close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2019

Nový druh broučka pojmenovaný po Gretě Thunberg

31. října 2019 v 19:18 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Nově popsaný druh broučka z čeledi pírníkovitých (Ptiliidae) je již druhým zvířetem v řadě pojmenovaným po slavné osobnosti, která proslula svým pohledem na změnu klimatu. Tím prvním druhem, jenž byl popsán minulý rok, byl obojživelník druhu Dermophis donaldtrumpi; v ohrožení tento panamský červor zabořuje hlavu do písku, jako pštros, nebo snad i obdobně jako Donald Trump, jehož postoj ke klimatické změně i k environmentálním problémům celkově je až překvapivě podobný. Naopak nový druh pírníka, Nelloptodes gretae, nese druhové jméno na počest Grety Thunberg, odvážné švédské aktivistky, jejíž jméno v současné době v souvislosti s klimatickými změnami padá neustále. Michael Darby, který nový druh hmyzu popsal, řekl, že na něj Gretina práce udělala velký dojem. Rozhodl se vzdát poctu jejímu výjimečnému příspěvku v otázce ochrany životního prostředí... Tento druh byl poprvé objeven Williamem Blockem v Keni ve východní Africe už v 60. letech minulého století, své rozsáhlé sbírky hmyzu, včetně toho východoafrického, pak daroval Přírodovědeckému muzeu v Londýně v roce 1978. Nelloptodes gretae čekal na znovuobjevení v depozitáři celá desetiletí. To u hmyzu vůbec není překvapivé; kolik druhů, jež dosud nebylo popsány, baží po svém znovunalezení v podobných místech? Pírníkovití obecně nejsou příliš dobře prozkoumanou skupinou hmyzu. Důvod proto je také ten, že jsou velice malí a nevýrazní. Třeba toto drobné uznání přivede další generace entomologů k většímu zájmu o pirníkovité. Fakt, že tento drobný brouček s copánkovitými tykadly byl pojmenován podle Grety, tomu může dosti pomoci... Podle mě je naprosto skvělé, že byl po Gretě pojmenován jeden živočich, a jen doufám, že jich bude víc. Přece jen tolik lidí, kteří by se tak významně zasloužili o aktivismus na poli ochrany životního prostředí, není, a Greta si takovou poctu rozhodně zaslouží!


Želva sloní: Galapážská legenda

28. října 2019 v 14:25 | HAAS |  Sopky, láva... Události ze současné přírody
Právě čtu knížku Galapágy od Irenäuse Eibla-Eibesfeldta - nádhernou publikaci z roku 1962, v češtině vydanou v roce 1970 v překladu Vladimíra Hanáka - a velice se mi zalíbila její třetí kapitola, která pojednává o slavných galapážských želvách. A tak mne napadlo, že o těchto proslulých obrech napíši článek... Jsou to vskutku velmi fascinující tvorové...

Želva sloní je druhový název, se kterým se obyčejně setkáme v souvislosti s galapážskými želvami. Pravdou však je, že souostroví, rozléhající se přibližně 1000 kilometrů od pobřeží Ekvádoru, obývá či obývalo hned několik odlišných druhů velkých želv, jež však spolu byly příbuzensky spřízněny. Želva sloní, latinsky Chelonoidis nigra, je největším žijícím druhem želvy na světě. Největší změřený jedinec měřil 1,87 metru na délku a vážil 417 kilogramů. Velikost těchto želv se však liší v závislosti na ostrovech, které obývají; například želvy sloní z ostrovu Pinzón jsou mnohem menší než želvy z ostrova Santa Cruz. Záleží totiž na podnebí, a jak je známo, každý ostrov tvořící souostroví Galapágy je takovým svým vlastním světem, a to nejen z pohledu fauny a flóry, ale také z pohledu teplot a podnebí celkově. Čím větší želva je, tím lépe se zřejmě vypořádává s extrémními teplotami, přičemž jsou míněny extrémně vysoké teploty. Říká se tomu gigantotermie. Důkazem tohoto předpokladu by ostatně mohl být fakt, že obrovské želvy se v prehistorii vyskytovaly i mimo Galapágy či Aldabru a další ostrovy na východ od Afriky (tato dvě od sebe velice vzdálená místa jsou v současnosti posledními místy výskytu gigantických želv), a to například v Austrálii, na Vanuatu nebo na pevnině Jižní Ameriky. Mohlo za to teplejší podnebí na oněch lokacích...

Tropické ostrovy jako Galapágy (anebo tedy také Aldabra) se staly v pleistocénu a holocénu skutečně posledním útočištěm velkých želv. Bohužel však některé galapážské druhy již vyhynuly. Tím se tedy vracíme k začátku; želva sloní je pouze název jednoho galapážského druhu, ale jak se zdá, souostroví bylo domovem celkem 14 nebo 15 druhů. Tři nebo čtyři z nich bohužel kvůli člověku vyhynuly; těmito druhy byly Chelonoidis phantasticus z ostrova Fernandina (je to druh pravděpodobně vyhynulý, i když v roce 2009 se objevily zprávy o jeho údajném pozorování, což nahrávalo předchozím záznamům o nalezení želvího trusu, avšak nic nebylo vědecky potvrzeno), pak floreánský druh (bohužel nemá vědecké jméno) a pak samozřejmě také želva abindgongská (Chelonoidis abingdonii), jejímž posledním zástupcem byl osamělý George, chovaný v zajetí až do roku 2012, kdy kvůli vysokému věku zemřel. Mluví se ještě o dalším jednom či dvou druzích, pravděpodobně vyhynulých (nekolují-li jejich geny v krvi jiných, stále přežívajících druhů; křížení bylo a je možné, neboť jsou si tyto druhy vskutku velice blízce příbuzné). Další druhy galapážských želv jsou buď klasifikovány jako zranitelné, ohrožené nebo, například v případě překrásné želvy santacruzské (Chelonoidis porteri) z ostrova Indefatigable, kriticky ohrožené.


Důvodem, proč se galapážské želvy dostaly na pokraj vyhynutí, jsou lidé a živočichové jimi na Galapágy dovezení, tedy nepůvodní predátoři z řad savců, plenící želví hnízda nebo lovící jejich mláďata. Želvy se na Galapágách staly vzácností už krátce poté, co bylo souostroví objeveno evropskými dobrodruhy. Ti údajně zprvu hledali podle želvích stezek, vychozených po stovky a tisíce let, vodní zdroje. Želvy se totiž nikdy nezdržovaly příliš daleko od vody, a najít pěknou pěšinku vedoucí k jezírku ve spalujícím horku se námořníkům opravdu velmi hodilo. Nedlouho poté jistě přišli na to, že želví maso chutná skvěle. Zjistili, že nemá příliliš mnoho tuku, a že má po jeho pozření málokdo bolesti břicha nebo zažívací problémy. Tak nějak to ostatně ve svém deníku vylíčil kapitán Porter, podle něhož dostal druh z ostrova Indefatigable svůj druhový název. Se svou posádkou dorazil právě na tento ostrov v roce 1813, a odnesl si z něj velké množství nejen naporcovaného želvího masa, ale také několik živých jedinců. Porterovi lidé údajně sebrali během čtyřdenní návštěvy ostrova 14 tun želv, živých i mrtvých. Některé z nich uzavřeli do podpalubí, kde prý taková želva vydržela žít i rok a půl. To také přišlo námořníkům při cestě přes Tichý oceán velmi vhod. Pak se o želví maso začali zajímat i lovci velryb, a když pak v roce 1903 navštívila Galapágy expedice vědců z Kalifornské akademie věd, s hrůzou zjistila, že želvy byly na Chathamově a Barringtonově ostrově úplně vybity, a na některých dalších ostrovech zůstaly jen velice malé populace. Námořní lupiči nechali žít želvy poněkud pokojně a ve větším množství jen na Indefatigable, na Duncanově ostrově a na Albemarle. Floreánský druh, již zmíněný výše, byl zřejmě vybit okolo roku 1850, tedy jen patnáct let po Darwinově návštěvě Galapág, jež ho přivedla k oné úžasné teorii, která nakonec změnila náš pohled na svět.

Darwin samotný byl gigantickými galapážskými želvami značně okouzlen, a doslechl se, že se prý želvy na jednotlivých ostrovech od sebe liší. Zprvu tomu prý nevěnoval velkou pozornost, jakožto cestovatel si toho povšiml až po návštěvě několika ostrovů, a právě toto povšimnutí - týkající se nakonec nejen odlišnosti želvích druhů na Galapágách, ale i dalších živočichů obývajících souostroví - jej nakonec vedlo k velkému přemýšlení, a nakonec vyústilo v semínku evoluční teorie, které se mu v té době, při cestě na lodi Beagle, zrodilo v hlavě.

Mezi galapážskými želvami, se kterými se Darwin setkal, byl samozřejmě i druh Chelonoidis nigra. Je však možné, že viděl i ty druhy, které nikdo z nás již nespatří, jednoduše proto, že byly nedlouho poté vybity.


Ty želvy, které dlouhé cesty po moři v podpalubí neustále se houpajících lodí přežily, měly opravdu velké štěstí. Ale několik takových jedinců skutečně bylo. A někteří z nich, vysazeni na místech dalece vzdálených své původní galapážské domovině, se pak stali dokladem pověstné dlouhověkosti želv. Kupříkladu na jedné ze svých návštěv Tongy daroval proslulý kapitán James Cook jednu velkou galapážskou želvu tehdejšímu vládci země. Víme, že Cook navštívil Tongu dvakrát, a to v letech 1774 a 1777, a neví se, na které z těchto výprav dovezl z Galapág obrovskou želvu, ale to ani není tak důležité (ostatně jeho dvě návštěvy ostrova od sebe dělilo jen několik roků). Tento jedinec žil na Tonze až do roku 1927, a předpokládá se, že byl nejméně 200 let starý. Dalším dobrým dokladem dlouhověkosti galapážských želv transportovaných proti jejich vůli z Galapág byla Harriet. Tento nádherný plaz byl jedním z nejlepších zvířecích přátel Steva Irwina; Steve i Harriet zesnuli v roce 2006. Jejím domovem byla Australia Zoo, kterou vybudovali Stevovi rodiče. Původně se předpokládalo, že Harriet patřila k druhu Chelonoidis guentheri, pak se však přišlo na to, že byla ve skutečnosti zástupcem druhu Chelonoidis porteri. Jak později společně zjistili Scott Thompson z Queenslandského muzea, Steve a jeho manželka Terri Irwin, Harriet byla jednou ze tří želv přivezených do Austrálie samotným Charlesem Darwinem na jeho cestě kolem světa. Harriet se tedy v roce 1835 dostala do rukou Charlese Darwina, a nakonec zesnula v zoo Steva Irwina... Pátrání po původu Harriet a zjištění o jejím šokujícím příběhu, o němž Irwinovi neměli dlouho ani ponětí, tedy až do té doby, než se do bádání pustil Scott Thompson, popsala Terri v knížce The Crocodile Hunter: The Incredible Life and Adventures of Steve and Terri Irwin. Fotografii Harriet, pořízenou v roce 2002, vidíte nad tímto odstavcem.

Galapážské želvy jsou také proslulé svým růstem. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale aby dorostla konečné hmotnosti, musí malá želvička znásobit svou počáteční váhu 370 krát. Rodí se s váhou pouhých 80 gramů. Ale během prvních dvou nebo tří let života může tento tvor přejít z kategorie hmotnosti 80 až 270 gramů do kategorie hmotnosti 7 kilogramů. A tak to jde dál, po desítky let, až se z ní nakonec stane prehistorický kolos, srovnatelný díky svému majestátu s dávnými plazími obyvateli naší planety.

U želvy sloní jsou známy mutualistické vztahy s Darwinovými pěnkavami. Ty se přiživují na parazitech želvy podobně, jako klubáci zbavují obtížného hmyzu a parazitů velké kopytníky afrických savan. Většinou pak sbírají parazitický hmyz z krku, z okolí kloaky, ze zadních končetin či z kůže nacházející se mezi plastronem a karapaxem. Některé želvy dokonce natahují krk nebo končetiny, aby takříkajíc rozprostřely jídelní stůl.


Vzhledem k tomu, že fauna Galapág je přísně chráněna, nehrozí zřejmě želvám sloním a dalším galapážským druhům brzké vyhynutí. Želva sloní byla jako druh zachráněna díky rozmnožování v zajetí (a následného vypouštění zvířat do přírody), které započalo již v polovině 20. století. Bohužel jsou na tom některé druhy podstatně hůř. Například želvy z Duncanova ostrova tvoří populaci, kterou tvoří jen asi 500 exemplářů, a Darwinovy želvy z Jamesova ostrova přežívají jako sotva větší populace, čítající okolo 1110 až 1200 jedinců. Ochránci přírody se nicméně starají o to, aby tyto druhy nevyhynuly. Byla by škoda je ztratit, a přijít tak o kus prehistorie ve formě gigantických galapážských želv...

Velké kočky z pravěku: Ngandongský tygr

27. října 2019 v 16:24 | HAAS |  Podivuhodné zprávy ze světa pravěku
Uběhl již téměř měsíc od napsání zatím poslední části Velkých koček z pravěku, avšak já nehodlám tento projekt jen tak ukončit, a tak konečně přináším další díl, tentokrát zaměřený na jeden velice pozoruhodný vyhynulý druh tygra...

Vědecký název: Panthera tigris soloensis,
obecný název: Ngandongský tygr (anglicky Ngandong tiger),
vyhynutí: pleistocén, před 195 000 lety.
V roce 1933 popsal německo-nizozemský paleontolog Gustav Heinrich Ralph von Koenigswald pozoruhodný poddruh tygra na základě kostí nalezených v blízkosti vesničky Ngandong ve středu indonéského ostrova Jáva. Jelikož tato lokace byla také nalezištěm kosterních ostatků pravěkého člověka druhu Homo erectus soloensis, kterému se ostatně obyčejně říkalo Ngandong, a hledání jeho pozůstatků se v letech 1931 až 1933 věnoval právě samotný Koenigswald, rozhodl se nový druh šelmy pojmenovat Panthera tigris soloensis. Již od začátku mu bylo jasné, že tato kočka byla blízce příbuzná současným tygrům. Ti z poddruhu Panthera tigris sondaica, označovaní jako tygři jávští (uvedený druh ale zahrnuje také vyhynulou populaci tygrů z Bali, a stále přežívající sumaterskou populaci), žili na Jávě až do poloviny 70. let minulého století. Koenigswald nalezl nikoliv jejich předchůdce, ale zkrátka jiný tygří poddruh, který ostrov obýval předtím, než jej z ostatních Sundských ostrovů kolonizovali tygři jávští. Z místa nálezu pochází pouze sedm kosterních ostatků, což není moc. I tak si ale paleontologové mohou udělat dobrý obrázek o tom, jak tento tygří poddruh vypadal. Z velikostí kostí je jasné, že dorůstal zhruba stejné velikosti, jako bengálský tygr, ne-li ještě větší. V roce 2007 vypočítali Volmer a Heltler, že samec ngandongského tygra mohl dosahovat hmotnosti až 470 kilogramů. V takovém případě by byl dokonce ještě těžší, než tygr indický, a dosahoval by zhruba stejné hmotnosti, jako šavlozubá kočkovitá šelma Smilodon populator. Rezervovanější odhady o jeho hmotnosti naopak uvádějí hodnoty pohybující se od 250 do 350 kilogramů. V kohoutku měřila tato šelma 120 centimetrů a na délku měřila okolo 230 centimetrů. To jsou jen pro srovnání údaje, které sedí i k současným tygrům indickým (průměrná délka, započítáme-li samce i samice, je 240 až 310 centimetrů). I když odhady o velikosti ngandongského tygra se různí, jeden fakt zůstává: tohle byl největší tygří poddruh, který kdy existoval.


Zároveň je to také jeden z nejstarších tygřích poddruhů, které byly ve fosilním záznamu dosud objeveny. Zatím to vypadá, že obýval pouze ostrov Jáva, neboť jeho pozůstatky nebyly nalezeny nikde jinde v jihovýchodní Asii (to se samozřejmě může v budoucnu změnit, proto tuto domněnku předběžně nepovažujme za fakt). Tato mohutná šelma žila po většinu života nejspíše samotářsky (pokud samozřejmě samice nevychovávala mláďata). Lovila jeleny, divoká prasata, možná i mladé stegodony a slony druhu Elephas hysudrindicus (současný tygr indický je koneckonců schopen ulovit slona, ačkoliv k tomu dochází opravdu jen vzácně, tudíž lze tvrdit, že ještě větší ngandongský tygr byl toho schopen též). Otázkou je, zda se tento velký karnivor čas od času přiživil i na lidském mase nebo zda lidi lovil skutečně jako regulérní kořist. Bohužel se nám na ni však dosud nenaskytla odpověď...


Obrázky z:

Tento projekt bude pokračovat...

Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (4/4)

26. října 2019 v 12:31 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Téměř po roce se konečně odhalilo, co způsobilo Roderickovu smrt, a co jej vedlo k tak strašným činům, jakými byla například vražda muže jménem Levine. To, že s tímto incidentem měl něco společného Mothman, nebyla náhoda. Jak řekl Dean Owen, Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, který přicestoval z roku 2039 s cílem zabránit strašlivému osudu této planety, Mothmeni jsou ovládáni Indridem Coldem, a ten se dokonce Lovcům kryptidů přiznal k Roderickově vraždě. Pak nicméně ponechal Lovce kryptidů v oné místnosti, v níž Rodericka vlastnoručně zabil, načež se z nižších pater opuštěné psychiatrické léčebny začaly ozývat strašidelné zvuky... Navíc je tu ještě jeden problém: Archibald Quartermaine s pomocí Briddimského drahokamu Mothmeny ovládá, a má s nimi nějaké velice tajemné plány...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST ČTVRTÁ:
Něco začalo zvenčí bušit na dveře. Byly to pořádné rány. Tvorové, kteří se právě dali do pronásledování Lovců kryptidů, měli ohromnou sílu. A když jejich mohutné končetiny dveře neprorazily, použily jinou zbraň. Místo brutální síly začali na dveře ze zobáků plivat onen ohavný toxin, jenž dveře pomalu rozpouštěl. "Co budeme dělat?!" zeptala se Curupira a připravila si své laso. "Bojovat," odpověděl Akihiko. "Nemyslíte, že by bylo lepší vyskákat ven oknem? Tak jako to udělal Cold?" navrhl Roger. "Nesmysl," řekl na to Fahad, "dřív než polovina z nás vyskáče z pátého patra, jen tak pro tvou informaci, dostanou nás. Nedá se dělat nic jiného." Ve dveřích se objevila malá dírka. "Jsou to oni. Slyšíte ty zvuky, které vydávají? Proto se jim říká M'cqx," poznamenal Dean, "právě vám hodlají ukázat svou nejbrutálnější stránku. Tohle, vážení, je Mothman." Tři předci skupiny proletěli poničenými dveřmi, vydávaje uši rvoucí skřek, a nejprve napadli Pierra, který stál v popředí. Ten okamžitě zasáhl prvního Mothmana laserem nejvyššího stupně a spálil mu hlavu. Dva další ho ale popadli spáry za ruce a začali odnášet k oknu. Laserová pistole mu přitom vypadla z ruky. Curupira neváhala a hodila laso po jednom z útočníků. Obtočilo se kolem jeho křídla, a když Curupira laso utáhla, Mothman byl nucen Pierra pustit. Dopadl těžce na zem a schytal ránu do hlavy Akihikovou kovovou tyčí. Kate střílela po dalším Mothmanovi, co to jen šlo, ale bylo už pozdě. Prorazil okno a odnášel Pierra, posetého stovkami střepů, z nichž některé se zaryly do jeho obličeje, ven. Na Kate se zezadu vrhl další Mothman, a škrábl ji drápy do zad. Ale Kate rozhodně nebyla bezbranná. Střelila útočníka několikrát do břicha, a ten v několika vteřinách zhynul. Pomalu na ni padal, a takřka by ji zavalil, kdyby nebylo Kentové, jež Kate odtáhla. Lyonsová a Roger stříleli po můřích mužích doslova jako střelení. Bránili dalším a dalším příšerám, aby vtrhly do místnosti. I když jich už zastřelili možná přes tucet, objevovali se další a další, a skřeky vycházející z nižších pater neustávaly. "Jsou jich tu milióny! Milióny!" vykřikl frustrovaným hlasem Roger. "Tahle budova se musela stát jejich hnízdem," řekl Dean. "Zajímavé, že Quartermaine v té nahrávce použil slovo 'hnízdo' k označení té stodoly," poznamenala Pauline. "To je pravda, mami," zamyslel se Dean, a pak schytal pořádnou řachu do hlavy od Mothmanova křídla. Pauline ohyzdného netvora hned nato odstřelila. Dean se zvedl, a dále dumal, jako by se nic nestalo. Opravdu se choval jako Jack, měl to v genech. "Co když hnízdem myslel něco jiného? Co když tím myslel to místo, kam skupinka později odletěla? Tohle nejsou mothmeni, kteří nás napadli v té stodole. Tihle jsou ovládáni Coldem. Ale Quartermaine si někam odvedl tu skupinku kdo ví kolika... a..." mluvil pomalu. Zatímco Dean nahlas přemýšlel, Akihiko se snažil z okna hodit hák na uchycení Pierrovi. Ten svého únosce kopal, a že to tedy byly kopance, když Pierre musel pokaždé udělat jakýsi kotouč ve vzduchu, aby Mothmana zasáhl! Mothman se pomalu snesl k zemi, a plivl po Pierrovi trochu svého toxinu. Pierre plivanci naštěstí nastavil ruku, a jedovatá látka skončila na rukávu uniformy. Pak se Pierre nějak zázračně vyprostil z Mothmanových spárů a dal se na útěk. V zahradě za psychiatrickou léčebnou popadl pořádný klacek, třikrát se s ním zatočil jako vrhač koule, a pak jím mrštil Mothmana do hlavy takovou silou, že mu nejspíše způsobil menší otřes mozku. Mothman se komicky zatočil a žuchl sebou do neposečené trávy, jež jeho pád nedokázala nijak výrazně zmírnit. "Mám tě na háku, Akihiko! Prostě si ho nech!" zařval Pierre, pokoušeje se o vtip, a když spatřil Akihikův naštvaný, nevrlý výraz ve tváři i ze vzdálenosti dvaceti metrů, lehl si na záda a ve smíchu se popadal za břicho.

Zatímco se Pierre smíchem vypořádával s traumatem, které právě prožil, začínalo být v psychiatrické léčebně tak trochu horko. Dean se opět pokusil vyslat vlny určité frekvence, jež by mothmeny zparalyzovaly, jenže to nešlo. Byli vůči nim imunní. "No nazdar," řekl Dean, "lidi, myslím, že tohle projedeme. Pokud tedy nemáte nějaké eso v rukávu." "Jedno by tu bylo," řekla Pauline, a pak zastřelila dalšího můřího muže, "jen musíš chvíli počkat." Ale to eso na sebe příliš dlouho čekat nenechalo, neboť se brzy objevilo za okny léčebny. Cryptid Swift řízený autopilotem. Z jeho křídel se vysunulo několik laserových pušek, počítač zaměřil všechny živé bytosti nepatřící k lidskému a curupiřímu druhu, a pak už následovala palba. Trvala možná i několik minut. Jakmile ustala, objevil se za oknem houf mothmanů mířících daleko k lesu. Byli to ti, kteří přežili. A nezdálo se, že by jich bylo zrovna málo. Pauline se pomalu zvedla ze země. Dean si utřel prach ze zpoceného čela. "To je teda něco. Během jediné noci nás do pasti nalákal jak Quartermaine, tak Cold. A to jsme tomu druhému ještě zachránili život," řekl nevěřícně Akihiko. "Nevím, jestli Colda ještě najdeme, zvlášť, pokud se Point Pleasantem stále prohání ve své komáří podobě," řekla Kentová, "ale Quartermainea, toho vychytralého blbečka, bychom měli dostat co nejdřív! Takže odsud vypadněme, a zkusme ho dostat, dřív než se svými nově získanými poskoky něco provede." Když opouštěli místnost, podíval se Dean naposledy na ten znak, který Roderick nakreslil na zeď. Ta byla samozřejmě prošpikována drobnými dírkami, způsobenými lasery. Velké černé skvrny na kruzích, jež měly značit planety 16,003 a 16,004, jako by byly svědectvím o jejich explozi. A neporušený soví zobák představoval vesmírnou loď s bezpočtem Shai'ri, kteří si hodlají zotročit lidstvo. Deanovi se sevřel krk. Podaří se mu změnit běh dějin? Nebo si mladý dobrodruh, syn muže, jenž ho má vše na svědomí, dal za cíl něco nesplnitelného?


Po spraveném mostě* na kraji Point Pleasantu se okolo čtvrté hodiny ranní procházel Quartermaine, a hvízdal si. Sledoval hustý provoz, a různě se šklebil na řidiče aut. Někteří na to reagovali sprostými gesty. V jednu chvíli se už Quartermaine naštval, a když na něj řidička elektromobilu ukázala prostředníček, vytáhl z kapsy Briddimský drahokam, a pomocí něho změnil její vozidlo - v nic. Vypařilo se, a žena prostě jen tak spadla na silnici. Řidič dalšího auta již nestačil nic udělat. Svým vozidlem ji přejel, a v šoku pak narazil do dalšího vozu. A zezadu do něj narazil další vůz. Quartermaine se otočil na svůj stín, rýsující se na asfaltu ve záři osvětlení mostu, a zachechtal se: "Jakeu, Jakeu, to je skvělý! Ty jo, to bylo úžasný! Woo, woo, woo! Yeah! Ty vado, to se mi povedlo, co, Jakeu?!" Poblíž okamžitě zastavilo policejní auto. "Hej, to jste udělal vy?!" zařval na něj policista. "Co to sakra máte v ruce?!" "Eww, tohle?!" vypískl Quartermaine a přiložil si drahokam k očím. Ty hned nato zčernaly. Pak přišel k policistovi a zašklebil se na něj. "Jdi mi z cesty, skřete," řekl Quartermaine a zase se prudce otočil na svůj stín, "že vypadá hrozně, Jakeu? Je mi z něho zle! Podívej se na ty jeho uši! Nemyté, dlouhé, špičaté... Ble!" Policista si sáhl na obličej a zpanikařil. "Co jste mi to provedl?! Kde mám nos?! A proč mám takové divné uši?!" zařval. "Změnil jsem tě tímhle," odpověděl Quartermaine a ukázal mu Briddimský drahokam, "a že to bylo zábavný! Ale abys neřek, aby tvoje děcka neřvaly strachem, až jim ten svůj pitomý ksicht večer doma ukážeš, změním tě zpátky."

"Spousta mothmenů se teď nachází poblíž mostu," informovala ostatní Pauline poté, co odtrhla oči od monitoru s tepelným obrazem v Cryptid Swiftu. "Fajn, tak letíme tam," odpověděl Pierre a zažehl trysky. Kentová přitiskla nos k okýnku. "Ta modrá záře na mostu, vidíte jí? To je ta Quartermaineova hračka. Je tam. Zdá se mi, že huláká na nějakého policistu," konstatovala agentka. "U všech hromad listí na světě," vyhrkl Pierre a zamířil Cryptid Swift přímo k nim. "Co se děje, ty pomatenče?! Nejsme připoutaní!" vykřikl naň Fahad. Pierre měl však pro zrychlení důvod. Rychle letoun nasměroval k Mothmanovi, ovládanému Quartermainem, jenž měl zezadu policistu napadnout. Rána do zad špičkou letounu Mothmana okamžitě zabila. Policista uskočil úlekem. "Ne, můj mazlíček! Jakeu, Jakeu, ti zlí Lovci kryptidů mi zabili mého nového mazlíčka! Pitomové, darebáci, gauneři a zločinci! Gumákama od bláta bych jim nejradši hlavy podupal!!!" vykřikoval teatricky Quartermaine.


Cryptid Swift přistál na kraji mostu. Pauline, Pierre, agentka Kentová a Amanda Lyonsová vyšli ven. Šli pro něj. A Quartemaine to moc dobře věděl. Popadl policistu za ruku, stáhl ho k sobě a přiložil mu Briddimský drahokam k obličeji. "Ještě krok, a navždy mu zmizí oči!" zasmál se Quartermaine. "Proč tohle děláš?" zeptala se ho obyčejně Kentová, jako by se nic nedělo. "Máme pro to svoje důvody, že, Jakeu?" odpověděl Quartermaine. "Nech toho. Nevím, co se snažíš dokázat, ale tohle už je vážně moc. Začínáš se chovat až moc jako blázen," řekla Kentová. "Přesně to chci světu dokázat. Že se dokážu chovat jako blázen. Samozřejmě, ne že bych jím opravdu byl, prostě si na blázna jenom hraju, že jo, ve skutečnosti jsem úžasný člověk, naprostý vrchol evoluce, špička evoluční křivky, Jack Johnsonů naprosto vylepšený, prostě jednička, ferari, génius, a vy na mě nikdy nebudete mít, a je to tak, a jo, a jo, a jo, že jo, Jakeu? Prostě si běžte vyměnit spodní prádlo, vy jedny cetky zaprášený! Svět patří nám!" vykřikoval Quartermaine. Kentová se zatvářila zmateně: "Řekl si právě 'svět patří nám?'" "Jo," odpověděl Quartermaine, "je to snad něco, co se vymyká mé osobnosti?" Kentová zakývala hlavou na znamení nesouhlasu: "Ne, mě to prostě jenom překvapilo. Jako že myslíš na někoho víc, než jsi jenom ty." "No jasně, ty vado," vykřikl Quartermaine, "na mě a na Jakea. A na mé nové můří kamarády. Že je to tak, Jakeu?" "Takže ty vážně věříš, že tvůj stín je něčím živým? Já myslela, že to děláš jen tak naschvál před lidma," řekla Kentová. "Ne, ne, ne! Proboha! Můj stín je skutečný! Je to živý, dýchající, naprosto úžasný, super, mega, ultra, prostě všechno, bytost, jo, prostě živá, dýchající, naprosto úžasná, bla bla bla, člověk, výtvor evoluce atakdále, co sakra chceš, abych tady vyprávěl?!" "Jsi blázen," řekla Kentová. "Nejsem blázen!" "Jsi." "Ne!!!" "Vždycky jsi byl." "Darebové! Nejsem, a nejsem, a nejsem, a vůbec, pfft!" zařval hystericky Quartermaine a odkopl policistu. V tu chvíli vystřelil Pierre z laserové pistole a zasáhl Quartermaineovu ruku. Briddimský drahokam mu z ní vyletěl, a s cinkáním dopadl na zem. Pauline po něm okamžitě skočila, a dostala ho dřív, než jeho předchozí majitel. Jakmile jej přiložila ke Quartermaineovi, zparalyzovala ho. Nemohl se teď ani pohnout. "Do Prčic, Jakeu, nemůžu se na tebe ani podívat! Tyrani!!!!" řval Quartermaine. Pak se nahlas rozchechtal. "Tak jo, konec komedie. Dejte mi to zpátky. Honem, šupky dupky, ať to lítá, ať se to vaří!" chechtal se.

Quartermaine byl v Cryptid Swiftu připoután ke stejnému lůžku, jako Indrid Cold před ním. "Měl bys nám něco vysvětlit," řekla mu Kentová a ďábelsky se na něj usmála. "Slíbils, že Briddimský drahokam nepoužiješ k žádným špinavostem," zašeptala mu do ucha Amanda, "a svůj slib jsi porušil." "Blé, a blé, a blé! Haha! No a co? Jsem jako zajíc skrývající se ve své skulině!" hihňal se Quartermaine. "Uklidni se," řekla mu vážně Kentová. "Žuch a buch, muchomůrky a hřiby! Kameny a kostičky, buráky a sovičky! A můj mobilní telefon! Váš hlas má nějaký zvláštní tón!" veršoval Quartermaine. Prostě si dělal ze svých oponentů legraci, hrál si na šíleného, na dítě, ale tentokrát mu to nemělo jen tak projít. Kentová stiskla jeho krk, až se zajíkal. "K čemu jsi potřeboval ty mothmeny? Co jsi s nima chtěl udělat?! Proč jsi nás informoval o Coldovi a pak nás chtěl zradit?!" zařvala mu Kentová do obličeje. Quartermaine neměl šanci odpovědět, tedy do té chvíle, než uvolnila své sevření. "Jen tak z legrace," řekl, jako by se nic nestalo, "nemáte tu někdo tiktak? Vyschlo mi v krku!" A pak se začal řehtat. "Tady něco nehraje," řekla Kentová. "Taky se mi nezdá," řekla Lyonsová, "chová se až moc... přesvědčivě." Kentová ho mírně praštila do obličeje. "Vado! To přece nemůžeš! Vylámeš mi všechny zuby, a z mých očí se stanou vaječné lívance! Takový rány, no tohle, no Jakeu, co na to řekneš, co?! Bum a bum, prásk a fjům!" vykřikoval a chechtal se, až jeho sliny létaly ke kniplu. "Je zdrogovaný," řekla Kentová, "tohle není fake. On blábolí." Akihiko zatleskal: "Gratulace, agentko, že jste si toho všimla." Pauline vytáhla z lékárničky injekci s látkou na uklidnění. Quartermaine po jedné dávce okamžitě usnul. "Tohle mu udělal Cold," řekla Kentová, "takže ten útok ve stodole měl na svědomí taky on. Cold ovládl Quartermainea." "Whoa, to je odhalení," řekl Fahad, "a na to jste přišla jenom díky tomu, že s vámi mluvil." "Quartermainea znám už řadu let," řekla Kentová, "znala ho i má předchozí přítelkyně Natalie. A tady s Amandou mu vděčíme za záchranu našich životů. Ten chlap je všechno, ale rozhodně ne neustále se chechtající psychopat blábolící nesmysly. Něco ovlivnilo jeho chování." "Já si říkal, že i s pomocí nějaké modré svítivé hračičky nelse M'qcxe jen tak lehce ovládat," řekl na to Dean, "měli jsme St'eema zabít. Za všechno může on."


Lovci kryptidů se vrátili na svou základnu do Londýna... Dalšího dne večer, poté, co se všichni po nebezpečném nočním dobrodružství v ulicích Point Pleasantu dobře prospali, svolala Pauline poradu do hlavní místnosti. "Všechno teď dává smysl," začala, "když Indrid Cold řekl Pierrovi přes vysílačku, že o nás, Lovcích kryptidů ví, nelhal. Chtěl nás v Point Pleasantu zabít. A využil k tomu nejen své mothmeny, ale také Archibalda Quartermainea." Pohlédla na něj. Stál v rohu místnosti, a pohrával si s tím starým odznakem Lovců kryptidů, který mu před několika měsíci dal v New Orleans Jack**. Malý Tatzelwurm pil vodu z misky hned vedle něho, a nevypadal z něj u vytržení. Ba naopak, byl klidný. A jak vždycky říkal Roger, Tatzelwurm pozná, kdo má špatné úmysly. Vše nasvědčovalo tomu, že Quartermaine neměl žádné špinavé plány. "St'eem o Lovcích kryptidů určitě ví. Jste jedinými lidmi, kteří mohou invazi Shai'ri oponovat," řekl Dean, "a navíc má telepatické schopnosti. Zjistit si nějaké informace pro něj vůbec není složité." "Teď se stále prohání po Point Pleasantu. Myslíš, že třeba pronikl do tvé hlavy? Že ví, co chystáš?" zeptala se Pauline. "To těžko," odpověděl Dean, a vytáhl z kapsy jakési zařízení. Byla to krabička z vylepšeného telepatického přístroje Jacka Owena***. "Všechny ty pokusy s telepatií stály za to," usmál se Dean na Pauline, "v budoucnu bude vynalezena technologie, která umožní obyčejným lidem, aby se před telepaty kryli." Pauline byla na Jacka tak hrdá. Tak přece ty dávné, mnohými členy týmu kritizované pokusy s Chupacabrou a jejími telepatickými schopnostmi přece jen nebyly k ničemu! "Tak co teď, přátelé? Tam venku jsou pořád tisíce mothmenů. Kdo ví, kolik St'eemů. A Shai'ri se blíží. Někteří jsou už na této planetě, jak ostatně víme. Co budeme dělat?" zeptala se Pauline. "Bojovat," odpověděl opět Akihiko. "Co jiného nám zbývá, že?" pousmál se Dean. "Víme, čemu máme zabránit. Tak se do toho pusťme," dodala Kate.

"Jestli vám to nevadí, dámy a pánové," řekl Quartermaine, "chtěl bych se vám jako omluvit za ty mé připitomělé činy. Pravda je, že jsem se před pár dny s Indridem Coldem setkal poté, co jsem před pár zločinci zachránil rodinu Calvinových. Indrid Cold tam byl. Změnil se v krysu, a já ho sledoval, a informoval jsem o tom CIA, že jo, Jakeu? No, a pak jsem prostě šel za Coldem, a on mě napadl, a bodl mi něco do krve, že jo, Jakeu, a potom... jsem dělal ty věci, které jsem dělal. A bum a prásk, šišky a listy, žiletky a nožíky, externí disky a cédéčka, prostě jsem v tom byl. Z posledních dnů si nic nepamatuju." Všichni na něj hleděli, jako by čekali víc. "Takže sorry, lidi," zasmál se Quartermaine, "můžete už mi vrátit ten Briddimský drahokam? Abych se odsud dostal? Připadám si tu jako vězeň, a víte, není mi z toho úplně nejlíp, tak kdybych jako prostě mohl..." "Zamítá se," řekla Kentová, "ty jsi zrovna ten typ člověka, u kterého je taková moc v největším nebezpečí. Necháme drahokam Lovcům kryptidů." "Už jsem pro něj našla dobré místo," pousmála se Pauline.

Dean pak se svou matkou promluvil poté, co ostatní opustili hlavní místnost. "Mami, něco ti řeknu. Tohle byl první krok. Nechci ti říct, co se stane v budoucnosti. Jak všichni skončíte. Ale řeknu ti, že Briddimský drahokam jsi u sebe nikdy neměla. A teď jsi dostala šanci. Taková síla... to nám jistě v boji proti Shai'ri pomůže," řekl hrdě. "Šanci nám dáváš ty, Deane," řekla Pauline, "škoda, že jsi se nemohl setkat s tátou. Jack by byl na tebe hrdý. Kdybyste dali svoje mozky dohromady, změnili byste budoucnost během jediné hodiny." "Nebude mi vadit, když to zabere celé měsíce. Hlavně, ať to vyjde," řekl vážně Dean a podíval se z okna. "Vidíš... tohle je svět, který si pamatuju jen ze svého dětství. Od určité chvíle přišly jen zkáza, smrt... Nechci, aby svět spadl do té díry, ze které není návratu."


Do vesmírného modulu na neznámém místě vkročila tajemná, usmívající se bytost. Bytost, se kterou již Lovci kryptidů měli dostatek nepříjemných setkání. St'eem, původními obyvateli Země nazývaný Indrid Cold nebo též The Grinning Man. Vstoupil do velké, temné haly, a osaměl s ní s ohyzdným, asi 210 centimetrů vysokým, hubeným mimozemšťanem. "Vládce," řekl stále ještě lidským hlasem, a uklonil se asi deset metrů před ním. Vysoký mimozemšťan, vůdce Shai'ri, se zvedl ze svého prozatímního trůnu a přistoupil ke St'eemovi. Ten změnil svou podobu na zástupce zelené, podřadné rasy - teď před vládcem klečel skutečný St'eem. "Vstaň, špíno," řekl Vládce St'eemovi jazykem Shai'ri. "Přináším vše, co jsem mohl zjistit, o lidech, jež nám budou oponovat," zašeptal St'eem. "Tak si hleď toho, ať tyto informace zužitkuješ," odpověděl Vládce.

* - most v Point Pleasantu, který se zřítil v listopadu 2018 ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"
** - Quartermaine se zatím alespoň v červnu 2019, ve 13. kapitole 3. série, "Invaze", stal oficiálním členem Lovců kryptidů. Odznak týmu s sebou stále nosí
*** - Jack Owen vynalezl telepatické zařízení v 10. kapitole 3. série, "Zachtělo se mi telepatie"

Snad se Lovcům kryptidů podaří s Deanovou pomocí zabránit strašlivému osudu, jenž hodlají Shai'ri pro naši planetu a její obyvatele připravit! Nebude to ale tak jednoduché, jak se může zdát... Ještě pořád platí, že brzy se přihodí něco strašného... Pokračování příště!

Obrázek týdne 25. 10. 2019

25. října 2019 v 12:53 | HAAS |  Obrázky týdne
Ace Week pokračuje, a nese se mimojiné i ve fialové barvě. A tak jsem se rozhodl, že tento Obrázek týdne bude patřit ace dinosaurům v barvách alespoň trochu se nesoucích v atmosféře tohoto skvělého týdne!


Popisek k obrázku: Dva majestátní, výrazně zbarvení Sauroposeidoni procházejí lesem na území dnešní Oklahomy před 112 miliony let. Jejich fialové hřbety a výrazné modré hrdelní laloky se možná mohou zdát být jakousi nevýhodou, neboť zvířatům neposkytují dostatečné maskování, ale v případě Sauroposeidonů to vůbec nevadí. Na tyto dva samce, vysoké 18 metrů, si žádný zdejší predátor nedovolí. Z větší výšky se na svět dívají už jen ptakoještěři, ladně prolétající nad jejich hlavami...

Zítra se dočkáte poslední části třetí kapitoly čtvrté série Lovců kryptidů! Další články rozhodně očekávejte i v neděli a pondělí, a to sice díky státnímu svátku a tedy i mému volnu... Nejspíše se budu věnovat některým ze svých projektů, zatím jsem se však nerozhodl, o které půjde... Zatím Vám přeji nádherný víkend...

Akihiko Yukimura a Roger Neill - Ace postavy v Lovcích kryptidů

24. října 2019 v 20:37 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Ace Week je v plném proudu, a já se v jeho rámci rozhodl napsat něco více o dvou ace postavách z Lovců kryptidů - o Akihiku Yukimurovi a Rogeru Neillovi. Proč se zmiňovat o tom, kým vlastně jsou, a jaká je jejich orientace? Reprezentace je velmi důležitá, a přestože tolerance vůči LGBTQ+ komunitě, alespoň doufám, roste, většina lidí ani neví o tajemném písmenu A, které se mezi hlavními iniciálami mnohdy objevuje (LGBTQIA). To totiž kromě "allies" značí asexuály, tedy ace. Většina lidí se s tímto termínem nikdy nesetkala, a proto mu ani nerozumí. Ale i tak nějak se podvědomě ví, že existují lidé, kteří, když to napíši takto obecně, se o rozmnožování nezajímají a nic je k tomu neláká. Určitě jste se setkali s takovými postavami ve fikci, a to nejen na tomto blogu. Čas od času se prostě objeví někdo, kdo se víc zajímá třeba o klonování dinosaurů nebo o počítačové hry, než aby jej zajímalo, jak přispět k lidské populaci. Navíc to neznamená, že by takový člověk neměl zájem o vztahy. Máme koneckonců šest odlišných typů přitažlivosti, není to tak? U ace lidí se nevyskytuje pouze fyzická přitažlivost, zatímco ostatní, jako romantická či estetická, třeba ano, anebo také ne. To už záleží na určitém jedinci... Když se tak nad tím zamyslíte, kolik postav v příbězích na tomto blogu bylo ace? George McCann z Džungle času, Dan Jameson - Správce dinosauřího parku, jeho spolupracovník, velký dobrodruh Oliver Marsh, a teď třeba i Akihiko Yukimura a Roger Neill v Lovcích kryptidů... Nikdy se ani nezmínili o možnosti mít vlastní potomky, prostě se vždy věnovali svým zájmům, a to maximálně...

Letos, jako už několik let za sebou, slavíme mezi 20. a 26. říjnem Ace Week. Je to velká událost, a příležitost oslavit pokrok v toleranci ace komunity, kterou tvoří 1 až 3 % populace této planety (jde tedy o docela velkou menšinu lidí). Nakonec ale přece jen nese to nejdůležitější poselství: každý z nás by měl být tolerován, ať už jsme kýmkoliv. Je úplně normální být ace, gay, hetero, bi... Vždyť i samotná evoluční biologie nám to potvrzuje, tak není důvod, aby se lidé navzájem nesnášeli jen kvůli své identitě.

Přesně to si myslí i Fahad Ghazalli z Lovců kryptidů, vůbec první otevřeně gay postava v mých příbězích, ale rozhodně ne poslední. Lovci kryptidů jsou příběhem s různými LGBTQ+ postavami (na konci 3. série jsme se dokonce v rámci tohoto příběhu "podívali" i na Philadephia Pride, zkráceně Philly Pride). Ovšem tento článek se snad trochu více zaměří na Akihika a Rogera, o kterých bylo v příběhu už mnohokrát naznačeno, že jsou ace (jen to takto nikdy nebylo uvedeno, tedy kromě článku Lovci kryptidů 3: Postavy (1) z 1. července 2019).

Akihiko Yukimura je demiheteroromantický ace. Je to drsňák, kterého v podstatě zajímá jen boj a hledání kryptidů. Kdysi dávno se zamiloval do jisté Japonky, ale ta byla zavražděna, a to nikým jiným, než poskokem nenáviděného Zhou Lena (hlavního nepřítele Lovců kryptidů v 1. sérii; objevil se i v paralelní dimenzi ve 3. sérii). Akihiko už se nikdy jindy o nikoho jiného podobně nezajímal. Kdyby ovšem s někým navázal kontakt, možná by si ho oblíbil... Jinak je Akihiko skvělý spolupracovník a kamarád, koneckonců proto ho Roger s Fahadem, další dva členové "bojové trojky" Lovců kryptidů mají tolik rádi. Jak se ukazuje ve 4. sérii, již právě píši, je to ten typ chlápka, který prostě ve volné chvilce vytáhne plechovku s pivem, napije se, řekne něco rádoby sarkastického, případně, je-li naštvaný, někoho chytne pod krkem... Někdy se dokáže rozzuřit, ale to už je věc jeho osobnosti. Akihiko je rozhodně dobrým člověkem, a když zrovna nepracuje s Lovci kryptidů, prohání se po ulicích Tokia jako maskovaný bojovník se zločinem...

Roger Neill se identifikuje jako aromantický ace. Je to bezproblémový, starší chlapík, vlastně nejstarší člen Lovců kryptidů. V příběhu "Co se takhle jednou přihodilo Rogeru Neillovi při cestě do Guatemaly" z července 2019 jakožto vypravěč uvedl, že strávil značnou část svého života se svým psem, jenž byl jeho nejlepším kamarádem. Nedlouho po jeho smrti se vydal na misi do Číny, byl uvězněn ve sklepě Zhou Lenovy vily, pak přišel Jack Owen, a osvobodil ho... A Roger tak získal nové přátele, zvláště tedy Akihika a Fahada, ale taky Pierra, malého Tatzelwurma, Pauline... Je to rozhodný, odvážný člověk, a pro své přátele by se klidně rozkrájel... Ale nikdy nepocítil touhu s někým chodit či tak něco. Není to samotář, je rád mezi lidmi, ale je prostě single - it's his nature.

Ale s ace postavami se setkáte nejen v příbězích na blozích jednoho nadšence do pravěku a přírody. Co třeba takový Sherlock? Jughead Jones v populárním americkém komiksu pro mládež s názvem Archie? Indická superhrdinka Tremor z DC Comics? Člověk taky nemůže jen tak zapomenout na ten marvelácký komiks, ve kterém se kamarádi Steva Rogerse (Captain America) snažili přesvědčit svého přítele supervojáka, aby si s někým vyšel, a on prostě neměl zájem... Celý tento článek, který nakonec ani tolik nepojednával o Akihikovi a Rogerovi z Lovců kryptidů, jako spíše o aceness, bych zakončil parafrází, až složeninou, závěru coming outu jedné šestnáctileté ace studentky a slov Profesora X v komiksovém filmu X-Men 2: "We're asexual, and we're here to stay."


Připravovaný seriál Prehistoric Planet od BBC a Apple

21. října 2019 v 13:14 | HAAS |  Ostatní zajímavosti
Popularita online poskytovatelů filmů a seriálů jen roste. Od listopadu budou Netflixu konkurovat dva noví velikáni; Disney+ a Apple TV+. A zatímco nám Netflix příští rok přinese animovaný seriál Jurassic World: Camp Cretaceous, Disney+ nás obohatí o nové seriály z MCU (počínaje Falcon and Winter Soldier příští rok), Apple TV+ zřejmě v příštích letech přinese zcela nový dokumentární seriál o pravěku! Zprávy o připravovaném projektu Prehistoric Planet se objevily v médiích už v květnu 2019. Půjde o seriál, který bude s využitím počítačové animace vyprávět příběhy dinosaurů - zdá se, že zhruba podobně, jako populární pseudodokumenty Putování s dinosaury z roku 1999 nebo Planeta dinosaurů z roku 2003! Seriál Prehistoric Planet bude vyroben BBC Natural History Unit, tedy základnou tvorby přírodovědných dokumentů, pro televizi BBC a Apple TV+. Výkonnými producenty nové série budou Mike Gunton, jehož jméno můžete znát z titulků mnoha epických dokumentárních filmů BBC NHU posledních let, jmenovitě například z Planety Země II či Modré planety II, a Jon Favreau, režisér mimořádně úspěšných filmů Iron Man, Iron Man 2, Kniha džunglí nebo Lví král... Je možné, že během produkce se ještě název dokumentu změní (název Prehistoric Planet koneckonců nesla již speciální dětská verze cyků Putování s dinosaury a Putování s pravěkými zvířaty, vysílaná na počátku tohoto století na Discovery), každopádně máme, na co se těšit. Zatím nebylo potvrzeno, kdy se na Prehistoric Planet začne pracovat, jakmile se však stane, rozhodně o tom napíši!


Ace Week 2019

20. října 2019 v 12:33 | HAAS |  Ostatní zajímavosti

Někteří dinosauři byli ace...



Lovci kryptidů 4: Ptej se, ptej se Indrida Colda! (3/4)

19. října 2019 v 15:16 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Lovci kryptidů už vědí, čemu budou muset čelit. Z roku 2039 totiž přicestoval Jackův a Paulinin dosud nenarozený syn, Dean Owen. Informoval tým o strašlivých událostech, ke kterým brzy dojde, a jež nakonec způsobí katastrofu, již přežije jen několik milionů lidí. Deanovým úkolem je zabránit invazi vysoce inteligentního mimozemského druhu Shai'ri, který si za svůj cíl poté, co byla jeho domovská planeta 16,003 zničena explozivním zánikem entity zvané The Father (na konci 3. série Lovců kryptidů), vybral Zemi... Ukázalo se, že tajemné bytosti nazývané Mothman a Indrid Cold, obývající zejména americké město Point Pleasant, jsou ve skutečnosti podřazené mimozemské rasy, jež Shai'ri vysadili na mnoha planetách po celém kosmu, aby jim podávali informace o obyvatelnosti těchto světů... Dean je nyní právoplatným členem Lovců kryptidů, a je odhodlán náš svět zachránit... Předtím však bude muset tým odhalit několik dalších tajemství...

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PTEJ SE, PTEJ SE INDRIDA COLDA! ČÁST TŘETÍ:
Pierre pomalu přistoupil ke dveřím stodoly. Dean se postavil opatrně vedle něj. V ruce měl krátkou pistoli, ozdobenou podivnými rytinami. Pierre na něj kývl. Dean byl ozbrojen, a to bylo dobře. "Vtrhneme dovnitř, a všechny je postřílíme," zašeptal, a Pierre opět pokýval hlavou. Přiložil ruku na kliku. Pauline se postavila za okno a namířila na něj laserovou pistoli. "Všichni naráz," zašeptala. Napětí se stupňovalo. Co asi v té stodole bude? Bude tam opravdu shromážděno deset Mothmanů s Indridem Coldem? Pierre zatnul zuby. Zatáhl za kliku. Dveře byly zamčeny. Zámek zachrastil. "Kruci!!!" zařval Pierre. Akihiko pohotově zámek přesekl svou kovovou tyčí, a Pierre vypálil z laserové pistole střelu nejvyššího stupně. Ve stejnou chvíli tak učinila Pauline, a spolu s Curupirou a Rogerem proskočila oknem dovnitř. Dean osvítil temný vnitřek budovy silným, světle modrým světlem. Byla to scéna jako z hororu. Deset Mothmanů se na ně naráz otočilo. Jejich velké, červené oči byly takřka hypnotizující, a ze zobáků mimozemšťanů, připomínajících obrovské sovy, avšak se savčí srstí, se začaly ozývat uši rvoucí skřeky. Jeden Mothman okamžitě přiletěl ke Curupiře. Ze zobáku mu tekla nechutně páchnoucí zelená tekutina. Roger jej okamžitě odstřelil laserem, a ten Mothmanovi propálil hlavu. "Nenechte se jimi pozvracet! To, co vyvrhují, jsou nestrávené zbytky potravy! Ale kdo ví, kdyby se vám to dostalo třeba do očí, mohli byste třeba i oslepnout!" zakřičel, vzpomínaje na svůj nepříjemný zážitek s Mothmanovými zvratky z minulého roku. "Nejsou to jen nestrávené zbytky potravy," zahulákal Dean, "vyvrhují také toxin, který poleptá kůži! Šijte do to těch potvor!!!" Hned nato odstřelil dalšího Mothmana. Z té krátké pistole vyšla hlučná střela, jež ostatní Mothmany ještě více znepokojila. Pár dalších nebeských zabijáků se snesl na Fahada. Ten padl pod náporem jejich těl na zem. Jednomu stačil prostřelit laserem křídlo, pak mu ale pistole z ruky vypadla, a spáry druhého Mothmana se již blížily k jeho obličeji. Ze zobáku toho prvního navíc začal pomalu téci onen toxin s nestrávenými zbytky potravy. Jeho kapky se na tenkých vlákénkách rychle snášely k Fahadově obličeji. "Nehýbej se, kámo! Dostanu z tebe ty bastardy!" zařval Akihiko a skočil na oba Mothmany. Tomu zraněnému doslova narval kovovou tyč do hlavy, po dalším vyhodil tři šurikeny, jež se zabodly do jeho břicha. Oba třesoucí se mimozemšťané odkráčeli, pokusili se i vzlétnout, ale jejich zranění byla příliš vážná. Smrt je potkala během příštích vteřin. Jen co Akihiko pomohl Fahadovi na nohy, vznesl se ze země další Mothman. Ve spárech nesl Kate, visící hlavou dolů. Pištěla a řvala o pomoc, a Pierre byl z toho celý rozčilený. Navíc se na něj zezadu vrhla další příšera, ale tu zastřelila pro změnu Pauline. Pierre namířil na Mothmana, mířícího k otvoru ve střeše, laserovou pistoli, ale Dean ho chytil za ruku a řekl mu, ať nestřílí. Vytrhl z kapsy v Pierrově obleku vysílací zařízení, a okamžitě s pomocí něj vytvořil takřka neslyšitelnou vlnu. Mothmani ji však zaregistrovali. Všichni, kteří byli ve vzduchu, se okamžitě snesli. Kate se tak konečně dostala zpět na zem. Curupira jí pomohla vstát a rychle s ní odběhla k ostatním členům týmu. "Ty s nimi umíš komunikovat?" zeptal se Pierre překvapeně Deana. "Abych řekl pravdu, tak ne. Ale vím, že vnímají zvuk na určité frekvenci. Podařilo se mi je zhypnotizovat," řekl stejně překvapeným hlasem Deanem, a zachechtal se, "propána, tohle jsem ještě v životě neudělal. Opravdu se dají ovládat! A jak lehce!" Nebylo již nutné ostatní Mothmany postřílet. Nepředstavovali žádné nebezpečí. Dokud z vysílacího přístroje proudily tyto vlny, neodvážili se Mothmani jediného skřeku. "Něco tady ale nehraje," řekl Dean a opět osvítil celou místnost světlicí, "není tu St'eem." "Indrid Cold? Že by utekl? Nebo se proměnil v něco malého a nenápadného, a utekl?" promluvila Pauline. "Ne," řekl Dean vážně a rozhodně, tak jak to dělával Jack, když byl dobrým vůdcem týmu. Dean vyrazil ze stodoly druhými dveřmi, které vedly k malému umělému rybníčku. A přímo před ním se po zemi plazil skučící chlapík v černém obleku. Dean zalapal po dechu. Spatřil dýku v jeho zádech. Když k němu přišel, otočil na něj chlapík svůj obličej, zdobený nezaměnitelným, neemocionálním, nepřirozeným úsměvem. Zmrzačený Indrid Cold.

Dean se vší opatrností vytáhl dýku z jeho zad. Z Coldova hrdla při tom vyšel bolestný řev. Dean se otočil na Pierra a Pauline. "Ty Mothmany sem nepřivolal St'eem," řekl tajemně. "Samozřejmě, že ne," řekl nepřirozeně veselým hlasem Indrid Cold a posadil se, "přes hodinu se tady plazím s dýkou v zádech, a proklínám toho darebáka, který mi tohle udělal." "A to byl kdo?" zeptala se Kentová. Náhle se dýka vytratila z Deanovy ruky. Prostě se vypařila! A hned nato začali Mothmani ve stodole opět krákat, skřekat a řvát. "Byla to past," řekl Dean, "někdo sem ty Mothmany přilákal s vědomím toho, že je budeme následovat. A oni nás pak měli zlikvidovat v té budově!" "Byl to on," pokývala hlavou Kentová, "určitě to byl on." Z budovy vyletěli všichni přeživší Mothmani, a opět na tým zaútočili. Dříve, než si to uvědomila, měla Amanda Lyonsová na ruce pořádnou stopu po drápnutí. Kentová schytala nepříjemnou ránu křídlem do hlavy. Kate jen tak tak uskočila toxickému plivanci, který mířil přímo na její hlavu. Pak ovšem Mothmany Indrid Cold telepaticky zastavil. Všichni naráz odletěli, míříce k hustým lesům na okraji Point Pleasantu. Prohlédl si udýchané Lovce kryptidů, a kulhajíce se dal pomalu na odchod. Akihiko k němu však přiskočil, popadl ho za límec a natlačil ke stěně stodoly. "Nikam neutíkej, smíšku," zasyčel mu do obličeje. "Co se tady stalo? Mluv," řekl nepříliš agresivně, ale i tak hrozivě Dean. "Sledoval mě celé dny. Zjistil, jak napodobit můj hlas! Zjistil, jak s jeho pomocí ovládat mé... mé..." vyjekl Indrid Cold, aniž by ztratil svůj děsivý úsměšek. "Quartermaine," řekla Kentová, "dalo se to čekat. Neměli jsme mu ten Briddimský drahokam nechávat!*" "Co myslíš, že je schopný teď udělat?" zeptala se jí Amanda. "Může udělat cokoliv. Quartermaine něco chystá. Podal nám informace o Mothmanech a Indridu Coldovi nejspíš jenom proto, aby nás sem nalákal... A viděli jste tohle. Myslel si, že se neubráníme, a že nás dostane... Jestli má kontrolu nad těmi bestiemi..." odpověděla Kentová. "Co s tímhle vtipálkem?" zeptal se Akihiko a zatřásl s Coldem, jako by byl hadrovou panenkou. "Normálně bych St'eema zabil, vím, co jsou zač. Ale možná by mohl hodit," odpověděl Dean, "takže bych mu teď ošetřil tu ošklivou ránu v zádech." "Jak vůbec takové zranění přežil? Proč se vůbec nechal napadnout Quartermainem?" zeptal se Pierre. "St'eemové mají tuhý kořínek," odvětil Dean, "a proč se nechal napadnout? Protože tomu člověku, který si na něj počíhal, zřejmě nerozuměl." Pak se na s vážností ostatní zadíval: "Koneckonců, kdo z vás kdy rozuměl šílenci, který disponuje nejsilnějším artefaktem na celé planetě?"



Zatímco Lovci kryptidů sledovali letoun Cryptid Swift, řízený autopilotem, jak přistával na okraji rybníčku, pochodoval Quartermaine nočními ulicemi Point Pleasantu a sám se pro sebe usmíval. Když náhodou narazil na nějakého člověka, vynášejícího ještě po setmění z bytu odpadky, otočil se na svůj stín a začal si s ním povídat. Moc si užíval ty podivné pohledy, které mu pak lidé dávali. "To je ale legrace, co, Jakeu? To je ale sranda! Ty jo, je to prostě skvělý!" řval přes ulici před starou babičkou, která zrovna vykoukla z okna. "Mladíku, co to tam děláte? Buďte zticha!" zařvala babička. Quartermaine se užitím Briddimského drahokamu zneviditelnil. Stařenka vyhlížela ven z okna, a nevěřila vlastním očím. Snad se jí to zdálo? Snad ten podivný muž nebyl skutečný? Najednou se před oknem objevila hlava Mothmana; obrovské, červené oči se střetly s jejími poděšenými, unavenými očky. Následoval výkřik, a stará paní dopadla hlučně na zem. Byla v bezvědomí. Mothmanova hlava se změnila v Quartermaineovu, ozářenou modrým drahokamem. "Infarktík, Jakeu? Bumky bum, paní asi popraskaly cévy ve spáncích! Uch! Ty jo, to bych nechtěl. To bych nechtě-e-e-e-e-él!" Nato se zase zneviditelnil, a ztratil se v temných uličkách...

Indrid Cold byl po ošetření upoután k lůžku v Cryptid Swiftu. Stále byl však plně při vědomí, a pozoroval Lovce kryptidů. "Archibald Quartermaine dokáže být dosti nevypočitatelný. V budoucnu mi o něm budeš hodně vyprávět," řekl Dean Pierrovi, a vlastně i ostatním, "ale pokud vím, vytratí se úplně bez varování, bez jediné stopy. Nevím, jak velkou roli má v tom, co se jednoho dne stane, ovšem pokud si zahrává s mimozemskými bytostmi, spjatými s Shai'ri, pak dostává do nebezpečí nejen sám sebe, ale celou naši planetu. Měli bychom ho zastavit." "Je to psychouš. Já to vždycky věděl," řekl Akihiko a napil se z plechovky piva. "To je docela trefné označení," reagovala na to Kentová. "Pokud je Point Pleasant takovou miniaturní, nevinnou verzí Gothamu, pak Quartermaine je Joker," řekla Amanda. Kentová zakývala hlavou. "Na mě spíše jako Joker působí on," poznamenal Fahad a ukázal na Colda. Když tak Lovce kryptidů sledoval, pořád se usmíval, ještě bláznivěji, než předtím. "Jak dlouho se tu mohl zdržovat? Kdy Shai'ri vysadili na Zemi M'qxe a St'eemy?" zeptala se Pauline svého syna. "To nikdo neví," odpověděl Dean. "Ale možná tu byl už dlouho," řekl náhle Roger. Něco důležitého si uvědomil, a plně to vycházelo z jeho hlasu. "Pauline, vzpomínáš si na Rodericka?** Toho psychopatického vraha, který se nakonec uškrtil v psychiatrické léčebně?" vyhrkl. "No jistě," odpověděla stejně vzrušeně Pauline, "Mothmanovy oči na stěně jeho pokoje... To byla záhada, kterou jsme nemohli vyřešit..." Pak se všichni podívali na Colda. "Tys ho znal! Ty jsi znal Rodericka, že je to tak? Věděl o Mothmanovi!" řekla Pauline, když si skrčila k lůžku a zahleděla se Coldovi do očí. Otočila se na Kate, sedící za kniplem: "Kate, najdi v počítači informace vložené na disk Jackem v listopadu 2018. Potřebujeme znát přesnou lokaci jedné psychiatrické léčebny."


Psychiatrická léčebna v Point Pleasantu byla uzavřena v červenci 2019. Ještě před jejím uzavření a následném přemístění pacientů do jiného města se objevila spousta zpráv o pozorování Mothmana. Do opuštěné, ale stále spravené a docela čisté budovy, vešli Lovci kryptidů spolu se spoutaným Indridem Coldem. Nalezli Roderickův pokoj, a vstoupili do něj. "Co je tohle?" zeptala se Pauline Colda, když ho dovedla k jasnému znaku, který před téměř rokem Roderick nakreslil. Dvě kolečka a soví zobák mezi nimi; Mothman. Nebo to snad bylo něco víc? "Řekl jsem tomu mladíkovi mnohé," odpověděl sladkým hlasem Indrid Cold, "potkal jsem ho kdysi na ulici. Bodal si do ruky injekci. Slíbil jsem mu, že mu dám za nějaké peníze více takových injekcí. A pak jsem si začal hrát s jeho myslí. Byl nějak slabý, slabší než většina lidí." "No jistě, protože byl mentálně nemocný! Zavraždil Levina***, aniž by věděl, proč!" reagoval na to Roger. "Přiměl jsem ho k tomu já," řekl opět sladce Cold, "potřeboval jsem zjistit, jak moc jsou lidé silní. Jakou mají vůli. Zda se dají ovládat. Ale přišel jsem na to, že ovládat se dají jen nestabilní jedinci." "Proboha," vydechl Dean, a přistoupil ke zdi, prohlížeje si znak. "Tohle není Mothman," pousmál se nevěřícně, "tohle mají být planety 16,003 a 16,004, a ten soví zobák - to je vesmírná loď. Roderick tu zakreslil dvě ve vaší době neznámé planety, a jaksi naznačil, co se stalo později v červnu 2019, když můj otec, Jack Owen, zničil The Fathera." "Ano. Dvě planety, později zničené, a vesmírná loď mých vládců, Shai'ri. Již se blíží k Zemi," řekl pomalu Indrid Cold. A v tu chvíli se pousmál ještě více. Zvedla se mu obočí; v obličeji se mu vyrýsoval klasický jokerovský úsměv. "Roderick věděl, co se stane?!" zeptala se Pauline. "Všechno jsem mu řekl. Příchod Shai'ri je nevyhnutelný," zasmál se Cold. Přesně to přece řekl i Dean! "Roderick se zbláznil z toho, co jsi mu udělal ty! Neštěstí mu do života přinesl Indrid Cold! Zabil se kvůli tobě!!!" zařval Roger a chytil Colda pod krkem. "Navštívili jsme ho s mými kolegy tady v léčebně," řekl Cold, kolegy samozřejmě myslel Mothmany, "v případě, že by mu někdo věřil - třeba obávaní Lovci kryptidů nebo jejich následovníci, kteří by se chtěli dozvědět víc o příchodu Shai'ri - bylo lepší ho donutit k sebevraždě." Pak natáhl k Rogerovi ruce. "Nevím, co vám o smrti té nemocné trosky řekli jiní lidé," usmíval se Cold, "ale on se neuškrtil sám. To tyto ruce ho zabily." Akihiko přiložil Coldovi k obličeji šuriken, a škrábl ho jím do čela. "Sice jsem se s tím borcem Roderickem nesetkal****, ale takové zacházení s lidmi se nelíbí," zasyčel. "Nebuďte naštvaní," řekl sladce Cold, "asi teď budete mít jiné problémy. I když mě zabijete, nad M'qxy má bohužel kontrolu někdo jiný... Ten váš prohnilec... A pak... Hehehehe, pak přijde ON. Vládce. Už je na cestě. Vše mu promítám do jeho mysli." Dean uhodil Colda do obličeje, a ten padl na zem.

"Shai'ri nejde zastavit," zasmál se Cold.


Nato se změnil ve vysokého, zeleného netvora se špičatými zuby, dlouhými, hubenými předními končetinami pouze s třemi prsty, a nadměrně velkou mozkovnou, a pak se ztratil. Oknem proletěl bzučící komár - další podoba Indrida Colda, metamorfa, jak se potvrdilo - a zmizel v temné noci.

Hned poté se všem Lovcům kryptidů samy od sebe zapnuly vysílačky. Byly jimi promítány všelijaké hrůzostrašné zvuky, pištění, skřeky, řev, jakési kašlání... A z dolních pater bývalé psychiatrické léčebny se začalo ozývat bušení. Doprovázelo ho podobné skučení a pištění, jako to, jež se ozývalo z vysílaček. "A do Prčic," řekl Pierre. Zamknul dveře místnosti. "Něco se sem blíží," řekla nervózně Pauline.

* - Kentová a Lyonsová se rozhodly Quartermaineovi Briddimský drahokam ponechat na konci 13. kapitoly 3. série, "Invaze"
** - Roderick, psychicky nemocný mladík z Point Pleasantu, se kterým se část týmu Lovců kryptidů setkala ve 4. kapitole 3. série, "Nestvůra z Point Pleasant"
*** - Levine byl Roderickovou obětí, viz "Nestvůra z Point Pleasant"
**** - Akihiko se s Roderickem nemohl setkat, neboť byli v té době Lovci kryptidů rozděleni, a zatímco jeden tým přebýval v originální dimenzi, nyní jediné existující, ten druhý žil po několik měsíců v dimenzi paralelní, vytvořené již zmíněnou entitou později známé jako The Father

Co má Quartermaine v plánu? Je schopen s pomocí Mothmanů, které se naučil ovládat, provést nějakou špinavost? Co ještě provede St'eem, Indrid Cold? A co se na Lovce kryptidů žene v bývalé psychiatrické léčebně? Naplní se osud Coldových předpovědí, které před téměř rokem sdělil Roderickovi? Pokračování příště...

Obrázek týdne 18. 10. 2019

18. října 2019 v 13:27 | HAAS |  Obrázky týdne
Je to neuvěřitelné, ale jsme již v druhé polovině října... Dnes jsem myslel zvláště na psovité šelmy, a také proto jsem se rozhodl prohledat internet s cílem nalézt pěkný obrázek nějakého toho pravěkého psovitého, a logicky mne jako první napadl proslulý pravlk... Našel jsem tento obrázek, který se mi moc líbí...


Popisek k obrázku: Dva pravlci druhu Canis dirus vystopovali starého a nemocného zástupce pozoruhodného druhu pravěkého pekari Platygonus compressus. I když je kořist vybavena masivními ostrými zuby, kterými se může bránit, je její osud zpečetěn. Pravlci ji budou štvát tak dlouho, než vysílením padne. Scéna se odehrává v americkém státě Indiana v období pleistocénu.

V sobotu se dočkáte další části Lovců kryptidů (k nimž se nově připojil Dean Owen), nedělní program zatím nemám promyšlený... Také jste si možná již všimli, že tento týden jsem nepsal články každý den. Mám zkrátka moc práce, a nevím, kolik času budu mít v průběhu pracovního týdne do budoucna. I tak mohu slíbit, že se psaní na blog budu věnovat přinejmenším v pátek, sobotu a v neděli, tzn. Obrázky týdne a Lovci kryptidů sem rozhodně budou přibývat, stejně jako další části projektu Extrémně jedovatí a popisky prehistorických tvorů. Budu-li však mít čas napsat krátký článek i během týdne, nebudu zahálet a pustím se do něj...