close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Duben 2019

Mikael Fortelius

30. dubna 2019 v 16:48 | HAAS |  Slavní paleontologové

Mikael Fortelius (narozen 1. února 1954) je finský paleontolog a přední světový odborník na indrikotéria. Je profesorem evoluční paleontologie na Helsinské univerzitě a koordinátorem fosilní databáze Neogene of the Old World (od roku 1992). Pracoval také jako vědecký poradce pro tři epizody populárního seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty z roku 2001, načež vystupoval ve speciálu nazvaném Triumf savců v segmentu věnovaném Paracatheriu (tehdy nazývanému Indricotherium). Předmětem jeho zájmu jsou býložraví savci a jejich stav k životnímu prostředí a klimatickým změnám. Svou práci začal jako osamělý specialista na fosilní nosorožce a prasata, v poslední době se věnuje spíše miocénním savcům ze severní Číny. Zároveň je ale i odborníkem na ekomorfologii kopytníků a na funkce a evoluci savčích zubů. Jeho učitelem paleontologie byl Björn Kurtén, autor několika populárních paleofikcí. O jeho osobním životě se toho obecně moc neví, je ale ženatý, jeho manželkou je Asta Irene Rosenström, a mají tři děti.

Užovka kapucínská-Středně jedovatá evropská bojga

29. dubna 2019 v 16:15 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Slíbil jsem, že napíši o užovce kapucínské, druhu hada, který je mi velmi dobře známý, přestože jsem se s ním bohužel na své dovolené na Mallorce před čtyřmi lety nesetkal...

Latinský název: Macroprotodon cucullatus,
Rozšíření: jižní Evropa, severní Afrika, západní Asie,
Velikost: délka maximálně 55 centimetrů.
Užovka kapucínská má několik poddruhů, jež se někdy vyčleňují jako samostatné druhy. Je to mírně až středně jedovatý druh z čeledi Colubridae, tedy užovkovitých. Není jediným druhem evropské bojgy, i když je zřejmě jedovatější než všechny ostatní (rozhodně více než skvrnovka kočičí). Její anglický obecný název je "false smoth snake", tedy "falešná užovka hladká", protože se svým zbarvením skutečně podobá naprosto neškodné, nejedovaté užovce hladké. Sama užovka kapucínská, takém česky nazývaná bojga kapucínská, je též neškodná. Má zadní, plné jedové zuby, kterými do své kořisti vpravuje jed. Ten zřejmě účinkuje jen na ještěry, kteří tvoří značnou část jejího jídelníčku. Nezdá se, že by měl její jed účinek na člověka. I tak by člověk musel užovce kapucínské doslova vtlačit prst do zadní části tlamy, aby ho "uštkla". Svrchní část jejího těla je světle šedá až hnědá, na bocích má nepříliš výrazné černé skvrnky. Na hlavě má typické černý proužek, jenž se táhne od oka k horní čelisti. Břišní šupiny mohou být žluté, růžové nebo zbarvené jako šachovnice. Na šíji má obojkovitou kresbu, díky níž dostala druhové jméno "kapucínská"... Užovka kapucínská se vyskytuje ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Maroku, Alžírsku, Tunisku, Lybii, Egyptě a v Izraeli. Ve většině těchto míst je nokturnální, tedy aktivní v noci. Ovšem na španělských Baleárech žije diurnálním, tedy denním životem. Jde o jednoho ze dvou druhů hadů žijících na ostrově Mallorca, přičemž druhým je nejedovatá vodní užovka maurská; oba druhy však byly na ostrov zřejmě přivezeny člověkem. Užovce kapucínské se daří v řadě habitatů: od písčitých křovisek přes otevřenou lesnatou krajinu po zemědělskou krajinu a plantáže. Někdy se může objevit i v zahradách nebo na okrajích měst. Jde o vejcorodý druh; samice naklade dvě až šest vajec buďto pod kámen, nebo je zahrabe do písku; v každém případě je umístí do vlhkého prostředí. Mláďata se vylíhnou po osmi týdnech inkubace a měří na délku 12 až 16 centimetrů.

Příště lyrovec západní!

Turiasaurus

28. dubna 2019 v 15:10 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Turiasaurus ("ještěr z oblasti Turia") byl sauropod z kladu Turiasauria, který žil období jury stupně kimmeridge před 155 až 146 miliony let. Popsal jej španělský paleontolog Royo Torres v roce 2006 na základě holotypu sestávajícího z lebky, zubů, části přední končetiny, žeber a obratlů. Všechny tyto pozůstatky pocházely z provincie Teruel na východě Španělska. Na začátku tohoto desetiletí pak bylo na východ od Madridu odkryto více materiálu; ostatky byly ještě úplnější. Turiasaurus si stále drží titul největšího dinosaura, jenž byl dosud nalezen na evropském kontinentu. Měřil na délku až 30 metrů (původně se předpokládalo, že mohl dosáhnout délky i o šest až devět metrů větší) a vážil kolem 40 tun. Stehenní kost z lokality Las Hoyas ze španělské provincie Cuenca měla na délku 192 centimetrů, lebka z provincie Teruel měří 70 centimetrů. Přestože Turiasaurus dosahoval délky plejtváka a vážil tolik co šest nebo sedm afrických slonů, neví se toho o něm příliš mnoho. Žil ve stádech? Jakého věku se dožíval? To jsou otázky, na které asi nelze odpovědět se stoprocentní jistotou. Do kladu Turiasauria, který také popsal Royo Torres v roce 2006, patří v současnosti 11 rodů sauropodních dinosaurů z období pozdní jury a rané křídy, nicméně zařazení některých z nich, jako je například Atlasaurus, je sporné. Turiasaurovi se zřejmě velmi podobal další zástupce skupiny, portugalský sauropod Zby.
Popisek Turiasaura můžete najít například na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Galveosaurus!

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (5/5)

27. dubna 2019 v 12:02 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Výprava za Orang Pendeky na Sumatru se změnila v boj o záchranu zvláštních, drobných lidoopů. Britský premiér Mayson, který na červen svolal Konferenci o lovu a ochraně kryptidů do amerického města Seattle, je nyní na dovolené v jihovýchodoasijské džungli a společně s Gregorym Martinem a indonéským ministrem životního prostředí Hasanem Batusurou loví Orang Pendeky. Lovci kryptidů již viděli, co pytlácká past udělala s jedním ze zvířat. Další, jež bylo odchyceno a umístěno do klece v táboře, se jim naštěstí podařilo osvobodit a vypustit do pralesa. Nad vesničku na kraji národního parku se sneslo celé hejno Ahoolů a zaútočilo na Maysonovy lovce. Videa místních se dostala na internet; Lovci kryptidů byli na nich. Nieto se tak dozvěděl, kde přesně se momentálně Jack Owen nachází, a vydal se na Sumatru spolu s Barryho vojáky s cílem zabít Jacka - pomstít se mu za porážku v Granadě. Podaří se mu to však? O lokaci Lovců kryptidů se dozvěděl také Metaller, který prahne jen po jediném - zabít svého "otce", Nieta. A nyní má k tomu příležitost...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST PÁTÁ:
Mayson posvítil baterkou na Curupiru, která se instinktivně postavila do bojové pozice. "Máte opravdu velice zvláštní nohy, slečno," poznamenal Mayson. "Hrubiáne," řekl na to Pierre. Mayson se pousmál. "Nechci vás tím urazit... Vás jsem ještě spolu s Lovci kryptidů neviděl," mluvil dále. Gregory Martin přišel ke Curupiře blíže a lépe si prohlédl její nohy. Pak se s překvapeným výrazem obrátil na Maysona. "Tohle je Curupira," poznamenal, "a já si myslel, že to byla jenom nějaká brazilská pohádka... Co tady dělá?" Curupira mu dala pěstí do obličeje. "Mohl byste se zeptat mě, ne, člověče?" řekla naštvaně. "Moc si nedovoluj, potvůrko," rozzlobil se Martin a zamířil na ni puškou, "nebo ti prostřelím tu tvou kebuli a umístím si je mezi svý trofeje." Curupira do pušky kopla nohou s obráceným chodidlem, načež se zbraň rozpadla. Martin na ni vyjeveně hleděl. Pierre se konečně odhodlal vytasit laserovou pistoli. "To spíš já udělám tobě díru do hrudi, darebo," řekl Pierre Martinovi. "Měli byste z tohoto parku odejít," řekl klidným hlasem Batusura. "Ne dokud vy budete zabíjet ta zvířata," odpověděl Pierre, "a dokud nenajdeme Jacka." "On se pan Owen ztratil?" zeptal se docela starostlivě Mayson. "Unesli ho," řekl Pierre. "To je zvláštní," zamyslel se Mayson, "poblíž našeho tábora přistálo jakési vysokorychlostní letadlo a z něj vystoupila skupina lidí, jež zmizela v pralese. Možná s tím mají něco společného." Pierre vrhl rychlý pohled na Curupiru. "Už vím, co se děje," řekl jí. Curupira to samozřejmě zatím nemohla pochopit. "Jdeme dál po těch stopách, rychle!" vyhrkl Pierre. Curupira přeskočila Maysona, Martina a Batusuru naráz a dál i v naprosté tmě sledovala stopy mužů, jež odvlekli Jacka kamsi do hloubi džungle. "Omluvte nás," zasmál se Pierre a ztratil se ve tmě. Mayson se nejprve podíval do obličeje Martinovi a pak Batusurovi. "Pěkná obtíž, tenhle hmyz," poznamenal. "Nejradši bych je všechny vystřílel," zasmál se Martin, "kolik mi už toho Lovci kryptidů v životě zkazili." Pak se z lesa ozvalo opičí volání. Bylo pronikavé, hlasité. Znělo trochu jako volání siamanga, jen o dva tóny nižší. Díky tomu šlo o velice snadno identifikovatelný zvuk; volání Orang Pendeka. "Svolávají se! Skupina Orang Pendeků se dává dohromady! Na východ odsud!" zvolal Martin.

Metaller chytil Nieta za krk a natlačil ho ke kmeni stromu. Držel ho nad zemí, takže stopadesáticentimetrový Nikaragujec divoce máchal nohama, ale i rukama. Nebylo mu to nic platné. A když Metallera uhodil pěstí, pořádně to bolelo. Metaller sevřel druhou, pravou ruku v pěst, a ze zápěstí se mu pomalu vysunulo slavné ostří. Zastavilo se Nietovi před čelem. "Udělal jsi ze mě otroka," zasupěl Metaller, "a já ti sloužil. Všechno jsem dělal pro tebe. Bál jsem tě. Bál jsem se tvé zloby! Zloby malého, prťavého pidižvíka, který se deset let před světem skrýval na dně jezera!" "Proč tohle děláš?" vyhrkl ze sebe Nieto, načež Metaller stiskl jeho krk ještě pevněji. "Protože si to zasloužíš. Zasloužíš si zemřít. Nejsi můj otec. Nejsi nic! Haha, podívej se na sebe. Nezasloužíš si být ani člověkem. Měl bys být nějakou bakterií, která žije v kapce vody!" smál se nahlas a zle Metaller. "Kdybychom tehdy vyhráli," zakašlal Nieto, "myslel bys na tohle? Jenom proto, že ti on nakukal, že jsem tě zneužil..." Nieto ukázal na Jacka svázaného v řetězech. Metallerovi se zalesklo oko. "Jsi tím jediným, co jsem kdy v životě miloval, synu... Opravdu. Dal jsem ti inteligenci. Dal jsem ti sílu. Udělal jsem tě nezničitelným. A ty tomu říkáš zneužití? Společně jsme se o něco snažili. Udělat svět lepším! Naším! Nechápeš to, Metallere? Jsi nějaký lidský slaboch prahnoucí po pomstě, nebo kovová zabijácka mašina s úžasnými schopnostmi?" mluvil naň dále Nieto. Metallerovi se zkřivil výraz v obličeji. Pravá ruka s ostřím, jež se již takřka dotýkalo Nietova čela, se zachvěla. "Metallere. Barry tě osvobodil. Znovu tě přivedl k životu potom, co tě támhleten nechal zavřít v nějaké základně CIA... Není to dar?" sténal Nieto. Metaller se hořce zasmál: "Ty hnusný manipulátore... Myslíš, že ti na to skočím?" Pohnul rukou vzad, chystaje se probodnout Nietovi hlavu. V Deylinově hlase se poprvé po měsících ozvala ta stará rozhodnost a pravdivost, kterou přece jen disponoval jako ten arogantní, mocný muž z podvodní budovy v jezeře Nikaragua: "Myslím to vážně!!!" Nietovo ostří se náhle zachvělo pod náporem laseru. Na scéně se objevili Pierre, střílející z laserové pistole, a Curupira. Jack se chechtal radostí: "Věděl jsem, že pro mě někdo z vás přijde!" Pierre přestřílel řetězy. Jack byl konečně zase volný, ale stále u sebe neměl svou laserovou pistoli. "Koukněme se, Nieto," usmál se Pierre. Metaller si je zkoumavě prohlížel. Pak se zase otočil na Nieta. "Kdyby sis mohl vybrat, dal bys přednost mě nebo jim? Nejsi přece s nimi, že ne? Ale jsi se mnou? Můžeš!" řekl Nieto. Hlas mu úplně zhloubl. Mluvil tak rozhodně jako když byl Metallerovým "otcem". Žádný hysterický tón, žádný psychotický smích. Metallerovi to vyrazilo dech, jakože ve skutečnosti jakožto robot nedýchal. Povolil. Nieto vyklouzl z jeho ruky a dal se na útěk. Metaller se úplně celý zatřásl. "Ne!!!" zařval jako děcko, kterému se právě rozbila oblíbená hračka. Začal se hnát za Nietem. Noha se mu zachytila mezi větvemi keřů, a spadl. Nieto měl pořádný náskok. Vyběhl z džungle a proběhl kolem Maysonova loveckého tábora. Zamířil k letounu, u kterého stáli dva indonéští lovci z tábora. Prohlíželi si letadlo a měli k němu všelijaké poznámky. Jakmile spatřili drobného chlapíka k němu utíkajícího, zamířili na něj. Nieto sáhl do kapsy a zmáčkl ovladač, načež se z křídel letounu vysunuly laserové pušky a oba lovce ve vteřině doslova vypařily. Nieto nastavil kurz na New Jersey. Vysokorychlostní letoun jej tam měl dopravit za krátký čas. Deylin byl teď pln smíšených emocí. Chytil sice Jacka, ale nezabil jej. Zabránil mu v tom Metaller, a chystal se ho zabít. Jenže v Nietovi něco ožilo. Přechytračil svého "syna". A znovu se v něm probudila jakási stará arogance a vůdčí schopnost. Nieto, prohlížející si ze vzduchu noční sumaterskou džungli, naschvál zakašlal. Ten vysoký hlas se skutečně měnil na hlubší, mnohem serióznější hlas. Nieto se usmál. Něco se stalo. Asi se konečně dostal z té hrůzy, kterou mu způsobila osamělost ve vězení*...


"Slyšíte to? Zní to jako volání o pomoc!" sykla Curupira, zatímco Jack jim děkoval za záchranu, a společně s Pierrem si prohlížel zkrvavená těla tuctu Barryho vojáků, jež Metaller zmasakroval předtím, než konečně na krátkou chvíli chytil Nieta. "Nic neslyším," roztáhl ruce Pierre. "Volají o pomoc!" vykřikla Curupira a ztratila se mezi houštinami. "Kdo?!" křičel Pierre a utíkal za ní. "Orang Pendekové. Taky už je slyším," řekl mu Jack. Curupira jako první dorazila k malé jeskyňce, před kterou se k sobě tiskla skupinka malých lidoopů. Byli obklíčeni Maysonem a Martinem. Batusura tu stál opřený o strom a kouřil doutník. Jako první dostal od Curupiry ránu do obličeje. Svalil se na zem a zacpal si prstem nos, ze kterého tekl proud krve. Curupira popadla liánu a jako pravá obyvatelka džungle se snesla ke skupině Orang Pendeků, a kopla Gregoryho Martina do hrudi. "Už zase na mě? Tentokrát ti fakt prostřelím hlavu!!!" zařval Martin. Mayson na Curupiru mířil pistolí, ale pak ji sklopil. Bylo už ovšem příliš pozdě. Curupira ho kopla do rozkroku. Mayson padl jako poražený býk. Pierre, zrovna přibíhající na scénu, zatleskal. "Tohle jsem ji naučil já!" pronesl hrdě. "Curupiry neznají něco jako 'muž', takže ona nevěděla, kam takové zvíře kopnout, je-li to potřeba. Tedy donedávna..." pokračoval Pierre. Orang Pendekové se rozutekli. Jeden z nich takřka narazil do Jacka. Zahoukal, snad se mu chtěl omluvit, snad mu nadával. Kdo ví... "Pane premiére," oslovil Jack Maysona a pomohl mu zase vstát. "Owene... Proč vy tohle děláte?" reagoval na to premiér. "Protože chráníme kryptidy před těmi, kdo je chtějí využít nebo zničit. A obávám se, že vy jste tady se svými kolegy tím druhým případem," pokračoval Jack. Mayson nahlas vydechl. "Když jsem byl mladý, lovili jsme běžně na anglickém venkově lišky. Byla to zábava," řekl Mayson. "A teď chcete lovit, jen tak ze srandy, nejvzácnější a nejpozoruhodnější živočichy této planety? Promiňte, ale to nemohu dovolit," řekl Jack. Přistoupil k němu Batusura, utírající si krev a pohlížející rozzlobeně na Curupiru. "Měli byste z parku zmizet. Víckrát to nebudu opakovat," zašeptal se svým silným indonéským přízvukem. "Nezmizíme, dokud odsud nezmizíte vy. Uděláme kompromis. Opusťte park, nechte ta zvířata na pokoji, a bude..." usmál se Jack. Pak se s Pierrem a Curupirou odebral na cestu zpět do návštěvnického centra.

K ránu se Lovci kryptidů shromáždili před onou budovou, připraveni vrátit se domů, do Londýna. Jackovi zazvonil telefon. Zjevně mu volal Mayson. Přijal hovor. Z telefonu se ozval šum. A pak hlasité pískání. "Netopýři..." řekl tajemně Jack. Tým nasedl do Cryptid Swiftu a nechal se odnést k Maysonově loveckému táboru. Z nějakého důvodu na něj opět zaútočili Ahoolové. Zvedali do vzduchu poslední z lovců, a pak je shazovali na zem. "Mám takový pocit, že se tady někdo rozhodl z národního parku udělat jakési hnízdo smrti," pousmál se Pierre, "jako hnízdo smrti pro kryptidy. Ale ono se to obrátilo." "Jenom ať je všechny zabijou," zasyčel Akihiko, hrající si s šurikenem. Mayson s Martinem i Batusurou byli stále v táboře. Cryptid Swift se snesl do středu toho chaosu. Vyzvedl je a přemístil je o pár kilometrů dál. Nikdo neřekl ani slovo. Jack jen poklepal Maysonovi na rameno. Pak letoun zase odletěl. "Jsou to hrdinové. Zachránili nám život," řekl Batusura a utřel si slzu. "Blázne," řekl Mayson a sledoval, jak letoun mizí na rozednívající se obloze. Od centra národního parku pak vzlétl do vzduchu letoun Velox 76, řízený autopilotem, a následoval Cryptid Swift na základnu. Zpět do Londýna...


"By mě fakt zajímalo, jestli jsou ti Ahoolové vegetariáni nebo masožravci..." řekl Fahad, sedíce na gauči v hlavní místnosti základny, o pár hodin později. "Mě nezabili," odpověděl Akihiko, "ale možná jdou po těch, kteří chtějí zabít je." "Podle mě ti lovci zase zaútočili na nějakého Ahoola a pěkně to odnesli. Dost blbé, zvlášť, když už byli těmi megakaloni napadeni dříve," řekl na to Roger. Pauline stála opodál, u okna. Dostala SMS zprávu od Kate Henshallové. Ptala se na Pierra. Pauline vyhlédla z okna. Na zahradě na základnou spolu seděli na lavičce Pierre a Curupira a prohlíželi si všelijaké záznamy Lovců kryptidů o nepřátelích, kryptidech a tak dále. Pierre zkrátka Curupiru učil všemu, co potřebovala vědět o týmu ještě předtím, než se vrátí zpátky do Amazonie. Pokud však Lovci kryptidů vyrazí na další misi, vezmou ji zase s sebou. Pauline rozpačitě odpověděla Kate: "Má moc práce. Ale je v pořádku." Kate na to už neodpověděla. Pauline přišla za Jackem, který byl v podzemní části základny a přejížděl rukou po interaktivní tabuli, prohlížeje si vše nové ohledně kryptidů a ohledně záznamů dokazujících, že současný britský premiér konečně opustil Sumatru. "Jacku, jak dlouho má ještě Pierre užívat to Brickellovo sérum?" zeptala se starostlivě Pauline. "Asi navěky. Aby se náhodou nepřihodilo, že by se zase proměnil... Proč se ptáš?" řekl Jack. "Mám pocit, že si s ním ta látka pořádně hraje..." řekla Pauline. "Ale ne," odpověděl Jack a usmál se na ni, "v žádném případě." Pauline se na svého přítele podívala s pochybami. Otočila se a pomalu se odebrala do výtahu. Jack pokračoval ve své práci. Bylo to už podruhé, co Jacka zkrátka nechápala. Nejprve ten pokus s Chupacabrou, teď totální ignorance Pierrovy zapomětlivosti, zvláště zapomenutí na Kate, a až příliš umírněného chování...

Stephen Barry spolu s Danielsem znovu otevřeli mezidimenzionální portál. "Není to přílišný risk?" zeptal se vystrašeně Daniels. "Blbečku. Jasně, že je. Ale já musím vědět, co je na druhé straně," zasmál se Barry, "tentokrát jím projdu." Nebál se, a prošel tím zeleným útvarem. Ocitl se na skále uprostřed vesmíru. Dalo se tu dýchat. Díval se kolem sebe. Všude prázdnota, hvězdy v dálce... A pak se před ním zjevila fialová hlava. The Father! "Stephene Barry, proč taková obsesivnost?" zeptal se. Barry neodpovídal. "Toto není paralelní vesmír, který hledáš..." řekl The Father. Barry vyletěl z portálu, a ten se uzavřel. Do místnosti vešel Nieto. Byl celý uřícený. Daniels k němu přiběhl a pomohl mu sednout si na židli. Barryho mezitím zvedlo pár dalších lidí. Jednomu z nich na chvíli zasvítily oči a objevily se v nich vertikální zorničky, čehož si ovšem nikdo nevšiml. Barry od sebe své pomocníky odtlačil, ani se na Nieta nepodíval. Nezajímalo ho, zda se Jackovi pomstil či ne. Měl teď jiné zájmy. Otevřel silou Zhou Lenův přístroj. Sáhl na svítivý modrý předmět, který se nacházel ve středu přístroje. Pak třesoucí rukou ukázal na místo, kde se předtím nacházel portál. A portál se znovu otevřel. Nieto ožil. "Jak jsi to udělal?!" zeptal se. "Zhou Lenův přístroj funguje díky tomu, že se v něm nachází tenhle svítivý modrý předmět... Pořádně silný... Nevím, co to je, a nezajímá mě to... Propůjčí člověku velkou sílu..." řekl Barry a opět se začal blížit k portálu. Nieto přišel k zařízení a podíval se na ten blyštivý, modrý předmět. Byl to kus drahokamu**.


V přístavu v portorickém městě Hatillo byla na velkou loď s názvem "New Orleans Beast" nakládána poslední velká krabice s nákladem. Tlustý chlapík, který tu všem velel, radostí zatleskal. Dnes měl již po práci. Kapitán na něj zamával z lodi. Byl připraven vyplout. Tělnatý muž sestoupil z mola na písečnou pláž. Podivoval se, kde je jeho asistent. Písek zdobila jen podlouhlá krvavá čára. Muž uslyšel chraptivé zasyčení. Otočil se na keř, nacházející se asi dva metry nalevo od něj. Pozorovaly ho dvě rudé, šílené oči. Z keře vyskočila ohyzdná obluda, zaryla do krku muže své drápy a pak z rány vysála jeho krev. Chupacabra! Nesmírně agresivní Chupacabra***. A nebyla sama. Desítky se jich náhle vynořily z lesa, a naskákaly na "New Orleans Beast". Na lodi zavládl chaos. Šílené Chupacabry roztrhaly posádku během několika minut. Loď, která právě opustila portorické Hatillo, měla na americké pobřeží dovést vskutku hrůzostrašnou zásilku...

* - Nieto byl vždy šílený, ale po šesti měsících strávených o samotě ve vězení, se jeho stav velmi zhoršil, jak bylo ukázáno v 6. kapitole 3. série "Útěk kovového muže". Zdá se, že nyní se konečně vrací ke svému staršímu já, které jsme poznali ve 2. sérii
** - Modrý, blyštivý drahokam se poprvé objevil v 11. kapitole 3. série - "Návrat zabijáka kryptidů". Byl to Briddimský drahokam, který pro sebe získal Archibald Quartermaine.
*** - Na konci 10. kapitoly 3. série, "Zachtělo se mi telepatie", přenesla Chupacabra, nakažená Tatzelwurmovým parazitem, svou nemoc na další zástupce svého druhu.

Toto byla již předposlední kapitola 3. série Lovců kryptidů. Příští, třináctá kapitola, bude završením celého příběhu, který začal v srpnu minulého roku na Portoriku, a během něhož došlo k objevu paralelní dimenze, tajemné a velmi mocné kosmické entity The Father, a bylo toho mnohem víc... Očekávejte ji na tomto blogu v červnu!

Obrázek týdne 26. 4. 2019

26. dubna 2019 v 16:04 | HAAS |  Obrázky týdne
Duben se chýlí ke konci... Ale Obrázky týdne samozřejmě pokračují!

Popisek k dnešnímu obrázku: La Brea Pits, Kalifornie, před 30 000 lety. Šavlozubý tygr Smilodon skolil mladého kopytníka na břehu bublajících asfaltových jezírek. Na scéně se objevili pravlci druhu Canis dirus. Obklíčili šavlozubou kočku, připraveni porvat se o mrtvolu...

Zítra napíši poslední část kapitoly "Hnízdo smrti" ze 3. série Lovců kryptidů... Pokud jste ještě nečetli poslední dvě části spin-offu Lovců kryptidů o dvou kriminálnících, Samu Weberovi a Nastasyii Savině, kteří se začali měnit k lepšímu, podívejte se na blog The Cursed Runaways. Mám v plánu další spin-off ze světa Lovců kryptidů o jednom z jeho antihrdinů. Zatím však nebudu prozrazovat více...

Nový dokument o klimatických změnách s Davidem Attenboroughem

25. dubna 2019 v 21:33 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Jak jste již zřejmě zaregistrovali, BBC One vysílala minulý čtvrtek nový dokumentární film "Climate Change - The Facts". Provázel jím "bůh všech moderátorů přírodovědných pořadů", televizní veterán a oblíbená televizní tvář Sir David Attenborough. V rámci hodinového pořadu nám byly ukázány nové záběry, odhalující drastické změny, ke kterým v poslední době na naší planetě došlo kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem. Jak Sir David říká, podmínky se změnily "mnohem rychleji" za posledních 20 let, od doby, kdy začal o životním prostředí a jeho ochraně mluvit. Někteří z mladých lidí to dnes neví, ale Sir David byl původně, a překvapivě, odpůrcem klimatických změn. To však bylo v 80. letech minulého století. Dnes tvrdí, že množství informací, které o změně klimatu máme k dispozici, je jasným důkazem, že fenomén je skutečný. Že se naše planeta skutečně otepluje. A že člověk na tom má velký podíl... Kdo jiný by mohl provést dokumentárním pořadem o změně klimatu lépe, než Sir David? Podle Charlotte Moore z BBC diváci skutečně chtějí více informací o tomto fenoménu. Vzhledem k popularitě Attenboroughových pořadů je jisté, že tento film bude zhlédnut desítkami milionů lidí po celé planetě... Najdete jej zde: https://www.youtube.com/watch?v=0ypaUH57MO4.


Biseridens

24. dubna 2019 v 18:52 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Biseridens ("dvě řady zubů") byl therapsid, "savcovitý plaz", ze skupiny Anomodontia. Žil v období středního permu, přibližně před 270 miliony let. Fosilie tohoto živočicha byly nalezeny v čínské provincii Gansu, konkrétně ve formaci Xidagou. Popsali je čínští paleontologové Li a Cheng v roce 1997, a klasifikovali zvíře jako zástupce čeledi Eotitanosuchidae. Teprve v roce 2009 byl Biseridens reklasifikován. To díky objevu další, mnohem lépe zachovalé lebky. Vše, co měli paleontologové z Biseridense dosud k dispozici, byla lebka včetně spodní čelisti a čtrnáct obratlů. Může se zdát, že toho není mnoho; ovšem lebka vždy prozradí o zvířeti nejvíc. Stejně jako ostatní anomodonti, měl i Biseridens zvětšené očnice, a také velká infratemporální okna, jež se obvykle nalézala v lebkách pozdějších dinosaurů. Vzhledem k jeho zařazení je jisté, že Biseridens byl kvadruped, chodil tedy po čtyřech. Zdánlivě se vzhledem podobal dicynodontům. Jeho lebka měřila na délku cca 17 centimetrů. Podle některých zdrojů dosahovalo celé zvíře velikosti dnešního středně velkého psa. Nejspíše byl býložravý či všežravý.
Popisek tohoto therapsida najdete kupříkladu na anglické Wikipedii.

Příště Anomocephalus!

První kdy vytištěné 3D srdce s cévami

23. dubna 2019 v 20:32 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Výzkumníci z Univerzity v Tel Avivu v Izraeli "vytiskli" první 3D srdce s cévami, sestavené z pacientových tkání. Vše okolo toho popsali v článku pro Advanced Science dne 15. dubna 2019. Donedávna byli odborníci na regenerativní medicínu schopni reprodukovat pouze jednoduché tkáně bez cév. Pak se dokonce podařilo reprudukovat lidské srdce, ale právě také bez cév, a vypadalo to, že to tak nadlouho zůstane. Avšak výzkum vedený profesorem Talem Dvirem to vše změnil... Více se můžete dozvědět v tomto článku: https://www.sciencedaily.com/releases/2019/04/190415102242.htm.

Dnešní příspěvek je opravdu velice krátký. Moc se omlouvám, ale zkrátka nemám čas... Znáte to... Přesto jsem se moc chtěl zmínit o tomto tématu. Zítra snad publikuji delší článek...

Squire Waterton - excentrický přírodovědec a jeden z prvních ochránců přírody

22. dubna 2019 v 11:17 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Před pár dny jsem narazil na webu BBC Radio 4 na desetiminutový pořad pojednávající o muži jménem Squire Waterton. Pořad vyprávěl Sir David Attenborough, a patří do druhé série jeho programu "David Attenborough's Life Stories". Tato epizoda mne okamžitě tak zaujala, že jsem o Watertonovi chtěl napsat článek...

Charles Waterton, mnohem lépe známý pod jménem Squire Waterton, se narodil 3. července 1782 ve Wakefieldu, v anglickém Yorkshire. Proslul jako excentrický přírodovědec a také jako jeden z prvních lidí, kteří si povšimli, že svět přírody potřebuje ochranu. V době jeho působení, v 19. století, nikdo jeho myšlenky nesdílel. Vždyť ještě v polovině minulého století si člověk sotva uvědomoval, že by jeho činnost mohla svět přírody nějak narušit, natožpak ohrozit. Waterton byl velice zajímavým člověkem, který neměl obdoby. Ještě ve věku svých 82 let šplhal s bosýma nohama po dubech na území svého sídla Walton Hall poblíž Wakefieldu, kde strávil důležitou část svého života. S oblibou nosil modré oblečení. Uměl pokládat pravé chodidlo na hlavu, a zvedat předměty prsty na nohou. Když mluvil s lidmi, rád se prý stavěl na hlavu. Waterton zdědil plantáže v Britské Guianě, jež je v současnosti nezávislou zemí Guyanou, a vydal se tedy na sever jihoamerického kontinentu ve svých 22 letech, roku 1804. Několik let se o plantáže staral, ale o osm let později, v roce 1812, si konečně splnil svůj sen podívat se do rozsáhlých guayanských pralesů. Zde začala jeho skutečná přírodovědecká životní cesta. Zkoumal divočinu úplně jinak, než většina lidí před ním. Jednou se například rozhodl chytit kajmana, jihoamerického aligátora. Nechtěl však, aby jeho muži zvíře zastřelili. Hodil tedy do řeky lano s hákem a počkal, až se na ně kajman chytí. Jakmile se před ním objevil třímetrový plaz, skočil mu na záda, podobně jako to mnohem později začali dělat zápasníci s aligátory ve Spojených státech amerických nebo australští přírodovědci zkoumající krokodýly mořské, včetně slavného Steva Irwina. Jindy se Squire rozhodl zjistit, jaké to je, když svou oběť kousne netopýr z rodu upírů. A tak, podobně jako to mnohem, mnohem později před televizní kamerou vyzkoušel kanadský moderátor Dave Salmoni, lehl si Squire v noci ven a zkrátka k sobě upíry nechal přiletět. Jeho krev však neochutnali; k Watertonově velkému zklamání. V jihoamerických pralesích hledal Waterton především zdroj látky zvané wourali, které se v Evropě říkalo kurare - té látky, do které jihoameričtí Indiáni namáčeli hroty svých šípů. Waterton látku jako první přivezl na evropský kontinent, a v Královské společnosti v Londýně ji úspěšně vyzkoušel na kočce. Při jiné výpravě do guyanského pralesa se Waterton rozhodl chytit hroznýše královského (Boa constrictor). Jakmile hada našel, dal mu pěstí ránu do hlavy a potom svázal jeho čelisti svými šlemi. Podivuhodnější příběh o odchytu hada asi neuslyšíte... Soudobí britští přírodovědci, včetně Charlese Darwina, úplně s Watertonovým stylem zkoumání přírody nesouhlasili. Je však pravdou, že jeho dílo mohlo Charlese Darwina či Alfreda Russela Wallace, patrně ty největší přírodovědce všech dob, velmi inspirovat. Byla to kniha s názvem Waterton's Wanderings in South America. Právě v ní popsal všechny zde uvedené příhody, od dobrodružství s kajmanem až po poměrně excentrický odchyt hroznýše. Na rozdíl od většiny tehdejších cestopisných knih nebylo toto dílo doplněno ilustracemi, až na jednu. Připomíná huňatého člověka, neexistuje k ní však žádný popisek. Podle některých může jít o ilustraci jakého podivného primáta, většina lidí se však shoduje na tom, že na obrázku je člověk. A podle jiných ani nejde o kresbu zvířete či člověka, které potkal na svých cestách v pralesích. Prý by mohlo jít o karikaturu celníka, se kterým se Waterton setkával. Proč by to však Waterton udělal? Pravda je, že Waterton byl poměrně smělým člověkem. Nebál se ostatní urážet. V jedné edici Waterton's Wanderings in South America byly vydány jeho ručně psané dopisy, ve kterých hrubě urážel ostatní přírodovědce své doby...
Přestože měl Waterton poněkud osobitý charakter, byl také jedním z prvních ochránců přírody. Místem, kde se ochraně přírody věnoval, bylo právě jeho sídlo Walton Hall. V době, kdy žil, se po celé Anglii začaly stavět továrny. Velká průmyslová revoluce začala... Lidé žijící ve Wakefieldu se dusili. Z továren, jež byly během velmi krátké doby vystavěny po celém Yorkshire, vycházely jedovaté plyny, na které nebyl nikdo zvyklý. Ani lidé, ani ostatní druhy. Do té doby málo dotčená příroda byla velmi zredukována. Waterton se rozhodl kolem svého sídla postavit ohradu. Stavba trvala několik let, a v některých místech byla ohrada až 6 metrů vysoká. Přestože nemohl zabránit příchodu plynů na území sídla, snažil se alespoň ochránit tamní zvířata... Squirův dům byl plný "vycpanin" - nešlo však o "vycpaná" zvířata, nýbrž o zvířata zevnitř dutá. Waterton byl perfektním taxidermistou. Jediné místo, kde mohl spát, bylo podkroví. Nežil však jako nějaký divoký, od světa izolovaný člověk. Ba naopak, do sídla pustil každého, kdo se chtěl podívat na jím chráněná zvířata. V jednom roce prý sídlo navštívilo 18 000 lidí! Waterton preferoval zvláště mentálně narušené lidi; věřil, že když je nechá pozorovat vodní ptáky na břehu jezera, uklidní je to... Zemřel 27. května 1865. Ještě roku 1858 bylo po něm pojmenováno jezero Waterton Lake v kanadské Albertě - dnes je součástí národního parku... Tento muž vybudoval jednu z prvních, ne-li dokonce první přírodní rezervaci. Byl to velmi zajímavý a osobitý člověk. Ačkoliv se nebál urážet své kolegy, psal poměrně stroze a chaoticky, a prováděl všelijaké podivuhodné kousky, patří mu velký dík za ochranu zvířat na území jeho sídla, a za nápad vymezit určitý prostor k zachování přírody...

Portrér Squire Watertona se svými zvířaty

Jediná kresba z Watertonovy knihy - mohla by to být zkrátka jen karikatura celníka?

Na závěr bych Vám chtěl popřát pěkný den Země! Dnes asi nikdo z Vás nevybuduje kolem své zahrady obrovský plot, který by ochránil všechna zvířata na ní žijící, ale máte-li čas, vyjděte ven, posbírejte nějaké odpadky, nasypte ptákům krmení, udělejte prostě něco málo pro naši planetu. Všechno se počítá...

Lovci kryptidů 3: Hnízdo smrti (4/5)

21. dubna 2019 v 12:12 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Premiér Mayson uvedl, že svolal Konferenci o lovu a ochraně kryptidů kvůli únorovému incidentu s Chupacabrou v Londýně, za který mohli Lovci kryptidů. Avšak zdá se, že Mayson všeho jen využívá. Muž, který již kdysi na pár dní zlegalizoval lov kryptidů v Británii, je nyní na Sumatře s Gregorym Martinem, se kterým se zřejmě moc dobře zná, a s indonéským ministrem životního prostředí Hasanem Batusurou. Loví Orang Pendeky, nepříliš vysoké pralesní lidoopy, jež patří mezi nejvzácnější zvířata na světě... To se Lovcům kryptidů rozhodně nelíbí! Už osvobodili Orang Pendeka, který byl držen v kleci v loveckém táboře. Pak došlo ve vesnici na kraji národního parku ke zmatku - střelci se pokoušeli zabít Ahoola, který tam svým pronikavým voláním přivolal zbytek skupiny. Na jednom z Ahoolů se přinesl Akihiko, do té doby držený v hnízdě Ahoolů jako hračka pro mláďata. Konečně také na Sumatru přiletěli Pierre s Curupirou, novou oficiální členkou týmu... Videa s Lovci kryptidů a Ahooly ve vesnici zaplavila internet, díky čemuž se Deylin Nieto dozvěděl, kde přesně se tým nachází. Touží pomstit se Jacku Owenovi... Podaří se mu to?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: HNÍZDO SMRTI, ČÁST ČTVRTÁ:
Nieto se pohodlně usadil na sedadle v Barryho letounu. Na monitoru vedle kniplu se v přímém přenosu objevil právě Barry, a promluvil na Nieta: "Nepoškoďte mi tuhle věcičku, Deyline. Půjčil jsem Vám ji jen proto, abyste se mohl pomstít. Jak ale vidíte, své sliby držím... Hlavně se, prosím, vraťte na základnu." Nieto se ďábelsky usmál a vypnul monitor. Těžko říci, zda s Barrym souhlasil nebo ne. Z jeho zvířecího výrazu se to nedalo vyčíst. Letoun vyletěl z hangáru. Na jeho palubě nebyl jen Nieto, ale také dvanáct Barryho vojáků, kteří ho měli chránit. A snad i hlídat. Jedna věc Nietovi stále nedocházela; proč si ho Barry takto udržuje? Vždyť tenhle stopadesáticentimetrový chlapík s knírkem pouze nad koutky rtů je teď ničím. Už vůbec není jedním z nejmocnějších lidí na světě. Ba naopak, je jedním z nejhysteričtějších, nejšílenějších a nejztracenějších osob, které kdy chodily po povrchu této planety. Snad bude dobrý k odpravení Lovců kryptidů, které tak ze srdce nenávidí? Kdo ví... Jak letoun mizel za obzorem, vyrýsovala se na kopci poblíž poničené budovy, pod níž se nacházela Barryho základna, zvláštní postava. Babička, která byla s pejskem na procházce. Jenže ten pejsek se tak zvláštně třepal. A nikdy se od babičky příliš nevzdaloval. Paní se na chvíli zúžily zorničky a znovu si pořádně prohlédly tu poničenou budovu, ve které již tato osoba byla, ale nikdy se nedostala k Zhou Lenově přístroji, neboť se nachází za tou "bariérou". Samozřejmě se jednalo o Clauda Ngoye, proměněného v babičku vedoucího psa. Změnit se na dvě bytosti, propojené šňůrou, nebyl pro Ngoye problém. Chvíli tam tak stál, a pak se zase klidil...

Jack, Pauline, Pierre, Akihiko, Fahad, Roger a Curupira procházeli pralesem a hledali stopy kryptidů. Curupira však nejprve nalezla čerstvé stopy lidí. "Ani bych si jich nevšiml... Máš dobré oči," řekl jí Jack. "Vedou k táboru," sdělila Curupira, "dva lovci. Ale nic nenesli. Nejspíš něco hledali... Asi to zvíře, které jste včera vypustili." "Nedivil bych se," řekl Jack, "byl to triumf." "Zajímalo by mě, jestli dneska ještě uvidíme nějakého kryptida," zazíval Roger. "Řekněte někdo něco zajímavýho," navrhl Fahad, "nebo se tu unudím k smrti. Chci vidět kryptidy, a nevidím je... Pierre, řekni vtip!" Pierre se na něj zmateně podíval. "V co se Pierre promění, když ho trefíš do srdce?" zasmál se Fahad. "V zelenou příšeru!" chechtal se. Pierre se urazil. "Pche," řekl Fahadovi do obličeje. Přišel k Jackovi, jenž následoval stopující Curupiru. "Viděl jsi ta videa?" zeptal se ho. "Jaká videa? Pierre, nemám čas na ty tvoje YouTubery. Kolikrát ti to mám říkat," odpověděl nepříliš nadšeně Jack. Pierre vydechl. "Ta videa nás v té vesnici. Jak tam byli ti Ahoolové. Já na záznamech moc vidět nejsem, protože jsme s Curupirou přiletěli docela pozdě, že jo... Ale ty jsi tam ve středu akce," řekl Pierre. Jack se zastavil. Podíval se Pierrovi přímo do očí. "Cože? Videa? S námi? Se mnou?" zeptal se Jack překvapeně. "Je toho plnej net," pokrčil rameny Pierre. "Claude Ngoy nám v základně řekl, kde se skrývá Nieto," zamyslel se nahlas, s nejistým hlasem Jack, "agentka Kentová nám sdělila, že někdo Nieta hledá. Napadl Collinse, a půjde za každým, kdo ví, kde se Nieto nachází..." Pierre nechápal. Ale ostatním to začalo docházet. "Někdo dal na internet videa, díky kterým se ten někdo dozví, kde jsme... A přijde za námi..." dokončil myšlenku Jack. Akihiko vytáhl detektor kovu. Něco zaznamenal. "Držte si zadky!" vykřikl. Z keře přímo za ním vyletěl dvoumetrový kovový gigant, Metaller! Při skoku vytasil ze zápěstí obou rukou ostří a téměř sekl Akihika. Ten reagoval velmi rychle, a včas uskočil. Metaller zamířil ostřím na Paulininu hlavu. Pauline vyskočila, a jen taktak ostří unikla, ale kovový gigant do ní přesto narazil svou masivní hrudí, nyní již nepokrytou spandexovou vestou. Pauline spadla na zem. Metaller se ostřím jemně dotkl její brady a pak se otočil na Jacka. "Co... Co chceš?!" zeptal se vyděšeně Jack. "Kde je Nieto?" položil mu otázku Metaller. "Vyklop to, nebo tahle pěkná mačeta projede její hlavou jako melounem," dodal.


"Tak bude to?!" zařval Metaller. "New Jersey," odpověděl rozvážně Jack. "Skrývá se tam, spolu se Stephenem Barrym," mluvil dále. Metaller nechal Pauline být a přistoupil k Jackovi. "Jak to víš?" zeptal se výsměšným tónem. "Někdo mi to sdělil," odpověděl pravdivě Jack. "A ten někdo byl kdo?" zazubil se Metaller. Jack se podíval na Pierra. Přemýšlel, jak tu bytost, jež vnikla do jejich základny a informovala je o "Nieto's whereabouts", nazvat. "Přítel," odpověděl Jack Metallerovi. Metaller ve vteřině natáhl ruku a zamířil ostřím na Jackovi hlavu. V tu chvíli do ostří narazila Akihikova dýka z kolosia a mírně ostří porušila. Akihiko skočil Metallerovi na hlavu, a vytasil druhou dýku. Pokusil se zasáhnout jeho oko. Metaller se však otřásl, a Akihiko sletěl na zem. "Metallerovi nesvítí jedno oko... Všimli jste si toho?" poznamenal Fahad. "Blbče," zařval na něj Metaller, "to je práce toho hnusného svalouše z New Yorku!" "Hnusného? Já v životě neviděl svalouše, který by nebyl pěkný," odpověděl zamračený a usmívající se Fahad. Metaller ho skoro bodl ostřím. Naštěstí se do akce vložila Curupira. Zhoupla se k Fahadovi po liáně a pak s ním vyskočila na větev stromu asi čtyři metry nad zemí. "Páni! To bylo dobrý," oddechl si Fahad a utřel si pot z čela. "Vy lidé jste zvláštní... Pořád samé vtipy," řekla mu Curupira a zase se po liáně snesla dolů. "Ne, Curupiro!!!" varoval ji Pierre. Jakmile Curupira kopla Metallera do hlavy, vykřikla bolestí. Kov ji odrazil o pár metrů dál. Mohla být ráda, že si nezlomila nohu! Pierre se vyčítavě podíval na Jacka. "Měli jsme jí nejprve dát kurz o všech nebezpečích, kterým Lovci kryptidů čelí," řekl mu. Vytáhl laserovku a začal to šít do Metallera, přestože věděl, že lasery mu neublíží. Pak se Metallerových zad dotkla Akihikova dýka z kolosia. Japonský zuřivec byl zase na nohou. "Nezkoušej jí ublížit," zasyčel. Metaller se otočil a sekl Akihika do ramene. Vystříkla krev. "Proč tohle děláš?!" vykřikl na něj Jack. Metaller zvážněl. Šílený úsměv se se skřípotem kovových rtů ztratil. "Chceš Nieta? Tak si ho najdi! To není naše věc! Nebo jsi nás sem přišel zabít? Jen tak, ze srandy?!" pokračoval Jack. Metaller zesmutněl. Jack moc dobře věděl, co dělá. Pokaždé, když o tom mluvil*, v Metallerovi se něco zlomilo. "Nieto tě zneužil. Je to jeho vina. My s tím nemáme nic do činění. Podívej se, ublížil si Akihikovi... Přesně to Nieto chtěl. Abys zabíjel. Abys ubližoval lidem a nepřemýšlel nad tím," mluvil dále Jack. Metaller se proti němu rozběhl. Jack uskočil. A Metaller se ztratil v džungli. Nevrátil se. Nejspíše zatoužil po pomstě Nietovi tak moc, že bojovat s Lovci kryptidů mu nestálo za to...

Barryho letoun přistál na kopci poblíž Maysonova tábora. Nieto, obklopený Barryho vojáky, si ho pořádně prohlédl. Nejprve se domníval, že se jednalo o tábor Lovců kryptidů, ale jakmile si s pomocí zaostřovacích nočních brýlí všechny v táboře prohlédl, přestal ho tábor zajímat. Čety mužů si ovšem povšiml Gregory Martin. Okamžitě sdělil Maysonovi a Batusurovi, co uviděl. Mayson na něj vrhl překvapený pohled. "Co by tady kdo chtěl? Kromě nás a těch šílenců v uniformách?" zeptal se Mayson. "No, to je právě to divný..." odpověděl Martin. "Hm, co takhle malé dobrodružství, pane ministře?" zeptal se Mayson Batusury. Ten zakýval hlavou. "Půjdem za nima. Budeš nám krýt záda, Gregu," zasmál se Mayson. V tuto dobu byli Lovci kryptidů již v budově správy národního parku. Správce jim přinesl jakousi listinu, podepsanou ministrem zahraničí. "Tohle sepsal v táboře pár mil odsud a dneska ráno sem doběhl? Úctyhodné..." pokusil se o vtip Pierre, ale nikdo nereagoval. "Podle té listiny nás chtějí z národního parku vyhodit," řekl Jack, když pročetl text, "a já říkám, ignorujme to." Pak přistoupil k Pauline. "Už je to lepší? Byla to pořádná rána, že?" zeptal se. "Lepší," odpověděla s úsměvem Pauline, držící si led na čele. Jack řekl, že se jde projít ven. "Neztrať se, čupakabro!" zvolal na něj Pierre. "Musíš mi to pořád připomínat?" smál se Jack a zavřel za sebou dveře. Jakmile se ocitl před budovou, začal se třást. Necítil nohy. Podíval se na ně - bylo do nich zabodnut jakýsi paralyzér. Musel ho před pár sekundami trefit. Jack padl na zem. Stále měl však citlivé ruce. Vytasil laserovou pistoli. Ve chvíli ji však prostřelila kulka, vystřelená z pistole s tlumičem. Pak Jack dostal ránu do hlavy. Dvojice vojáků ho odnesla mezi houštiny.

"Taky se chci projít," řekla Curupira a vyskočila z gauče, div se kvůli výšce výskoku nenarazila o strop do hlavy. "Tak to já jdu taky. Jsem tvůj bodyguard," usmál se Pierre. "By mě zajímalo, jestli takhle někdy vyvede ven Kate... Nebo už to skončilo?" zeptal se Roger Pauline. "Ani nevím. Nedávno jsem se ho chtěla zeptat... Ale Pierre a Curupira jsou jenom přátelé," odpověděla Pauline. "Ale nějak hodně blízcí kamarádi, se mi zdá," reagoval na to Roger. "Hele, Curupira není člověk, takže nevím, co víc by mohli být," řekl na to Fahad. "Stejně s Pierrem to nové Brickellovo sérum dělá divy... Sám si uvědomuje, že na některé věci zapomíná... Nelíbí se mi to," řekla Pauline. Venku se Curupira zarazila. Zatlačila Pierra do otevřených dveří. "Jack padl na zem. Byl odnesen dvěma muži. Vidíš ty stopy?" řekla. "É... Ne?" odpověděl Jack. Curupira nevěřícně zakroutila hlavou. "Jako... počkej... Jacka někdo unesl? Co? Proč? Ehm... Nechápu to." "Nejsou v okolí. Jdeme za nima," řekla Curupira. V džungli uviděli světlo baterek. Rychle k nim přišli tři lidé. "Klepou se mi kolena," zašeptal Pierre. Objevili se před nimi Mayson, Martin a Batusura. "Ještě v pořád v parku?" zeptal se se zlým úsměvem Mayson. "Ujky," zkroutil ret Pierre.


Jack se probral v husté džungli. Obličej, který zářil ve světle baterky, a který si ho z blízkosti pár centimetrů prohlížel, by poznal kdykoliv a kdekoliv. "Nieto," zachraptěl Jack. Nieto se začal smát. Byl to hysterický smích psychopata. Pleskl si ruce o tváře. "Chichichichichíííí!" smál se. "Co ode mě chceš?" zeptal se Jack. Všiml si, že je spoutaný řetězy. Neměl u sebe laserovou pistoli. Samozřejmě. "Milý Jacku Owene, před téměř již rokem jsi mi zkazil skvělý plán," začal Nieto svým pištivým, vysokým hlasem, "plán ovládnout tento svět s pomocí armády kryptidů. Pamatuješ, jak jsi poprvé vnikl do podvodní základny v jezeře Nikaragua? A jak jsi tam vnikl naposledy? Chtěl jsem tě vždycky zabít... Posílal jsem na tebe Metallera. Hlupák. Nikdy nic nedokázal..." Jack se zavrtěl v řetězech. "Když mluvil, jeho rty skřípaly jako tenhle řetěz," řekl mu Jack. "Měl jsem ho vytvořit z elastické hmoty... Každopádně, milý Jacku, je konec. Konečně konec. Konečný konec. Konec jízdy. Konec tvé životní cesty. Zamávej křidélky, protáhni si prsty na nohou, nasaď si černé brýle... Letíš," pokračoval dále se smíchem Nieto. "Ty ses v tom vězení musel vážně zbláznit, Nieto," zakroutil hlavou Jack. To vrtění v řetězech nebylo jen tak pro nic za nic. Něco, co má dokonale vyvinuté smysly, a je stále v této džungli, by takové chrastění kovu jistě zaujalo... Dva z Barryho vojáků zařvali bolestí. Nieto se otočil a uviděl, že byli rozpůleni. "Pane! Co to je?! Do čeho jste nás to dostal?!" brečel jeden z nich, zatímco se jeho nohy válely dva metry od něj v louži krve. Z temnoty vystoupil Metaller. Ostatní do něj stříleli. Kulky se od jeho těla jen odrážely. "Do čeho ses to dostal, ty starý blázne?" zasmál se Metaller a vytáhl svá ostří. Nieto nevěděl, co říci. Metaller byl tu. Jeho pomstě již nešlo uniknout.

* - Jack poprvé způsobil, že si Metaller "uvědomil", že jej Nieto "využíval" ve 12. kapitole 2. série, "Vězni války". Později tak Jack znovu učinil, když se nacházeli v nebezpečí v 6. kapitole 3. série, "Kovový muž na útěku".

Co teď Metaller udělá s Nietem? A co udělá s Jackem, který je stále spoután v řetězech? Co se stane s Pierrem a Curupirou, na které narazili Mayson, Martin a Batusura v džungli? Jaké plány má ještě Claude Ngoy? A co bude s Orang Pendeky a Ahooly sumaterského pralesa? Pokračování příště...