Lovci kryptidů 2: Vězni války (2/7)

9. června 2018 v 9:22 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části byli obyvatelé městečka Granada na pobřeží středoamerického jezera Nikaragua svědky neuvěřitelné podívané; desítky a desítky robotů X-77 opustily Nietovo doupě na dně jezera a zamířily neznámo kam. Na městečko brzy zaútočili Nietovi vodní dráčci, asi metr dlouzí, oranžoví zabijáci, se kterými se už Lovci kryptidů několikrát setkali. Naši hrdinové brzy prožijí zkoušku ohněm. A stejně tak Claude Ngoy... Doslova... Zatímco jsou Jack a Pauline v poničeném centru Los Angeles a zbytek týmu se nachází v Londýně, stávají se obyvatelé Granady masivního útoku... A Ngoy doufá, že teď, když Nieto vyslal značnou část své armády robotů a kryptidů do světa, podaří se mu ovládnout jeho základnu...

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST DRUHÁ:
Ponořivši se do vody, proměnil se Claude Ngoy ve velký chuchvalec slizu, jehož jednotlivé segmenty se brzy zcela rozdělily. Ani zkušený potápěč by nerozeznal tenké vrstvičky slizu, proplouvající vodou jako tenká vlákna, jen nepatrně se pohybující ze strany na stranu jako had, když plave. Ngoyovo tělo, tvořené z nestálých molekul, se ve vodě zkrátka rozplynulo, ale rozdělené na snad stovky slizkých vlákýnek, nezadržitelně se blížilo k Nietově základně na dně jezera. Ve vodě byl zmatek. Základnu opouštěl jeden robot za druhým. Malý shluk vláken Ngoyova těla dokonce rozrazila skupina Nietových dráčků, velkou rychlostí plovoucí k hladině. Ngoy proplul nad vysouvacími sloupy s laserovými puškami, které měly překvapit kohokoliv, kdo by se k budově na dně přiblížil. Na Lovce kryptidů kdysi zaútočily. Na Ngoye teď ne. Zelené vlákno se přichytilo na vnější stěně budovy. Postupovalo po ní jako ruka slepého člověka, který hledá vchod. Jakmile objevila malou škvíru, nahrnula se k ní další vlákna, podobně pátrající po celé délce zdi. Ano, zde se nacházela skulina těsně vedle otvoru do potápěcí místnosti. Skulina vedla do složitého potrubí v budově. Z díry neustále odcházel proud vody. Pro Ngoye však nebylo těžké plavat proti proudu. Jednotlivá vlákna se pomalu vsunula do trubky. Jakmile Ngoyovy hmatové buňky ucítily, že se prostor rozšířil, začala se vlákna skládat dohromady. Z malé trubky v potápěcí místnosti, nyní zaplavené vodou tak, že by dospělému člověku sahala po kolena, vylezl slizký netvor. Nejprve se utvořilo jeho tělo, pak s lupnutím vylezla z něho bizarní hlava se žlutýma očima vybavenýma vertikálními zorničkami. Ngoy se zde dlouho nerozhlížel. Přistoupil ke dveřím do místnosti a těsnění netěsnění, obrovskou silou je vytrhl. V Nietově základně se strhl poplach. Ngoy pomalu kráčel dlouhou, bílou chodbou. Ze dveří, které se otevíraly po jejích stranách, vybíhali Nietovi vojáci. Stříleli do Ngoye, co to šlo. Rány v těle tvořeném hmotou, která se ani nedá zničit, nezasáhne-li jí jediný živel, se zacelovaly. Ngoy natahoval své ruce jako chapadla a slizem pokrýval obličeje jednoho vojáka za druhým. Zatímco se jeho oběti dusily, vyrvával už další dveře. Takto se to celé opakovalo ještě několikrát, než dorazil do středu budovy. Ve velké modré hale se mu postavil zřejmě poslední robot X-77, kterého zde Nieto měl. Pro Ngoye nebylo složité odhodit dva prsty ze své levé ruky, které zasáhly robotovu hlavu. Okamžitě se na ni nalepily, přeměnily se v lepivou pokrývku a jako těsto, jež je odstraňováno z plechu, natekly mezi hlavu a tělo robota. Tento prostor zacpaly. Robot těžce dopadl na zem. Ngoy prošel kolem něj, sliz se opět vrátil do jeho těla, postoupil až na jeho ruku a znovu zformoval jeho prsty. Ještě jedny dveře byly vyrvány, a pak se Ngoy ocitl v hlavní místnosti. Hrála zde poklidná hudba, nahrávka nějakého klasického klavírového představení. Deylin Nieto seděl na otáčecím křesle, zády ke Ngoyovi. Zadní část místnosti byla zcela zatemněna. "Vítám tě, Claude," řekl Nieto a prudce se na křesle otočil. "Vidím, že ses důmyslně dostal do mé základny... Jak... neočekávané," vydechl Nieto. Ngoy neodpovídal. Jen pomalu přistupoval k Nietovi. "Co? Peníze ti nestačily? Přišel sis pro víc? Co vlastně chceš?" ptal rychle Nieto, aniž by mu gabonská dvounohá příšera odpověděla. "Ať už to s Pierrem Leroyem dopadlo jakkoliv, svůj úkol jsi tehdy splnil. Odzkoušel si na něm sérum agresivity doktora Brickella. To je vše. Nelíbilo se ti, že jsem ti zaplatil dokonce víc, než jsem ti původně slíbil? Víš, doufal jsem, že budeme mít dobré vztahy. Proto jsem to udělal. Ale jestli jsi mi přišel vrátit peníze, nemám nic proti. I když za chvíli už pár pitomých bankovek potřebovat nebudu. Budu mít vše..." rozpovídal se bizarní muž s vousy pouze nad koutky rtů, předtím než ho Ngoy chytil za krk a mocně sevřel. "Myslíš že budeš mít vše?" zašeptal mu do obličeje Ngoy a stiskl sevření ještě více. "Nepochybuju o tom," odpověděl dusící se Nieto. Ve chvíli, kdy Ngoyovi odletěla hlava od těla, musel se začít smát. Z temnoty totiž vystoupil Metaller a usekl Ngoyovi hlavu s pomocí svého ostří, jež vytáhl ze zápěstí levé ruky.


Pro Ngoye však nebyl problém svou hlavu rozpustit a jednotlivými proudy slizu ji znovu připojit ke svému tělu, které Metaller pitval svými ostrými meči. Ngoyovo tělo obalilo celého Metallera a pokusilo se sevřít, co to šlo. Ale neznámý kov nešlo zničit. Sliz přeskočil na Nieta, ale Metaller ho od svého "otce" včas odtrhl. "Tvůj čas nadešel, Deyline," řekl Ngoy, jehož tělo se znovu zformovalo asi tak dva metry od nich. "Mě zničit nedokážeš! Prohrál jsi," řekl arogantním tónem a ďábelsky se usmál. "Ne," odpověděl na to Metaller, "ty jsi prohrál." Z jeho ruky se vysunul plamenomet, který Ngoye zapálil. Jediný způsob, jak ho zničit - plazmou, ohněm - byl právě uplatněn. Řvoucí Ngoy, zapálen, jako by se vůbec nedokázal rozdělit na několik částí. Metaller ho chytil za hlavu a zmáčkl. "Odnes ho do vězení. Do Ngoyova vězení," přikázal mu Nieto... Los Angeles se stále vzpamatovávalo z hrozného útoku Nietových robotů. Ve zmatku, který stále vládl na jeho ulicích, utíkali Jack Owen a Pauline Jetkinsová. Mířili zpátky ke Cryptid Swiftu. Jack svolal pomocí vysílacího zařízení všechny členy týmu do základny v Londýně. Cryptid Swift opustil L. A. Mířil zpět, jen proto, aby nabral několik členů týmu, a vrhl se do toho chaosu v Nikaragui. Jack totiž sledoval záběry v přímém přenosu na svém tabletu, a věděl, že jde do tuhého. Nemusel hádat, že už zemřely stovky lidí. Vždyť záznam ukazoval jejich mrtvoly prakticky všude...


Pierre přiběhl opět jako poslední. Byla s ním i Kate, která ho přemluvila, aby ji vzal do základny s sebou. Jackovi to moc nevadilo, stejně už Kate, přestože nebyla členkou týmu, základnu jednou hlídala a moc dobře to tu znala. "Poslyšte, lidi, musíme jednat rychle. Navrhuju, abyste se všichni vypravili do Granady v Nikaragui. Sežeňte si vybavení a potopte se do jezera. A předtím samozřejmě zastavte všechna ta monstra..." mluvil rychle Jack. "Pierre, chci abys je vedl!" rozkázal. "Co... Já?!" zněla odpověď. "Co... On?!" zasupěl Akihiko. "Počkej, počkej, to je vtip?" zeptal se Fahad a opřel si loket o Akihikovo rameno, který jej hned strhl. "Bude velet Pierre, vy hluchoni! Zvládneš to! Druhá vedoucí je Pauline," řekl Jack. "Proč nemůže být první? Pierre není dobrý nápad. Hele, nic proti, kámo, ale ty se nedokážeš ovládat..." namítl Akihiko. "Klidně to vezmu, Jacku," nabídla se Pauline. "Dost! Mám pro to důvody. Pierre, vedeš je. Teď poslouchejte, sakra! Já se vydám do Rakouska. Tam, kde jsme s Pierrem kdysi byli a pátrali po Tatzelwurmech. Přišla mi zpráva o tom, že roboti X-77 byli nedávno zahlédnuti, jak tam míří a něco odnášejí v sítích... Jestli to byl Nietův poslední plán, to nevím, ale chci zjistit, co tam hledali... Nějak je mi jasné, že tam najdu odpovědi na důležité otázky!" křičel jako správný velitel Jack a pak se odebral z místnosti. Nechal se letadlem odnést do Rakouska. Cryptid Swift zamířil s pěti Lovci kryptidů do Nikaragui. Kate, která opustila základnu, zamířila okamžitě domů. Uprostřed Londýna bohužel musela čekat ve velké dopravní zácpě. Taková smůla! Anebo ne jen smůla, ale... Ve chvíli, kdy do aut před tím jejím začala vrážet tlustá, vepři podobná příšera vysoká v kohoutku tak 2,5 metru, začala ječet strachy, hrůzou a zděšením. Okamžitě s autem couvala, kvůli čemuž narazila do vozů vzadu. Vyběhla ven z auta, stejně jako všichni, které to zvíře ještě nenapadlo. Buckshawská příšera byla vyslána do Londýna. Nad Big Benem prolétala skupina agresivních ptakoještěrů z Mexika. I tady se mělo brzy něco stát... Claude Ngoy se probral v malé místnosti. Vlastně to byla budka bez oken, bez dveří. Jak byl do ní dostán, nevěděl. Nikde žádná skulina, kterou by se mohl protáhnout. Už nehořel, ale tělo ho příšerně pálilo. Nebylo mnoho chvil v jeho životě, kdy pocítil fyzickou bolest. Ovšem teď měl pocit, že se podruhé narodil po smrt definujícím zážitku. Bohužel či bohudík nemělo mít toto znovuzrození dlouhého trvání... Budka se nacházela kousek od pobřeží jezera. Zřejmě sem byla vynesena z podvodní budovy. Na její stěny zaklepal Nieto, který postával poblíž. "Claude, víš, na co je to vězení, co jsem nechal vyrobit speciálně pro tebe?" zeptal se. Ngoy neodpovídal. Rozhlédl se po malém prostoru budky a spatřil několik kulatých vývodů těsně pod nízkým stropem. Zděsil se. Začal nahlas dýchat a sýpat. Nieto to venku slyšel. A řehtal se. "Chtěl jsi ovládnout mou základnu? Chtěl jsi mě zabít?" ďábelsky šeptal u stěny budky. "Já ti to oplatím. Sbohem, Claude. Tvá rasa, tvůj druh, všechny ty miliony let vývoje ve skrytu západoafrického pralesa, jsou ty tam. Sbohem..." řekl ještě. Pak přikázal Metallerovi, aby stiskl tlačítko na ovladači, který držel v ruce. Na Ngoye, křičícího bolestí, vytrysklo uvnitř deset ohnivých plamenů. Hluk uvnitř budky ustal až za deset minut. Pak Nieto poručil Metallerovi, aby ostřím vytvořil do budky otvor. Jeho "syn" tak učinil. Uvnitř už po Ngoyovi nebylo ani památky. Byl zničen.

Další aktér už ze hry vypadl. Claude Ngoy byl spálen. A s ním, zdá se, vyhynul i celý jeho druh, tolik toužící po pomstě lidstvu... To o Ngoyovi ani nevědělo. Zato o Nietovi se má brzy dozvědět. Doufejme, že ne jako o budoucím vládci planety. Co přesně hodlá Jack najít v Rakousku? A jak se Lovci kryptidů vypořádají se strašným chaosem, všemi těmi zuřícími kryptidy a vše ničícími roboty v Nikaragui? A nezapomeňme také, že Nietova "armáda" zaútočila na Londýn... Pokračování příště!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama