close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lovci kryptidů 4: Planeta v plamenech (3/3)

15. července 2020 v 17:03 | HAAS |  Příběhy na vyprávění
Svět se mění. Hromadná invaze Shai'ri jej navždy poznamenala. Lidé, kryptidi, všichni živí tvorové na Zemi jsou v ohrožení. Zatímco za sebou Shai'ri po celé planetě zanechávají spoušť, skrývají se Lovci kryptidů ve Velázquezově tvrzi na pobřeží Argentiny, odkud se o strašlivých událostech ve zbytku světa dozvídají z televize, rozhlasu nebo ze zpráv na internetu... V první části epizody Planeta v plamenech jsme se dozvěděli, co se právě děje v Point Pleasantu, co se během invaze mimozemšťanů přihodilo monstrům z Aricy, přežívajícím dromeosauridům z pouště Atacama v Chile, a že se Akihikovi dávní nepřátelé, včetně Amana, mimozemšťanům postavili v poničeném Tokiu. Ve druhé části jsme se zase dozvěděli o tom, k čemu dochází ve Velké Británii, jak se britská královna snaží občany své země ujistit, že navzdory všem hrůzám bude vše nakonec v pořádku, byl nám představen příběh Sama Webera a Nastasye Savinny, kteří bojují o přežití ve zdevastovaném Talinnu, a Lovci kryptidů se dočetli i o Ahoolech vytlačených ze své pralesní domoviny na Sumatře... Co dalšího se však ve světě děje?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: PLANETA V PLAMENECH, ČÁST TŘETÍ:
Ulicemi australského Perthu hbitě prolétali Nietovi roboti. Ze střelných zbraní na rukou pálili po jednotkách vojáků Shai'ri, pochodujících po asfaltu zašpiněném lidskou krví. Kdyby se sem bývali dostali před dvěma lety, sami by roboti X-77 město zpustošili. Poté, co Nieto prohrál bitvu v Granadě, k tomu málem došlo*. Teď pro Perth představovali jedinou spásu. Poranění lidé, choulící se za rohy otřískaných budov, na ně hleděli s úctou, respektem, a až bláznivým obdivem. Jedna starší paní, která byla zřejmě na dálku zraněna výstřelem z trubicovité pušky mimozemského vojáka, se plazila ke dveřím bytového domu. V lýtku měla ošklivou, těžce krvácející ránu. Shai'ri, který jí takto ublížil, se k ní rychle blížil, a tentokrát jí mířil na hlavu. Pronesl jakási slova ve svém jazyce, a přestože jeho oběť mu nerozuměla, příšerně se jeho rychlého příchodu vylekala. Mimozemšťan se již chystal ze zbraně vystřelit, a ukončit život ženy, která si Perth pamatovala ještě z doby, kdy po něm jezdily staré, dávno zapomenuté tramvaje. A pak náhle bylo hubené tělíčko agresora prostříleno skrz na skrz. Z druhého konce ulice přiletěl k oběti robot X-77, opatrně přistál na zemi, a natáhl ke zraněné noze staré paní svou ruku. Z otvoru v ní pak vyšel mrazící plyn, jímž robot ránu ošetřil. Pak se zase sebral, a odletěl bojovat do vedlejší ulice. Ke svému překvapení žena zjistila, že již mohla ke dveřím domu alespoň dokulhat, a nikoliv se k nim plazit. "Všechna sláva panu Nietovi," zašeptala si pro sebe. Dění v ulicích Perthu se zděšením sledoval z okna své laboratoře i Luke Wright, velký australský biolog a jeden z předních světových odborníků na kryptidy**. Když invaze Shai'ri v Perthu započala, pracoval zrovna na výzkumu trusu jakéhosi neznámého australského živočicha. Z bezpečnostních důvodů nemohl laboratoř opustit. Čím větší spoušť však mimozemští kolonizátoři tam venku působili, tím méně bezpečněji se tu cítil. Své práce už nechal, a začal se smiřovat s nevyhnutelným. První dna dny po začátku té hrůzy plánoval útěk z Perthu, nakonec toho však nechal. Jen v hloubi své mysli doufal, že Nietovi roboti útok mimozemšťanů ve městě odvrátí. Jenže když za oknem sledoval pád Brookfield Place, nejvyšší budovy Perthu, do níž narazila obrovská vesmírná loď; když dalekohledem sledoval, jak z oken mrakodrapu na poslední chvíli vyskakovaly zoufalé oběti, všechna naděje na záchranu ho opouštěla. Poškrabal se po pleši, sundal si brýle, a rukou si zakryl oči. "Tohle nemůže být pravda. Musí to být nějaký zlý sen. Není přece možné, aby jen tak na celý svět začali útočit mimozemšťané. Snad je to jen nějaká noční můra," řekl si pro sebe. Pak se ze spodního patra budovy ozval výstřel. Něco se tam stalo. Wright popadl telefon, a okamžitě kontaktoval svou sekretářku, jež byla z bezpečnostních důvodů podobně jako on nucena se skrývat právě zde, a nikoliv doma. "Valerie, jste tam? Co se tam dole stalo?!" vyhrkl zděšeně Wright. Ticho. Žádná odpověď. "Vezměte, sakra, ten telefon!" zařval zoufale Wright. Pak se zpoza dveří ozval strašlivý skřek. Wright popadl pistoli, až dosud položenou na stole pro případ nouze. Jakýsi tvor zezadu vrazil do dveří, až se celé otřásly. Jakmile se přesvědčil o tom, že byly zamčené, vyprskl na ně zvláštní tekutinu, a ta začala dřevo rozežírat. "Proboha, to ne," řekl Wright, a celý se roztřásl. Pár dalších plivanců mířených na zámek a kliku dveře uvolnily, tvor do nich znovu narazil, a divoce vletěl do místnosti. Wright po tom černém přízraku střílel jako vyšinutý, nemohl se však trefit. Jednalo se o jednoho z mothmenů. Byl pořádně rychlý. Netrvalo dlouho, a zásobník byl prázdný. Teď se již Luke nemohl bránit. Mothman to zřejmě vycítil, a přistál na podlaze přímo před ním. Byl obrovský. Tyčil se do výšky asi sto devadesáti centimetrů. Nehybnýma rudýma očima si Wrighta chvíli prohlížel, a pak po něm ze zobáku vrhl toxické sliny. Wright včas skočil za stůl, a jen těsně tak uniknul před vážným poraněním. Mothman na popálený stůl vyskočil, a se skřekem na Wrighta otočil hlavu. Ten se rychle odkutálel za další pracovní stůl, tentokrát s laboratorním náčiním. Pak vyskočil, a sebral ze stolu těžký mikroskop. Vrhl jej po mothmenovi, avšak nezasáhl ho. "Kruci!" zařval naštvaně Wright. Mothman opět vzlétl, a odhalil mocné pařáty, jimiž se svou oběť pokusil chytit za hlavu. V poslední chvíli sáhl Wright po injekci s jakousi modrou látkou, a vrazil ji mothmenovi do šupinaté končetiny. Zděšená mimozemská bytost dopadla na zem, a začala se kroutit bolestí. Látka rychle prostupovala jejím oběhovým systémem. "Doufám, že se cítíš mrtvě, kamaráde," řekl Luke, a oddechl si. Zachránil se právě včas. Jediné sevření pařáty na nesprávném místě ho mohlo stát přinejmenším oko. Ta podivná modrá tekutina, kterou mothmenovi vpravil do krve, byla nesmírně silným koktejlem složeným z anestetické látky a slabého neurotoxinu, oslabujícího mozkovou činnost. Jednalo se pouze o jeden z mnoha Wrightových vynálezů, se kterým během let práce v laboratoři přišel. Stále si však nemohl být jistý, jak dlouho účinky séra potrvají. Proto popadl židly, a mocně jí praštil Mothmana do hlavy. Raději tento krok zopakoval ještě několikrát. Teprve, když opeřená mimozemská příšera ležela nehybně na podlaze, postavil židli opět na zem, přišel k umyvadlu, pod proud studené vody strčil hlavu, a promnul si oči. Jakmile se po tomto úděsném zážitku trochu uklidnil, seběhl dolů ze schodů. Ke svému překvapení zjistil, že sekretářka byla stále naživu. Byla jen otřesená, a v ruce stále držela pistoli. Zničené okno samo o sobě vypovídalo o tom, jak se vůbec mothman do budovy dostal. "Letěl po mě... blížil se ke mě, a chtěl mě podrápat... a plival nějakou zelenou látku, která... propána..." řekla sekretářka Wrightovi, a dlaň třesoucí se ruky položila na čelo. Pistoli z druhé ruky pustila na zem. "Už je to v pořádku, po mě šel také, a zabil jsem ho. Nemyslím si však, zda je pro nás bezpečné setrvávat s místnostech s okny. Bude lepší přemístit se do sklepa, Valerie. Slyšíte mě?" řekl Wright. Sekretářka souhlasila, ale byla sotva schopna mluvit. Teprve ve sklepě se Wrighta zeptala, co byl ten tvor zač. "Říká se mu mothman. Objevují se všude, kam přiletí Shai'ri. Ale víc toho o nich nevím. Výzkumem tohoto tvora jsem se totiž nikdy nezabýval. Pokud bych se mu ale v minulosti věnoval, a zjistil, že jde o mimozemskou bytost, pak... pak bych s tím určitě něco udělal. Nenechal bych to jen tak, jako jiní 'experti', kteří o tom určitě věděli, a neudělali s tím nic," odpověděl Wright. Den byl ještě dlouhý, a zápasů mezi lidmi, Shai'ri, mothmeny a roboty X-77 nastalo mnoho. Bojovalo se ve dne i v noci, a Perth se z nádherného slunného města s každou hodinou měnil ve stále špinavější a špinavější hromadu sutin...


Do jídelní místnosti ve Velázquezově tvrzi vstoupil Larry Brickell. Nastalo další ráno, a všichni do sebe cpali snídani. Zásob jídla měl Alessandro ve svém sídle ještě hodně. Brickell se po místnosti porozhlédl, aby zjistil, kde ještě bylo místo. Fahad a Roger se zrovna zvedli ze svých židlí, řekli Akihikovi, že jdou zpět do práce, a odešli. Akihiko tedy zůstal u stolu sedět sám. Brickell přistoupil ke stolu s jídlem, vzal si misku, nasypal do ní cereálie, zalil je mlékem, a do krásného zeleného hrníčku nalil horký čaj. Pak si sedl proti Akihikovi. "Nebude vám doufám vadit, že tady..." řekl. "Samozřejmě, že ne, kámo. Pokud mě teda nehodláš bodnout nějakým supersérem, po kterým mi vypadá obočí," odpověděl drsným hlasem Akihiko. Brickell trochu poděšeně vykulil oči. Nevěděl, co říci. "Dělám si srandu, borče," odpověděl Akihiko, zvedl se, poplácal Brickella po rameni, až profesor techniky ze židle téměř spadl, a odešel z místnosti. Brickell byl poměrně tišší než ostatní lidé ve Velázquezově tvrzi. Nebyl s Lovci kryptidů velký kamarád, ale byl rád, že se k němu hezky chovali, a sám je velmi respektoval. Když o pár dnů dříve mluvil s Pauline, sama mu řekla, že si velmi cení jeho tvrdé práce na stroji času, a také toho, že Fahadovi kdysi zachránil život sestrojením kovové páteře***. Po snídani se Brickell odebral do Velázquezovy přízemní pracovny, a dále zdokonaloval přístroj, který měl nakonec Deanovi umožnit cestovat v čase a zabránit temné budoucnosti. Alessandro si mezitím zkoumavě prohlížel stále existující iluzi Briddimského drahokamu v přístroji na odsávání energie. Náhle do místnosti vkročil Pierre, opět doprovázen svým dvounohým kamarádem, napůl kočkou, napůl červem. "Doktore Brickelle, omlouvám se, že vás ruším, ale... tohle vás asi bude zajímat," prohlásil Pierre, a ukázal Brickellovi zprávu umístěnou na webu CNN na svém mobilním telefonu. "To snad ne," vyhrkl Brickell, a zakryl si ústa oběma rukama. Oči měl úplně vytřeštěné. "Helena je v ruinách," řekl Pierre nahlas, když se na něj Velázquez tázavě podíval, netušíce, co tak mohl Pierre doktorovi ukazovat. "To mě moc mrzí, Larry," pronesl Alessandro. Do místnosti opatrně vstoupil Dean, mající přestávku od dešifrování dat CIA. Když spatřil Brickella, muže, který pro ně představoval naději, tolik vyděšeného, zastavilo se mu srdce. Zpráva, kterou Brickell se smutkem četl, byla doplněna o mnoho fotografií z Heleny, hlavního města amerického státu Montana, a dokonce i o video, zobrazující požár v parku poblíž Technologického institutu, kde Brickell kdysi pracoval****. "Píše se tu, že Shai'ri pozabíjeli patnáct až dvacet tisíc lidí. A to asi z asi sedmasedmdesáti tisíc, kteří město obývali," zašeptal Brickell. "Náhodou jsem na tu zprávu narazil, a chtěl jsem vám ukázat, co se ve vašem starém domově děje," řekl mu Pierre. Nebyl si však jist, zda učinil správně. Brickell jen pokýval hlavou a vydechl. "Radši bych se měl vrátit k sestrojování téhle věci," řekl se zdviženým obočím, a otočil se. "Kéž by tak šlo těmhle hrůzám zabránit," řekl Dean Pierrovi, když odcházel z místnosti. "Jo... Hele, třeba... třeba to půjde, Deane," odpověděl Pierre. Dean jen přivřel oči. Pak ukázal Pierrovi úplně jinou zprávu, kterou našel na internetu. "Ty taky pomalu surfuješ po netu? S tímhle připojením?" zasmál se Pierre. Po přečtení titulku jej však zamrazilo v zádech. "Kanadský zoolog Mike Brown je nezvěstný. Úřady Severozápadního teritoria jej hodlaly najít, současná situace jim to však neumožňuje," tvrdil titulek článku na webu MSN Canada*****. "S Mikem se znal můj táta, že? Vím to, protože jsi mi o něm v budoucnosti něco pověděl," řekl Dean. "Jo, Mike je fajn chlápek... Taková neznámá hvězda, jeden z nejlepších lidí ve svém oboru," odpověděl Pierre. "Píše se tu, že přes vysílačku kontaktoval lidi v osadě Sachs Harbour na Banks Island, a varoval je před Shai'ri, ale pak se už neozval," řekl Dean. "Kruci," reagoval na to Pierre a zakroutil hlavou. Vypadal zhrozeně. "A ty ses, počítám, s Mikem nikdy v budoucnosti nesetkal, co?" zeptal se pak Deana. "Ne," odpověděl jednoduše Dean. "Začínám se bát, Deane. Všechno se mění. Tolik zkázy, teroru, tolik obětí po celém světě... Naši přátelé umírají. Často mi to nedává v noci spát," řekl Pierre. "Taky mě to děsí. A taky se cítím docela... bezbranný," pověděl mu Dean.


Daleko na Sibiři, v Jakutské oblasti, v místech, jež jsou obývána jen hrstkou lidí, přistávalo v tuto dobu několik obrovských vesmírných kolosů, nesoucích tisíce a tisíce mimozemských kolonizátorů. Jejich přílet sledovali obyvatelé malé vesničky. Sníh kolem domů již téměř roztál, i když počasí se mělo v příštích dnech údajně znovu zhoršit. Avšak zcela izolováni od zbytku světa, neměli místní ani ponětí o strašlivé invazi, k níž docházelo v jiných částech planety. Když někteří z nich spatřili hubené mimozemské vojáky s trubicovitými puškami, jak rychle vystupovali z vesmírných plavidel, zmocnil se jich strach, a okamžitě začali utíkat do svých domků. Každý tu měl pušku, a hodlal se bránit. Příletu mimozemšťanů přihlíželi i malá dívka Tuskulaana a její starý tatínek Kaskil******. Těžko říci, zda byla více vyplašena dcera, nebo otec. "Tati, co jsou zač?" zeptala se Tuskulaana. "To nevím, ale nikdy jsem nic takového neviděl. Ani ve snu bych si takové bytosti nepředstavil," odpověděl starý Kaskil. "Jsou ti podivní mužíčci symbolem konce světa? Blíží se konec světa, tati?" položila mu Tuskulaana další otázku. Kaskil mlčel. "O konci světa jsi mi mockrát vyprávěl. Kdysi jsi říkal, že už skoro nastal... ale nenastal. Nastane teď? Tati? Tati?!" pokračovala Tuskulaana. Kaskil ji zvedl, a rychle s ní upaloval do domečku. "Blíží se sem. Schováme se uvnitř, a ty ani nemukneš. Rozumíš? Nebo nás zabijou," řekl jí. Tuskulaana už nebyla malá holka, ale přesto se jí samým strachem chtělo brečet. Slzy v očích ale zadržoval i její otec, a každý další člověk ve vesnici. Největší děs jejich životů právě přišel... Ani ty nejodlehlejší oblasti ve světě nebyly před Shai'ri v bezpečí. Od začátku invaze plynuly dny, a pak týdny, a počet lidských obětí po celé planetě rostl. Bez smilování pustošili mimozemští kolonizátoři vše, co lidstvo vybudovalo, vnesli do jeho světa chaos, a bránili se robotům X-77, jediným protivníkům, kteří s nimi opravdu dokázali zatočit. Kaskil a Tuskulaana se mezi oběti mimozemšťanů nakonec nezařadili jen díky Nietovým robotům. Tuskulaana si je z minulosti moc dobře pamatovala, tehdy však byli nepřáteli, kdežto tentokrát zachránili lidem ve vesnici život. Všechno bylo jinak. Nic už nemělo být takové, jako dřív. Ani tady, ani jinde. Celá planeta byla v plamenech, a z jejího popela se rodil nový, nebezpečný, krutý svět.

* - roboti X-77 byli do Perthu vysláni na konci 12. kapitoly 2. série, nazvané "Vězni války", nakonec do něj však nedoletěli
** - Luke Wright se představil v kapitole "Návrat zabijáka kryptidů" ze 3. série; zahrál si důležitou roli i v kapitole "Invaze", kterou 3. série skončila
*** - Brickell sestrojil Fahadovi kovovou páteř v kapitole "Pierrova pomsta" ze 3. série, a to po událostech v příběhu "Sen se hroutí", během něhož byl Fahad smrtelně raněn
**** - s Larrym Brickellem jsme se poprvé setkali ve 2. kapitole 2. série, "Ozubený teror", kdy pracoval v Technologickém institutu v Heleně
***** - Mike Brown zemřel spolu se Stacy Jordanovou v příběhu "Mike a Stacy", napsaném v červnu
****** - Tuskulaana a Kaskil se objevili v příběhu "459", jenž byl 11. kapitolou 2. série

Dokáží Lovci kryptidů zvrátit strašlivou budoucnost, která se blíží, nebo škody, jež Shai'ri napáchali, již nepůjde odstranit? Pokračování příště...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama