Lovci kryptidů 2: Vězni války (3/7)

16. června 2018 v 9:45 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části dílu Vězni války se gabonský humanoid Claude Ngoy, schopný přeměnit své tělo tvořené nestálými molekulami prakticky v cokoliv, úspěšně pokusil proniknout do Nietovy základny na dně jezera Nikaragua. Nieto a jeho "syn", kovový robot Metaller, ho však nakonec uzavřeli do budky, kterou nechali přemístit na pobřeží jezera, v níž ho spálili. Ngoy je mrtvý... Ale nechal sem přece přivést svou armádu kryptidů, není to tak? A co Sam Weber? Lovci kryptidů se zatím rozdělili. Všichni až na Jacka zamířili do Granady na pobřeží jezera, kde řádí Nietova zvěř a roboti. Jack pátrá v Rakousku po Tatzelwurmech, kteří se stali posledními rekruty Nietovy armády. Chce zde najít odpovědi na šílené a důležité otázky... Pierrova přítelkyně Kate je mezitím svědkem velkého útoku kryptidů v Londýně. Podaří se jí utéci před ohromným "vepřo-beranem", Buckshawskou příšerou?

LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST TŘETÍ:
Kate, ztracená v davu chaoticky se pohybujících lidí, snažila se dostat se k nejbližší budově. Nejraději by otevřela dveře jednoho domu a vtrhla do něj, ale v tom zmatku nebyla ani schopná najít kliku. Ohlédla se a spatřila Buckshawskou příšeru, jak nabírá na své zakulacené rohy tři lidi naráz a vyhazuje je do výšky asi čtyřech metrů nad zemí. Jeden z mužů spadl na hlavu, kolem se rozprostřela krev, asi byl mrtvý... Mexičtí ptakoještěři klovali do jednoho člověka za druhým. Kolem Kate právě proběhla starší paní, která měla úplně pokousané ruce. Kate vůbec nevěděla, co má dělat. Myslela, že omdlí. Teprve, když se schovala v malém průjezdu, pokusila se o zachování klidu. Vytáhla svůj telefon a zavolala Pierrovi. Vzal to, jen aby jí řekl, že už přistávají v Granadě. Když mu sdělila, co se děje v Londýně, nebyl zrovna nadšen. Jen jí řekl, ať se odtamtud nějak ztratí. Z toho Kate nebyla nadšena, skutečně šlo o prvotřídní radu. Ale Pierre musel právě řešit něco jiného... Pětice Lovců kryptidů vyběhla z Cryptid Swiftu. Jestli v Londýně zavládl chaos, pak tady to byl přímo konec světa. Kdysi poklidné město bylo úplně poničeno. Ze spálených domů se kouřilo, dým zahaloval horizont, takže nebylo ani vidět na pobřeží jezera Nikaragua. Skřek kryptidů a zvuk pálení laserů z rukou robotů se ozýval z dálky, avšak Lovci kryptidů věděli, že nějaká hrozba brzy přijde. Čekání nemělo dlouhého trvání. Z šedé temnoty dýmu se náhle enormní rychlostí vyřítili dva Sandwalkeři, obrovští krabi z Arábie. Odolávali laserovým střelám, přestože je rány bolely. Jeden předstoupil před Fahada a téměř ho sevřel klepety. Fahada včas k zemi přitiskl Pierre. "Seš docela dobrej vůdce, to jo," poznamenal Fahad. Hned nato však Pierrovu nohu popadla Sandwalkerova klepeta. Pierre byl odpudivým bezobratlým zvednut do výše. Rána z raketové pistole, kterou v ruce držela Pauline, však Sandwalkerovu chuť na Pierrovo maso okamžitě potlačila. Když celé klepeto uletělo, dopadl sice Pierre těžce na zem, ale byl v pořádku a nezraněný. Ukázalo se, že malé výbušné raketky dokáží Sandwalkery zničit. "Škoda tak krásných zvířat... Za jejich smrt může Nieto, ne my. To on je unesl a udělal si z nich armádu..." řekl Fahad. Utíkali směrem k pobřeží. Museli se s pomocí laserových pistolí probít skrze hejno pterodaktylů. Nikdo nebyl zraněn, jen všichni ti překrásní létající plazi museli být usmaženi. Nikomu z týmu nebylo u srdce zabíjet kryptidy. Ale teď, když jde o lidské životy, neměli na vybranou. V jednom polorozbořeném domku se skrýval malý chlapec, na kterého útočili dva Nietovi vodní dráčci. Chlapcův řev okamžitě zaujal Akihikovu pozornost. Udělal několik dlouhých kroků, přiběhl ke stavení, vtrhl dovnitř, aniž by věděl, co jej čeká uvnitř, a už praštil prvního dráčka po hlavě svou kovovou tyčí. Druhému zabodl do krku šuriken. Zvedl brečícího chlapce a vynesl ho ven. Ten kluk jen něco vykřikoval španělsky, a hned jak jej Akihiko pustil, rozběhl se kamsi do dáli. Zřejmě hledal svou rodinu. Kousek odsud pomáhal Roger na nohy malé stařeně, jež silně krvácela z ramene. Anglicky moc neuměla, ale dle jejího popisu jí asi napadl také jeden z Nietových dráčků. Pauline jí rameno ošetřila. Stařena jen něco blábolila, a pak náhle usnula. A již se neprobudila. Snad za to mohl šok? "Pamatujete, jak v prosinci vyslal Nieto dráčky do centra Londýna? To byl teprve začátek. Zkoušel tehdy, jak se ta monstra osvědčí... A osvědčila se znamenitě..." řekl Akihiko. Pauline se nezdráhala odebrat mrtvé stařeně krev. "Ta barva se mi nelíbí. Jsem si jistá, že dráčci jsou jedovatí," konstatovala. Na místě se už tým dlouho zdržet nemohl. Mezi domy se prudce zastavili dva z těch raptorů, jejichž výzkumu se už takřka před rokem věnovali v Montaně. "Sakra! Zpátky!!!" zařval Akihiko a vyhodil po jednom šuriken. Raptor se rychle letícímu předmětu bravurně vyhnul a rozzuřen, pustil se do pronásledování japonského zuřivce. Akihikovi nezbylo, než po něm vypálit z laserové pistole a tím ho odrovnat. "Střelba z laserovky není zrovna tvůj styl," podotkl Fahad. Před druhým raptorem vyšplhali pronásledovaní Roger, Pierre a Pauline na nevysokou zeď, jež se jim doslova drolila pod nohama. Roger jen taktak vytáhl svou nohu nad úroveň, na níž mohl raptor dosáhnout. Také stačila rána, tentokrát laser vypálil Pierre, a raptor byl po smrti. "Jestli to takhle půjde dál, zásobníky dojdou. Po každém zvířeti už pálíme nejsilnější lasery..." řekl o chvíli později, když seskákali ze zdi. Okamžitě se vydali k pobřeží jezera. Probíhali ulicemi, v nichž to doslova vřelo. Jeden člověk zakopával v hrozném útěku o druhého. Raptoři zabodávali své srpovité drápy do krků a hlav každého, koho potkali. Lovci kryptidů stěží stačili všechny zabíjet. Rogera dokonce jeden skoro kousl, naštěstí ke zranění nedošlo, a to díky skvělé týmové práci Lovců kryptidů. X-77 stříleli své výbušné paprsky do každého domu, na který narazili. I zde byla Buckshawská příšera. Zaměřila se na Lovce kryptidů, zrovna když vešli do bývalého přístavu, jenž byl nyní jen spáleništěm trosek, po kterých pobíhali raptoři a Nietovi dráčci. Dříve, než Buckshawské monstrum stačilo nabrat někoho z týmu na rohy, skončilo v ohromném mraku jedovatého plynu, který Pierre vystřelil z kulometu...


Tisíce kilometrů odsud, v nádherném, letním lese rakouských Alp, pročesával Jack husté křoviny a stopoval poslední Tatzelwurmy, kteří v této oblasti žili. Nikomu neřekl, co přesně zde chce zjistit. Vždyť takový Jack byl, dobrý vedoucí, ale zároveň člověk tajemný, nechávající si své poznatky často až do poslední chvíle pro sebe. Dlouho však týmu nic nezatajil. Tak proč tak učinil tentokrát, když šlo o budoucnost celého světa? Jack byl ponořen ve svých myšlenkách, zatímco přicházel k doupatům Tatzelwurmů. Vzpomněl si, jak je kdysi s Pierrem nalezl, a jak celá nehoda v těchto lesích nakonec vedla k odhalení prvního nepřítele Lovců kryptidů, zlého Zhou Lena, který je již po smrti. Rozsvítil baterku, připravil si pistoli vcelku malé ráže, a pronikl do jednoho z doupat. Přišlo mu zajímavé, jak byla půda v doupěti neporušená. Čas od času spatřil stopy po drápech Tatzelwurmů, ovšem jinak nic... Napadlo ho, jak byli Tatzelwurmové z doupat vytaženi. Jistě s pomocí nějakého lana. X-77 jsou vybaveni vším, co se hodí k odchytu kryptidů... Jacka z přemýšlení vytrhlo zařvání. Mládě Tatzelwurma zaútočilo na jeho obličej. Jack překvapením vykřikl. Ostré drápy malé kočky s červím ocasem se zasekly do jeho čela. Jack naštěstí věděl, jak si poradit. Chytil zvíře za krk a odtrhl jej od svého obličeje. Tohle mládě bylo asi poslední. Byl to možná poslední divoký Tatzelwurm na celé planetě... Jack dobře uchopeného drobka odnesl z doupěte. Vytáhl z batohu injekční stříkačku se sedativy a uspal ho. Musel ho odsud odnést v rukou. Jak úžasný pocit to byl, nést v rukou něco tak tajemného, malého a zabijáckého... Jack sem přišel přesně pro to, co hledal. Lovci kryptidů potřebovali kryptida... Třeba jen jednoho... Ale ve válce, kde se kryptidi užívají jako zbraně, neměli na vybranou. Třebaže tím Jack riskoval osud život toho posledního Tatzelwurma. Proč si vybral zrovna tento druh, to věděl moc dobře. Plán měl totiž moc dobře promyšlený. A možná, kdesi v hloubi srdce, kde byl Jack trošičku namyšlený, což koneckonců pro vedoucího týmu bylo pozitivum, věřil, že právě s pomocí tohoto drobečka zachrání svět...


Sam Weber klečel u zbytků budky, ve které Nieto nechal zničit Clauda Ngoye. Bylo mu hořko. Mezi uhlíky nalezl jakousi černou hmotu. Jistě to byl natvrdo spálený sliz z Ngoyova těla. Nevěděl, co si počít. Jeho bos byl mrtev. Sam se obrátil směrem k Ngoyovým mužům, prostým lidem, stojícím kousek za ním. "Nemáme na vybranou. Přebírám velení. Vypusťte zvěř do jezera!" zařval mocným hlasem. Jeden z vojáků k němu přistoupil. "Tady nemáme šanci. Kdyby byl Claude živ..." oponoval. "Ale on není naživu... Ale část jeho těla je stále přítomna v tom mém. Vidíš?!" vykřikl na něj Weber a protáhl si krk. Mezi póry kůže se zaleskl sliz. "Ngoyův druh vyhynul. Ale jeho část stále žije ve mne. Takže máme naději! Útok!" dodal. Muži se odebrali k letounu. Z obrovské "krabice", kterou sem letoun přinesl, vylezlo to monstrum s cibulkovitým čenichem. Jeho krátké nohy nesloužily mu moc dobře k pohybu na souši. Avšak ve vodě to bylo jinak. Pětimetrový netvor zmizel v hlubinách. Měl napadnout Nietovu základnu... Weber osaměl na pobřeží jezera. Stále si prohlížel ten nestvůrný stroj, který Nieto zbudoval jen proto, aby se zbavil Clauda Ngoye. A Ngoy přece pomohl Weberovi z vězení poté, co byl minulý rok Zhou Len poražen... Vztek teď vládl Weberovi... A pak náhle se na pobřeží ocitlo pět postav v černých spandexech. Lovci kryptidů! "Weber!!!" zařval instinktivně Pierre. "Vrahu!!!" oslovil jej s naštváním. Rozběhl se proti němu, zatímco tasil svou laserovku. Kdesi v hlavě jako by se mu odehrála scéna, kterou nikdy nezažil. "Pierre," oslovila ho Sabine, když seděli na posečené louce na francouzském venkově, "nezabíjej ho." "Proč?!" vyhrkl Pierre. "Nebudeš přece jako on," odpověděla Sabine. "Vždyť tě zastřelil... On tě zastřelil!!!" "Nedělej to. Nebuď jako on... Nebuď monstrum..." "Já už jsem se monstrem stal, Sabine," odpověděl Pierre. "Ještě ne. A máš šanci tomu zabránit..." řekla Sabine. "Co ty o tom víš?!" "Co já o tom vím? Necítíš se jinak?" "Necítím se jinak? Něco ve mě je, to je pravda... To sérum agresivity..." zakončil jakýsi imaginární rozhovor, načatý jen z čistých emocí, Pierre. "Sabine!!!" zařval, když loktem vrazil do Weberova obličeje, povalil ho na zem a začal do něj mlátit laserovkou. Weber ho mocně popadl za krk a trhl. Ale Pierre mezi jeho ruce vsoukal své koleno a zatlačil na jeho bradu. Weber uvolnil své sevření. Jeden laser za druhým procházel Weberovou hlavou. Ostatní členové týmu tento berzerk sledovali s údivem. Pierre byl úplně bez sebe. Teprve, když Weberovi úplně chyběla hlava, spadl vedle něj na záda a těžce vydechoval. Celý útok však neměl jediného účinku... Nestálé molekuly doslova vyzdvihly novou hlavu z Weberova krku. Jediným nadlidským skokem se Weber dostal až do jezera. Tam zmizel v hlubině... Zatím...

Jak zastavit Deylina Nieta? Jak porazit Sama Webera? A jak konkrétně chce Jack s pomocí mláděte Tatzelwurma zachránit celou naši planetu, uvrženou ve velké nebezpečí ostatními kryptidy, zotročenými Nietem a již nežijícím Claudem Ngoyem? Toť otázky, na něž bude odpovězeno... V příštích částech!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama