close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lovci kryptidů 4: Planeta v plamenech (2/3)

12. července 2020 v 13:51 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Útok Shai'ri si vybírá svou daň. Po celé planetě hynou lidé i další původní obyvatelé této planety. Pralesy hoří, budovy padají, Země je pustošena... Lovci kryptidů se o událostech ve zbytku světa dozvídají díky televizi a rozhlasu ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny, jež se stala jejich novým útočištěm. Než se rozhodnou, jaký další krok podniknout při pokusu zabránit strašlivé budoucnosti, jež naši planetu čeká, nezbývá jim, než být trýzněni dalšími a dalšími příšernými zprávami plnými smrti, smutku a bezmoci... V minulé části se dozvěděli o tom, co se právě děje v Point Pleasantu, jak invaze Shai'ri zasáhla monstra z Aricy v nejsušší poušti světa, a že velká část japonského hlavního města Tokia byla zničena. Co dalšího se však ve světě odehrává?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST DRUHÁ:
Odbila jedenáctá hodina. Ze starých anglických hodin vyšlo hlasité "Ding!", a Thiago Raminez vstoupil do Velázquezovy odpočinkové místnosti s šálkem horkého čaje. Alessandro seděl na gauči, odpočíval na něm po několika hodinách práce v přízemní laboratoři, kde pomáhal Larrymu Brickellovi s prací na stroji času. Pohodlně usazen na měkkém podkladě, poděkoval Thiagovi za voňavý bylinný čaj, a zapnul televizi. U okna seděla Sloane, a na mobilním telefonu si četla zprávy na internetu. S dlouhým načítáním, způsobeným pomalým internetem, měla velkou trpělivost, a po vybrání nové zprávy vždy hleděla ven z okna na rozpálený písek na nádvoří. Občas se na něm usadilo několik malých pěvců, a hledalo na něm potravu. Sloane se bavila sledováním těch roztomilých pernatých kuliček, jak po horkém písku rychle hopkaly, a roztahovaly křidélka. Alessandro se plně soustředil na zpravodajskou relaci. Z velkého množství kanálů si tentokrát vybral BBC News, popíjel čaj, a sledoval reportáže plné explozí a křiku obětí. Náhle se ozvalo zaklepání. "Dále," řekl Alessandro, a položil šálek na stůl. Do místnosti vstoupili Harold Mayson a Buchanan Johnson. "Pane premiére," řekl překvapeně Alessandro a zvedl se z gauče. "Promiňte, chtěli jsme za vámi zajít," řekl Mayson. "To je v pořádku, tato místnost není jen má. Je to odpočinkový pokoj pro všechny. Jen se usaďte, jen se usaďte!" řekl se svým silným španělským přízvukem Alessandro, a nabídl oběma mužům dvě velká pohodlná křesla kousíček od gauče. "Víte, nudíme se tady," řekl Mayson, a zarazil se. To, co řekl, mu náhle přišlo zvláštní. Posadil se a natáhl si nohy. Z děravých ponožek mu vylezly palce. Alessandro mírně pokrčil čelo. "Ehm... chcete čaj?" zeptal se Alessandro. "Já bych si nějaký dal," prohodil Johnson, "tea, earl grey, hot." Alessandro zakýval hlavou, a luskl na Thiaga, který vstoupil do místnosti, překvapen nenadálými hosty. "To je ze Star Treku, víte," zachechtal se Johnson. "Nechtěl jsem říct, že se tu nudím," vyhrkl Mayson, "nechci vás urazit, to ne. Ale víte, chybí mi starý život. Připadám si jako vyděděnec. Jestli víte, jak to myslím... z premiéra je náhle uprchlík před mimozemšťany." V televizi se objevila nejnovější reportáž, pojednávající o dění ve Velké Británii. "Podívejte, pane premiére, tady je něco o vaší zemi," řekl Alessandro. "Britská královna Alžběta II. vydala zvláštní prohlášení," řekl reportér, "hovoří v něm o jednotě a odvaze Británie, a slibuje v něm, že se všichni dočkáme světlejších dnů." Pak následovalo samotné prohlášení královny: "Poprvé po pětasedmdesáti letech čelí Spojené království, a vůbec celý svět, ničivému nepříteli, který se nehodlá zastavit před ničím. Mnozí obyvatelé naší země považují nedávný pád Big Benu* za symbol počátku nové, temné éry. Považují jej za prohru. Chci vás však ujistit, že Spojené království se své svobody nikdy nevzdá. I když v televizi vyskakují podivní mužíčci s colgate úsměvem, a říkají, že se musíme podvolit Shai'ri. Já říkám, že Spojené království se mimozemšťanům nikdy nepodá. Neutečeme z boje. Slibuji vám, že světlejší dny přijdou, a naše životy budou lepší a radostnější, než dnes." "Neutečeme z boje... To je provokace," řekl otráveně Mayson, a napil se čaje, který jemu a jeho asistentovi Thiago podal. Pak zakašlal. "Je to horké," zachraptěl. "Tea, earl grey," řekl se zlomyslným úsměvem Johnson, a pak zdůraznil poslední slovo, "hot." "Štveš mě, Buchanane. Kdybych mohl, propustil bych tě," naštval se Mayson. V televizi se dále objevily nejnovější záběry z Londýna. Buckinghamský palác, v němž se královna se svými ochránci skrývala, byl obklopen skupinou robotů X-77. Když se k paláci přiblížil vysokorychlostní letoun Shai'ri, dva roboti okamžitě vystřelili do vzduchu, a z pušek umístěných na rukou po něm začali pálit. Poničený letoun však stále mířil k paláci. "Propána, to ne," vyhrkl Mayson, a vstal. Zakryl si ústa zděšením. Jeden z robotů však mimozemské plavidlo dohnal, a ve vzduchu jej oběma rukama narazil tak, že se letoun odchýlil od své původní dráhy, a dopadl asi deset metrů před vstup od paláce. Druhý robot před ním přistál, vytáhl z plavidla vojáka Shai'ri, jenž ho řídil, a zmáčkl mu hlavu. Nehybné tělo pak zahodil na trávník. Následně se oba roboti dali do odnášení letounu. "Královna mohla být ohrožena," vyhrkl Mayson. "Nebojte, pane premiére, toto nebyl přímý přenos. Bylo to předem natočené," poznamenal Alessandro. "I tak je to příšerné," odpověděl Mayson, a znovu se posadil do křesla, "a já si trochu vyčítám, že jsem Británii opustil. Utekl jsem jako zajíc pronásledovaný liškou." Johnson se rozesmál. "Ticho, ty slamáku," křikl na něj Mayson. "Slamáku? Zajíc? Slimák," zašeptal si pro sebe Johnson. "Vidíte, začínáme z toho bláznit. Všichni," řekl Velázquezovi Mayson, a konečně si usrkl čaje, který již trochu zchladl. Alessandro se musel pousmát. Připadalo mu, že britský premiér a jeho asistent se chovají jako děti ve školce, ale nehodlal tento pocit vyložit slovy. V odpočinkové místnosti možná nepanovala úplně vážná atmosféra, ale zprávy, jež se vysílaly v televizi, byly strašné. Dle moderátorových slov ve Velké Británii zemřely od začátku invaze více než čtyři miliony lidí. Záběry z nemocnice v Surrey, jež byla plná obětí s ustřelenými končetinami či těžkými popáleninami na obličeji, nakonec vyděsily i poměrně rozdováděného Johnsona. "Víte, pane Velázquezi, neměl jsem vám říkat, že se cítím znuděně. Ne. Jsem rád, že jsem v pořádku, v bezpečí," pronesl při sledování těchto záběrů Mayson. "Já také," řekl zcela vážně Johnson.


Na východním okraji Talinnu vládlo ticho. Na zaprášené silnici, vedoucí dříve nablýskanou, moderní čtvrtí, se válely mrtvoly lidí a mimozemšťanů v zaschlé směsi červené a zelené krve. Před vysokým panelovým domem ležela zničená vojenská helikoptéra s uťatou vrtulí. Kolem ní se válely mrtvoly lidí, kteří ještě před několika dny žili v tomto a ostatních domech pokojný život. Pád vojenské helikoptéry, která čtvrť bránila před vesmírnou lodí Shai'ri, zabil matku s dítětem. Zatímco vrtulník spadl na ženu samotnou, její dítě, vypadlé z náručí, se zabilo pádem na hlavu. S jeho tělíčkem nikdo od toho hrozného incidentu nepohnul. Pro ty, kteří v budově žili, bylo každé vyhlédnutí z okna otřesným zážitkem. Do tohoto panelového domu se před nedávnem nastěhovala dvojice bývalých zločinců, kteří si slíbili, že své životy zcela osvobodí od násilné minulosti**. V malém bytě zde žili Sam Weber a Nastasya Savinna. Po návratu z Kolumbie se zabydleli v Samově rodném Estonsku. Nastasya začala pracovat jako uklízečka v nedaleké základní škole, kdežto Sam trávil většinu dne doplňováním zboží v supermarketu, vzdáleném asi dva kilometry od této čtvrti. Ale přílet Shai'ri jejich životy úplně proměnil. Od té doby, co mimozemšťané začali v Talinnu působit spoušť, neopustili Sam a Nastasya svůj byt. Ovládl je strach. Pokaždé, když vyhlédli z okna, a spatřili těla mrtvých, včetně malého dítěte, před budovou, zmocňoval se jich pocit hrůzy. Zásob potravin jim však ubývalo. Sam se nakonec rozhodl vtrhnout do malé samoobsluhy na druhém konci ulice, a ukrást z ní nějaké jídlo. "Ne delay etogo, Sam. Tebya ub'yut," řekla mu Nastasya, když se chystal opustit byt. "Nebudu venku dlouho," řekl jí, a ukázal jí rukojeť staré pistole, zasunuté v kapse, "ať si mě ty potvory zkusí dostat. Prostřílím jim hlavy." "Sam, ty ne takoy sil'nyy, kak ran'she," namítla Nastasya. "Jo, to nejsem. Teď už je možný mě zabít. A víš co? Je mi to jedno. Jestli nedonesu nějaké jídlo, nepřežijeme," odpověděl Sam, a zabouchl za sebou dveře. Nastasya byla otřesena. Když v bytě osaměla, začala se celá chvět. Takové pocity by se jí nikdy dříve nezmocňovaly, ale její život se příliš změnil. Apokalypsa, která nastala, v ní probudila staré vzpomínky, vnesla do jejího života stará traumata, a stejně jako všem ostatním v mimozemšťany poničeném Talinnu, v ní vyvolala velký strach z budoucnosti. Sam na tom nebyl o moc lépe, ale snažil se udržet si čistou mysl, a když procházel ulicemi plnými mrtvol, neustále si opakoval, že musí tuto drobnou misi přežít. Před samoobsluhou ho čekalo překvapení. Ležel u ní zraněný starý muž. Těžce krvácel. "Vana mees! Mis sinuga juhtus?!" vyhrkl, a přiběhl k němu. Muž otevřel oči. "Nad tulistasid mind," řekl bolestivě, a zakryl si těžce krvácející rameno. "Kes?!" zeptal se ho poměrně agresivně Sam, ač měl o muže starost. "Need värdjad seal," odpověděl stařec, a třesoucí se rukou ukázal na cosi za Samem. Sam okamžitě vytasil pistoli, prudce se otočil, a začal z ní naslepo pálit. Zasáhl jednoho ze čtyř Shai'ri, jež se náhle vynořili zpoza rohů takřka zdemolovaných domů. Okamžitě po něm začali střílet ze svých trubicovitých pušek. Jedna střela zasáhla zraněného muže, a propálila mu břicho. "Mul on nii kahju, vanamees," řekl nahlas Sam, když pohlédl na umírajícího muže, kroutícího se ve strašných bolestech. Podařilo se mu střelit do hlavy dalšího mimozemšťana, nato proskočil prázdným oknem samoobsluhy, a skočil za pult. Zbylí dva Shai'ri k obchodu ihned přiběhli, Sam pak za pultem na jednoho zamířil, a dvěma kulkami mu prostřelil krk. Poslední z vojáků po Samovi vystřelil. Svítivá střela poničila celý pult. Sam zůstal sedět za ním, a čekal. Když se mimozemšťan dostatečně přiblížil, vlastníma rukama se na něj vrhl, a začal ho mlátit do hlavy. Kdyby byl míval Ngoyovu sílu, už by svého protivníka dávno zabil, ale jako obyčejný člověk na něj sotva stačil. Mimozemšťan měl v tenkých ručičkách překvapivou sílu. Sam ho tedy začal škrtit, a tiskl mu krk tak dlouho, dokud se nepřesvědčil, že protivník zahynul. "Tohle je hnusný. Nenávidím, když tohle musím dělat," zašeptal si pro sebe Sam, zvedl svou pistoli ze země, popadl do ruky zaprášený nákupní košík, hodil do něj několik sáčků s těstovinami a uzeninami, dost alespoň na týden, a klidil se odtamtud. Nastasya brečela, když jí doma vyložil, co se přihodilo, a že mimozemští vojáci rozhodně slídili v jejich čtvrti. "Pochemu my ne mozhem byť schastlivy?" řekla mu Nastasya, když se trochu uklidnila. Sam se vztekem a smutkem zároveň zakýval hlavou. Takto si šťastný život rozhodně nepředstavoval.


Se zprávami o dění v pobaltských zemích se na internetu několikrát setkala Sloane, a mnohé z nich ji naprosto vyděsily. Zatímco však v odpočinkové místnosti Alessandro sledoval televizi, přečetla si Sloane zprávu o chaosu, který na severní Sumatře působili vyděšení Ahoolové***, obrovití kaloni jinak žijící i na několika dalších velkých ostrovech jihovýchodní Asie. U oběda v jídelní místnosti, při němž jako vždy vojáci z Black Butterfly C14 hlučili a řehtali se, sdělila něco z toho, co se dozvěděla, znakovou řečí svému adoptivnímu otci a Thiagovi. Pierre seděl u stejného stolu, a zeptal se, o čem konkrétně se s nimi Sloane bavila. "Velcí netopýři na severu Sumatry prý působí rozruch v tamních vesnicích. Vesmírné lodě prý přistávají v džungli, a vytlačují Ahooly z jejich domovů," odpověděl Velázquez. "Podobně jako monstra z Aricy, jsou tedy i oni nuceni se střetnout s lidmi," řekl na to Pierre. "Přesně tak. Ahoolové nejsou tak nebezpeční. Ale jsou obrovští. Představte si, že vám takový dezorientovaný megakaloň narazí do střechy," řekl Alessandro. "Nejsou nebezpeční, pravda. Ale jak to víte? My se s nimi kdysi setkali, ale vy...?" pronesl Pierre. "Před několika lety jsem je v Indonésii hledal, a vyfotografoval jejich hnízdo. Pak mě od něj jeden z Ahoolů zahnal," odpověděl Velázquez. "Vážně? S kolika kryptidy jste se vy vlastně setkal?" vyhrkl překvapeně Pierre. "Pan Velázquez toho ví o kryptidech hodně," vložil se do jejich rozhovoru Roger, až dosud si povídající s Fahadem a Akihikem. "Velmi zajímavé," usmál se Pierre. Velká hejna Ahoolů byla v důsledku invaze Shai'ri na severní Sumatře nucena se stáhnout ze své pralesní domoviny, a potravu i hřady si musela začít hledat na okraji civilizace. Menší jedinci se začali zabydlovat ve velkých budovách vesnic či okrajů měst, a děsili místní obyvatele. V jednom případě se jim pak postavil dvacetiletý mladík. Naivně se myslel, že Ahooly odežene, jeho odvážný výkon však skončil tragicky. Holí začal mladé Ahooly, odpočívající na půdě, mlátit po zádech. Zvířata tedy budovu opustila. Chlapík za necelých pět minut vyšel ven, a za ramena jej rázem popadl mnohem větší Ahool, jeden z dospělců hřadujících na kraji lesa. Vynesl násilníka do výšky třiceti metrů nad zemí, a pak jej pustil. Většina členů mladíkovy rodiny se zhroutila, když později jeho deformované tělo spatřila ležet před domem. Jakýsi starý muž pak před všemi obyvateli vesnice prohlásil Ahooly za démony, které je nutné zničit. Dokonce řekl, že "Ahoolové jsou horší, než podivní vrásčití tvorové, kteří přiletěli z nebes". Protože měl Pierre o dění na Sumatře zájem, ukázala mu při obědě Sloane onu zprávu na internetu. "Tak to je ale fakt skvělé. Jako kdyby za to ti Ahoolové mohli..." řekl Pierre, když zprávu dočetl. "Kdo ví, ke kolika podobným incidentům ještě ve světě dochází," dodal Velázquez.

* - Big Ben padl v kapitole "Příchod Shai'ri" z března a dubna 2020
** - Sam a Nastasya byli z ostrova Gorgona, na němž skončili na konci spin-off příběhu The Cursed Runaways, odvezeni Pierrem Leroyem v kapitole "Ztracené zítřky" z února 2020
*** - s Ahooly na severu Sumatry se Lovci kryptidů setkali ve 3. sérii, v kapitole "Hnízdo smrti"

Co dalšího se ve světě odehrává? Jaké hrůzy ještě naši planetu čekají? Pokračování příště!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama