černohlavá vyráží na lov po setmění, kdy loví všelijaké druhy gekonů, jedovatých hadů a dalších plazů... IUCN bohužel nemá dostatek dat k tomu, aby mohla posoudit, jak na tom tento druh je, ale zatím se zdá, že není člověkem ohrožen. V některých částech severní Austrálie je dokonce místně běžný...

Příště krajta Albertisova!

Lovci kryptidů 2: Vězni války (3/7)

Sobota v 9:45 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části dílu Vězni války se gabonský humanoid Claude Ngoy, schopný přeměnit své tělo tvořené nestálými molekulami prakticky v cokoliv, úspěšně pokusil proniknout do Nietovy základny na dně jezera Nikaragua. Nieto a jeho "syn", kovový robot Metaller, ho však nakonec uzavřeli do budky, kterou nechali přemístit na pobřeží jezera, v níž ho spálili. Ngoy je mrtvý... Ale nechal sem přece přivést svou armádu kryptidů, není to tak? A co Sam Weber? Lovci kryptidů se zatím rozdělili. Všichni až na Jacka zamířili do Granady na pobřeží jezera, kde řádí Nietova zvěř a roboti. Jack pátrá v Rakousku po Tatzelwurmech, kteří se stali posledními rekruty Nietovy armády. Chce zde najít odpovědi na šílené a důležité otázky... Pierrova přítelkyně Kate je mezitím svědkem velkého útoku kryptidů v Londýně. Podaří se jí utéci před ohromným "vepřo-beranem", Buckshawskou příšerou?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST TŘETÍ:
Kate, ztracená v davu chaoticky se pohybujících lidí, snažila se dostat se k nejbližší budově. Nejraději by otevřela dveře jednoho domu a vtrhla do něj, ale v tom zmatku nebyla ani schopná najít kliku. Ohlédla se a spatřila Buckshawskou příšeru, jak nabírá na své zakulacené rohy tři lidi naráz a vyhazuje je do výšky asi čtyřech metrů nad zemí. Jeden z mužů spadl na hlavu, kolem se rozprostřela krev, asi byl mrtvý... Mexičtí ptakoještěři klovali do jednoho člověka za druhým. Kolem Kate právě proběhla starší paní, která měla úplně pokousané ruce. Kate vůbec nevěděla, co má dělat. Myslela, že omdlí. Teprve, když se schovala v malém průjezdu, pokusila se o zachování klidu. Vytáhla svůj telefon a zavolala Pierrovi. Vzal to, jen aby jí řekl, že už přistávají v Granadě. Když mu sdělila, co se děje v Londýně, nebyl zrovna nadšen. Jen jí řekl, ať se odtamtud nějak ztratí. Z toho Kate nebyla nadšena, skutečně šlo o prvotřídní radu. Ale Pierre musel právě řešit něco jiného... Pětice Lovců kryptidů vyběhla z Cryptid Swiftu. Jestli v Londýně zavládl chaos, pak tady to byl přímo konec světa. Kdysi poklidné město bylo úplně poničeno. Ze spálených domů se kouřilo, dým zahaloval horizont, takže nebylo ani vidět na pobřeží jezera Nikaragua. Skřek kryptidů a zvuk pálení laserů z rukou robotů se ozýval z dálky, avšak Lovci kryptidů věděli, že nějaká hrozba brzy přijde. Čekání nemělo dlouhého trvání. Z šedé temnoty dýmu se náhle enormní rychlostí vyřítili dva Sandwalkeři, obrovští krabi z Arábie. Odolávali laserovým střelám, přestože je rány bolely. Jeden předstoupil před Fahada a téměř ho sevřel klepety. Fahada včas k zemi přitiskl Pierre. "Seš docela dobrej vůdce, to jo," poznamenal Fahad. Hned nato však Pierrovu nohu popadla Sandwalkerova klepeta. Pierre byl odpudivým bezobratlým zvednut do výše. Rána z raketové pistole, kterou v ruce držela Pauline, však Sandwalkerovu chuť na Pierrovo maso okamžitě potlačila. Když celé klepeto uletělo, dopadl sice Pierre těžce na zem, ale byl v pořádku a nezraněný. Ukázalo se, že malé výbušné raketky dokáží Sandwalkery zničit. "Škoda tak krásných zvířat... Za jejich smrt může Nieto, ne my. To on je unesl a udělal si z nich armádu..." řekl Fahad. Utíkali směrem k pobřeží. Museli se s pomocí laserových pistolí probít skrze hejno pterodaktylů. Nikdo nebyl zraněn, jen všichni ti překrásní létající plazi museli být usmaženi. Nikomu z týmu nebylo u srdce zabíjet kryptidy. Ale teď, když jde o lidské životy, neměli na vybranou. V jednom polorozbořeném domku se skrýval malý chlapec, na kterého útočili dva Nietovi vodní dráčci. Chlapcův řev okamžitě zaujal Akihikovu pozornost. Udělal několik dlouhých kroků, přiběhl ke stavení, vtrhl dovnitř, aniž by věděl, co jej čeká uvnitř, a už praštil prvního dráčka po hlavě svou kovovou tyčí. Druhému zabodl do krku šuriken. Zvedl brečícího chlapce a vynesl ho ven. Ten kluk jen něco vykřikoval španělsky, a hned jak jej Akihiko pustil, rozběhl se kamsi do dáli. Zřejmě hledal svou rodinu. Kousek odsud pomáhal Roger na nohy malé stařeně, jež silně krvácela z ramene. Anglicky moc neuměla, ale dle jejího popisu jí asi napadl také jeden z Nietových dráčků. Pauline jí rameno ošetřila. Stařena jen něco blábolila, a pak náhle usnula. A již se neprobudila. Snad za to mohl šok? "Pamatujete, jak v prosinci vyslal Nieto dráčky do centra Londýna? To byl teprve začátek. Zkoušel tehdy, jak se ta monstra osvědčí... A osvědčila se znamenitě..." řekl Akihiko. Pauline se nezdráhala odebrat mrtvé stařeně krev. "Ta barva se mi nelíbí. Jsem si jistá, že dráčci jsou jedovatí," konstatovala. Na místě se už tým dlouho zdržet nemohl. Mezi domy se prudce zastavili dva z těch raptorů, jejichž výzkumu se už takřka před rokem věnovali v Montaně. "Sakra! Zpátky!!!" zařval Akihiko a vyhodil po jednom šuriken. Raptor se rychle letícímu předmětu bravurně vyhnul a rozzuřen, pustil se do pronásledování japonského zuřivce. Akihikovi nezbylo, než po něm vypálit z laserové pistole a tím ho odrovnat. "Střelba z laserovky není zrovna tvůj styl," podotkl Fahad. Před druhým raptorem vyšplhali pronásledovaní Roger, Pierre a Pauline na nevysokou zeď, jež se jim doslova drolila pod nohama. Roger jen taktak vytáhl svou nohu nad úroveň, na níž mohl raptor dosáhnout. Také stačila rána, tentokrát laser vypálil Pierre, a raptor byl po smrti. "Jestli to takhle půjde dál, zásobníky dojdou. Po každém zvířeti už pálíme nejsilnější lasery..." řekl o chvíli později, když seskákali ze zdi. Okamžitě se vydali k pobřeží jezera. Probíhali ulicemi, v nichž to doslova vřelo. Jeden člověk zakopával v hrozném útěku o druhého. Raptoři zabodávali své srpovité drápy do krků a hlav každého, koho potkali. Lovci kryptidů stěží stačili všechny zabíjet. Rogera dokonce jeden skoro kousl, naštěstí ke zranění nedošlo, a to díky skvělé týmové práci Lovců kryptidů. X-77 stříleli své výbušné paprsky do každého domu, na který narazili. I zde byla Buckshawská příšera. Zaměřila se na Lovce kryptidů, zrovna když vešli do bývalého přístavu, jenž byl nyní jen spáleništěm trosek, po kterých pobíhali raptoři a Nietovi dráčci. Dříve, než Buckshawské monstrum stačilo nabrat někoho z týmu na rohy, skončilo v ohromném mraku jedovatého plynu, který Pierre vystřelil z kulometu...


Tisíce kilometrů odsud, v nádherném, letním lese rakouských Alp, pročesával Jack husté křoviny a stopoval poslední Tatzelwurmy, kteří v této oblasti žili. Nikomu neřekl, co přesně zde chce zjistit. Vždyť takový Jack byl, dobrý vedoucí, ale zároveň člověk tajemný, nechávající si své poznatky často až do poslední chvíle pro sebe. Dlouho však týmu nic nezatajil. Tak proč tak učinil tentokrát, když šlo o budoucnost celého světa? Jack byl ponořen ve svých myšlenkách, zatímco přicházel k doupatům Tatzelwurmů. Vzpomněl si, jak je kdysi s Pierrem nalezl, a jak celá nehoda v těchto lesích nakonec vedla k odhalení prvního nepřítele Lovců kryptidů, zlého Zhou Lena, který je již po smrti. Rozsvítil baterku, připravil si pistoli vcelku malé ráže, a pronikl do jednoho z doupat. Přišlo mu zajímavé, jak byla půda v doupěti neporušená. Čas od času spatřil stopy po drápech Tatzelwurmů, ovšem jinak nic... Napadlo ho, jak byli Tatzelwurmové z doupat vytaženi. Jistě s pomocí nějakého lana. X-77 jsou vybaveni vším, co se hodí k odchytu kryptidů... Jacka z přemýšlení vytrhlo zařvání. Mládě Tatzelwurma zaútočilo na jeho obličej. Jack překvapením vykřikl. Ostré drápy malé kočky s červím ocasem se zasekly do jeho čela. Jack naštěstí věděl, jak si poradit. Chytil zvíře za krk a odtrhl jej od svého obličeje. Tohle mládě bylo asi poslední. Byl to možná poslední divoký Tatzelwurm na celé planetě... Jack dobře uchopeného drobka odnesl z doupěte. Vytáhl z batohu injekční stříkačku se sedativy a uspal ho. Musel ho odsud odnést v rukou. Jak úžasný pocit to byl, nést v rukou něco tak tajemného, malého a zabijáckého... Jack sem přišel přesně pro to, co hledal. Lovci kryptidů potřebovali kryptida... Třeba jen jednoho... Ale ve válce, kde se kryptidi užívají jako zbraně, neměli na vybranou. Třebaže tím Jack riskoval osud život toho posledního Tatzelwurma. Proč si vybral zrovna tento druh, to věděl moc dobře. Plán měl totiž moc dobře promyšlený. A možná, kdesi v hloubi srdce, kde byl Jack trošičku namyšlený, což koneckonců pro vedoucího týmu bylo pozitivum, věřil, že právě s pomocí tohoto drobečka zachrání svět...


Sam Weber klečel u zbytků budky, ve které Nieto nechal zničit Clauda Ngoye. Bylo mu hořko. Mezi uhlíky nalezl jakousi černou hmotu. Jistě to byl natvrdo spálený sliz z Ngoyova těla. Nevěděl, co si počít. Jeho bos byl mrtev. Sam se obrátil směrem k Ngoyovým mužům, prostým lidem, stojícím kousek za ním. "Nemáme na vybranou. Přebírám velení. Vypusťte zvěř do jezera!" zařval mocným hlasem. Jeden z vojáků k němu přistoupil. "Tady nemáme šanci. Kdyby byl Claude živ..." oponoval. "Ale on není naživu... Ale část jeho těla je stále přítomna v tom mém. Vidíš?!" vykřikl na něj Weber a protáhl si krk. Mezi póry kůže se zaleskl sliz. "Ngoyův druh vyhynul. Ale jeho část stále žije ve mne. Takže máme naději! Útok!" dodal. Muži se odebrali k letounu. Z obrovské "krabice", kterou sem letoun přinesl, vylezlo to monstrum s cibulkovitým čenichem. Jeho krátké nohy nesloužily mu moc dobře k pohybu na souši. Avšak ve vodě to bylo jinak. Pětimetrový netvor zmizel v hlubinách. Měl napadnout Nietovu základnu... Weber osaměl na pobřeží jezera. Stále si prohlížel ten nestvůrný stroj, který Nieto zbudoval jen proto, aby se zbavil Clauda Ngoye. A Ngoy přece pomohl Weberovi z vězení poté, co byl minulý rok Zhou Len poražen... Vztek teď vládl Weberovi... A pak náhle se na pobřeží ocitlo pět postav v černých spandexech. Lovci kryptidů! "Weber!!!" zařval instinktivně Pierre. "Vrahu!!!" oslovil jej s naštváním. Rozběhl se proti němu, zatímco tasil svou laserovku. Kdesi v hlavě jako by se mu odehrála scéna, kterou nikdy nezažil. "Pierre," oslovila ho Sabine, když seděli na posečené louce na francouzském venkově, "nezabíjej ho." "Proč?!" vyhrkl Pierre. "Nebudeš přece jako on," odpověděla Sabine. "Vždyť tě zastřelil... On tě zastřelil!!!" "Nedělej to. Nebuď jako on... Nebuď monstrum..." "Já už jsem se monstrem stal, Sabine," odpověděl Pierre. "Ještě ne. A máš šanci tomu zabránit..." řekla Sabine. "Co ty o tom víš?!" "Co já o tom vím? Necítíš se jinak?" "Necítím se jinak? Něco ve mě je, to je pravda... To sérum agresivity..." zakončil jakýsi imaginární rozhovor, načatý jen z čistých emocí, Pierre. "Sabine!!!" zařval, když loktem vrazil do Weberova obličeje, povalil ho na zem a začal do něj mlátit laserovkou. Weber ho mocně popadl za krk a trhl. Ale Pierre mezi jeho ruce vsoukal své koleno a zatlačil na jeho bradu. Weber uvolnil své sevření. Jeden laser za druhým procházel Weberovou hlavou. Ostatní členové týmu tento berzerk sledovali s údivem. Pierre byl úplně bez sebe. Teprve, když Weberovi úplně chyběla hlava, spadl vedle něj na záda a těžce vydechoval. Celý útok však neměl jediného účinku... Nestálé molekuly doslova vyzdvihly novou hlavu z Weberova krku. Jediným nadlidským skokem se Weber dostal až do jezera. Tam zmizel v hlubině... Zatím...

Jak zastavit Deylina Nieta? Jak porazit Sama Webera? A jak konkrétně chce Jack s pomocí mláděte Tatzelwurma zachránit celou naši planetu, uvrženou ve velké nebezpečí ostatními kryptidy, zotročenými Nietem a již nežijícím Claudem Ngoyem? Toť otázky, na něž bude odpovězeno... V příštích částech!

Obrázek týdne 15. 6. 2018

Pátek v 14:19 | HAAS |  Obrázky týdne
Původně jsem chtěl mezi Obrázky týdne přidat malbu Argentinosaura, který vystupuje (ve scénách z Planety dinosaurů) v novém seriálu na CBBC Deadly Dinosaurs with Steve Backshall, tedy v další řadě úspěšného seriálu Deadly, který začal před devíti lety (jde-li o natáčení, tak už před deseti lety) první řadou Deadly 60 (60 zvířecích zabijáků I). Nakonec jsem ale narazil na tento obrázek Isisaura, který na něm rozhodně není sám... A myslím, že je to ten nejlepší, na který jsem během tohoto týdne natrefil...

Popisek: Scéna z Indie v období Křídy před 70 miliony let. Stádo Isisaurů, velkých herbivorních dinosaurů, putuje po pobřeží a hledá cokoliv, co se dá jíst. Nad hlavami, umístěnými na dlouhých krcích těchto majestátních obřích zvířat, krouží neustále hulákající ptakoještěři. Možná právě jejich křik upozornil Isisaury na blížící se nebezpečí, kterému se však pomalí titáni nemohou postavit jinak, než mu čelit. Rajasaurus se rozhodl zaútočit na člena stáda, který se od skupinky poněkud vzdálil. Je zaměřen na jeho krk, a pokud se mu podaří se pořádně zakousnout a nepustit, možná Isisaura smrtelně zraní...

Dostali jsme se již do druhé poloviny června, zbývají ještě dva Obrázky týdne, které přidám... Poté už budete moci čekat zřejmě poslední, malý návrat Správce dinosauřího parku...

Modrá planeta 2-Budoucnost oceánů

14. června 2018 v 17:32 | HAAS |  Videa
Budoucnost oceánů. Při natáčení sedmidílného cyklu Modrá planeta 2 se štáb zeptal vědců, se kterými pracoval, co si myslí o budoucnosti našich oceánů. V posledních dvou, případně třech letech byly asi dvě třetiny australského Velkého bariérového útesu vyběleny. Až 90 % mořských ptáků může být kontaminovaných plastem. Někteří dokonce místo ryb vyvrhují svým mláďatům plasty jako "potravu". Otázka je, kam až můžeme zajít, aby naše oceány stále fungovaly. Ale jak říká mořský biolog Jon Copley, jsme právě na křižovatce a stále se ještě můžeme rozhodnout, co s tímto problémem udělat, ovšem musíme jednat teď a společně...

Speciální video publikované BBC Earth na sociálních sítích, sloužící jako doplněk k cyklu Modrá planeta 2 (Blue Planet II) se Sirem Davidem Attenboroughem. Hudba od Hanse Zimmera.


Modrá planeta 2-Zabijácká měchýřovka

13. června 2018 v 18:04 | HAAS |  Videa
Zabijácká měchýřovka. Jedním z nejbizarnějších obyvatel moří a oceánů je měchýřovka portugalská. Je vyzbrojena chapadly, která jsou po celé své délce posety tisíci žahavými buňkami, dost silnými k zabití ryb nebo ve vzácných případech dokonce i lidí. Existuje druh ryby, která je do značné míry vůči těmto žahavým buňkám imunní, i když si při uždibování z chapadel měchýřovky stále musí dávat velký pozor. Jiné druhy ryb už takové štěstí nemají. Pokud se nějaká stane její obětí, je to konec.

Další ukázka z velkého dokumentárního cyklu BBC Modrá planeta 2 (Blue Planet II) z roku 2017. Vypráví Sir David Attenborough.


Elasmosauří kvíz

12. června 2018 v 18:07 | HAAS |  Naše soutěže
Další z kvízů se zaměří na velkého plesiosaura Elasmosaura, který se v této skupině mořských plazů těší velké popularitě... Chcete-li si otestovat své znalosti Elasmosaurů, neváhejte, a napište odpovědi do komentáře a počkejte si na vyhodnocení, nebo si zkrátka projeďte kvíz jen tak a nepište je nikam. Na konci týdne opět napíši do komentářů správné odpovědi... Jde opět o klasický kvíz, žádné diplomy, žádná ocenění, jen malá zábava...

1. Kdy žil Elasmosaurus?
A) Před 120 miliony let
B) Před 100 miliony let
C) Před 80 miliony let

2. Jaké maximální délky přibližně dosahoval Elasmosaurus?
A) 10 metrů
B) 5 metrů
C) 20 metrů

3. Je pravda, že se Elasmosaurus živil mládaty Liopleurodona?
A) Ano, bylo to dokázáno
B) Možná, ale spolehlivý důkaz neexistuje
C) Ne, každý žil v jiném čase

4. Jak se jmenoval paleontolog, který Elasmosaura poprvé vědecky popsal?
A) Othniel Charles Marsh
B) Edward Drinker Cope
C) Ernst Haeckel

5. Které z těchto živočichů Elasmosaurus lovil?
A) Belemnity
B) Ústřice
C) Ptakoještěry

6. Krk Elasmosaura tvořilo...
A) 140 obratlů
B) 70 obratlů
C) 21 obratlů

7. Jak se říká oblasti, ve které Elasmosaurus žil?
A) Evropské vnitrozemské jezero (European Inland Lake)
B) Ostrovy Kantábrie (Cantabria Isles)
C) Vnitrozemské moře (Western Interior Seaway)

8. Byl Elasmosaurovi příbuzný plaz rodu Terminonatator?
A) Ano, oba byli elamosauridi
B) Ne přímo, oba však byli plazi
C) Vůbec ne, Elasmosaurus je plaz a Terminonatator pták

Toto je na dlouho poslední z řady kvízů. Snad jste si ho užili...

Diplomy za Triaský kvíz

11. června 2018 v 15:45 | HAAS |  Naše soutěže
Moc děkuji Matymu a Kaatedocovi za to, že se zúčastnili malé soutěže Triaský kvíz, kterou jsem přidal na blog minulý týden... Nezapomeňte, že kvíz není nijak "uzavřen", chcete-li si otestovat své vědomosti o prvním geologickém období druhohor, klikněte na rubriku Naše soutěže a otestujte si své znalosti. Nepište už však odpovědi do komentáře, o diplomy se od sobotního večera nehraje. Článek však samozřejmě zůstává...

Maty získal 6,5 bodu. Gratuluji!


No, a 11 bodů získává Kaatedocus. Též gratuluji!


Tak, a to je pro dnešek vše. Doufám, že se účastníkům soutěže diplomy líbí... Zítra přidám další kvíz.