close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Listopad 2018

Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem-Delfínovci amazonští

30. listopadu 2018 v 17:12 | HAAS |  Videa
Delfínovci amazonští. Tentokrát Nigel prozkoumává zatopenou část amazonského pralesa na jihu Kolumbie. Zde jej čeká setkání s jedním z jeho oblíbených amazonských zvířat: delfínovcem amazonským, překrásným sladkovodním kytovcem s narůžovělou kůží. Není nic lepšího, než je během pozdního odpoledne pozorovat, jak si ve vodě hrají...

Krátká ukázka ze druhé epizody čtyřdílného seriálu Divoká Kolumbie s Nigelem Marvenem (Wild Colombia with Nigel Marven), který pro stanici Eden Channel v roce 2012 vyrobila tehdejší Nigelova společnost Image Impact Ltd.


Obrázek týdne 30. 11. 2018

30. listopadu 2018 v 14:43 | HAAS |  Obrázky týdne
Je to neuvěřitelné, ale listopad se nachýlil ke svému konci. S přicházejícím prosincem se již začínáme těšit na Vánoce, a možná se v Obrázcích týdne objeví nějaké ty mrazivé obrázky s dinosaury z pólů. Anebo také ne, záleží na tom, který z těch obrázků, na něž během týdne natrefím, se mi líbí nejvíce... Zapomeňme ještě na chvilku na zimu a vraťme se do teplé Afriky 19. století. Tento nádherný obrázek nakreslil americký litograf Louis Prang roku 1898.


Popisek obrázku: Na kraji pouště narazila skupinka gazel na skutečně smrtelně nebezpečného tvora. Prudce jedovatá kobra egyptská, též Naja haje, zvedá přední třetinu těla ze země, otevírá tlamu a syčí. Je připravena se bránit, ale gazely pro ni nepředstavují nebezpečí. Jen vibrace způsobené dopady jejich kopýtek kobru trochu zneklidňují. Kobra to ví, přesto raději počká, než gazely zmizí z jejích očí. Pak se asi bude dál vyhřívat na sluníčku...

Kdo ví, třeba se Prangovy obrázky v této rubrice ještě v budoucnu objeví... Samozřejmě nadále pokračuje Týden s Nigelem Marvenem; dnes odpoledne čekejte další video, a o víkendu ještě další dvě. Kromě toho však v sobotu budou pokračovat Lovci kryptidů, jak jsem slíbil. Navíc na neděli mám naplánový článek o jednom z Nigelových dokumentů...

Nespoutaná Čína s Nigelem Marvenem-Setkání s kobrou monoklovou

29. listopadu 2018 v 11:58 | HAAS |  Videa
Setkání s kobrou monoklovou. Na začátku svého dobrodružství v provincii Jün-nan, jež je čínským královstvím zvířat, se Nigel vydal z města Dali do rezervace Wuliangshan. Zajímali ho především tamní plazi a obojživelníci. Tím potenciálně nejnebezpečnějším a zřejmě také nejkrásnějším, se kterým se setkal, byla kobra monoklová. Zde se Nigel nejprve setkává s nádhernými asijskými papoušky, a pak náhle uprostřed lesa nachází kobru, rozvalenou na sluníčku, vyhřívající se. Tento had má jed který je kombinací neurotoxinů a cytotoxinů. V minulosti byly kobry v Číně ohroženy, neboť lidé věřili, že smícháním jejich krve s vínem docílí lepšího zraku. To není pravda, a dnes už tomu snad věří jen málokterý Číňan.

Legendární scéna z prvního segmentu první epizody šestidílného seriálu Nespoutaná Čína s Nigelem Marvenem (Untamed China with Nigel Marven), který v roce 2011 vyrobila Nigelova tehdejší společnost Image Impact Ltd pro Animal Planet.


Dobrodružství s jaguáry-Hroznýš královský

28. listopadu 2018 v 13:15 | HAAS |  Videa
Hroznýš královský. Na svém dobrodružství v Pantanalu na podzim 2007 se Nigel setkal s mnoha zajímavými zvířaty; chytal kajmany a anakondy, plaval s vydrami obrovskými, ale hlavně pátral po jaguárech, pro něž je Pantanal posledním "horkým místem". Na své čtyřtýdenní cestě po Pantanalu se však setkal i s tlupou malp kapucínských, velice ingenteligentních opic. Při natáčení začaly malpy zničehonic panikařit a vydávat alarmující zvuky. Nigel měl možnost přiblížit se k hroznýši královskému, hadu, který může při délce až 4 metrů klidně zabít a pozřít malou malpu. Vzhledem ke svým předchozím hadím setkáním v Pantanalu, včetně slavného kousnutí od mírně jedovaté užovky obrovské, se výjimečně hroznýše nepokusil chytit. Zde tedy vidíme tohoto přenádherného hada, jak šplhá po hladké kůře stromu.

Ukázka ze čtvrté epizody šestidílného seriálu Dobrodružství s jaguáry (Jaguar Adventure with Nigel Marven) z roku 2008, který vyrobila společnost Tigress Productions a který se vysílal na kanálech Channel Five a Nat Geo Wild.


Lidské smysly-Tváří v tvář kobře

27. listopadu 2018 v 14:32 | HAAS |  Videa
Tváří v tvář kobře. Ve známé scéně z dokumentu o lidských smyslech se Nigel přiblíží ke kobře kapské. Tento obyvatel jihoafrické buše má jed, který dokáže zabít v několika desítkách minut. Chce-li se Nigel k hadovi přiblížit, musí spoléhat na jedno: na omezený hadí zrak. Pokud se totiž objekt před kobrou nepohybuje, světločivné buňky v jejích očích se unaví. Jinak řečeno, had nevidí nepohybující se objekty. Ale jakýkoliv prudký pohyb pak v hadovi vzbudí okamžitou reakci!

Klip z třetí epizody Zrak a hmat (Touch and Vision) z dokumentu Lidské smysly (Human Senses) od BBC z roku 2003. Jde o jediný Nigelův dokument, který se jen okrajově týká zvířat a mnohem více se zabývá lidskou biologií.


Lovec upírů s Nigelem Marvenem-Hroší pijavice

26. listopadu 2018 v 17:01 | HAAS |  Videa
Hroší pijavice. Zoolog a dobrodruh Nigel Marven navštívil Kamerun, kde se hodlá setkat s jednou z nejspecializovanějších pijavic na světě. Tito tvorové jej vždy fascinovali, ale žádný z nich není tak podivný, jako pijavice, která žije pouze na hroší kůži. Jeho průvodce jej zavedl do teritoria jednoho velkého hrocha, zvířete, které v Africe ročně zabije více lidí než kterékoliv jiné, a o kterém si dříve lidé mysleli, že potí krev. Zde Nigel žádnou pijavici nespatří, ale naštěstí existuje jeden mírný, lidmi vychovaný hroch, na jehož kůži Nigel jistě nějakou z těch pijavic najde. Tyto pijavice jsou velice bizarní; rozmnožují se pouze v hroším konečníku a způsobují svým hostitelům nepříjemnou bolest.

Ukázka z dokumentu Lovec upírů s Nigelem Marvenem (The Vampire Hunter with Nigel Marven, nebo též Bloodsuckers), který se poprvé v roce 2000 vysílal na Discovery Channel o Halloweenu.


Týden s Nigelem Marvenem

25. listopadu 2018 v 10:53 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Můj oblíbený televizní průvodce přírodou Nigel Marven oslaví v úterý 27. listopadu 2018 své 58. narozeniny. Již několikrát jsem mu i prostřednictvím svého blogu k narozeninám popřál, ale tentokrát jsem se rozhodl přijít s něčím jiným. Od zítřka, tedy od 26. listopadu, bude na mém blogu projekt s názvem Týden s Nigelem Marvenem. Program bude následující: každý den přibude na mém blogu jeden klip z některého z jeho dokumentů, přičemž se pokusím pokrýt oněch 19 let, během kterých působil jako moderátor před kamerou. Všechny klipy jsem z dokumentů vystříhal sám, některé jsou tedy kratší, jiné zase delší, ale všechny jsou to mé oblíbené scény z Nigelových dokumentů. Jako první zítra přibude klip z dokumentu The Vampire Hunter (známého také jako Bloodsuckers) z roku 2000 - to je nejstarší z Nigelových dokumentů, které mám nahrané. Posledním klipem, který zveřejním v neděli 2. prosince, bude ukázka z Nigelova zatím nejnovějšího dokumentu, Divoké Filipíny (Wild Philippines). Vybrat pouze sedm klipů nebylo zas tak jednoduché, ale myslím, že jsem vybral zajímavé scény i pro Vás, kteří jste neviděli všechny Nigelovy dokumenty nebo nejste zrovna tak dobře seznámeni se stylem natáčení jeho filmů atd. Jde-li o další články, Obrázek týdne a Lovci kryptidů jistě příští týden budou, takže tak trochu zasáhnou do Týdne s Nigelem Marvenem, ale to snad nevadí... Doufám tedy, že se Vám tento malý týdenní projekt bude líbit. Tak sem tedy nezapomeňte každý den přijít pro nový klip z nějakého toho Nigelova dokumentu.Smějící se






Lovci kryptidů 3: Ráj neodinosaurů (2/4)

24. listopadu 2018 v 11:45 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
V minulé části se Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Ewet a Sabine vypravili na hranici Brazílie a Venezuely, kde se do výše 1047 metrů tyčí stolová hora Kurupira. V jejím okolí byly v nedávném době zaznamenáni zvláštní živočichové, a Pierre, který je nyní vůdcem týmu Lovců kryptidů v paralelní dimenzi, je přesvědčen, že jde o přeživší dinosaury. Akihiko již v noci spatřil jakéhosi ještěra. Dalšího dne se tým dal do lezení na horu. Jenže netuší, že je sleduje jeden jistý "přízrak", kterého Akihiko v noci též letmo zahlédl...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: RÁJ NEODINOSAURŮ, ČÁST DRUHÁ:
Nikdo z nich nebyl dobrým horolezcem. Zase došlo ke stěžování si na nedostatek výzbroje. Akihiko opět vzpomínal na Cryptid Swift, s jehož pomocí by se Lovci kryptidů jednoduše přemístili na vrchol hory. Nikdo na jeho slova nereagoval. Situace se zhoršovala. Kameny se jim drolily pod rukama. Vylézt na Kurupiru bylo takřka nemožné. Pierre byl nejvýše, Ewet byl kousek pod ním. Měl ho jaksi jistit, ale kdyby Pierre spadl, odnesli by to tam dole oba. Nezdolali ani čtvrtinu hory, a už bylo odpoledne. Kate si kolem třetí hodiny povšimla skalního výstupku, přemístit se na něj trvalo dalších patnáct minut. Ale stálo to za to. Šest dobrodruhů si konečně odpočinulo. Celí zpocení se natlačili k sobě, na výstupku totiž nebylo moc místa, a dali si pár sušenek s čajem. "Je to drsné," řekl Pierre, "a nechci naléhat, ale měli bychom pohnout. V tropech většinou padá tma ve chvíli. Slunce zapadá, a najednou, aniž bys to čekal, je pryč, a je tma. Lopotíme se nahoru celý den a zatím jsme se skoro nikam nedostali." "Zajímalo by mě, co vydávalo ty zvuky, které jsme ráno slyšeli. Byly tak silné a dunivé. Tam nahoře musí být něco velkého," zamyslela se Kate. "Právě to je důvod, proč musíme pohnout. Máme jen pár dnů. No tak, lidi, na nohy, protáhněte se, a lezem," odpověděl Pierre. Bez jediného slova se zase dali do práce. Byli tak zabráni do zdolávání hory, že si nevšimli mnohem lepšího lezce, který se na ně díval z výšky dvě stě metrů nad nimi. Jeho průzračné, chytré oči studovaly každý jejich pohyb, každé jejich slovo. Jemnýma ručkama se ten tvor držel drobných skalních výstupků. Když hrozilo, že by jej někdo z týmu zahlédl, ztratil se někde ve výšinách. Ke konci dne překvapivě nezbývalo mnoho, a Lovci kryptidů už byli takřka nahoře. Se zapadajícím sluncem se Pierre jako první dotkl vrcholku Kurupiry. Spolu s Ewetem pak po laně vytáhli nahoru ostatní.

Vrcholek hory, tedy alespoň tento její díl, byl porostlý hustým lesem. "No nazdar, co se tam asi skrývá?" pousmál se Fahad a jako první vstoupil do lesa. Ostatní členové týmu ze sebe zatím shazovali těžké vybavení. "Sakra, tohle je naposled, cos mě přiměl někam vylézt," řekla rozzlobená Sabine a práskla se svou přilbou o zem. "No tak, Sabine, je to v pohodě," uklidňoval ji Pierre. "Nic není v pohodě, brácho! Potřebuju sprchu," odpověděla mu. Akihiko se začal nahlas smát. "Nesmíte být taková slečinka," poznamenal. Sabine k němu přišla a chystala se mu dát ránu do ramene. Jenže Akihiko včas chytil její ruku. V očích Sabine se zaleskla ještě větší zloba. "Mám rychlé reflexy a jsem na tohle zvyklý," řekl drsným hlasem Akihiko a pak její ruku pustil. "Hej, lidi" ozvalo se z lesa, "něco jsem našel!!!" Ve chvíli byli u Fahada. Stál na jakési stezce. Ano, byla tu vyšlapaná cestička. A byla doslova zamořena všemožnými stopami. "To je neuvěřitelné, oni... Jak to bylo v jednom filmu s dinosaury, panebože, jsou tady," usmíval se Pierre. Všechno to vyčerpání, všechna ta únava, to vše bylo pryč. Zcela nadšeni ze svého objevu se vydali hlouběji do lesa. První objev na sebe nenechal dlouho čekat. Ewet omylem stoupl na křehký, prohnilý klacek, který se zlomil. Z křoví jen pět metrů od Sabine, která byla již zcela v klidu, náhle vyletěl dvounohý tvor. Byl šupinatý, měl skoro kulatou hlavičku, jež byla zakončena roztomilým zobákem, a také tuhý ocas. "Nějaký ornitopod!!!" nadchnul se Pierre. Shodil ze sebe batoh a utíkal za zvířetem, jež se ztratilo ve vegetaci. Fahad jej následoval. Oba se hnali za rychle utíkajícím dinosaurem, ale než jej stačili dohnat a vyfotografovat, ztratil se v úzké noře, umístěné před mohutným kmenem nějakého sekvoji podobného stromu. "Musím za ním. Prostě musím," řekl skoro až panicky Pierre a vrhl se do jámy. Ale hned nato z ní vyletěl s řevem. "Kousl mě! Do Prčic, kousl mě!!!" řval na celé kolo a mnul si zkrvavený ukazováček na levé ruce. "Vidíš, nemáš strkat nos, kam nepatří," smál se Fahad. Na místě nálezu ornitopoda pak Pierrovi ránu ošetřili... Brzy se však začalo stmívat. Pochod lesem se zdál být nekonečný, a kromě malého ornitopoda se už nesetkali s žádným dalším zvířetem. Navíc bylo třeba najít místo pro tábor. Až za pořádné tmy narazili na břeh jezera. Zde si postavili své stany. Nevěděli však, že v noci je bude čekat něco děsivého...


Kate si jaksi nemohla zvyknout na tu strašnou humiditu. Bylo tu tak vlhko. Měla pocit, že se její stan proměnil v saunu. Pět minut po půlnoci jej opustila. Všimla si, že oheň ve středu tábora již dohasíná. Popadla tedy pár větviček a přihodila je do ohně. A v tom, zrovna když plameny zašlehaly, mihl se mezi keři jakýsi ocas. Pořádně velký ocas! Kate neměla baterku, tak tedy vzala do ruky zapálený klacek. Ve světle plamenu se z keře pomalu vynořila hlava jako z hororu. Hleděl na ni veliký plaz s výstupkem na čenichu. Vypadal jako Ceratosaurus nasicornis, masožravý dinosaurus z Jury Severní Ameriky. Měl však nad očima ne dva, ale čtyři páry "rohů", a na hlavě měl výraznou, zelenočervenou pernatou chocholku. Zavrčel. Kate začala ustupovat. Dinosaur opět zavrčel. To už ze stanu vylezl Akihiko. "Tak to není dobrý," zašeptal si pro sebe. Kate ani nevnímala, že je Akihiko přímo za ní. Strašně se polekala, když na něj zády narazila. Zavřískala strachem. Právě na to predátor čekal. Na to, aby uhnula pohledem. Vrhl se vpřed. Akihiko pohotově popadl Kate, a hodil ji do pichlavého křoví, načež se sám jen taktak vyhnul masožravovcým otevřeným čelistem, proklouzl mezi jeho nohama, a dal se na útěk. Přitom popadl zapálenou louč. Šlehl jím zvíře po ocasu. Překvapený predátor se otočil. Šlápl přitom na lanko Sabinina stanu, a tak jej strhl. V těch chvílích už ze stanu vylézal Pierre. Nemohl uvěřit vlastním očím. Opravdový neodinosaurus, a byl přímo před ním! Pořídil hned čtyři fotografie. Blesk upoutal "neoceratosaurovu" pozornost. Už se nezajímal o zapáleným klackem mávajícího Akihika. Šel po Pierrovi. Ten pořídil ještě další dvě fotografie. Pak si uvědomil, že mu hrozí velké nebezpečí, a tak začal utíkat. Zakopl však, padl těžce na břicho, fotoaparát ztratil někde mezi keři, a pak náhle ucítil ohavný dech svého pronásledovatele. Chystal se zakousnout se do Pierrových zad. Avšak dvě rány z pistole dinosaura zastavily. Na Pierrovu hlavu dopadly dva kápance krve ze dvou ran na "neoceratosaurově" krku. Zvíře se otočilo na Fahada, stojícího opodál. Znovu vystřelil z pistole. Tentokrát to dinosaur schytal do levé přední končetiny. Celý překvapený tím, jak mu ti dvounozí tvorové dokázali ublížit, utekl. Někde při břehu jezera se rychlostí blesku vrátil zpátky do pralesa. "Tohle bylo hrozný," řekla Sabine. Byla první, kdo promluvil. "Nemáte tu někdo sáček na zvracení? Je mi špatně," ozvala se Kate, vylézající z křovin a vytahující si z ramene dlouhý trn. "Co mám teprv říkat já. Já cítil jeho dech. Každý ví, že nemám rád mršiny. Hlavně když se rozkládají v něčí zubech. Ble," řekl na to Pierre. Potom do zkumavky přemístil ty kapky "neoceratosaurovy" krve. "Sice jsou smíšené s mým potem, ale komu to vadí. Aspoň něco máme," smál se. Pak si vzpomněl na svůj fotoaparát. Všichni jej přemlouvali, aby se vrátil do stanu a dospal se, ale Pierre neposlouchal. Chtěl svůj fotoaparát. Avšak v okolí tábora jej nemohl najít!

Spal jen pár hodin. V šest ráno se opět dal do jeho hledání. Ani v denním světle jej však nedokázal objevit. A pak, kolem půl sedmé, zrovna když se vzduch začal oteplovat a mohutný oblak mlhy nad jezerem začal stoupat a ztrácet se, uviděl Pierre sadu podivných stop. Položil ruku na svá ústa, tak moc byl překvapen. Viděl lidské stopy. Soudě podle jejich velikosti snad muselo jít... Právě to lámalo Pierrovi hlavu. Muselo jít o nějakou drobnou dívku. Kate ani Sabine tak malé nožky neměly, natožpak mužská část týmu. A kdo z nich by zde chodil bosý? Ale proč vedly do tábora? To nedávalo smysl. Pierre se vydal po stopách toho obdivuhodného tvora, ať měl být čímkoliv. Začínal mít pocit, že právě ta lidská bytost mohla ukrást jeho fotoaparát. Jenže stopy, po kterých šel, jej brzy zavedly opět do tábora. A to po půlhodinové štrece vlhkým pralesem. "Kdyby tu tak byl Jack," pomyslel si Pierre. Zatímco zbytek týmu vařil nad ohněm polévku, a všichni si povídali o minulé noci s "neoceratosaurem", Pierre mlčky chodil v kruzích. Hleděl na ty stopy a snažil se odhalit jejich tajemství. Teprve v půl osmé zahlédl v koruně stromu nějaký pohyb. Nevěřil vlastním očím. Mezi korunami stromu se pohyboval... Člověk?! S naprosto bledou kůží! Brzy zmizel v listoví. Pierre se hnal za ním. "Co jsi zač?" zašeptal si pro sebe Pierre. Opět na toho tvora narazil o pět minut později. Seděl na větvi stromu, ničeho si nevšímal, a hrál si s Pierrovým fotoaparátem. Vlastně to nebyl on, ale ona. Bledá blondýnka lehce oděná v listí s těma nejpodivnějšíma nohama, jaké kdy někdo mohl vidět. Byly totiž úplně obrácené; její chodidla byla obrácena o 180°, takže nesměřovala dopředu ani dozadu. Pierre chvíli nevěděl, co má dělat. Byl schovaný v křoví, měl v ruce pistoli, mohl by ji zastřelit. Ale nechtěl. Pomalu tedy z křovin vystoupil. "Hej, to je moje kamera," řekl klidným hlasem. Lesní dívka se ho příšerně polekala, vyhoupla se na liánu asi o dva metry výš a pak se ztratila v listoví s elegancí gibona. A byla pryč... Tak to byl ten tvor, kterého Akihiko poprvé uviděl v předcházející noc. To byl ten tvor, který je sledoval při výstupu na Kurupiru. Ale byl to vlastně člověk? A co v tomto světě plném podivných šupinatých monster dělá?

Co vše se Lovcům kryptidů na stolové hoře přihodí? S jakými dalšími nebezpečnými tvory se setkají? Vyváznout odsud všichni živí? A co je zač ta lesní dívka s chodidly otočenými tak, že svými stopami dokáže každého zmást? To se dozvíte v příští části, která vyjde nejspíše v sobotu příštího týdne...

Obrázek týdne 23. 11. 2018

23. listopadu 2018 v 17:21 | HAAS |  Obrázky týdne
Je čas na další Obrázek týdne. Tentokrát se přesuneme do období Permu za jedním velice zajímavým, a musím přiznat, že i mým oblíbeným pravěkým obojživelníkem...

Popisek k obrázku: Pangaea před 280 miliony let. Dva velcí, metr a půl dlouzí obojživelníci rodu Eryops si užívají zaslouženého klidu na břehu jezera. Šumění padající vody, která kropí nízké přesličky, působí velice klidně. Toto je pár Eryopsů, který tráví čas se svými mláďaty. Tři z nich si právě hrají ve vodě. Život těchto obojživelníků se může zdát nudným, ale ve skutečnosti je pln dramat - chvíle, kdy je klid, jsou vzácné.

Autorem obrázku je paleoartistka Karen Carr. Už v roce 2013 jsem do Obrázků týdne zařadil několik z jejích přenádherných výtvorů. Jinak o víkendu bude pokračovat expedice Lovců kryptidů na stolovou horu Kurupira ve druhé ze čtyřech částí kapitoly Ráj neodinosaurů...

Macrocollum - Nově nalezený brazilský sauropodomorf

22. listopadu 2018 v 15:57 | HAAS |  Nejnovější zkameněliny
Vědci popsali nový druh sauropodomorfa, pravděpodobně jakéhosi raného sauropoda, jehož fosilie byly nalezeny na území brazilského státu Rio Grande do Sul. Biolog Rodrigo Müller a jeho tým pojmenovali dinosaura Macrocollum itaquii, přičemž Macrocollum znamená v latině "velký krk". Celkem byly objeveny tři exempláře různého stupně zachovalosti. Tři kostry se nacházely v pěti tunách horniny. Muselo trvat dlouho, než z ní byly vysvobozeny a poprvé po 225 milionech let spatřily světlo světa. Tehdy, před 225 miliony let, byla samozřejmě Jižní Amerika součástí Pangaey, obrovského superkontinentu, ve který se už v Permu spojily všechny světové kontinenty, a který se na konci Triasu rozpadl. Šlo samozřejmě o býložravce. Podobně jako někteří prosauropodi měl i Macrocollum docela dlouhý krk, který mu umožňoval dosáhnout na větve stromů - živil se vysoko rostoucí vegetací. Nebyl však zase tak moc velký; přece jen na výšku měřil pouhého 1,5 metru, a na délku měl asi tak 3,6 metru... Tři kostry patřily třem jedincům, kteří zcela jistě zahynuli společně. A to pravděpodobně při nějaké katastrofě, při sesunu půdy, případně při bouři... Nebo také kostry zvířat, která nezahynula společně, k sobě donesl proud řeky - i to je možné. Každopádně zde máme nový druh dinosaura. Které další asi ještě budou do konce roku popsány?