close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Květen 2019

Obrázek týdne 31. 5. 2019

31. května 2019 v 10:24 | HAAS |  Obrázky týdne
Květen se nachýlil ke konci. Byl to pozoruhodný měsíc - můj blog oslavil na jeho začátku desáté narozeniny, pak jsem si z určitých důvodů dal přestávku v psaní, což bylo rozhodně dobře hned z několika důvodů! A teď, když už je po všem, se k blogu zase vracím a mohu slíbit, že se budu snažit psát články poněkud častěji... Zatímco předchozí dva Obrázky týdne byly malby současných zvířat, tento je fotografií nádherného modelu jednoho z nejroztomilejších permských savcovitých plazů... Jak se Vám líbí?


Popisek k obrázku: Drobný, hlodavý, podzemní nory obývající Diictodon právě vylezl ven ze svého úkrytu. Je krásné ráno, vychází slunce. Diictodon se brzy vydá na pastvu. Bude však muset být velmi obezřetný. Jižní Afrika byla před 255 miliony let domovem mnoha predátorů, kteří si na diiktodonech rádi smlsli...

Zatím mohu slíbit, že ve druhé polovině června se rozhodně dočkáte poslední kapitoly 3. série Lovců kryptidů, která završí celou tuto řadu, jež začala v srpnu minulého roku... Dále pro Vás chystám i pár malých překvapení!

Obrázek týdne 24. 5. 2019

24. května 2019 v 18:29 | HAAS |  Obrázky týdne
Minulý týden jsem napsal, že do rubriky Obrázky týdne budu poněkud častěji přidávat malby a kresby nejen pravěkých, ale také současných živočichů. Mezi mé oblíbené ještěry se řadí zvláště varani, ještěři, kteří vypadají opravdu jako z pravěku. Vždyť také někteří raní zástupci skupiny Varanoidea vykrádali hnízda ještě samotným dinosaurům v pozdní křídě... Varan, který je vyobrazen na tomto obrázku, je v současnosti druhým či třetím největším druhem ještěra na naší planetě... Jak se Vám líbí?


Popisek k obrázku: Takřka dvoumetrový perentie nebo též varan obrovský (Varanus giganteus) pozorně sleduje okolí. Svou protáhlou tlamu plnou dozadu zatočených zubů, vhodných k lapení rychlé kořisti, strká do puklin v suché půdě, porostlé trávou rodu Spinifex. Pátrá po jedovatých pakobrách - je jedním z mála živočichů australského outbacku, jež jsou imunní vůči pakobřímu jedu.

Další článek, který bude opět Obrázkem týdne, přibude zase v pátek. Poté se snad znovu vrátím k pravidelnějšímu psaní, i když prozatím nemůžu nic slíbit.

Obrázek týdne 17. 5. 2019

17. května 2019 v 17:53 | HAAS |  Obrázky týdne
Můj hrdina Nigel Marven je právě v Panamě, kde natáčí další díl seriálu Wild Central America (do kterého bude zařazen i film Wild Honduras, který natočil v dubnu minulý rok a jehož produkce byla dokončena zhruba na podzim). Tento týden by měl natáčet harpyje v provincii Darien. Tak mě napadlo, co takhle Obrázky týdne zpestřit další malbou současného zvířete? A co je takhle zpestřit právě malbou harpyje, skutečného Fawkese z Harryho Pottera?


Popisek k obrázku: Největší dravec na světě. Národní pták Panamy. Opeřenec ctící svým jménem hrůzostrašné příšery z antické mytologie. Je tolik možností, jak popsat jednoho z nejimpozantnějších dravých ptáků naší planety, harpyje pralesní. Pokud nějaké ze současných zvířat svou dravostí připomíná slavného Velociraptora a jeho příbuzné, pak je to asi právě ona. Tento nádherně načechraný zabiják právě spatřil svou další oběť. Je připraven ji zbavit života a posléze nakrmit své mládě.

Jak se Vám obrázek líbí? Je možné, že příštích několik Obrázků týdne bude patřit dalším současným tvorům... Na více nových článků se můžete těšit příští měsíc, jelikož budu mít na psaní opět čas. Do konce května však jistě budou přibývat alespoň články do této rubriky.

Brian May a Steve Backshall zachraňují ježky v novém seriálu na Channel 5

12. května 2019 v 14:15 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Končí Hedgehog Awareness Week, týden, jehož cílem je rozšířit povědomí o ježcích. A to zvláště ve Spojeném království, kde se počet ježků neustále snižuje. Před dvěma lety, v roce 2017, uvedl britský kanál Channel 5 hodinový film s názvem Meet the Hedgehogs (Seznamte se s ježky), kterým provázel oblíbený přírodovědec a dobrodruh Steve Backshall. V prvním segmentu pořadu (zhruba v prvních pěti minutách) se setkal s Brianem Mayem, bývalým frontmanem (alespoň s elektrickou kytarou) rockové skupiny Queen... Nyní se duo milovníků ježků vrací v dvoudílném seriálu Saving Britain's Hedgehogs, jehož první epizoda měla premiéru ve středu 8. května 2019 ve 20:00. Druhý a zároveň závěrečný díl seriálu pak poběží v televizní premiéře ve středu 15. května ve stejném čase, a opět na stanici Channel 5. Seriál tak trochu pokračuje ve stopách svého hodinového předchůdce odvysílaného před dvěma lety. Brian May je však tentokrát nejen hostem na pár minut, ale rovnou jedním ze dvou moderátorů. Je obecně známo, že má velký zájem o ochranu přírody, a zvláště pak o ochranu ježků. Ti také ukradli kus srdce Stevu Backshallovi (ano, přesně takhle to Steve řekl v závěru Meet the Hedgehogs). Seriál ukazuje, jak se o zachráněné ježky starají pracovníci Amazing Grace Rescue Centre (opět ukázaného již v předchozím filmu). Během natáčení se podařilo zachránit hned několik deset malých zvířátek s pichlavými trny; někeří z nich byli kupříkladu otráveni tzv. "slug pellets", které někteří zahrádkáři nasazují do svých zahrad při boji se slimáky. Já sám jsem první díl seriálu zatím neviděl, nebyl totiž zatím dán na internet. Rozhodně se na něj však velmi těším...
Pokud jde o další televizní pořady se Stevem Backshallem, můžeme se těšit na léto, protože kanál UKTV Dave odvysílá desetidílný seriál Expedition, jehož první čtyři epizody už vysílala také stanice BBC Two pod názvem Undiscovered Worlds (zbytek série však uveden první jmenovanou stanicí).


Peruánský kmen Nahua čelí problému v podobě otravy rtutí

11. května 2019 v 15:54 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
V Peru žije asi 5000 lidí patřících k 18 etnickým skupinám, kteří žijí v izolaci od okolního světa. Země je však domovem i pro kmeny, jež zatím s civilizovaným světem neučinily žádný kontakt. Všichni tito lidé, žijící tradičním způsobem života v deštných pralesích, jsou však vystaveni nebezpečí. Jejich domov rychle mizí. Kácení pralesů pokračuje, a o svůj domov tak přicházejí nejen oni, ale také zvířata, která loví a na nichž tedy závisí jejich životy. Nedávno vyjádřili zástupci indiánského kmene Nahua svou nespokojenost se změnami krajiny a se zdravotními problémy, kterým čelí. Kmen Nahua žije v teritoriální rezervaci Kugapakori-Nahua-Nanti na jihovýchodě Peru. V této oblasti se už léta těží zemní plyn. To má však na místní obyvatele negativní dopad. Největším problémem je otrava rtutí.
Právě o problémech spojených se znečištěním rtutí v oblasti se diskutovalo již dříve. V letech 2014 a 2015 nechalo Ministerstvo zdravotnictví v Peru posbírat vzorky moči některých členů kmene. Ukázalo se, že téměř každý z nich obsahoval nepřirozeně vysokou koncentraci rtuti. Nejvíce jí bylo ve vzorcích od dětí mladších 12 let. Jak ukázala analýza provedená v roce 2017, 78 procent vzorků obsahovalo kocnentraci rtuti. Může se to zdát být šokující, ale kmen Nahua se potýkal se zdravotními problémy již dříve. A může za ně právě civilizovaný člověk, přetvářející jejich svět. Mnozí viní společnost PlusPetrol, která vlastní Camisea Gas Project. Právě tato společnost těží v teritoriální oblasti zemní plyn od roku 2004. Je obecně známo, že k vypouštění rtuti do životního prostředí dochází při těžbě zlata nebo snad i zemního plynu, a také při spalování uhlí nebo odpadu. Rtuť se dostává do vody, kde ji bakterie mění na "metylrtuť", jež se pak bioakumuluje v potravním řetězci. Do těl lidí se poté dostává konzumací ryb a měkkýšů. K tomuto procesu nedochází jen v této oblasti, ale také v dalších částech peruánské Amazonie a možná i mnodem dál. PlusPetrol v lednu 2018 oznámil, že zavrhuje možnost kontaminace rtuti způsobenou těžbou zemního plynu. Je to však zřejmě pokus o očištění. Je nicméně pravdou, že k takové kontaminaci rtuti dochází nejčastěji právě z důvodu těžby zlata, nikoliv zemního plynu.
Otrava rtutí je velice závažná pro každého, koho postihne. Může způsobit neurologické problémy, průjmy a dermatitidu. U těhotných žen může negativně ovlivnit vývoj plodu. V současnosti by bylo nejlepší, kdyby ministerstvo zařídilo, aby došlo ke měření hodnoty kontaminované rtuti ve vlasech členů kmenu Nahua. Právě ty totiž mohou nejlépe poukázat na dlouhodobou kontaminaci rtutí.
Také zvířata, na jejichž existenci závisí přežití kmene, se z oblasti stahují nebo vymírají. Minulý rok uvedl Flores, zástupce kmene, že lovci musejí hledat tapíry a pekari mnohem hlouběji v pralese, než kdy dříve. V řekách teritoriální oblasti také výrazně ubylo piraní rostlinožravých, ryb, které dříve patřily na jídelníček kmene.


Nahua nemůže se zdravotními problémy způsobenými otravou rtutí nic dělat. V nedávném případě měla čtyřměsíční holčička zápal plic a ani po přemístění do nemocnice ve městě Atalaya se jí nepodařilo zachránit. Pokus o záchranu jejího života byl navíc vzácný; kmen žije daleko od civilizace, daleko od nemocnic. A většina členů kmene má nyní předpoklady k velkým zdravotním problémům v blízké budoucnosti. Jak bude tento problém vyřešen? Peruánská vláda ho zatím neřešila. Jak zachránit naše pralesy a jejich zvířecí obyvatele, když politikům nejde ani o životy lidí, stejně důležité jako ty zvířecí? Samozřejmě zde je jistá naděje na jejich záchranu. K té však nedojde, nezačne-li někdo konečně něco dělat...

Za informace v tomto článku děkuji webu Mongabay, na kterém vyšla zpráva o děsivé realitě, ve které kmen Nahua žije, ve čtvrtek 9. května 2019.

Obrázek týdne 10. 5. 2019

10. května 2019 v 9:33 | HAAS |  Obrázky týdne
A máme tu první Obrázek týdne po 10. narozeninách blogu. Zatímco minule jsem do této rubriky zařadil obrázek gorgonopsianta, což bylo k příležitosti desátých narozenin Blogorgonopsidu vhodné, dnes jsem se rozhodl pro nějakou tu malbu současného zvířete. Na tomto překrásném obrázku se nachází symbol Arktidy, medvěd lední - zvíře, které kvůli nám přichází o svůj domov. Autorem malby je Paul Krapf.


Popis k obrázku: Statný samec medvěda ledního o hmotnosti přes 400 kilogramů leží na kusu ledu, líně plovoucím po hladině Severního ledového oceánu, a hledí do dálky. Zřejmě na velkou vzdálenost ucítil pach tuleně. Nevypadá to však, že by měl zrovna loveckou náladu. Je rád, že může být sám. Je květen, a led v této části arktické Kanady dosud neroztál. Roztaje-li však v létě, bude se král Arktidy muset uchýlit na pevninu, a tam už se zřejmě setká s nevyzpytatelnými lidmi...

Nádherný obrázek, není-liž pravda? Ještě jednou Vám chci všem poděkovat za krásné gratulace k výročí blogu, které jste mi od neděle psali - jak do komentářů, tak na e-mail. Moc si toho vážím. Na víkend chystám článek o původních obyvatelích deštných lesů v Peru a zároveň o problémech, kterým čelí. Více zatím neprozradím...

Anomocephalus

9. května 2019 v 20:33 | HAAS |  Popisky prvohorních živočichů
Anomocephalus ("nezákonná hlava") byl primitivní anomodont, dicynodontům podobný savcovitý plaz, který žil před 260 miliony let v období středního permu. Je znám na základě zkamenělých pozůstatků objevených v roce 1999 v pánvi Karoo v Jihoafrické republice. Řadí se mezi opravdu ty nejstarší anomodonty a je důkazem, že se tato skupina therapsidů vyvinula na jižní polokouli. Prostředí, ve kterém žil, se podobalo prostředí současné Namibie. Obýval tedy poušť s občasnými křovinatými porosty a řekami či jezírky. Pravděpodobně se stával kořistí raných gorgonopsiantů, kteří již tehdy nějakých těch pár milionů let také existovali... Zachovalé zuby jasně svědčí o tom, že Anomocephalus se živil spásáním vegetace. Disponoval pěti výraznými řezáky s vejcovitou korunkou. V horní čelisti se nacházely také kolíkovité zuby. Lebka byla celkově 21 centimetrů dlouhá, z čehož lze usuzovat, že délka dospělého zvířete činila od 1 do 1,2 metru. Velmi blízkým příbuzným tohoto drobného anomodonta byl rod Tiarajudens z Brazílie. Žil ve stejné době jako Anomocephalus a byl to v podstatě sesterský taxon... Je znám pouze jediný druh Anomocephala, a to jednoduše pojmenovaný A. africanus...
Jeho krátký popisek najdete na webu Prehistoric Wildlife.

Příště Tiarajudens!

93. narozeniny Sira Davida Attenborougha

8. května 2019 v 11:42 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Televizní a rozhlasový veterán, nejslavnější průvodce televizními dokumenty o přírodě a ochránce přírody Sir David Attenborough slaví dnes, 8. května 2019, své 93. narozeniny! Je jedním z lidí, kteří změnili svět. Poté, co dosloužil u Royal Navy, vstoupil v roce 1952 do BBC, načež se o pár let později stal průvodcem pořadu Zoo Quest. V oblíbeném černobílém seriálu hledal zvířata v různých koutech světa (Sierra Leone, Guyana, Nová Guinea) pro londýnskou zoo a chytal je, mnohdy vlastníma rukama. Tento styl přírodovědného pořadu se nemohl více lišit od jeho pozdějších dokumentů, ve kterých už přímo takhle se zvířaty nepracoval. Je nicméně pravdou, že Zoo Quest byl zřejmě počátkem celého žánru přírodovědných dokumentů. Do té doby byla zvířata televizním divákům ukazována jen ze studia. Nevypadalo to moc přirozeně, a všechna ta zvířata byla navíc ze zoo, tudíž byla zvyklá na lidi. Mladý David však chtěl ukázat, jak zvířata žijí v divočině, a jak jejich přirozené prostředí vypadá. Zoo Quest měl během 50. let velký úspěch, a před pár lety byla dokonce objevena a vydána barevná verze Davidových prvních dobrodružství... V roce 1965 se David Attenborough stal kontrolorem tehdy nového kanálu BBC Two, a s jeho pomocí se stanici podařilo začít vysílat v barvách o tři týdny dříve, než se to podařilo Němcům. Schválil pro kanál významné pořady jako Civilisation with Kenneth Clark, nevěnoval se však příliš pořadům o zvířatech. Teprve v 70. letech se k žánru vrátil, načež se v roce 1979 na televizních obrazovkách poprvé objevila patrně nejslavnější scéna z přírodovědného dokumentu - David s gorilami ve Rwandě, segment jedné epizody seriálu Život na Zemi (Life on Earth). Tato legendární scéna změnila život doslova milionům lidí. Jeho dalšími významnými dokumenty pozdějších let byly Planeta žije (The Living Planet), Život v chladu (Life in the Freezer), Soukromý život rostlin (Private Life of Plants), Ptačí život (Life of Birds), Život savců (Life of Mammals), Modrá planeta (Blue Planet), Planeta Země (Planet Earth), Svět plazů a obojživelníků/Život se studenou krví (Life in Cold Blood), Počátky života (First Life) a mnoho dalších. V posledních letech vyprávěl seriály Planeta Země 2 (Planet Earth II - v první epizodě se také objevil jakožto moderátor), Modrá planeta 2 (Blue Planet II) a Zvířecí dynastie (Dynasties). Jen tento rok již na Netflixu vyšel nový osmidílný seriál Our Planet, který také vypráví, a na BBC byl vysílán dokumentární film Climate Change - The Facts, který vyprávěl i moderoval, a jehož posláním bylo představit fakta o klimatických změnách co nejširšímu publiku. A ještě musím uvést, že v roce 1985 dostal od královny Alžběty titul Sir za své zásluhy. Ačkoliv před pár dny britský bulvár The Sun oznámil, že Sir David neočekává již příliš dlouhý život (žádné jiné zdroje tuto informace neuvádějí - dá se vůbec tomuto bulváru věřit?), zdá se, že legendární přírodovědec se zkrátka nezastavuje. BBC má pořady, kterými nás má opět provázet jeho hlas, naplánovány už na několik dalších let...
Je skvělé, že je zde Sir David stále s námi, a že v 93 letech stále pokračuje ve své činnosti. Popřejme mu tedy vše nejlepší!




Za sebe chci Siru Davidovi popřát vše nejlepší k 93. narozeninám - rozhodně mu tedy popřeji prostřednictvím sociálních sítí. Je to úžasný člověk!

Lyrovec západní-Tajemný lovec ještěrů, malých savců a netopýrů

7. května 2019 v 15:30 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
K dnešnímu článku asi není co dodat... Je tu zkrátka další popisek hada!

Latinský název: Trimorphodon biscutatus,
Rozšíření: jihozápad USA a západní pobřeží Střední Ameriky,
Velikost: 0,5 až 1,2 metru.
Na severoamerickém kontinentu žije rod Trimorphodon, česky nazývaný lyrovec, který zahrnuje sedm druhů jemně jedovatých užovek z podčeledi Colubrinae. Jako ostatní jedovatí užovkovití hadi je i lyrovec západní vybaven zadními jedovými zuby, jež nejsou duté, ale rýhované. Jeho jed rozhodně není pro člověka nebezpečný; had kousne maximálně v sebeobraně, a vzhledem k tomu, že jeho zuby se nacházejí až v zadní části čelisti, musí se zakousnout pořádně, aby vůbec nějaký jed do rány vypustil. Je-li konfrontován nepřítelem či potenciálním predátorem, zvedá had hlavu a následně ji zplošťuje. Na útočníka syčí a předstírá útok se zavřenou tlamou. Teprve když jde opravdu do tuhého, odvažuje se kousnout. Jak však již bylo uvedeno, člověku je neškodný. Lyrovec však rozhodně představuje velké nebezpečí pro ještěry, malé savce a netopýry. Loví je za soumraku - že je aktivní v noci se dá poznat podle vertikálních zorniček, kterými disponují třeba i kočky. Kořist znehybňuje kombinací škrcení a jedu. Obvykle se obtočí kolem svého budoucího sousta a začne jej stahy svalů postupně dusit. Zároveň jej však drží mezi zuby, a pomalu do něj vpouští jed, který ho paralyzuje. Pak toto sousto spolkne v celku hlavou napřed. Je to tajemný predátor, šplhající po stromech či příkrých skalních stěnách, přečkávající den většinou v puklinách. Herpetologové se s ním setkávají jen zřídka, je totiž velice těžké ho objevit. Také o jeho počtech se toho moc neví, není tedy známo, zda je ohrožen či ne. Nejsevernějším bodem jeho výskytu je sever amerického státu Kalifornie, naopak nejjižnějším je Kostarika ve Střední Americe. Vyskytuje se v nížinách, v trnité buši, na lučinách, případně na suťovištích... Zbarvení lyrovce západního se v různých místech jeho areálu rozšíření liší. Je většinou hnědý nebo šedý, přičemž je zdoben tmavohnědými skvrnami se světlejším středem. Spolehlivým poznávacím znakem je ovšem zvláště lyrovitý znak na zadní části hlavy - právě díky němu dostal název lyrovec (anglicky lyre snake), znak totiž připomíná hudební nástroj lyru. Některé vzácnější exempláře jsou také žlutohnědé či bronzově hnědé... Lyrovec západní je vejcorodý, snůšku tvoří 7 až 20 měkkých vajec. Podrobně se bohužel o jeho rozmnožování nic neví...

Příště hroznýšovka maskarénská!

Galveosaurus

6. května 2019 v 19:02 | HAAS |  Popisy pravěkých zvířat
Galveosaurus nebo též Galvesaurus ("ještěr z Galve") byl sauropodní dinosaurus, který žil na přelomu jurského a křídového období na území Španělska. Jeho fosilie pocházejí z formace Villar del Arzobispo nedaleko městečka Galve. Právě do tamního paleontologického muzea byl uložen holotyp, sestávající z fragmentů končetin a obratlů, na jehož základě byl pak tvor popsán v roce 2005. Pokud jde o jméno, není úplně zcela jasné, jak se tento dinosaurus správně jmenuje. Oba názvy tedy zůstávají synonymy a mohou být používány. Důvod je ten, že dinosaur byl popsán nezávisle na sobě a téměř ve stejnou dobu hned dvěma paleontologickými týmy. Výsledky jejich výzkumu vyšly zhruba ve stejnou dobu. Podle popisu zhotoveného Josem Luisem Barcem a jeho kolegy se má zvíře jmenovat Galvesaurus. Ale podle popisu Bárbary Sánchez-Hernández se jmenuje Galveosaurus. Na toto téma se pak vedly různé spory, vypisování nepodstatných detailů by zde však zabralo příliš mnoho místa... Galveosaurus byl až 16 metrů dlouhý a patřil do skupiny Turiasauria, do níž jsou řazeni také Turiasaurus, Zby či Losillasaurus. Těmto rodům byl samozřejmě blízce příbuzný, a podobně jako oni a vlastně jako všichni sauropodi, byl to těžkopádný kvadruped spásající zřejmě vysoko rostoucí vegetaci. V době, kdy žil, tedy asi před 140 až 130 miliony let, sestávala Evropa z řady ostrovů. Španělsko bylo jedním z nich (nebo snad bylo rozděleno na více ostrovů?), a tamní dinosauři tedy zřejmě nedorůstali příliš velkých rozměrů. S délkou šestnácti metrů se Galveosaurus řadil k průměrným sauropodům. Jemu příbuzný a již jmenovaný Turiasaurus, který žil o něco dříve, před 155 miliony let na stejném území, zato měřil okolo 30 metrů... Nepřáteli Galveosaura byli velcí teropodi, podobající se Torvosaurovi (ten však v době galveosaurově nežil).
Popisek tohoto sauropoda najdete na webových stránkách Prehistoric Wildlife.

Příště Argyrosaurus!